Vězněná – Pavel Renčín – Argo 2015

veznena-rencinMusím se přiznat, že Vězněná byla jednou z těch knih, které jsem četl na více pokusů.  Nejsem nějaká citlivka ale líčení průběhu uvěznění hlavní hrdinky knihy a její první zážitky v zajetí mnou dost otřásly a moc mne nelákala vyhlídka, že druhá půlka knihy bude líčením utrpení, která hlavní hrdinka okusí od svého sadistického věznitele. Proto jsem knihu na půl roku odložil a vrátil se k ní až nedávno.  A pak ji na jeden zátah dočetl.
— Kniha je to hodně dobrá ale určitě bych před jejím čtením varoval slabší povahy. Protože zejména druhá polovina není vůbec radostné čtení. A to i ta první půlka je dost depresivní. Opět tu máme dva hlavní hrdiny a dvě dějové linky, ve dvou časových rovinách, které se v závěru propojí do jediného příběhu.
— Jasně že ten závěr a některé dějové zvraty asi většina zkušenějších čtenářů odhalí dopředu ale to na napínavosti příběhu a jeho atmosféře nenapáchá zas tak velké škody. Postavy jsou napsané dobře, dialogy uvěřitelné  všechno je pěkně na svém místě aby se příběh dobře četl a čtenář se ztotožnil s příběhem. A zda je tam toho násilí a temnoty moc? Já myslím, že pro někoho asi ano ale pro zkušeného čtenáře je té temnoty a násilí přesně na tom ostří a stačilo by jen troška aby to sklouzlo do manýry.
— Nechci moc psát  o ději. Podle mne to moc do recenzí nepatří ale budiž, jen v kostce. V časové lince ze současnosti sledujeme učitele ze základky, který stále více podléhá svým nočním můrám a temným vizím a v lince z minulosti sledujeme malou holku, která na vesnici u cizího chlapa čeká až se setká se svými rodiči a společně utečou z vězení jménem  Československá socialistická  republika ale plány na útěk překříží prastaré zlo.
— Kdybych to měl porovnat třeba s hodně diskutovanou Trhlinou, tak Renčín pravítkuje  a pokud nemáte problémy s násilím a temnotou v knihách, tak vám mohu knihu doporučit.  A neříkejte, že jsem vás nevaroval!

Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2015
Autor obálky: Milan Malík
Počet stran: 236
Vazba: pevná
ISBN: 9788024256542

Reklamy

Nulté číslo – Umberto Eco – Argo 2015

numero-zeroUmberto Eco je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů a tato kniha je bohužel jeho poslední. Nulté číslo se zabývá Ecovým oblíbeným tématem, kterým jsou konspirační teorie. Tímto tématem se autor zabýval už ve svém nejlepším beletristickém románu Foucaultovo kyvadlo a novějším románu Pražský hřbitov. Proti oběma těmto románům je Nulté číslo podstatně útlejší svazek.
— Knihou z edice od Arga se jako takový jednotící prvek grafické úpravy táhne motiv ofsetového tisku. Pokud nevíte o co jde, tak jsou to takové ty miniaturní tečky, které tvořily dříve obrázky v klasických tištěných novinách. Najdete je jak na obálce, tak na potisku samotné knihy, tak na stranách, které oddělují jednotlivé kapitoly. A jelikož jsou kapitoly dost krátké, tak tyto vnitřní ilustrace vytvářejí na ořízce zajímavý motiv určitého kropenatého vzorku.
— Příběh knihy mapuje život v redakci novin, které se jen připravují ale ještě nezačaly vycházet. Budoucí redaktoři těchto novin zkoušejí psát různé senzační články a v určité části se začnou dít podivné věci a začne jít o  kejhák. Autor nešetří černým humorem a vtipnými postřehy o praxi médií a zabedněnosti spoluobčanů.
— Jazyk a styl vyprávění je opět, jak už jsme od Eca zvyklí parádní. Umberto prostě drží svou vysoko postavenou laťku a čtenář od něho dostane vše na co je už delší čas zvyklý. Zajímavý příběh, nádherný jazyk, spoustu faktů, zajímavostí, drbů a nejspíše i nějaké neškodné výmysly, všechny postav jsou uvěřitelné a výstižně popsané, dialogy jsou živé, plné černého humoru a vtipných rýpanců. Ano – v porovnání s nejlepšími díly už autor tak neplýtvá náměty a pikantními fakty a i roviny vyprávění nemají tolik vrstev jak legendární Kyvadlo ale stále jde o neskutečně výborné čtení. Jediné a velké mínus této knihy je její délka, Což je škoda zejména teď, když víme, že už další knihu nenapíše.
— Kniha je stále více a více aktuální. Když vezmeme v úvahu, že v originále vyšla už v roce  2014, kdy postfaktická doba, clickbaitová epidemie a štvavá média teprve zažívaly svůj nástup v souvislosti s anexí Krymu a nástupu populistických politiků. A až na malé a roztroušené ostrůvky pozitivní deformace to hodně dlouho nevypadá na nějaké zlepšení. Pokud se nějakého vůbec dočkáme.
— Nicméně přes všechno, co jsem napsal musím knihu doporučit jako důstojné rozloučení s jedním z největších a nejdůležitějších spisovatelů minulého století.

Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2015
Vydavatel originálu:  Bompiani 2015
Originální název: Numero zero
Překlad: Anežka Charvátová
Obálka: Pavel Růt
Počet stran: 243
Vazba: pevná
ISBN: 9788025715895

 

 

Temnější tvář magie – Victoria Schwab – Argo 2016

ttmNeplním Knižní výzvy (kromě klasické výzvy Goodreads, kde si stanovíte jen počet knih, které chcete přečíst v aktuálním roce) protože existuje  spousta dobrých knih a málo času na čtení a nemám potřebu číst špatné knihy, jen abych si něco odškrtl. Ale po vzoru Kamily z Hlava plná knih, jsem se rozhodl opustit svou konformní zónu a přečíst si něco, ze žánru, který jde mimo mě.
— Knihu jsem četl jako e-book ale pokud jste fandové papírových knih, tak bych doporučil originál nebo polský překlad. Ne že by  šlo o nějaký překlad v omega kvalitě ale obálka vydání od Arga se mi tolik nelíbí jako obálka vydání nakladatelství Tor. Ta česká je převzatá od nakladatelství Titan books. Ale to je jen taková odbočka a odůvodnění  proč jsem sáhl právě po této knize. Opravdu byla první popud obálka.
— Velký klad knihy byl v tom, že kromě posledních pár stránek autorka čtenáře neotravuje žádnou romantickou linkou, takže zatím je příběh vhodný i pro muže a jde více o fantasy než o červenou knihovnu.  Postavy v příběhu nejsou černobílé nebo tedy ne primárně ploché.
— Děj této knižní série se odehrává v alternativním světě, kde kromě toho Londýna, který známe my – či spíše jsme znali – protože děj se odehrává v minulosti – existují ještě další alternativní světy, kde jsou další verze tohoto města a existuje několik vyvolených jedinců, kteří mezi těmito alternativními světy dokáží cestovat.
— Musím též konstatovat, že tempo vyprávění je svižné a tuto knihu přečtete za chviličku a akčních scén je zde hodně. Také vykreslení všech verzí Londýnů je povedené a celkem uvěřitelné, pokud přistoupíme na hru autorky. Na druhou stranu musím konstatovat, že ačkoliv příběh nebyl nijak hloupý, napsané to bylo dobře, krásně a rychle se to četlo, tak po pár dnech se mi obsah knihy a postavy vykouřily z hlavy.
— Neříkám, že je to velká chyba, že ve vás kniha nevyvolá moc emocí a za chvíli ji zapomenete, prostě některé knihy nejdou moc hluboko a jsou psané spíše pro zábavu a odreagování čtenáře, než aby předávali nějaké poselství nebo myšlenky. Každý čtenář si musí vybrat, zda bude číst ty nebo ty knihy a nebo občas číst vážné a těžké knihy a někdy oddechovou literaturu.
— A jestli mohu knihu doporučit? No nevím, asi doporučit přímo ne ale žádný velký průser, to není. Ale asi stejně, když si budu chtít odpočinout od vážnějších knih a témat, tak sáhnu spíše po sci-fi než po YAčku. Ale chápu, že většina holek to bude mít nejspíše opačně. Zejména pokud budou dokonce věkem v cílovce tohoto žánru.

Tiráž
Originální titul: A Darker Shade of Magic
První vydání: 2015
Vydalo: Argo v roce 2016
Překlad: Lukáš Houdek
Počet stran: 342
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788024257556

Postel, hospoda, kostel – Zbigniew Czendlik a Markéta Zahradníková – Argo 2016

hospoda-kostel-coverMusím se přiznat, že do doby než jsem zaregistroval, že vyšla tato kniha, tak jsem Zbigniewa Czendlika vůbec neznal. Dlouhé roky jsem neměl televizi, nečtu téměř časopisy (včetně těch online) a tak mne tento fenomén minul. A to nebydlím tak daleko od Lanškrouna, kde Zbigniew působí. Ale příchod polských kněží do Čech po pádu bolševismu jsem zaregistroval.
— Popravdě mne na tuto knihu hodně navnadil velmi příjemný zážitek s podobně koncipovanou knihou, kde byl zpovídaný M. C. Putna. Ta sice vyšla u Portálu ale také šlo o jeden velký rozhovor. Te musím konstatovat, že ten Putna byl lepší. Už jen proto, že Putna měl velký přesah do (nejen církevních) dějin ale i do různých uměleckých oborů včetně literatury. V tomhle směru Martin pravítkuje. : )

— Přestože nedosahuje kvalit výše zmíněné knihy, tak Postel, hospoda, kostel je mírně nadprůměrná kniha a jelikož jde přečíst během chvilky, tak je to ideální kniha na vydýchání mezi dvěma rozsáhlejšími nebo náročnějšími knihami. Ale neznamená to, že v knize se nemluví o hlubokých a těžkých tématech – to zase ne, spíše vás nebudou tolik psychicky ždímat jako různé knihy o šoa nebo rudém teroru.
— Jak už jsem  zmiňoval výše, tak celá kniha je koncipována jako rozhovor Markéty a Zbigniewa. Kapitolky, které jsou odpověďmi na otázky položené vždy na začátku jsou velmi krátké a proto se kniha čte velmi svižně a příjemně. Otázky/kapitolky jsou členěné  do větších celků a začínají vzpomínkami Zbigniewa na své dětství na polské vesnici a pokračují dalšími událostmi z jeho života. Pak navazují otázky týkající se víry, popularity, života obecně, církve, mezilidských vztahů a tak podobně.
— Jazyk knihy je příjemně civilní a Zbigniew ve svých odpovědích často používá různé podobenství z Bible i jiných (nejen svatých) knih nebo citaci různých osobností. Často dá k dobru i nějaký vtip a přesto málokdy něco vyčnívá nebo působí nepatřičně. Celkově máte při čtení  pocit, že sedíte někde u sklenky či půlitru a nasloucháte pábení sympatického a přesto skromného člověka, kterého si vážíte a rádi posloucháte jeho historky a názory.
Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2016
Obálka. Kateřina Kalinová
Počet stran: 276
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788025719183

 

Trhlina – Josef Karika – Argo 2017

trhlinaRomán na pomezí horroru a thrilleru Trhlina jsem objevil díky Jardovi Konášovi (Hudební masakry, Příběh písně na Streamu ale hlavně Čtenář Jarda na Youtube), který recenzoval nejen Trhlinu ale i předcházející horror Josefa Kariky pojmenovaný Strach. Mimochodem se na něho párkrát v textu Trhliny autor odvolává ale určitě není nutné mít nejdříve přečtený Strach. Na jednu stranu bych chtěl Jardovi za doporučení této knihy poděkovat a druhak musím říci, že díky tomu, že svou nadšenou recenzí ve mne vyvolal téměř nesplnitelná  očekávání mi trošku zkomplikoval vnímání této knihy. Tím nechci říci, že kniha není výborná, spíše jsem k ní již nemohl přistupovat s úplně čistou myslí ale měl jsem již vytvořený nějakou představu, s kterou se nakonec děj knihy zcela neshodoval. Ale to je spíše můj problém.
— V jednoduchosti je tento román dost podobný pseudodokumentárním horrorům jako je Záhada Blair Witch, jen zde roli  zlého monstra nehraje žádná osoba nebo obecně persona ale místo a to konkrétně malé slovenské pohoří Tribeč. A kupodivu to funguje. I když by asi většina čtenářů nečekala.
— Velkou devizou autora jsou parádně napsané postavy. Nejdříve vypadají dost černobíle, až archetypálně ale postupně zjišťujeme, že sovy nejsou, čím se zdají být a i naši hrdinové mají více než jednu tvář. Zejména, když už dojde k výpravám do pohoří Tribeče, tak se postupně vztahy jednotlivých postav vyostřují a na povrch vystupují běsy a nepříjemné povahové rysy každého z nich. Ponorková nemoc panující mezi touto čtveřicí různorodých lidí je pro autora vděčné téma a čtenář si asi také dovede představit, jak by v obdobné situaci tekly nervy jemu.
— Ať už v první části knihy odehrávající před oběma výpravami do slovenských hor, tak v obou líčeních již samotných návštěv Tribeče udržuje autor slušné tempo vyprávění a občas si dovolí odkaz na různé aktuální fenomény jako jsou třeba dezinformační záhadologické weby nebo mizivé uplatnění některých vysokoškoláků v praxi. je až s podivem, že stačí vzít tak trochu pragmatického blogera, jeho partnerku, dva cizí lidi, kteří jsou tak trochu vzájemnými protipóly a umístit je do zajímavé lokace. Sartre tvrdil, že peklo jsou ti druzí, což poznal asi každý a v této knize se s vzájemnou antipatií hodně operuje.
— Tak abych se zbytečně někam nezabrušoval, musím konstatovat, že knihu mohu s klidným srdcem doporučit ale zároveň doporučuji si nehledat další recenze a nedejbože nesnažte se zjisti děj knihy. S otevřenou myslí, si příběh více užijete a i když asi nebudete mít problém si v noci během čtení zajít na záchod bez rozsvícení všem světem v domě, tak kde o povedený horror.

Tiráž
Originální titul: Trhlina
První vydání: 2016
Vydal: Argo v roce 2017
Překlad: Jiří Popiolek
Obálka: Neil Johnston
Počet stran: 336
Vazba: pevná
ISBN: 9788025722329

Vydavatelství mého srdce – tom 3

otoky-krveU nás na Kurwa czytaj je na to vzdělávání zaměřený spíš kolega, ale když už měl dva články zaměřené na vydavatelství věnující se především vážné beletrii (první díl a druhý díl), řekl jsem si, že je potřeba se také vyjádřit k těm, která vydávají fantastiku.
A že jich u nás od listopadu 89 nevzniklo málo. Já jich vybral pět. Z různých důvodů jsou mému srdci blízká a myslím si, že není na škodu o nich říci něco málo i čtenářům, kteří se mezi Fandom neřadí.
— Jedno z těch, jež u nás fantastiku vydávají už drahně let, je Talpress. Ten přinesl již v roce 1993 knihu Barva kouzel. Tím českým čtenářům představil nejenom dva opravdové rytíře fantastiky, tedy autora Terryho Pratchetta a jeho dvorního překladatele Jana Kantůrka, ale především neskonale pestrý, vtipný a barevný svět Zeměplochy. Doposud v této sérii vyšlo přes 40 knih, pokud nepočítáme všelijaké doplňkové materiály, jako je Kuchařka stařenky Oggové, nebo mapa Smrťova říše. Talpress se však zaměřuje i na jiné autory. Za zmínku jistě stojí i Brandon Sanderson a jeho Mistborn, nebo Malazká kniha padlých od Stevena Eriksona.
Ploty_z_kosti_OBALKA.ai— Druhé nakladatelství a musím přiznat, že mému srdci nejbližší, je Brokilon. Brokilon je vlastně přímým potomkem nakladatelství Leonardo. Právě Jiří Pilch byl tím, kdo v roce 1993 představil českým čtenářům zaklínače Geralta. A to nejdříve jako jeden z překladatelů tří povídkových knih pod hlavičkou nakladatelství Winston Smith, a poté už jako šéfredaktor Leonarda vydal celou pentalogii O zaklínači a Ciri.
— Brokilon, jehož srdcem, hlavou i rukama je syn pana Pilcha Robert, jde zdárně ve stopách Leonarda. Pan Robert Pilch, nejenom že se věnuje vydávání fantasy jako jeho tatínek, ale snaží se propagovat i takové žánry jako postapo, space opera či cyberpunk. Ostatně jména autorů, jejichž knihy Brokilon vydává, mluví za vše. Vladimír Šlechta, Petr Heteša, Julie Nováková…
— Na Brokilonu je zároveň sympatické i to, že se jeho šéfredaktor nebojí vydávat ve své edici Alternativa i takové knihy jako je steampunkový román Démon z Eastendu či antologie transhumanismem inspirovaných povídek Terra Nullius. A edice Evropská space opera také stojí za pozornost.
— Mezi naše největší vydavatelství patří jistojistě Argo. O to víc je mi na něm sympatická jeho edice Sci-fi a Fantasy. Ano, fantastika v Argu zaujímá velký prostor a je jí věnována opravdu příkladná péče.
lavondyss-argo— Právě v Argu vycházejí knihy Roberta Holdstocka, Philipa K. Dicka, Douglase Adamse či J. R. R. Tolkiena. A to vždy v perfektní úpravě a zpravidla i v pevné vazbě. Argo se však nezaměřuje pouze na základní pilíře fantastiky, ale jejich ediční plán počítá i se současnými autory. Sergej Lukjaněnko, Ben Aaronovitch či Paolo Bacigalupi jsou jména, která snad čtenářům našeho blogu představovat nemusíme.
— A aby toho nebylo málo. Stejnou péči Argo věnuje i našim domácím autorům. Vilma Kadlečková, Juraj Červenák či Pavel Renčín jsou jména, která najdete právě v jejich edičním plánu.
— Když je řeč o našich domácích autorech, je třeba také zmínit nakladatelství Epocha. Epocha se věnuje především literatuře faktu a historii. Nicméně nás dnes zajímá především její edice Fantastická epocha a edice Pevnost. V nich vychází také knihy Laurell A. Hamiltonové, ale především knihy českých autorů.
— Spisovatelku Janu Rečkovou, Jaroslava Mosteckého, Josefa Pecinovského či Františka Kotletu, nebo Jiřího Pavlovského zná většina fanoušků fantastiky. Epocha se však nebojí vydat ani knihy začínajících, či méně známých českých autorů. Tereza Matoušková, Pavel Fritz či Oskar Fuchs jsou jména, která díky Epoše slyšíme poprvé, ale jistě ne naposled.
— Když mluvíme o české fantastice, nemůžeme zapomenout na pana Michaela Bronce a jeho Straky na vrbě, které jsou s námi již od roku 1998. Mezi edice Strak patří sice i Východní a Západní fantastika (v té druhé nalezneme i některá díla z pera Rogera Zelaznyho), ale nejvíce položek najdeme přeci jen v edici Česká fantastika. Ediční plán Strak není sice nijak nabitý, ale za ta léta pan Bronec vydal hezkou řádku knih českých autorů. V jeho edici Česká fantastika tedy najdeme jména jako Františka Vrbenská, Leonard Medek, Robert Fabian, Míla Linc, Lucie Lukačovičová či Jana Maffet Šouflová.
— A pak tu máme sborníky povídek českých autorů Drakobijci a Žoldnéři fantasie. Domnívám se, že Straky na vrbě jsou jedním z mála nakladatelství, jež se věnují naší domácí povídkové tvorbě.
— Vydávání knih je náročná a často i velice nevděčná práce a já vím, že na našem knižním trhu máme mnohem více zajímavých nakladatelství, která fantastiku vydávají. Ostatně o jejich kvalitách svědčí pochvalné recenze na webech, jako jsou Dagon, Sarden, Vlčí bouda, Fantasy svět. Určitě se na ně podívejte a zjistíte, že Crew, Mytago, Gorgona, Triton či Fantom Print vydávají skvělé knihy, i když se do našeho článku nevešli.
— Jan Procházka
Za spolupráci a veškeré odborné konzultace děkuji Heleně Jelínkové z knihkupectví Fantasya

Hořká setba – Ian Tregillis – Argo 2015

Ian Tregillis sice před vydáním trilogie Milkweed napsal nějaké povídky ale Hořká setba je jeho debutem, pokud jde o plnohodnotný román. Sice jde jen o „brakový“ román ale i ty se počítají a není moc čtenářů, kteří by četli pouze Idioty (nebo jiné romány od Dostojevského). x D
— Milkweed je povedený crossover sci-fi, fantasy a alternativní historie. Konkrétně druhé světové války. tedy plus / mínus. Protože obsahuje i španělskou občanskou válku, která se považuje za předehru k druhé světové. Ač je kniha bez ilustrací, najdeme v příběhu i určité paralely s alternativnějšími super hrdinskými komiksovými příběhy.
— A děj? Nacistickému vědci se podaří díky šíleným experimentům, které stojí spoustu životů především válečných sirotků stvořit několik super vojáků. Pomocí simulace mozku elektrickým proudem dokáže jeden z jeho svěřenců podpalovat objekty na dálku, jiný odolávat kulkám a další se dokáže zneviditelnit či procházet zdmi. Největší zájem je ale o dívku, která dokáže vidět do budoucnosti.
— Nacističtí „cyborgové“ projdou křtem ohněm právě ve Španělsku. A rozsévají smrt a zkázu. Britská rozvědka začne mít podezření poté co její polská spojka na schůzce s britským agentem podlehne samovznícení. Podaří se zachránit jen fragmenty filmu a pár dokumentů. Když vidí exhibici nacistických super vojáků, nechtějí věřit svým očím. Ale experti potvrdí pravost záběrů. Tím se zcela mění pravidla hry. Také věštecké schopnosti německé dívky působí Britům obrovské ztráty a hrozba německé invaze přímo na území Británie se stává hodně aktuální.
— Jeden z britských diplomatů přijde s nečekaným plánem. Zapojí do obrany země magii. Konkrétně povolá všemocné bytosti, které ale lidskou rasu nenávidí a za své služby požadují nepříjemně drahou platbu. Nicméně díky magicky změněnému počasí zejména nad Kanálem se podaří hrozbu invaze odvrátit.
— Jako plusy knihy považuji, jak dobře uchopenou magii, která připomíná pojetí, které můžete najít jak v parádním kusu Jonathan Strange & Mr Norrell nebo v povedené sérii urban fantasy Dresden Files. Také vzájemné antipatie nacistických zázračných vojáků jsou dobře uchopeny a leckdo ocení i spojení reálné historie a částí, které si autor přibásnil. Střídání pohledů ze strany nacistů a Britů pomáhá udržovat slušné tempo vyprávění a stálé napětí.
— Pokud vám nevadí lehčí žánr, určitě po knize sáhněte. A pokud jste fanda komiksů nebo jen super hrdinských filmů, tak by tato trilogie mohla být vaše brána do příběhů bez obrázků.
— Ostatně přesvědčte se sami. Ukázky jsou k dispozici , jak v PDF, tak v mobi nebo ePub formátu.

 

Dívka na klíček – Paolo Bacigalupi – Argo 2011

Tak trochu jsem věděl do čeho jdu, protože jsem už přelouskal (stejně výbornou a možná i o prsa lepší) sbírku povídek PB která se jmenuje Čerpadlo 6. Už zde jsou určité zárodky tohoto románu zpětně dosti znát (ne, ve všech povídkách). Parádní je to, že zde autor vykreslil celý nový svět se svou mytologií, flórou a faunou podobně jako to udělal Tolkien se Středozemí,

Alternativní Thajsko z blízké budoucnosti, kde se příběh odehrává si můžete představit jako krásný nový svět v podání firmy Monsanto, který se změnil v obrovskou noční můru. Po přečtení pár článků o historii a praktikách této firmy, pochopíme ještě lépe některé motivy a reálie použité v této knize. Nynější ekonomika založená na ropě je již minulostí a přechod na energii uchovávanou v kličkopružinách, byl velice bolestivý. Celý svět byl nejen zpustošen mnoha vlnami nových virových epidem ale lidé jsou přes zemědělce rukojmími několika mamutích nadnárodních firem produkujíích geneticky modifikované „značková“ semena a potraviny. Malému thajskému království se politikou izolacionalismu daří udržovat rozsáhlou nezávislost. Ale nic není trvale udržitelné.

V samotném království je také hodně horko. Thajci jsou nepřátelsky naladěni proti všem cizincům, zejména Číňanům, kteří jsou vykázáni na okraj společnosti a div že nemusí nosit žlutou hvězdu (a čtyři malé). Mezi příznivci ministerstva obchodu a ministerstva zemědělství se stále přiostřuje již tak velké napětí. Ve vzduchu je cítit konflikt, který očistí zemi krví.

V této „pekelné kuchyni“ pátrají agenti genetických společností po původu tajemného ovoce a tajně sní o tom, že se dostanou k pokladům ukrytým v thajské semenné bance. V jednom„zábavním“ podniku, kam chodí i cizinci pracuje dívka, která není tak úplně dívka. Tedy nemá nic navíc tam dole, jak by si někdo mohl myslet na základě svých výletů do této země, ale je spíše něco mezi člověkem, androidem a mutantem. Díky genovým úpravám na té nejhlubší úrovni a sadistické výchově v domovském Japonsku, představuje dokonalou služku. Má přímo živočišnou potřebu sloužit a zalíbit se svým pánům. Kdo by ji nechtěl?

Zdá se že není schopna se vzbouřit. Ale zázraky se dějí. A najednou zoufalý čin pouhé sexuální hračky odpálí nálož, která zaplaví celou zemi krví a plameny. Poté již nic nebude stejné jako dříve.

Příběh je parádní. Po pár stránkách vás vtáhne do děje a vy se ocitnete v ulicích asijské metropole. Časté používání thajských slovíček vůbec nevadí, spíše naopak. Pomůže lépe se vcítit do děje a ztotožnit se s postavami knihy. Prostě obsah knihy je stejně parádní jako obálka s thajskou biomechanickou Monou Lízou. Dívka na klíček patří k těm nemnoha knihám, které je možné číst vícekrát a vždy v nich najdete něco nového a stále vám bude čtení bavit, i když budete znát pointu a kdo „byl zahradník“.