Zapiski z Homs – Jonathan Littell – Wydawnictwo Literackie 2013

Autor této knihy Jonathan Littell je v literárním světě proslavil románem Laskavé bohyně, který beletristicky zpracoval zápisky jednoho přesvědčeného nacisty. Sugestivní líčení etnických čistek je čtení jen pro silné povahy. Čtenář si občas musí dělat přestávky, protože dlouhé pasáže sugestivně líčeného vraždění opravdu mohou přivodit hodně depresívní noční můry.
— Ani kniha Zapisky z Homs“  není moc veselé a optimistické čtení. V raném počátku syrské občanské války autor odcestoval do města Homs v Sýrii a nějaký nějakou dobu se pohyboval v okruhu obyčejných lidí, kteří už mají dost teroru a útisku assadovského režimu.
— Autorova cesta se odehrává v roce 2012, kdy byla syrská válka ještě záležitostí téměř jen samotných Syřanů a mezi  přestřelkami a boji ještě existovaly přestávky ve kterých mohli lidé žít téměř jako před vypuknutím konfliktu.
— Jonathan
Littell  se pohybuje zejména mezi stoupenci Svobodné syrské armády a ke cti mu musím přiznat, že se v knize vše snažil verifikovat z několika různých zdrojů a pokud si nějakou informací nebyl tolik jistý, tak se o tom sám zmínil.
—  Literárně nečekejte žádné zázraky. Kniha je opravdu jen deníkem z cesty do jednoho města a pobytu v něm. Takže se dočkáte téměř strohého líčení toho s kým se autor setkal, o čem spolu mluvili. Stejně téměř dokumentaristicky jsou pojata vyprávění lidí, se kterými se autor setkává.
Strohé líčení toho, jak probíhala mučení ve věznicích assadova režimu je takovou soft nebo light verzí nacistických zvěrstev líčených v Bohyních. Naštěstí není kniha zas tak dlouhá, protože občas je dost monotónní.
—  Kniha je dobrá, protože docela dobře ukazuje pohnutky, které Syřany přivedly nejdříve do ulic a později do bojových pozic. Je zde také vidět, že v počátcích konfliktu nehrálo náboženství žádnou roli a vojáci Svobodné armády se snažili válčit „rytířsky“. A na závěr je vždy otázka, zda mohu knihu doporučit nebo ne. Inu knihu určitě nezatracuji ale doporučil bych ji spíše vypůjčit v knihovně, protože  jde opravdu o strohý deník jednoho novináře a knihu nejspíše již nebude chtít číst podruhé.

Tiráž
Vydalo: Wydawnictwo Literackie v roce 2013
Originální název: Carnets de Homs
Přeložila: Magdalena Kamińska-Maurugeon
Počet stran: 280
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788308050545

Reklamy

Dżihadystka – Anna Erelle – Sonia Draga 2015

jihad-girlKniha má podtitul „Relacja z wnętrza komórki rekrutacyjnej Państwa Islamskiego“ což je trošku jazyková hříčka protože komórka je jak buňka (zde teroristická), tak mobilní také telefon. A mimochodem kniha vyšla i v češtině jako „Džihád: V kůži bojovníka Islámského státu“ u vydavatelství cpress.
— Nicméně jde o příběh francouzské novinářky, která chce napsat reportáž o praktikách IS a když se na síti začne vydávat mladičkou konvertitku k islámu, tak se jí ozve Abu Bilel. Jde o jednoho z předních verbířů Daeš a člověka vysoce postaveného v hierarchii Daeš. Ten ji nejen začne ihned přemlouvat k útěku do Sýrie ale také balit a slibovat ji manželství.
— Nicméně i když se zde dozvíme hodně o verbířských taktikách Daeš, myšlení a chování džihádistů, tak hodně prostoru bylo věnováno samotné autorce. Tedy tomu jak se vypořádávala s tím, že koketuje s nemilosrdným vrahem, setkávala se se zlem a jak na ní působilo to, že žila dva naprosto rozdílné životy.
— Ale i neustálé proměny Abu Bilela byly dost zajímavé. Jak se v něm mísil zamilovaný osamocený naiva s cynikem, který vypráví o stínání hlav. Okamžiky kdy se zamotával do svých lží, vypadával z role vlídného a skromného věřícího.
— Popravdě jsem se do knihy pustil jenem proto, že jsem potřeboval něco, co by šlo číst v kindlu a  nerušilo v noci světlem lampičky. Nakonec to bylo hodně velké překvapení.  Kniha je nestranná, zajímavá a čte se příjemně a vyprávění má spád. Různé arabské termíny a zkratky francouzských veřejných institucí jsou dostatečně vysvětleny v poznámkách pod čarou, takže se v textu neztratíte.
— Knihu mohu s klidným svědomím doporučit víceméně všem. Jo a jen tak na okraj? na autorku byla vydána fatwa podobně jako na Salmana Rushieho.

Tiráž
Vydal: Sonia Gragav roce 2015
První vydání: 2015
Překlad: Marek Chojnacki
Počet stran: 288
Vazba: brožovaná
ISBN: 8379993969

Zakonnice odchodzą po cichu – Marta Abramowicz – Krytyka polityczna 2016

i-zakonnice-odchodza-po-cichuPo pravdě se přiznám, že na knize mne nejdříve zaujala minimalistická a hodně povedená obálka. Teprve poté jsem zkoumal o čem to je (i když z názvu to bylo dost poznat) a podíval se na hodnocení na GoodReads a LC. A musím říci, že kniha není zrovna  moc povzbuzující a veselé čtení.
— Základem knihy jsou příběhy cirka dvacítky žen, které prošly nějakým ženským církevním řádem a z nějakého důvodu z něj pak vystoupily. Důvody vstupu do kláštera, proč se daným ženám v něm nelíbilo nebo nelíbilo a z jakého důvodu z řádu odešly jsou dosti rozdílné ale určitě k tomu hodně přispívá to, že život řeholnic je prostoupen minimální svobodou, až otrockou fyzickou prací, minimální oceněním od kněží a nadřízených, velice přísnými omezeními a slušnou ponorkou.
— Musím také konstatovat, že věci v této knize popisované se týkaly zejména polské církve a doby před několika lety. V poslední době  by se situace řeholnic měla mírně zlepšovat a situace v mužských řádech a to i v Polsku  by měla být podstatně lepší a svobodnější. Situace řeholnic v Čechách a na Slovensku by také snad měla být lepší ale ruku do ohně (pekelného) za to rozhodně nedám. A americké a západoevropské řeholnice se mají ve skrze úplně jinak. V některých řádech například nemusí vůbec nosit řeholní oděv a nemají tolik   omezení jako polské řeholnice.
— V poslední třetině knihy autorka hledá různé odpovědi, dává některá fakta do souvislostí a píše o drobných změnách, které se v poslední době začaly u polských řeholnic dít.
— Kniha je psána celkem srozumitelným jazykem, takže téměř vše pochopí i čtenář, který je ateista a mnoho se o katolické křesťanství nezajímá. Občas najdeme v knize i zajímavý nebo vtipný okamžik, například když si dvě bývalé řeholnice otevřou hostel a první hosté ever je bandička neonacistů, které se všichni ostatní bojí ubytovat. Přičemž jedna z těch ex-sester je lesbička, veganka a bojovnice za práva sexuálních minorit – prostě někdo, kdo se náckům určitě moc nezamlouvá.
— Kniha má sice něco přes dvě stě stran ale díky krátkým kapitolám, častým předělům na celou stránku se čte velmi rychle a je to záležitost víceméně na jeden víkend nebo dva tři večery.  Každopádně mohu doporučit, jen si nejsem jistý, zda už není kniha částečně neaktuální ale to ví jen Bůh.

Tiráž
Vydala: Krytyka polityczna v roce 2016
Obálka: Maciej Kropiwicki
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
ISBN: 8364682911

Grobowiec w Sewilli – Norman Lewis – 2013 Czarne

lewis_sewillaTato kniha má podtitul Podróż przez Hiszpanię u progu wojny domowej neboli česky „Cesta přes Španělsko  na prahu občanské války“.  Popravdě nezkoumal jsem, kdy přesně podle historiků začala Španělská občanská válka ale v této knize během návštěvy našich svou hrdinů už probíhá dost různých přestřelek mezi komunisty a různými španělskými pořádkovými silami  a každou chvíli je někde vyhlášen výjimečný stav a zavírají se hranice mezi Španělskem a Portugalskem.
— Ale možná bych měl začít alespoň trochu od začátku.  Takže autor této reportáže a jeho švagr ze sicilskými kořeny (který je komunista) se rozhodnou navštívit rodinný hrob v Seville.  Tuto téměř pouť jim sponzoruje autorův strýc a otec toho Sicilana. Už téměř druhý den po vstupu na španělské území se politická situace začíná rapidně horšit.  V jednu dobu dokonce musí udělat velkou okliku přes sousední Portugalsko aby se někam dál dostali. A zpět z Portugalska do Španělska musí překročit hranici ilegálně protože Španělé hranici v důsledku politické situace hranici zavřou.
— Kniha obsahuje nejen parádní líčení nezkrotné španělské přírody ale i autentické obrazy ze španělského venkova i měst. Jo a ještě jsou tam další postřehy ze sousedního Portugalska. každopádně mne dost překvapilo, jak chudé a zaostalé byly v té době některé oblasti  Španělska a Portugalska. Naši hrdinové navštívili oblasti, kde lidé žili v jeskyních a dokonce tyto jeskyně normálně pronajímali, prodávali a kupovali jako každou jinou nemovitost. Je zde zmínka i o upálení „čarodějnice“ ale šlo o takovou emo sebevraždu ženy, která už neviděla žádnou budoucnost a tak se rozhodla odejít   „ve velkém stylu“.
— Je zde i popis koridy, různých přestřelek a třeba hodně divoké cesty vlakem. Vtipné je, že když konečně dorazí do Sevilly, tak zjistí, že díky tomu, že již před rokem přestali platit za pronájem hrobu,tak správce hřbitova v sevillském chrámu jejich hrob zlikviduje. Společně z mnoha dalšími, které nikdo neplatil. Chvilku po tomto fiasku se vypraví zpět do Anglie, protože je už jen otázkou času, kdy Franko každým okamžikem má vstoupit na španělskou půdu a všichni očekávají, že se občanská válka rozjede s plnou parádou. Autorův švagr se hned po vypuknutí občanské války naplno vrací zpět do Španělska a účastní se bojů  jako saniťák na straně komunistů. Celou válku sice přežije ale s dost podlomeným zdravím a umírá brzy po jejím skončení.
— Každopádně mohu knihu s klidným srdcem doporučit a překvapilo mne, že kniha se čte stejně lehce jako by byla napsaná před rokem nějakým mladým nadějným spisovatelem.  Pokud máte rádi žánr reportáže, neváhejte ani chvilku.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2013
Překlad: Janusz Ruszkowski
Obálka: Agnieszka Pasierska
Počet stran: 144
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788375365726