Temnější tvář magie – Victoria Schwab – Argo 2016

ttmNeplním Knižní výzvy (kromě klasické výzvy Goodreads, kde si stanovíte jen počet knih, které chcete přečíst v aktuálním roce) protože existuje  spousta dobrých knih a málo času na čtení a nemám potřebu číst špatné knihy, jen abych si něco odškrtl. Ale po vzoru Kamily z Hlava plná knih, jsem se rozhodl opustit svou konformní zónu a přečíst si něco, ze žánru, který jde mimo mě.
— Knihu jsem četl jako e-book ale pokud jste fandové papírových knih, tak bych doporučil originál nebo polský překlad. Ne že by  šlo o nějaký překlad v omega kvalitě ale obálka vydání od Arga se mi tolik nelíbí jako obálka vydání nakladatelství Tor. Ta česká je převzatá od nakladatelství Titan books. Ale to je jen taková odbočka a odůvodnění  proč jsem sáhl právě po této knize. Opravdu byla první popud obálka.
— Velký klad knihy byl v tom, že kromě posledních pár stránek autorka čtenáře neotravuje žádnou romantickou linkou, takže zatím je příběh vhodný i pro muže a jde více o fantasy než o červenou knihovnu.  Postavy v příběhu nejsou černobílé nebo tedy ne primárně ploché.
— Děj této knižní série se odehrává v alternativním světě, kde kromě toho Londýna, který známe my – či spíše jsme znali – protože děj se odehrává v minulosti – existují ještě další alternativní světy, kde jsou další verze tohoto města a existuje několik vyvolených jedinců, kteří mezi těmito alternativními světy dokáží cestovat.
— Musím též konstatovat, že tempo vyprávění je svižné a tuto knihu přečtete za chviličku a akčních scén je zde hodně. Také vykreslení všech verzí Londýnů je povedené a celkem uvěřitelné, pokud přistoupíme na hru autorky. Na druhou stranu musím konstatovat, že ačkoliv příběh nebyl nijak hloupý, napsané to bylo dobře, krásně a rychle se to četlo, tak po pár dnech se mi obsah knihy a postavy vykouřily z hlavy.
— Neříkám, že je to velká chyba, že ve vás kniha nevyvolá moc emocí a za chvíli ji zapomenete, prostě některé knihy nejdou moc hluboko a jsou psané spíše pro zábavu a odreagování čtenáře, než aby předávali nějaké poselství nebo myšlenky. Každý čtenář si musí vybrat, zda bude číst ty nebo ty knihy a nebo občas číst vážné a těžké knihy a někdy oddechovou literaturu.
— A jestli mohu knihu doporučit? No nevím, asi doporučit přímo ne ale žádný velký průser, to není. Ale asi stejně, když si budu chtít odpočinout od vážnějších knih a témat, tak sáhnu spíše po sci-fi než po YAčku. Ale chápu, že většina holek to bude mít nejspíše opačně. Zejména pokud budou dokonce věkem v cílovce tohoto žánru.

Tiráž
Originální titul: A Darker Shade of Magic
První vydání: 2015
Vydalo: Argo v roce 2016
Překlad: Lukáš Houdek
Počet stran: 342
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788024257556

Reklamy

Postel, hospoda, kostel – Zbigniew Czendlik a Markéta Zahradníková – Argo 2016

hospoda-kostel-coverMusím se přiznat, že do doby než jsem zaregistroval, že vyšla tato kniha, tak jsem Zbigniewa Czendlika vůbec neznal. Dlouhé roky jsem neměl televizi, nečtu téměř časopisy (včetně těch online) a tak mne tento fenomén minul. A to nebydlím tak daleko od Lanškrouna, kde Zbigniew působí. Ale příchod polských kněží do Čech po pádu bolševismu jsem zaregistroval.
— Popravdě mne na tuto knihu hodně navnadil velmi příjemný zážitek s podobně koncipovanou knihou, kde byl zpovídaný M. C. Putna. Ta sice vyšla u Portálu ale také šlo o jeden velký rozhovor. Te musím konstatovat, že ten Putna byl lepší. Už jen proto, že Putna měl velký přesah do (nejen církevních) dějin ale i do různých uměleckých oborů včetně literatury. V tomhle směru Martin pravítkuje. : )

— Přestože nedosahuje kvalit výše zmíněné knihy, tak Postel, hospoda, kostel je mírně nadprůměrná kniha a jelikož jde přečíst během chvilky, tak je to ideální kniha na vydýchání mezi dvěma rozsáhlejšími nebo náročnějšími knihami. Ale neznamená to, že v knize se nemluví o hlubokých a těžkých tématech – to zase ne, spíše vás nebudou tolik psychicky ždímat jako různé knihy o šoa nebo rudém teroru.
— Jak už jsem  zmiňoval výše, tak celá kniha je koncipována jako rozhovor Markéty a Zbigniewa. Kapitolky, které jsou odpověďmi na otázky položené vždy na začátku jsou velmi krátké a proto se kniha čte velmi svižně a příjemně. Otázky/kapitolky jsou členěné  do větších celků a začínají vzpomínkami Zbigniewa na své dětství na polské vesnici a pokračují dalšími událostmi z jeho života. Pak navazují otázky týkající se víry, popularity, života obecně, církve, mezilidských vztahů a tak podobně.
— Jazyk knihy je příjemně civilní a Zbigniew ve svých odpovědích často používá různé podobenství z Bible i jiných (nejen svatých) knih nebo citaci různých osobností. Často dá k dobru i nějaký vtip a přesto málokdy něco vyčnívá nebo působí nepatřičně. Celkově máte při čtení  pocit, že sedíte někde u sklenky či půlitru a nasloucháte pábení sympatického a přesto skromného člověka, kterého si vážíte a rádi posloucháte jeho historky a názory.
Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2016
Obálka. Kateřina Kalinová
Počet stran: 276
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788025719183

 

Tajná dvojka A+B Zločin mezi dinosaury – Jiří W. Procházka a Klára Smolíková Fragment 2016

zlocin-mezi-dinosauryKláru Smolíkovou nemusíme čtenářům našeho blogu nijak zvlášť představovat. Autorka komisů pro děti (namátkou Na hradě Bradě, Medvídek Lup) a populárně naučných knížek pro mládež (například Řemesla, Jak se staví město, Spolkla mě knihovna) se tentokrát rozhodla zabrousit do detektivního žánru. Ostatně není divu. K detektivkám má díky svému manželovi Jířímu W. Procházkovi blízko. Právě Jiří W. Procházka spolu s paní Smolíkovou před časem napsali skvělou detektivku pro dospělé Mrtvá Šelma.

Nyní tedy Jiří a Klára spojili své síly a napsali svou druhou společnou detektivku. Detektivku pro mládež. Detektivku při jejímž čtení či poslechu budete kulit oči.

Play.

Artur se do města přistěhoval právě dnes. Bára tu naopak bydlí od narození. Artur miluje detektivky a Bára zase ráda luští záhady. Osud tomu chtěl, aby se ti dva potkali ještě dřív, než usednou do lavic ve stejné třídě. Kdy? Hned na začátku knížky. Kde? Při Arturově průzkumu okolí nového bydliště. Přesněji na hranicích zanedbané zahrady a zdánlivě opuštěného domu, po jehož majiteli shodou okolností pátrá právě Bára.

Slovo dalo slovo a mladí detektivové spojili své síly v pátrání po majiteli starého domu.

Artur a Bára se záhy seznamují nejen s tajemným majitelem domu, ale především s jeho psem Šerlokem. Ten zdaleka není jen takový obyčejný voříšek, jak by se na první pohled mohlo zdát. A kůlna v zahradě pana Vé také skrývá mnohá nečekaná tajemství.

Stop.

Když se spojí v autorský tým  nestor české Sci-fi, z jehož pera vzešla taková báječná dobrodružství jako Hvězdní honáci nebo série Ken Wood  a autorka literatury pro mládež, která nemá o šílené nápady nouzi, nemůže z toho vzniknout obyčejná detektivka.

Tady (alespoň podle mě) vstupuje do hry tvůrčí imaginace Jiřího.W. Procházky a jeho skvělé nápady. Protože od teď to není jen obyčejná dětská detektivka, ale regulérní bondovka. (A to myslím jako kompliment).

Play.

Vybaveni super moderní technikou, v tomto případě digitálními kamerami a 3D brýlemi z podzemní dílny pana Vé, se naši mladí agenti vydávají záhy řešit svůj první případ.

Exkurze v nově otevřeném muzeu pravěku (nebo spíš Dinoparku) je nejen skvělou příležitostí vyzkoušet nově nabyté technologie, ale také vypátrat, kdo v době exkurze založil v muzeu požár a odcizil vzácné exponáty.

Stop.

Bára i Artur nejsou žádní suchaři a jejich komentáře rozhodně pobaví kdekterého z jejich vrstevníků. Navíc se moc hezky doplňují a co neumí jeden, to zvládne druhý. Ovšem největší předností téhle knížky není ani tak ústřední dvojice, ale především zápletka a styl vyprávění. Musím říct, že těch 142 stran je nabitých akcí tak, že by se za ni žádné dobrodružství věhlasného 007 nemuselo stydět. Příběh má spád, nádherně odsýpá a čtenář se rozhodně nemá čas nudit. Navíc je každá kapitola ukončena tak, že se prostě nedokážete odtrhnout a obracíte další a další stránky, abyste se dozvěděli, co bude dál. A high-tech udělátka  okouzlí snad každého dnešního kluka.

Každá kapitola je pak doplněna úkolem, který mohou čtenáři vyluštit a splnit. A díky závěrečnému hodnocení si pak ověřit, jak dobrým tajným agentem mohou být.

Vlastně tady vidím jedinou slabinu knihy. Nejde o to, že některé hádanky jsou podle mého soudu moc těžké (věřím, že si jejich obtížnost autoři ověřili na beta čtenářích), ale některé jsou vážně dost nepřehledné a takové rozmotávání kabelů či hledání rozdílů je vážně problém. Viním tím však především kapesní formát knihy a černobílé ilustrace.

Přitom paradoxně kapesní formát velikosti čtečky vnímám jako velké plus (čtenář si knížku může prostě strčit do kapsy kabátu, nebo do aktovky). A ilustrace Viktora Svobody k akčnímu příběhu mladých agentů také pasují perfektně.

Play.

Tajná dvojka A+B také vyšla jako audiokniha.

Musím říct, že bez ohledu, že narátoři byli vybírání bez porady s autory, volba obou hlavních protagonistů dopadla na první dobrou.

Andrea Elsnerová, která propůjčila svůj hlas Báře, je zkrátka skvělá a Kryštof Nohýnek jako Artur nezůstává pozadu. Jiří Dvořák jim pak skvěle sekunduje. Ale největším kladem této audio knihy jsou především skvělé zvukové efekty, které z příběhu spíše než audioknihu dělají rozhlasovou hru, nebo ještě lépe 3D film pro vaše uši.

THE END.

Potitulková scéna:

Artur a Bára opouštějí Divadlo kouzel, kde zdárně vyřešili svůj druhý případ.

Coming soon:

Tajná dvojka A+B Zbloudilá střela

Osobní poznámka recenzenta:

Docela rád vzpomínám na příběhy Emil a detektivové a Emil a tři dvojčata. Detektivky odehrávající se v Německu na počátku třicátých let mě jako desetiletého okouzlily. Stejně tak i Pan Auťák a pražské tajemství a jejich pokračování, které v koncem sedmdesátých let napsal Zbigniew Nienacki.

Myslím si, ale že dnešní technikou ovlivněné páťáky a šesťáky bude Tajná dvojka A+B bavit ještě víc než mě tehdejší detektivky pro mládež tenkrát.

85 %

Jan Procházka

Steve Robinsson – Stopy v krvi Mystery press 2016

stopy-coverPokud si pamatuji správně, Britům v Americké válce za nezávislost rozhodně nikdo nefandil. Jenže v Britských koloniích v Severní Americe žilo i hodně obyčejných lidí, kteří byli oddáni králi a koruně. K nim se řadila také rodina Fairbornových, jež se rozhodla vrátit zpět do náruče Albionu.

Pojem genealogie zná díky Hájíčkovu Selskému baroku téměř každý český čtenář. Ti ostatní buď četli článek Míly Lince v Pevnosti, nebo si sami sestavili životopisný strom svého rodu, případně (ti movitější) si na to zjednali profesionálního genealoga.

A pokud byste žili v U.S.A., mohl by vám s tím pomoci Jefferson Tate. Ačkoli má ve vlastní minulosti bílá místa o velikosti předkolumbovské Ameriky, zůstává Tate profesionálem, který je schopen pro dokončení zakázky udělat téměř cokoliv. I kdyby to byl jen „zatracený dárek k narozeninám!“ klientovy manželky.

 

Každý slavný historik či archeolog trpěl nějakou fobií. Indiana Jones se v noci budil hrůzou při pomyšlení na hady, Robert Langdon měl zase hrůzu z uzavřených prostor, Lara Croft… No dobře, Lara Croft se nebála ničeho. Každopádně Jefferson Tate se bojí létat. Jenže profesionální čest je pro našeho hrdinu víc, než jakákoliv noční můra, a tak se vydává přes Atlantik do Anglie, konkrétně do Cornwallu, kde stopa po rodině Fairbornových zdánlivě mizí.

Vyprávění přeskakuje mezi současností a událostmi kolem hlavního hrdiny, a historickou částí, která popisuje cestu rodiny Fairbornových. Proto má první třetina knihy zřetelně pomalejší tempo.

Ovšem po té, kdy se Tate dokodrcá do sice malebného, ale velice divokého Cornwallu se ráz vyprávění dost změní a čtenář bude takřka bez dechu sledovat hrdinovo hledání dávných stop, postupné rozplétání rodinných přediv a odhalování kostlivců ve skříních. Ve finále pak dojde i na solidní dávku akce s téměř thrillerovou atmosférou, takže Jeffersonovi prostě věříte, když zoufale křičí. „Co to tu vyvádím? Proboha, jsem genealog!“

Zkrátka a dobře, Stopy v krvi jsou solidně vystavěný a originální detektivní thriller se zajímavou zápletkou. Přesto v ní vnímavější čtenář zachytí (i když není nijak hloupá) několik nepěkných nelogičností.

Jefferson Tate sice nenosí fedoru, neohání se bičem a nehonosí se mírami 87 – 61 – 69, přesto je svým způsobem neodolatelně zábavný. A pokud vám stačí i skromnější tajemství, než jsou Kristova krev, Longinovo kopí, Archa úmluvy či spiknutí Iluminátů, užijete si Stopy v krvi stejně jako já.

A nezabrání vám v tom, ani elektricky modrá Mazda, která se jako démon z mlhy vynořuje v mírně kostrbatém překladu Kateřiny Niklové.

Naopak trochu zamrzí absence genealogického stromu Fairbornových a třeba i jen jednoduchá mapka vesnice a jejího okolí, v nichž se Jeffersonovo pátrání odehrává.

Steve Robinson mi trochu připomíná Bena Aaronovitche, jehož Řeky Londýna také trpěly jistou nevyvážeností tempa, ale díl od dílu se zlepšoval. A vzhledem k tomu, že série Jefferson Tate čítá již pět dílů a ve své domovině se stala bestsellerem, věřím, že až se k ní časem vrátím, jistě nebudu zklamán.

70%

Jan Procházka

 

 

 

 

 

Ósme życie (dla Brilki) – tom 1 – Nino Haratischwili – Otwarte 2016

8zycie_tom1Tento obsáhlý román či spíše rodinná sága (jen tento první díl má 608 stran) mne zaujala už když se o něm zmiňovalo velice pochvalně několik polských booktuberů či spíše booktuberek. A po přečtení, musím  konstatovat, že ta chvála byla vskutku oprávněná.
— Ve zkratce jde o obsáhlou rodinnou ságu, jejíž děj začíná v Gruzii v době před vypuknutím revoluce v sousedním Rusku a následné ruské okupaci. Na začátku sice sledujeme osudy úspěšného výrobce čokolády, který se z Paříže vrací do rodné Gruzie ale později se vypravěčka věnuje více různým ženám, které se do jeho rodiny narodí nebo vdají, či dostanou jinak.
— Jelikož jak devatenácté, tak dvacáté století je plné krvavých zvratů s událostí, tak se malá rodinná historie nepříjemně a bolestivě proplétá s velkou krvavou historií, jak Gruzie, tak i Ruska. Ať už jsou to události jako blokáda Leningradu, tak se zde objevuje i neznámější Gruzínec Stalin a ještě fatálněji do rodinné historie zasáhne druhý krvavý řezník z Gruzie Berija. Ten zde sice vystupuje pod opisem „malý velký muž“ ale podle indicií nemůže jít o nikoho jiného.
— Kniha se čte velmi dobře, děj krásně plyne a autorka používá hodně košatý a malebný jazyk. Až na pár momentů se celkem věrně drží historických událostí. I když těmi souběhy událostí  ( postava A umírá, atd… a postava B někde plně jinde v témže okamžiku zažije také nějaký životní přelom) by možná mohla více šetřit. Poprvé je to zajímavé ale potřetí už to spíše vadí.
— Potěší, že všechny postavy jsou vykresleny do hloubky a nejsou černobílé ale složité a plné rozporů a pochyb. Podobně nešablonovitě vycházejí některé události a dějové zvraty v knize. Ačkoliv jde knihu určenou spíše pro ženy, tak jsem s ní neměl žádný problém ani já jako heterosexuální muž a krásně jsem si ji užil. Celkově bych tento první díl hodnotil nějakými circa osmdesáti až devadesáti procenty ze sta.
— Pokud by jste měli chuť si knihu také přečíst, pak bych chtěl upozornit, že vyšla kromě polštiny ještě v němčině. Autorka totiž v Německu žije a i tuto knihu napsala v jazyce Schillera a Goetha. A zejména čtenářky bych chtěla varovat, že v knize jsou i hodně brutální pasáže. Zejména scénu, kdy neplodná vyšetřovatelka sovětské bezpečnosti jedné z hrdinek uměle vyvolá porod a tím zabije syna, který se má zanedlouho narodit a poté jí ještě přivodí neplodnost. Ale pokud tuto a asi další dvě scény vydýcháte, pak si můžete užít opravdu obsáhlou, zajímavou a dobře napsanou knihu, která se odehrává v několika zemích a táhnoucí se třemi stoletími. Také druhý svazek je výborný.
— Pro čtenáře a čtenářky, kteří neovládají polštinu ani němčinu mám dvě zprávy. Nakladatelství Host plánuje tuto knihu vydat v českém překladu. Ta špatná zpráva je, že knihu můžeme očekávat nejdříve na podzim roku 2018, protože kniha se teprve začíná překládat a ještě ani není rozhodnuto, zda vyjde v jednom svazku nebo ve dvou jako v polštině.

Behawiorysta – Remigiusz Mróz – Filia 2016

behawiorysta-smallDisclaimer: Pokud vám vadí násilí, jeho časté podrobné a velice realistické zobrazování, natožpak brutální násilí páchané na dětech, pak se této knize vyhněte velice širokým obloukem a zapomeňte, že existuje.
—- Pokud k takovým lidem nepatříte, pak zbystřete protože Behawiorysta  je velice povedená kniha, která pod vrstvou čerstvé krve, akční podívané, brilantního a brutálního thrilleru pokládá i otázky, které jdou hodně do hloubky a taky kurwa na tělo. Otázky, které nedokáže nikdo pravdivě zodpovědět, dokud není v dané situaci.
—- Znáte klasický psychologický a filosofický  experiment známý jako tramvajové dilema? Jde o to, že po kolejích se valí nezastavitelná tramvaj a vy stojíte u výhybky. Pokud  neuděláte nic, umře pět lidí, pokud přehodíte výhybku, zemře jen jeden člověk ale vy budete mít na jeho smrti aktivní podíl. A teď si představte, že by nešlo o pouhý myšlenkový experiment ale o brutální a morbidní reality show.
— A přesně v tomto duchu rozehraje sériový vrah médii nazývaný Kompozytor (neboli Skladatel) svůj krvavý koncert. Na webové stránce koncertkrwi.pl (doména existuje ale není možní na ní už hlasovat) dává veřejnosti možnost hlasovat mezi v podobných  otázkách. A protože se již předtím  uvedl tím, že se zabarikádoval ve školce a zabil učitelku dětí, které si vzal jako rukojmí, všichni vědí, že tento člověk  nežertuje.
— A taky, že ano.   Poté co dá veřejnosti možnost vybrat mezi nemocnou starší ženou a mladíkem, který nejspíše prožije většinu svého života v kriminále, tak zabije osobu, kterou lidé vyberou v přímém přenosu, před téměř celým Polskem.
— K pátrání je přizván behawiorysta (odborník na řeč těla) Gerard Edling a ačkoliv je ve svém oboru nejlepší v Polsku, tak v osobě Kompozytora narazí na rovnocenného protivníka. Sériový vrah ve svých videích i při osobních střetnutích pečlivě kontroluje svou mimiku a řeč svého těla. Ví spoustu podrobností z Edlingova života a později se přizná, že chodil na jeho přednášky a četl jeho knihy.
remigiusz-mrc3b3z— Když se mezi potencionálními obětmi objeví i malé holčičky, nechá se Edning od Kompozytora vzít jako rukojmí a doufá, že díky nějaké šťastné náhodě se mu podaří popravě dívek zabránit. Bohužel ale štěstí při něm nestojí a tak ho postaví Kompozytor před nejtěžší rozhodnutí na světě. Buď zabije neznámého nevinného muže, který je jednou z dalších obětí tohoto sériového vraha a stane se tak vrahem ale přežije, nebo se nechá od Kompozytora zastřelit. A vybere si život.
— Bohužel Kompozytor vše nahrává a na místo vraždy navede policii a tak se Edning dostává na druhou stranu zákona. Přes spoustu polehčujících okolností dostane několik let natvrdo. A ačkoliv se bojí, že jako bývalý ochránce zákona ve vězení dlouho nepřežije, tak nakonec najde způsob, jak ve vězení přežít. Ale přesto ho vězení změní a připraví ho o jeho rodinu.
—  Kromě tohoto hlavního příběhu zde najdeme ještě druhou dějovou linku ve které sledujeme jeho bývalou žákyni a poději podřízenou, která se nejdříve oficiálně, později na vlastní pěst pokouší vypátrat Kompozytora. A díky neúnavné a pečlivé práci se jí podaří odhalit hodně podrobností z minulosti tohoto sériového vraha.
— Ale recenze není převyprávění děje a tak hodím brzdu.  Spíše bych chtěl podotknout, že se autorovi od pláštíkem morbidní krvavé vyvražďovačky daří klást spoustu hlubokých, nepříjemných i nezodpověditelných otázek. Může člověk zabít v sebeobraně někoho jiného než agresora? Proč ženy ale i muže přitahují zvrácené a násilné osobnosti? Může instituce obětovat  lidský život, když to zachrání více lidských životů? Je možné  ustupovat násilí? A v mnoha místech knihy si asi každý čtenář položil otázku: jak by se v této situaci zachoval já?
— Každopádně kniha se čte jedním dechem. Je drsná, brutální  a násilí je zde zobrazováno s až chirurgickou přesností. Autor nešetří dějovými zvraty a výbornými dialogy. I vedlejší postavy jsou pěkně vykreslené a  naprosto uvěřitelné. Pokud si na tento Krvavý koncert troufnete, tak rozhodně nebudete litovat. Jde o molotovův koktejl namíchaný z Kundery a Dextera. Doporučuji všemi prsty, které mi na rukou zbyly. : )


Klára Smolíková – Králík málem králem Fragment 2016

kralikPaní Klára Smolíková má k historickým postavám blízko (ani ne tak věkem, jako svou vlastní profesní minulostí), neboť několik let působila v Husitském muzeu v Táboře jako muzejní pedagog a vedoucí programů. Zároveň je spoluautorkou naučné stezky okolo Kozího hrádku a mnoha jiných projektů s historií souvisejících. Právě proto se mohla ve svých knihách pro děti a mládež úspěšně zhostit role popularizátorky českých dějin.

H.U.S. úplně světovej, Husův dům, Husité. To jsou namátkou jen některé z nich.

Právě proto není divu, že se v loňském roce, kdy jsme slavili 700. výročí narození Karla IV., rozhodla věnovat jednu dětskou knihu právě jemu. A jak se s Otcem vlasti popasovala, si řekneme právě teď.

Zavřete oči, právě přichází…

králík Karel.

Pokud se vám zjevují mrtví králové, císaři a jiné osoby, a vy s nimi čile diskutujete, pak jste buďto nebezpečný šílenec zralý pro ústavní péči docenta Chocholouška, nebo hrdina dětské knížky.

Králík Karel má štěstí, že spadá do druhé kategorie. Ale jinak moc štěstí nemá. Tedy nemá toho mnohem víc, například kamarády, nebo odvahu. Když si však jednoho dne nasadí na hlavu papírovou korunu, stane se něco neočekávaného. Přivolá tím samotného krále Karla IV. A Otec vlasti si ke všem svým starostem (jen si vzpomeňte, založení univerzity, pět manželek, věčné dohady se vzpurnou šlechtou, vajíčka natvrdo) přibere svého mladšího jmenovce do učení. Ale nemáme tu dalšího Křižáka v džínách, nebo Percyho Jacksona. Ne, ne. Králík Karel si musí všechny své shnilé mrkvičky vyžrat sám, a nesejde na tom, jestli jde o strach z atletických závodů, srdeční problémy se spolužačkou, nebo jiné trampoty. Karel IV. mu slouží spíš jako poradce a mentor, který na příkladech ze svého vlastního života malému Karlíkovi ukazuje nejen jak překonávat překážky, ale především jak se stát lepším člověkem. Pardon králíkem. Vlastně bez pardonu. Protože po tom všem, co jsem tu napsal, vám musí být jasné, že králík Karlík je hrdinou, se kterým se směle může ztotožnit kdekterý druhák či třeťák. Tomu také napomáhají moc hezké a vtipné ilustrace Kateřiny Čupové.

Klára Smolíková si velice dobře uvědomuje, že není Jaroslav Foglar, a ani jím nechce být. Proto životní trampoty velkého i malého Karla předkládá svým čtenářům s velkou dávkou nadhledu a humoru.

Ostatně jediné dvě vady na kráse vidím v dost nepraktickém formátu knihy a krátkém rozsahu. Knihu jsme měli přečtenou za dva večery. Na druhou stranu jsme si však o Karlíkovi a Karlu IV. o to déle povídali. A to není málo.

Hanička hodnotí tři a půl z pěti hvězdiček. Ale rodiče školáků z prvního stupně si s klidným svědomím mohou přihodit ještě jednu.

Jan a Hanička Procházkovi
 

Zdobywcy oddechu – Przemysław Piotr Kłosowicz – Novae Res 2016

zdobywcy-okładkaUwaga, uwaga uwaga! Tahle kniha není pro každého.  Sice ji mohu s klidným srdcem doporučit ale mám k tomu pár připomínek, které by jste si měli přečíst, než po této knize sáhnete. A pokud si ji pořídíte a nebude se vám líbit, pak neříkejte, že jsem vás nevaroval.
— To, co může některé čtenáře odradit, je to, že kniha víceméně nemá žádný děj. Ale to neznamená, že je špatná. Jen vyžaduje čtenáře, který již má zkušenost s nějakou náročnější knihou. Pokud k takovým čtenářům patříte, pak čtěte dál, pokud jste s takovým druhem literatury neměl, co do činění, pak se možná s touto knihou minete.
— Ale nepředstavujte si, že tato kniha je nějakou literární obdobou nějakého nudného, černobílého, uměleckého filmu v původním znění s titulky, který   vysílají před půlnocí na dvojce. Pokud bych měl zůstat u těchto  filmových přirovnání, pak bych knihu přirovnal k Jackie Brown od Quentina Tarantina. Prostě stejně kvalitní jako Pulp Fiction ale s jiným rytmem a stylem vyprávění.
— Výhodou této knihy je to, že i když je hodně psychologická a umělecká, tak její jazyk není nijak těžký a autor se nijak přehnaně nepředvádí, jak tomu dost často bývá. Zdobywcy oddechu jsou psány současným a srozumitelným jazykem.  Ale autorův jazyk je velmi kultivovaný a košatý, dokáže nacházet zajímavé a neokoukané metafory a každou chvíli si hraje se slovy. Ať už si pohrává s obyčejnými situacemi z běžného života nebo si utahuje z popkulturních odkazů, či syndromů moderního života – vždy vám dokáže pobaveně nadzvednout koutky úst.
— I když si autor hraje se slůvky, tak  ještě častěji se dotýká vážných a universálních  problémů a otázek. Jako tenká jednotící linka se celou knihou táhne touha po lásce a po někom, pro koho budete jedinečný.  Hodně prostoru je zde věnováno i strastem středního věku a jeho krizi. Myslím si, že pokud jste už před nějakým časem odrostli young adult a vampýrům ale ještě nečtete memoáry již mrtvých herců a hereček, v nejednom autorově postřehu  se poznáte. A na chvilku si oddychnete, že v tom nejste sami.
zdobywcy-autor— Pokud bych měl nějak popsat ten zbytek děje, který v knize najdete, tak jde o popis běžného života tří různých mužů a zejména to, co se jim honí v jejich  mozcích.
— Na druhou stranu, má to, že kniha nemá děj v klasickém slova smyslu, může být její výhoda. Můžete ji číst po pár stránkách, což se může hodit třeba vášnivým a náročným čtenářům a čtenářkám, které bohužel  aktuálně nemají téměř žádný čas na čtení. Z této knihy si můžete dopřát jak malé porce, jak na nějaké snobské akci nebo pořádný kus žvance jako na nějaké soutěži jedlíků a nijak nehrozí, že zapomenete nějakou důležitou událost nebo budete plavat v postavách a jejich vztazích.
— Ale abych to shrnul a uzavřel: knihu doporučuji všem, kteří nemají problémy s trošku náročnější a dospělejší literaturou a dal bych jí čtyři, možná čtyři a půl hvězdičky z pěti. Každopádně stále platí varování, že tato kniha není úplně pro každého.
— Děkuji autorovi,  Przemysławu Piotrovi Kłosowiczkému za zaslání recenzní kopie a chtěl bych mu poblahopřát k velice podařenému debutu. Pokud takto vysoko postavenou laťku v další knize udrží nebo dokonce překoná, pak bychom o něm mohli  ještě slyšet.

 

Ganbare! Warsztaty umierania – Katarzyna Boni – Agora 2016

ganbareKdyž jsem zahlédl obálku této knihy na polské sociální síti pro milovníky literatury Lubimy Czytać, tak to byla láska na první pohled. A co teprve, když jsem si přečetl, o čem kniha pojednává! Hned se vyšvihla na první příčky mého TBR seznamu.
— Když jsem se rozhodl vyzkoušet e-shop polskaksiazka.cz, tak Ganbare! byla první kniha, kterou jsem vhodil do košíku. Nakonec jsem ji četl z trojice zakoupených knih  jako poslední a opět se potvrdilo pravidlo: to nejlepší nakonec.
— Tahle kniha ve vás rozpoutá vnitřní cunami, které vám může pěkně zamíchat žebříčkem životních hodnot. Zejména  závěrečná část knihy je neskutečně silná a jdoucí až na dřeň.
— Kniha je rozsáhlou sbírkou reportáží z oblasti Japonska, která byl zasažena vlnou cunami, zemětřesením a následnou jadernou havárií v prefektuře Fukušima. Kromě podobného líčení této katastrofy, sledujeme i jednotlivé lidské osudy, dozvíme se spoustu důležitých faktů o radiaci, o odstraňování následků radiace, o jiných přírodních katastrofách především v této oblasti  v blízké i vzdálenější historii, o japonské civilní obraně a systému varování před cunami a zemětřeseními, atd…
— Kniha se čte naprosto skvěle. většina kapitol je hodně krátkých, klidně i stránku či dvě. Autorka v některých kapitolách i mění styl vyprávění a tak nehrozí, že by vyprávění sklouzlo do nějaké rutiny nebo začalo být monotonní. Výtečným příkladem je kapitola Nový japonský bestiář, kde jsou jednotlivé druhy ozáření a nebezpečné prvky vzniklé při jaderném zamoření popsány stylem postav v pravidlech Dračího doupěte.
— Zajímavá kapitola je i ta popisující různé duchy japonské mytologie, kteří se rodí při různých okolnostech smrti člověka. V závěru knihy je i rozsáhlejší kapitola o novém průmyslu, spojeném s odchodem člověka z tohoto světa. Víte, že v Japonsku je bestsellerem kniha, do které si její majitel může zapsat podrobné instrukce o tom jak se naloží s jeho tělem, majetkem, virtuálními stopami po jeho smrti?
— Hodně silné jsou všechny kapitoly, které pojednávají o různých konkrétních lidech a o tom, jak je katastrofa poznamenala. Prostor je zde věnován také chybám, které udělala jak společnost TAPCO, která je majitelem elektrárny ve Fukušimě, tak různé státní instituce. Občas dokáže být autorka hodně sugestivní.
— Na Goodreads má převážně plný počet hvězdiček a stejně bych knihu hodnotil i já. Určitě zatím jedním z favoritů na knihu roku. Pokud ovládáte polštinu a zajímáte se o Japonsko, pak neváhejte. Že nejsem sám, kdo tuto knihu opěvuje dokazuje i vlog jednoho z nejznámějších polských booktuberů.

Bernard Cornwell – Sharpův tygr – Walker a Volf 2016

tigrDříve než se Sean Bean stal Boromirem či Eddem Starkem, proslavil se rolí válečníka, kterému syn Gondoru ani pán ze Zimohradu nesahají ani po kotníky. Ano, řeč je o Richardu Sharpovi, jemuž bylo v letech 1993 až 2008 věnováno šestnáct filmů.

Jejich předlohou se stala série historických románů Bernarda Cornwella, která zatím čítá dvacet jedna knih. První z nich se jmenuje Sharpův tygr, a ačkoliv u nás vyšla již v roce 1997, teprve vloni se ji rozhodli mládenci z audio vydavatelství Walker a Volf vydat jako audio knihu.

O čem tedy Sharpův tygr je?

Richard Sharp se jako mladý vojín roku 1799 účastní tažení britské armády k Seringapatamu, opevněnému sídelnímu městu maisúrského sultána Típúa.

Vojínu Sharpovi, který uvažuje o dezerci, se náhle naskytne zvláštní příležitost uniknout tyranskému seržantu Hakeswillovi i nudnému vojenskému životu, jenž neuspokojuje jeho dobrodružnou povahu. Dostane od velitele armády generála Harrise úkol, aby se jako předstíraný dezertér pokusil proniknout do Seringapatamu a spojil se tam se zajatým britským zvědem plukovníkem McCandlessem, který ví, jakou past Típú na Brity nastražil. Nebezpečné poslání zavede Sharpa do exotického prostředí orientálního města, v němž musí vynaložit všechen svůj důvtip i odvahu, aby si zachoval život, a navíc zachránil britskou armádu před porážkou.

Bernard Cornwell ve svém románu nejen skvěle zachytil mašinerii tehdejší britské armády, ale zároveň nám nabízí akcí nabitý dobrodružný román plný akčních scén a dějových zvratů. Navíc Richard Sharp je sympatická postava, které čtenář prostě musí fandit.

Jiří Walker Procházka a Radek Volf si jako narátora pro Sharpova tygra zvolili herce Luboše Ondráčka, který je členem hereckého souboru činohry Národího divadla Brno a na poli audioknih má na kontě takové skvosty jako Tajemný Etrustk Mika Waltariho či Cesta na Jitřní Jana Čepa.

Ačkoliv se zvukový mág Radek Volf tentokrát nemohl vyřádit tak jako u sci – fi titulů, audioknize není po zvukové co vyčítat a Luboš Ondráček zvládl jako narátor svou práci na výbornou. Jeho seržanta Hakeswilla si budu pamatovat zřejmě do smrti.

90% kniha

85% audiokniha