Patrioci – Sana Krasikov – W.A.B. 2018

Patrioci – Sana Krasikov

Kniha vyšla i v češtině pod názvem Patrioti v nakladatelství Bourdon ale já ji poslouchal v rámci předplatného EmpikGo jako audioknihu. Jde o další rozsáhlou rodinnou ságu trošku podobný Osmému životu. Jen bez těch kousků fantastického realismu a odehrává se v bolševickém Rusku a něco málo v USA. Hlavní hrdinkou knihy je totiž mladá židovská slečna z Brooklynu, která se v době velké hospodářské krize rozhodne odejít do Ruska, kde se nedávno ujali moci bolševici.
— Ze začátku si najde celkem slušné místo a kupodivu do jejího života drsný ruský život moc nezasahuje. To se ale po nějakém čase změní, když její šéf upadne v nemilost vrchnosti. Pak rudý mlýnek na maso do jejího života vstoupí ještě jednou a hlavní hrdinka jen o vlásek unikne šedé smrti v koncentráku někde na Sibiři.
— Kromě historické linky s hlavní hrdinkou je v knize ještě linka jejího syna, která se odehrává jak v minulosti, tak v putinovském Rusku. V té téměř současné lince vystupuje i její vnuk a odehrává se už po její smrti. Na konci osmdesátých let se totiž podařilo hlavní hrdince i s rodinou jejího syna emigrovat zpět do USA.
— Kniha se čte velice dobře a atmosféra strachu a podezřívavosti, která je všudypřítomná ve všech diktátorských režimech. Drsné jsou jak pasáže z výslechů, tak líčení poměrů v gulagu nebo v sirotčinci, kam se dostane syn hlavní hrdinky, poté co je odvlečena do gulagu. Hodně dobře je popsané i to, jak se lidem chtě nechtě dostává všudypřítomná propaganda pod kůži.
Pokud se zajímáte o minulost nebo současnost Ruska. mohu tuto knihu určitě doporučit.

Tiráž
Originální titul: The Patriots
První vydání: 2017
Vydal: W.A.B. v roce 2018
Překlad: Dorota Konowrocka-Sawa
Čte: Biczysko Stanisław, Sobczak Tomasz
Čas: 25 hodin 17 minut
Provedení: audiokniha
ISBN: 9788328053243

Reklamy

Buszujący w barszczu – Konstanty Usenko – Czarne 2018

Tato kniha má podtitul Kontrkultura w Rosji sto lat po rewolucji tedy česky Kontrakultura v Rusku sto let po revoluci. A jde o takovou velmi čtivou encyklopedii ponejvíce spíše undegroudových kapel a rapperů. Ale není to psáno jako klasická encyklopedie – tedy po jednotlivých heslech ale jde spíše o klasickou reportáž. A čte se to velice dobře, téměř jako beletrie. Velkou přidanou hodnotou je i to, že celá kniha je prošpikována úryvky textů různých kapel i rapperů.
— I když primárně autor mapuje hudební scénu Ruska (a bývalých ruských kolonií) od devadesátek po současnost, tak zde máme pár flahbacků do doby SSSR. I když čtete hlavně o muzice, tak se přes toto hlavní téma dozvíte hodně o životě prostých lidí v různých koutek Ruska.
— Jediná věc, která mi v té knize trošku chybí je opravdu hodně zajímavá a košatá scéna (nejen) ruského black metalu. I když se o ruskou (a ukrajinskou, běloruskou, etc) hudbu hodně zajímám, tak z kapel a rapperů, zmiňovaných v knize jsem znal jen Oxxxymirona, Noize MC, Pussy Riot, Tatarku a Moscow Death Brigade. Pro větší představu sem hodím jedno tematické video.

— Pokud jste hudební fanoušek se zájmem o punk a rap a ideálně z oblasti bývalého východního bloku, pak si tuhle knihu opravdu vychutnáte a věřím, že i když máte velké znalosti, tak určitě najdete dost informací, které znát nebudete.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2018
Počet stran: 400
Autorka obálky: Olga23
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788380497863

Impérium – Ryszard Kapuściński – Absynt 2018

Pro polskou školu reportáže mám velkou slabost a Ryszard Kapuściński patří k předním představitelům tohoto literárního fenoménu. Impérium je skvělou reportáží o Rusku, převážně z doby, kdy se Rusko jmenovalo SSSR. Autor se při psaní vrací i do svého dětství, kdy se s impériem setkal poprvé osobně, ve formě okupantských vojáků.
 — Autor se na impérium kouká ze všech možných stran. Od svých osobních zážitků, jak s učitelem, který zmizel v gulagu, tak po zážitky z celní prohlídky, tak po příběh vystavění a následného vyrabování a zboření monumentálního Chrám Krista Spasitele v Moskvě. Fotografie tohoto chrámu jsem si následně googlil, což je  vždy jasným důkazem, že je kniha dobrá : )
 — Jak čtu celkem hodně reportáže z oblasti takzvaného Východního bloku, tak pozoruji, že se navzájem některé informace potvrzují nebo někdy i doplňují. V knize se pohybujeme nejen po celém území impéria ale také se dozvídáme informace z různých časových období. začínáme ještě v době vlády carů a končíme v prvních letech po pádu nejen železné opony ale samotného SSSR. Autor ukazuje na malých detailech z života obyčejných lidí to, jak se měnily velké dějiny.
 — Ač se většina obsahu knihy týká již zaniklého světa, tak je fakt, že minulost stále ovlivňuje současnost a to nejen v Rusku a tudíž tato kniha zas tolik aktuální. Každopádně je napsaná výtečně, čte se skvěle a každý zde najde informace, které jsou pro zajímavé a nové.

Tiráž
Vydal: Absynt v roce 2018
Originální název: Imperium
Vydání originálu: 1993
Překlad: Dušan Provazník
Počet stran: 328
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788082030382


Povídky o vlasti – Dmitry Glukhovsky – Knižní klub 2017

Ačkoliv stále považuji za nejlepší knihu z laptopu Glukhovského jeho zatím poslední román Tekst, tak  tato sbírka povídek je jen o pár kroků za ním. Společné mají také to, že velká část těchto povídek je víceméně realistická.  Také jsou hodně kritické k současným poměrům nejen v Moskvě ale v celém Impériu.
 — Asi nejvíce se mi líbila povídka o místním oligarchovi, který byl, na podkladě shlédnutí pár francouzských filmů s Belmondem,  vždy velkým obdivovatelem Francie a jednoho dne se konečně rozhodne navštívit sladkou Francii  osobně. Jenže Francouzi nejsou na jeho křupanské chování zvědaví a také on čím dál více nezvládá rozpor mezi jeho vysněný obraz cizí země s aktuální realitou.
 — Povídky jsou vtipné, plné satiry a špinavé ruské reality. Občas se zde objeví nějaký fantasy nebo sci-fi motiv ale už je to jen taková exotická příchuť, která nepřekryje dominující chuť nelichotivé skutečnosti. 
— Pokud nechcete přijít o své vybájené představy o Rusku, tak tuhle knihu rozhodně nečtěte a pokud si chcete užít trochu té syrové reality a slušnou dávku hodně černého humoru, pak je tohle kniha právě pro vás.  Přečtenou ji budete mít za chvilku ale v hlavě vám zůstane na hodně dlouho.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2017
Originální název: Рассказы о Родине
Vydání originálu: 2010
Překlad: Pavla Bošková
Obálka: Emil Křížka
Počet stran: 221
Vazba: pevná
ISBN: 9788024258485

Průmysl lži – Alexandra Alvarová – Triton 2017

Ne že by racionálně uvažující člověk, který se alespoň trochu o daný problém zajímá, neznal valnou část informací v knize zmiňovaných ale je zajímavé, když to někdo pěkně srovná do podle kategorií, časové osy a přidá konkrétní příklady jak z našeho, tak ze zahraničního internetu. A jako bonus je zde i pár informací, které byly i pro mne novinkou.
— Jasně, že zde popisované postupy a triky nepoužívají jen Rusové pro svoji propagandu ale také politici nebo různí prodejci či PR agentury. Pokud víte, jak toto ovlivňování funguje a jaké jsou většinové příznaky HOAXů nebo jiných manipulativních zpráv a technik, pak máte větší možnost se bránit nebo přinejmenším tomu neuvěříte tak snadno, jako když jste o způsobech manipulace nic nevíte.
— Jelikož je mediální gramotnost běžného Čecha hodně žalostná, tak bych byl velmi šťastný, kdyby byla tato kniha zařazena mezi povinnou četbu na středních školách a také na učilištích.

Granice marzeń – Tomasz Grzywaczewski – Czarne 2018

i-granice-marzenNázev této knihy by šel přeložit jako Hranic snů nebo Hranice touhy ale nejde o nějaké prasárny, což vysvětluje také podtitul, který bych přeložil jako O neuznaných zemích. I když i toto označení je trošku zavádějící, protože státy o kterých se v této knize píše uznává Rusko a občas i ještě nějaké málo významné dvě tři země. Ač podobné země/nezemě existují v různých částech světa ale v této knize se autor zabývá těmito zeměmi z prostoru zemí v ruské sféře vlivu.
— Takže autor navštívil takové země jako je Arach/Náhorní Karabach, Podněsteří, Jižní Osetie nebo Abcházie. Osudy těchto zemí jsou si dost podobné – většinou spojené s válkami, obrovskou korupcí a steskem po dobách SSSR. Kromě této nepříjemné a smutné stránky historie těchto zemí  jsou v knize zmíněny i humornější aspekty života v neexistujících zemích jako třeba popis průběhu Mistrovství světa v kopané neuznaných zemí a národností, který se shodou náhod konal v jedné ze zemí popisovaných v této knize.
— Autor se snaží dát prostor vždy oběma stranám různých konfliktů, kterých je na Kavkaze spousta a Rusové vždy rádi tyto spory nejen podporovali ale dokonce podněcovali. Občas jsem se v zamotaném klubku různých národů a národností Kavkazu a jejich vzájemných animozit a předsudků malinko ztrácel ale tomu se asi nikdo z Evropy nevyhne. Hodně drsný byl také příběh jedné rodiny, která prožila dvě války na Kavkaze a potom se rozhodli před válkou utéct do Ukrajiny ale ke své smůle si vybrali Donbas. Mimochodem, válce na východě Ukrajiny je věnována první kapitola knihy.
— Kniha se čte dobře a autor je objektivní.  Kromě úvodní kapitoly se kniha věnuje zhruba čtyřem zemím, které téměř nikdo neuznává. I prostor mají jednotlivé země přibližně stejný. I čtenář, který se celkem dost zajímá o prostor bývalé SSSR, tak se dozví poměrně dost nových a poměrně málo známých faktů. Pokud vás zmíněná problematika nebo obecně východní země zajímají, pak koupí této knihy neuděláte chybu.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2018
Autorka obálky: Agnieszka Pasierska
Počet stran: 280
Vazba: tvrdá/e-book
ISBN: 9788380496521

Namiestnik – Adam Przechrzta – Fabryka Słów 2017

namiestnikNamiestnik je pokračováním román Adept a součástí (zatím) trilogie Materia Prima. V knihomolských sociálních sítích má Namiestnik ještě lepší hodnocení než úvodní díl série jménem Adept. Většina postav, které najdete v Adeptovi se objevuje i v pokračování této knihy. jen geopolitická situace se dost změnila. Namiestnik se již odehrává během první světové války a na začátku knihy je Varšava okupována německým vojskem.
— Hlavní hrdina knihy se díky zákulisním hrám mezi carským Ruskem a císařským Německem dostává na dvůr ruského cara aby zde léčil nástupce trůnu. Nakonec musí  nástupce trůnu chránit nejen před zdravotními komplikacemi ale i před spiklenci a atentátníky.
— Druhá významná postava této série ruský důstojník Alexander Samarin se stává velitelem speciálních sil ruské armády, která využívá jedince obdařené magickými schopnostmi. Přes složité události a boje se pak oba tito muži setkávají na konci knihy, kdy Němci opustí Varšavu, Rusové se neúspěšně pokusí Varšavu dobýt a Poláci zde vycítí šanci získat nezávislost alespoň pro Varšavu a okolí.
— Namiestnik plynule navazuje na skvělý styl, který jsme měli již v Adeptovi jen tu máme ještě více akce, více zákulisních bojů a vše se děje v mnohem globálnějším měřítku. A mohu potvrdit, že hodnocení na Goodreads a spol opravdu odpovídá realitě a Adam Przechrzta poměrně vysoko položenou laťku, z Adepta ještě posunul o znatelný kus výše. Doufám, že si i závěrečný díl udrží tento vysokou úroveň. Každopádně mohu i tento díl trilogie s klidným doporučit čtenářům.

Tiráž
Vydala: Fabryka Słów v roce 2017
Ilustrace: Przemysław Truściński
Počet stran: 557
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788379642410

 

Ósme życie (dla Brilki) – tom 2 – Nino Haratischwili – Otwarte 2016

osme-zycie-dla-brilki-tom-2Tato kniha je druhým svazkem z obsáhlé rodinné ságy, která se táhne celým minulým stoletím a odehrává se také v různých zemích. Každý svazek má circa šestset stran a tak se jedná o skutečně velkorysé a rozsáhlé sílo. První svazek Osmého života jsem četl loni a před svátky jsem se rozhodl pustit se do druhého svazku, protože ten první mne hodně oslovil.
— I v druhém dílu či svazku najdeme vše, co se nám líbilo i v tom prvním. Ať už to jsou silné ženské postavy, pestré historické reálie (včetně reálných historických osob a událostí) nebo bouřlivé rodinné spory. Některé postavy známe již z minulého dílu, jiné jsou nové a to zejména vypravěčka Niko, která má hodně autobiografických rysů autorky a nakonec i Brilka, pro kterou autorka celé vyprávění sepsala.
— Také zde jsou všechny postavy košaté a nejednoznačné a  třeba u patriarcha rodu Kosťa se během několika stran změní z upjatého vojáka a přísného vládce na chápavého a křehkého muže, aby se pak za dalších několik stran  vrátil do svého původního já a opět se stal nesympatickým vůdcem klanu. Hodně prostoru je v knize věnováno vztahu mezi vypravěčkou Niko a její sestrou (matkou Brilky).
— Českého čtenáře nebo ještě spíše čtenářku potěší, že se jedna z mnoha drobných epizod románu odehraje v Praze a to před a během prvních dní ruské okupace.  Jsme svědky  masakru z 9. dubna 1989 v Tbilisi, kdy ruští vojáci brutálně napadli velkou demonstraci za nezávislost Gruzie a pod polními lopatkami vojáků zemřelo devatenáct nevinných obětí (většinou žen) a stovky jich bylo raněných. Jsou zde zmíněny i  další tragické události moderních dějin Gruzie.
— V závěrečné části vypravěčka  uteče do Německa  a zde začne nový život. A v úplném závěru se Niko vydává hledat Brilku, která utekla ze školního zájezdu aby podnikla ve dvanácti letech na vlastní pěst cestu do Vídně. Vypravěčka ji má na prosbu rodiny odvést zpátky do Gruzie ale to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A až v úplném závěru knihy najdeme několik bílých listů, které jsou určeny Brilce, osmé generaci rodu, které bude první, očištěnou od rodinné kletby.
— Pokud se nebojíte opravdu tlustých knih a pokud kniha opravdu vyjde letos na podzim u Hostu, tak vám ji mohu s klidným svědomím doporučit. Sice vám bude nějakou dobu trvat, než se ní prokoušete ale během tohoto času se rozhodně nebudete nudit a dozvíte se spoustu zajímavého z dějin nejen daleké Gruzie.

brilka-rodokmen

Tiráž
Originální titul: Das achte Leben
První vydání: 2014
Vydalo: Otwarte v roce 2016
Překlad: Urszula Poprawska
Obálka. Eliza Luty
Počet stran: 608
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788375154061

Biała gorączka – Jacek Hugo-Bader – Czarne 2011

horeckaJacka Hugo-Badera jsem zaregistroval, když napsal knihu Kolymské deníky, kde popsal svou výpravu po stopách ruských koncentráků, které ve své knize Kolymské povídky mistrně popsal Varlam Šalamov. Nicméně jsem si nejdříve přečetl tuto knihu, která v mnohém Kolymské deníky připomíná.
— Také zde se autor vypraví na odvážnou cestu Ruskem. V Moskvě si zakoupí slavný gazik (namísto sponzory nabízeného moderního offroadu v plné palbě, aby lépe zapadl mezi místní lidi). Nakonec tedy projede téměř celé Rusko od Moskvy až do Vladivostoku.
—  Jelikož jde o již třetí vydání této knihy, je doplněna ještě spoustou dalších textů a reportáží i z Ukrajiny, Moldávie nebo Podněsteří, což je loutkový stát, úzká nudle, fungující tak trochu jako skanzen komunismu.
Kromě toho, že se reportáže odehrávají téměř po celém území bývalého SSSR, tak zde najdeme i části, které se liší i  časem. hodně zajímavé jsou pasáže, které s věnují životu ruských hippies v dobách vlády komančů. Zcela novým poznatkem pro mne bylo to, jak hodně bylo mezi těmito lidmi rozšířena nitrožilní aplikace tvrdých drog, protože tak se členové této subkultury bránili proti tomu, aby byli ostatními obviněni ze spolupráce s režimem a KGB.
— Alarmující byly i ty části knihy, které se věnovaly tomu, jak hodně je v Rusku rozšířen AIDS a to, že vláda tento problém moc neřeší. Hodně drsné byly i pasáže o téměř genocidě, kterou mezi původními obyvateli Sibiře způsobuje kombinace alkoholu a mizerných životních vyhlídek. Odtud pochází i název knihy: Bílá horečka, což je hovorový výraz pro alkoholové delirijní stavy, kdy lidé v halucinacích způsobených alkoholem páchají vraždy, sebevraždy nebo utečou do tajgy, kde umrznou.
— Autor v knize popisuje opravdu mnoho zajímavých věcí: fungování sibiřských šamanů, život a nástrahy jezera/moře Bajkal, stráví nějaký čas mezi ruskými bezdomovci a díky rozhovoru s ruským filologem a archeologem Leo Klejnem popsal kastovní systém panující v ruských věznicích. Další hodně drsná a depresivní kapitola se věnuje životu v Moldávii, kde ukazuje fungování mafie obchodující s lidskými orgány a také dává prostor ženám, které se staly objetí obchodníků s bílým masem. Množství témat, které tato reportážní kniha popisuje je opravdu obrovský a rozmanitý a autor jde většinou dosti do hloubky a umí se přiblížit lidem s kterými mluví a o kterých píše.
— Jacek Hugo-Bader určitě patří k čelním představitelům skvělé polské reportážní školy a jeho styl psaní je opravdu svižný ale ne povrchní, velmi lidský ale přesto se dokáže na vše podívat kriticky a je s podivem, že to obrovské množství zajímavých faktů a lidských osudů dokáže podat tak, že se čtenář ani na kratičký okamžik nenudí. Rozhodně mohu doporučit. V češtině zatím tato kniha nevyšla ale u Absyntu již zmiňované Kolymské deníky vyšly ve slovenštině.

Tiráž
První vydání: 2011
Vydal: Czarne v roce 2009
Obálka: Agnieszka Pasierska
Foto na obálce: Abbas / Magnum photo
Počet stran: 400
Vazba: pevná
ISBN: 9788375362664

Rusko – vagon třetí třídy – Natalja Ključareva – Eroika 2014

rusko-vagonTahle kniha je poměrně tenká a subtilní. Pouhých 135 stran. Já ji  měl přelouskanou během jednoho víkendu a to jsem během něho dělal i spoustu jiného než jen čtení. Musím konstatovat, že na tom mělo i podstatný podíl to, že ta kniha se opravdu dobře čte a stránky pod očima čtenáře opravdu ubíhají stejně rychle jako pražce kolejí ruské železnice.
— Kniha je takovou pestrobarevnou koláží na téma Rusko, konkrétně Rusko někdy před nástupem Putina. Ale to není zas tak důležité, protože v Rusku se toho moc neděje a většina země žije v podivném šedém bezčasí. A to zejména mimo největší města.
— Kniha je složena z mnoha drobných příhod lidských příběhů, které se točí kolem křehkého hlavního hrdiny Nikity a jeho lásky, bláznivé a lehkomyslné anarchistky Jáji a v závěru knihy se trošku osudy některých postav protnou v mírně optimistickém finále. Bohužel, realita byla  byla spíše opačná a zářná budoucnost se opět nekoná.
— Děj je silně prošpikován narážkami jak na různé postavy ruské historie a literatury (hodně jich běžný čtenář ani nepobere), tak na různé spisovatele a hudebníky z okolního světa. I když je život v Rusku pro obyčejného Rusa velice těžký a pro život na periferii (jak zeměpisné, tak sociální) to platí dvojnásob, je  kniha plná vtipu a ironie.
— Když jsem viděl, jak Nikita všude hledá pravé Rusko, tak jsem  si vzpomněl na jednoho svého známého, který je u nás ve městě takovou známou figurkou. Byl to velice chytrý, příjemný, sečtělý a komunikativní chlápek. pak mu nějaká ženský zlomila srdce a od té doby je v téměř monogamní vztah s tvrdým alkoholem .  Dříve byl ve svých opicích vtipný, veselý a předčítal ze svých básní nebo zpíval hity od Beatles. Dnes už si ty svoje rumy vyžaduje hodně agresívně a  má červenou i tam, kde ho dříve z přátelství tolerovali. Dost mi to připomíná Rusko. Jo, mimochodem ten chlápek o kterým jsem mluvil, má ruské kořeny.
— Nicméně abych se nezakecal a nějak to zakončil.  Ač kniha v originále vyšla už před deseti lety, tak je stále zajímavá a čte se opravdu dobře. Pokud nemáte problémy s trošku alternativnější literaturou, pak by vás tato útlá knížka mohla bavit. J8 bych jej ocenil čtyřmi hvězdičkami z pěti.