Ernesto Mallo – Jehla v kupce sena – Host 2013

jehla-na-stojatoTato kniha je pro zkušeného čtenáře či čtenářku záležitostí na jeden víkend nebo pár všedních dní. Je poměrně útlá (184 stran) a velice svižně se čte ale rozhodně to neznamená, že by byla plytká. Ve skutečnosti  je tomu spíše naopak. Ačkoliv vyšla v edici Detektivní román Host, tak žánr krimi je pro autora jen takovou formální nádobou, do které ukryl velice vážný společenský až psychologický román a vyšetřování vraždy je jen jednou z více linek. Možná tou nejméně podstatnou.
— Pokud bychom ale trvali na tom, že jde o detektivku, pak by byla určitě v podžánru noir nebo můžeme použít staročeský termín drsná škola. : ) Prostě drsné příběhy z divokého, korupcí prorostlého světa, kde se drsný detektiv Phil Marlowe pere na vlastní pěst s mafií. Ve skutečnosti  se děj odehrává ve vojenskou juntou ovládané Argentině ale ta depresivní a temná atmosféra světa, kde platí pouze zákon silnějšího a mocní rozhodují o životě a smrti prostých lidí a nikde nenajdete odvolání je zde přítomný na každé stránce. Prostě šeď, beznaděj a bezpráví, které je všudypřítomnou  ingrediencí života v každém totalitním režimu.
— Hrdina knihy je obyčejný policajt, který ve svou práci používá jako úkryt před faktem, že mu umřela žena. Jediný člověk, který v jeho osamělém životě něco znamenal. Jednoho dne někdo přihodí k dvou tělům zabitým vojáky ještě jedno tělo. Náš detektiv ihned pozná, že zde něco nehraje a začne vyšetřování. Když pak při rutinním zásahu v bordelu narazí na ženu k nepoznání podobnou své mrtvé ženě a ukryje ji u sebe, převrátí se celý jeho svět a rozjede se kolotoč událostí na které nemá moc vlivu.
— Jedno, čím se tato kniha liší snad od všeho, co jsem zatím četl jsou dialogy. Autor totiž úplně vynechal, popis toho, kdo mluví. Takové to: A pravil a B odvětil ale celý dialog vyskládá do jednolitého bloku, bez uvození co a kdo a dokonce bez  rozdělení jednotlivých částí dialogu po řádcích. Prostě jednolitý blok promluv, kterou si čtenář musí sám v hlavě rozházet mezi jednotlivé postavy. A kupodivu to funguje a dokonce to dodává příběhu až akční dynamiku.
— Celkově hodnotím knihu jako slušný nadprůměr a oceňuji zejména precizní vylíčení atmosféry života v exotické diktatuře, dobře vykreslené postavy a famózní dialogy.

Advertisements

Parabellum – Prędkość ucieczki – Instytut Wydawniczy Erica 2013

parabellum-01Polská literární hvězda Remigiusz Mróz si mne získal svou skvělou sérií Chyłka i Zordon ale toto byla moje první kniha mimo tuto sérii. To že se odehrávala v období napadení Polska nacisty a komunisty mne lákalo a právě možná proto jsem měl opravdu velké očekávání.
— Je vidět, že autor díky tomu, že chrlí jednu knihu za druhou se slušně vypsal (není to myšleno negativně, že ztratil by náměty a inspiraci, spíše, že získal řemeslnou zručnost) ale ty geniální slovní přestřelky mezi Chyłkou a Zordonem mi tam prostě scházely. Přesto se kniha četla dobře a děj s přibývajícími stránkami získával na temnotě i tempu.
— Ohledně děje a žánru jde o miniságu, která sleduje osudy dvou polských bratrů. Starší z nich jako voják bojuje s německou armádou ale hned v první bitvě je jeho oddíl rozmetán německým letectvem a on přežije téměř sám a tak je nucen s hrstkou dalších polských vojáků bojovat spíše partyzánským způsobem proti německým okupantům.
— Jeho mladší bratr se rozhodne společně se svou dívkou utéct do Francie, protože zde mají vzdáleného příbuzného u kterého doufají, že najdou útočiště. Bohužel když si opatřují falešné doklady, které z nich udělají rakouské novináře, musí s sebou na útěk přibrat i člověka, který jim ty doklady opatřil a který nebudí moc důvěry.
— Kromě osudů polských bratří a lidí z jejich okolí, můžeme sledovat i osudy několika německých vojáků, kteří asi nevzbudí u vás moc sympatií.
— V knize najdeme i dosti drsné pasáže, například řádění Einsatz gruppe v polské vesnici nebo mučení zajatého polského důstojníka. Pro české nebo ještě více slovenské čtenáře bude možná zajímavé zjištění, že se vojáci, v té době již loutkového nacistického Slovenského štátu, podíleli na napadení Polska a zabíjení polských vojáků a někdy i civilistů. V závěru je nakousnuto i řádění Ukrajinců v polských vesnicích a snaha Poláků tvořit partyzánské oddíly na svou obranu.
— Pokud jde o historickou věrnost, tak autor v závěrečném doslovu vysvětluje, kde čerpal inspiraci a jak a kde si ověřoval a čerpal historické fakty, takže s hodně přimhouřenýma oběma očima, by se popisovaný příběh stát mohl ale přesto je děj knihy zejména v druhé polovině knihy už dost akční a autor si dost pouští fantasii na špacír. Jedna kobieta v recenzích na Goodreads zmiňuje v souvislosti s touto knihou Inglourious Basterds od božského Quentina Tarantina. Na jednu stranu  je to troufalost, na druhou stranu není slečna zas tak úplně mimo mísu. V některých ohledech oba autoři pracují s historií podobně volně. : )
— Nicméně je knížka povedená a když po ní sáhnete, tak neuděláte chybu ale přeci jenom i díky době, kdy se děj knihy  odehrává, není tak zábavná jako knihy ze série s Chyłkou a Zordonem. Poslední díl série čtu právě teď a tak se můžete těšit, že recenze na Inwigilaciji (nejsem si zcela jist českým skloňováním polských slov) bude následovat zanedlouho, protože ta kniha se čte opravdu tempem Usámy Bin Bolta (narážka na to, že tento díl, pátý v řadě se točí kolem islámského terorismu).  A na závěr ještě přidám tématickou písničku. (Je to song, který má Chyłka jako vyzvánění.)

Ołowiany świt – Michał Gołkowski – Fabryka Słów 2013

První díl knih ze série inspirované kultovní hrou a ještě kultovnější knihou. zejména v Polsku. Setkáváme se tu s polským stalkerem a se všemi mutanty, které si pamatujeme z hry. Někdy v půlce knihy se náš hrdina zachrání prdelku jedné pěkné ruské slečně ale naštěstí příběh nesklouzne do nějaké červené knihovny.
Autorovi se podařilo perfektně zachytit atmosféru Zóny a specifika komunity stalkerů. Dozvídáme se i různé informace z historie Zóny a také jejich obyvatel. jak těch živých, tak těch o kterých se to tak jasně říci nedá.
Příjemné je, že všechny postavy mají svoje specifika a sem tam dozvíme i něco z jejich minulosti. Na rozdíl od některých jiných příběhů z tohoto žánru, to nejsou nějací rambové ale lidé z masa a kostí, kteří cítí bolest a krvácejí. A to hodně často.

Japonsko za zrcadlem – Alan Macfarlane – Kniha Zlín 2013

Na úvod jsem čekal, že kniha bude o něčem jiném. Čekal jsem, že se dočtu něco o tom, jak Japonci dělají to či ono. Jak jí a co jí, jak se baví či o pačinko hernách a karaoke barech.
Nakonec jsem byl příjemně překvapen, že autor moc nepíše o tom, co ajak Japonci dělají ale spíš proč to dělají. proč to mají Japonci v palici srovnané úplně jinak než zbytek světa a proč se tolik lyší i od svých saousedů jako je Korea nebo Čína. Jak k tomu došlo, že pás poměrně malých ostovů v  „přesné“ vzdálenosti od mocné Číny splodil takovou civilizaci, která se navenek nijak neodlišuje od moderní Ameriky nebo Západu ale pod povrchem, kam je velmi těžké proniknout, najdeme kulturu, které nemá na světě obdoby. Rozdíly které ukrývají Japonci v hlavě jsou tak velké, že nejen evropané nedokáží Japonce pochopit ale ani Japonci nedokáží pochopit mnoho evropských pojmů, jako je např. náboženství.Spoustu věcí nedovedou Japonci gaidžinům vysvětlit a to ani poté, co cizinec už žije v Japonsku několik let.
Japonská kultura, myšlení i společnost jsou skrnaskrz „zenová“. Neuchopitelná, nejednoznačná a nezařaditelná do jednoznačných škatulek (dobro vs zlo, realita vs duchovno) I když….
Ač je kniha vysázena neestetickým „krabím“ písmem, autor nakonec správně dojde k závěru, že japonská „dosaďte si cokoliv“ je nejlepší, nejsprávnější a nejhezčí na světě.

Skála – Peter May – Host 2013

Ostrov Lewis je drsný ale krásný ostrov ve Vnějších Hebridách. Geograficky leží možná (kromě Islandu) asi nejseverněji, ze všech dějišť různých severských detektivek. Ještě více na sever, ztracen v chladném, bouřlivém a nelítostném moři leží nepřístupný ostrůvek Sula Sgeir ( v knize se jmenuje An Sgeir) neboli Skála.
Hlavním hrdinou příběhu je detektiv Fin Macleod, které na Lewis zavede vražda, která má hodně podobný modus operandi jako jiná vražda v Edinburghu, kterou právě vyšetřuje. Fin na tomto ostrově prožil své dětství ale na spoustu let minulost a své rodiště vymazal ze své paměti.
— Na ostrově mu dělá parťáka jeden místní policista a jinak vyšetřuje násilnou smrt místního vyhlášeného tyrana téměř na vlastní pěst.
Tak jak pokračuje vyšetřování a Fin potkává různé lidi ze své minulosti hromadí se záhady, temná tajemství, nedořčená obvinění a atmosféra houstne a plní se temnotou a tajemnem. Ve vyprávění se pravidelně střídá současnost a retrospektivy od nejranějšího Finova dětství až do doby těsně před jeho odchodem z ostrova a vrcholí mohutným finále, kdy se obě časové roviny protnou.
— Vyprávění je strhující a autor dovedně vykresluje nejen divokou krásu krajiny ale i svazující a neradostný život na ostrově, kde každý zná každého a vymanit se z chladných okovů zdejšího života se podaří jen málokomu. Většina vyprávění, jak toho, které se odehrává v současnosti ale i toho, které se odehrává ve vzpomínkách hlavního hrdiny, se točí kolem jeho nejlepšího přítele Artaira a Marsaili jeho první láskou.
— Vyprávění zejména to, které se odehrává v minulosti, je protkané spoustou skotských reálií a gaelských slov, které ale zejména, když už se dostatečně ponoříte do příběhu, čtenáře (či posluchače) ještě více přibližují dějišti tohoto dramatu. Ať je to samotná Skála, kde se odehrává drsný a krvavý lov ptáků guga nebo Crobost a jiná místa na ostrově Lewis. V půlce příběhu jsem se už virtuálně projížděl V Google Street View a zkoumal, kde leží a jak v současnosti vypadají místa, která jsem znal jen z vyprávění autora. Hledal jsem informace o fotografie guga, lewiských šachových figurek a černých domů, což svědčí o tom, že mne příběh uhranul, jak málokterá jiná.
— Pochválit musím i parádní obálku knihy a kterou překonává jen obálka dalšího románu od stejného autora, která se jmenuje „Muž z ostrova Lewis‟. Pokud si román pořídíte jako audio knihu, tak zjistíte, že to, že toto vyprávění ještě o minimálně jeden level vylepšené parádním přednesem Jiří Dvořáka, nezískalo cenu „Audiokniha roku 2013‟ žádnou náhodou. Jiřího Dvořáka si možná budete pamatovat jako sympatického detektiva Sumaru (s pozitivním vztahem k alkoholu) z českých minisérií „Ďáblova lest‟ nebo „Ztracená brána‟ a je vidět, že umí zahrát i skotské poldy.
— Pokud jsem to ještě nezmínil, tak ta kniha se jmenuje „Skála‟ a jejím autorem je skotský spisovatel Peter May. Pokud po této knize sáhnete, ať už v podobě klasického analogu, či moderního digitálu či dokonce audioknihy, tak rozhodně neprohloupíte.