Koniec drogi – Dmitry Glukhovsky – Insignis 2018

Musím se přiznat, že Metro 2033 pro mne bylo docela velkým zklamáním. Po nějaké době jsem sice svoje odsouzení trošku zmírnil ale to nic nemění na tom, že Tekst, Budoucnost nebo Soumrak považuji za mnohem lepší knihy než Metro, kterým se autor proslavil. Konec cesty je taková novelka a tak jsem se rozhodl, že si ji také přečtu, ať mám autorovu tvorbu přečtenou co nejkompletněji.
— A nevím, zda jsem se trefil do nálady nebo se mezitím autor podstatně změnil, ale kupodivu mi tahle útlá knížečka sedla mnohem více než všemi vychvalované Metro. A přitom se námětem od toho metra zase tolik neliší. I toto je klasické postapo, i zde velice mladý hrdina cestuje do neznáma a potkává nějaká „enpécéčka“ a různé zmutované nepřátele. Jen v této knize to bylo mnohem dospěleji a uvěřitelněji zpracované.
— Jasně že tam jsou silnější momenty: například se mi líbilo, jak byli lidé narození po třetí světové téměř na úrovni doby kamenné ve srovnání s lidmi, kteří si ještě pamatovali svět před jaderným konfliktem. Také chování posádek atomových ponorek, které přežili „krátkou jadernou výměnu ohně“ a nyní se vzájemně potkává na téměř liduprázdné zemi bylo dobře vykreslené. I slabší pasáže tam jsou ale celkově bych to ohodnotil jako průměrnou až mírně nadprůměrnou dystopii. Ale pokud jste fanoušek universa Metra 2033, pak by se vám tato novelka mohla líbit a postavy z Konce cesty se prý mají objevit v Metru 2034.

Tiráž
Vydal: Insignis v roce 2018
Originální název: Конец дороги
Rok vydání originálu: 2006
Překlad: Paweł Podmiotko
Počet stran: 60
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788365743848

Reklamy

Povídky o vlasti – Dmitry Glukhovsky – Knižní klub 2017

Ačkoliv stále považuji za nejlepší knihu z laptopu Glukhovského jeho zatím poslední román Tekst, tak  tato sbírka povídek je jen o pár kroků za ním. Společné mají také to, že velká část těchto povídek je víceméně realistická.  Také jsou hodně kritické k současným poměrům nejen v Moskvě ale v celém Impériu.
 — Asi nejvíce se mi líbila povídka o místním oligarchovi, který byl, na podkladě shlédnutí pár francouzských filmů s Belmondem,  vždy velkým obdivovatelem Francie a jednoho dne se konečně rozhodne navštívit sladkou Francii  osobně. Jenže Francouzi nejsou na jeho křupanské chování zvědaví a také on čím dál více nezvládá rozpor mezi jeho vysněný obraz cizí země s aktuální realitou.
 — Povídky jsou vtipné, plné satiry a špinavé ruské reality. Občas se zde objeví nějaký fantasy nebo sci-fi motiv ale už je to jen taková exotická příchuť, která nepřekryje dominující chuť nelichotivé skutečnosti. 
— Pokud nechcete přijít o své vybájené představy o Rusku, tak tuhle knihu rozhodně nečtěte a pokud si chcete užít trochu té syrové reality a slušnou dávku hodně černého humoru, pak je tohle kniha právě pro vás.  Přečtenou ji budete mít za chvilku ale v hlavě vám zůstane na hodně dlouho.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2017
Originální název: Рассказы о Родине
Vydání originálu: 2010
Překlad: Pavla Bošková
Obálka: Emil Křížka
Počet stran: 221
Vazba: pevná
ISBN: 9788024258485

Budoucnost – Dmitry Glukhovsky – Knižní klub 2015

futu--reJsem rád, že jsem dal současnému kultovnímu ruskému  spisovateli Glukhovskému druhu šanci. Nejdříve jsem od něho četl jeho nejznámější Metro 2033 a byl jsem neskutečně zklamaný. Sice jsem svůj původní obrovský odsudek mírně obrousil ale přesto jsem ho bral za vyhajpovanou bublinu. Ale když jsem se dozvěděl, o čem má být jeho poslední kniha Text, tak jsem se rozhodl, že mu dám další šanci. A podstatně jsem na něho změnil svůj názor a rozhodl jsem se, že si od něho přečtu více. Také další jeho kniha Soumrak si hodně líbila a tak jsem musel sáhnout i po Budoucnosti.
— Nakonec se Budoucnost zařadila až za Text a Soumrak. Což ale neznamená, že jde o špatnou knihu. jen že se mi ty dvě dříve jmenované, četly hůře a zaujaly mne více. Problémem Budoucnosti se mi zdá, že autor do prostotu jednoho běžně dlouhého románu  rozpracoval až moc motivů, myšlenek a nápadů. Také pojmenováním postav pouhými čísly v částech knihy, které se odehrává v minulosti, může leckoho mást a dělat hokej v ději.
— Na druhou stranu je třeba zmínit, že popisy různých lokací, kterými hlavní postava prochází v průběhu vyprávění jsou barvitě popsané a zejména Barcelona úplně vylézá ze stránek, jak je dobře popsaná. Plusem jsou i uvěřitelné postavy, které nejsou černobílé a mají i svůj vývoj a spoustu vnitřních rozporů.
— Děj tohoto románu se odehrává v budoucnosti, kdy lidé objeví prostředek, který jim zajistí nesmrtelnost ale jelikož to zároveň znamená masivní přelidnění, tak se v Evropě platí zákon, že lidé nesmí mít děti.  Hlavní hrdina této knihy je členem jednotek, které vyhledávají nelegálně počaté děti. Jednoho dne našeho hrdinu povolá jeden z nejmocnějších mužů Evropy aby jej pověřil velice delikátním a důležitým úkolem. Což spustí velkou lavinu událostí a změn v postojích hlavní postavy.
— Autor pracuje s mnoha různorodými myšlenkami a filozofickými otázkami. Od úvah o smyslu života, lidského štěstí, celého lidstva přes otázky o tom, co všechno je možné jedincům provést pro „dobro“ celku, až ke kritice „kultu mládí“ a moderního vytěsňování smrti z našich životů.  Povedení je i ten retelling Romea a Julie, který tvoří jeden z mnoha motivů tohoto mnohotvárného románu. Autor dokonce pracuje i s motivem uprchlické krize, která je velkým tématem zejména pro populistické manipulátory.
— A pokud se ptáte, zda vám knihu doporučím nebo ne, tak bych řekl, že záleží na tom, kolik si chcete od Ghlukovského přečíst knih. Pokud jen jednu, tak sáhněte po té nejnovější – tedy Textu ale pokud si od něho chcete přečíst klidně všechno, pak klidně sáhnete i po Budoucnosti.
Autor sice napsal lepší knihy ale stále dostanete minimálně nadprůměrnou sci-fi, která se zabývá hodně aktuálními tématy.
— Kniha má i zajímavý web, s ukázkami textu a grafikou inspirovanou tímto příběhem. Obojí  najdete jak jinak na adrese FUTU.RE.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2015
Vydavatel originálu:  АСТ 2013
Originální název: Будущее
Překlad: Rudolf Řežábek
Obálka: Vojtěch Kybal
Počet stran: 648
Vazba: pevná
ISBN: 9788024249179

Dmitry Glukhovsky – Soumrak – Knižní klub 2013

dmitrij_glukhovsky_soumrakS Glukhovským mám komplikovaný vztah. Metro jsem četl a nejprve jsem ho považoval za neskutečně přeceňovanou knihu, později jsem ho vzal trochu na milost ale stejně jsem se žádným velkým fanouškem autora nestal. Když vydal svůj první zcela realistický román Tekst, tak jsem si ho chvíli po vydání pořídil a přečetl a podstatně změnil svůj pohled na Dmitryho. Doufám, že u svého příklonu k realismu zůstane.  Sluší mu více a postapo knih máme dostatek a i ze světa, který stvořil jich je (v polštině) obrovské množství. Kniha Soumrak je takovým zajímavým přechodem od sci-fi a fantasy výmyslů k realističtější tvorbě s výrazným úkrokem do historie.
— Hlavním hrdinou knihy je samotářský překladatel, kterého finanční tíseň donutí vzít překlad staré španělské knihy z doby upevňování španělské moci v Latinské Americe. našeho hrdinu děj překládané knihy naprosto pohltí a brzy zjistí, že s kolem knihy dějí podivné věci a vše je obestřeno spoustou tajemství a ne moc hezkých osudů. S každou překládanou kapitolou (náš hrdina dostává knihu jen po kapitolách) je děj překládané knihy temnější a napínavější a také události v reálném životě našeho hrdiny jsou stále přízračnější, tajemnější, bizarnější a fatálnější. Svět krvavých Mayů  pozvolna prosakuje do reality současné Moskvy.
— Aha, měl jsem se asi zmínit, že ta překládaná kniha je deníkem španělského kněze, který je jedním z členů výpravy pátrající po vzácných knihách starověkých Mayů. Převyprávění příběhu španělského  conquistadora je takovou knihou v knize a  tato druhá rovina příběhu, která se odehrává zhruba půl tisíciletí dříve než hlavní linie vyprávění se proplétá celým dějem od počátku do konce.
— Mayská část vyprávění se mi asi líbila o něco více než ta ze současnosti. Jen si je  třeba zvyknout, že téměř každá věta v této dějové lince začíná slůvkem že. Má to navozovat dojem autentického, starého vyprávění. A v rámci této dějoví linky se čtenáři dostane slušná porce zajímavostí a faktů o této indiánské civilizaci. Tato část je napínavější a má svižnější spád.
— Soumrak je na pomyslné přímce mezi Metrem a Tekstem někde ve dvou třetinách. Ve dvou třetinách a něco. Kniha se čte velice dobře a autor si sem tam i kriticky rýpne do různých ruských nešvarů jako je nezdravý kult takzvané vlastenecké války a farizejský přístup k válečným veteránům. A jelikož Tekst ještě nebyl do češtiny přeložen a ani jsem nezaznamenal, že bude, tak si dejte Soumrak jako takový předkrm, před tím, než vyjde Glukhovskému nějaká další kniha.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2013
Vydavatel originálu:  АСТ 2007
Originální název: Сумерки
Překlad: Rudolf Řežábek
Obálka: Vojtěch Kybal
Počet stran: 344
Vazba: pevná
ISBN: 9788024237633

Tekst – Dmitrij Gluchovskij – Insignis 2017

tekstGluchovského Metro jsem četl (první díl) a považoval jsem jej za hodně přeceňované dílo, takže určitě nejsem autorův věrný fanoušek ale chtěl jsem mu dát šanci a přečíst si třeba Budoucnost (Futu.re) ale nakonec jsem se k ní nedostal. Když jsem na Instagramu zaznamenal jeho nejnovější knihu Text a přečetl jsem si o čem je, tak jsem si řekl, že tohle by mohlo změnit můj pohled na tohoto autora. A tak se také stalo.
— Text je autorův první román, který je jednak z dnešní doby a za druhé plně realistický.  Ve sbírce Povídky o vlasti  se příběhy odehrávají v divokých devadesátkách a ač jsou hodně realistické, stejně tam nějaké prvky sci-fi, horroru nebo fantasy najdete.
— Hlavní hrdina textu je mladík Ilja, který se vrací ze zóny (slangový výraz pro vězení), kde strávil sedm dlouhých let na základě podstrčení drog od mladého policisty během jednoho večírku. Když se konečně Ilja vrátí domů, zjistí, že jeho matka před pár dny zemřela a doktoři záchranky nebo havrani stačili pobrat všechno cenné z bytu. Ilja se opije a chce se konfrontovat s policistou, který do poslal do vězení. Ačkoliv jej původně zabít nechtěl, díky vodce a rozhozené psychice po smrti matky jej v afektu zabije. Až doma zjistí, že si nechal nejen jeho  služební pistoli ale i jeho iPhone.
Aby oddálil objevení těla své objeti, začne Ilja nejen komunikovat s rodinou zabitého policisty ale i s jeho dívkou a kolegy a nadřízenými.  Přes e-maily, fotografie a historii komunikací nejen přes SMS ale i instantní komunikátory začíná stále více poznávat svého nepřítele.
— Text v sobě spojuje tak trochu různé žánry. Kromě hlavní detektivní linii, kde autor řeší nejen velká témata pomsty,  viny a smyslu života ale i to, do jakého stupně a hloubky definují život moderního člověka jeho „digitální stopa“.  Najdeme zde i morbidní milostný trojúhelník nebo rodinné drama. Také postavy nejsou černobílé a ať už oba hlavní hrdinové, tak i epizodní postavy nejsou absolutně kladné nebo záporné. Také jazyk a rytmus vyprávění se dynamicky mění podle toho, čeho se vyprávění týká. Popisy Moskvy jsou zde hodně povedené a v začátku knihy jsem si vyhledával různá místa na Google mapách, což jsem dělal naposledy u Skály os Petera Maye.
— Jsem moc rád, že jsem si tuto knihu opatřil tak rychle, protože opravdu stojí za to. Starší autorovy knihy výrazně přesahuje a to jak obsahem, tak formou. Knihu mohu s klidným srdcem doporučit jak čtenářům, kteří znají autora díky jeho sérii Metro, tak i čtenářům, kteří sci-fi a dystopickou literaturu nečtou. Autorovi vykročení ze své žánrové škatulky rozhodně svědčí a doufám, že svou cestu směrem k tomu, abychom jej mohli srovnávat s takovými velikány ruské literatury jako je Dostojevský nebo Sorokin,  nevzdá a dočkáme se od něho více skvělých realistických románů.

Tiráž
Originální titul: Текст
První vydání: 2017
Vydal: Insignis v roce 2017
Překlad: Paweł Podmiotko
Obálka: Ilja Jaskevič
Počet stran: 368
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788365743558