Všem sráčům navzdory aneb Válka, o které nechcete nic vědět – Jan Urban – Absynt 2016

Tato kniha vyšla poprvé v roce 1996, kdy byla válka v bývalé Jugoslávii o které kniha vypráví byla ještě hodně čerstvá. Nedávno ji znovu vydalo kultovní vydavatelství Absynt protože s příchodem uprchlické krize a vzrůstající agresivitou Ruska se hrozba etnických konfliktů a genocidy stala opět aktuální.
— Kniha je takovou sbírkou reportáží z působení autora během balkánských válek. Rozhodně to není nijak příjemné čtení. Ale není to chybou autora, protože ten píše dobře ale je to záležitost toho, že píše o velmi šeredných věcech.
— Autor se moc nezmiňuje o příčinách konfliktů na Balkáně, které se datují až do doby těsně po první světové válce. Jan Urban popisuje jak etnické násilí balkánských válek, tak neskutečně neprofesionální vojáků chování různých mezinárodních vojenských mírových sil, tak i různých politiků, kteří se pokoušeli vyjednávat různá mírová jednání.
— Stejně tak zde popisuje své vlastní zážitky z těchto konfliktů a také příběhy lidí, které na Balkáně potkal a s kterými často udržoval přátelství. Líčení života v obklíčeném Sarajevu je opravdu velmi drsné a podobně nepříjemné je i popisování událostí v jiných oblastech bývalé Jugoslávie.
— Stránky knihy rychle ubíhají a vše přečtete během večera až dvou ale opravdu to není moc příjemné a optimistické čtení. Vyprávění o tom, jak snadno jde postavit lidi, kteří žili v míru dlouho vedle sebe je dnes v době, kdy různí populisté, buď z ideologických důvodů nebo pro špinavý zisk štvou cíleně občany proti sobě, velmi znepokojující a mrazivě varující. Čtení knihy je velmi silný zážitek ale je zde nebezpečí, že vás uvede do deprese.

Tiráž
Vydal: Absynt v roce 2016
První vydání: 1996
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788089845507

Reklamy

Żeby nie było śladów – Cezary Łazarewicz – Czarne 2016

Kniha má podtitul Sprawa Grzegorza Przemyka a vyhrála v roce 2017 prestižní polskou literární cenu Nike. Ačkoliv jsem velký fanda polské reportáže a nakladatelství Czarne zvláště, tak jsem se dlouho rozmýšlel, zda si knihu přečíst. Nejsem moc silný v silný v reáliích komunistického Polska. Ale jak říkají Poláci: Just Do It!
— A ačkoliv neznám realitu Polska v době čerstvě vyhlášeného výjimečného stavu, tak si ještě pamatuji na to, jak to vypadalo tady, za ruské okupace. Kniha mapuje případ zabití mladého maturanta Grzegorza Przemyka polskou komunistickou policií. A rada jednoho z fízlů: „Bijte ho tak , aby nezůstaly stopy“ dalo knize název. Pohřeb a mše za zabitého mladíka se proměnila v obrovskou protirežimní manifestaci a komunisté reagovali na nastalou situaci, že nasadili obrovské prostředky a stovky lidí na to aby zametli stopy vedoucí k fízlům a pokusili se nejen co nejvíce očernit všechny svědky ale všechnu vinu hodit na lékaře ze sanitky, která vezla Grzegorze do nemocnice.
— Svědkové jsou očerňováni, neustále sledováni a odposloucháni. Všichni lidé kolem nich, v široké okruhu a hluboko do minulosti jsou vyslýcháni , zastrašování a polští estebáci se snaží vyhrabat i ty nejmenší informace, které by mohli poškodit, oběť, svědky nebo matku mrtvého mladíka. na řidiče sanitek chystá provokace, které z nich mají udělat darebáky, kteří okrádají lidi, kteří jsou opilí nebo v bezvědomí.
— Matce oběti – básnířce Barbaře Sadowské, která se ještě před zabitím svého syna věnovala práci v disentu udělají ze života peklo. Jednou z možných motivů policie pro vraždu Przemyka je i varianta, že chtěli zastrašit jeho matku a následně se jim to vymklo z rukou. Kromě prvního soudního procesu, který se odehrál ještě za vlády komančů jsou v knize popsány i další procesy, které se odehráli již po pádu komunismu ale v žádném z nich nebyli potrestáni viníci a to je neskutečně depresivní zjištění.
— Autor knihy se vrací do minulosti a mapuje život Barbary Sadowské před událostí, která ji zničila život a stejně tak sleduje další osudy všech aktérů z obou stran barikády. Popis toho jak se celý obrovský aparát totalitního státu zaměřil na několik osob je opravdu strašidelný. Pronásledování lidé nemohli věřit téměř nikomu, což muselo být nesmírně náročné na psychiku. Cezary Łazarewicz se snaží psát co nejobjektivněji a přesto je kniha velmi přesvědčivá. Ale moc příjemné čtení to není. Mám na mysli obsah knihy. Technicky a jazykově nemohu nic namítat. Moc by se mi líbilo, kdyby někdo podobným způsobem zpracoval i justiční vraždu Pavla Wonky.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2016
Počet stran: 320
Provedení: e-book
ISBN: 9788380492516

Zakonnice odchodzą po cichu – Marta Abramowicz – Krytyka polityczna 2016

i-zakonnice-odchodza-po-cichuPo pravdě se přiznám, že na knize mne nejdříve zaujala minimalistická a hodně povedená obálka. Teprve poté jsem zkoumal o čem to je (i když z názvu to bylo dost poznat) a podíval se na hodnocení na GoodReads a LC. A musím říci, že kniha není zrovna  moc povzbuzující a veselé čtení.
— Základem knihy jsou příběhy cirka dvacítky žen, které prošly nějakým ženským církevním řádem a z nějakého důvodu z něj pak vystoupily. Důvody vstupu do kláštera, proč se daným ženám v něm nelíbilo nebo nelíbilo a z jakého důvodu z řádu odešly jsou dosti rozdílné ale určitě k tomu hodně přispívá to, že život řeholnic je prostoupen minimální svobodou, až otrockou fyzickou prací, minimální oceněním od kněží a nadřízených, velice přísnými omezeními a slušnou ponorkou.
— Musím také konstatovat, že věci v této knize popisované se týkaly zejména polské církve a doby před několika lety. V poslední době  by se situace řeholnic měla mírně zlepšovat a situace v mužských řádech a to i v Polsku  by měla být podstatně lepší a svobodnější. Situace řeholnic v Čechách a na Slovensku by také snad měla být lepší ale ruku do ohně (pekelného) za to rozhodně nedám. A americké a západoevropské řeholnice se mají ve skrze úplně jinak. V některých řádech například nemusí vůbec nosit řeholní oděv a nemají tolik   omezení jako polské řeholnice.
— V poslední třetině knihy autorka hledá různé odpovědi, dává některá fakta do souvislostí a píše o drobných změnách, které se v poslední době začaly u polských řeholnic dít.
— Kniha je psána celkem srozumitelným jazykem, takže téměř vše pochopí i čtenář, který je ateista a mnoho se o katolické křesťanství nezajímá. Občas najdeme v knize i zajímavý nebo vtipný okamžik, například když si dvě bývalé řeholnice otevřou hostel a první hosté ever je bandička neonacistů, které se všichni ostatní bojí ubytovat. Přičemž jedna z těch ex-sester je lesbička, veganka a bojovnice za práva sexuálních minorit – prostě někdo, kdo se náckům určitě moc nezamlouvá.
— Kniha má sice něco přes dvě stě stran ale díky krátkým kapitolám, častým předělům na celou stránku se čte velmi rychle a je to záležitost víceméně na jeden víkend nebo dva tři večery.  Každopádně mohu doporučit, jen si nejsem jistý, zda už není kniha částečně neaktuální ale to ví jen Bůh.

Tiráž
Vydala: Krytyka polityczna v roce 2016
Obálka: Maciej Kropiwicki
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
ISBN: 8364682911

Adept – Adam Przechrzta – Fabryka Słów 2016

adept-1K této knize jsem se dostal úplně náhodou a nakonec jsem rád, že jsem se do tohoto experimentu pustil. Kdybych použil zkratku pro fandy polské sci-fi, tak série Materia Prima (tato kniha je prvním dílem této série) je svět knižní série S.T.A.L.K.E.R. posunutý  z Běloruska do Polska (okupované Ruskou říší) a v čase do doby na počátku dvacátého století. I zde jsou příšery, ale nestvořila je radiace ale buď mágové nebo se do našeho světa dostali z jiné dimenze.
— Podobně jako ve stalkerovským knihách, se tu často celkem vtipně řeší vztahy mezi Poláky a Rusy a také zpodobnění magie v této knize je celkem hodně realistické a má nějakou vnitřní logiku. Podobná je zde i docela temná atmosféra a celkem slušná akce. Také se zde často používají kousky originálních ruských slovíček a hlášek.
— Takže o čem je Adept? Kniha se odehrává na začátku dvacátého století v Varšavě. V ní a také v Petrohradě a Moskvě se nacházejí takzvané enklávy, což jsou území, ve kterých se objevují nebezpečné příšery z jiné dimenze. Hlavní hrdina Olaf Rudnicki během jednoho návratu z tohoto území  pomůže ruským vojákům mířícím do Varšavy ubránit se útoku nebezpečného démona. Spřátelí se s velitelem těchto vojáků ruským šlechticem  Alexandrem Samarinem. Olaf je alchymista a praktikuje i sparygickou medicínu a shodou různých náhod se zamotá i do politiky.  A zjistí, že na pozadí šachů světových mocností probíhá ještě boj mezi různými frakcemi  bytostí z jiné dimenze a pokud vyhrají ti špatní, bude to konec i našeho světa.
— Kniha má poměrně svižné tempo vyprávění, slušnou porci černého humoru, výtečnou atmosféru a  dostatek akce.  Svět Prima materie je povedeným mixem originálního alternativního světa s reálnými historickými postavami a událostmi. Adam Przechrzta mne hodně příjemně překvapil a už čtu další dál této série, který má na Goodreads nebo LC ještě lepší hodnocení než Adept. Jo a kromě povedené obálky, je v knize i dost neméně zdařilých černobílých ilustrací.

Tiráž
Vydala: Fabryka Słów v roce 201
Ilustrace: Przemysław Truściński
Počet stran: 460
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788379641512

Armada – Ernest Cline – 2016 Knižní klub

ceska-armadaMusím říct hned na začátek a na rovinu, že jsem Ready Player One nečetl a ani neviděl film. A přiznám se, že jsem se do čtení knihy pustil proto, že jsem si ji spletl s Artemis, což je druhá kniha Andyho Weirda, který napsal geniálního Marťana.  Ale po pár stránkách mne došlo, že to bude něco jiného, když tam namísto ženské vystupuje kluk. : )
— Jo, bylo to hodně předvídatelné, jo – bylo to jedno klišé za druhým ale to nevadí. Pokud k tomu přistoupíte tak, že si dáte nenáročnou oddychovku a nebudete nic řešit, pak vám ta předvídatelnost a klišé nebudou vadit. Prostě se jen necháte unášet příběhem a vychutnáváte si narážky na popkulturní fenomény.
— Armada je taková obyčejná kniha od true pařana pro hardcore pařany a pařanky. Nic víc ale ani nic míň. Přes všechny výše vyjmenované chyby je to kniha, kterou přečtete během pár dní, kdy se budete dobře bavit a užívat si všechna ta mrknutí okna a camea, které vám autor servíruje od dvě stránky.  Prostě kniha u které můžete příjemně vypnout mozek a nechat se unášet napínavým příběhem. Ale na rozdíl od Poslední aristokratky nemáte při četbě takový ten nepříjemný pocit, že vás spisovatel považuje za blbce. A nebo jen jsem k Ernestovi shovívavější, protože si jednak pamatuji osmdesátky a druhak  jsem také hrál různé  gamesky. Prostě vymlácený entery a tak.
— Děj knihy je triviální a tak jen v kostce. Hlavní hrdina je mladý pařan Zack Lightman, který je velmi dobrý hráč on-line hry Armada, která je o invazi mimozemšťanů na Zemi. Ke svému překvapení se Zack zanedlouho dozví, že ta jeho oblíbená gamesa je podle skutečných událostí a je zverbován do tajné armády, která má bránit naši planetu. Emzáci mají mnohonásobnou převahu a vše vypadá hodně beznadějně a tak dál, bla bla bla. Nechci tu převyprávět  děj.
— Pokud se vám líbila předchozí kniha  Ernesta Clinea rozhodně jděte i do Armady, pokud jste RPO nečetli ale máte kladný vztah k počítačovým hrám, jděte do toho taky, pokud máte chuť na jednoduchou knihu na odreagování, tak vám asi také mohu Armadu doporučit a jedině pokud chcete náročnější literaturu, tak se poohlédněte po něčem jiném a Armadu si nechte na chvíli, kdy si budete chtít od závažných témat a hlubokých příběhů odpočinout u literární obdoby Smrtonosné pasti.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2016
První vydání: 2015
V nakladatelství: Crown
Překlad: Naďa Funioková
Autor obálky: David Dvořák
Počet stran: 368
Vazba: pevná
ISBN: 9788024255699

Temnější tvář magie – Victoria Schwab – Argo 2016

ttmNeplním Knižní výzvy (kromě klasické výzvy Goodreads, kde si stanovíte jen počet knih, které chcete přečíst v aktuálním roce) protože existuje  spousta dobrých knih a málo času na čtení a nemám potřebu číst špatné knihy, jen abych si něco odškrtl. Ale po vzoru Kamily z Hlava plná knih, jsem se rozhodl opustit svou konformní zónu a přečíst si něco, ze žánru, který jde mimo mě.
— Knihu jsem četl jako e-book ale pokud jste fandové papírových knih, tak bych doporučil originál nebo polský překlad. Ne že by  šlo o nějaký překlad v omega kvalitě ale obálka vydání od Arga se mi tolik nelíbí jako obálka vydání nakladatelství Tor. Ta česká je převzatá od nakladatelství Titan books. Ale to je jen taková odbočka a odůvodnění  proč jsem sáhl právě po této knize. Opravdu byla první popud obálka.
— Velký klad knihy byl v tom, že kromě posledních pár stránek autorka čtenáře neotravuje žádnou romantickou linkou, takže zatím je příběh vhodný i pro muže a jde více o fantasy než o červenou knihovnu.  Postavy v příběhu nejsou černobílé nebo tedy ne primárně ploché.
— Děj této knižní série se odehrává v alternativním světě, kde kromě toho Londýna, který známe my – či spíše jsme znali – protože děj se odehrává v minulosti – existují ještě další alternativní světy, kde jsou další verze tohoto města a existuje několik vyvolených jedinců, kteří mezi těmito alternativními světy dokáží cestovat.
— Musím též konstatovat, že tempo vyprávění je svižné a tuto knihu přečtete za chviličku a akčních scén je zde hodně. Také vykreslení všech verzí Londýnů je povedené a celkem uvěřitelné, pokud přistoupíme na hru autorky. Na druhou stranu musím konstatovat, že ačkoliv příběh nebyl nijak hloupý, napsané to bylo dobře, krásně a rychle se to četlo, tak po pár dnech se mi obsah knihy a postavy vykouřily z hlavy.
— Neříkám, že je to velká chyba, že ve vás kniha nevyvolá moc emocí a za chvíli ji zapomenete, prostě některé knihy nejdou moc hluboko a jsou psané spíše pro zábavu a odreagování čtenáře, než aby předávali nějaké poselství nebo myšlenky. Každý čtenář si musí vybrat, zda bude číst ty nebo ty knihy a nebo občas číst vážné a těžké knihy a někdy oddechovou literaturu.
— A jestli mohu knihu doporučit? No nevím, asi doporučit přímo ne ale žádný velký průser, to není. Ale asi stejně, když si budu chtít odpočinout od vážnějších knih a témat, tak sáhnu spíše po sci-fi než po YAčku. Ale chápu, že většina holek to bude mít nejspíše opačně. Zejména pokud budou dokonce věkem v cílovce tohoto žánru.

Tiráž
Originální titul: A Darker Shade of Magic
První vydání: 2015
Vydalo: Argo v roce 2016
Překlad: Lukáš Houdek
Počet stran: 342
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788024257556

Postel, hospoda, kostel – Zbigniew Czendlik a Markéta Zahradníková – Argo 2016

hospoda-kostel-coverMusím se přiznat, že do doby než jsem zaregistroval, že vyšla tato kniha, tak jsem Zbigniewa Czendlika vůbec neznal. Dlouhé roky jsem neměl televizi, nečtu téměř časopisy (včetně těch online) a tak mne tento fenomén minul. A to nebydlím tak daleko od Lanškrouna, kde Zbigniew působí. Ale příchod polských kněží do Čech po pádu bolševismu jsem zaregistroval.
— Popravdě mne na tuto knihu hodně navnadil velmi příjemný zážitek s podobně koncipovanou knihou, kde byl zpovídaný M. C. Putna. Ta sice vyšla u Portálu ale také šlo o jeden velký rozhovor. Te musím konstatovat, že ten Putna byl lepší. Už jen proto, že Putna měl velký přesah do (nejen církevních) dějin ale i do různých uměleckých oborů včetně literatury. V tomhle směru Martin pravítkuje. : )

— Přestože nedosahuje kvalit výše zmíněné knihy, tak Postel, hospoda, kostel je mírně nadprůměrná kniha a jelikož jde přečíst během chvilky, tak je to ideální kniha na vydýchání mezi dvěma rozsáhlejšími nebo náročnějšími knihami. Ale neznamená to, že v knize se nemluví o hlubokých a těžkých tématech – to zase ne, spíše vás nebudou tolik psychicky ždímat jako různé knihy o šoa nebo rudém teroru.
— Jak už jsem  zmiňoval výše, tak celá kniha je koncipována jako rozhovor Markéty a Zbigniewa. Kapitolky, které jsou odpověďmi na otázky položené vždy na začátku jsou velmi krátké a proto se kniha čte velmi svižně a příjemně. Otázky/kapitolky jsou členěné  do větších celků a začínají vzpomínkami Zbigniewa na své dětství na polské vesnici a pokračují dalšími událostmi z jeho života. Pak navazují otázky týkající se víry, popularity, života obecně, církve, mezilidských vztahů a tak podobně.
— Jazyk knihy je příjemně civilní a Zbigniew ve svých odpovědích často používá různé podobenství z Bible i jiných (nejen svatých) knih nebo citaci různých osobností. Často dá k dobru i nějaký vtip a přesto málokdy něco vyčnívá nebo působí nepatřičně. Celkově máte při čtení  pocit, že sedíte někde u sklenky či půlitru a nasloucháte pábení sympatického a přesto skromného člověka, kterého si vážíte a rádi posloucháte jeho historky a názory.
Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2016
Obálka. Kateřina Kalinová
Počet stran: 276
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788025719183

 

Tajná dvojka A+B Zločin mezi dinosaury – Jiří W. Procházka a Klára Smolíková Fragment 2016

zlocin-mezi-dinosauryKláru Smolíkovou nemusíme čtenářům našeho blogu nijak zvlášť představovat. Autorka komisů pro děti (namátkou Na hradě Bradě, Medvídek Lup) a populárně naučných knížek pro mládež (například Řemesla, Jak se staví město, Spolkla mě knihovna) se tentokrát rozhodla zabrousit do detektivního žánru. Ostatně není divu. K detektivkám má díky svému manželovi Jířímu W. Procházkovi blízko. Právě Jiří W. Procházka spolu s paní Smolíkovou před časem napsali skvělou detektivku pro dospělé Mrtvá Šelma.

Nyní tedy Jiří a Klára spojili své síly a napsali svou druhou společnou detektivku. Detektivku pro mládež. Detektivku při jejímž čtení či poslechu budete kulit oči.

Play.

Artur se do města přistěhoval právě dnes. Bára tu naopak bydlí od narození. Artur miluje detektivky a Bára zase ráda luští záhady. Osud tomu chtěl, aby se ti dva potkali ještě dřív, než usednou do lavic ve stejné třídě. Kdy? Hned na začátku knížky. Kde? Při Arturově průzkumu okolí nového bydliště. Přesněji na hranicích zanedbané zahrady a zdánlivě opuštěného domu, po jehož majiteli shodou okolností pátrá právě Bára.

Slovo dalo slovo a mladí detektivové spojili své síly v pátrání po majiteli starého domu.

Artur a Bára se záhy seznamují nejen s tajemným majitelem domu, ale především s jeho psem Šerlokem. Ten zdaleka není jen takový obyčejný voříšek, jak by se na první pohled mohlo zdát. A kůlna v zahradě pana Vé také skrývá mnohá nečekaná tajemství.

Stop.

Když se spojí v autorský tým  nestor české Sci-fi, z jehož pera vzešla taková báječná dobrodružství jako Hvězdní honáci nebo série Ken Wood  a autorka literatury pro mládež, která nemá o šílené nápady nouzi, nemůže z toho vzniknout obyčejná detektivka.

Tady (alespoň podle mě) vstupuje do hry tvůrčí imaginace Jiřího.W. Procházky a jeho skvělé nápady. Protože od teď to není jen obyčejná dětská detektivka, ale regulérní bondovka. (A to myslím jako kompliment).

Play.

Vybaveni super moderní technikou, v tomto případě digitálními kamerami a 3D brýlemi z podzemní dílny pana Vé, se naši mladí agenti vydávají záhy řešit svůj první případ.

Exkurze v nově otevřeném muzeu pravěku (nebo spíš Dinoparku) je nejen skvělou příležitostí vyzkoušet nově nabyté technologie, ale také vypátrat, kdo v době exkurze založil v muzeu požár a odcizil vzácné exponáty.

Stop.

Bára i Artur nejsou žádní suchaři a jejich komentáře rozhodně pobaví kdekterého z jejich vrstevníků. Navíc se moc hezky doplňují a co neumí jeden, to zvládne druhý. Ovšem největší předností téhle knížky není ani tak ústřední dvojice, ale především zápletka a styl vyprávění. Musím říct, že těch 142 stran je nabitých akcí tak, že by se za ni žádné dobrodružství věhlasného 007 nemuselo stydět. Příběh má spád, nádherně odsýpá a čtenář se rozhodně nemá čas nudit. Navíc je každá kapitola ukončena tak, že se prostě nedokážete odtrhnout a obracíte další a další stránky, abyste se dozvěděli, co bude dál. A high-tech udělátka  okouzlí snad každého dnešního kluka.

Každá kapitola je pak doplněna úkolem, který mohou čtenáři vyluštit a splnit. A díky závěrečnému hodnocení si pak ověřit, jak dobrým tajným agentem mohou být.

Vlastně tady vidím jedinou slabinu knihy. Nejde o to, že některé hádanky jsou podle mého soudu moc těžké (věřím, že si jejich obtížnost autoři ověřili na beta čtenářích), ale některé jsou vážně dost nepřehledné a takové rozmotávání kabelů či hledání rozdílů je vážně problém. Viním tím však především kapesní formát knihy a černobílé ilustrace.

Přitom paradoxně kapesní formát velikosti čtečky vnímám jako velké plus (čtenář si knížku může prostě strčit do kapsy kabátu, nebo do aktovky). A ilustrace Viktora Svobody k akčnímu příběhu mladých agentů také pasují perfektně.

Play.

Tajná dvojka A+B také vyšla jako audiokniha.

Musím říct, že bez ohledu, že narátoři byli vybírání bez porady s autory, volba obou hlavních protagonistů dopadla na první dobrou.

Andrea Elsnerová, která propůjčila svůj hlas Báře, je zkrátka skvělá a Kryštof Nohýnek jako Artur nezůstává pozadu. Jiří Dvořák jim pak skvěle sekunduje. Ale největším kladem této audio knihy jsou především skvělé zvukové efekty, které z příběhu spíše než audioknihu dělají rozhlasovou hru, nebo ještě lépe 3D film pro vaše uši.

THE END.

Potitulková scéna:

Artur a Bára opouštějí Divadlo kouzel, kde zdárně vyřešili svůj druhý případ.

Coming soon:

Tajná dvojka A+B Zbloudilá střela

Osobní poznámka recenzenta:

Docela rád vzpomínám na příběhy Emil a detektivové a Emil a tři dvojčata. Detektivky odehrávající se v Německu na počátku třicátých let mě jako desetiletého okouzlily. Stejně tak i Pan Auťák a pražské tajemství a jejich pokračování, které v koncem sedmdesátých let napsal Zbigniew Nienacki.

Myslím si, ale že dnešní technikou ovlivněné páťáky a šesťáky bude Tajná dvojka A+B bavit ještě víc než mě tehdejší detektivky pro mládež tenkrát.

85 %

Jan Procházka

Steve Robinsson – Stopy v krvi Mystery press 2016

stopy-coverPokud si pamatuji správně, Britům v Americké válce za nezávislost rozhodně nikdo nefandil. Jenže v Britských koloniích v Severní Americe žilo i hodně obyčejných lidí, kteří byli oddáni králi a koruně. K nim se řadila také rodina Fairbornových, jež se rozhodla vrátit zpět do náruče Albionu.

Pojem genealogie zná díky Hájíčkovu Selskému baroku téměř každý český čtenář. Ti ostatní buď četli článek Míly Lince v Pevnosti, nebo si sami sestavili životopisný strom svého rodu, případně (ti movitější) si na to zjednali profesionálního genealoga.

A pokud byste žili v U.S.A., mohl by vám s tím pomoci Jefferson Tate. Ačkoli má ve vlastní minulosti bílá místa o velikosti předkolumbovské Ameriky, zůstává Tate profesionálem, který je schopen pro dokončení zakázky udělat téměř cokoliv. I kdyby to byl jen „zatracený dárek k narozeninám!“ klientovy manželky.

 

Každý slavný historik či archeolog trpěl nějakou fobií. Indiana Jones se v noci budil hrůzou při pomyšlení na hady, Robert Langdon měl zase hrůzu z uzavřených prostor, Lara Croft… No dobře, Lara Croft se nebála ničeho. Každopádně Jefferson Tate se bojí létat. Jenže profesionální čest je pro našeho hrdinu víc, než jakákoliv noční můra, a tak se vydává přes Atlantik do Anglie, konkrétně do Cornwallu, kde stopa po rodině Fairbornových zdánlivě mizí.

Vyprávění přeskakuje mezi současností a událostmi kolem hlavního hrdiny, a historickou částí, která popisuje cestu rodiny Fairbornových. Proto má první třetina knihy zřetelně pomalejší tempo.

Ovšem po té, kdy se Tate dokodrcá do sice malebného, ale velice divokého Cornwallu se ráz vyprávění dost změní a čtenář bude takřka bez dechu sledovat hrdinovo hledání dávných stop, postupné rozplétání rodinných přediv a odhalování kostlivců ve skříních. Ve finále pak dojde i na solidní dávku akce s téměř thrillerovou atmosférou, takže Jeffersonovi prostě věříte, když zoufale křičí. „Co to tu vyvádím? Proboha, jsem genealog!“

Zkrátka a dobře, Stopy v krvi jsou solidně vystavěný a originální detektivní thriller se zajímavou zápletkou. Přesto v ní vnímavější čtenář zachytí (i když není nijak hloupá) několik nepěkných nelogičností.

Jefferson Tate sice nenosí fedoru, neohání se bičem a nehonosí se mírami 87 – 61 – 69, přesto je svým způsobem neodolatelně zábavný. A pokud vám stačí i skromnější tajemství, než jsou Kristova krev, Longinovo kopí, Archa úmluvy či spiknutí Iluminátů, užijete si Stopy v krvi stejně jako já.

A nezabrání vám v tom, ani elektricky modrá Mazda, která se jako démon z mlhy vynořuje v mírně kostrbatém překladu Kateřiny Niklové.

Naopak trochu zamrzí absence genealogického stromu Fairbornových a třeba i jen jednoduchá mapka vesnice a jejího okolí, v nichž se Jeffersonovo pátrání odehrává.

Steve Robinson mi trochu připomíná Bena Aaronovitche, jehož Řeky Londýna také trpěly jistou nevyvážeností tempa, ale díl od dílu se zlepšoval. A vzhledem k tomu, že série Jefferson Tate čítá již pět dílů a ve své domovině se stala bestsellerem, věřím, že až se k ní časem vrátím, jistě nebudu zklamán.

70%

Jan Procházka

 

 

 

 

 

Ósme życie (dla Brilki) – tom 1 – Nino Haratischwili – Otwarte 2016

8zycie_tom1Tento obsáhlý román či spíše rodinná sága (jen tento první díl má 608 stran) mne zaujala už když se o něm zmiňovalo velice pochvalně několik polských booktuberů či spíše booktuberek. A po přečtení, musím  konstatovat, že ta chvála byla vskutku oprávněná.
— Ve zkratce jde o obsáhlou rodinnou ságu, jejíž děj začíná v Gruzii v době před vypuknutím revoluce v sousedním Rusku a následné ruské okupaci. Na začátku sice sledujeme osudy úspěšného výrobce čokolády, který se z Paříže vrací do rodné Gruzie ale později se vypravěčka věnuje více různým ženám, které se do jeho rodiny narodí nebo vdají, či dostanou jinak.
— Jelikož jak devatenácté, tak dvacáté století je plné krvavých zvratů s událostí, tak se malá rodinná historie nepříjemně a bolestivě proplétá s velkou krvavou historií, jak Gruzie, tak i Ruska. Ať už jsou to události jako blokáda Leningradu, tak se zde objevuje i neznámější Gruzínec Stalin a ještě fatálněji do rodinné historie zasáhne druhý krvavý řezník z Gruzie Berija. Ten zde sice vystupuje pod opisem „malý velký muž“ ale podle indicií nemůže jít o nikoho jiného.
— Kniha se čte velmi dobře, děj krásně plyne a autorka používá hodně košatý a malebný jazyk. Až na pár momentů se celkem věrně drží historických událostí. I když těmi souběhy událostí  ( postava A umírá, atd… a postava B někde plně jinde v témže okamžiku zažije také nějaký životní přelom) by možná mohla více šetřit. Poprvé je to zajímavé ale potřetí už to spíše vadí.
— Potěší, že všechny postavy jsou vykresleny do hloubky a nejsou černobílé ale složité a plné rozporů a pochyb. Podobně nešablonovitě vycházejí některé události a dějové zvraty v knize. Ačkoliv jde knihu určenou spíše pro ženy, tak jsem s ní neměl žádný problém ani já jako heterosexuální muž a krásně jsem si ji užil. Celkově bych tento první díl hodnotil nějakými circa osmdesáti až devadesáti procenty ze sta.
— Pokud by jste měli chuť si knihu také přečíst, pak bych chtěl upozornit, že vyšla kromě polštiny ještě v němčině. Autorka totiž v Německu žije a i tuto knihu napsala v jazyce Schillera a Goetha. A zejména čtenářky bych chtěla varovat, že v knize jsou i hodně brutální pasáže. Zejména scénu, kdy neplodná vyšetřovatelka sovětské bezpečnosti jedné z hrdinek uměle vyvolá porod a tím zabije syna, který se má zanedlouho narodit a poté jí ještě přivodí neplodnost. Ale pokud tuto a asi další dvě scény vydýcháte, pak si můžete užít opravdu obsáhlou, zajímavou a dobře napsanou knihu, která se odehrává v několika zemích a táhnoucí se třemi stoletími. Také druhý svazek je výborný.
— Pro čtenáře a čtenářky, kteří neovládají polštinu ani němčinu mám dvě zprávy. Nakladatelství Host plánuje tuto knihu vydat v českém překladu. Ta špatná zpráva je, že knihu můžeme očekávat nejdříve na podzim roku 2018, protože kniha se teprve začíná překládat a ještě ani není rozhodnuto, zda vyjde v jednom svazku nebo ve dvou jako v polštině.