Dżihadystka – Anna Erelle – Sonia Draga 2015

jihad-girlKniha má podtitul „Relacja z wnętrza komórki rekrutacyjnej Państwa Islamskiego“ což je trošku jazyková hříčka protože komórka je jak buňka (zde teroristická), tak mobilní také telefon. A mimochodem kniha vyšla i v češtině jako „Džihád: V kůži bojovníka Islámského státu“ u vydavatelství cpress.
— Nicméně jde o příběh francouzské novinářky, která chce napsat reportáž o praktikách IS a když se na síti začne vydávat mladičkou konvertitku k islámu, tak se jí ozve Abu Bilel. Jde o jednoho z předních verbířů Daeš a člověka vysoce postaveného v hierarchii Daeš. Ten ji nejen začne ihned přemlouvat k útěku do Sýrie ale také balit a slibovat ji manželství.
— Nicméně i když se zde dozvíme hodně o verbířských taktikách Daeš, myšlení a chování džihádistů, tak hodně prostoru bylo věnováno samotné autorce. Tedy tomu jak se vypořádávala s tím, že koketuje s nemilosrdným vrahem, setkávala se se zlem a jak na ní působilo to, že žila dva naprosto rozdílné životy.
— Ale i neustálé proměny Abu Bilela byly dost zajímavé. Jak se v něm mísil zamilovaný osamocený naiva s cynikem, který vypráví o stínání hlav. Okamžiky kdy se zamotával do svých lží, vypadával z role vlídného a skromného věřícího.
— Popravdě jsem se do knihy pustil jenem proto, že jsem potřeboval něco, co by šlo číst v kindlu a  nerušilo v noci světlem lampičky. Nakonec to bylo hodně velké překvapení.  Kniha je nestranná, zajímavá a čte se příjemně a vyprávění má spád. Různé arabské termíny a zkratky francouzských veřejných institucí jsou dostatečně vysvětleny v poznámkách pod čarou, takže se v textu neztratíte.
— Knihu mohu s klidným svědomím doporučit víceméně všem. Jo a jen tak na okraj? na autorku byla vydána fatwa podobně jako na Salmana Rushieho.

Tiráž
Vydal: Sonia Gragav roce 2015
První vydání: 2015
Překlad: Marek Chojnacki
Počet stran: 288
Vazba: brožovaná
ISBN: 8379993969

Reklamy

Vězněná – Pavel Renčín – Argo 2015

veznena-rencinMusím se přiznat, že Vězněná byla jednou z těch knih, které jsem četl na více pokusů.  Nejsem nějaká citlivka ale líčení průběhu uvěznění hlavní hrdinky knihy a její první zážitky v zajetí mnou dost otřásly a moc mne nelákala vyhlídka, že druhá půlka knihy bude líčením utrpení, která hlavní hrdinka okusí od svého sadistického věznitele. Proto jsem knihu na půl roku odložil a vrátil se k ní až nedávno.  A pak ji na jeden zátah dočetl.
— Kniha je to hodně dobrá ale určitě bych před jejím čtením varoval slabší povahy. Protože zejména druhá polovina není vůbec radostné čtení. A to i ta první půlka je dost depresivní. Opět tu máme dva hlavní hrdiny a dvě dějové linky, ve dvou časových rovinách, které se v závěru propojí do jediného příběhu.
— Jasně že ten závěr a některé dějové zvraty asi většina zkušenějších čtenářů odhalí dopředu ale to na napínavosti příběhu a jeho atmosféře nenapáchá zas tak velké škody. Postavy jsou napsané dobře, dialogy uvěřitelné  všechno je pěkně na svém místě aby se příběh dobře četl a čtenář se ztotožnil s příběhem. A zda je tam toho násilí a temnoty moc? Já myslím, že pro někoho asi ano ale pro zkušeného čtenáře je té temnoty a násilí přesně na tom ostří a stačilo by jen troška aby to sklouzlo do manýry.
— Nechci moc psát  o ději. Podle mne to moc do recenzí nepatří ale budiž, jen v kostce. V časové lince ze současnosti sledujeme učitele ze základky, který stále více podléhá svým nočním můrám a temným vizím a v lince z minulosti sledujeme malou holku, která na vesnici u cizího chlapa čeká až se setká se svými rodiči a společně utečou z vězení jménem  Československá socialistická  republika ale plány na útěk překříží prastaré zlo.
— Kdybych to měl porovnat třeba s hodně diskutovanou Trhlinou, tak Renčín pravítkuje  a pokud nemáte problémy s násilím a temnotou v knihách, tak vám mohu knihu doporučit.  A neříkejte, že jsem vás nevaroval!

Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2015
Autor obálky: Milan Malík
Počet stran: 236
Vazba: pevná
ISBN: 9788024256542

Budoucnost – Dmitry Glukhovsky – Knižní klub 2015

futu--reJsem rád, že jsem dal současnému kultovnímu ruskému  spisovateli Glukhovskému druhu šanci. Nejdříve jsem od něho četl jeho nejznámější Metro 2033 a byl jsem neskutečně zklamaný. Sice jsem svůj původní obrovský odsudek mírně obrousil ale přesto jsem ho bral za vyhajpovanou bublinu. Ale když jsem se dozvěděl, o čem má být jeho poslední kniha Text, tak jsem se rozhodl, že mu dám další šanci. A podstatně jsem na něho změnil svůj názor a rozhodl jsem se, že si od něho přečtu více. Také další jeho kniha Soumrak si hodně líbila a tak jsem musel sáhnout i po Budoucnosti.
— Nakonec se Budoucnost zařadila až za Text a Soumrak. Což ale neznamená, že jde o špatnou knihu. jen že se mi ty dvě dříve jmenované, četly hůře a zaujaly mne více. Problémem Budoucnosti se mi zdá, že autor do prostotu jednoho běžně dlouhého románu  rozpracoval až moc motivů, myšlenek a nápadů. Také pojmenováním postav pouhými čísly v částech knihy, které se odehrává v minulosti, může leckoho mást a dělat hokej v ději.
— Na druhou stranu je třeba zmínit, že popisy různých lokací, kterými hlavní postava prochází v průběhu vyprávění jsou barvitě popsané a zejména Barcelona úplně vylézá ze stránek, jak je dobře popsaná. Plusem jsou i uvěřitelné postavy, které nejsou černobílé a mají i svůj vývoj a spoustu vnitřních rozporů.
— Děj tohoto románu se odehrává v budoucnosti, kdy lidé objeví prostředek, který jim zajistí nesmrtelnost ale jelikož to zároveň znamená masivní přelidnění, tak se v Evropě platí zákon, že lidé nesmí mít děti.  Hlavní hrdina této knihy je členem jednotek, které vyhledávají nelegálně počaté děti. Jednoho dne našeho hrdinu povolá jeden z nejmocnějších mužů Evropy aby jej pověřil velice delikátním a důležitým úkolem. Což spustí velkou lavinu událostí a změn v postojích hlavní postavy.
— Autor pracuje s mnoha různorodými myšlenkami a filozofickými otázkami. Od úvah o smyslu života, lidského štěstí, celého lidstva přes otázky o tom, co všechno je možné jedincům provést pro „dobro“ celku, až ke kritice „kultu mládí“ a moderního vytěsňování smrti z našich životů.  Povedení je i ten retelling Romea a Julie, který tvoří jeden z mnoha motivů tohoto mnohotvárného románu. Autor dokonce pracuje i s motivem uprchlické krize, která je velkým tématem zejména pro populistické manipulátory.
— A pokud se ptáte, zda vám knihu doporučím nebo ne, tak bych řekl, že záleží na tom, kolik si chcete od Ghlukovského přečíst knih. Pokud jen jednu, tak sáhněte po té nejnovější – tedy Textu ale pokud si od něho chcete přečíst klidně všechno, pak klidně sáhnete i po Budoucnosti.
Autor sice napsal lepší knihy ale stále dostanete minimálně nadprůměrnou sci-fi, která se zabývá hodně aktuálními tématy.
— Kniha má i zajímavý web, s ukázkami textu a grafikou inspirovanou tímto příběhem. Obojí  najdete jak jinak na adrese FUTU.RE.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2015
Vydavatel originálu:  АСТ 2013
Originální název: Будущее
Překlad: Rudolf Řežábek
Obálka: Vojtěch Kybal
Počet stran: 648
Vazba: pevná
ISBN: 9788024249179

Nulté číslo – Umberto Eco – Argo 2015

numero-zeroUmberto Eco je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů a tato kniha je bohužel jeho poslední. Nulté číslo se zabývá Ecovým oblíbeným tématem, kterým jsou konspirační teorie. Tímto tématem se autor zabýval už ve svém nejlepším beletristickém románu Foucaultovo kyvadlo a novějším románu Pražský hřbitov. Proti oběma těmto románům je Nulté číslo podstatně útlejší svazek.
— Knihou z edice od Arga se jako takový jednotící prvek grafické úpravy táhne motiv ofsetového tisku. Pokud nevíte o co jde, tak jsou to takové ty miniaturní tečky, které tvořily dříve obrázky v klasických tištěných novinách. Najdete je jak na obálce, tak na potisku samotné knihy, tak na stranách, které oddělují jednotlivé kapitoly. A jelikož jsou kapitoly dost krátké, tak tyto vnitřní ilustrace vytvářejí na ořízce zajímavý motiv určitého kropenatého vzorku.
— Příběh knihy mapuje život v redakci novin, které se jen připravují ale ještě nezačaly vycházet. Budoucí redaktoři těchto novin zkoušejí psát různé senzační články a v určité části se začnou dít podivné věci a začne jít o  kejhák. Autor nešetří černým humorem a vtipnými postřehy o praxi médií a zabedněnosti spoluobčanů.
— Jazyk a styl vyprávění je opět, jak už jsme od Eca zvyklí parádní. Umberto prostě drží svou vysoko postavenou laťku a čtenář od něho dostane vše na co je už delší čas zvyklý. Zajímavý příběh, nádherný jazyk, spoustu faktů, zajímavostí, drbů a nejspíše i nějaké neškodné výmysly, všechny postav jsou uvěřitelné a výstižně popsané, dialogy jsou živé, plné černého humoru a vtipných rýpanců. Ano – v porovnání s nejlepšími díly už autor tak neplýtvá náměty a pikantními fakty a i roviny vyprávění nemají tolik vrstev jak legendární Kyvadlo ale stále jde o neskutečně výborné čtení. Jediné a velké mínus této knihy je její délka, Což je škoda zejména teď, když víme, že už další knihu nenapíše.
— Kniha je stále více a více aktuální. Když vezmeme v úvahu, že v originále vyšla už v roce  2014, kdy postfaktická doba, clickbaitová epidemie a štvavá média teprve zažívaly svůj nástup v souvislosti s anexí Krymu a nástupu populistických politiků. A až na malé a roztroušené ostrůvky pozitivní deformace to hodně dlouho nevypadá na nějaké zlepšení. Pokud se nějakého vůbec dočkáme.
— Nicméně přes všechno, co jsem napsal musím knihu doporučit jako důstojné rozloučení s jedním z největších a nejdůležitějších spisovatelů minulého století.

Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2015
Vydavatel originálu:  Bompiani 2015
Originální název: Numero zero
Překlad: Anežka Charvátová
Obálka: Pavel Růt
Počet stran: 243
Vazba: pevná
ISBN: 9788025715895

 

 

Sztywny – Michał Gołkowski – Fabryka Słów 2015

sztywny-coverStywny je čtvrtý díl výtečné série inspirované hrou S.T.A.L.K.E.R. a Stywny (dalo by se to přeložit například jako Tvrďák) je přezdívkou hlavního hrdiny o kterém je tato kniha. Musím říct, že svým chováním, svou mluvou a svou morálkou, připomíná Stywny spíše Bratrstvo kočičí pracky než Rychlé šípy. Asi by jste nechtěli mít takového kámoše jako je tento týpek.
— První část knihy vás asi nebude tolik bavit, protože se většinou odehrává mimo radioaktivní zónu plnou tajemných artefaktů a nebezpečných mutantů. Jen sledujeme, jak se náš hlavní hrdina potácí mezi alkoholem a smažením a také mezi různými ženami, se kterými si hojně užívá divokého sexu.
— Sice jsme svědky jedné výpravy do zóny ale ta se moc dobře nevyvede a Stywny se dostane do nezáviděníhodné situace, kdy dluží jednomu z mafiánských bossů  litr v dolarech. Což je částka, která se i pro stalkera s mnohem lepší životasprávou a odpovědnějším přístupem k financích je docela vysoká částka. nejen tento fakt ale i další věci a jeho ne zrovna ideální povaha našemu hrdinovi dost začíná lézt na mozek a svým dosti zkratkovitým jednáním si vyrábí další a další nepřátele.
— Někde za druhou polovinou knihy se příběh parádně rozjede a i když asi hlavní zápletku příběhu uhodnete dosti brzo, tak to jak autor finále příběhu zpracoval, tak vás donutí přehodnotit jak tuto knihu, tak i hlavního hrdinu. Poslední třetina knihy je opravdu skvělá a bohatě vám vynahradí trošku nepříjemný a pomalejší rozjezd. Michał opravdu akční scény umí a vy ho budete blahoslavit.
— Zejména v druhé půli se kniha čte velmi dobře, tempo vyprávění je  pěkně svižné a čtenářský zážitek umocňuje nejsoučasnější jazyk plný slangových výrazů a popkulturních odkazů. Prostě ideální oddechová záležitost pro fanoušky sci-fi a zejména Zóny. Z prvních čtyř dílů stalkerské série, které všechny psal Michał Gołkowski jsem četl tři. Kromě této ještě Ołowiany świt a Droga donikąd. Ruku do ohně dám a s klidným srdcem doporučím všechny tři. Navíc jak je u vydavatelství Fabryka Słów nepsaným pravidlem, kniha je velice parádně zpracovaná po grafické stránce a to včetně ilustrací uvnitř knihy.

1520529098774

Téměř celá série. Obrázek použit z blogu unserious.pl s laskavým svolením majitelky

Tiráž
Originální titul: Sztywny
Vydala: Fabryka Słów  v roce 2015
Obálka: Klaus Wittman
Ilustrace: Andrzej Łaski
Počet stran: 359
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788379640645

Meursault, přešetření – Kámel Daúd – Odeon 2015

meursault_pretreseniMusím se přiznat, že Cizince od Alberta Camuse na který je tato kniha reakcí, jsem nečetl. Dokonce si nevzpomínám, že bych kdy slyšel píseň Killing An Arab od The Cure, která reaguje na stejnou knihu.
— Hrdina této knihy, která je částečně autobiografická se stylizuje do mladšího bratra bezejmenného (pro svět) Araba, které bezdůvodně zastřelil na mořské pláži hrdina slavného Camusova románu. Hrdina pátrá jak po historii svého bratra, tak po stopách francouzského kolonisty Meursaulta, který byl vrahem vrahem bratra našeho hrdiny.
— Debut alžírské novináře je poměrně útlá kniha a tím, jak má říznou flow a jak skáče z jednoho tématu na druhý nejen že mi dost připomíná styl, kterým často psali někteří spisovatelé takzvané beat generation ale také i díky tomu, že jde o reakci na jiné dílo, mi to evokuje hip hopový beef – neboli slovní bitvu dvou raperů. Čte se dobře. Kámelův způsob psaní, připomíná klasické blízkovýchodní vypravěče a často se obrací na samotného čtenáře jako na někoho, komu to v útulné alžírské kavárničce vypráví.
— To že, když hrdina knihy zabije pro změnu Francouze, je alžírskou policií stíhán ne proto, že zabil ale že zabil až po získání nezávislosti a že nezabíjel v rámci alžírské války o nezávislost – což je také docela aktuální téma. Také další témata, okolo kterých se točí texty této knihy, jsou stále dost aktuální: osobní i národní identita, vypořádání se s nepěknou národní historií a také s dědictvím okupace cizí mocnosti.
— Pokud vám nevadí knihy, které nemají zcela jasný děj a jsou více o pocitech a hledání odpovědí, pak vám mohu tuto odeonku doporučit. Pokud se zajímáte o moderní francouzskou literaturu a milujete Camuse, pak je to přímo povinnost a pro ostatní by to mohla být zajímavá exkurze do oblasti vážnější a náročnější literatury.

Tiráž
Originální titul: Meursault, contre-enquête
První vydání: 2014
Vydal: Odeon v roce 2015
Překlad: Alexandra Pflimpfová
Obálka: Ivan Brůha
Počet stran: 144
Vazba: pevná
ISBN: 9788020716507

Mise Afghánistán: Český chirurg v zemi lovců draků – Tomáš Šebek – Paseka 2015

sebek-miseTomáš Šebek není klasický spisovatel ale jde o českého lékaře, který občas jede na nějakou humanitární misi organizace Lékaři bez hranic. během svého působení na takové misi si píše deník a na základě tohoto jeho deníku pak vznikají knihy.
— Pokud je vaším jediným důvodem, proč čtete knihy zábava, tak bych vás asi měl upozornit, že jelikož je autor především skvělý chirurg, tak popisu různých operací, průběhů léčení zranění  a oprávněnému vychvalování ostatních kolegů je v knize věnováno poměrně hodně prostoru. Není ani divu, lékaři na misích makají jako mourovatí a moc času mimo nemocnici  nestráví. Navíc pohyb mimo prostory nemocnice mají dosti omezené z důvodu bezpečnosti. Přeci jen mise Lékařů bez hranic se odehrávají buď v přímo válečných zónách nebo hodně nebezpečných lokalitách.
— Nicméně i tak si autor najde prostor aby vylíčil obyčejný život obyvatel země, kde dočasně působí, vztahy s kolegy a to jak z Lékařů bez hranic, tak z místními lékaři a ošetřovateli. Zvykem LBZ je totiž co nejvíce znalostí lékařů, pracujících pro tuto skvělou humanitní organizaci, předat místním lékařům aby byli schopni pracovat co nejlépe i po skončení mise LBZ. Čtenář také sleduje osudy pacientů, které prošli buď  přímo rukama našeho hrdiny nebo jeho kolegů v nemocnici. Také se případným zájemcům z řad čtenářů pokouší přiblížit fungování a mentalitu LBZ a ukázat jim klady a zápory této práce. Či spíše poslání.
— Když v závěru Tomáš Šebek psal, jak vysoce cenění jsou čeští lékaři u této organizace, tak jsem se nemohl ubránit slzám. Tuto knihu jsem totiž dočítal těsně před Vánoci a jak výsledky voleb, tak shitstorm, který rozpoutali Zeman s Ovčáčkem rozhodně nezadávali důvod k nějakým projevům vlastenectví. Nicméně abych to shrnul, pokud jste ochotni občas vytrpět delší pasáže líčící dění na chirurgickém sále, tak se nemusíte této knihy bát. Autor píše civilně, tempo vyprávění je celkem  svižné a dozvíte si i spoustu zajímavostí jak ze světa Lékařů bez hranic, tak ze života obyčejných Afghánců.
— Pokud vás toto téma nebo sám autor zaujali a zatím se vám ještě nechce kupovat knihu, pak doporučuji, toto skvělé interview, které Tomáš Šebek absolvoval na ČT24 a kde jen krásně dojali telemostem s autorem jeho oblíbené knihy a také pozdravem od jeho překladatele z mise na Haiti, který se přestěhoval do Prahy a studuje zde medicínu.

Tiráž
Vydala: Paseka v roce 2015
Obálka: Luboš Drtina
Počet stran: 248
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788074326561

Paweł Smoleński – Izrael już nie frunie – Czarne 2015

izrael-pawelTato kniha, která je klasickou ukázkou skvělé polské reportážní školy u nás vyšla u vydavatelství Dokořán pod jménem Izrael se už nevznáší. Ten můj výtisk od polského vydavatelství Czarne byl již čtvrtým vydáním této konkrétní knihy, takže jde o dost úspěšný titul.
— Samotný název knihy je odkazem na jeden z příběhů obsažených v  této knize, který pojednává o dvou bratrech chasidech, z nichž si jeden tajně přečte Darwina a pak tento skvělý žák jedné z prestižní ješivy  opustí tuto školu i chasidskou víru a stane se známým izraelským publicistou. Pro svého bratra i většinu rodiny se ale mrtvým již když opustí chasidskou komunitu.
— Jelikož první vydání této knihy vyšlo již v roce 2006, tak reflektuje i některé problémy, na které si již dnes sotva vzpomeneme jako je násilné vyklizení židovských osad na kupovaných územích. Tato problematika se v této knize řeší hodně a je to pro Izraelce hodně citlivé téma asi i dnes.
— Jinak jde o klasický příklad skvělé polské reportážní školy: autor dává prostor jak velké politice, tak obyčejným osudům a příběhům obyčejných lidí, snaží se nestranně dát prostor jak Palestincům, tak Izraelcům, lidem ze všech sociálních skupin a vrstev. V rámci oslovení Izraelců, zde ještě dává prostor Izraelcům, kteří pocházejí  z různých částí světa. Na to, že je izraelské obyvatelstvo složeno z Židů, kteří původně žili v úplně jiných částech světa, takže kromě tradiční nevraživosti mezi Izraelci a Palestinci, tu máme tlaky mezi židy pocházejícími z Afriky a Židy pocházejícími z Ruska a jeho bývalých kolonií.
— Protože Izrael je země plná rozporů, oblastí odkud pochází všechny tři abrahámovská náboženství a nachází se zde Jeruzalém, který má obrovský význam pro všechny tři tyto náboženství jsou všechny spory hodně ovlivněny historickými křivdami a náboženstvím.

pawel
— V otázce Blízkého východu, izraelsko – palestinských vztahů a Jeruzaléma není nic černobílé ale naopak vše má mnoho různých úrovní a jejich vyřešení by byl oříšek i pro slavného mudrce Šalamouna. Pro nás čtenáře to je na druhou stranu zárukou, že nás každou chvíli překvapí nějaký zajímavý fakt, nečekaná souvislost nebo zajímavá interpretace některých faktů.  Stránky ubíhají poměrně svižně a nějaká nuda nebo stereotyp zde opravdu nehrozí.
— I když kniha není již zcela aktuální, tak ji všem čtenářům, které zajímají některé z problémů o kterých kniha pojednává a nebo prostě jen čtou rádi non-fiction literaturu.

Tiráž
První vydání: 2011
Vydal: Czarne v roce 2015
Obálka: Agnieszka Pasierska
Foto na obálce: Piotr Janowski
Počet stran: 320
Vazba: pevná
ISBN: 9788380491205

Zbyněk Kučera Holub – Pohádky čajových skřítků Mytago 2015

Pradědečkem fantasy žánru byly lovecké příběhy u ohňů jeskynních lidí, babičkou legendy starověku a matkou fantasy pak byly pohádky. O tom by nám jistě měl co říci Neil Gaiman, nebo (ať nechodíme moc daleko) třeba Zbyněk Kučera Holub. Ten se kolem roku 2000 začal podílet na tvorbě RPG světa Asterion. V roce 2007 mu z prostředí tohoto fantasy světa vyšla první kniha Kaat, aneb Historky Cechu Eldebranských katů vyprávějící o mistrech popravčích obdařených nadpřirozenými schopnostmi. V Mytágu mu postupně vyšlo několik knih ze série Hry s příběhem (Ocel a krev sborník povídek z prostředí různých českých RPG světů, Zbyněk se na knize podílel jako editor a přispěl příběhem Dračí poklad). Samostatně pak Krumpáč a motyky aneb Cesta za smrtí a zase zpátky osudy jedné svérázné hrobnické party na cestách. Do světa pohádek pro děti pak zabrousil knihou Pohádky kocoura Kostičky pohádková kniha inspirovaná osudy skutečného sibiřského kocourka. Do pohádkových vod vplul znovu vloni, tentokrát knihou Pohádky čajových skřítků. V jednom nejmenovaném městě stojí Černá věž, v níž se nachází na první pohled docela obyčejná čajovna. Ovšem když se čajoví hosté pozorně zadívají pod nohy do temných koutů čajovny, mohou spatřit tři čajové skřítky. Pod podlahou čajovny žije Dědeček Asámek který rád experimentuje a vytváří nové čajové směsi a jeho vnoučata, dobrosrdečný uličník Pueřík a jeho sestřička Jasmínka. Právě ta nezbedná, ale ve své podstatě dobrosrdečná a mírumilovná skřítčata jedné noci zjistí, že jejich čajovník Lada je zakletý. A kdyby jen to, na čajovnu si brousí zuby zlý čajový bubák Ryzák. A tak se Pueřík s Jasmínkou vydají na dobrodružnou pouť městem, aby vysvobodili zakletého čajmena, ale také svou milovanou čajovnu… Byť je osa příběhu docela prostá a připomíná počítačové adventury či RPG, (hrdina se musí někam dostat, ale musí vymyslet jak. Případně musí pro CP splnit úkol, aby se mohl posunout dál) zápletka se zakletým čajmenem je neotřelá a dílčí úkoly a setkání mají vždy hezkou pointu a nepostrádají poučení. Což u knížky pro mladší čtenáře kvituji s povděkem. Na víc jsou vedlejší postavy krásně různorodé a pestré (například žába chrlič, duch jeptišky či bludný kámen), že se čtenář těší na to až skřítčata zase někoho potkají. A samotní hrdinové jsou natolik milí a sympatičtí, že jim nelze nedržet palce. A rozsah 90 ti stran je na knihu věnovanou dětem také více než uspokojivý. Jen mě trochu zarazili černobílé perokresby Pavly Pajdy Žížkové, které na mě místy působily místy občas dost temně a abstraktně. Pohádky čajových skřítků jsou zkrátka a dobře nadmíru sympatickým netradičním dobrodružným příběhem, který si užijí nejen děti, ale i jejich rodiče.

Hanča dává čtyři hvězdičky z pěti

Tatuaż z tryzubem – Ziemowit Szczerek – Czarne 2015

tatuazTato kniha nový žánrový croosover, který by šlo jednoduše pojmenovat jako postapo cestopis, protože atmosféra přechodu mezi  světem, který nenávratně (doufejme) zanikl a světem, který se teprve rodí, je v této knize a autorově putování po současné Ukrajině všudepřítomný.
— Hned když jsem ji poprvé viděl naživo, poté co jsem ji vybalil z balíčku, který mi poslala paní z polskaksiazka.cz, tak mne zaujala  minimalistickým čistým designem, kterému vévodí černobílá fotografie Jeroma Sessiniho z agentury Magnum. Potěšila mne velmi podrobná tiráž knihy, kde byl vyjmenovaný i font, kterým je kniha vysázena a přesné označené papíru na kterém je vytištěna. To nebývá moc u knih, které nevybočují z řady nějakou typografickou finesou nebo bibliofilskou úpravou zvykem.
— Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol, které mapují Ukrajinu zeměpisně a to včetně polského příhraničí.  Kapitoly se dále dělí do kratších částí, kdy některé jsou kratší než jedna strana. Tyto části na sebe někdy navazují, jindy jen volně a někdy vůbec. Al díky tomuto dělení se kniha čte dobře, protože čtení rychle utíká.
— Autorův styl psaní cestopisu mne hodně sedl. Kromě toho, že popisoval vlastní dojmy a zážitky, občas uvede nějaká fakta z nedávné historie nebo o něco starší doby, sem tam dokreslí situaci příběhem konkrétního člověka a sem tam prošpikuje vyprávění nějakou popkulturní narážkou. Opravdu nehrozí, že by jste se při četbě nudili.
— Teprve při čtení této knihy jsem si opravdu uvědomil, jak je Ukrajina velká země. Že z měst jako je Lvov je mnohem blíže do některých evropských metropolí než do měst na „okupovaných územích“. Stejně tak je Ukrajina pestrá i co se týče kulturní historie, kdy Halič a třeba Oděsa mají jiné kořeny a kulturu.

tetuaz-cover
— Nemohu  soudit nějak super objektivně ale zdálo se mi, že autor popisuje situaci objektivně
a všímá si negativních věcí jak v západní části Ukrajiny, tak v kapitolách popisující oblasti sousedící s Ruskem. Je jasné, že jako Polák a Evropan bude spíše na straně „banderovců“ než proruských „separů“ ale to neznamená, že by se nedovedl na situaci podívat realisticky.
— Pokud nejste rodilý mluvčí, tak si při čtení možná občas budete muset nějaké slovíčko vyhledat nebo upřesnit u znalejšího člověka (já se takto dozvěděl něco o historii polského řetězce prodejen Biedronka neboli Beruška
) a sem tam budete muset překousnout nějaký vulgarismus ale jinak se mi kniha četla velmi dobře a všem, kdo umí polsky a zajímají se o současnou ukrajinskou historii mohu tuto knihu doporučit.
— Ještě bych se zmínil, že kniha byla nominovaná v kategorii literatura faktu do hlasování o knihu roku (2015) na Lubimyczytać.pl (polská obdoba Goodreads). Také bych chtěl zmínit, že vydavatelství  Czarne má naprosto luxusní web.