Kronika ptáčka na klíček – Haruki Murakami – Odeon 2014

Opět se čtenář dočká pořádné porce magického realismu ve stylu Murakami sana. Dočká se všeho, co mají mazlíčci na jeho knihách rádi. Prolínání snového světa s realitou, slušnou dávku nostalgie a vyrovnaný mix japonských reálií s odkazy na moderní gaidžinskou kulturu i popkulturu. Neoposlouchané dialogy a lůzři v hlavních i vedlejších rolích nesmí chybět.
Pozorný čtenář objeví spoustu jungiánských archetypů a celkově příběh je variací na dlouhou řadu iniciačních románů. Stejně jako u románů Umberta Eca může čtenář hladce plout po hladině hlavního „mudlovského“ příběhu nebo ponořit více, či více do „podvědomých“ vrstev vyprávění.
A přece se tento příběh liší od ostatních románů HM. Důvodem je historická větev vyprávění, která se vrací do doby druhé světové války a doby těsně po ní. Japonsko se dodnes nevyrovnalo se svou temnou minulostí a s tím, že Japonci sehráli v Asii stejnou úlohu jako nacistické Německo v Evropě. Dodnes jsou válečné zločiny a celá druhá světová válka velké tabu v celé japonské společnosti.
Tím, se také část tohoto příběhu stává dosti aktuálním. Protože kromě Japonců se se svou temnou minulostí nevypořádali ani Rusové a dnes jsme svědky toho, jak ožívá, to nejhorší z jejich nedávné historie a společnost se opět militarizuje a opět se přepisují dějiny a mapy.

Advertisements

Slyš vítr zpívat / Pinball, 1973 – Haruki Murakami – Muza 2014

Kromě Slyš vítr zpívat (風の歌を聴け – z roku 1979) obsahuje i Pinball 1973 (1973年のピンボール z roku 1980). Jde tedy o nejranější díla Murakamiho. Přes to všechno už mají většinu poznávacích znaků typického Murakamiho stylu. A už jde o fascinaci gindžinskou kulturou (vážná hudba) nebo pop kulturou (pinball), tak snovou atmosféru, podivné postavy či snové a fantastické prvky.
Děj obou románů je více rozvolněný a netvoří tak viditelnou dějovou linku jak u některých pozdějších románů. Naopak snových a nadpřirozených prvků je zde poměrně málo, ve srovnání s některými staršími romány. V jednom z románů se mihne i motiv sestupu do šíleně hluboké studny, kde jedinec nachází božský klid a studna mu umožňuje putovat časem. Tento motiv si Murakami vypůjčil z jedné z klasických sci-fi a pak v jiné podobě použil i v Kronice ptáčka na klíček, který patří k poměrně čerstvé tvorbě.
Obě dvě knihy lze sice nelze počítat k tomu nejlepšímu, co Murakami napsal ale na druhou stranu jde o tak výtečného autora, že jeho slabší kousky předčí vrcholná díla jiných autorů. Když si libovolnou z těchto knih koupíte, tak neprohloupíte ale společně jsou jako dvojčata 208 a 209. Je to z toho důvodu, že společně s Honem na ovci (羊をめぐる冒険 z roku 1982), která je závěrečným dílem tvoří trilogii.
Každopádně jde o dobré knihy a je škoda, že u nás ještě nevyšly.