Přípitek předkům – Wojciech Górecki – Dokořán 2017

pripitek-predkumTéměř hned, jak jsem objevil produkci skvělého polského nakladatelství Czarne jsem pokukoval po knize Wojciecha Góreckého Planeta Kaukaz a pak jsem zjistil, že tato kniha vyšla i v češtině u nakladatelství Dokořán. Ale nakonec jsem se díky šťastné náhodě, dostal dříve k jejímu volnému pokračování Přípitek předkům od stejného nakladatelství. A také původně z nabídky nakladatelství Czarne.
— Přípitek předkům mapuje Jižní Kavkaz a to konkrétně Gruzii, Arménii a Azerbájdžánu. vypráví nám jak velké dějiny těchto zemí, tak současnou geopolitikou situaci a to vše je prošpikováno drobnými postřehy a příběhy autora z cest po těchto jihokavkazských zemích s občasnými citacemi postřehů jiných polských nebo i cizích cestovatelů.
— Autor má celý region důkladně nastudovaný a tak se i čtenář, který se o dějiny těchto zemí hodně zajímá, dozví spoustu důležitých nových informací ale i všelijaké nevýznamné střípky a zajímavosti. V celé knize se tyto zhruba tři roviny vyprávění dynamicky střídají, takže nehrozí, že by se čtenář začal nudit. Když už hrozí, že by čtenáře mohlo  vyjmenovávání různých panovníků, státečků a kmenů nudit, tak následuje barvitý popis průběhu a zvyklostí správné gruzínské hostiny.
— Protože se v těchto třech kavkazských zemích mísí nejen Evropa s Asií, ale několik náboženství, spousta kultur, národů, národností i kmenů, moderní s tradičním, tak má autor stále o čem vyprávět a čím čtenáře překvapovat, udivovat a bavit. Kniha se díky této pestrosti čte opravdu velmi dobře, stránky rychle mizí a stačí, když každý den čtete jen chvilku a za cirka týden  jste na poslední straně.  takže pokud se zajímáte o tento region, postsovětské země, non fiction literaturu a polskou reportážní školu obzvláště, pak si tuto knihu nenechte ujít. U mně je to jasné, já jsem již beznadějný czarneholic. : )

Reklamy

Hel 3 – Jarosław Grzędowicz – Fabryka Słów 2017

hel-3Tak jsem vám takhle po několika dosti náročných románech dostal chuť si přečíst nějaký ten „brak“ a protože mne zaujala obálka, tak jsem sáhl po nejnovějším románu polského spisovatele Jarosława Grzędowicze. Čeští fanoušci jej budou možná znát jako autora ságy Pán ledové zahrady, což je taková akční crossover sci-fi a fantasy a znalci možná ví, že jeho manželka Maja Lidia Kossakowska také píše sci-fi a naši čtenáři asi nejspíše budou znát její román Rozsévač větru z roku 2008. Mimochodem jde o stejný mix jako píše manžel. Ten ale ve svých románech nemá tolik bišonků. : )
— Myslím si, že Hel³ by se mohl líbit všem sci-fi fanům, kterým se líbil Marťan. Také je zde děj podán hodně věrohodně, dosti se zde operuje s vědeckými poznatky a technickými detaily a děj se také odehrává v blízké (velmi blízké) budoucnosti. Jen ten příběh je více akční a celkově více temný a místy i sociálně kritický. Pokud je Marťan takový startrekovsky optimistický až budovatelský, tak Hel³ je predátorsky špinavý až do postapo nálady.
— Děj by se dal rozdělit do tří částí. První se odehrává na Zemi, ve druhé části se hrdina připravuje na svou cestu na Měsíc a závěrečná část se odehrává komplet na měsíci. V prostřední části se toho děje asi nejméně ale i tak se čte dobře a tvoří logické propojení mezi dalšími dvěma částmi příběhu.
— Na začátku příběhu se setkáme s hlavním hrdinou, který má přezdívku Focus a to proto, že se živí prodejem svých nahrávek v aukcích, pořádaných v něčem, co je nástupcem našeho internetu. Poté co natočí hodně složitým způsobem večírek elit v nejpřísněji střeženém hotelu na světě (pojídání mozků ještě žijících opic asi leckoho trochu znechutí) začíná mu hořet země pod nohama a z výslechu po kterém má zůstat rozpuštěn v obrovské železné vaně s kyselinou, jej zachrání četa neznámých zabijáků.
— A tak se z pekla v podání nigerijské mafie dostane do ráje představované luxusním hotelem někde hluboko v Rumunsku. Když se oklepe jak fyzicky, pak psychicky nabídne mu tajemný Šaman, který mimochodem financoval jak jeho vysvobození, tak jeho luxusní dovolenou, možnost zdokumentovat událost, která změní běh dějin. Tento výstřední milionář chce totiž těžit na Měsíci zázračný prvek Hel³, který dodá stagnující ekonomice tolik potřebnou energii. Jen je jasné, že po tomto svatém grálu modeního průmyslu půjdou všechny vlády a mocní hráči a proto vše musí být přísně tajné.
— Náš hrdina tedy absolvuje výcvik jak čistě astronautický, tak vojenský aby nebyl pro zbytek posádky, která se povětšinou  sestává z ostřílených profesionálních vojáků zátěží.
V závěru výcviku se ale začnou dít nepříjemná překvapení a tak je start na Měsíc urychlen a výprava je napadena také během startu ze Země.
— I na samotném Měsíci mají svou základnu všichni klíčoví hráči od Novosovětů po islamistickou Sunnu. A také zde se po pár prvních dnech relativního klidu začne situace vyhrocovat až vrcholí v závěrečné epické bitvě.
— Knihu bych rozhodně doporučil jako mírně nadprůměrné dílko v své kategorii, které se dobře čte a má slušný drive. Jako plusy bych vypíchl jak šikovné zapojení různých populárních spikleneckých teorií, tak vtipné odkazy na dnešní dobu jako je například to, že vládce Novosovětské říše má titul Putin druhý. Naopak některým čtenářům by mohlo vadit, jak léčení té hostiny o které píši výše, tak že jedna z postav posádky kosmické lodi hodně míchá do rodné řeči angličtinu (ale je to realistické) a to, že dost často má čtenář dojem jako by četl první díl rozsáhlé série a ne samostatný  román.

Běguni – Olga Tokarczuk – Host 2008

beguniU této knihy mne už v době vydání zaujala povedená obálka od Martina Peciny ale až nyní, když jsem se k přečtení knihy dostal jsem zjistil, že původní obálka je možná o vlásek lepší a překonat MP rozhodně není žádná snadná věc. Musím přiznat, že jsem si rád po dlouhé době přečetl něco v češtině. Bylo to příjemná změna.  : )
— A jak mi to poslední dobou, tak nějak vychází, tak tato skvělá kniha, za kterou autorka dostala v roce 2008 cenu Nike ( a to jak hlavní cenu odborné poroty, tak cenu čtenářů), opět nemá víceméně děj. Tedy  nějaký ucelený děj který by se táhl celou knihou. Autorka namísto toho nechá čtenáře se unášet proudem krátkých i delších příběhů a drobných zamyšlení, ze všech koutů světa i ze všech časových období moderních dějin a je na čtenáři, aby buď tuto hru přijal a nebo knihu zavrhl.
— Nicméně příběhy a úvahy, které v knize najdeme mají několik styčných bodů. jedním je cestování a to převážně takové to postmoderní cestování s batůžkem a pár dolary v kapse. Hodně se zde také řeší  tělo a jeho smrtelnost a dočasnost. A to včetně několika volně se proplétajících se příběhů točících se kolem pitev a zejména preparátů, tedy různých lidských orgánů naložených ve sklenicích se speciálními roztoky.
— Pokud vám nevadí číst vážnější a experimentálnější knihy, pak by vám Běguni mohli sednout. Díky tomu, že většina kapitol se pohybuje v rozsahu kolem jedné, dvou stran tak se kniha čte hodně rychle a také od ní můžete odbíhat a nic se nestane. Ale i delší kapitoly se čtou příjemně a nemusíte se bát nějakých přehnaných uměleckých experimentů. Neobvyklý je jen formát vyprávění ale jazyk knihy je sice košatý a barvitý ale naprosto civilní a srozumitelný. Nudy se bát rozhodně nemusíte.
— Jak bájný Úroboros bych se ještě vrátil k grafickému zpracování knihy. Příjemným zpestřením četby je několik reprodukcí historických map různě rozesetých v knize a musím konstatovat, že to jak Martin Pecina „namapoval“ plán londýnského metra na mapu světa dost přiléhavě odkazuje k stylu, jakým autorka v této knize pojala vyprávění. Vtipným detailem je i zopakování přestupních stanic z plánu metra z přebalu na obálce knihy. Host prostě umí krásné a typografické knihy a vždy uměl.
— A závěrečný verdikt? Pokud vám nevadí dospělé knihy a obejdete se bez příběhu jako sjednocujícího prvku celé knihy, pak mohu s klidným svědomím Běguny doporučit a myslím, že si jejich čtení užijete stejně, jako jsem si při čtení užíval já. Jo a mimochodem, název knihy Běguni je odvozen od ruské sekty, jejíž vyznavači věřili, že člověka, který se zastaví na cestě i na malý okamžik hned začnou pokoušet zlé síly a proto jediný způsob, jak se ubránit nástrahám ďábla je být neustále v pohybu.  Protože i Cílek je někdy cesta.

Ganbare! Workshopy smrti – Katarzyna Boni – Absynt 2017

ganbare-czNedávno jsem se zde rozplýval nad originální, tedy polskou verzí této knihy. Nebudu si tedy hrát na Konstantina a Metoděje a nosit sovy do Atén, takže pokud chcete vědět o čem je kniha, tak si přečtěte recenzi na originální vydání od nakladatelství Agora. V tomto článku bych se chtěl věnovat rozdílům mezi českým a polským vydáním a během toho pět chválu na vydavatelství Absynt. : )
— Takže čím se tyto dvě vydání liší, kromě jazyka ve kterém jsou napsány? určitě první co vás praští do očí je to, že české vydání je podstatně menší. Originál je víceméně formátu A4 a česká verze je spíš A5. Jen co do tloušťky jsou obě vydání téměř na milimetr shodné. Což má své výhody i nevýhody. České vydání  se vám díky menším rozměrům  sice lépe vejde to kabelky nebo kapsy ale je to na druhou vykoupeno tím, že je jednak psáno viditelně drobnějším písmem a i okraje stránky jsou menší.  Pro mladého čtenáře to asi není problém ale staršího čtenáře nebo někoho s horším zrakem to může být nevýhoda.  Rozdíl je i v tom, že české vydání má brožovanou vazbu (paperback) a  polské je v tvrdé vazbě hardback). Tady je otázkou čistě osobních preferencí, čemu dáváte přednost. Já bych možná raději sáhl po paperbacku.
ganbare— Samotná obálka se mi přiznám více líbí ta od Agory ale pro Absynt zase mluví to, že drží vzhled celé jejich edice Prokletí reportéři a pokud si pořídíte nějaké další knihy z tohoto nakladatelství, pak vám budou krásně ladit na poličce knihovny. A tento jednotný styl drží až asi na dvě výjimky celá produkce vydavatelství Absynt. To k tomu vydání od Agory nepřidáte nic se stejným designem.  To že se mi víc líbí ta agorácká obálka neznamená, že obálka od Absyntu je špatná. To ani náhodou.  Strohý až samizdatový styl působí mezi naleštěnými a přeplácanými obálkami v knihkupectvích osvěžujícím dojmem a skvěle ladí s drsným obsahem, který ve většině těchto knih naleznete. S přirozenou barvou papíru a hranatými a tučnými literami fontu GT Sectra (použitém pro titul knihy a jméno autorky) zajímavě kontrastuje červená páska s zopakováním části titulu.
— Co se týká typografie uvnitř knih, tak už jsem zmínil dříve, může drobnější font české verze knihy přispívat k horší čitelnosti knihy. Polská edice od Agory používá pro nadpisy uvnitř knihy moderní bezpatkový, velice tenký font. Působí to vzdušně ale na druhou stranu v českém vydání je i pro nadpisy použit silný patkový font a tak sazba působí sladěněji a klasičtěji. Oceňuji, že v českém vydání  Absynt uvedl i jméno použitého fontu a dokonce i na jaký papír byla kniha vytištěna. Na obálce české verze je fotografie samotné autorky změněný hustým rastrem do téměř abstraktního díla a odkazuje k dobám před počítačovou sazbou. V polském vydání Agora použila také téměř abstraktní fotografii temné masy vody od japonského fotografa Hayato Kogy (získaná přes fotobanku Getty Images). Agora také doplnila knihu (z obou vnitřních stran obálky mapami oblastí postižených vlnou cunami. V českém vydání mapy nenajdeme ale zase na závěr knihy přidali krátký medailonek autorky včetně (opět rozrastrované) fotografie.
— Když se na rozdíl mezi knihami podíváme čistě pragmaticky a budeme vybírat jen podle ceny, tak na českém e-shopu megaknihy.cz vyjde levněji polská edice. Originál stojí    162 Kč  a český překlad 215 Kč. Poštovné je stejné u obou verzí (bez koruny pouhých padesát korun) a obě jsou také skladem, takže na ně nebudete čekat. Tento stav je z začátku října roku 2017.
— A jaké vydání si vybrat? Pokud neumíte česky nebo máte už v knihovně (či chcete mít) další knihy od vydavatelství Absynt, pak sáhněte  po českém překladu. Pokud čtete polsky a o sbírání knih od Absyntu neuvažujete, pak možná pro vás bude lepší originál. Větší font i větší  formát se prostě čte pohodlněji. A nebo můžete koupit e-book. Zde také máte na výběr oba jazyky a zde je to čistě o tom jaký je váš rodný jazyk.
— Jo a text na zadní stranu obálky české verze knihy napsal Mariusz Szcygiel, velký milovník české literatury\ (zejména Hrabala) a autor několika knih o Česku a české literatuře. A z nabídky českých knih od Absyntu se můžete těšit na knihu o Klux-klux-klanu nebo Šáhinšáh o iránském šáhovi Rezá Pahlavím.  A doufám, že přeloží ještě hodně knih z nabídky mého oblíbeného vydavatelství Czarne nebo i z jiných (nejen polských) nakladatelství. Doufám, že stále více čtenářů bude číst také non-fiction literaturu.

Człowiek z małą bombą. O terroryzmie i terrorystach – Kacper Rękawek – Czarne 2017

Czlowiek-Z-BombaAutor knihy je přední polský odborník na terorismus ale tato kniha není odborná ale spíše populárně naučná a určená široké veřejnosti.
— V knize se hodně píše o terorismu spojeném s ISIS ale dost prostoru je věnováno i IRA nebo německému a italskému levicovému terorismu. Autor se zamýšlí nejen nad příčinami, fungováním a dynamikou různých teroristických organizací a způsobů, jak s nimi bojovat ale předkládá různé drobné příhody a postřehy z běžného života teroristů. něco podobného jako jsou veselé příhody z natáčení u vyprávění herců a jiných bavičů. Mne například pobavilo to, že když se baskitští teroristé/separatisté z organizace ETA jezdili za kolegy z IRA sbírat zkušenosti o důstojném odchodu ze scény“, tak se stávalo, že se Baskové  zamilovávali do irských dívek a žen a naopak. A tak se stalo, že když autor knihy vyrazil dělat rozhovor z bývalým členem IRA, tak se irský taxikář učil baskitsky. :)‘
— I když se hodně dlouho zajímám jak o politiku, tak o terorismus samotný, tak jsem v knize našel spoustu faktů, o kterých jsem neměl žádné tušení. Například o bojích mezi různými frakcemi IRA.
— Autorovi se podařilo šikovně a citlivě udržet rovnováhu mezi chrlením spousty jmen teroristických vůdců, různých frakcí & organizací a vyprávěním různých drobných příběhů a vlastních dojmů z rozhovorů s různými zajímavými lidmi z obou stran barikády. Díky tomu vyprávění nesklouzává do nudného stereotypu a čte se příjemně.
— Nejlepší  z celé knihy je kapitola věnovaná občanské válce na východě Ukrajiny ale i celkově si kniha drží slušný nadprůměr a obecně se šikovně trefila do mezery mezi vyloženě odbornými knihami a knihami vyloženě klouzajícími po povrchu.

Behawiorysta – Remigiusz Mróz – Filia 2016

behawiorysta-smallDisclaimer: Pokud vám vadí násilí, jeho časté podrobné a velice realistické zobrazování, natožpak brutální násilí páchané na dětech, pak se této knize vyhněte velice širokým obloukem a zapomeňte, že existuje.
—- Pokud k takovým lidem nepatříte, pak zbystřete protože Behawiorysta  je velice povedená kniha, která pod vrstvou čerstvé krve, akční podívané, brilantního a brutálního thrilleru pokládá i otázky, které jdou hodně do hloubky a taky kurwa na tělo. Otázky, které nedokáže nikdo pravdivě zodpovědět, dokud není v dané situaci.
—- Znáte klasický psychologický a filosofický  experiment známý jako tramvajové dilema? Jde o to, že po kolejích se valí nezastavitelná tramvaj a vy stojíte u výhybky. Pokud  neuděláte nic, umře pět lidí, pokud přehodíte výhybku, zemře jen jeden člověk ale vy budete mít na jeho smrti aktivní podíl. A teď si představte, že by nešlo o pouhý myšlenkový experiment ale o brutální a morbidní reality show.
— A přesně v tomto duchu rozehraje sériový vrah médii nazývaný Kompozytor (neboli Skladatel) svůj krvavý koncert. Na webové stránce koncertkrwi.pl (doména existuje ale není možní na ní už hlasovat) dává veřejnosti možnost hlasovat mezi v podobných  otázkách. A protože se již předtím  uvedl tím, že se zabarikádoval ve školce a zabil učitelku dětí, které si vzal jako rukojmí, všichni vědí, že tento člověk  nežertuje.
— A taky, že ano.   Poté co dá veřejnosti možnost vybrat mezi nemocnou starší ženou a mladíkem, který nejspíše prožije většinu svého života v kriminále, tak zabije osobu, kterou lidé vyberou v přímém přenosu, před téměř celým Polskem.
— K pátrání je přizván behawiorysta (odborník na řeč těla) Gerard Edling a ačkoliv je ve svém oboru nejlepší v Polsku, tak v osobě Kompozytora narazí na rovnocenného protivníka. Sériový vrah ve svých videích i při osobních střetnutích pečlivě kontroluje svou mimiku a řeč svého těla. Ví spoustu podrobností z Edlingova života a později se přizná, že chodil na jeho přednášky a četl jeho knihy.
remigiusz-mrc3b3z— Když se mezi potencionálními obětmi objeví i malé holčičky, nechá se Edning od Kompozytora vzít jako rukojmí a doufá, že díky nějaké šťastné náhodě se mu podaří popravě dívek zabránit. Bohužel ale štěstí při něm nestojí a tak ho postaví Kompozytor před nejtěžší rozhodnutí na světě. Buď zabije neznámého nevinného muže, který je jednou z dalších obětí tohoto sériového vraha a stane se tak vrahem ale přežije, nebo se nechá od Kompozytora zastřelit. A vybere si život.
— Bohužel Kompozytor vše nahrává a na místo vraždy navede policii a tak se Edning dostává na druhou stranu zákona. Přes spoustu polehčujících okolností dostane několik let natvrdo. A ačkoliv se bojí, že jako bývalý ochránce zákona ve vězení dlouho nepřežije, tak nakonec najde způsob, jak ve vězení přežít. Ale přesto ho vězení změní a připraví ho o jeho rodinu.
—  Kromě tohoto hlavního příběhu zde najdeme ještě druhou dějovou linku ve které sledujeme jeho bývalou žákyni a poději podřízenou, která se nejdříve oficiálně, později na vlastní pěst pokouší vypátrat Kompozytora. A díky neúnavné a pečlivé práci se jí podaří odhalit hodně podrobností z minulosti tohoto sériového vraha.
— Ale recenze není převyprávění děje a tak hodím brzdu.  Spíše bych chtěl podotknout, že se autorovi od pláštíkem morbidní krvavé vyvražďovačky daří klást spoustu hlubokých, nepříjemných i nezodpověditelných otázek. Může člověk zabít v sebeobraně někoho jiného než agresora? Proč ženy ale i muže přitahují zvrácené a násilné osobnosti? Může instituce obětovat  lidský život, když to zachrání více lidských životů? Je možné  ustupovat násilí? A v mnoha místech knihy si asi každý čtenář položil otázku: jak by se v této situaci zachoval já?
— Každopádně kniha se čte jedním dechem. Je drsná, brutální  a násilí je zde zobrazováno s až chirurgickou přesností. Autor nešetří dějovými zvraty a výbornými dialogy. I vedlejší postavy jsou pěkně vykreslené a  naprosto uvěřitelné. Pokud si na tento Krvavý koncert troufnete, tak rozhodně nebudete litovat. Jde o molotovův koktejl namíchaný z Kundery a Dextera. Doporučuji všemi prsty, které mi na rukou zbyly. : )


Zdobywcy oddechu – Przemysław Piotr Kłosowicz – Novae Res 2016

zdobywcy-okładkaUwaga, uwaga uwaga! Tahle kniha není pro každého.  Sice ji mohu s klidným srdcem doporučit ale mám k tomu pár připomínek, které by jste si měli přečíst, než po této knize sáhnete. A pokud si ji pořídíte a nebude se vám líbit, pak neříkejte, že jsem vás nevaroval.
— To, co může některé čtenáře odradit, je to, že kniha víceméně nemá žádný děj. Ale to neznamená, že je špatná. Jen vyžaduje čtenáře, který již má zkušenost s nějakou náročnější knihou. Pokud k takovým čtenářům patříte, pak čtěte dál, pokud jste s takovým druhem literatury neměl, co do činění, pak se možná s touto knihou minete.
— Ale nepředstavujte si, že tato kniha je nějakou literární obdobou nějakého nudného, černobílého, uměleckého filmu v původním znění s titulky, který   vysílají před půlnocí na dvojce. Pokud bych měl zůstat u těchto  filmových přirovnání, pak bych knihu přirovnal k Jackie Brown od Quentina Tarantina. Prostě stejně kvalitní jako Pulp Fiction ale s jiným rytmem a stylem vyprávění.
— Výhodou této knihy je to, že i když je hodně psychologická a umělecká, tak její jazyk není nijak těžký a autor se nijak přehnaně nepředvádí, jak tomu dost často bývá. Zdobywcy oddechu jsou psány současným a srozumitelným jazykem.  Ale autorův jazyk je velmi kultivovaný a košatý, dokáže nacházet zajímavé a neokoukané metafory a každou chvíli si hraje se slovy. Ať už si pohrává s obyčejnými situacemi z běžného života nebo si utahuje z popkulturních odkazů, či syndromů moderního života – vždy vám dokáže pobaveně nadzvednout koutky úst.
— I když si autor hraje se slůvky, tak  ještě častěji se dotýká vážných a universálních  problémů a otázek. Jako tenká jednotící linka se celou knihou táhne touha po lásce a po někom, pro koho budete jedinečný.  Hodně prostoru je zde věnováno i strastem středního věku a jeho krizi. Myslím si, že pokud jste už před nějakým časem odrostli young adult a vampýrům ale ještě nečtete memoáry již mrtvých herců a hereček, v nejednom autorově postřehu  se poznáte. A na chvilku si oddychnete, že v tom nejste sami.
zdobywcy-autor— Pokud bych měl nějak popsat ten zbytek děje, který v knize najdete, tak jde o popis běžného života tří různých mužů a zejména to, co se jim honí v jejich  mozcích.
— Na druhou stranu, má to, že kniha nemá děj v klasickém slova smyslu, může být její výhoda. Můžete ji číst po pár stránkách, což se může hodit třeba vášnivým a náročným čtenářům a čtenářkám, které bohužel  aktuálně nemají téměř žádný čas na čtení. Z této knihy si můžete dopřát jak malé porce, jak na nějaké snobské akci nebo pořádný kus žvance jako na nějaké soutěži jedlíků a nijak nehrozí, že zapomenete nějakou důležitou událost nebo budete plavat v postavách a jejich vztazích.
— Ale abych to shrnul a uzavřel: knihu doporučuji všem, kteří nemají problémy s trošku náročnější a dospělejší literaturou a dal bych jí čtyři, možná čtyři a půl hvězdičky z pěti. Každopádně stále platí varování, že tato kniha není úplně pro každého.
— Děkuji autorovi,  Przemysławu Piotrovi Kłosowiczkému za zaslání recenzní kopie a chtěl bych mu poblahopřát k velice podařenému debutu. Pokud takto vysoko postavenou laťku v další knize udrží nebo dokonce překoná, pak bychom o něm mohli  ještě slyšet.

 

Ganbare! Warsztaty umierania – Katarzyna Boni – Agora 2016

ganbareKdyž jsem zahlédl obálku této knihy na polské sociální síti pro milovníky literatury Lubimy Czytać, tak to byla láska na první pohled. A co teprve, když jsem si přečetl, o čem kniha pojednává! Hned se vyšvihla na první příčky mého TBR seznamu.
— Když jsem se rozhodl vyzkoušet e-shop polskaksiazka.cz, tak Ganbare! byla první kniha, kterou jsem vhodil do košíku. Nakonec jsem ji četl z trojice zakoupených knih  jako poslední a opět se potvrdilo pravidlo: to nejlepší nakonec.
— Tahle kniha ve vás rozpoutá vnitřní cunami, které vám může pěkně zamíchat žebříčkem životních hodnot. Zejména  závěrečná část knihy je neskutečně silná a jdoucí až na dřeň.
— Kniha je rozsáhlou sbírkou reportáží z oblasti Japonska, která byl zasažena vlnou cunami, zemětřesením a následnou jadernou havárií v prefektuře Fukušima. Kromě podobného líčení této katastrofy, sledujeme i jednotlivé lidské osudy, dozvíme se spoustu důležitých faktů o radiaci, o odstraňování následků radiace, o jiných přírodních katastrofách především v této oblasti  v blízké i vzdálenější historii, o japonské civilní obraně a systému varování před cunami a zemětřeseními, atd…
— Kniha se čte naprosto skvěle. většina kapitol je hodně krátkých, klidně i stránku či dvě. Autorka v některých kapitolách i mění styl vyprávění a tak nehrozí, že by vyprávění sklouzlo do nějaké rutiny nebo začalo být monotonní. Výtečným příkladem je kapitola Nový japonský bestiář, kde jsou jednotlivé druhy ozáření a nebezpečné prvky vzniklé při jaderném zamoření popsány stylem postav v pravidlech Dračího doupěte.
— Zajímavá kapitola je i ta popisující různé duchy japonské mytologie, kteří se rodí při různých okolnostech smrti člověka. V závěru knihy je i rozsáhlejší kapitola o novém průmyslu, spojeném s odchodem člověka z tohoto světa. Víte, že v Japonsku je bestsellerem kniha, do které si její majitel může zapsat podrobné instrukce o tom jak se naloží s jeho tělem, majetkem, virtuálními stopami po jeho smrti?
— Hodně silné jsou všechny kapitoly, které pojednávají o různých konkrétních lidech a o tom, jak je katastrofa poznamenala. Prostor je zde věnován také chybám, které udělala jak společnost TAPCO, která je majitelem elektrárny ve Fukušimě, tak různé státní instituce. Občas dokáže být autorka hodně sugestivní.
— Na Goodreads má převážně plný počet hvězdiček a stejně bych knihu hodnotil i já. Určitě zatím jedním z favoritů na knihu roku. Pokud ovládáte polštinu a zajímáte se o Japonsko, pak neváhejte. Že nejsem sám, kdo tuto knihu opěvuje dokazuje i vlog jednoho z nejznámějších polských booktuberů.

Dom z witrażem – Żanna Słoniowska – Znak 2014

dom-s-vitrazemTato kniha byla v roce 2016 nominována na prestižní literární ocenění Nike ale vítězství si  odnesla až ze soutěže vydavatelství Znak. Byla nejlepší z více jak tisíce knih, což je docela velký úspěch. A když jsme u těch ocenění, tak musím zmínit cenu  za nejlepší literární debut v roce 2015.
— Żanna Słoniowska je polská spisovatelka s ukrajinskými kořeny žijící většinu života v polském Krakově ale narozená v ukrajinském Lvově (v té době okupovaném Rusy). Je velkou znalkyní historie Lvova a to se promítá i do této knihy.
— Musím pochválit dosti povedenou obálku, jak ostatně vidíte vpravo. I když zde tolik není vidět, že písmo zde téměř vystupuje z obálky a na jméno autorky a titulu bylo použito takové zajímavě lesklé bílé barvy, která působí moc pěkně a pomáhá vytvářen onu iluzi vystouplého textu.
— Kniha kombinuje několik různých žánrů. Z části je takovou rodinnou miniságou, z části je bizarním milostným trojúhelníkem v kterém je jeden z té trojice mrtvý, Obsahuje prvky společenského i psychologického románu a spoustu informací z historie města Lvov i Ukrajiny obecně.
— Příběh je jednak ságou života čtyř generací žen, které žily většinu svého života v ukrajinském městě Lvov ale také příběhem  lásky mezi mladou ženou a mnohem starším  mužem. tak starým, že měl milostný poměr s její matkou. I když nebyl jejím otcem. To vše na pozadí složitých a krvavých dějin Lvova, Ukrajiny a vlastně celé střední Evropy.
— Příběh samotné hlavní hrdinky (nejmladší z rodu) začíná v roce  1988, kdy na jedné demonstraci proti ruské okupaci a za samostatnou Ukrajinu neznámý střelec zastřelí její matku a ona dostane svou první menstruaci a končí lvovským majdanem. Mezitím sledujeme nejen příběh jejího vztahu s milencem mrtvé matky ale i vývoj vtahu mezi jednotlivými  ženami v této rodině, kde se chlapi moc dlouho nezdržovali. Stejně tak můžeme sledovat jak milostné, tak i jiné osudy ostatních tří žen této rodiny, kdy každá z žen se cítí být spřízněna s jinou národností. Jak není ve střední až východní Evropě neobvyklé.
— V polských recenzích a anotacích hodně vyzdvihují práci autorky s jazykem. To si netroufnu hodnotit ale je pravda, že jazyk má hodně košatý a zajímavé opisy a sem tam pracuje i se snovou rovinou. Kniha se čte dobře, moc hluchých míst nemá a čtenářky si asi mohou přidat hvězdu či půl k mému hodnocení čtyři z pěti.
— Knihu jsem si objednával v e-shopu Polska ksiazka.cz ale tam už ji nemají, takže budete muset využít megaknihy.cz.

 

Tatuaż z tryzubem – Ziemowit Szczerek – Czarne 2015

tatuazTato kniha nový žánrový croosover, který by šlo jednoduše pojmenovat jako postapo cestopis, protože atmosféra přechodu mezi  světem, který nenávratně (doufejme) zanikl a světem, který se teprve rodí, je v této knize a autorově putování po současné Ukrajině všudepřítomný.
— Hned když jsem ji poprvé viděl naživo, poté co jsem ji vybalil z balíčku, který mi poslala paní z polskaksiazka.cz, tak mne zaujala  minimalistickým čistým designem, kterému vévodí černobílá fotografie Jeroma Sessiniho z agentury Magnum. Potěšila mne velmi podrobná tiráž knihy, kde byl vyjmenovaný i font, kterým je kniha vysázena a přesné označené papíru na kterém je vytištěna. To nebývá moc u knih, které nevybočují z řady nějakou typografickou finesou nebo bibliofilskou úpravou zvykem.
— Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol, které mapují Ukrajinu zeměpisně a to včetně polského příhraničí.  Kapitoly se dále dělí do kratších částí, kdy některé jsou kratší než jedna strana. Tyto části na sebe někdy navazují, jindy jen volně a někdy vůbec. Al díky tomuto dělení se kniha čte dobře, protože čtení rychle utíká.
— Autorův styl psaní cestopisu mne hodně sedl. Kromě toho, že popisoval vlastní dojmy a zážitky, občas uvede nějaká fakta z nedávné historie nebo o něco starší doby, sem tam dokreslí situaci příběhem konkrétního člověka a sem tam prošpikuje vyprávění nějakou popkulturní narážkou. Opravdu nehrozí, že by jste se při četbě nudili.
— Teprve při čtení této knihy jsem si opravdu uvědomil, jak je Ukrajina velká země. Že z měst jako je Lvov je mnohem blíže do některých evropských metropolí než do měst na „okupovaných územích“. Stejně tak je Ukrajina pestrá i co se týče kulturní historie, kdy Halič a třeba Oděsa mají jiné kořeny a kulturu.

tetuaz-cover
— Nemohu  soudit nějak super objektivně ale zdálo se mi, že autor popisuje situaci objektivně
a všímá si negativních věcí jak v západní části Ukrajiny, tak v kapitolách popisující oblasti sousedící s Ruskem. Je jasné, že jako Polák a Evropan bude spíše na straně „banderovců“ než proruských „separů“ ale to neznamená, že by se nedovedl na situaci podívat realisticky.
— Pokud nejste rodilý mluvčí, tak si při čtení možná občas budete muset nějaké slovíčko vyhledat nebo upřesnit u znalejšího člověka (já se takto dozvěděl něco o historii polského řetězce prodejen Biedronka neboli Beruška
) a sem tam budete muset překousnout nějaký vulgarismus ale jinak se mi kniha četla velmi dobře a všem, kdo umí polsky a zajímají se o současnou ukrajinskou historii mohu tuto knihu doporučit.
— Ještě bych se zmínil, že kniha byla nominovaná v kategorii literatura faktu do hlasování o knihu roku (2015) na Lubimyczytać.pl (polská obdoba Goodreads). Také bych chtěl zmínit, že vydavatelství  Czarne má naprosto luxusní web.