Granice marzeń – Tomasz Grzywaczewski – Czarne 2018

i-granice-marzenNázev této knihy by šel přeložit jako Hranic snů nebo Hranice touhy ale nejde o nějaké prasárny, což vysvětluje také podtitul, který bych přeložil jako O neuznaných zemích. I když i toto označení je trošku zavádějící, protože státy o kterých se v této knize píše uznává Rusko a občas i ještě nějaké málo významné dvě tři země. Ač podobné země/nezemě existují v různých částech světa ale v této knize se autor zabývá těmito zeměmi z prostoru zemí v ruské sféře vlivu.
— Takže autor navštívil takové země jako je Arach/Náhorní Karabach, Podněsteří, Jižní Osetie nebo Abcházie. Osudy těchto zemí jsou si dost podobné – většinou spojené s válkami, obrovskou korupcí a steskem po dobách SSSR. Kromě této nepříjemné a smutné stránky historie těchto zemí  jsou v knize zmíněny i humornější aspekty života v neexistujících zemích jako třeba popis průběhu Mistrovství světa v kopané neuznaných zemí a národností, který se shodou náhod konal v jedné ze zemí popisovaných v této knize.
— Autor se snaží dát prostor vždy oběma stranám různých konfliktů, kterých je na Kavkaze spousta a Rusové vždy rádi tyto spory nejen podporovali ale dokonce podněcovali. Občas jsem se v zamotaném klubku různých národů a národností Kavkazu a jejich vzájemných animozit a předsudků malinko ztrácel ale tomu se asi nikdo z Evropy nevyhne. Hodně drsný byl také příběh jedné rodiny, která prožila dvě války na Kavkaze a potom se rozhodli před válkou utéct do Ukrajiny ale ke své smůle si vybrali Donbas. Mimochodem, válce na východě Ukrajiny je věnována první kapitola knihy.
— Kniha se čte dobře a autor je objektivní.  Kromě úvodní kapitoly se kniha věnuje zhruba čtyřem zemím, které téměř nikdo neuznává. I prostor mají jednotlivé země přibližně stejný. I čtenář, který se celkem dost zajímá o prostor bývalé SSSR, tak se dozví poměrně dost nových a poměrně málo známých faktů. Pokud vás zmíněná problematika nebo obecně východní země zajímají, pak koupí této knihy neuděláte chybu.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2018
Autorka obálky: Agnieszka Pasierska
Počet stran: 280
Vazba: tvrdá/e-book
ISBN: 9788380496521

Reklamy

Namiestnik – Adam Przechrzta – Fabryka Słów 2017

namiestnikNamiestnik je pokračováním román Adept a součástí (zatím) trilogie Materia Prima. V knihomolských sociálních sítích má Namiestnik ještě lepší hodnocení než úvodní díl série jménem Adept. Většina postav, které najdete v Adeptovi se objevuje i v pokračování této knihy. jen geopolitická situace se dost změnila. Namiestnik se již odehrává během první světové války a na začátku knihy je Varšava okupována německým vojskem.
— Hlavní hrdina knihy se díky zákulisním hrám mezi carským Ruskem a císařským Německem dostává na dvůr ruského cara aby zde léčil nástupce trůnu. Nakonec musí  nástupce trůnu chránit nejen před zdravotními komplikacemi ale i před spiklenci a atentátníky.
— Druhá významná postava této série ruský důstojník Alexander Samarin se stává velitelem speciálních sil ruské armády, která využívá jedince obdařené magickými schopnostmi. Přes složité události a boje se pak oba tito muži setkávají na konci knihy, kdy Němci opustí Varšavu, Rusové se neúspěšně pokusí Varšavu dobýt a Poláci zde vycítí šanci získat nezávislost alespoň pro Varšavu a okolí.
— Namiestnik plynule navazuje na skvělý styl, který jsme měli již v Adeptovi jen tu máme ještě více akce, více zákulisních bojů a vše se děje v mnohem globálnějším měřítku. A mohu potvrdit, že hodnocení na Goodreads a spol opravdu odpovídá realitě a Adam Przechrzta poměrně vysoko položenou laťku, z Adepta ještě posunul o znatelný kus výše. Doufám, že si i závěrečný díl udrží tento vysokou úroveň. Každopádně mohu i tento díl trilogie s klidným doporučit čtenářům.

Tiráž
Vydala: Fabryka Słów v roce 2017
Ilustrace: Przemysław Truściński
Počet stran: 557
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788379642410

 

Ósme życie (dla Brilki) – tom 2 – Nino Haratischwili – Otwarte 2016

osme-zycie-dla-brilki-tom-2Tato kniha je druhým svazkem z obsáhlé rodinné ságy, která se táhne celým minulým stoletím a odehrává se také v různých zemích. Každý svazek má circa šestset stran a tak se jedná o skutečně velkorysé a rozsáhlé sílo. První svazek Osmého života jsem četl loni a před svátky jsem se rozhodl pustit se do druhého svazku, protože ten první mne hodně oslovil.
— I v druhém dílu či svazku najdeme vše, co se nám líbilo i v tom prvním. Ať už to jsou silné ženské postavy, pestré historické reálie (včetně reálných historických osob a událostí) nebo bouřlivé rodinné spory. Některé postavy známe již z minulého dílu, jiné jsou nové a to zejména vypravěčka Niko, která má hodně autobiografických rysů autorky a nakonec i Brilka, pro kterou autorka celé vyprávění sepsala.
— Také zde jsou všechny postavy košaté a nejednoznačné a  třeba u patriarcha rodu Kosťa se během několika stran změní z upjatého vojáka a přísného vládce na chápavého a křehkého muže, aby se pak za dalších několik stran  vrátil do svého původního já a opět se stal nesympatickým vůdcem klanu. Hodně prostoru je v knize věnováno vztahu mezi vypravěčkou Niko a její sestrou (matkou Brilky).
— Českého čtenáře nebo ještě spíše čtenářku potěší, že se jedna z mnoha drobných epizod románu odehraje v Praze a to před a během prvních dní ruské okupace.  Jsme svědky  masakru z 9. dubna 1989 v Tbilisi, kdy ruští vojáci brutálně napadli velkou demonstraci za nezávislost Gruzie a pod polními lopatkami vojáků zemřelo devatenáct nevinných obětí (většinou žen) a stovky jich bylo raněných. Jsou zde zmíněny i  další tragické události moderních dějin Gruzie.
— V závěrečné části vypravěčka  uteče do Německa  a zde začne nový život. A v úplném závěru se Niko vydává hledat Brilku, která utekla ze školního zájezdu aby podnikla ve dvanácti letech na vlastní pěst cestu do Vídně. Vypravěčka ji má na prosbu rodiny odvést zpátky do Gruzie ale to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A až v úplném závěru knihy najdeme několik bílých listů, které jsou určeny Brilce, osmé generaci rodu, které bude první, očištěnou od rodinné kletby.
— Pokud se nebojíte opravdu tlustých knih a pokud kniha opravdu vyjde letos na podzim u Hostu, tak vám ji mohu s klidným svědomím doporučit. Sice vám bude nějakou dobu trvat, než se ní prokoušete ale během tohoto času se rozhodně nebudete nudit a dozvíte se spoustu zajímavého z dějin nejen daleké Gruzie.

brilka-rodokmen

Tiráž
Originální titul: Das achte Leben
První vydání: 2014
Vydalo: Otwarte v roce 2016
Překlad: Urszula Poprawska
Obálka. Eliza Luty
Počet stran: 608
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788375154061

Biała gorączka – Jacek Hugo-Bader – Czarne 2011

horeckaJacka Hugo-Badera jsem zaregistroval, když napsal knihu Kolymské deníky, kde popsal svou výpravu po stopách ruských koncentráků, které ve své knize Kolymské povídky mistrně popsal Varlam Šalamov. Nicméně jsem si nejdříve přečetl tuto knihu, která v mnohém Kolymské deníky připomíná.
— Také zde se autor vypraví na odvážnou cestu Ruskem. V Moskvě si zakoupí slavný gazik (namísto sponzory nabízeného moderního offroadu v plné palbě, aby lépe zapadl mezi místní lidi). Nakonec tedy projede téměř celé Rusko od Moskvy až do Vladivostoku.
—  Jelikož jde o již třetí vydání této knihy, je doplněna ještě spoustou dalších textů a reportáží i z Ukrajiny, Moldávie nebo Podněsteří, což je loutkový stát, úzká nudle, fungující tak trochu jako skanzen komunismu.
Kromě toho, že se reportáže odehrávají téměř po celém území bývalého SSSR, tak zde najdeme i části, které se liší i  časem. hodně zajímavé jsou pasáže, které s věnují životu ruských hippies v dobách vlády komančů. Zcela novým poznatkem pro mne bylo to, jak hodně bylo mezi těmito lidmi rozšířena nitrožilní aplikace tvrdých drog, protože tak se členové této subkultury bránili proti tomu, aby byli ostatními obviněni ze spolupráce s režimem a KGB.
— Alarmující byly i ty části knihy, které se věnovaly tomu, jak hodně je v Rusku rozšířen AIDS a to, že vláda tento problém moc neřeší. Hodně drsné byly i pasáže o téměř genocidě, kterou mezi původními obyvateli Sibiře způsobuje kombinace alkoholu a mizerných životních vyhlídek. Odtud pochází i název knihy: Bílá horečka, což je hovorový výraz pro alkoholové delirijní stavy, kdy lidé v halucinacích způsobených alkoholem páchají vraždy, sebevraždy nebo utečou do tajgy, kde umrznou.
— Autor v knize popisuje opravdu mnoho zajímavých věcí: fungování sibiřských šamanů, život a nástrahy jezera/moře Bajkal, stráví nějaký čas mezi ruskými bezdomovci a díky rozhovoru s ruským filologem a archeologem Leo Klejnem popsal kastovní systém panující v ruských věznicích. Další hodně drsná a depresivní kapitola se věnuje životu v Moldávii, kde ukazuje fungování mafie obchodující s lidskými orgány a také dává prostor ženám, které se staly objetí obchodníků s bílým masem. Množství témat, které tato reportážní kniha popisuje je opravdu obrovský a rozmanitý a autor jde většinou dosti do hloubky a umí se přiblížit lidem s kterými mluví a o kterých píše.
— Jacek Hugo-Bader určitě patří k čelním představitelům skvělé polské reportážní školy a jeho styl psaní je opravdu svižný ale ne povrchní, velmi lidský ale přesto se dokáže na vše podívat kriticky a je s podivem, že to obrovské množství zajímavých faktů a lidských osudů dokáže podat tak, že se čtenář ani na kratičký okamžik nenudí. Rozhodně mohu doporučit. V češtině zatím tato kniha nevyšla ale u Absyntu již zmiňované Kolymské deníky vyšly ve slovenštině.

Tiráž
První vydání: 2011
Vydal: Czarne v roce 2009
Obálka: Agnieszka Pasierska
Foto na obálce: Abbas / Magnum photo
Počet stran: 400
Vazba: pevná
ISBN: 9788375362664

Rusko – vagon třetí třídy – Natalja Ključareva – Eroika 2014

rusko-vagonTahle kniha je poměrně tenká a subtilní. Pouhých 135 stran. Já ji  měl přelouskanou během jednoho víkendu a to jsem během něho dělal i spoustu jiného než jen čtení. Musím konstatovat, že na tom mělo i podstatný podíl to, že ta kniha se opravdu dobře čte a stránky pod očima čtenáře opravdu ubíhají stejně rychle jako pražce kolejí ruské železnice.
— Kniha je takovou pestrobarevnou koláží na téma Rusko, konkrétně Rusko někdy před nástupem Putina. Ale to není zas tak důležité, protože v Rusku se toho moc neděje a většina země žije v podivném šedém bezčasí. A to zejména mimo největší města.
— Kniha je složena z mnoha drobných příhod lidských příběhů, které se točí kolem křehkého hlavního hrdiny Nikity a jeho lásky, bláznivé a lehkomyslné anarchistky Jáji a v závěru knihy se trošku osudy některých postav protnou v mírně optimistickém finále. Bohužel, realita byla  byla spíše opačná a zářná budoucnost se opět nekoná.
— Děj je silně prošpikován narážkami jak na různé postavy ruské historie a literatury (hodně jich běžný čtenář ani nepobere), tak na různé spisovatele a hudebníky z okolního světa. I když je život v Rusku pro obyčejného Rusa velice těžký a pro život na periferii (jak zeměpisné, tak sociální) to platí dvojnásob, je  kniha plná vtipu a ironie.
— Když jsem viděl, jak Nikita všude hledá pravé Rusko, tak jsem  si vzpomněl na jednoho svého známého, který je u nás ve městě takovou známou figurkou. Byl to velice chytrý, příjemný, sečtělý a komunikativní chlápek. pak mu nějaká ženský zlomila srdce a od té doby je v téměř monogamní vztah s tvrdým alkoholem .  Dříve byl ve svých opicích vtipný, veselý a předčítal ze svých básní nebo zpíval hity od Beatles. Dnes už si ty svoje rumy vyžaduje hodně agresívně a  má červenou i tam, kde ho dříve z přátelství tolerovali. Dost mi to připomíná Rusko. Jo, mimochodem ten chlápek o kterým jsem mluvil, má ruské kořeny.
— Nicméně abych se nezakecal a nějak to zakončil.  Ač kniha v originále vyšla už před deseti lety, tak je stále zajímavá a čte se opravdu dobře. Pokud nemáte problémy s trošku alternativnější literaturou, pak by vás tato útlá knížka mohla bavit. J8 bych jej ocenil čtyřmi hvězdičkami z pěti.

Ósme życie (dla Brilki) – tom 1 – Nino Haratischwili – Otwarte 2016

8zycie_tom1Tento obsáhlý román či spíše rodinná sága (jen tento první díl má 608 stran) mne zaujala už když se o něm zmiňovalo velice pochvalně několik polských booktuberů či spíše booktuberek. A po přečtení, musím  konstatovat, že ta chvála byla vskutku oprávněná.
— Ve zkratce jde o obsáhlou rodinnou ságu, jejíž děj začíná v Gruzii v době před vypuknutím revoluce v sousedním Rusku a následné ruské okupaci. Na začátku sice sledujeme osudy úspěšného výrobce čokolády, který se z Paříže vrací do rodné Gruzie ale později se vypravěčka věnuje více různým ženám, které se do jeho rodiny narodí nebo vdají, či dostanou jinak.
— Jelikož jak devatenácté, tak dvacáté století je plné krvavých zvratů s událostí, tak se malá rodinná historie nepříjemně a bolestivě proplétá s velkou krvavou historií, jak Gruzie, tak i Ruska. Ať už jsou to události jako blokáda Leningradu, tak se zde objevuje i neznámější Gruzínec Stalin a ještě fatálněji do rodinné historie zasáhne druhý krvavý řezník z Gruzie Berija. Ten zde sice vystupuje pod opisem „malý velký muž“ ale podle indicií nemůže jít o nikoho jiného.
— Kniha se čte velmi dobře, děj krásně plyne a autorka používá hodně košatý a malebný jazyk. Až na pár momentů se celkem věrně drží historických událostí. I když těmi souběhy událostí  ( postava A umírá, atd… a postava B někde plně jinde v témže okamžiku zažije také nějaký životní přelom) by možná mohla více šetřit. Poprvé je to zajímavé ale potřetí už to spíše vadí.
— Potěší, že všechny postavy jsou vykresleny do hloubky a nejsou černobílé ale složité a plné rozporů a pochyb. Podobně nešablonovitě vycházejí některé události a dějové zvraty v knize. Ačkoliv jde knihu určenou spíše pro ženy, tak jsem s ní neměl žádný problém ani já jako heterosexuální muž a krásně jsem si ji užil. Celkově bych tento první díl hodnotil nějakými circa osmdesáti až devadesáti procenty ze sta.
— Pokud by jste měli chuť si knihu také přečíst, pak bych chtěl upozornit, že vyšla kromě polštiny ještě v němčině. Autorka totiž v Německu žije a i tuto knihu napsala v jazyce Schillera a Goetha. A zejména čtenářky bych chtěla varovat, že v knize jsou i hodně brutální pasáže. Zejména scénu, kdy neplodná vyšetřovatelka sovětské bezpečnosti jedné z hrdinek uměle vyvolá porod a tím zabije syna, který se má zanedlouho narodit a poté jí ještě přivodí neplodnost. Ale pokud tuto a asi další dvě scény vydýcháte, pak si můžete užít opravdu obsáhlou, zajímavou a dobře napsanou knihu, která se odehrává v několika zemích a táhnoucí se třemi stoletími. Také druhý svazek je výborný.
— Pro čtenáře a čtenářky, kteří neovládají polštinu ani němčinu mám dvě zprávy. Nakladatelství Host plánuje tuto knihu vydat v českém překladu. Ta špatná zpráva je, že knihu můžeme očekávat nejdříve na podzim roku 2018, protože kniha se teprve začíná překládat a ještě ani není rozhodnuto, zda vyjde v jednom svazku nebo ve dvou jako v polštině.