Mazel tow – J. S. Margot – Czarne 2018

Mazel tow je příběhem studentky z Antverp, která si najde práci v rodině místních ortodoxních Židů. Nepracuje jako klasická au-pair ale pomáhá čtyřem dětem s učením a přípravou do školy. Jelikož je víceméně ateistka a navíc žije bez oddání s iránským imigrantem a muslimem dochází k různým třením, nedorozumění a problémům. Pře velkou kulturní a sociální bariéru si nakonec obě strany najdou k sobě cestu a nakonec je z toho sice podivné ale poměrně silné a dlouhodobé přátelství.
— Velký důraz v knize je věnován vztahu autorky (a hlavní postavy) s Elzirou, jednou z dcer, která má problémy s nekontrolovatelným třasem svých rukou, což jí působí i psychické problémy. S pomocí Margot a psa, kterého jí koupí rodiče Elzira vyroste v krásnou a sebevědomou mladou ženu, která se moc nepodobá té plaché holčičce ze začátku knihy. V knize jsou postupně s pomocí židovské rodiny vysvětleny různé židovské zvyky a pravidla a rozdíly mezi různými větvemi judaismu.
— Přes postavu babičky a také otce klanu Schneiderů je zde nakousnut témat šoa. Také díky postavě přítele autorky a také jeho sestry je zde pár odboček k Iráku a fungování imigrační politiky Belgie. Při čtení této knihy sledujeme spolu s autorkou osudy dětí Schneiderů jak do Izraele, tak do USA. Ke konci knihy už mají jsou všichni dospělí a mají vlastní děti.
— Kniha je napsaná opravdu dobře a v knize se střídají pasáže se scénami obyčejného života a se spoustou humorných situací plynoucích z drobných nedorozumění ,s pasážemi, kde jak úvahy autorky, tak její rozhovory především s otcem Schneiderem jdou hodně do hloubky a ukazuje, jak mají velké dějiny dopad na život obyčejných lidí. Škoda, že jediný překlad této knihy z holandštiny byl zatím jen do polštiny.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2018
Překlad: Małgorzata Diederen-Woźniak
Počet stran: 320
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788380497061

Reklamy

Zabójca z miasta moreli – Witold Szabłowski – Czarne 2010

Tato kniha, která mimochodem vyšla i ve slovenském překladu u kultovního Absyntu a česky u nakladatelství Dokořán,  má podtitul reportáže z Turecka. A ten vrah z města meruněk (což je překlad názvu) je Mehmet Ali Ağca. Atentátník, který postřelil papeže Jana Pavla II  a po propuštění z vězení v roce 2008 požádal o polské občanství. Prezident Lech Kaczyński jeho žádost zamítl.
 — Ale příběh jednoho z nejslavnějších atentátníků (nebo spíše nájemných vrahů) je jen jednou částí skládačky obrazu Turecka, který nám autor předkládá. Další jsou například příběhy vražd ze cti, které stále trápí turecký venkov, strmá kariéra dnešního prezidenta Turecka Erdoğana, popis toho, jak někteří Turci vydělávají na uprchlické krizi, jak se žije pod biblickou horou Ararat a jak rozporuplný vztah mají turečtí muži k ženám. A je zde vyprávěn příběh i slavného tureckého básníka, který emigroval do Polska.
  — I tato kniha patří mezi představitele výtečné polské reportážní školy, kterou jsem si velice oblíbil. Čte se velice dobře a autor šikovně mixuje fakta, která čtenáři, kteří se o dění ve světě zajímají s málo známými fakty a souvislostmi. Bohužel se situace v Turecku stále mění a to spíše k horšímu.   Aktuálnější informace o Turecku najdete v nejnovější knize autora, která se jmenuje Merhaba, což je vlastně rozšířené vydání této knihy.
 — Kniha získala řadu ocenění. Doma to byla nominace na prestižní cenu Nike v roce 2014 a v zahraničí cena anglického PEN klubu o rok dříve.  Na Goodreads jsem zachytil kritiku na překlad a zpracování této knihy, takže pokud nezvládnete číst v originále, tak raději zkuste sehnat český překlad.
Jo a abych nezapomněl: knihu rozhodně doporučuji – nebo si pořiďte rovnou tu Merhabu : ).

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2008
Počet stran: 208
Vazba: brožovaná
ISBN: 8375362107


Impérium – Ryszard Kapuściński – Absynt 2018

Pro polskou školu reportáže mám velkou slabost a Ryszard Kapuściński patří k předním představitelům tohoto literárního fenoménu. Impérium je skvělou reportáží o Rusku, převážně z doby, kdy se Rusko jmenovalo SSSR. Autor se při psaní vrací i do svého dětství, kdy se s impériem setkal poprvé osobně, ve formě okupantských vojáků.
 — Autor se na impérium kouká ze všech možných stran. Od svých osobních zážitků, jak s učitelem, který zmizel v gulagu, tak po zážitky z celní prohlídky, tak po příběh vystavění a následného vyrabování a zboření monumentálního Chrám Krista Spasitele v Moskvě. Fotografie tohoto chrámu jsem si následně googlil, což je  vždy jasným důkazem, že je kniha dobrá : )
 — Jak čtu celkem hodně reportáže z oblasti takzvaného Východního bloku, tak pozoruji, že se navzájem některé informace potvrzují nebo někdy i doplňují. V knize se pohybujeme nejen po celém území impéria ale také se dozvídáme informace z různých časových období. začínáme ještě v době vlády carů a končíme v prvních letech po pádu nejen železné opony ale samotného SSSR. Autor ukazuje na malých detailech z života obyčejných lidí to, jak se měnily velké dějiny.
 — Ač se většina obsahu knihy týká již zaniklého světa, tak je fakt, že minulost stále ovlivňuje současnost a to nejen v Rusku a tudíž tato kniha zas tolik aktuální. Každopádně je napsaná výtečně, čte se skvěle a každý zde najde informace, které jsou pro zajímavé a nové.

Tiráž
Vydal: Absynt v roce 2018
Originální název: Imperium
Vydání originálu: 1993
Překlad: Dušan Provazník
Počet stran: 328
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788082030382


Zapiski z Homs – Jonathan Littell – Wydawnictwo Literackie 2013

Autor této knihy Jonathan Littell je v literárním světě proslavil románem Laskavé bohyně, který beletristicky zpracoval zápisky jednoho přesvědčeného nacisty. Sugestivní líčení etnických čistek je čtení jen pro silné povahy. Čtenář si občas musí dělat přestávky, protože dlouhé pasáže sugestivně líčeného vraždění opravdu mohou přivodit hodně depresívní noční můry.
— Ani kniha Zapisky z Homs“  není moc veselé a optimistické čtení. V raném počátku syrské občanské války autor odcestoval do města Homs v Sýrii a nějaký nějakou dobu se pohyboval v okruhu obyčejných lidí, kteří už mají dost teroru a útisku assadovského režimu.
— Autorova cesta se odehrává v roce 2012, kdy byla syrská válka ještě záležitostí téměř jen samotných Syřanů a mezi  přestřelkami a boji ještě existovaly přestávky ve kterých mohli lidé žít téměř jako před vypuknutím konfliktu.
— Jonathan
Littell  se pohybuje zejména mezi stoupenci Svobodné syrské armády a ke cti mu musím přiznat, že se v knize vše snažil verifikovat z několika různých zdrojů a pokud si nějakou informací nebyl tolik jistý, tak se o tom sám zmínil.
—  Literárně nečekejte žádné zázraky. Kniha je opravdu jen deníkem z cesty do jednoho města a pobytu v něm. Takže se dočkáte téměř strohého líčení toho s kým se autor setkal, o čem spolu mluvili. Stejně téměř dokumentaristicky jsou pojata vyprávění lidí, se kterými se autor setkává.
Strohé líčení toho, jak probíhala mučení ve věznicích assadova režimu je takovou soft nebo light verzí nacistických zvěrstev líčených v Bohyních. Naštěstí není kniha zas tak dlouhá, protože občas je dost monotónní.
—  Kniha je dobrá, protože docela dobře ukazuje pohnutky, které Syřany přivedly nejdříve do ulic a později do bojových pozic. Je zde také vidět, že v počátcích konfliktu nehrálo náboženství žádnou roli a vojáci Svobodné armády se snažili válčit „rytířsky“. A na závěr je vždy otázka, zda mohu knihu doporučit nebo ne. Inu knihu určitě nezatracuji ale doporučil bych ji spíše vypůjčit v knihovně, protože  jde opravdu o strohý deník jednoho novináře a knihu nejspíše již nebude chtít číst podruhé.

Tiráž
Vydalo: Wydawnictwo Literackie v roce 2013
Originální název: Carnets de Homs
Přeložila: Magdalena Kamińska-Maurugeon
Počet stran: 280
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788308050545

Průmysl lži – Alexandra Alvarová – Triton 2017

Ne že by racionálně uvažující člověk, který se alespoň trochu o daný problém zajímá, neznal valnou část informací v knize zmiňovaných ale je zajímavé, když to někdo pěkně srovná do podle kategorií, časové osy a přidá konkrétní příklady jak z našeho, tak ze zahraničního internetu. A jako bonus je zde i pár informací, které byly i pro mne novinkou.
— Jasně, že zde popisované postupy a triky nepoužívají jen Rusové pro svoji propagandu ale také politici nebo různí prodejci či PR agentury. Pokud víte, jak toto ovlivňování funguje a jaké jsou většinové příznaky HOAXů nebo jiných manipulativních zpráv a technik, pak máte větší možnost se bránit nebo přinejmenším tomu neuvěříte tak snadno, jako když jste o způsobech manipulace nic nevíte.
— Jelikož je mediální gramotnost běžného Čecha hodně žalostná, tak bych byl velmi šťastný, kdyby byla tato kniha zařazena mezi povinnou četbu na středních školách a také na učilištích.

Granice marzeń – Tomasz Grzywaczewski – Czarne 2018

i-granice-marzenNázev této knihy by šel přeložit jako Hranic snů nebo Hranice touhy ale nejde o nějaké prasárny, což vysvětluje také podtitul, který bych přeložil jako O neuznaných zemích. I když i toto označení je trošku zavádějící, protože státy o kterých se v této knize píše uznává Rusko a občas i ještě nějaké málo významné dvě tři země. Ač podobné země/nezemě existují v různých částech světa ale v této knize se autor zabývá těmito zeměmi z prostoru zemí v ruské sféře vlivu.
— Takže autor navštívil takové země jako je Arach/Náhorní Karabach, Podněsteří, Jižní Osetie nebo Abcházie. Osudy těchto zemí jsou si dost podobné – většinou spojené s válkami, obrovskou korupcí a steskem po dobách SSSR. Kromě této nepříjemné a smutné stránky historie těchto zemí  jsou v knize zmíněny i humornější aspekty života v neexistujících zemích jako třeba popis průběhu Mistrovství světa v kopané neuznaných zemí a národností, který se shodou náhod konal v jedné ze zemí popisovaných v této knize.
— Autor se snaží dát prostor vždy oběma stranám různých konfliktů, kterých je na Kavkaze spousta a Rusové vždy rádi tyto spory nejen podporovali ale dokonce podněcovali. Občas jsem se v zamotaném klubku různých národů a národností Kavkazu a jejich vzájemných animozit a předsudků malinko ztrácel ale tomu se asi nikdo z Evropy nevyhne. Hodně drsný byl také příběh jedné rodiny, která prožila dvě války na Kavkaze a potom se rozhodli před válkou utéct do Ukrajiny ale ke své smůle si vybrali Donbas. Mimochodem, válce na východě Ukrajiny je věnována první kapitola knihy.
— Kniha se čte dobře a autor je objektivní.  Kromě úvodní kapitoly se kniha věnuje zhruba čtyřem zemím, které téměř nikdo neuznává. I prostor mají jednotlivé země přibližně stejný. I čtenář, který se celkem dost zajímá o prostor bývalé SSSR, tak se dozví poměrně dost nových a poměrně málo známých faktů. Pokud vás zmíněná problematika nebo obecně východní země zajímají, pak koupí této knihy neuděláte chybu.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2018
Autorka obálky: Agnieszka Pasierska
Počet stran: 280
Vazba: tvrdá/e-book
ISBN: 9788380496521

Magor a jeho doba – Marek Švehla – Torst 2017

magorKdyž mi tahle kniha přišla, tak jsem se trochu lekl, protože je to opravdu pořádná bichle. A i zběžné prolistování moc nepomohlo, protože v knize jsou hodně dlouhé řádky a font je celkem malý, takže za své čtyři až pět stovek dostanete opravdu obrovskou porci informací.
— Ale když jsem se začetl do této pořádně tlusté knížky, tak jsem zjistil, že se kniha čte velice dobře – téměř jako kdybyste četli hodně dobrou detektivku. Ono vlastně není divu, Magor měl opravdu velmi pestrý život a setkal se s obrovskou spoustou zajímavých, inspirativních lidí.  Jen je třeba nevzdat se při čtení první kapitoly, která se věnuje posledním dnům  Martina Jirouse a nečte se tak dobře jako další kapitoly. Ani moc optimistické čtení to není (mluvím o té první kapitole).  Ale většina knihy je výtečná.
— I když jsem část magorovy doby zažil, tak se samotným Jirousem jsem se setkal až na stránkách již legálního Vokna po roce 1989. Ale osobně jsem se s nim nikdy nesetkal. Nicméně musím konstatovat, že i když se s životem v demokracii moc dobře nevypořádal (k čemuž jistě přispěl jeho poslední pobyt ve vězení), tak byl velice zajímavou osobností a nebál bych se konstatovat, že zařadit jej k největším Čechům minulého století nebude úplně od věci.
— Zejména zajímavý je jeho první období života od jeho studentských let po setkání s Plastiky. Tehdy byl mnohem příjemnější společník než ve svých pozdějších letech. Musím konstatovat, že je jedno, zda čtenář něco o Magorovi a době normalizace ví a nebo je touto problematikou netknutý, dobře se to čte oběma. Výborné je to, že jakmile se v knize dočteme o nějakém zajímavém člověku, pak se autor většinou dost rozepíše i o jeho životě a stejně tak poctivě popisuje i různé fenomény z minulosti.
— Pokud čtete non fiction literaturu, pak vám ji mohu doporučit. Autor si dokáže od svého objektu zájmu udržet zdravý odstup a ač je vidět, že Jirouse má rád a obdivuje ho, tak dokáže psát i o negativních stránkách jeho osobnosti, které se začaly projevovat zejména v pozdějším období života.

Tiráž
Vydal: Torst v roce 2017
Počet stran: 574
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788072155552

Kwiaty w pudełku – Karolina Bednarz – Czarne 2018

kwiaty_japoniaTato kniha mne zaujala ihned, jak jsem se dozvěděl, že ji vydavatelství Czarne chystá vydat. Japonsko mne vždycky zajímalo a zároveň jsem velký czarneholik. Už nedávno mne neskutečně rozsekala jiná polská reportáž z Japonska a to konkrétně Ganbare! – workshopy smrti. A Květiny v krabici vám obdobným způsobem převrátí váš pohled na svět. Tedy zejména na Japonsko.
— Hlavním námětem této reportáže je postavení žen v japonské společnosti. A musím konstatovat, že jejich postavení je velice špatné. Tak špatné, že bych se ho nebál srovnávat s ani postavením žen ve státek zálivu. A to jako beze srandy.
— Podřízené postavení žen je v japonské společnosti je tak hluboko zakořeněno, že se dost podstatně promítá i do spousty japonských slov a kanži znaků. Překvapivé je, že postavení japonských žen se značně zhoršilo poté, co se Japonsko otevřelo světu a muži začali přebírat některé západní zvyklosti. Ale své ženy naopak nutili se více a více vracet ke kořenům a tradičnímu vzhledu a chování.
—  Opravdu jsem netušil, že čikan (痴漢) neboli osahávání v MHD je tak rozšířeno a týká se tak malých děvčat, že to hnus i na japonské poměry.  Docela drsná byla i kapitola, která popisovala situaci těsně po skončení druhé světové války. Zejména ohledně  prostituce a zde se dost ušpinili i japonští vojáci, kteří zde zůstávali po konci války.
— Ale je pravda, že ne všechny témata se točí jen kolem práv žen. Některé kapitoly se třeba věnují vztahu Japonců k burakumin (部落民 – tedy nečistým), postavení bezdomovců (nejen žen), firemní kultuře japonských firem, ekologických katastrofách a další zajímavá témata.
— Každopádně kniha je napsaná moc dobře a délka témat je tak akorát aby se čtenář o tématu dozvěděl hodně informací ale nezačalo jej to nudit. Ǔctyhodné je i ozdrojování a poznámky pod čarou. Pokud budete tuto knihu číst jako e-book, tak samotný text a poznámky, vysvětlivky a podobné věci tvoří téměř polovinu knihy. Určitě mohu knihu doporučit. Už jen proto, že nevím o žádné české nebo polské knize, které by se tomuto formátu věnoval.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2018
Autorka obálky: Agnieszka Pasierska
Počet stran: 328
Vazba: tvrdá/e-book
ISBN: 9788380496842

Dżihadystka – Anna Erelle – Sonia Draga 2015

jihad-girlKniha má podtitul „Relacja z wnętrza komórki rekrutacyjnej Państwa Islamskiego“ což je trošku jazyková hříčka protože komórka je jak buňka (zde teroristická), tak mobilní také telefon. A mimochodem kniha vyšla i v češtině jako „Džihád: V kůži bojovníka Islámského státu“ u vydavatelství cpress.
— Nicméně jde o příběh francouzské novinářky, která chce napsat reportáž o praktikách IS a když se na síti začne vydávat mladičkou konvertitku k islámu, tak se jí ozve Abu Bilel. Jde o jednoho z předních verbířů Daeš a člověka vysoce postaveného v hierarchii Daeš. Ten ji nejen začne ihned přemlouvat k útěku do Sýrie ale také balit a slibovat ji manželství.
— Nicméně i když se zde dozvíme hodně o verbířských taktikách Daeš, myšlení a chování džihádistů, tak hodně prostoru bylo věnováno samotné autorce. Tedy tomu jak se vypořádávala s tím, že koketuje s nemilosrdným vrahem, setkávala se se zlem a jak na ní působilo to, že žila dva naprosto rozdílné životy.
— Ale i neustálé proměny Abu Bilela byly dost zajímavé. Jak se v něm mísil zamilovaný osamocený naiva s cynikem, který vypráví o stínání hlav. Okamžiky kdy se zamotával do svých lží, vypadával z role vlídného a skromného věřícího.
— Popravdě jsem se do knihy pustil jenem proto, že jsem potřeboval něco, co by šlo číst v kindlu a  nerušilo v noci světlem lampičky. Nakonec to bylo hodně velké překvapení.  Kniha je nestranná, zajímavá a čte se příjemně a vyprávění má spád. Různé arabské termíny a zkratky francouzských veřejných institucí jsou dostatečně vysvětleny v poznámkách pod čarou, takže se v textu neztratíte.
— Knihu mohu s klidným svědomím doporučit víceméně všem. Jo a jen tak na okraj? na autorku byla vydána fatwa podobně jako na Salmana Rushieho.

Tiráž
Vydal: Sonia Gragav roce 2015
První vydání: 2015
Překlad: Marek Chojnacki
Počet stran: 288
Vazba: brožovaná
ISBN: 8379993969

Zakonnice odchodzą po cichu – Marta Abramowicz – Krytyka polityczna 2016

i-zakonnice-odchodza-po-cichuPo pravdě se přiznám, že na knize mne nejdříve zaujala minimalistická a hodně povedená obálka. Teprve poté jsem zkoumal o čem to je (i když z názvu to bylo dost poznat) a podíval se na hodnocení na GoodReads a LC. A musím říci, že kniha není zrovna  moc povzbuzující a veselé čtení.
— Základem knihy jsou příběhy cirka dvacítky žen, které prošly nějakým ženským církevním řádem a z nějakého důvodu z něj pak vystoupily. Důvody vstupu do kláštera, proč se daným ženám v něm nelíbilo nebo nelíbilo a z jakého důvodu z řádu odešly jsou dosti rozdílné ale určitě k tomu hodně přispívá to, že život řeholnic je prostoupen minimální svobodou, až otrockou fyzickou prací, minimální oceněním od kněží a nadřízených, velice přísnými omezeními a slušnou ponorkou.
— Musím také konstatovat, že věci v této knize popisované se týkaly zejména polské církve a doby před několika lety. V poslední době  by se situace řeholnic měla mírně zlepšovat a situace v mužských řádech a to i v Polsku  by měla být podstatně lepší a svobodnější. Situace řeholnic v Čechách a na Slovensku by také snad měla být lepší ale ruku do ohně (pekelného) za to rozhodně nedám. A americké a západoevropské řeholnice se mají ve skrze úplně jinak. V některých řádech například nemusí vůbec nosit řeholní oděv a nemají tolik   omezení jako polské řeholnice.
— V poslední třetině knihy autorka hledá různé odpovědi, dává některá fakta do souvislostí a píše o drobných změnách, které se v poslední době začaly u polských řeholnic dít.
— Kniha je psána celkem srozumitelným jazykem, takže téměř vše pochopí i čtenář, který je ateista a mnoho se o katolické křesťanství nezajímá. Občas najdeme v knize i zajímavý nebo vtipný okamžik, například když si dvě bývalé řeholnice otevřou hostel a první hosté ever je bandička neonacistů, které se všichni ostatní bojí ubytovat. Přičemž jedna z těch ex-sester je lesbička, veganka a bojovnice za práva sexuálních minorit – prostě někdo, kdo se náckům určitě moc nezamlouvá.
— Kniha má sice něco přes dvě stě stran ale díky krátkým kapitolám, častým předělům na celou stránku se čte velmi rychle a je to záležitost víceméně na jeden víkend nebo dva tři večery.  Každopádně mohu doporučit, jen si nejsem jistý, zda už není kniha částečně neaktuální ale to ví jen Bůh.

Tiráž
Vydala: Krytyka polityczna v roce 2016
Obálka: Maciej Kropiwicki
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
ISBN: 8364682911