Hněv – Zygmunt Miłoszewski – W. A. B. 2014

Třetí a závěrečný díl trilogie o „zaklínačském“ prokurátorovi nedosahuje kvalit Zrnka pravdy ale i tak jde o povedenou detektivku, která se může bez zardění měřit s oblíbenými kousky skandinávských autorů. Opět se dočkáme spousty dějových zvratů a opět se nebudeme moci odtrhnout od napínavého děje. I zde se autor dotýká jednoho z bolavých míst nejen polské společnosti.
V tomto dílu práce zasáhne panu prokurátorovi nejhlouběji do jeho soukromého života.
Teď si od tohoto autora na nějaký čas oddech a podívám se, zda i jiní polští autoři kriminálek jsou tak dobří.
Jeszcze polska książka nie zginęła!

BTW: Jak se mi líbí předchozí Pecinovy obálky z této série, tak v tomto případě se mi originální obálka líbí o něco víc. Ale i tak je ta obálka vydání od Hostu povedená.

Reklamy

Zrnko pravdy – Zygmunt Miłoszewski – 2014 – W. A. B.

Detektivní román z Polska, který se může hrdě poměřovat jak se severskými hrdiny, tak kultovními mayovkami.
Autor se opět nebojí otvírat aktuální a kontroverzní témata, která tvoří skvělou skládačku, mohutně prošpikovanou prudkými dějovými zvraty.
Stejně jako u předchozího dílu (a i v pokračování, které vychází 25. 3. 2016 je každá kapitola uvozena přehledem správ, které se staly ten den, v kterém se odehrává děj. Dobrý nápad, který čtenáře vtáhne ještě více do děje, protože děje všech tří knih se odehrávají poměrně nedávno a leckterou událost si čtenář vybaví.
Opět nechybějí narážky na různé popkulturní věci, drsné ponoření do nedávné minulosti a různé příhody hlavního hrdiny s ženami. Druhý díl je ještě o jeden level lepší než předchozí kniha zapleteni a jako doporučení můžete brát, že ihned po poslední stránce této knihy jsem se pustil do závěrečného dílu této parádní trilogie.
V českém překladu jsem si všiml jedné překladatelské neohrabanosti. Když hlavní hrdina vyslýchá podezřelého, který byl milencem první oběti, tak prokurátor používá domácký tvar jejího jména a podezřelý ho důsledně opravuje na na formální tvar jména (čímž se snaží zakrýt , že s obětí měl vztah), kdežto v češtině prokurátor používá slovo oběť a podezřelý jej opravuje na jméno zavražděné. Čímž překladatel neguje efekt, kterého chtěl autor dosáhnout
.