Meursault, přešetření – Kámel Daúd – Odeon 2015

meursault_pretreseniMusím se přiznat, že Cizince od Alberta Camuse na který je tato kniha reakcí, jsem nečetl. Dokonce si nevzpomínám, že bych kdy slyšel píseň Killing An Arab od The Cure, která reaguje na stejnou knihu.
— Hrdina této knihy, která je částečně autobiografická se stylizuje do mladšího bratra bezejmenného (pro svět) Araba, které bezdůvodně zastřelil na mořské pláži hrdina slavného Camusova románu. Hrdina pátrá jak po historii svého bratra, tak po stopách francouzského kolonisty Meursaulta, který byl vrahem vrahem bratra našeho hrdiny.
— Debut alžírské novináře je poměrně útlá kniha a tím, jak má říznou flow a jak skáče z jednoho tématu na druhý nejen že mi dost připomíná styl, kterým často psali někteří spisovatelé takzvané beat generation ale také i díky tomu, že jde o reakci na jiné dílo, mi to evokuje hip hopový beef – neboli slovní bitvu dvou raperů. Čte se dobře. Kámelův způsob psaní, připomíná klasické blízkovýchodní vypravěče a často se obrací na samotného čtenáře jako na někoho, komu to v útulné alžírské kavárničce vypráví.
— To že, když hrdina knihy zabije pro změnu Francouze, je alžírskou policií stíhán ne proto, že zabil ale že zabil až po získání nezávislosti a že nezabíjel v rámci alžírské války o nezávislost – což je také docela aktuální téma. Také další témata, okolo kterých se točí texty této knihy, jsou stále dost aktuální: osobní i národní identita, vypořádání se s nepěknou národní historií a také s dědictvím okupace cizí mocnosti.
— Pokud vám nevadí knihy, které nemají zcela jasný děj a jsou více o pocitech a hledání odpovědí, pak vám mohu tuto odeonku doporučit. Pokud se zajímáte o moderní francouzskou literaturu a milujete Camuse, pak je to přímo povinnost a pro ostatní by to mohla být zajímavá exkurze do oblasti vážnější a náročnější literatury.

Tiráž
Originální titul: Meursault, contre-enquête
První vydání: 2014
Vydal: Odeon v roce 2015
Překlad: Alexandra Pflimpfová
Obálka: Ivan Brůha
Počet stran: 144
Vazba: pevná
ISBN: 9788020716507

Reklamy

Mise Afghánistán: Český chirurg v zemi lovců draků – Tomáš Šebek – Paseka 2015

sebek-miseTomáš Šebek není klasický spisovatel ale jde o českého lékaře, který občas jede na nějakou humanitární misi organizace Lékaři bez hranic. během svého působení na takové misi si píše deník a na základě tohoto jeho deníku pak vznikají knihy.
— Pokud je vaším jediným důvodem, proč čtete knihy zábava, tak bych vás asi měl upozornit, že jelikož je autor především skvělý chirurg, tak popisu různých operací, průběhů léčení zranění  a oprávněnému vychvalování ostatních kolegů je v knize věnováno poměrně hodně prostoru. Není ani divu, lékaři na misích makají jako mourovatí a moc času mimo nemocnici  nestráví. Navíc pohyb mimo prostory nemocnice mají dosti omezené z důvodu bezpečnosti. Přeci jen mise Lékařů bez hranic se odehrávají buď v přímo válečných zónách nebo hodně nebezpečných lokalitách.
— Nicméně i tak si autor najde prostor aby vylíčil obyčejný život obyvatel země, kde dočasně působí, vztahy s kolegy a to jak z Lékařů bez hranic, tak z místními lékaři a ošetřovateli. Zvykem LBZ je totiž co nejvíce znalostí lékařů, pracujících pro tuto skvělou humanitní organizaci, předat místním lékařům aby byli schopni pracovat co nejlépe i po skončení mise LBZ. Čtenář také sleduje osudy pacientů, které prošli buď  přímo rukama našeho hrdiny nebo jeho kolegů v nemocnici. Také se případným zájemcům z řad čtenářů pokouší přiblížit fungování a mentalitu LBZ a ukázat jim klady a zápory této práce. Či spíše poslání.
— Když v závěru Tomáš Šebek psal, jak vysoce cenění jsou čeští lékaři u této organizace, tak jsem se nemohl ubránit slzám. Tuto knihu jsem totiž dočítal těsně před Vánoci a jak výsledky voleb, tak shitstorm, který rozpoutali Zeman s Ovčáčkem rozhodně nezadávali důvod k nějakým projevům vlastenectví. Nicméně abych to shrnul, pokud jste ochotni občas vytrpět delší pasáže líčící dění na chirurgickém sále, tak se nemusíte této knihy bát. Autor píše civilně, tempo vyprávění je celkem  svižné a dozvíte si i spoustu zajímavostí jak ze světa Lékařů bez hranic, tak ze života obyčejných Afghánců.
— Pokud vás toto téma nebo sám autor zaujali a zatím se vám ještě nechce kupovat knihu, pak doporučuji, toto skvělé interview, které Tomáš Šebek absolvoval na ČT24 a kde jen krásně dojali telemostem s autorem jeho oblíbené knihy a také pozdravem od jeho překladatele z mise na Haiti, který se přestěhoval do Prahy a studuje zde medicínu.

Tiráž
Vydala: Paseka v roce 2015
Obálka: Luboš Drtina
Počet stran: 248
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788074326561

Paweł Smoleński – Izrael już nie frunie – Czarne 2015

izrael-pawelTato kniha, která je klasickou ukázkou skvělé polské reportážní školy u nás vyšla u vydavatelství Dokořán pod jménem Izrael se už nevznáší. Ten můj výtisk od polského vydavatelství Czarne byl již čtvrtým vydáním této konkrétní knihy, takže jde o dost úspěšný titul.
— Samotný název knihy je odkazem na jeden z příběhů obsažených v  této knize, který pojednává o dvou bratrech chasidech, z nichž si jeden tajně přečte Darwina a pak tento skvělý žák jedné z prestižní ješivy  opustí tuto školu i chasidskou víru a stane se známým izraelským publicistou. Pro svého bratra i většinu rodiny se ale mrtvým již když opustí chasidskou komunitu.
— Jelikož první vydání této knihy vyšlo již v roce 2006, tak reflektuje i některé problémy, na které si již dnes sotva vzpomeneme jako je násilné vyklizení židovských osad na kupovaných územích. Tato problematika se v této knize řeší hodně a je to pro Izraelce hodně citlivé téma asi i dnes.
— Jinak jde o klasický příklad skvělé polské reportážní školy: autor dává prostor jak velké politice, tak obyčejným osudům a příběhům obyčejných lidí, snaží se nestranně dát prostor jak Palestincům, tak Izraelcům, lidem ze všech sociálních skupin a vrstev. V rámci oslovení Izraelců, zde ještě dává prostor Izraelcům, kteří pocházejí  z různých částí světa. Na to, že je izraelské obyvatelstvo složeno z Židů, kteří původně žili v úplně jiných částech světa, takže kromě tradiční nevraživosti mezi Izraelci a Palestinci, tu máme tlaky mezi židy pocházejícími z Afriky a Židy pocházejícími z Ruska a jeho bývalých kolonií.
— Protože Izrael je země plná rozporů, oblastí odkud pochází všechny tři abrahámovská náboženství a nachází se zde Jeruzalém, který má obrovský význam pro všechny tři tyto náboženství jsou všechny spory hodně ovlivněny historickými křivdami a náboženstvím.

pawel
— V otázce Blízkého východu, izraelsko – palestinských vztahů a Jeruzaléma není nic černobílé ale naopak vše má mnoho různých úrovní a jejich vyřešení by byl oříšek i pro slavného mudrce Šalamouna. Pro nás čtenáře to je na druhou stranu zárukou, že nás každou chvíli překvapí nějaký zajímavý fakt, nečekaná souvislost nebo zajímavá interpretace některých faktů.  Stránky ubíhají poměrně svižně a nějaká nuda nebo stereotyp zde opravdu nehrozí.
— I když kniha není již zcela aktuální, tak ji všem čtenářům, které zajímají některé z problémů o kterých kniha pojednává a nebo prostě jen čtou rádi non-fiction literaturu.

Tiráž
První vydání: 2011
Vydal: Czarne v roce 2015
Obálka: Agnieszka Pasierska
Foto na obálce: Piotr Janowski
Počet stran: 320
Vazba: pevná
ISBN: 9788380491205

Zbyněk Kučera Holub – Pohádky čajových skřítků Mytago 2015

Pradědečkem fantasy žánru byly lovecké příběhy u ohňů jeskynních lidí, babičkou legendy starověku a matkou fantasy pak byly pohádky. O tom by nám jistě měl co říci Neil Gaiman, nebo (ať nechodíme moc daleko) třeba Zbyněk Kučera Holub. Ten se kolem roku 2000 začal podílet na tvorbě RPG světa Asterion. V roce 2007 mu z prostředí tohoto fantasy světa vyšla první kniha Kaat, aneb Historky Cechu Eldebranských katů vyprávějící o mistrech popravčích obdařených nadpřirozenými schopnostmi. V Mytágu mu postupně vyšlo několik knih ze série Hry s příběhem (Ocel a krev sborník povídek z prostředí různých českých RPG světů, Zbyněk se na knize podílel jako editor a přispěl příběhem Dračí poklad). Samostatně pak Krumpáč a motyky aneb Cesta za smrtí a zase zpátky osudy jedné svérázné hrobnické party na cestách. Do světa pohádek pro děti pak zabrousil knihou Pohádky kocoura Kostičky pohádková kniha inspirovaná osudy skutečného sibiřského kocourka. Do pohádkových vod vplul znovu vloni, tentokrát knihou Pohádky čajových skřítků. V jednom nejmenovaném městě stojí Černá věž, v níž se nachází na první pohled docela obyčejná čajovna. Ovšem když se čajoví hosté pozorně zadívají pod nohy do temných koutů čajovny, mohou spatřit tři čajové skřítky. Pod podlahou čajovny žije Dědeček Asámek který rád experimentuje a vytváří nové čajové směsi a jeho vnoučata, dobrosrdečný uličník Pueřík a jeho sestřička Jasmínka. Právě ta nezbedná, ale ve své podstatě dobrosrdečná a mírumilovná skřítčata jedné noci zjistí, že jejich čajovník Lada je zakletý. A kdyby jen to, na čajovnu si brousí zuby zlý čajový bubák Ryzák. A tak se Pueřík s Jasmínkou vydají na dobrodružnou pouť městem, aby vysvobodili zakletého čajmena, ale také svou milovanou čajovnu… Byť je osa příběhu docela prostá a připomíná počítačové adventury či RPG, (hrdina se musí někam dostat, ale musí vymyslet jak. Případně musí pro CP splnit úkol, aby se mohl posunout dál) zápletka se zakletým čajmenem je neotřelá a dílčí úkoly a setkání mají vždy hezkou pointu a nepostrádají poučení. Což u knížky pro mladší čtenáře kvituji s povděkem. Na víc jsou vedlejší postavy krásně různorodé a pestré (například žába chrlič, duch jeptišky či bludný kámen), že se čtenář těší na to až skřítčata zase někoho potkají. A samotní hrdinové jsou natolik milí a sympatičtí, že jim nelze nedržet palce. A rozsah 90 ti stran je na knihu věnovanou dětem také více než uspokojivý. Jen mě trochu zarazili černobílé perokresby Pavly Pajdy Žížkové, které na mě místy působily místy občas dost temně a abstraktně. Pohádky čajových skřítků jsou zkrátka a dobře nadmíru sympatickým netradičním dobrodružným příběhem, který si užijí nejen děti, ale i jejich rodiče.

Hanča dává čtyři hvězdičky z pěti

Tatuaż z tryzubem – Ziemowit Szczerek – Czarne 2015

tatuazTato kniha nový žánrový croosover, který by šlo jednoduše pojmenovat jako postapo cestopis, protože atmosféra přechodu mezi  světem, který nenávratně (doufejme) zanikl a světem, který se teprve rodí, je v této knize a autorově putování po současné Ukrajině všudepřítomný.
— Hned když jsem ji poprvé viděl naživo, poté co jsem ji vybalil z balíčku, který mi poslala paní z polskaksiazka.cz, tak mne zaujala  minimalistickým čistým designem, kterému vévodí černobílá fotografie Jeroma Sessiniho z agentury Magnum. Potěšila mne velmi podrobná tiráž knihy, kde byl vyjmenovaný i font, kterým je kniha vysázena a přesné označené papíru na kterém je vytištěna. To nebývá moc u knih, které nevybočují z řady nějakou typografickou finesou nebo bibliofilskou úpravou zvykem.
— Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol, které mapují Ukrajinu zeměpisně a to včetně polského příhraničí.  Kapitoly se dále dělí do kratších částí, kdy některé jsou kratší než jedna strana. Tyto části na sebe někdy navazují, jindy jen volně a někdy vůbec. Al díky tomuto dělení se kniha čte dobře, protože čtení rychle utíká.
— Autorův styl psaní cestopisu mne hodně sedl. Kromě toho, že popisoval vlastní dojmy a zážitky, občas uvede nějaká fakta z nedávné historie nebo o něco starší doby, sem tam dokreslí situaci příběhem konkrétního člověka a sem tam prošpikuje vyprávění nějakou popkulturní narážkou. Opravdu nehrozí, že by jste se při četbě nudili.
— Teprve při čtení této knihy jsem si opravdu uvědomil, jak je Ukrajina velká země. Že z měst jako je Lvov je mnohem blíže do některých evropských metropolí než do měst na „okupovaných územích“. Stejně tak je Ukrajina pestrá i co se týče kulturní historie, kdy Halič a třeba Oděsa mají jiné kořeny a kulturu.

tetuaz-cover
— Nemohu  soudit nějak super objektivně ale zdálo se mi, že autor popisuje situaci objektivně
a všímá si negativních věcí jak v západní části Ukrajiny, tak v kapitolách popisující oblasti sousedící s Ruskem. Je jasné, že jako Polák a Evropan bude spíše na straně „banderovců“ než proruských „separů“ ale to neznamená, že by se nedovedl na situaci podívat realisticky.
— Pokud nejste rodilý mluvčí, tak si při čtení možná občas budete muset nějaké slovíčko vyhledat nebo upřesnit u znalejšího člověka (já se takto dozvěděl něco o historii polského řetězce prodejen Biedronka neboli Beruška
) a sem tam budete muset překousnout nějaký vulgarismus ale jinak se mi kniha četla velmi dobře a všem, kdo umí polsky a zajímají se o současnou ukrajinskou historii mohu tuto knihu doporučit.
— Ještě bych se zmínil, že kniha byla nominovaná v kategorii literatura faktu do hlasování o knihu roku (2015) na Lubimyczytać.pl (polská obdoba Goodreads). Také bych chtěl zmínit, že vydavatelství  Czarne má naprosto luxusní web.

Do tmy – Anna Bolavá – Odeon 2015

Knihu mi doporučil kolega, který ji doslova hltal . Tak jsem na ni byl natěšený a komentáře zde nebo na Facebooku o její temnotě nebo depresívnosti u mne jen posilovali chuť si knihu přečíst. Nakonec možná byla ta očekávání trochu přehnaná ale buď jak buď je to výtečná kniha a čte se dobře.
— Členění knihy dle toho, v jakou dobu se která léčivá bylina sbírá mi připomnělo členění Jména růže (podle liturgických hodin) nebo Foucaultovo kyvadlo (podle sefirot kabalistického stromu života). Ano atmosféra knihy je dost ponurá a s počtem přečtených stránek pomalu houstne ale četl jsem mnohem větší temnoty.
— Hrdinkou či spíše hlavní postavou knihy je starší paní, která je chorobně posedlá sběrem léčivých bylin. A to tak, že od raného dětství a s postupujícími léty tato obsese narůstá a ta paní jí podřizuje naprosto všechno. Od osobního života, po výběr zaměstnání. Balancuje na tenké hranici mezi absolutním zaujetím pro věc a počínající poruchou osobnosti.
— Autorka šikovně míchá pasáže ze současnosti, s flashbacky do dětství i období, kdy byla hlavní hrdinka mladší, s pasážemi, které se odehrávají jen v její mysli a některé věci nechává úmyslně jen naznačené nebo nejednoznačné. Plusem je také to, že fyzický úpadek hlavní hrdinky je neoddělitelně propojen s tím, jak v hrdinčině mysli narůstá iracionalita. Skvěle je také vykreslena atmosféra maloměsta či spíše téměř vesnice s tím, jak si všichni vidí do talíře a vědí o svých kostlivcích ve skříních a různé křivdičky, animozity a dloužky se táhnou dlouhé roky a někdy i několik generací.
— Pokud vám nedělá problém ustát trochu temnější a ne zrovna optimistický příběh, tak by vás tato kniha neměla zklamat. Uhrane vás jako stará vesnická čarodějnice nebo víla ve výslužbě a pustí vás omámené až na poslední stránce. Čtenářky a ty, kterým se líbily Žítkovské bohyně obzvláště si ještě připíší pár bodíků navíc.

Hořká setba – Ian Tregillis – Argo 2015

Ian Tregillis sice před vydáním trilogie Milkweed napsal nějaké povídky ale Hořká setba je jeho debutem, pokud jde o plnohodnotný román. Sice jde jen o „brakový“ román ale i ty se počítají a není moc čtenářů, kteří by četli pouze Idioty (nebo jiné romány od Dostojevského). x D
— Milkweed je povedený crossover sci-fi, fantasy a alternativní historie. Konkrétně druhé světové války. tedy plus / mínus. Protože obsahuje i španělskou občanskou válku, která se považuje za předehru k druhé světové. Ač je kniha bez ilustrací, najdeme v příběhu i určité paralely s alternativnějšími super hrdinskými komiksovými příběhy.
— A děj? Nacistickému vědci se podaří díky šíleným experimentům, které stojí spoustu životů především válečných sirotků stvořit několik super vojáků. Pomocí simulace mozku elektrickým proudem dokáže jeden z jeho svěřenců podpalovat objekty na dálku, jiný odolávat kulkám a další se dokáže zneviditelnit či procházet zdmi. Největší zájem je ale o dívku, která dokáže vidět do budoucnosti.
— Nacističtí „cyborgové“ projdou křtem ohněm právě ve Španělsku. A rozsévají smrt a zkázu. Britská rozvědka začne mít podezření poté co její polská spojka na schůzce s britským agentem podlehne samovznícení. Podaří se zachránit jen fragmenty filmu a pár dokumentů. Když vidí exhibici nacistických super vojáků, nechtějí věřit svým očím. Ale experti potvrdí pravost záběrů. Tím se zcela mění pravidla hry. Také věštecké schopnosti německé dívky působí Britům obrovské ztráty a hrozba německé invaze přímo na území Británie se stává hodně aktuální.
— Jeden z britských diplomatů přijde s nečekaným plánem. Zapojí do obrany země magii. Konkrétně povolá všemocné bytosti, které ale lidskou rasu nenávidí a za své služby požadují nepříjemně drahou platbu. Nicméně díky magicky změněnému počasí zejména nad Kanálem se podaří hrozbu invaze odvrátit.
— Jako plusy knihy považuji, jak dobře uchopenou magii, která připomíná pojetí, které můžete najít jak v parádním kusu Jonathan Strange & Mr Norrell nebo v povedené sérii urban fantasy Dresden Files. Také vzájemné antipatie nacistických zázračných vojáků jsou dobře uchopeny a leckdo ocení i spojení reálné historie a částí, které si autor přibásnil. Střídání pohledů ze strany nacistů a Britů pomáhá udržovat slušné tempo vyprávění a stálé napětí.
— Pokud vám nevadí lehčí žánr, určitě po knize sáhněte. A pokud jste fanda komiksů nebo jen super hrdinských filmů, tak by tato trilogie mohla být vaše brána do příběhů bez obrázků.
— Ostatně přesvědčte se sami. Ukázky jsou k dispozici , jak v PDF, tak v mobi nebo ePub formátu.

 

Tekuté krystaly Petr Heteša Brokilon 2015

Petr Heteša vystudoval Gymnázium v Břeclavi a pak Fakultu architektury VUT Brno (1983). Pracuje jako architekt, v letech 1983–90 v DRUPOSU České Budějovice, od ledna 1991 ve vlastní firmě R2 COMP, zabývající se architektonickými projekty a reklamním designem. Až do roku 1989 spolupracoval s Karlem Veverkou (na povídkách a novelách, které získávaly dobrá umístění v soutěži o Cenu Karla Čapka. V roce 1987 to byla povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra, v roce 1988 rozsáhlá povídka na podobné téma Těšíme se na vás (knižně I. Železný 1991), popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, a v roce 1989 vydali samizdatově s pomocí SF klubu Winston krátký román Sítě, kanály a stoky. Petru Hetešovi vyšly časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu (Věda a život, 1988, č. 2) a Mončičák a Čičmunda (ABC, 1990, č. 22), odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Jeho nejlepší povídka Quag vyšla ve sborníku Kočas v roce 1990. Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993) V nakladatelství Brokilon mu vyšly například knihy Nevermore Baltimore, Mrphin Red, Fatal virtual či skvělá povídková sbírka Stavy nestavy, bytosti nebytosti.  Zatím poslední Petrovou knihou je příěh bývalého agnta NSA Logana Raynara Tekuté krystaly.

Tvrdili mi, že jsem ho zastřelil. Ovšem vymazali mi paměť čtyři měsíce dozadu, takže kdoví jestli. Soud se tím ale moc nezabýval. Byl jsem to já. Záznam z mého procesoru implantovaného v mozku byl zcela jednoznačný. Měl jsem toho blba v zaměřovači své odstřelovací pušky a stiskl jsem spoušť. Mé doživotí trvalo jen do chvíle, než jsem se jakýmsi omylem svezl s drogovou královnou ven. A pak to teprve začalo být smrtelné. Šli po mně z NSA. A nechtěli mě mít zpátky ve vězení, ale v márnici. Možná by mě dostali během dvou dní, kdybych ovšem předtím nebyl jedním z nich. A navíc s procesorem v hlavě. Miliony operací za vteřinu, takže to měli trochu složité, chlapci. A pak už nešlo jen o mé přežití, ale o to, kdo a jak mě dostal do těch sraček. Své šance jsem odhadoval tak padesát na padesát. Než mi ta krásná černovlasá míšenka přiložila svého služebního glocka k hlavě. Ale ani pak nebyly úplně nulové. Přece jenom to byla ženská. A na ty jsem si věřil.

Petr Heteša nás v Tekutých krystalech přivádí do svého oblíbeného Baltimore a zase jde o klasický Hetešovský kyberpunk.

Vlastně i zápletka je dost ohraná. Kolikrát jsme to už vidělii, nebo četli. Člen agentury NSA, na kterého jeho kolegové ušili boudu, a on se snaží přijít na to, kdo konkrétně ho podrazil a proč a pak se dotyčnému pomstít. Jenže tahle jednoduchá zápletka se díky několika skvěle načasovaným zvratům nejen nestane nudnou, ale tak, jak tomu bylo i u knihy Morphin Red, člověka chytne a nepustí. Navíc je Logan Raynar  hláškující sympaťák,  kterému  prostě musíte držet palce. Vlastně i vedlejší postavy jsou sympatické a skvěle Loganovi sekundují. A Chincoteague  (předměstí Baltimoru s téměř gotickou bezútěšností,  kde Logan nalezne  své dočasné útočiště má na čtivosti knihy také svůj podíl. Navíc je vše prodchnuto cynickým a černým humorem.  A několik easter egů je pak už jen třešničkou na dortu.

Sečteno a podtrženo, Tekuté krystaly možná nejsou nejlepší autorův román, ale rozhodně si v srdcích nás Hetešovců získá své místo.

A vám, kteří Petra Hetešu neznáte, mohu Tekuté krystaly jako iniciační knihu s klidným svědomím doporučit.

85%

Recenzi napsal Jan Procházka

Petr Heteša – stavy nestavy, bytosti nebytosti (Sbírka povídek) Brokilon 2015

Petr Heteša je jedním z prvních a rozhodně jedním z nejznámějších kyberpunkerů u nás. Na fantastické scéně se pohybuje od poloviny osmdesátých let a já se s ním poprvé setkal roku 1989 při čtení samizdatové vydané novely Sítě, kanály a stoky, kterou napsal společně s Karlem Veverkou. Od roku 2009 publikuje pod hlavičkou nakladatelství Brokilon.Zde mu vyšly například romány  Démoni  jsou  věční, Nevrmore Baltimore, Ruská ruleta, Moprphin red , Fatal virtual.

Nyní se k nám vrací se sbírkou povídek, kterou, ne nadarmo nazval Stavy nestavy, bytosti nebytosti.

Jak píše sám autor na zadním přebalu své knihy: „V podstatě je to soubor povídek o lidech. O lidech z města i vesnice, z obchodů i kanceláří, z metra i pravidelných meziplanetárních linek. A hlavně o jejich interakcích s anděly i démony (ať už pozemského či mimozemského původu), se stroji, roboty i androidy, s lišejníkem na skále Síria či žhavou lávou vyvěrající ze Země.

O jejich interakcích s neurčitými strukturami mimoplanetárních bytostí či softwarovými řetězci infikovanými umělou inteligencí. Předem jsem ze hry vyloučil upíry, vlkodlaky a elfy, jelikož na ně nevěřím. Soubor povídek o životě založeném na čtyřech aminokyselinách shlukujících se do struktury DNA a produkujících bílkoviny v kontaktu s životem založeným na úplně jiné bázi, ať už jde o iontové vlnění, pekelnou plazmu či vesmírnou entitu. Všechny ty příběhy se staly. A jestli se nestaly, tak se určitě stanou. A v tom nejhorším případě se právě teď dějí.“

Soubor čtrnácti povídek nás zavede nejen do autorova oblíbeného Baltimoru, ale také třeba do výzkumáku v Lednici, na vesmírnou stanici, neznámé planety, do Pražského podzemí či Národního archivu Spojených států.

Na těch bezmála 550 stranách se setkáme nejen s lidmi (ať už vylepšenými nějakým softwerem, nebo prostými), ale také s mimozemšťany různého ražení či s démony a astrálními bytostmi.

Ostatně, stručný seznam všech povídek jasně naznačuje jakou cestou se při sestavování své sbírky Petr Heteša vydal.

Zvuk Led Zeppelin, že je to povídka, ve které se démoni musí vypořádat s posledním přáním stárnoucího rockera.

Americký popcorn: Co vše se může stát v Národním archivu Spojených států, v sekci film? To vám prozradí skvělý Americký popcorn nabitý spoustou filmových odkazů a vtipnou detektivní zápetkou.

Znamení“ Váhy, Barva: Černá

Když správci chrámu Notre Dame přijde email o vstup do podzemí od skupiny Larpařek, začnou se dít nevídané věci.

Alcamyrské šelmičky: Když policejní vyjednavač Terry Snelling z baltimorské pobočky národní bezpečnosti přijme úkol pro Houston, vyklube se z toho hodně zapeklitá záležitost.

Konkurenční doložka: Evropská unie dokáže jednomu zamotat hlavu. Zvlášť když vám nasadí do firmy na otestování dvě nové, supermoderní sekretářky.

Absolutní rovnováha: Hráli jste někdy šachy? A přemýšleli jste o tom, jaké by to bylo, kdyby někdo hrál šachy s vámi…

Neznámá známá: Taková milá hříčka na téma Pes nejlepší přítel člověka

Porno: Bravurní detektivka s hodně zvláštní zápletkou. Kam se hrabe Doctor Who.

Femme Fractale: Krásná ženská dovede zamotat chlapovi hlavu a je jedno jestli se s ním potká v Paříži nebo v očistci.

Psí oči: Existencionální drama zasazené do vesmíru.

Lednická cibula: Jen se smějte. Tohle je větší mazec než Den Trifidů.

Úchylka dálkového spoje: Co všechno se může přihodit na trase Země – Scimarine, na to nám odpoví pátrání takřka detektivní.

Fáma a kyvadlo: Naprosto skvělá městská fantasy. A neb kdo ví, jak to s tou Sametovou revolucí opravdu bylo.

Babbageorova logická hádanka: Cestování do minulosti bylo,  je a bude vždy rizikový podnik.

 

Autor se snažil při sestavování své sbírky řadit povídky podobně, jako tomu bývá u LP nebo CD. „Aby nebyly dvě podobné písničky u sebe.“ Tedy aby se střídala nejen témata povídek, ale také povídky lehčí s těmi vážnějšími.

Myslím, že se mu to podařilo, ale i kdyby ne, vůbec by mi to nevadilo. Protože já na téhle sbírce oceňuji něco jiného.

Předností této sbírky je především Petrova neskutečná kreativita a fantasie. Každá povídka je zasazena do jiného prostředí, každý příběh je originální, a mnohé z nich mají poselství, nad kterým se stojí za to zamyslet. Prakticky každá povídka mě hned od začátku chytla a nepustila. Jakmile se člověk zorientoval a byl uveden do děje, musel prostě číst dál hnán touhou zjistit, jak povídka dopadne. A kromě jedné či dvou povídek, byly ty konce opravdu překvapivé.

Petr Heteša svou sbírkou ukázal, že umí psát nejen kvalitní kyberpunk, ale také komorní detektivku, urban fantasy, space operu, nebo příběh o časových paradoxech.

Vlastně jedinou výtku či spíše postesk na autorovu adresu mám. U každé povídky jsem litoval jedné jediné věci. Že na rozdíl od Neila Gaimana, nemá Petr Hetša ve zvyku na konci či na začátku své knihy krátce pohovořit o tom jak která povídka vznikla…

Sám autor přiznává, že nápad „střihnout si taky nějaký povídky“ dostal po té, co si přečetl skvělou knížku povídek od J. W. Procházky – „Druhý krok nikam“.

Myslím si že, pokud bude Jiří Walker Procházka inspirovat ostatní spisovatele, k takovým skvostům jako je tato sbírka povídek, může být šťastný a spokojený nejen on, ale především široká čtenářská rodina.

95%

 

 

 

 

 

Petr Heteša – Morphin Red Brokilon podzim 2015

Autor se vrací na místo činu S Petrem Hetešou jsem se poprvé setkal v roce 1989 kdy jsem, (ještě v samizdatu) četl román Sítě, kanály a stoky který tehdy napsal s Karlem Veverkou. Od té doby jsem ho sledoval spíše z povzdálí a viděl jak mu především u Brokilonu vychází jedna knížka za druhou. (Namátkou: Démoni jsou věční, Nevermore Baltimore, Ruská ruleta, Fatal Virtual ). Už v Sítích Petr koketoval s žánrem kyberpunk a zůstal mu věrný i nadále. Takže výjimkou není ani jeho zatím poslední román Morphin Red. V něm se Petr vrací do Baltimore které navštívil již ve svém druhém románu vydaném u Brokilonu. Baltimore v Morphin Red je mnohopodlažní metropolí která vzkvétá do technologické krásy, zatím co jeho obyvatelé díky speciálním augmentacím do krásy biotechnologické. Ovšem uvnitř Idinou zářícího městského organismu dvacet let dřímá nebezpečný bioware a stačí jen jediná krátká zprávička na internetu a spustí se dominový efekt, který ani strůjci původního projektu, ani jeho oběti nemohou zastavit… Morphin Red je příběhem čtyř teenagerů semletých ilegálním biotechnologocickým výzkumem, kteří se musí vyrovnat s důsledky své temné minulosti. Přesto tato kniha není v žádném případě hloupým young adult románkem, neboť vzpomínky hlavní hrdinky na dětství strávené v detenčním ústavu jsou jen jednou ze součástí celého příběhu. Zároveň jsou asi také jednou z nejdrsnějšícha pro mě emočně nejsilnějších částí Morphin Red. Druhou neméně důležitou součástí příběhu je takřka detektivní pátrání po minulosti hlavních aktérů a tou třetí akce. Akce, jenž čtenáře nejen pobaví, ale která především není samoúčelná. A rovněž každý dějový zvrat je přísně logický a má své místo v příběhu. Dokonce i humor, který nám autor dávkuje, jen po malých kapkách přesně odpovídá stylu knihy a pasuje tam jako tištěný spoj na základovou desku. Morphin Red je skvělý příběh s cyberpunkovou tematikou a morálním přesahem, který si užijí nejen fanoušci Matrixu a Deus ex Human Revolution, ale každý milovník kvalitní sci- fi. Petr Heteša ušel od dob románu sítě, kanály a stoky opravdu veliký kus cesty. V závěru musím pochválit Roberta Pilcha za kvalitní redaktorskou práci a grafickou úpravu, protože nejen luxusní obálka, ale i ilustrace uvnitř knihy pěkně doplňují již tak zajímavý příběh.

80%

Autor recenze Jan Procházka