František Kotleta – SPAD Epocha 2017

Rok 2050. Svět po jaderné válce a Evropa navíc i po válce občanské. Na zbytcích starého světa se snaží přežít ti, kteří přečkali jaderný Holocaust. Mezi ně patří i válečný veterán plukovník Michálek. Ten se vede bar Americká kavárna v centru rozbombardované Prahy.

Když se v jeho hospodě objeví bývalý spolubojovník, smrtelně zraněný a navíc s pronásledovateli v patách, je třeba splatit staré dluhy a vydat se na cestu. Proto se hlavní hrdina a jeho společníci nejdříve vydávají do trosek jednoho z předměstských sídlišť zachránit dceru svého bývalého velitele…

Co se stane, když někdo vezme takové ingredience, jako jsou je herní série Fallout, filmová trilogie Mad Max, akční nářez a trocha té ironie a narve to do splatterového mlýnku na maso se značkou Kotleta? Překvapivě něco, co skalní fanoušky řezníka z Bruntálu a jeho trilogie Bratrstvo krve asi moc nepotěší.

Příběh plukovníka Michálka je prostý a je rozdělen do tří částí. Seznámení s hlavním hrdinou a jeho městem a záchrana Hany (výše zmíněná dcera jeho bývalého velitele). Sestavení týmu a cesta pustinou do cílové destinace. A závěrečná akce v cíli cesty.

To vše je umě provázáno s dosavadní historií světového konfliktu a to pomocí zpráv The Hokkaido Shimbun Press, které jsou vždy v úvodu každé kapitoly.

Rozjezd plukovníkova dobrodružství, se může zdát pomalý a skoro bez akce. Ale myslím si, že je to autorův záměr. Akce zde je (ať už první konflikt v baru, nebo samotný průnik na sídliště), ale tady jde především o představení Prahy po občanské a jaderné válce. Ta připomíná vybombardovaný Berlín po druhé světové a myslím, že popis města přesně zapadá do světa, který jako by vypadl ze hry Fallout. Možná by se mohlo nabízet srovnáni s románem Ondřeje Neffa Tma. Ale to by silně pokulhávalo na obě nohy. Protože Tma popisuje Prahu během pádu a těsně po něm, zatím co Kotleta nám představuje město a svět už notnou řádku let po jaderném Holocaustu.

Cesta z Prahy do cílové stanice také není vůbec nudná, kromě několika bojů a bitek nás autor provede nejen značně zdivočelou krajinou, ale i pestrou směsicí městeček a osad. Každá je trochu jiná a o překvapivá setkání také není nouze.

Závěrečná část pak překvapivě spojuje zprávy The Hokkaido Shimbun Press s Michálkovým příběhem a nabízí skvělý akční nářez.

Pan Kotleta není žádný nedouk a je vidět, že má nastudovanou nejen geopolitickou situaci ve světě, ale také historii. Zároveň umí zvolit správnou dávku patosu a národní hrdosti v poměru k ironii a černému humoru. A jeho obdiv k Československým Legionářům je také velice sympatický.

Vlastně jediná věc, která mi na celé knize vadila, bylo nulové procento jakékoliv erotiky. To je u Kotletových knih doposud nevídané. Zvláště když víme, že hrdinky i svět ve kterém se pohybují k takovým věcem přímo vybízejí.

Ale jinak jsem absolutně spokojen.

Jesenický Mauglí je zpět a to s poctivým postapo příběhem který chápu jako poctu hře Fallout. Zároveň můžeme s povděkem kvitovat, že se František dokáže skvěle srovnat s žánrem postapo a těšit se na případné pokračování.

Kniha vyšla v nakladatelství Epocha, v jehož péči se letos urodila i její audiovize.

Role narátora se v ní zhostil rozhlasový moderátor Borek Kapitančik https://www.kapitancik.cz/praxe/ a byla nahrána v nahrávacím studiu Studio Brno Škroupova http://www.studioskroupova.cz/cs/

Myslím, že nahrávací tým Studia Škroupova na knize odvedl vynikající práci. A ať už jde o úvodní vstupy moderátora The Hokkaido Shimbun Press a jejich znělky, prvorepublikové šlágry, nebo technické provedení, zaslouží si za svou péči a profesionalitu nejvyšší možné hodnocení.

Borek Kapitančik si pak roli vypravěče a hlavního hrdiny plukovníka Michálka evidentně skvěle užil a dal do ní všechno. Zároveň dokázal bravurně zachytit i zvuky střelby či vrtulníku, aniž by bylo potřeba sáhnout k nahraným zvukovým efektům. O zpěvu procítěném zpěvu starých songů ani nemluvě. Jeho „Jen pro ten dnešní den stojí za to žít.“ mi bude znít v hlavě hodně dlouho.

Snad proto mě trochu zamrzelo, že nezvládl ženské role. Michálkova bývalá kolegyně a spolubojovnice Alice má zpočátku hlas jako Tina Turner po rakovině hrtanu a teprve po šesté kapitole se to trochu upraví a druhý ženský part Hanu pan Kapitanči přehrává skoro až k parodii.

Ale to jsou jediné chyby na kráse jinak skvěle provedené audioknihy.

Kniha 95 %

Audiokniha 84 %

Jan Procházka

 

 

 

 

Advertisements

Stín Černého hvozdu – Míla Linc Straky na vrbě 2009

 

Když malým městečkem Kozí hrádek stojícím na říčce Bělavě otřese masakr nebývalých rozměrů, musí se Richard z Línavce pustit chtíc nechtíc do pátrání. Otázka zní. Kdo zavraždil čerstvého novomanžela Richardovi sestry Neši a kdo ji unesl?  Richard vydává po stopách tajemných vrahů a únosců. Na své pouti spojí síly s rytířem Sovičkou a stopařem Terencem. A jejich cesta vede nejen do černého hvozdu opředeného temnotou, ale také do minulosti. Protože Richardova minulost je s Černým hvozdem silně provázaná.

Na cestu se ovšem vydává ještě někdo. Někdo, jehož žene touha po pomstě. Mladý kejklíř Žibřid, který posvatební masakr jako jediný přežil.

Míla Linc zkušeně namíchal koktejl z takových ingrediencí, jako jsou detektivní zápletka, temná tajemství, pátrání po minulosti, akce a erotika, ale také humor nevtíravě zastoupený právě kejklířem Žibřidem který svým sukničkářstvím připomíná Raynevana z Bělavy.

Navíc je Stín temného hvozdu temná fantasy zasazená do středověkého světa velice podobného tomu našemu. Což je mi velice sympatické.

Vlastně jediné co knize podráží nohy, je příliš překombinované rozuzlení a rozvláčné tempo vyprávění.

Kniha vyšla roku 2009 v nakladatelství Straky na vrbě. Já ji slyšel jako audioknihu vydanou taktéž u Strak na vrbě.

U té bych se rád zastavil.

Jiří Pobuda, který knihu Stín černého hvozdu načetl je dlouholetým lídrem skupiny Fiannan http://bandzone.cz/fiannan. I když Stín černého hvozdu byl jeho první knihou načtenou pro Straky, měl v té době za sebou práci na čtyřech knihách, k tomu připočtěme 2 výběry z afrických a indiánských pohádek, jeden z poesie F. Villona a dvě rozsáhlejší povídky či spíš novely. Byť Knihu Míly Lince načítal nedlouho po té co s narátorstvím začal, zhostil se pan Pobuda práce na výbornou. Nejen že dokázal skvěle ztvárnit šumaře Žibřida, ale i ostatním postavám (a že jich není málo) vtiskl ten správný tón hlasu. K tomu přidejme písně Hakka Muggies http://mujweb.cz/hakka_muggies/ ,které se celou knihou vinou jako červená nit. A máme tu opravdu povedenou audioknihu.

A ačkoliv „jsou Straky patrně jediné nakladatelství, jehož audioknihy vznikají v ložnici rétora a rétor je i zvukově sám střihá a upravuje“, není to na knize skoro poznat.

Je jen škoda že pan Bronec nezvolil pro Hlas Černého jiného narátora.

Kniha 70 %

Audiokniha 85 %

Jan Procházka

 

 

Bernard Cornwell – Sharpův tygr – Walker a Volf 2016

tigrDříve než se Sean Bean stal Boromirem či Eddem Starkem, proslavil se rolí válečníka, kterému syn Gondoru ani pán ze Zimohradu nesahají ani po kotníky. Ano, řeč je o Richardu Sharpovi, jemuž bylo v letech 1993 až 2008 věnováno šestnáct filmů.

Jejich předlohou se stala série historických románů Bernarda Cornwella, která zatím čítá dvacet jedna knih. První z nich se jmenuje Sharpův tygr, a ačkoliv u nás vyšla již v roce 1997, teprve vloni se ji rozhodli mládenci z audio vydavatelství Walker a Volf vydat jako audio knihu.

O čem tedy Sharpův tygr je?

Richard Sharp se jako mladý vojín roku 1799 účastní tažení britské armády k Seringapatamu, opevněnému sídelnímu městu maisúrského sultána Típúa.

Vojínu Sharpovi, který uvažuje o dezerci, se náhle naskytne zvláštní příležitost uniknout tyranskému seržantu Hakeswillovi i nudnému vojenskému životu, jenž neuspokojuje jeho dobrodružnou povahu. Dostane od velitele armády generála Harrise úkol, aby se jako předstíraný dezertér pokusil proniknout do Seringapatamu a spojil se tam se zajatým britským zvědem plukovníkem McCandlessem, který ví, jakou past Típú na Brity nastražil. Nebezpečné poslání zavede Sharpa do exotického prostředí orientálního města, v němž musí vynaložit všechen svůj důvtip i odvahu, aby si zachoval život, a navíc zachránil britskou armádu před porážkou.

Bernard Cornwell ve svém románu nejen skvěle zachytil mašinerii tehdejší britské armády, ale zároveň nám nabízí akcí nabitý dobrodružný román plný akčních scén a dějových zvratů. Navíc Richard Sharp je sympatická postava, které čtenář prostě musí fandit.

Jiří Walker Procházka a Radek Volf si jako narátora pro Sharpova tygra zvolili herce Luboše Ondráčka, který je členem hereckého souboru činohry Národího divadla Brno a na poli audioknih má na kontě takové skvosty jako Tajemný Etrustk Mika Waltariho či Cesta na Jitřní Jana Čepa.

Ačkoliv se zvukový mág Radek Volf tentokrát nemohl vyřádit tak jako u sci – fi titulů, audioknize není po zvukové co vyčítat a Luboš Ondráček zvládl jako narátor svou práci na výbornou. Jeho seržanta Hakeswilla si budu pamatovat zřejmě do smrti.

90% kniha

85% audiokniha

 

 

 

Bohové Gothamu – Lyndsay Faye – Paseka 2014

Jako první je třeba zmínit, že název prvního dílu této série je silně zavádějící. Pokud po této knize sáhnete proto, že jste fanoušek Batmana nebo komiksů obecně, tak se dočkáte nemilého překvapení. Děj knihy se míjí s Netopýrovým universem jak geograficky, tak chronologicky.
— Děj této převážně detektivní série se odehrává ve víceméně reálném New Yorku a v době, když ještě velká část jeho domů byla dřevěná. Konkrétně jde o horké léto léta páně Bohové 1845. Mladý barman Timothy Wilde přijde při velkém požáru jak o svůj bar, tak o svoje bydlení, tak o všechny svoje úspory a jeho tvář je navždy do poloviny poznamenaná ohněm.
— Jeho bratr Valentin jej zapíše do řad nově vzniklé policie, které všichni říkají Měděné hvězdy. Má sloužit v jedné z nejhorších čtvrtí již tak nevlídné metropole. A ani si nestačí na svůj nový odznak zvyknout, kdy do jeho života vstoupí mladičká dívenka a s ní hrůzná záhada dětských mrtvolek. zejména díky ní, se jeho pátrání po sériovém vrahu dětí, stává velmi osobní záležitostí.
— Nebudu vám tajit, že tempo vyprávění až do strhujícího finále není úplně nejrychlejší ale autorka toto oldskoolovější tempo bohatě vyvažuje tím, jak skvěle buduje atmosféru stařičkého New Yorku a dobře zvolenými a bohatě prokreslenými postavami. Všechny ty nevěstince a brlohy, nálevny a kostely, chudobince a špinavé ulice na vás ze stránek knihy přímo vystupují a vy málem cítíte všudypřítomnou špínu a chudobu, která na vás útočí za každým druhým rohem.
— Nakonec musím konstatovat, že jsem opravdu rád, že jsem se nedal odradit velmi pozvolným začátkem a že by tato série nemusela být vůbec špatná, pokud si autorka slušně položenou laťku udrží.

 

Ymar – Magdalena Maria Kałużyńska -Fox Publishing 2010

Ymar je celkem originální polský horror. Kniha získala v roce 2010 cenu nejlepší polská kniha v anketě čtenářů webu Grabarz Polski (Polský hrobař – web zaměřený na horror a thriller) a v roce 2011 titul Kniha na léto – kategorie thriller / horror webového portálu granice.pl. a na polské knihomolské sociální síti Lubimyczytać.pl se hodnocení této knihy pohybuje mezi dvěma póly. Hodně nízkého a hodně vysokého hodnocení.
— A jak bych knihu hodnotil já? Také já jsem rozpolcen jak shnilý zombík po polaskání ostrou katanou. jednotliví ingredience (originální způsoby vražd, tajemné okolnosti, interakce mezi postavami, postavy, atd…) fungují celkem dobře, tempo i atmosféra vyprávění je povedená ale nějak to správně nefunguje dohromady. Nebo alespoň v mém případě to nějak nezapadlo do sebe. Ale v rámci objektivity s musím přiznat, že jsem měl mezi jednotlivým čtením větší pausy než obvykle mívám. což mohlo mít dopad na zážitek z knihy.
— Na druhou stranu nelze paní Magdaleně upřít, že píše dobře a její vyprávění má slušnou flow a občasné spíše černější fórky nejsou moc prvoplánové a že nepoužívá stokrát omleté strašidelné propriety a tak namísto vousaté šestset šedesát šestky si hraje s číslem sedm a i další detaily má originálnější než většina spisovatelů v tomto žánru. Pochválit také musím uvěřitelné a inteligentní dialogy a to jak postav z masa a kostí, tak i těch, u kterých to zas tak jisté není.

Między młotem a swastyką – Władysław Kołaciński – Słowo Narodowe 1999

Především pokud je pravda, že tuto knihu, téměř bez jakéhokoliv zásahu zvenčí, sepsal sám autor ,který není profesionálním spisovatelem ale vojákem, tak klobouk dolů. Zcela férově musím říci, že svým vypravěčským uměním předstihne nejednoho z profesionálních spisovatelů, kteří mají na pultech už několik knih.

zbik-dowodca-3-kompanii-204-pp
— Władysław Kołaciński, známější pod svým krycím jménem „Żbik“ neboli „Divoká kačka“ byl legendární odbojář a partyzánský velitel především v legendární organizaci NZS (Narodowe Siły Zbrojne) v známé Svatokřížské brigádě.
— První křest ohněm prošel jako námořník a poté delší čas působil v ilegálním odboji. byl dopaden gestapem a prošel si peklem jejich výslechů. při transportu do koncentračního tábora se mu s několika kolegy podařilo uprchnout a dokonce vyhodit dva Němce z vlaku v kterém byli převáženi. Po strastiplné cestě se dostal k partyzánům. Poměrně rychle se dostal na pozici velitele oddílu.
— Bojovníci NSZ nebojovali jen s Němci ale i s různými kolaborantskými prokomunistickými ilegálními oddíly jako byli GL (Gwardia Ludowa) nebo AL (Armia Ludowa) nebo se snažili chránit polské civilisty před nájezdy loupeživých band, kterým šlo jen o rabování a loupení. Nebyli napojení na žádné zahraniční organizace a snažili se co nejvíce přiblížit tomu aby vystupovali jako regulérní armáda. často válčili s jak s nedostatkem zbraní a munice, tak nedostatkem jídla a oblečení.
— Vyprávění Żbika je velice osobní, dokáže čtenáře dokonale strnout a akční pasáže jsou napsány pravdu skvěle dynamicky a to první verze knihy byla sepsána celkem brzo po válce! Autor i hlavní hrdina v jedné osobě se nebojí poukázat na různé selhání jak blízkých osob, tak své vlastní. Nic zde není černobílé. Krásně je to ukázáno na příkladě tří Rusů, kteří nějakou dobu v jeho oddíle bojovali. Objevili je jako dezertéry z německého zajetí a přes to, že šlo o nepřátele a příslušníky okupační armády, dal jim šanci. Dva z nich se stali plnohodnotnými členy oddílu a byli přes národnostní nevraživost v oddílu oblíbení. Třetí z nich nejen že, před mnohá upozornění šířil jak mezi vojáky, tak mezi civilním obyvatelstvem nenávistnou komunistickou propagandu ale měl spoustu sporů a potyček s jinými partyzány a civilním obyvatelstvem v okolí. Nakonec byl zastřelen. Jeho dva krajané by bývali mohli s oddílem zůstat až do jeho rozpuštění ale z velitelství přišel rozkaz, že je nutno se nebezpečných Rusů zbavit. Żbik se pokusil za své dva svěřence orodovat ale nespěl a bylo mu naznačeno, jak si jeho velitelé představují to „zbavení se“ dvou spolubojovníků. Żbik přesto rozkaz nevykonal a oba spolubojovníky s doporučovacím dopisem předal do jednoho z oddílu proruských partyzánů. Ti oba Rusy přijali a ačkoliv byli od Żbika, tak se je netroufli popravit.
— Autor zde líčí nejen známé bitvy pod Olesznem a pod Rząbcem ale i své vyjednávání s velitelem německých policistů hauptmannem Huste. S ním domluvil gentlemanský klid zbraní a propuštění několika polských civilistů z věznice gestapa. Tento krok mu pak byl často vytýkán ale Żbik se snažil co nejvíce omezovat dopad německých odvetných kroků na polské obyvatelstvo.
— Autor je zejména v akčnějších bojových scénách opravdu brilantní a čtenář má pocit jako by ležel s ruským pepešem (Špaginem) někde na kraji polského lesa a čekal jen na pokyn k palbě na německou kolonu nebo bolševiky. Sem tam jsem se sice ztratil ve zkratkách pro polské odbojové organizace, různé zbraně nebo v konspiračních přezdívkách jednotlivých velitelů či odbojářů ale celkový dojem z knihy byl výtečný.
— V závěru knihy byl ještě přidám pozdější doslov protože v prvních vydáních nemohl spoustu svých spolubojovníků uvést občanskými jmény, protože pro ně by se to rovnalo rozsudku smrti. Żbik měl v totiž v komunistickém Polsku asi stejné postavení a byl stejně očerňován a pronásledován jako u nás Mašíni. Proto zde autor vysvětluje a uvádí na pravou míru různá obvinění a nepravdy, které na něho a celé NZS nakydala bolševická propaganda.
— Kniha je opravdu výtečná a ukazuje v celé realitě složitou situaci polského odboje a ještě složitější a beznadějnější situaci, do které se oddíly NZS dostali po roce 1945. Kdy sice jedna okupační armáda byla poražena ale druhá nastoupila v plné síle a s obrovskou podporou polských kolaborantů. škoda, že odboji po roce 1945 je v knize věnováno jen málo místa.

tablica-edyt

Dzieci ze schowka – Ryū Murakami – Świat Książki 2009

Kniha Coin Locker Babies poprvé vyšla už v minulém století a to dokonce už v roce 1980. Proto se ještě tolik nepodobají novějším dílům Ryu Murakamiho. Hodně často jsem měl naopak dojem, že čtu nějaké starší dílo jeho slavnějšího jmenovce Hurukiho. A to především proto, že v této knize se mnohem více setkáváme se snovými pasážemi, které v pozdějších dílech Ryu moc často nenajdeme. Ale Haruki je používá stále.
— V knize sledujeme osudy dvou chlapců, které jejich matky chvilku po porodu odložili do zavazadlových skříněk na mince na nádraží. Na rozdíl od mnoha jiných odložených dětí, se podaří těmto dvěma přežít. Potkají se v sirotčinci a spřátelí se, ačkoliv jsou povahově rozdílní. Pak je oba adoptuje stejný manželský pár a oni se tak stanou bratry.
— Poté prožívají společně i každý sólo pády i okamžiky slávy. Putují různými místy včetně opuštěného města, pokrokového vězení pro mladistvé nebo blázince. Už zde je vidět fascinace Ryu temnými kouty Japonska, jen je tato fascinace méně dominantní jak v novějších knihách.
— Zejména ze začátku knihy působí jednotlivé kapitoly spíše jako krátké povídky jen částečně spojené některými společnými postavami. Později je děj již více souvislý ač se o poté občas mění tok vyprávění podle hlavní trojice. Kromě bratrů Kiku a Haru, sledujeme některé části příběhu pohledem Anemone, která je přítelkyní Kiku a v první části příběhu vlastní obrovského krokodýla Gulivera.
— Kupodivu se kniha čte velice dobře. Časté změny atraktivního nebo zajímavého prostředí nenechají čtenáře upadnou do rutiny a jak hlavní, tak vedlejší postavy jsou dobře napsané a často hodně excentrické. kromě těhotných žen a maminek s malými dětmi mohu jedině doporučit.

Morderstwo jako dzieło sztuki – David Morrell – Albatros 2014

češtině vyšlo pod názvem Na hraně temnoty. Originální název odkazuje na stejnojmennou knihu Thomase de Quinceyho, který je hlavní hrdinou nejen úvodní knihy stejnojmenné série a i známá kniha v příběhu hraje velkou roli.
— Thomas de Quincey byl nejznámější viktoriánský spisovatel a narkoman, který se proslavil dvěma knihami. První z nich byla Zpověď (anglického) požívače opia a díky ní dostal i přezdívku Opiumista. A druhou je Vražda jako krásné umění, kde popisuje brutální vraždu na Ratcliffe Highway a její všechny okolnosti s fascinací nemálo připomínající současnou literaturu o sériových vrazích, která už v knihkupectvích dokáže obsadit samostatný regál.
— Děj příběhu začíná mnoho let po této události ale neznámý vrah věrně kopíruje vraždy, které náš hrdina tak mistrně popsal. Proto je také jedním z hlavních podezřelých. Přesto jej dvojice hlavních vyšetřovatelů vezme na místo činu a později i na druhé místo činu, poté co neznámý vrah zopakuje i druhou z vražd, které se odehrály před desítkami let. Možná je to způsobeno tím, že Thomase doprovází jeho sympatická dcera, která se o něho stará.
— Druhá vražda, která počtem mrtvých i brutalitou překonává svůj vzor vyvolá paniku v celém Londýně a lidí se zmocní strach. Jelikož vrah, který provedl původní vraždy na Ratcliffe Highway byl dopaden a popraven, tak nemohlo jít o stejnou osobu. Nebo ano a vrah vraždí ze záhrobí? Ministr Lord Palmerston dá de Quinceyho zavřít do vězení a i tam se jej někdo pokusí zabít. De Quincy se v obavě o svůj život pokusí o útěk při převozu z vězení a útěk se mu zdaří. Pomocí sítě londýnských žebráků se mu podaří kontaktovat svoji dceru Emily a společně s ní a oběma detektivy ve velkém finále dopadnou vraha a zabrání pokusu o vyvolání chaosu po atentátu na sklad opia Východoindické společnosti v londýnských docích.
— Kniha bravurně líčí viktoriánský Londýn a to převážně jeho temnější a chudší část. Díky flashbackům vraha se nejen dozvídáme o jeho motivaci ale dostaneme se také do Indie, kde britská armáda držela ochrannou ruku nad obchodem s opiem provozovaným právě Východoindickou společností. Určitě si zamilujete dceru hlavního hrdiny Emily, která přináší do zatuchlého měšťáckého prostředí viktoriánské Anglie svěží vítr klíčícího feminismu a moderního pohledu na svět. Ač se autor snaží jazykem zůstávat ve viktoriánské Anglii, tempo vyprávění má moderně svižné. Rozumná míra společenské kritiky a sociální tématiky nevadí, ba spíše jen dokresluje temnou a depresivní náladu viktoriánské metropole.
— Ač kniha spadá spíše mezi „lehčí“ četbu není nijak plytká a rozhodně ji mohu doporučit. Jen nevím, zda mohu vzhledem k překroucenému názvu, laciné obálce a dalším drobnostem doporučit i český překlad této skvělé knihy. Takže pokud nemáte problém s čtením knih v angličtině, sáhněte spíše po originále.

Mapa vražd v Ratcliffe Highway

Szelest złotolitego brokatu – Hisako Matsubara – Państwowy Instytut Wydawniczy – 1982

Jednu z nejsilnějších knih (Ulička tisíce květů) tohoto roku , kterou jsem četl, Šelest třpytivého brokátu nepřekonal ale i bez toho jde o skvělou knihu.
— Chronologicky se tato kniha odehrává o něco dříve než Ulička tisíce květů, které začíná těsně před vypuknutím druhé světové války. Kdežto Šelest se odehrává ještě dříve, v době, kdy se Japonsko začíná dostávat ze své úmyslné izolace a pomalu ale jistě do něho pronikají vlivy ze Západu. Zejména Ameriky. Jde o dobu těsně po Japonsko – Ruské válce, tedy v prvních letech dvacátého století.
— Ač se kniha odehrává v minulosti, zpracovává témata, která jsou až palčivě aktuální. Jde především o ekonomickou migraci, postavení ženy v rodině, souboj tradic s novými pokrokovými názory, lpění na dávné slávě a další velká a složitá témata.
— Hlavní hrdinkou je dcera ze samurajské rodiny s dlouhou tradicí a zvučným jménem. Její otec se ale díky několika neuváženým investicím dostane do potíží a je nucen prodat svoje honosné sídlo a přestěhovat se do jednopokojového bytu ve městě. Hrdý samuraj tento pád nese velice těžce.
— Protože se již v té době objevují příběhy Japonců, kteří odešli za prací do USA a vrátili se oděni do zlatého brokátu, rozhodne se vyslat do USA i svého adoptivního syna a zároveň manžela hlavní hrdinky. Protože v době odjezdu je hlavní hrdinka ještě těhotná, nemůže odjet do USA společně se svým manželem, ačkoliv by velice chtěla.
— Manžel hlavní hrdinky tedy svou dceru uvidí pouze na fotografiích, které mu do Nového světa pošle hlavní hrdinka. Po nějaké době přijdou do Japonska první peníze, které hlavní hrdince pošle její manžel, slečně s prosbou aby je použila na cestu do USA. K tomu nedojde, protože všechny peníze utratí její otec na různé věci, které mají vzkřísit někdejší slávu staré samurajské rodiny. Při zaslání dalších peněz se situace opakuje a hlavní hrdinka začne pracovat na tajném plánu, jak se dostat za svým manželem.
— Kniha se četla výtečně a situace a postavy v ní vylíčené, zná téměř každý z nás, pouze kulisy jsou jiné. Zejména postava otce je vykreslena skvěle rozporuplně. Čtenář neví, zda jej má obdivovat pro jeho sebeovládání, precisnost, nebo nenávidět pro jeho bezelstné sobectví a sebestřednost, či ho spíše litovat pro jeho namyšlenou naivitu a pedantské lpění na minulosti. A takto skvěle jsou prokresleny i ostatní postavy.
— Příběh je opravdu silný a dobře odvyprávěný. Na hodně místech vás zasáhne hodně hluboko a oceňuji i to, že některé věci, zde nejsou stoprocentně objasněny. Určitě mohu s klidným srdcem doporučit téměř každému trochu náročnějšímu čtenáři.

Vernon Subutex (1) – Virginie Despentes – 2016 Wydawnictwo otwarte

Asi není náhoda, že tato kniha hodně připomíná svým stylem romány Michela Houellebecqa. Michal ve svých románek má více narážek na filozofii a francouzské spisovatele. Virginie má v první díle této série zase více narážek na různé celebrity a zejména kapely a interprety, jak francouzské, tak zahraniční.
— Vernon, která je hrdinou tohoto románu, měl kdysi obchod s gramofonovými deskami ale nástup CD, interenetu a následný nástup warezu jej připravil o živobytí. Nějakou dobu žije tak, že na e-Bayi rozprodává různé sběratelské předměty a rarity, které v bohatších časech nasyslil. Občas mu vypomůže finanční injekcí jeho dávný přítel ze starých časů Alex Bleach, který se stal úspěšnou hudební hvězdou.
— Když Alex Bleach umře, je jen otázkou času, kdy Vernon kromě práce přijde i o střechu nad hlavou. Tak začíná jeho anabáze po bytech kamarádů, milenek a známých než se dostane až na ulici. Během toho prožívá chvilky štěstí i pádů ale vždy to nějak posere buď on sám nebo okolnosti. Potkává soustu zajímavých postav i postaviček, ze všech možných společenských tříd.
— Stejně jako, když Houellebecq‎ v Podvolených vypráví jak Marine Le Pen kopíruje styl oblékání Merkel, tak i Virgie Despentes vytváří podobné komické situace. Třeba když Vernon balí balí mladou slečnu o které po nějaké době zjistí, že jako malá holčička chodila do jeho obchodu se svým otcem, který tam kupoval podivné severské black metalové kapely a nyní je velké zvíře v nějaké bance nebo když s jedna z ženských postav vypraví do Barcelony jako doprovod téměř dospělé dcery svého přítele, která nedávno konvertovala k islámu. A díky její návštěvě se dozvěděla (díky Googlu), že její matka, která od jejího otce utekla byla velmi známá pornoherečka.
— Kniha je jednak plná stesku po ztraceném mladí, bezstarostných devadesátkách a osmdesátkách , rozčarování a znechucení z moderní digitální doby, druhak ostrou kritikou prázdného života bez odpovědnosti, závazků a duchovnosti. Autorka kritikou rozhodně nešetří. Trefuje se do všech bez rozdílu pohlaví, politické orientace, místa na společenském žebříčku, národnosti či věku.