Ganbare! Warsztaty umierania – Katarzyna Boni – Agora 2016

ganbareKdyž jsem zahlédl obálku této knihy na polské sociální síti pro milovníky literatury Lubimy Czytać, tak to byla láska na první pohled. A co teprve, když jsem si přečetl, o čem kniha pojednává! Hned se vyšvihla na první příčky mého TBR seznamu.
— Když jsem se rozhodl vyzkoušet e-shop polskaksiazka.cz, tak Ganbare! byla první kniha, kterou jsem vhodil do košíku. Nakonec jsem ji četl z trojice zakoupených knih  jako poslední a opět se potvrdilo pravidlo: to nejlepší nakonec.
— Tahle kniha ve vás rozpoutá vnitřní cunami, které vám může pěkně zamíchat žebříčkem životních hodnot. Zejména  závěrečná část knihy je neskutečně silná a jdoucí až na dřeň.
— Kniha je rozsáhlou sbírkou reportáží z oblasti Japonska, která byl zasažena vlnou cunami, zemětřesením a následnou jadernou havárií v prefektuře Fukušima. Kromě podobného líčení této katastrofy, sledujeme i jednotlivé lidské osudy, dozvíme se spoustu důležitých faktů o radiaci, o odstraňování následků radiace, o jiných přírodních katastrofách především v této oblasti  v blízké i vzdálenější historii, o japonské civilní obraně a systému varování před cunami a zemětřeseními, atd…
— Kniha se čte naprosto skvěle. většina kapitol je hodně krátkých, klidně i stránku či dvě. Autorka v některých kapitolách i mění styl vyprávění a tak nehrozí, že by vyprávění sklouzlo do nějaké rutiny nebo začalo být monotonní. Výtečným příkladem je kapitola Nový japonský bestiář, kde jsou jednotlivé druhy ozáření a nebezpečné prvky vzniklé při jaderném zamoření popsány stylem postav v pravidlech Dračího doupěte.
— Zajímavá kapitola je i ta popisující různé duchy japonské mytologie, kteří se rodí při různých okolnostech smrti člověka. V závěru knihy je i rozsáhlejší kapitola o novém průmyslu, spojeném s odchodem člověka z tohoto světa. Víte, že v Japonsku je bestsellerem kniha, do které si její majitel může zapsat podrobné instrukce o tom jak se naloží s jeho tělem, majetkem, virtuálními stopami po jeho smrti?
— Hodně silné jsou všechny kapitoly, které pojednávají o různých konkrétních lidech a o tom, jak je katastrofa poznamenala. Prostor je zde věnován také chybám, které udělala jak společnost TAPCO, která je majitelem elektrárny ve Fukušimě, tak různé státní instituce. Občas dokáže být autorka hodně sugestivní.
— Na Goodreads má převážně plný počet hvězdiček a stejně bych knihu hodnotil i já. Určitě zatím jedním z favoritů na knihu roku. Pokud ovládáte polštinu a zajímáte se o Japonsko, pak neváhejte. Že nejsem sám, kdo tuto knihu opěvuje dokazuje i vlog jednoho z nejznámějších polských booktuberů.

Dom z witrażem – Żanna Słoniowska – Znak 2014

dom-s-vitrazemTato kniha byla v roce 2016 nominována na prestižní literární ocenění Nike ale vítězství si  odnesla až ze soutěže vydavatelství Znak. Byla nejlepší z více jak tisíce knih, což je docela velký úspěch. A když jsme u těch ocenění, tak musím zmínit cenu  za nejlepší literární debut v roce 2015.
— Żanna Słoniowska je polská spisovatelka s ukrajinskými kořeny žijící většinu života v polském Krakově ale narozená v ukrajinském Lvově (v té době okupovaném Rusy). Je velkou znalkyní historie Lvova a to se promítá i do této knihy.
— Musím pochválit dosti povedenou obálku, jak ostatně vidíte vpravo. I když zde tolik není vidět, že písmo zde téměř vystupuje z obálky a na jméno autorky a titulu bylo použito takové zajímavě lesklé bílé barvy, která působí moc pěkně a pomáhá vytvářen onu iluzi vystouplého textu.
— Kniha kombinuje několik různých žánrů. Z části je takovou rodinnou miniságou, z části je bizarním milostným trojúhelníkem v kterém je jeden z té trojice mrtvý, Obsahuje prvky společenského i psychologického románu a spoustu informací z historie města Lvov i Ukrajiny obecně.
— Příběh je jednak ságou života čtyř generací žen, které žily většinu svého života v ukrajinském městě Lvov ale také příběhem  lásky mezi mladou ženou a mnohem starším  mužem. tak starým, že měl milostný poměr s její matkou. I když nebyl jejím otcem. To vše na pozadí složitých a krvavých dějin Lvova, Ukrajiny a vlastně celé střední Evropy.
— Příběh samotné hlavní hrdinky (nejmladší z rodu) začíná v roce  1988, kdy na jedné demonstraci proti ruské okupaci a za samostatnou Ukrajinu neznámý střelec zastřelí její matku a ona dostane svou první menstruaci a končí lvovským majdanem. Mezitím sledujeme nejen příběh jejího vztahu s milencem mrtvé matky ale i vývoj vtahu mezi jednotlivými  ženami v této rodině, kde se chlapi moc dlouho nezdržovali. Stejně tak můžeme sledovat jak milostné, tak i jiné osudy ostatních tří žen této rodiny, kdy každá z žen se cítí být spřízněna s jinou národností. Jak není ve střední až východní Evropě neobvyklé.
— V polských recenzích a anotacích hodně vyzdvihují práci autorky s jazykem. To si netroufnu hodnotit ale je pravda, že jazyk má hodně košatý a zajímavé opisy a sem tam pracuje i se snovou rovinou. Kniha se čte dobře, moc hluchých míst nemá a čtenářky si asi mohou přidat hvězdu či půl k mému hodnocení čtyři z pěti.
— Knihu jsem si objednával v e-shopu Polska ksiazka.cz ale tam už ji nemají, takže budete muset využít megaknihy.cz.

 

Tatuaż z tryzubem – Ziemowit Szczerek – Czarne 2015

tatuazTato kniha nový žánrový croosover, který by šlo jednoduše pojmenovat jako postapo cestopis, protože atmosféra přechodu mezi  světem, který nenávratně (doufejme) zanikl a světem, který se teprve rodí, je v této knize a autorově putování po současné Ukrajině všudepřítomný.
— Hned když jsem ji poprvé viděl naživo, poté co jsem ji vybalil z balíčku, který mi poslala paní z polskaksiazka.cz, tak mne zaujala  minimalistickým čistým designem, kterému vévodí černobílá fotografie Jeroma Sessiniho z agentury Magnum. Potěšila mne velmi podrobná tiráž knihy, kde byl vyjmenovaný i font, kterým je kniha vysázena a přesné označené papíru na kterém je vytištěna. To nebývá moc u knih, které nevybočují z řady nějakou typografickou finesou nebo bibliofilskou úpravou zvykem.
— Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol, které mapují Ukrajinu zeměpisně a to včetně polského příhraničí.  Kapitoly se dále dělí do kratších částí, kdy některé jsou kratší než jedna strana. Tyto části na sebe někdy navazují, jindy jen volně a někdy vůbec. Al díky tomuto dělení se kniha čte dobře, protože čtení rychle utíká.
— Autorův styl psaní cestopisu mne hodně sedl. Kromě toho, že popisoval vlastní dojmy a zážitky, občas uvede nějaká fakta z nedávné historie nebo o něco starší doby, sem tam dokreslí situaci příběhem konkrétního člověka a sem tam prošpikuje vyprávění nějakou popkulturní narážkou. Opravdu nehrozí, že by jste se při četbě nudili.
— Teprve při čtení této knihy jsem si opravdu uvědomil, jak je Ukrajina velká země. Že z měst jako je Lvov je mnohem blíže do některých evropských metropolí než do měst na „okupovaných územích“. Stejně tak je Ukrajina pestrá i co se týče kulturní historie, kdy Halič a třeba Oděsa mají jiné kořeny a kulturu.

tetuaz-cover
— Nemohu  soudit nějak super objektivně ale zdálo se mi, že autor popisuje situaci objektivně
a všímá si negativních věcí jak v západní části Ukrajiny, tak v kapitolách popisující oblasti sousedící s Ruskem. Je jasné, že jako Polák a Evropan bude spíše na straně „banderovců“ než proruských „separů“ ale to neznamená, že by se nedovedl na situaci podívat realisticky.
— Pokud nejste rodilý mluvčí, tak si při čtení možná občas budete muset nějaké slovíčko vyhledat nebo upřesnit u znalejšího člověka (já se takto dozvěděl něco o historii polského řetězce prodejen Biedronka neboli Beruška
) a sem tam budete muset překousnout nějaký vulgarismus ale jinak se mi kniha četla velmi dobře a všem, kdo umí polsky a zajímají se o současnou ukrajinskou historii mohu tuto knihu doporučit.
— Ještě bych se zmínil, že kniha byla nominovaná v kategorii literatura faktu do hlasování o knihu roku (2015) na Lubimyczytać.pl (polská obdoba Goodreads). Také bych chtěl zmínit, že vydavatelství  Czarne má naprosto luxusní web.

Inwigilacja – Remigiusz Mróz – Czwarta Strona 2017

chyłlkaMěl jsem pro Chyłku vymyšlený titul Królowa ciętej riposty ale nakonec jej nepoužiji, protože i když Chyłlka umí setřít protivníka i v obraně, taj ještě častěji je ten, kdo slovní přestřelky začíná a riposta se používá pro břitkou odpověď. Původ slova najdeme v italštině a šermířském slangu. Ale to sem nepatří.
— Každopádně série s Joannou Chyłkou je mojí oblíbenou a těším se každý nový díl. I když po tomto posledním, kdo ví? Remigiusz Mróz se tentokrát s ničím nepáře a hned na prvních pár stranách knihy nás uvede do víru dění. Chyłka poté co zjistila, že je těhotná, se ujme obrany prvního polského džihádisty v historii. Ví totiž, že tento proces bude ostře sledovaný jak veřejností, tak všemi médii a pozornost ostatních právníků a právnických kanceláří a nastávající matce se peníze budou hodit. Hodně peněz. Aby to nebylo tak jednoduché, ukáže se, že Fahad Al-Jassam, který je obviněn z přípravy teroristického útoku na území Polska může být někdo jiný.
— Před cirka desíti lety  se polskému páru na dovolené v Egyptě záhadně ztratil jejich syn, kterého ač byl adoptovaný bezmezně milovali a dlouho se jej neúspěšně pokoušeli najít. Rodiče jsou naprosto skálopevně přesvědčeni, že Fahad je jejich znovu nalezený syn ale ten to popírá.  Je to následkem vymytí mozku v nějakém středisku islámských teroristů nebo si rodiče tak moc přejí návrat svého syna, že se upnou na někoho, kdo jím nemusí být? To je jen jedna ze záhad, kterou musí Chyłka rozhřešit.
— Jiná a více osobní je otázka je identita otce dítěte, kterého tituluje různě. Někdy vetřelec, jindy parazit a tak podobně. Dokonce i svého gynekologa se zeptá, kdy bude možné rozeznat, zda se jedná o parazita nebo parazitku.
—  Celý proces je silně medializovaný, v pozadí je cítit zájem tajných služeb a navíc je do role soudce jmenován  Tatarka, který Chyłku nesnáší a to celý soudní spor ještě posouvá do trochu osobní roviny. A aby toho nebylo málo je Chyłka nucena spolupracovat s týmem z jiné právnické kanceláře.
— Zordon se do toho všeho pilně šprtá na advokátské zkoušky, které už klepou na dveře a mají rozhodnout o jeho dalším životě, zatímco Chyłka zjišťuje, že jí těhotenství komplikuje život více, než je ochotna připustit. Zdá se, že  tento proces bude nejen nejtěžší v její bohaté právnické kariéře ale, že to je proces, který nelze vyhrát. Minimálně v Polsku ne.
— Pátý díl této skvělé série se asi nejvíce vzdálil žánru krimi a je především thrillerem ze soudního prostředí. Autor zde nastoluje otázky xenofobie, nenávisti,  terorismu a boje s ním a především toho, jak hodně a často zasahují do života občanů různé tajné služby a do jaké míry je naše relativní bezpečí vykoupeno stále se zmenšující mírou soukromí. Stane se brzy soukromí jen prázdným pojmem z nedávné historie?
— Kniha je opět napsána svěžím stylem se spoustou odkazů na popkulturu a dějiny. Má svižné tempo a spoustu překvapivých dějových zvratů. Znovu je stěžejní a nejzábavnější vzájemná interakce mezi  Chyłkou  a Zordonem, plná vzájemných slovních přestřelek a různého vzájemného popichování. Tento díl patří z celé pětidílné série k těm silnějším.
— Musím se přiznat, že až u tohoto dílu jsem zjistil, že jsem mylně předpokládal, že slovo ławnik pochází z anglického law a znamená právník ale ve skutečnosti jde o přísedícího u soudu (takové ty soudce z lidu) a  odvozuje se od ławky neboli lavice. Příbuznost češtiny a polštiny může mít i svá úskalí. Víte, že Poláci mají květen už v dubnu, na rozdíl od Rusů, kteří mají říjen až v listopadu?
— Ale abych se opět nezakecal, tak konečný výrok je , že shledávám Remigiusze Mróze vinného ze sepsání výborné a napínavé knihy, kterou vám mohu jen doporučit. Proti rozsudku není odvolání.

Parabellum – Prędkość ucieczki – Instytut Wydawniczy Erica 2013

parabellum-01Polská literární hvězda Remigiusz Mróz si mne získal svou skvělou sérií Chyłka i Zordon ale toto byla moje první kniha mimo tuto sérii. To že se odehrávala v období napadení Polska nacisty a komunisty mne lákalo a právě možná proto jsem měl opravdu velké očekávání.
— Je vidět, že autor díky tomu, že chrlí jednu knihu za druhou se slušně vypsal (není to myšleno negativně, že ztratil by náměty a inspiraci, spíše, že získal řemeslnou zručnost) ale ty geniální slovní přestřelky mezi Chyłkou a Zordonem mi tam prostě scházely. Přesto se kniha četla dobře a děj s přibývajícími stránkami získával na temnotě i tempu.
— Ohledně děje a žánru jde o miniságu, která sleduje osudy dvou polských bratrů. Starší z nich jako voják bojuje s německou armádou ale hned v první bitvě je jeho oddíl rozmetán německým letectvem a on přežije téměř sám a tak je nucen s hrstkou dalších polských vojáků bojovat spíše partyzánským způsobem proti německým okupantům.
— Jeho mladší bratr se rozhodne společně se svou dívkou utéct do Francie, protože zde mají vzdáleného příbuzného u kterého doufají, že najdou útočiště. Bohužel když si opatřují falešné doklady, které z nich udělají rakouské novináře, musí s sebou na útěk přibrat i člověka, který jim ty doklady opatřil a který nebudí moc důvěry.
— Kromě osudů polských bratří a lidí z jejich okolí, můžeme sledovat i osudy několika německých vojáků, kteří asi nevzbudí u vás moc sympatií.
— V knize najdeme i dosti drsné pasáže, například řádění Einsatz gruppe v polské vesnici nebo mučení zajatého polského důstojníka. Pro české nebo ještě více slovenské čtenáře bude možná zajímavé zjištění, že se vojáci, v té době již loutkového nacistického Slovenského štátu, podíleli na napadení Polska a zabíjení polských vojáků a někdy i civilistů. V závěru je nakousnuto i řádění Ukrajinců v polských vesnicích a snaha Poláků tvořit partyzánské oddíly na svou obranu.
— Pokud jde o historickou věrnost, tak autor v závěrečném doslovu vysvětluje, kde čerpal inspiraci a jak a kde si ověřoval a čerpal historické fakty, takže s hodně přimhouřenýma oběma očima, by se popisovaný příběh stát mohl ale přesto je děj knihy zejména v druhé polovině knihy už dost akční a autor si dost pouští fantasii na špacír. Jedna kobieta v recenzích na Goodreads zmiňuje v souvislosti s touto knihou Inglourious Basterds od božského Quentina Tarantina. Na jednu stranu  je to troufalost, na druhou stranu není slečna zas tak úplně mimo mísu. V některých ohledech oba autoři pracují s historií podobně volně. : )
— Nicméně je knížka povedená a když po ní sáhnete, tak neuděláte chybu ale přeci jenom i díky době, kdy se děj knihy  odehrává, není tak zábavná jako knihy ze série s Chyłkou a Zordonem. Poslední díl série čtu právě teď a tak se můžete těšit, že recenze na Inwigilaciji (nejsem si zcela jist českým skloňováním polských slov) bude následovat zanedlouho, protože ta kniha se čte opravdu tempem Usámy Bin Bolta (narážka na to, že tento díl, pátý v řadě se točí kolem islámského terorismu).  A na závěr ještě přidám tématickou písničku. (Je to song, který má Chyłka jako vyzvánění.)

Ymar – Magdalena Maria Kałużyńska -Fox Publishing 2010

Ymar je celkem originální polský horror. Kniha získala v roce 2010 cenu nejlepší polská kniha v anketě čtenářů webu Grabarz Polski (Polský hrobař – web zaměřený na horror a thriller) a v roce 2011 titul Kniha na léto – kategorie thriller / horror webového portálu granice.pl. a na polské knihomolské sociální síti Lubimyczytać.pl se hodnocení této knihy pohybuje mezi dvěma póly. Hodně nízkého a hodně vysokého hodnocení.
— A jak bych knihu hodnotil já? Také já jsem rozpolcen jak shnilý zombík po polaskání ostrou katanou. jednotliví ingredience (originální způsoby vražd, tajemné okolnosti, interakce mezi postavami, postavy, atd…) fungují celkem dobře, tempo i atmosféra vyprávění je povedená ale nějak to správně nefunguje dohromady. Nebo alespoň v mém případě to nějak nezapadlo do sebe. Ale v rámci objektivity s musím přiznat, že jsem měl mezi jednotlivým čtením větší pausy než obvykle mívám. což mohlo mít dopad na zážitek z knihy.
— Na druhou stranu nelze paní Magdaleně upřít, že píše dobře a její vyprávění má slušnou flow a občasné spíše černější fórky nejsou moc prvoplánové a že nepoužívá stokrát omleté strašidelné propriety a tak namísto vousaté šestset šedesát šestky si hraje s číslem sedm a i další detaily má originálnější než většina spisovatelů v tomto žánru. Pochválit také musím uvěřitelné a inteligentní dialogy a to jak postav z masa a kostí, tak i těch, u kterých to zas tak jisté není.

Immunitet – Remigiusz Mróz

Čvrtý díl z výborné série Chyłka a Zordon, který je velmi populární mezi polskými čtenáři a zejména čtenářkami. Trošku mi připomíná sérii a Cormoranem Strikem. Jen s tím rozdílem, že v té polské sérii jsou role obrácené. A to jak profesionální (Chyłka je partnerkou prestižní advokátní kanceláře a Zordon ještě ani nemá udělané advokátní zkoušky) a i gendrově. Chyłka je typický macho a Zordon metrosexuál jak z čítanky, Chyłka poslouchá Iron Maiden, kdežto Zordon Willa Smithe, Zordon si v restauraci objednává buď lososa nebo něco vegetariánského, kdežto Chyłka buď steak nebo nějaké ostré jídlo… A takto by šlo pokračovat do nekonečna.
— Kdybych měl hodnotit pořadí dílů série podle toho jak se mi líbily, tak jednoznačně nejslabší je první díl Kasacja, kde se s hrdiny teprve seznamujeme a hodně jí je vytýkáno, že čtenář se o Chyłce téměř nic nedozví. Tato výtka už neplatí v dalších dílech, které už jsou podstatně lepší. jen s malým rozdílem bych na druhé místo umístit poslední a aktuální Immunitet a hned za něj bych dal třetí díl, který se jmenuje Rewizja. A jasně nejlepší je druhý díl, pojmenovaný Zaginięcie.
— Příběh opět začíná klasicky tím, že Chyłka vezme předem téměř ztracený případ. Tentokrát jde o jejího bývalého spolužáka, který je nyní na pozici soudce Nejvyššího soudu a hrozí mu, že bude zbaven imunity a obžalován z vraždy. Po mnoha letech se našla mrtvola se stopami DNA soudce.
— Joanna Chyłka se vzpamatovává z „virózy“ tak těžké, že ji dostala až do nemocnici a tak pátrání a obhajobu známého započne tím, že v nemocnici podepíše reverz. během jednání o zbavení imunity se příběh začíná zamotávat a na povrch začnou vyplouvat temná tajemství. Soudce, jehož kariéra byla nejen raketová ale i ukázková, je přinucen ukázat i svou druhou, temnější část.
— Do samotného hlavního děje knihy je ještě vloženo Cymelium Chyłky, taková kniha v knize a krátký trip do Joannina dětství/mladosti. Setkáváme se opět se zordonovým náhradním mentorem Lvem Bucheltem, přezdívaným Borsuk. Dojde k mnoha nečekaným zvratům a v poslední třetině příběhu se do případu těžce zaplete politika. Zordona proto čeká zkouška ohněm.
— I nejnovější díl (vyšel 31. srpna 2016) obsahuje známé a oblíbené ingredience této série: v první řadě skvělé a ostré hlášky Joanny Chyłky, jiskření mezi oběma hlavními hrdiny, napětí a náhlé zvraty, svižné tempo vyprávění, odkazy na popkulturu i nejen polské reálie a výtečnou znalost prostředí soudních síní a advokátních kanceláří. A na závěr jen drobné varování: přecitlivé milovnice pejsků by si možná měly tento díl nechat ujít.

21:37 – Mariusz Czubaj

Celkem povedená detektivka. Geniality série Chyłka a Zordon nebo série s prokurátorem Teodorem Szackim sice nedosahuje ale určitě bych ji zařadil k mírnému nadprůměru. I když je to blbinka, tak mně pobavily jména či spíše přezdívky některých postav. I jejich popisy se autorovi povedly.
Příběh začíná drsně. Chlápek najde dvě mrtvoly mladých mužů a po krátkém pátrání se zjistí, že oba jsou studenty nedalekého semináře. To, že jsou označeni růžovými trojúhelníky, kterými nacisté v koncentračních táborech označovali homosexuály a navíc i číselným kódem 21:37. Jelikož se děj odehrává v Polsku, tak policisty hned napadne, že jde o přesný čas, kdy umřel papež Jan Pavel II. Vypadá to, že čin je dílem nějakého náboženského fanatika.
Policie si k vyšetřování povolá profilera, který je hlavním hrdinou knihy. Jde o hodně pestrou postavičku. Bývalá mánička (jeho přezdívka Hipísák mluví za vše), která má za sebou školení u FBI, nyní pracuje pro policii a vzpamatovává se z toho, jak odhalil šíleného vraha, který si vysloužil přezdívku Inkvizitor.
Vyšetřování v semináři je problematické. Seminář je světem sám pro sebe, všichni mlčí, odvolávají se na zpovědní tajemství a navzájem se kryjí. Ve vyšetřování dochází k častým zvratům a čtenář hned podezřívá jednoho a vzápětí druhého. Nakonec sovy nejsou, čím se zdají být, jak se často v moderních detektivkách stává.
Jo a jde o první díl série o Rudolfu Heinzovi. 

 

Stalowe szczury: Błoto – Michał Gołkowski

„So führe uns, du bist bewährt;
In Gottvertrau’n greif’ zu dem Schwert!
Hoch Wilhelm! Nieder mit der Brut!
Und tilg’ die Schmach mit Feindesblut!”

„Veď nás , ukaž nám cestu;
s mečem v ruce s vírou v Boha!
Ať žije císař“ zhyne nepřítel!
hanbu smyjeme krví nepřátel!”

Die Wacht am Rhein („Stráž na Rýnu”),
německá vlastenecká píseň

Velká válka jak nazývali současníci válu, kterou my známe jako první světovou není v literatuře moc často zpracovaná. Z pohledu Francouzů ji popsal Henri Barbusse v románu Oheň a z pohledů Němců E. M. Remarque v profláklé Na západní frontě klid. Michał Gołkowski se rozhodl do tohoto zatuchlého rybníčku vnést trochu svěžího vzduchu a zpracovat tento námět moderně a svěže. Prostě ubrat z Remarqua něco levičáckých mouder a nadopovat ho slušnou dávkou kulhánkovských genů.
A kurwa, celkem se mu to povedlo. Ocelové krysy sice nedosahují geniality autorových knih z prostředí běloruských stalkerů ale i bez toho jde o nadprůměrný akční příběh ze zajímavého prostředí. A pochvalu si zaslouží i grafické zpracování knihy. A nejde nezmínit i to, že v tomto žánru se moc často nesetkáváme s tím, že by v knize byly nějaké ilustrace i v samotném obsahu knihy. Většinou se nakladatelství omezí pouze na obálku.
Samotné peklo zákopové války je mistrně vylíčeno a nevelká skupiny německých vojáků z trestního oddílu na západní frontě vám brzy přiroste k srdci. Včetně hlavního hrdiny, tajemného kapitán Reinhardta, který se svou stříbrnou protézou (půlky obličeje) a chladnou rozhodností připomíná teutonského androida. realistické líčení bojů v zákopech Velké války je šikovně smícháno s fantaskními prvky, trochou té hororové atmosféry a náznaky konspiračních teorií.
V závěru příběhu je zázračně „vyzvednut” z bahna zákopů aby mohl smýt reálné i pomyslné bláto a jako znovuzrozený germánský mesiáš, kterému jsou odpuštěny nespecifikované hříchy minulosti , nastoupit k misi, která změní dějiny. Celý příspěvek

Kasacja – Remigiusz Mróz

Kasacja je úvodní díl výtečné série detektivek / thrillerů, kde vystupuje mladý právník Zordon a jeho patronka Chyłka. I když to mezi nimi občas jiskří eroticky, tak ještě mnohem častěji Chyłka deptá Chyłka Zordona (a ostatně i všechny ostatní kolem sebe) výtečnými hláškami a trefnými poznámkami. Se silou buldozeru ověšeného kulomety si jde za svým cílem a tím je výhra v soudní síni.
Kordian Oryński hned první den ve věhlasné kanceláři Żelazny & McVay získá nejen přezdívku Zordon ale po boku Joanny Chyłki má možnost se účastnit obrany Piotra Langera, kterého našli v jeho bytě s dvěma rozkládajícími se těly. Oběti jsou brutálně zmasakrované, Langer působí jako šílenec, s nikým nekomunikuje a navíc je z velice bohaté rodiny, proto tato causa budí obrovskou mediální pozornost.
Zdá se, že bránit Piotra Langera je předem prohraný boj ale Joanna Chyłka se nebojí žádné výzvy a své kauzy většinou vyhrává.
Oba právníci se tedy pustí do pátrání. Pioter Langer jim jejich práci moc neusnadňuje a později se objeví spousta dalších věcí, které se začnou stavět do cesty úspěšné obhajoby nebo alespoň nějakého mírnějšího trestu…
Kniha si drží celkem slušnou flow a je plná nečekaných překvapení a zvratů. Ale stejně to, co mne na této sérii baví nejvíce jsou hláčky, které ze sebe sype Chyłka každou chvilku jako Joe Hallenbeck v Posledním skautovi. nevím, zda v literatuře existuje lépe hláškující postava než Chyłka ale mezi ženskými postavami rozhodně vede.
Asi bylo chybou, že jsem četl z této (zatím ještě pár dní) trilogie tento díl jako poslední, protože jsem se na postavu Piotra Langera díval trochu jinak, než ti, kteří tuto sérii četli ve správném pořadí. Langer totiž odehraje podstatnou roli v v třetím dílu této série a vy o něm víte podstatně více, než by jste měli vědět. Nicméně i bez toho, musím konstatovat, že Ksacja je ze všech tří dílů nejslabší. Což vůbec neznamená, že je to výtečná kniha. Jen že třetí a zejména druhý díl je ještě lepší. Od autora vím, že čtvrtý díl se na pultech polských knihkupectví objeví brzo a zda překoná všechny své předchůdce? Rád se nechám překvapit.
Jo a technická poznámka: při četbě této knihy poslouchejte Iron Maiden, ne nějakého Willa Smitha!