Kniha zvláštních nových věcí – Michel Faber překlad jako vždy výborný Viktor Janiš Kniha Zlín 2016

 

Kniha zvláštních nových věcí je příběhem bývalého alkoholika Petera, který  se díky své ženě nejen vyléčil ze závislosti, ale dokonce se stal  křesťanským pastorem. S podporou své ženy vedl malou kongregaci v Anglii a zdálo se, že on a jeho žena jsou opravdu sehraný pár. Misijní cesta na vzdálenou planetu pak vystaví  neočekávaným zkouškám nejen jejich vztah, ale i Peterovu víru.

Myslím si, že příběh Petera a jeho ženy se sice na první pohled tváří jako sci -fi, ale to jen klame tělem. Podle mého jde především o příběh krize víry a krize manželství.

Celá misionářská cesta na jinou planetu je jen atraktivní záminkou pro smutné vyprávění o tragickém omylu jednoho kazatele a manžela.

Ono vlastně ani o klasickou misijní cestu nejde, protože „domorodci“ nejsou žádní pohané. Co se týká křesťanského poselství „pohanům“ (buďme upřímní) celá misionářova práce se smrskla na přeložení několika pouček a citátů z bible do domorodého jazyka. Je to škoda, protože tady mohl příběh nabrat mnohem větší spád a stát se čtivějším.

Celá první půlka knihy se skoro až nesnesitelně vleče a jen díky korespondenci mezi Peterem a jeho ženou se dá přežít. Druhá půlka knihy má sice spád, nicméně postrádá pořádné vyústění. Celou tragédii Peterovy misijní cesty si tak čtenář uvědomí až téměř na samém konci knihy.

Ovšem, protože Michel Faber je přeci jen mistrem svého řemesla, i v jeho poslední knize se najde několik momentů, které člověku z hlavy jen tak nezmizí.

Nicméně: Kdo očekává Sci-fi, tak bude zklamán, kdo očekává silnou křesťanskou výpověď, bude také nejspíš zklamán. Vlastně nejsilnějším motivem knihy je vztah a krize Petera a Bey. Díky dopisům o to živější. Druhým velice silným motivem pak je krize osobní víry. A tragédie nepochopení křesťanských myšlenek.

Jak se s tím ateista Michel Faber popasoval, musí každý čtenář posoudit sám.

Ale podle mého skromného názoru se zázrak nekoná. 70%

Jan Procházka

Japonsko za zrcadlem – Alan Macfarlane – Kniha Zlín 2013

Na úvod jsem čekal, že kniha bude o něčem jiném. Čekal jsem, že se dočtu něco o tom, jak Japonci dělají to či ono. Jak jí a co jí, jak se baví či o pačinko hernách a karaoke barech.
Nakonec jsem byl příjemně překvapen, že autor moc nepíše o tom, co ajak Japonci dělají ale spíš proč to dělají. proč to mají Japonci v palici srovnané úplně jinak než zbytek světa a proč se tolik lyší i od svých saousedů jako je Korea nebo Čína. Jak k tomu došlo, že pás poměrně malých ostovů v  „přesné“ vzdálenosti od mocné Číny splodil takovou civilizaci, která se navenek nijak neodlišuje od moderní Ameriky nebo Západu ale pod povrchem, kam je velmi těžké proniknout, najdeme kulturu, které nemá na světě obdoby. Rozdíly které ukrývají Japonci v hlavě jsou tak velké, že nejen evropané nedokáží Japonce pochopit ale ani Japonci nedokáží pochopit mnoho evropských pojmů, jako je např. náboženství.Spoustu věcí nedovedou Japonci gaidžinům vysvětlit a to ani poté, co cizinec už žije v Japonsku několik let.
Japonská kultura, myšlení i společnost jsou skrnaskrz „zenová“. Neuchopitelná, nejednoznačná a nezařaditelná do jednoznačných škatulek (dobro vs zlo, realita vs duchovno) I když….
Ač je kniha vysázena neestetickým „krabím“ písmem, autor nakonec správně dojde k závěru, že japonská „dosaďte si cokoliv“ je nejlepší, nejsprávnější a nejhezčí na světě.