Człowiek z małą bombą. O terroryzmie i terrorystach – Kacper Rękawek – Czarne 2017

Czlowiek-Z-BombaAutor knihy je přední polský odborník na terorismus ale tato kniha není odborná ale spíše populárně naučná a určená široké veřejnosti.
— V knize se hodně píše o terorismu spojeném s ISIS ale dost prostoru je věnováno i IRA nebo německému a italskému levicovému terorismu. Autor se zamýšlí nejen nad příčinami, fungováním a dynamikou různých teroristických organizací a způsobů, jak s nimi bojovat ale předkládá různé drobné příhody a postřehy z běžného života teroristů. něco podobného jako jsou veselé příhody z natáčení u vyprávění herců a jiných bavičů. Mne například pobavilo to, že když se baskitští teroristé/separatisté z organizace ETA jezdili za kolegy z IRA sbírat zkušenosti o důstojném odchodu ze scény“, tak se stávalo, že se Baskové  zamilovávali do irských dívek a žen a naopak. A tak se stalo, že když autor knihy vyrazil dělat rozhovor z bývalým členem IRA, tak se irský taxikář učil baskitsky. :)‘
— I když se hodně dlouho zajímám jak o politiku, tak o terorismus samotný, tak jsem v knize našel spoustu faktů, o kterých jsem neměl žádné tušení. Například o bojích mezi různými frakcemi IRA.
— Autorovi se podařilo šikovně a citlivě udržet rovnováhu mezi chrlením spousty jmen teroristických vůdců, různých frakcí & organizací a vyprávěním různých drobných příběhů a vlastních dojmů z rozhovorů s různými zajímavými lidmi z obou stran barikády. Díky tomu vyprávění nesklouzává do nudného stereotypu a čte se příjemně.
— Nejlepší  z celé knihy je kapitola věnovaná občanské válce na východě Ukrajiny ale i celkově si kniha drží slušný nadprůměr a obecně se šikovně trefila do mezery mezi vyloženě odbornými knihami a knihami vyloženě klouzajícími po povrchu.

Advertisements

Behawiorysta – Remigiusz Mróz – Filia 2016

behawiorysta-smallDisclaimer: Pokud vám vadí násilí, jeho časté podrobné a velice realistické zobrazování, natožpak brutální násilí páchané na dětech, pak se této knize vyhněte velice širokým obloukem a zapomeňte, že existuje.
—- Pokud k takovým lidem nepatříte, pak zbystřete protože Behawiorysta  je velice povedená kniha, která pod vrstvou čerstvé krve, akční podívané, brilantního a brutálního thrilleru pokládá i otázky, které jdou hodně do hloubky a taky kurwa na tělo. Otázky, které nedokáže nikdo pravdivě zodpovědět, dokud není v dané situaci.
—- Znáte klasický psychologický a filosofický  experiment známý jako tramvajové dilema? Jde o to, že po kolejích se valí nezastavitelná tramvaj a vy stojíte u výhybky. Pokud  neuděláte nic, umře pět lidí, pokud přehodíte výhybku, zemře jen jeden člověk ale vy budete mít na jeho smrti aktivní podíl. A teď si představte, že by nešlo o pouhý myšlenkový experiment ale o brutální a morbidní reality show.
— A přesně v tomto duchu rozehraje sériový vrah médii nazývaný Kompozytor (neboli Skladatel) svůj krvavý koncert. Na webové stránce koncertkrwi.pl (doména existuje ale není možní na ní už hlasovat) dává veřejnosti možnost hlasovat mezi v podobných  otázkách. A protože se již předtím  uvedl tím, že se zabarikádoval ve školce a zabil učitelku dětí, které si vzal jako rukojmí, všichni vědí, že tento člověk  nežertuje.
— A taky, že ano.   Poté co dá veřejnosti možnost vybrat mezi nemocnou starší ženou a mladíkem, který nejspíše prožije většinu svého života v kriminále, tak zabije osobu, kterou lidé vyberou v přímém přenosu, před téměř celým Polskem.
— K pátrání je přizván behawiorysta (odborník na řeč těla) Gerard Edling a ačkoliv je ve svém oboru nejlepší v Polsku, tak v osobě Kompozytora narazí na rovnocenného protivníka. Sériový vrah ve svých videích i při osobních střetnutích pečlivě kontroluje svou mimiku a řeč svého těla. Ví spoustu podrobností z Edlingova života a později se přizná, že chodil na jeho přednášky a četl jeho knihy.
remigiusz-mrc3b3z— Když se mezi potencionálními obětmi objeví i malé holčičky, nechá se Edning od Kompozytora vzít jako rukojmí a doufá, že díky nějaké šťastné náhodě se mu podaří popravě dívek zabránit. Bohužel ale štěstí při něm nestojí a tak ho postaví Kompozytor před nejtěžší rozhodnutí na světě. Buď zabije neznámého nevinného muže, který je jednou z dalších obětí tohoto sériového vraha a stane se tak vrahem ale přežije, nebo se nechá od Kompozytora zastřelit. A vybere si život.
— Bohužel Kompozytor vše nahrává a na místo vraždy navede policii a tak se Edning dostává na druhou stranu zákona. Přes spoustu polehčujících okolností dostane několik let natvrdo. A ačkoliv se bojí, že jako bývalý ochránce zákona ve vězení dlouho nepřežije, tak nakonec najde způsob, jak ve vězení přežít. Ale přesto ho vězení změní a připraví ho o jeho rodinu.
—  Kromě tohoto hlavního příběhu zde najdeme ještě druhou dějovou linku ve které sledujeme jeho bývalou žákyni a poději podřízenou, která se nejdříve oficiálně, později na vlastní pěst pokouší vypátrat Kompozytora. A díky neúnavné a pečlivé práci se jí podaří odhalit hodně podrobností z minulosti tohoto sériového vraha.
— Ale recenze není převyprávění děje a tak hodím brzdu.  Spíše bych chtěl podotknout, že se autorovi od pláštíkem morbidní krvavé vyvražďovačky daří klást spoustu hlubokých, nepříjemných i nezodpověditelných otázek. Může člověk zabít v sebeobraně někoho jiného než agresora? Proč ženy ale i muže přitahují zvrácené a násilné osobnosti? Může instituce obětovat  lidský život, když to zachrání více lidských životů? Je možné  ustupovat násilí? A v mnoha místech knihy si asi každý čtenář položil otázku: jak by se v této situaci zachoval já?
— Každopádně kniha se čte jedním dechem. Je drsná, brutální  a násilí je zde zobrazováno s až chirurgickou přesností. Autor nešetří dějovými zvraty a výbornými dialogy. I vedlejší postavy jsou pěkně vykreslené a  naprosto uvěřitelné. Pokud si na tento Krvavý koncert troufnete, tak rozhodně nebudete litovat. Jde o molotovův koktejl namíchaný z Kundery a Dextera. Doporučuji všemi prsty, které mi na rukou zbyly. : )


Zdobywcy oddechu – Przemysław Piotr Kłosowicz – Novae Res 2016

zdobywcy-okładkaUwaga, uwaga uwaga! Tahle kniha není pro každého.  Sice ji mohu s klidným srdcem doporučit ale mám k tomu pár připomínek, které by jste si měli přečíst, než po této knize sáhnete. A pokud si ji pořídíte a nebude se vám líbit, pak neříkejte, že jsem vás nevaroval.
— To, co může některé čtenáře odradit, je to, že kniha víceméně nemá žádný děj. Ale to neznamená, že je špatná. Jen vyžaduje čtenáře, který již má zkušenost s nějakou náročnější knihou. Pokud k takovým čtenářům patříte, pak čtěte dál, pokud jste s takovým druhem literatury neměl, co do činění, pak se možná s touto knihou minete.
— Ale nepředstavujte si, že tato kniha je nějakou literární obdobou nějakého nudného, černobílého, uměleckého filmu v původním znění s titulky, který   vysílají před půlnocí na dvojce. Pokud bych měl zůstat u těchto  filmových přirovnání, pak bych knihu přirovnal k Jackie Brown od Quentina Tarantina. Prostě stejně kvalitní jako Pulp Fiction ale s jiným rytmem a stylem vyprávění.
— Výhodou této knihy je to, že i když je hodně psychologická a umělecká, tak její jazyk není nijak těžký a autor se nijak přehnaně nepředvádí, jak tomu dost často bývá. Zdobywcy oddechu jsou psány současným a srozumitelným jazykem.  Ale autorův jazyk je velmi kultivovaný a košatý, dokáže nacházet zajímavé a neokoukané metafory a každou chvíli si hraje se slovy. Ať už si pohrává s obyčejnými situacemi z běžného života nebo si utahuje z popkulturních odkazů, či syndromů moderního života – vždy vám dokáže pobaveně nadzvednout koutky úst.
— I když si autor hraje se slůvky, tak  ještě častěji se dotýká vážných a universálních  problémů a otázek. Jako tenká jednotící linka se celou knihou táhne touha po lásce a po někom, pro koho budete jedinečný.  Hodně prostoru je zde věnováno i strastem středního věku a jeho krizi. Myslím si, že pokud jste už před nějakým časem odrostli young adult a vampýrům ale ještě nečtete memoáry již mrtvých herců a hereček, v nejednom autorově postřehu  se poznáte. A na chvilku si oddychnete, že v tom nejste sami.
zdobywcy-autor— Pokud bych měl nějak popsat ten zbytek děje, který v knize najdete, tak jde o popis běžného života tří různých mužů a zejména to, co se jim honí v jejich  mozcích.
— Na druhou stranu, má to, že kniha nemá děj v klasickém slova smyslu, může být její výhoda. Můžete ji číst po pár stránkách, což se může hodit třeba vášnivým a náročným čtenářům a čtenářkám, které bohužel  aktuálně nemají téměř žádný čas na čtení. Z této knihy si můžete dopřát jak malé porce, jak na nějaké snobské akci nebo pořádný kus žvance jako na nějaké soutěži jedlíků a nijak nehrozí, že zapomenete nějakou důležitou událost nebo budete plavat v postavách a jejich vztazích.
— Ale abych to shrnul a uzavřel: knihu doporučuji všem, kteří nemají problémy s trošku náročnější a dospělejší literaturou a dal bych jí čtyři, možná čtyři a půl hvězdičky z pěti. Každopádně stále platí varování, že tato kniha není úplně pro každého.
— Děkuji autorovi,  Przemysławu Piotrovi Kłosowiczkému za zaslání recenzní kopie a chtěl bych mu poblahopřát k velice podařenému debutu. Pokud takto vysoko postavenou laťku v další knize udrží nebo dokonce překoná, pak bychom o něm mohli  ještě slyšet.

 

Ganbare! Warsztaty umierania – Katarzyna Boni – Agora 2016

ganbareKdyž jsem zahlédl obálku této knihy na polské sociální síti pro milovníky literatury Lubimy Czytać, tak to byla láska na první pohled. A co teprve, když jsem si přečetl, o čem kniha pojednává! Hned se vyšvihla na první příčky mého TBR seznamu.
— Když jsem se rozhodl vyzkoušet e-shop polskaksiazka.cz, tak Ganbare! byla první kniha, kterou jsem vhodil do košíku. Nakonec jsem ji četl z trojice zakoupených knih  jako poslední a opět se potvrdilo pravidlo: to nejlepší nakonec.
— Tahle kniha ve vás rozpoutá vnitřní cunami, které vám může pěkně zamíchat žebříčkem životních hodnot. Zejména  závěrečná část knihy je neskutečně silná a jdoucí až na dřeň.
— Kniha je rozsáhlou sbírkou reportáží z oblasti Japonska, která byl zasažena vlnou cunami, zemětřesením a následnou jadernou havárií v prefektuře Fukušima. Kromě podobného líčení této katastrofy, sledujeme i jednotlivé lidské osudy, dozvíme se spoustu důležitých faktů o radiaci, o odstraňování následků radiace, o jiných přírodních katastrofách především v této oblasti  v blízké i vzdálenější historii, o japonské civilní obraně a systému varování před cunami a zemětřeseními, atd…
— Kniha se čte naprosto skvěle. většina kapitol je hodně krátkých, klidně i stránku či dvě. Autorka v některých kapitolách i mění styl vyprávění a tak nehrozí, že by vyprávění sklouzlo do nějaké rutiny nebo začalo být monotonní. Výtečným příkladem je kapitola Nový japonský bestiář, kde jsou jednotlivé druhy ozáření a nebezpečné prvky vzniklé při jaderném zamoření popsány stylem postav v pravidlech Dračího doupěte.
— Zajímavá kapitola je i ta popisující různé duchy japonské mytologie, kteří se rodí při různých okolnostech smrti člověka. V závěru knihy je i rozsáhlejší kapitola o novém průmyslu, spojeném s odchodem člověka z tohoto světa. Víte, že v Japonsku je bestsellerem kniha, do které si její majitel může zapsat podrobné instrukce o tom jak se naloží s jeho tělem, majetkem, virtuálními stopami po jeho smrti?
— Hodně silné jsou všechny kapitoly, které pojednávají o různých konkrétních lidech a o tom, jak je katastrofa poznamenala. Prostor je zde věnován také chybám, které udělala jak společnost TAPCO, která je majitelem elektrárny ve Fukušimě, tak různé státní instituce. Občas dokáže být autorka hodně sugestivní.
— Na Goodreads má převážně plný počet hvězdiček a stejně bych knihu hodnotil i já. Určitě zatím jedním z favoritů na knihu roku. Pokud ovládáte polštinu a zajímáte se o Japonsko, pak neváhejte. Že nejsem sám, kdo tuto knihu opěvuje dokazuje i vlog jednoho z nejznámějších polských booktuberů.

Dom z witrażem – Żanna Słoniowska – Znak 2014

dom-s-vitrazemTato kniha byla v roce 2016 nominována na prestižní literární ocenění Nike ale vítězství si  odnesla až ze soutěže vydavatelství Znak. Byla nejlepší z více jak tisíce knih, což je docela velký úspěch. A když jsme u těch ocenění, tak musím zmínit cenu  za nejlepší literární debut v roce 2015.
— Żanna Słoniowska je polská spisovatelka s ukrajinskými kořeny žijící většinu života v polském Krakově ale narozená v ukrajinském Lvově (v té době okupovaném Rusy). Je velkou znalkyní historie Lvova a to se promítá i do této knihy.
— Musím pochválit dosti povedenou obálku, jak ostatně vidíte vpravo. I když zde tolik není vidět, že písmo zde téměř vystupuje z obálky a na jméno autorky a titulu bylo použito takové zajímavě lesklé bílé barvy, která působí moc pěkně a pomáhá vytvářen onu iluzi vystouplého textu.
— Kniha kombinuje několik různých žánrů. Z části je takovou rodinnou miniságou, z části je bizarním milostným trojúhelníkem v kterém je jeden z té trojice mrtvý, Obsahuje prvky společenského i psychologického románu a spoustu informací z historie města Lvov i Ukrajiny obecně.
— Příběh je jednak ságou života čtyř generací žen, které žily většinu svého života v ukrajinském městě Lvov ale také příběhem  lásky mezi mladou ženou a mnohem starším  mužem. tak starým, že měl milostný poměr s její matkou. I když nebyl jejím otcem. To vše na pozadí složitých a krvavých dějin Lvova, Ukrajiny a vlastně celé střední Evropy.
— Příběh samotné hlavní hrdinky (nejmladší z rodu) začíná v roce  1988, kdy na jedné demonstraci proti ruské okupaci a za samostatnou Ukrajinu neznámý střelec zastřelí její matku a ona dostane svou první menstruaci a končí lvovským majdanem. Mezitím sledujeme nejen příběh jejího vztahu s milencem mrtvé matky ale i vývoj vtahu mezi jednotlivými  ženami v této rodině, kde se chlapi moc dlouho nezdržovali. Stejně tak můžeme sledovat jak milostné, tak i jiné osudy ostatních tří žen této rodiny, kdy každá z žen se cítí být spřízněna s jinou národností. Jak není ve střední až východní Evropě neobvyklé.
— V polských recenzích a anotacích hodně vyzdvihují práci autorky s jazykem. To si netroufnu hodnotit ale je pravda, že jazyk má hodně košatý a zajímavé opisy a sem tam pracuje i se snovou rovinou. Kniha se čte dobře, moc hluchých míst nemá a čtenářky si asi mohou přidat hvězdu či půl k mému hodnocení čtyři z pěti.
— Knihu jsem si objednával v e-shopu Polska ksiazka.cz ale tam už ji nemají, takže budete muset využít megaknihy.cz.

 

Tatuaż z tryzubem – Ziemowit Szczerek – Czarne 2015

tatuazTato kniha nový žánrový croosover, který by šlo jednoduše pojmenovat jako postapo cestopis, protože atmosféra přechodu mezi  světem, který nenávratně (doufejme) zanikl a světem, který se teprve rodí, je v této knize a autorově putování po současné Ukrajině všudepřítomný.
— Hned když jsem ji poprvé viděl naživo, poté co jsem ji vybalil z balíčku, který mi poslala paní z polskaksiazka.cz, tak mne zaujala  minimalistickým čistým designem, kterému vévodí černobílá fotografie Jeroma Sessiniho z agentury Magnum. Potěšila mne velmi podrobná tiráž knihy, kde byl vyjmenovaný i font, kterým je kniha vysázena a přesné označené papíru na kterém je vytištěna. To nebývá moc u knih, které nevybočují z řady nějakou typografickou finesou nebo bibliofilskou úpravou zvykem.
— Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol, které mapují Ukrajinu zeměpisně a to včetně polského příhraničí.  Kapitoly se dále dělí do kratších částí, kdy některé jsou kratší než jedna strana. Tyto části na sebe někdy navazují, jindy jen volně a někdy vůbec. Al díky tomuto dělení se kniha čte dobře, protože čtení rychle utíká.
— Autorův styl psaní cestopisu mne hodně sedl. Kromě toho, že popisoval vlastní dojmy a zážitky, občas uvede nějaká fakta z nedávné historie nebo o něco starší doby, sem tam dokreslí situaci příběhem konkrétního člověka a sem tam prošpikuje vyprávění nějakou popkulturní narážkou. Opravdu nehrozí, že by jste se při četbě nudili.
— Teprve při čtení této knihy jsem si opravdu uvědomil, jak je Ukrajina velká země. Že z měst jako je Lvov je mnohem blíže do některých evropských metropolí než do měst na „okupovaných územích“. Stejně tak je Ukrajina pestrá i co se týče kulturní historie, kdy Halič a třeba Oděsa mají jiné kořeny a kulturu.

tetuaz-cover
— Nemohu  soudit nějak super objektivně ale zdálo se mi, že autor popisuje situaci objektivně
a všímá si negativních věcí jak v západní části Ukrajiny, tak v kapitolách popisující oblasti sousedící s Ruskem. Je jasné, že jako Polák a Evropan bude spíše na straně „banderovců“ než proruských „separů“ ale to neznamená, že by se nedovedl na situaci podívat realisticky.
— Pokud nejste rodilý mluvčí, tak si při čtení možná občas budete muset nějaké slovíčko vyhledat nebo upřesnit u znalejšího člověka (já se takto dozvěděl něco o historii polského řetězce prodejen Biedronka neboli Beruška
) a sem tam budete muset překousnout nějaký vulgarismus ale jinak se mi kniha četla velmi dobře a všem, kdo umí polsky a zajímají se o současnou ukrajinskou historii mohu tuto knihu doporučit.
— Ještě bych se zmínil, že kniha byla nominovaná v kategorii literatura faktu do hlasování o knihu roku (2015) na Lubimyczytać.pl (polská obdoba Goodreads). Také bych chtěl zmínit, že vydavatelství  Czarne má naprosto luxusní web.

Inwigilacja – Remigiusz Mróz – Czwarta Strona 2017

chyłlkaMěl jsem pro Chyłku vymyšlený titul Królowa ciętej riposty ale nakonec jej nepoužiji, protože i když Chyłlka umí setřít protivníka i v obraně, taj ještě častěji je ten, kdo slovní přestřelky začíná a riposta se používá pro břitkou odpověď. Původ slova najdeme v italštině a šermířském slangu. Ale to sem nepatří.
— Každopádně série s Joannou Chyłkou je mojí oblíbenou a těším se každý nový díl. I když po tomto posledním, kdo ví? Remigiusz Mróz se tentokrát s ničím nepáře a hned na prvních pár stranách knihy nás uvede do víru dění. Chyłka poté co zjistila, že je těhotná, se ujme obrany prvního polského džihádisty v historii. Ví totiž, že tento proces bude ostře sledovaný jak veřejností, tak všemi médii a pozornost ostatních právníků a právnických kanceláří a nastávající matce se peníze budou hodit. Hodně peněz. Aby to nebylo tak jednoduché, ukáže se, že Fahad Al-Jassam, který je obviněn z přípravy teroristického útoku na území Polska může být někdo jiný.
— Před cirka desíti lety  se polskému páru na dovolené v Egyptě záhadně ztratil jejich syn, kterého ač byl adoptovaný bezmezně milovali a dlouho se jej neúspěšně pokoušeli najít. Rodiče jsou naprosto skálopevně přesvědčeni, že Fahad je jejich znovu nalezený syn ale ten to popírá.  Je to následkem vymytí mozku v nějakém středisku islámských teroristů nebo si rodiče tak moc přejí návrat svého syna, že se upnou na někoho, kdo jím nemusí být? To je jen jedna ze záhad, kterou musí Chyłka rozhřešit.
— Jiná a více osobní je otázka je identita otce dítěte, kterého tituluje různě. Někdy vetřelec, jindy parazit a tak podobně. Dokonce i svého gynekologa se zeptá, kdy bude možné rozeznat, zda se jedná o parazita nebo parazitku.
—  Celý proces je silně medializovaný, v pozadí je cítit zájem tajných služeb a navíc je do role soudce jmenován  Tatarka, který Chyłku nesnáší a to celý soudní spor ještě posouvá do trochu osobní roviny. A aby toho nebylo málo je Chyłka nucena spolupracovat s týmem z jiné právnické kanceláře.
— Zordon se do toho všeho pilně šprtá na advokátské zkoušky, které už klepou na dveře a mají rozhodnout o jeho dalším životě, zatímco Chyłka zjišťuje, že jí těhotenství komplikuje život více, než je ochotna připustit. Zdá se, že  tento proces bude nejen nejtěžší v její bohaté právnické kariéře ale, že to je proces, který nelze vyhrát. Minimálně v Polsku ne.
— Pátý díl této skvělé série se asi nejvíce vzdálil žánru krimi a je především thrillerem ze soudního prostředí. Autor zde nastoluje otázky xenofobie, nenávisti,  terorismu a boje s ním a především toho, jak hodně a často zasahují do života občanů různé tajné služby a do jaké míry je naše relativní bezpečí vykoupeno stále se zmenšující mírou soukromí. Stane se brzy soukromí jen prázdným pojmem z nedávné historie?
— Kniha je opět napsána svěžím stylem se spoustou odkazů na popkulturu a dějiny. Má svižné tempo a spoustu překvapivých dějových zvratů. Znovu je stěžejní a nejzábavnější vzájemná interakce mezi  Chyłkou  a Zordonem, plná vzájemných slovních přestřelek a různého vzájemného popichování. Tento díl patří z celé pětidílné série k těm silnějším.
— Musím se přiznat, že až u tohoto dílu jsem zjistil, že jsem mylně předpokládal, že slovo ławnik pochází z anglického law a znamená právník ale ve skutečnosti jde o přísedícího u soudu (takové ty soudce z lidu) a  odvozuje se od ławky neboli lavice. Příbuznost češtiny a polštiny může mít i svá úskalí. Víte, že Poláci mají květen už v dubnu, na rozdíl od Rusů, kteří mají říjen až v listopadu?
— Ale abych se opět nezakecal, tak konečný výrok je , že shledávám Remigiusze Mróze vinného ze sepsání výborné a napínavé knihy, kterou vám mohu jen doporučit. Proti rozsudku není odvolání.

Parabellum – Prędkość ucieczki – Instytut Wydawniczy Erica 2013

parabellum-01Polská literární hvězda Remigiusz Mróz si mne získal svou skvělou sérií Chyłka i Zordon ale toto byla moje první kniha mimo tuto sérii. To že se odehrávala v období napadení Polska nacisty a komunisty mne lákalo a právě možná proto jsem měl opravdu velké očekávání.
— Je vidět, že autor díky tomu, že chrlí jednu knihu za druhou se slušně vypsal (není to myšleno negativně, že ztratil by náměty a inspiraci, spíše, že získal řemeslnou zručnost) ale ty geniální slovní přestřelky mezi Chyłkou a Zordonem mi tam prostě scházely. Přesto se kniha četla dobře a děj s přibývajícími stránkami získával na temnotě i tempu.
— Ohledně děje a žánru jde o miniságu, která sleduje osudy dvou polských bratrů. Starší z nich jako voják bojuje s německou armádou ale hned v první bitvě je jeho oddíl rozmetán německým letectvem a on přežije téměř sám a tak je nucen s hrstkou dalších polských vojáků bojovat spíše partyzánským způsobem proti německým okupantům.
— Jeho mladší bratr se rozhodne společně se svou dívkou utéct do Francie, protože zde mají vzdáleného příbuzného u kterého doufají, že najdou útočiště. Bohužel když si opatřují falešné doklady, které z nich udělají rakouské novináře, musí s sebou na útěk přibrat i člověka, který jim ty doklady opatřil a který nebudí moc důvěry.
— Kromě osudů polských bratří a lidí z jejich okolí, můžeme sledovat i osudy několika německých vojáků, kteří asi nevzbudí u vás moc sympatií.
— V knize najdeme i dosti drsné pasáže, například řádění Einsatz gruppe v polské vesnici nebo mučení zajatého polského důstojníka. Pro české nebo ještě více slovenské čtenáře bude možná zajímavé zjištění, že se vojáci, v té době již loutkového nacistického Slovenského štátu, podíleli na napadení Polska a zabíjení polských vojáků a někdy i civilistů. V závěru je nakousnuto i řádění Ukrajinců v polských vesnicích a snaha Poláků tvořit partyzánské oddíly na svou obranu.
— Pokud jde o historickou věrnost, tak autor v závěrečném doslovu vysvětluje, kde čerpal inspiraci a jak a kde si ověřoval a čerpal historické fakty, takže s hodně přimhouřenýma oběma očima, by se popisovaný příběh stát mohl ale přesto je děj knihy zejména v druhé polovině knihy už dost akční a autor si dost pouští fantasii na špacír. Jedna kobieta v recenzích na Goodreads zmiňuje v souvislosti s touto knihou Inglourious Basterds od božského Quentina Tarantina. Na jednu stranu  je to troufalost, na druhou stranu není slečna zas tak úplně mimo mísu. V některých ohledech oba autoři pracují s historií podobně volně. : )
— Nicméně je knížka povedená a když po ní sáhnete, tak neuděláte chybu ale přeci jenom i díky době, kdy se děj knihy  odehrává, není tak zábavná jako knihy ze série s Chyłkou a Zordonem. Poslední díl série čtu právě teď a tak se můžete těšit, že recenze na Inwigilaciji (nejsem si zcela jist českým skloňováním polských slov) bude následovat zanedlouho, protože ta kniha se čte opravdu tempem Usámy Bin Bolta (narážka na to, že tento díl, pátý v řadě se točí kolem islámského terorismu).  A na závěr ještě přidám tématickou písničku. (Je to song, který má Chyłka jako vyzvánění.)

Ymar – Magdalena Maria Kałużyńska -Fox Publishing 2010

Ymar je celkem originální polský horror. Kniha získala v roce 2010 cenu nejlepší polská kniha v anketě čtenářů webu Grabarz Polski (Polský hrobař – web zaměřený na horror a thriller) a v roce 2011 titul Kniha na léto – kategorie thriller / horror webového portálu granice.pl. a na polské knihomolské sociální síti Lubimyczytać.pl se hodnocení této knihy pohybuje mezi dvěma póly. Hodně nízkého a hodně vysokého hodnocení.
— A jak bych knihu hodnotil já? Také já jsem rozpolcen jak shnilý zombík po polaskání ostrou katanou. jednotliví ingredience (originální způsoby vražd, tajemné okolnosti, interakce mezi postavami, postavy, atd…) fungují celkem dobře, tempo i atmosféra vyprávění je povedená ale nějak to správně nefunguje dohromady. Nebo alespoň v mém případě to nějak nezapadlo do sebe. Ale v rámci objektivity s musím přiznat, že jsem měl mezi jednotlivým čtením větší pausy než obvykle mívám. což mohlo mít dopad na zážitek z knihy.
— Na druhou stranu nelze paní Magdaleně upřít, že píše dobře a její vyprávění má slušnou flow a občasné spíše černější fórky nejsou moc prvoplánové a že nepoužívá stokrát omleté strašidelné propriety a tak namísto vousaté šestset šedesát šestky si hraje s číslem sedm a i další detaily má originálnější než většina spisovatelů v tomto žánru. Pochválit také musím uvěřitelné a inteligentní dialogy a to jak postav z masa a kostí, tak i těch, u kterých to zas tak jisté není.

Immunitet – Remigiusz Mróz

Čvrtý díl z výborné série Chyłka a Zordon, který je velmi populární mezi polskými čtenáři a zejména čtenářkami. Trošku mi připomíná sérii a Cormoranem Strikem. Jen s tím rozdílem, že v té polské sérii jsou role obrácené. A to jak profesionální (Chyłka je partnerkou prestižní advokátní kanceláře a Zordon ještě ani nemá udělané advokátní zkoušky) a i gendrově. Chyłka je typický macho a Zordon metrosexuál jak z čítanky, Chyłka poslouchá Iron Maiden, kdežto Zordon Willa Smithe, Zordon si v restauraci objednává buď lososa nebo něco vegetariánského, kdežto Chyłka buď steak nebo nějaké ostré jídlo… A takto by šlo pokračovat do nekonečna.
— Kdybych měl hodnotit pořadí dílů série podle toho jak se mi líbily, tak jednoznačně nejslabší je první díl Kasacja, kde se s hrdiny teprve seznamujeme a hodně jí je vytýkáno, že čtenář se o Chyłce téměř nic nedozví. Tato výtka už neplatí v dalších dílech, které už jsou podstatně lepší. jen s malým rozdílem bych na druhé místo umístit poslední a aktuální Immunitet a hned za něj bych dal třetí díl, který se jmenuje Rewizja. A jasně nejlepší je druhý díl, pojmenovaný Zaginięcie.
— Příběh opět začíná klasicky tím, že Chyłka vezme předem téměř ztracený případ. Tentokrát jde o jejího bývalého spolužáka, který je nyní na pozici soudce Nejvyššího soudu a hrozí mu, že bude zbaven imunity a obžalován z vraždy. Po mnoha letech se našla mrtvola se stopami DNA soudce.
— Joanna Chyłka se vzpamatovává z „virózy“ tak těžké, že ji dostala až do nemocnici a tak pátrání a obhajobu známého započne tím, že v nemocnici podepíše reverz. během jednání o zbavení imunity se příběh začíná zamotávat a na povrch začnou vyplouvat temná tajemství. Soudce, jehož kariéra byla nejen raketová ale i ukázková, je přinucen ukázat i svou druhou, temnější část.
— Do samotného hlavního děje knihy je ještě vloženo Cymelium Chyłky, taková kniha v knize a krátký trip do Joannina dětství/mladosti. Setkáváme se opět se zordonovým náhradním mentorem Lvem Bucheltem, přezdívaným Borsuk. Dojde k mnoha nečekaným zvratům a v poslední třetině příběhu se do případu těžce zaplete politika. Zordona proto čeká zkouška ohněm.
— I nejnovější díl (vyšel 31. srpna 2016) obsahuje známé a oblíbené ingredience této série: v první řadě skvělé a ostré hlášky Joanny Chyłky, jiskření mezi oběma hlavními hrdiny, napětí a náhlé zvraty, svižné tempo vyprávění, odkazy na popkulturu i nejen polské reálie a výtečnou znalost prostředí soudních síní a advokátních kanceláří. A na závěr jen drobné varování: přecitlivé milovnice pejsků by si možná měly tento díl nechat ujít.