Rdza – Jakub Małecki – SQN 2017

rdzaRomán Rdza (Rez) jsem hodně často viděl u polských instagramerů a byl často zmiňován, mezi nejlepšími knihami minulého roku. A jelikož i Dygot a Ślady vypadaly hodně zajímavě, tak když se na Facebooku e-shopu polskaksiazka.cz objevila možnost tuto knihu vyhrát, tak jsem neváhal ani chvilku a knihu vyhrál (ta soutěž byla čistě o rychlosti psaní komentářů). Nějakou dobu mi ležela v knihovně a až teď jsem se k ní dostal.
— A musím konstatovat, že ty chvála byla oprávněná. Kniha je opravdu výborná a moc dobře se čte. Pokud jsem schopen posuzovat, tak i jazyk je pěkný a ani grafické provedení knihy se povedlo. Napadá mne snad jediná výtka a to, že nakladatelství nezvolilo pro knihy Jakuba Małeckého nějaký  nějaký více jednotný grafický vzhled. Sice mají přibližně podobný vizuál ale kdyby byly sjednocené v tom stylu, jak jsou například odeonky nebo knižní série, pak by to v knihovně vypadalo lépe.
— Děj knihy se odehrává víceméně v jedné malé polské vesničce a základní příběh se točí kolem malé chlapce, který přijde díky autonehodě o oba rodiče a musí se ho ujmout jeho babička.  Na tento základní příběh se pak nabalují příběhy dalších lidí z okolí jak chlapce, tak babičky a příběh se různými prostřihy a flashbacky  skáče vpřed i vzad v čase. Ale nijak to neztěžuje pochopení sledování příběhu ale naopak vám to vysvětluje podivné chování některých postav a jejich motivaci.
— Kniha se čte moc dobře a tempo vyprávění je dobře vyvážené. Kniha je rozdělena do osmnácti  kapitol dle časových rovin Kapitoly mají výrazný úvodní list a dál jsou rozděleny do krátkých (většinou strana, dvě) částí oddělených hvězdičkami a díky tomu se příběh dobře čte.
— Zajímavé je i to, že mezi mediálními partnery knihy najdete nejen populární polskou knihomolskou sociální síť lubimyczytat ale také výtečný literární blog WielkiBuk. Mimochodem sympatickou Olgu z tohoto blogu najdete i na youtube. Také ona pokládá tuto knihu za nejlepší polskou beletrii roku 2017.

Tiráž
Vydalo: SQN v roce 2017
Obálka: Pawel Szepanik
Počet stran: 288
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788365836250

Reklamy

Boxer, brouk – Ned Beauman – Odeon 2011

boxer--brouk_origSponzorem této skvostné recenze je síť maloobchodních prodejen Biedronka.  Kniha je debutem spisovatele, který se narodil v Londýně a v současnosti žije v New Yorku a byla ve výběru na Guardian Best First Bok Award a Desmond Elliot Price. U nás kniha vyšla ve světové knihovně Odeonu.
— Děj knihy se odehrává ve dvou časových rovinách. Jedna (ta ze současnosti) nás zavede do podivného světa sběratelů relikvií Třetí říše a ta druhá nás zavede do časů, kdy byl nacismus  teprve na počátku svého vzestupu a my se budeme pohybovat mezi jeho stoupenci z řad britské aristokracie i proletariátu.  Kromě pozapomenutých figurek jako byl Oswald Mosley si připomeneme i různé divné teorie, hnutí a vědecké teorie jako byla eugenika.
— Hrdinové starší časové roviny jsou židovský boxer Seth Hříšník Roach a aristokratický entomolog Philip Erskin. Hříšník je takový židovský Tomáš Řepka ale s tělem tolkienovského trpaslíka ale bez vousů a předkožky, který má asi díky tomu, že z něho agrese a sebevědomí přímo sálá obrovský úspěch u žen a ještě větší u mužů.  Erskin je jeho pravým opakem – zdegenerovaný aristokrat, který si vymýšlí vlastní jazyk a sní o tom, jak bude šlechtit lidskou rasu jako dostihové koně.
— Také hrdina novější větve vyprávění je hodně bizarní postavička. Kevin Broom pomáhá bohatému sběrateli nacistických militarií vyhledávat a kupovat nové exempláře do jeho sbírky a také je touto vášní postižený. A nejen sbíráním různé svastikou poznamenané veteše – má jednu poměrně vzácnou nemoc, která mu znemožňuje pohyb mezi lidmi a proto  tráví většinu času na internetových fórech věnovaných Třetí říši.
— V závěru se osudy těchto tří postav propletou a ještě k nim přibude tajemný hitman z Walesu. Při čtení této postmoderní knihy se čtenář dozví obrovskou sumu bizarních a zbytečných detailů, zajímavostí a faktů. Kniha je napsána košatým jazykem a čte se moc dobře. Děj je pádí jak tankista na piku a pokud nemáte problém s líčením trochy toho homosexuálního sexu, tak by se vám mohl líbit. Doporučuji všem těm, kteří mají v knihovně knihy autorů jako je William Seward Burroughs, Chuck Palahniuk nebo Michel Houellebecq .

Tiráž
Vydal: Odeon v roce 2011
Vydavatel originálu:  Spectre 2010
Překlad: David Záleský a Markéta Záleská
Obálka: Pavel Hrach
Počet stran: 234
Vazba: pevná
ISBN: 9788020713971

Czarna Madonna – Remigiusz Mróz – Czwarta Strona 2017

madonna-big„Et vidi de mari bestiam ascentem. Habentem cpita septem, et cornua decem, et super cornua eius decem diademata, et super capita eius nomina blasphemiae,“

Remigiusz Mróz je můj nejoblíbenější současný polský spisovatel a chtěl jsem mít nějakou jeho knihu doma v knihovně v papírové podobě. Jelikož série O Chyłce je celá série a mít jen jednu knihu z kdoví jak dlouhé série tak jsem přemýšlel o něčem jiném. A když jsem viděl první obrázek obálky Madonny, tak jsem věděl, že tohle je ta pravá volba. nejen, že není součástí nějaké série, tak má naprosto geniální obálku.
— Tak jsem neustále čekoval Megaknihy, zda se tam tato kniha neobjeví a díky tomu, jak jsem tuto knihu opěvoval na FB, tak se ke mně dostala jako dárek od skvělé majitelky obchodu Polska książka. Už nevím, co jsem měl v té době rozečteno ale nějak jsem se k tomu nedostal a poté, co mi výše jmenovaná napsala, že s knihou dost bojuje, tak jsem raději sáhl po něčem jiném. Nakonec jsem se ale rozhodl, že s tímto přístupem by na tuto krásnou knihu jen padal prach a tak jsem ji z té poličky vytáhl a pustil se do ní. Nakonec to nebyl špatný nápad.
— Pokud si chcete tuto knihu také přečíst, doporučuji mít po ruce Bibli. V knize jsou totiž citovány různé verše zejména z Nového zákona. Sice když autor odcituje nějaký verš v latině nebo jiném jazyce, tak o kousek dál, většinou tento text přeloží nebo vysvětlí ale vědět to hned a znát i českou verzi je fajn.
madonna-bookmark— Hlavní hrdina knihy je kněz Filip, který ale kvůli jedné slečně odešel z církve a navíc slyší spíše na svou přezdívku Berg (podle fotbalového dresu, který nosil v dětství) a dorazí k němu zpráva, že letadlo, kterým cestuje jeho nastávající novomanželka záhadně zmizelo. Od tohoto okamžiku se začnou dít velmi zajímavé a temné věci.
— Zmizí se další letadla, to s jeho budoucí ženou se tajemně objeví v místech, kde podle toho, kolik má letadlo paliva a  jak dlouho trvá let, nemohlo nikdy být, hlavního hrdinu navštíví různé záhadné osoby, včetně jeho mrtvého otce a tak podobně. Události, které se začnou ve světě dít, někdy více a jindy méně odkazují na Zjevení svatého Jana neboli Apokalypsu. Opravdu přichází Kníže pekel?
— Kniha se čte kupodivu dobře a citace z Bible nebo detaily různých leteckých katastrof nejsou nikdy tak rozsáhlé aby se čtenář nudil. Interakce mezi hlavním hrdinou a sestrou jeho nastávající (ke které má Berg rozporuplný vztah – takže tu máme i platonický milostný trojúhelník či spíše čtyřúhelník) se dost podobá vztahu mezi Chyłkou a Zordonem v nejoblíbenějším autorově sérii. Ohledně toho, zda se budete u čtení této knihy bát, je to asi záležitost nastavení čtenáře i settingu při čtení. Každopádně líčení exorcismu je dost sugestivní a i některé jiné pasáže vás mohou dosti rozhodit. Trošku jsem měl problém se  závěrem knihy ale celkově určitě palec nahoru! Knihu mohu s klidným srdcem doporučit.
— Ještě musím vyzdvihnout grafickou podobu knihy, kterou má na svědomí polský grafik Piotr Cieśliński a výtečný nápad je i to, že součástí knihy je i perfektní papírová záložka v designu knihy a s vyříznutou siluetou letadla na vrchu. Stejnou vychytávku vydavatelství použilo minimálně u posledního dílu série Chyłka a Zordon od stejného autora.

Tiráž
Vydala: Czwarta strona v roce 2017
Obálka: Dark Crayon / Piotr Cieśliński
Počet stran: 460
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788379767106

Ósme życie (dla Brilki) – tom 2 – Nino Haratischwili – Otwarte 2016

osme-zycie-dla-brilki-tom-2Tato kniha je druhým svazkem z obsáhlé rodinné ságy, která se táhne celým minulým stoletím a odehrává se také v různých zemích. Každý svazek má circa šestset stran a tak se jedná o skutečně velkorysé a rozsáhlé sílo. První svazek Osmého života jsem četl loni a před svátky jsem se rozhodl pustit se do druhého svazku, protože ten první mne hodně oslovil.
— I v druhém dílu či svazku najdeme vše, co se nám líbilo i v tom prvním. Ať už to jsou silné ženské postavy, pestré historické reálie (včetně reálných historických osob a událostí) nebo bouřlivé rodinné spory. Některé postavy známe již z minulého dílu, jiné jsou nové a to zejména vypravěčka Niko, která má hodně autobiografických rysů autorky a nakonec i Brilka, pro kterou autorka celé vyprávění sepsala.
— Také zde jsou všechny postavy košaté a nejednoznačné a  třeba u patriarcha rodu Kosťa se během několika stran změní z upjatého vojáka a přísného vládce na chápavého a křehkého muže, aby se pak za dalších několik stran  vrátil do svého původního já a opět se stal nesympatickým vůdcem klanu. Hodně prostoru je v knize věnováno vztahu mezi vypravěčkou Niko a její sestrou (matkou Brilky).
— Českého čtenáře nebo ještě spíše čtenářku potěší, že se jedna z mnoha drobných epizod románu odehraje v Praze a to před a během prvních dní ruské okupace.  Jsme svědky  masakru z 9. dubna 1989 v Tbilisi, kdy ruští vojáci brutálně napadli velkou demonstraci za nezávislost Gruzie a pod polními lopatkami vojáků zemřelo devatenáct nevinných obětí (většinou žen) a stovky jich bylo raněných. Jsou zde zmíněny i  další tragické události moderních dějin Gruzie.
— V závěrečné části vypravěčka  uteče do Německa  a zde začne nový život. A v úplném závěru se Niko vydává hledat Brilku, která utekla ze školního zájezdu aby podnikla ve dvanácti letech na vlastní pěst cestu do Vídně. Vypravěčka ji má na prosbu rodiny odvést zpátky do Gruzie ale to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A až v úplném závěru knihy najdeme několik bílých listů, které jsou určeny Brilce, osmé generaci rodu, které bude první, očištěnou od rodinné kletby.
— Pokud se nebojíte opravdu tlustých knih a pokud kniha opravdu vyjde letos na podzim u Hostu, tak vám ji mohu s klidným svědomím doporučit. Sice vám bude nějakou dobu trvat, než se ní prokoušete ale během tohoto času se rozhodně nebudete nudit a dozvíte se spoustu zajímavého z dějin nejen daleké Gruzie.

brilka-rodokmen

Tiráž
Originální titul: Das achte Leben
První vydání: 2014
Vydalo: Otwarte v roce 2016
Překlad: Urszula Poprawska
Obálka. Eliza Luty
Počet stran: 608
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788375154061

Tekst – Dmitrij Gluchovskij – Insignis 2017

tekstGluchovského Metro jsem četl (první díl) a považoval jsem jej za hodně přeceňované dílo, takže určitě nejsem autorův věrný fanoušek ale chtěl jsem mu dát šanci a přečíst si třeba Budoucnost (Futu.re) ale nakonec jsem se k ní nedostal. Když jsem na Instagramu zaznamenal jeho nejnovější knihu Text a přečetl jsem si o čem je, tak jsem si řekl, že tohle by mohlo změnit můj pohled na tohoto autora. A tak se také stalo.
— Text je autorův první román, který je jednak z dnešní doby a za druhé plně realistický.  Ve sbírce Povídky o vlasti  se příběhy odehrávají v divokých devadesátkách a ač jsou hodně realistické, stejně tam nějaké prvky sci-fi, horroru nebo fantasy najdete.
— Hlavní hrdina textu je mladík Ilja, který se vrací ze zóny (slangový výraz pro vězení), kde strávil sedm dlouhých let na základě podstrčení drog od mladého policisty během jednoho večírku. Když se konečně Ilja vrátí domů, zjistí, že jeho matka před pár dny zemřela a doktoři záchranky nebo havrani stačili pobrat všechno cenné z bytu. Ilja se opije a chce se konfrontovat s policistou, který do poslal do vězení. Ačkoliv jej původně zabít nechtěl, díky vodce a rozhozené psychice po smrti matky jej v afektu zabije. Až doma zjistí, že si nechal nejen jeho  služební pistoli ale i jeho iPhone.
Aby oddálil objevení těla své objeti, začne Ilja nejen komunikovat s rodinou zabitého policisty ale i s jeho dívkou a kolegy a nadřízenými.  Přes e-maily, fotografie a historii komunikací nejen přes SMS ale i instantní komunikátory začíná stále více poznávat svého nepřítele.
— Text v sobě spojuje tak trochu různé žánry. Kromě hlavní detektivní linii, kde autor řeší nejen velká témata pomsty,  viny a smyslu života ale i to, do jakého stupně a hloubky definují život moderního člověka jeho „digitální stopa“.  Najdeme zde i morbidní milostný trojúhelník nebo rodinné drama. Také postavy nejsou černobílé a ať už oba hlavní hrdinové, tak i epizodní postavy nejsou absolutně kladné nebo záporné. Také jazyk a rytmus vyprávění se dynamicky mění podle toho, čeho se vyprávění týká. Popisy Moskvy jsou zde hodně povedené a v začátku knihy jsem si vyhledával různá místa na Google mapách, což jsem dělal naposledy u Skály os Petera Maye.
— Jsem moc rád, že jsem si tuto knihu opatřil tak rychle, protože opravdu stojí za to. Starší autorovy knihy výrazně přesahuje a to jak obsahem, tak formou. Knihu mohu s klidným srdcem doporučit jak čtenářům, kteří znají autora díky jeho sérii Metro, tak i čtenářům, kteří sci-fi a dystopickou literaturu nečtou. Autorovi vykročení ze své žánrové škatulky rozhodně svědčí a doufám, že svou cestu směrem k tomu, abychom jej mohli srovnávat s takovými velikány ruské literatury jako je Dostojevský nebo Sorokin,  nevzdá a dočkáme se od něho více skvělých realistických románů.

Tiráž
Originální titul: Текст
První vydání: 2017
Vydal: Insignis v roce 2017
Překlad: Paweł Podmiotko
Obálka: Ilja Jaskevič
Počet stran: 368
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788365743558

Meursault, přešetření – Kámel Daúd – Odeon 2015

meursault_pretreseniMusím se přiznat, že Cizince od Alberta Camuse na který je tato kniha reakcí, jsem nečetl. Dokonce si nevzpomínám, že bych kdy slyšel píseň Killing An Arab od The Cure, která reaguje na stejnou knihu.
— Hrdina této knihy, která je částečně autobiografická se stylizuje do mladšího bratra bezejmenného (pro svět) Araba, které bezdůvodně zastřelil na mořské pláži hrdina slavného Camusova románu. Hrdina pátrá jak po historii svého bratra, tak po stopách francouzského kolonisty Meursaulta, který byl vrahem vrahem bratra našeho hrdiny.
— Debut alžírské novináře je poměrně útlá kniha a tím, jak má říznou flow a jak skáče z jednoho tématu na druhý nejen že mi dost připomíná styl, kterým často psali někteří spisovatelé takzvané beat generation ale také i díky tomu, že jde o reakci na jiné dílo, mi to evokuje hip hopový beef – neboli slovní bitvu dvou raperů. Čte se dobře. Kámelův způsob psaní, připomíná klasické blízkovýchodní vypravěče a často se obrací na samotného čtenáře jako na někoho, komu to v útulné alžírské kavárničce vypráví.
— To že, když hrdina knihy zabije pro změnu Francouze, je alžírskou policií stíhán ne proto, že zabil ale že zabil až po získání nezávislosti a že nezabíjel v rámci alžírské války o nezávislost – což je také docela aktuální téma. Také další témata, okolo kterých se točí texty této knihy, jsou stále dost aktuální: osobní i národní identita, vypořádání se s nepěknou národní historií a také s dědictvím okupace cizí mocnosti.
— Pokud vám nevadí knihy, které nemají zcela jasný děj a jsou více o pocitech a hledání odpovědí, pak vám mohu tuto odeonku doporučit. Pokud se zajímáte o moderní francouzskou literaturu a milujete Camuse, pak je to přímo povinnost a pro ostatní by to mohla být zajímavá exkurze do oblasti vážnější a náročnější literatury.

Tiráž
Originální titul: Meursault, contre-enquête
První vydání: 2014
Vydal: Odeon v roce 2015
Překlad: Alexandra Pflimpfová
Obálka: Ivan Brůha
Počet stran: 144
Vazba: pevná
ISBN: 9788020716507

Trhlina – Josef Karika – Argo 2017

trhlinaRomán na pomezí horroru a thrilleru Trhlina jsem objevil díky Jardovi Konášovi (Hudební masakry, Příběh písně na Streamu ale hlavně Čtenář Jarda na Youtube), který recenzoval nejen Trhlinu ale i předcházející horror Josefa Kariky pojmenovaný Strach. Mimochodem se na něho párkrát v textu Trhliny autor odvolává ale určitě není nutné mít nejdříve přečtený Strach. Na jednu stranu bych chtěl Jardovi za doporučení této knihy poděkovat a druhak musím říci, že díky tomu, že svou nadšenou recenzí ve mne vyvolal téměř nesplnitelná  očekávání mi trošku zkomplikoval vnímání této knihy. Tím nechci říci, že kniha není výborná, spíše jsem k ní již nemohl přistupovat s úplně čistou myslí ale měl jsem již vytvořený nějakou představu, s kterou se nakonec děj knihy zcela neshodoval. Ale to je spíše můj problém.
— V jednoduchosti je tento román dost podobný pseudodokumentárním horrorům jako je Záhada Blair Witch, jen zde roli  zlého monstra nehraje žádná osoba nebo obecně persona ale místo a to konkrétně malé slovenské pohoří Tribeč. A kupodivu to funguje. I když by asi většina čtenářů nečekala.
— Velkou devizou autora jsou parádně napsané postavy. Nejdříve vypadají dost černobíle, až archetypálně ale postupně zjišťujeme, že sovy nejsou, čím se zdají být a i naši hrdinové mají více než jednu tvář. Zejména, když už dojde k výpravám do pohoří Tribeče, tak se postupně vztahy jednotlivých postav vyostřují a na povrch vystupují běsy a nepříjemné povahové rysy každého z nich. Ponorková nemoc panující mezi touto čtveřicí různorodých lidí je pro autora vděčné téma a čtenář si asi také dovede představit, jak by v obdobné situaci tekly nervy jemu.
— Ať už v první části knihy odehrávající před oběma výpravami do slovenských hor, tak v obou líčeních již samotných návštěv Tribeče udržuje autor slušné tempo vyprávění a občas si dovolí odkaz na různé aktuální fenomény jako jsou třeba dezinformační záhadologické weby nebo mizivé uplatnění některých vysokoškoláků v praxi. je až s podivem, že stačí vzít tak trochu pragmatického blogera, jeho partnerku, dva cizí lidi, kteří jsou tak trochu vzájemnými protipóly a umístit je do zajímavé lokace. Sartre tvrdil, že peklo jsou ti druzí, což poznal asi každý a v této knize se s vzájemnou antipatií hodně operuje.
— Tak abych se zbytečně někam nezabrušoval, musím konstatovat, že knihu mohu s klidným srdcem doporučit ale zároveň doporučuji si nehledat další recenze a nedejbože nesnažte se zjisti děj knihy. S otevřenou myslí, si příběh více užijete a i když asi nebudete mít problém si v noci během čtení zajít na záchod bez rozsvícení všem světem v domě, tak kde o povedený horror.

Tiráž
Originální titul: Trhlina
První vydání: 2016
Vydal: Argo v roce 2017
Překlad: Jiří Popiolek
Obálka: Neil Johnston
Počet stran: 336
Vazba: pevná
ISBN: 9788025722329

Rusko – vagon třetí třídy – Natalja Ključareva – Eroika 2014

rusko-vagonTahle kniha je poměrně tenká a subtilní. Pouhých 135 stran. Já ji  měl přelouskanou během jednoho víkendu a to jsem během něho dělal i spoustu jiného než jen čtení. Musím konstatovat, že na tom mělo i podstatný podíl to, že ta kniha se opravdu dobře čte a stránky pod očima čtenáře opravdu ubíhají stejně rychle jako pražce kolejí ruské železnice.
— Kniha je takovou pestrobarevnou koláží na téma Rusko, konkrétně Rusko někdy před nástupem Putina. Ale to není zas tak důležité, protože v Rusku se toho moc neděje a většina země žije v podivném šedém bezčasí. A to zejména mimo největší města.
— Kniha je složena z mnoha drobných příhod lidských příběhů, které se točí kolem křehkého hlavního hrdiny Nikity a jeho lásky, bláznivé a lehkomyslné anarchistky Jáji a v závěru knihy se trošku osudy některých postav protnou v mírně optimistickém finále. Bohužel, realita byla  byla spíše opačná a zářná budoucnost se opět nekoná.
— Děj je silně prošpikován narážkami jak na různé postavy ruské historie a literatury (hodně jich běžný čtenář ani nepobere), tak na různé spisovatele a hudebníky z okolního světa. I když je život v Rusku pro obyčejného Rusa velice těžký a pro život na periferii (jak zeměpisné, tak sociální) to platí dvojnásob, je  kniha plná vtipu a ironie.
— Když jsem viděl, jak Nikita všude hledá pravé Rusko, tak jsem  si vzpomněl na jednoho svého známého, který je u nás ve městě takovou známou figurkou. Byl to velice chytrý, příjemný, sečtělý a komunikativní chlápek. pak mu nějaká ženský zlomila srdce a od té doby je v téměř monogamní vztah s tvrdým alkoholem .  Dříve byl ve svých opicích vtipný, veselý a předčítal ze svých básní nebo zpíval hity od Beatles. Dnes už si ty svoje rumy vyžaduje hodně agresívně a  má červenou i tam, kde ho dříve z přátelství tolerovali. Dost mi to připomíná Rusko. Jo, mimochodem ten chlápek o kterým jsem mluvil, má ruské kořeny.
— Nicméně abych se nezakecal a nějak to zakončil.  Ač kniha v originále vyšla už před deseti lety, tak je stále zajímavá a čte se opravdu dobře. Pokud nemáte problémy s trošku alternativnější literaturou, pak by vás tato útlá knížka mohla bavit. J8 bych jej ocenil čtyřmi hvězdičkami z pěti.

Běguni – Olga Tokarczuk – Host 2008

beguniU této knihy mne už v době vydání zaujala povedená obálka od Martina Peciny ale až nyní, když jsem se k přečtení knihy dostal jsem zjistil, že původní obálka je možná o vlásek lepší a překonat MP rozhodně není žádná snadná věc. Musím přiznat, že jsem si rád po dlouhé době přečetl něco v češtině. Bylo to příjemná změna.  : )
— A jak mi to poslední dobou, tak nějak vychází, tak tato skvělá kniha, za kterou autorka dostala v roce 2008 cenu Nike ( a to jak hlavní cenu odborné poroty, tak cenu čtenářů), opět nemá víceméně děj. Tedy  nějaký ucelený děj který by se táhl celou knihou. Autorka namísto toho nechá čtenáře se unášet proudem krátkých i delších příběhů a drobných zamyšlení, ze všech koutů světa i ze všech časových období moderních dějin a je na čtenáři, aby buď tuto hru přijal a nebo knihu zavrhl.
— Nicméně příběhy a úvahy, které v knize najdeme mají několik styčných bodů. jedním je cestování a to převážně takové to postmoderní cestování s batůžkem a pár dolary v kapse. Hodně se zde také řeší  tělo a jeho smrtelnost a dočasnost. A to včetně několika volně se proplétajících se příběhů točících se kolem pitev a zejména preparátů, tedy různých lidských orgánů naložených ve sklenicích se speciálními roztoky.
— Pokud vám nevadí číst vážnější a experimentálnější knihy, pak by vám Běguni mohli sednout. Díky tomu, že většina kapitol se pohybuje v rozsahu kolem jedné, dvou stran tak se kniha čte hodně rychle a také od ní můžete odbíhat a nic se nestane. Ale i delší kapitoly se čtou příjemně a nemusíte se bát nějakých přehnaných uměleckých experimentů. Neobvyklý je jen formát vyprávění ale jazyk knihy je sice košatý a barvitý ale naprosto civilní a srozumitelný. Nudy se bát rozhodně nemusíte.
— Jak bájný Úroboros bych se ještě vrátil k grafickému zpracování knihy. Příjemným zpestřením četby je několik reprodukcí historických map různě rozesetých v knize a musím konstatovat, že to jak Martin Pecina „namapoval“ plán londýnského metra na mapu světa dost přiléhavě odkazuje k stylu, jakým autorka v této knize pojala vyprávění. Vtipným detailem je i zopakování přestupních stanic z plánu metra z přebalu na obálce knihy. Host prostě umí krásné a typografické knihy a vždy uměl.
— A závěrečný verdikt? Pokud vám nevadí dospělé knihy a obejdete se bez příběhu jako sjednocujícího prvku celé knihy, pak mohu s klidným svědomím Běguny doporučit a myslím, že si jejich čtení užijete stejně, jako jsem si při čtení užíval já. Jo a mimochodem, název knihy Běguni je odvozen od ruské sekty, jejíž vyznavači věřili, že člověka, který se zastaví na cestě i na malý okamžik hned začnou pokoušet zlé síly a proto jediný způsob, jak se ubránit nástrahám ďábla je být neustále v pohybu.  Protože i Cílek je někdy cesta.

Ósme życie (dla Brilki) – tom 1 – Nino Haratischwili – Otwarte 2016

8zycie_tom1Tento obsáhlý román či spíše rodinná sága (jen tento první díl má 608 stran) mne zaujala už když se o něm zmiňovalo velice pochvalně několik polských booktuberů či spíše booktuberek. A po přečtení, musím  konstatovat, že ta chvála byla vskutku oprávněná.
— Ve zkratce jde o obsáhlou rodinnou ságu, jejíž děj začíná v Gruzii v době před vypuknutím revoluce v sousedním Rusku a následné ruské okupaci. Na začátku sice sledujeme osudy úspěšného výrobce čokolády, který se z Paříže vrací do rodné Gruzie ale později se vypravěčka věnuje více různým ženám, které se do jeho rodiny narodí nebo vdají, či dostanou jinak.
— Jelikož jak devatenácté, tak dvacáté století je plné krvavých zvratů s událostí, tak se malá rodinná historie nepříjemně a bolestivě proplétá s velkou krvavou historií, jak Gruzie, tak i Ruska. Ať už jsou to události jako blokáda Leningradu, tak se zde objevuje i neznámější Gruzínec Stalin a ještě fatálněji do rodinné historie zasáhne druhý krvavý řezník z Gruzie Berija. Ten zde sice vystupuje pod opisem „malý velký muž“ ale podle indicií nemůže jít o nikoho jiného.
— Kniha se čte velmi dobře, děj krásně plyne a autorka používá hodně košatý a malebný jazyk. Až na pár momentů se celkem věrně drží historických událostí. I když těmi souběhy událostí  ( postava A umírá, atd… a postava B někde plně jinde v témže okamžiku zažije také nějaký životní přelom) by možná mohla více šetřit. Poprvé je to zajímavé ale potřetí už to spíše vadí.
— Potěší, že všechny postavy jsou vykresleny do hloubky a nejsou černobílé ale složité a plné rozporů a pochyb. Podobně nešablonovitě vycházejí některé události a dějové zvraty v knize. Ačkoliv jde knihu určenou spíše pro ženy, tak jsem s ní neměl žádný problém ani já jako heterosexuální muž a krásně jsem si ji užil. Celkově bych tento první díl hodnotil nějakými circa osmdesáti až devadesáti procenty ze sta.
— Pokud by jste měli chuť si knihu také přečíst, pak bych chtěl upozornit, že vyšla kromě polštiny ještě v němčině. Autorka totiž v Německu žije a i tuto knihu napsala v jazyce Schillera a Goetha. A zejména čtenářky bych chtěla varovat, že v knize jsou i hodně brutální pasáže. Zejména scénu, kdy neplodná vyšetřovatelka sovětské bezpečnosti jedné z hrdinek uměle vyvolá porod a tím zabije syna, který se má zanedlouho narodit a poté jí ještě přivodí neplodnost. Ale pokud tuto a asi další dvě scény vydýcháte, pak si můžete užít opravdu obsáhlou, zajímavou a dobře napsanou knihu, která se odehrává v několika zemích a táhnoucí se třemi stoletími. Také druhý svazek je výborný.
— Pro čtenáře a čtenářky, kteří neovládají polštinu ani němčinu mám dvě zprávy. Nakladatelství Host plánuje tuto knihu vydat v českém překladu. Ta špatná zpráva je, že knihu můžeme očekávat nejdříve na podzim roku 2018, protože kniha se teprve začíná překládat a ještě ani není rozhodnuto, zda vyjde v jednom svazku nebo ve dvou jako v polštině.