Zloději knih – Anders Rydell – Kniha Zlín 2017

Po že nacisté během druhé světové války loupili po celé Evropě a v Rusku umělecké památky zejména obrazy je celkem známo ale už mnohem méně se mluví o tom, že se stejným zápalem kradli knihy a celé sbírky knih. Kromě tohoto lovu na knihy je v knize zmíněno i pálení knih, které tomuto snažení předcházelo.
—- Tohle snažení zapadalo do celého konceptu takzvaného konečného řešení židovské otázky. Nacistům totiž nestačilo nenáviděný národ fyzicky zlikvidovat ale chtěli zničit i jeho kolektivní paměť a veškeré jeho vědění a zmínky o nich. Moc dobře věděli, jak je slovo mocná zbraň. Proto vynaložili obrovskou energii a velké organizační úsilí aby se zmocnili co nejvíce knih nejen židovských ale také ukrajinských, polských a ruských.
Na územích, které nacisté obsadili měli totiž své sbírky knih nejen Židé ale také ruští, polští a ukrajinští emigranti, kteří utekli před bolševickým terorem do Paříže nebo jiných středisek emigrace.
—- Docházelo pak k situacím, kdy židovští intelektuálové a učenci byli nuceni nacisty třídit ukradené sbírky židovských knih, protože byly tak obsáhlé, že je zloději nemohli odvést kompletní a tak si vybírali ty největší skvosty a zbytek se většinou pálil. Některé knihy se pak židovským učencům podařilo propašovat do bezpečí. Všichni tušili, že je poté, co nebude co třídit čeká stejný osud jako ty méně důležité knihy.
— Autor se věnuje také tomu, jak knihy kradla druhá strana zejména bolševici. Bohužel díky tomu, že Rusové nejsou tak pořádkumilovní a pečliví jako Němci, tak obrovská kvanta knih, která ukořistili bolševici přímo nebo dobyli nad nacisty skončila někde ve sladech, kde je zničila vlhkost, požáry nebo byly rozkradeny. Některé kapitoly jsou věnovány i osudům knih po válce a zde zjišťujeme, že se k původním majitelům vrátil jen nepatrný zlomek knih. Obrovské množství knih, ukradených obyčejným lidem stále zůstává ve sbírkách různých knihoven v Německu a jejich osudy jsou většině lidi lhostejné.
— Kniha se četla dobře, vyprávění bylo dosti pestré a tak se nestalo, že by čtenáře výčty ukradených knihoven a knih, vysvětlování hierarchie nacistických úřadů nebo jiná fakta začaly být příliš nudné. Snad co jediné zamrzí, že autor neměřil všem stejným metrem. Jeho neobjektivní přístup k bolševikům a zejména Leninovi nešlo přehlédnout. A přitom komunismus má na svých rukou mnohem víc krve než nacismus.

Tiráž
Vydal: Kniha Zlín v roce 2017
Originální název: Boktjuvarna. Jakten på de försvunna biblioteken
Rok vydání originálu: 2015
Překlad: Olga Bažantová
Počet stran: 469
Vazba: pevná
ISBN: 9788074735325

Reklamy

Kniha zvláštních nových věcí – Michel Faber překlad jako vždy výborný Viktor Janiš Kniha Zlín 2016

 

Kniha zvláštních nových věcí je příběhem bývalého alkoholika Petera, který  se díky své ženě nejen vyléčil ze závislosti, ale dokonce se stal  křesťanským pastorem. S podporou své ženy vedl malou kongregaci v Anglii a zdálo se, že on a jeho žena jsou opravdu sehraný pár. Misijní cesta na vzdálenou planetu pak vystaví  neočekávaným zkouškám nejen jejich vztah, ale i Peterovu víru.

Myslím si, že příběh Petera a jeho ženy se sice na první pohled tváří jako sci -fi, ale to jen klame tělem. Podle mého jde především o příběh krize víry a krize manželství.

Celá misionářská cesta na jinou planetu je jen atraktivní záminkou pro smutné vyprávění o tragickém omylu jednoho kazatele a manžela.

Ono vlastně ani o klasickou misijní cestu nejde, protože „domorodci“ nejsou žádní pohané. Co se týká křesťanského poselství „pohanům“ (buďme upřímní) celá misionářova práce se smrskla na přeložení několika pouček a citátů z bible do domorodého jazyka. Je to škoda, protože tady mohl příběh nabrat mnohem větší spád a stát se čtivějším.

Celá první půlka knihy se skoro až nesnesitelně vleče a jen díky korespondenci mezi Peterem a jeho ženou se dá přežít. Druhá půlka knihy má sice spád, nicméně postrádá pořádné vyústění. Celou tragédii Peterovy misijní cesty si tak čtenář uvědomí až téměř na samém konci knihy.

Ovšem, protože Michel Faber je přeci jen mistrem svého řemesla, i v jeho poslední knize se najde několik momentů, které člověku z hlavy jen tak nezmizí.

Nicméně: Kdo očekává Sci-fi, tak bude zklamán, kdo očekává silnou křesťanskou výpověď, bude také nejspíš zklamán. Vlastně nejsilnějším motivem knihy je vztah a krize Petera a Bey. Díky dopisům o to živější. Druhým velice silným motivem pak je krize osobní víry. A tragédie nepochopení křesťanských myšlenek.

Jak se s tím ateista Michel Faber popasoval, musí každý čtenář posoudit sám.

Ale podle mého skromného názoru se zázrak nekoná. 70%

Jan Procházka

Japonsko za zrcadlem – Alan Macfarlane – Kniha Zlín 2013

Na úvod jsem čekal, že kniha bude o něčem jiném. Čekal jsem, že se dočtu něco o tom, jak Japonci dělají to či ono. Jak jí a co jí, jak se baví či o pačinko hernách a karaoke barech.
Nakonec jsem byl příjemně překvapen, že autor moc nepíše o tom, co ajak Japonci dělají ale spíš proč to dělají. proč to mají Japonci v palici srovnané úplně jinak než zbytek světa a proč se tolik lyší i od svých saousedů jako je Korea nebo Čína. Jak k tomu došlo, že pás poměrně malých ostovů v  „přesné“ vzdálenosti od mocné Číny splodil takovou civilizaci, která se navenek nijak neodlišuje od moderní Ameriky nebo Západu ale pod povrchem, kam je velmi těžké proniknout, najdeme kulturu, které nemá na světě obdoby. Rozdíly které ukrývají Japonci v hlavě jsou tak velké, že nejen evropané nedokáží Japonce pochopit ale ani Japonci nedokáží pochopit mnoho evropských pojmů, jako je např. náboženství.Spoustu věcí nedovedou Japonci gaidžinům vysvětlit a to ani poté, co cizinec už žije v Japonsku několik let.
Japonská kultura, myšlení i společnost jsou skrnaskrz „zenová“. Neuchopitelná, nejednoznačná a nezařaditelná do jednoznačných škatulek (dobro vs zlo, realita vs duchovno) I když….
Ač je kniha vysázena neestetickým „krabím“ písmem, autor nakonec správně dojde k závěru, že japonská „dosaďte si cokoliv“ je nejlepší, nejsprávnější a nejhezčí na světě.