Stalowe szczury: Błoto – Michał Gołkowski

„So führe uns, du bist bewährt;
In Gottvertrau’n greif’ zu dem Schwert!
Hoch Wilhelm! Nieder mit der Brut!
Und tilg’ die Schmach mit Feindesblut!”

„Veď nás , ukaž nám cestu;
s mečem v ruce s vírou v Boha!
Ať žije císař“ zhyne nepřítel!
hanbu smyjeme krví nepřátel!”

Die Wacht am Rhein („Stráž na Rýnu”),
německá vlastenecká píseň

Velká válka jak nazývali současníci válu, kterou my známe jako první světovou není v literatuře moc často zpracovaná. Z pohledu Francouzů ji popsal Henri Barbusse v románu Oheň a z pohledů Němců E. M. Remarque v profláklé Na západní frontě klid. Michał Gołkowski se rozhodl do tohoto zatuchlého rybníčku vnést trochu svěžího vzduchu a zpracovat tento námět moderně a svěže. Prostě ubrat z Remarqua něco levičáckých mouder a nadopovat ho slušnou dávkou kulhánkovských genů.
A kurwa, celkem se mu to povedlo. Ocelové krysy sice nedosahují geniality autorových knih z prostředí běloruských stalkerů ale i bez toho jde o nadprůměrný akční příběh ze zajímavého prostředí. A pochvalu si zaslouží i grafické zpracování knihy. A nejde nezmínit i to, že v tomto žánru se moc často nesetkáváme s tím, že by v knize byly nějaké ilustrace i v samotném obsahu knihy. Většinou se nakladatelství omezí pouze na obálku.
Samotné peklo zákopové války je mistrně vylíčeno a nevelká skupiny německých vojáků z trestního oddílu na západní frontě vám brzy přiroste k srdci. Včetně hlavního hrdiny, tajemného kapitán Reinhardta, který se svou stříbrnou protézou (půlky obličeje) a chladnou rozhodností připomíná teutonského androida. realistické líčení bojů v zákopech Velké války je šikovně smícháno s fantaskními prvky, trochou té hororové atmosféry a náznaky konspiračních teorií.
V závěru příběhu je zázračně „vyzvednut” z bahna zákopů aby mohl smýt reálné i pomyslné bláto a jako znovuzrozený germánský mesiáš, kterému jsou odpuštěny nespecifikované hříchy minulosti , nastoupit k misi, která změní dějiny. Celý příspěvek

Ołowiany świt – Michał Gołkowski

První díl knih ze série inspirované kultovní hrou a ještě kultovnější knihou. zejména v Polsku. Setkáváme se tu s polským stalkerem a se všemi mutanty, které si pamatujeme z hry. Někdy v půlce knihy se náš hrdina zachrání prdelku jedné pěkné ruské slečně ale naštěstí příběh nesklouzne do nějaké červené knihovny.
Autorovi se podařilo perfektně zachytit atmosféru Zóny a specifika komunity stalkerů. Dozvídáme se i různé informace z historie Zóny a také jejich obyvatel. jak těch živých, tak těch o kterých se to tak jasně říci nedá.
Příjemné je, že všechny postavy mají svoje specifika a sem tam dozvíme i něco z jejich minulosti. Na rozdíl od některých jiných příběhů z tohoto žánru, to nejsou nějací rambové ale lidé z masa a kostí, kteří cítí bolest a krvácejí. A to hodně často.

Droga donikąd – Michał Gołkowski

Kurwa! Tahle kniha pro mne byla parádním překvapením.
Ke knize psané podle gamesky jsem přistupoval se zdravou skepsí. Ale kupodivu příběh znuděného polského jupíka, který se rozhodne opustit svůj pohodlný život mezi iPady a PR meetingy a odejde do ZÓNY.
Zóna je oblast mezi Ukrajinou a Běloruskem zamořená radioaktivitou po výbuchu Černobylu, kde v roce 2004 dojde k další katastrofě, která sice výbuch jaderné elektrárny připomíná ale už nemá s elektrárnou nic společného.
Náš hrdina se nejdříve potká s francouzským vědcem (který se brzy stane další objetí Zóny a já to uvítám s radostí, protože celou dobu mluví francouzsky a já mu rozumím nerozumím ani slovo). ještě před tím oba potkají běloruského stalkera, bývalého učitele, veterána, který je jedním z posledních žijících původních obyvatel území, které je nyní známé jako Zóna.
Interakce mezi nováčkem ( Polákem, Evropanem, moderním a úspěšným mladíkem) a starým zkušeným (Bělorusem, představitelem starého světa a částečně i představitelem oldskool přístupu ke všemu) je zábavná a plná překvapení.
Cholera – když mluvím o zfilmování Pikniku u cesty trošku akčně a s důrazem na artefakty – tak z této knihy by David Croneberg nebo Michael Bay mohli vycházet. Atmosféra je super a dočkáme se všech stalkerských rekvizit a navíc vyprávění o tom, jak došlo k vzniku tohoto jevu a jak se obyvatelé této oblasti s touto katastrofou vypořádali.
Pobaví i odkazy na ruskou klasiku, různých hlubších zamyšlení a v samém závěru se dozvíme, že název knihy kupodivu neodkazuje na Zónu.
To, že všechny postavy mluví svou rodnou řečí (a autor to nepřekládá) je místy trochu na hovno a hodí se nějaké ty základy ruštiny. Starý stalker mluví takovou směsicí polštiny a ruštiny. na druhou stranu to výrazně pomáhá s budováním atmosféry a vnořením do příběhu.
Už se těším na další díly a doufám, že vysoce nastavenou laťku autor / autoři udrží.

Takže pokud ovládáte polštinu (v jiném jazyce kniha zatím nevyšla) a máte rádi sci-fi a postapo, tak tuhle knihu určitě zkuste.