Vydavatelství mého srdce – tom 2

Nedávno jsem zde psal o literárních vydavatelstvích, které mi přirostla k srdci.  Dnes bych chtěl přidat druhý díl a ještě bych v souvislosti s předchozím dílem chtěl zmínit radostnou zvěst, že v článku zmiňovaný slovenský Absynt ohlásil vstup na český trh a  slibuje, že znovu přeloží svoje knihy do češtiny. Takže reportáže z Absyntu nejen si nebudete muset nechat posílat knihy ze Slovenska ale dokonce si jejich knihy můžete dopřát v češtině. NO -není to skvělé?
— První vydavatelství, které bych chtěl zmínit je polské a žánrové. Jde o vydavatelství Fabryka Slów, které se specializuje na sci-fi a fantasy. Z jejich autorské stáje je u nás asi nejznámější Andrzej Pilipiuk, který píše zejména humornou akční aggro  fantasy ale vydávají i našeho akčního specialistu Žambocha.  Knihy z Fabryky Slów každého upoutají perfektními obálkami a mne osobně si získali díky sérii S.T.A.L.K.E.R, která je inspirovaná stejnojmennou hrou  a zejména první díly jako je Droga do nikąnd nebo Ołowiany świt. Ale nevydávají  pouze postapo ale mohu doporučit i sérii Stalowe szczury, což je skvělá akce z první světové války s drobným přídavkem alternativní historie a horroru. Pokud jste fanoušek některého žánru, kterým se toto vydavatelství zabývá, pak si z jejich nabídky vyberete určitě hned několik kousků.
— Česká vydavatelství teď zastupuje Odeon. Sice ve svých počátcích podporovala zločinná hnutí ale musím přiznat, že i době druhé okupace u Odeonu vycházely na svou dobu výborné knihy. Nyní je to pouze brand, pod kterým vydává Euromedia dobrou beletrii. Ale ve všech časech byla edice Světová knihovna zárukou kvalitní literatury. I když se mi nová vzhled obálek Světové knihovny tolik nelíbí jako ten předešlý, tak obsah je buď nadprůměrný nebo dokonce skvělý.
— A spíše jen pro zajímavost, bych zmínil polské vydavatelství Stara Szkoła.  A proč? jednoduše proto, že toto vydavatelství vydává těměř jen knihy od českých spisovatelů.
Kromě ve světě známého  Ludvíka Vaculíka, tak vydává i Viewega. Kromě kritiky oceňovaného Mlýnu na mumie, přeložili a vydali i Aristokratku (dva díly) a Deník kastelána, což jsou knihy oceňované spíše čtenáři než kritikou.
— A pokud se vám tento článek líbil, pak zkuste fantasy speciál od mého kolegy, který je třetím dílem této série článků.

Ganbare! Warsztaty umierania – Katarzyna Boni – Agora 2016

ganbareKdyž jsem zahlédl obálku této knihy na polské sociální síti pro milovníky literatury Lubimy Czytać, tak to byla láska na první pohled. A co teprve, když jsem si přečetl, o čem kniha pojednává! Hned se vyšvihla na první příčky mého TBR seznamu.
— Když jsem se rozhodl vyzkoušet e-shop polskaksiazka.cz, tak Ganbare! byla první kniha, kterou jsem vhodil do košíku. Nakonec jsem ji četl z trojice zakoupených knih  jako poslední a opět se potvrdilo pravidlo: to nejlepší nakonec.
— Tahle kniha ve vás rozpoutá vnitřní cunami, které vám může pěkně zamíchat žebříčkem životních hodnot. Zejména  závěrečná část knihy je neskutečně silná a jdoucí až na dřeň.
— Kniha je rozsáhlou sbírkou reportáží z oblasti Japonska, která byl zasažena vlnou cunami, zemětřesením a následnou jadernou havárií v prefektuře Fukušima. Kromě podobného líčení této katastrofy, sledujeme i jednotlivé lidské osudy, dozvíme se spoustu důležitých faktů o radiaci, o odstraňování následků radiace, o jiných přírodních katastrofách především v této oblasti  v blízké i vzdálenější historii, o japonské civilní obraně a systému varování před cunami a zemětřeseními, atd…
— Kniha se čte naprosto skvěle. většina kapitol je hodně krátkých, klidně i stránku či dvě. Autorka v některých kapitolách i mění styl vyprávění a tak nehrozí, že by vyprávění sklouzlo do nějaké rutiny nebo začalo být monotonní. Výtečným příkladem je kapitola Nový japonský bestiář, kde jsou jednotlivé druhy ozáření a nebezpečné prvky vzniklé při jaderném zamoření popsány stylem postav v pravidlech Dračího doupěte.
— Zajímavá kapitola je i ta popisující různé duchy japonské mytologie, kteří se rodí při různých okolnostech smrti člověka. V závěru knihy je i rozsáhlejší kapitola o novém průmyslu, spojeném s odchodem člověka z tohoto světa. Víte, že v Japonsku je bestsellerem kniha, do které si její majitel může zapsat podrobné instrukce o tom jak se naloží s jeho tělem, majetkem, virtuálními stopami po jeho smrti?
— Hodně silné jsou všechny kapitoly, které pojednávají o různých konkrétních lidech a o tom, jak je katastrofa poznamenala. Prostor je zde věnován také chybám, které udělala jak společnost TAPCO, která je majitelem elektrárny ve Fukušimě, tak různé státní instituce. Občas dokáže být autorka hodně sugestivní.
— Na Goodreads má převážně plný počet hvězdiček a stejně bych knihu hodnotil i já. Určitě zatím jedním z favoritů na knihu roku. Pokud ovládáte polštinu a zajímáte se o Japonsko, pak neváhejte. Že nejsem sám, kdo tuto knihu opěvuje dokazuje i vlog jednoho z nejznámějších polských booktuberů.

Vydavatelství mého srdce – tom 1

vlcice-zo-sernovodskaNevím jak vy ale při výběru knih, já hodně dám na to u jakého vydavatelství kniha vyšla a koukám se i na edice. A ano, souhlasím s tím, že obálka prodává. Ale myslím to v tom smyslu, že styl v jakém je udělaná obálka hodně vypovídá i o obsahu knihy a kvalitě nakladatelství, které ji vydalo. Mám rád jednoduché a minimalistické obálky a odrazují mně filmové obálky. Ale dost obecných tlachů, buďme konkrétní! Představím vám tři své oblíbence, každého z jiné země a začneme jak jinak v Polsku. : )
Wydawnictwo Czarne jsem objevil díky knize Tatuaż z tryzubem, kterou jsem si koupil nedávno. Mají moc pěkný web a skvěle zmáknutou corporate identity. To myslím v tom dobrém slova smyslu. Perfektně pracují na obálkách svých knih s logotypem a jejich knihy mají svou nezaměnitelnou tvář i když se dost liší podle různých svých edic. Ostatně práce s grafikou v rámci edic tohoto vydavatelství je kapitola sama o sobě. Skvělá ukázka profesionální práce a grafického cítění.
— Zaměřují se převážně na literaturu faktu a to zejména na různé reportáže ze zemí Balkánu a bývalého Východního bloku, zemí třetího světa a knihy mapující různé méně sledované  problémy a jevy. Ať vydávají převážně literaturu faktu, tak v jejich katalogu najdete i horrory, prózu nebo biografie.
— V jejich katalogu snad nenajdete nic, co by se dalo označit jako mainstream ale na rozdíl od jiných více či méně undergroundových nakladatelství, toto nakladatelství si z undegroundu vzalo jen  náměty a zájmy ale kvalita knih je naprosto profesionálně zmáknutá a dotažená do dokonalosti. V tomto ohledu jsou undegroundu na hony vzdáleni.
— Slovenské vydavatelství Absynt má poměrně malý katalog. Svým zaměřením a důrazem na literaturu faktu a velkým zájmem o třetí svět a země bývalého Východního bloku budí dojem jako by šlo o slovenskou filiálku již dříve zmiňovaného vydavatelství Czarne. Dokonce se s tímto vydavatelstvím shodnou na dosti titulech, převážně polských autorů.
— Jako příklad mohu jmenovat knihu Kolymské deníky poslkého reportéra Hugo-Badera, který se nedávno vydal po stopách knihy Kolymské povídky Varlama Šalamova, což jsou autobiografické vzpomínky na legendární oblast sovětských koncentráků – gulagů.  Hugo-Bader cestuje drsnou krajinou a mluví s lidmi, kteří toto peklo přežili. Absynt také vydává knihy běloruské laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexejevič jako jsou Zinkoví chlapci nebo její další knihy. To také mají s dříve jmenovaným polským vydavatelstvím společné.
— Také knihy od Absyntu jsou ihned rozpoznatelné díky jednotnému grafickému stylu obálek. Ten je hodně strohý, špinavý až punkový ale k tomu, co čtenář najde uvnitř se hodí.
pecina— Poslední a český zástupce už je trošku více přístupný i lidem, kteří čtou i méně vážná témata. Brněnský Host (Říkal jsem český zástupce? Tak to není stoprocentní pravda :)) má obrovský katalog, kde najdeme jak literaturu faktu, náročnou domácí i zahraniční beletrii, tak i sci-fi, YA nebo severskou detektivku. A až na pár černých ovcí mají všechny knihy od Hostu jedno společné: originální a špičkové obálky a obecně typografickou stránku. Toto vydavatelství budu mít navždy spojené s jménem Martina Peciny, který byl autorem velkého množství těch nejvymazlenějších knih od Hostu. A i když pro toto vydavatelství dnes už snad ani nic nedělá, Host si dále drží kvalitu na hodně dobré úrovni.

Tatuaż z tryzubem – Ziemowit Szczerek – Czarne 2015

tatuazTato kniha nový žánrový croosover, který by šlo jednoduše pojmenovat jako postapo cestopis, protože atmosféra přechodu mezi  světem, který nenávratně (doufejme) zanikl a světem, který se teprve rodí, je v této knize a autorově putování po současné Ukrajině všudepřítomný.
— Hned když jsem ji poprvé viděl naživo, poté co jsem ji vybalil z balíčku, který mi poslala paní z polskaksiazka.cz, tak mne zaujala  minimalistickým čistým designem, kterému vévodí černobílá fotografie Jeroma Sessiniho z agentury Magnum. Potěšila mne velmi podrobná tiráž knihy, kde byl vyjmenovaný i font, kterým je kniha vysázena a přesné označené papíru na kterém je vytištěna. To nebývá moc u knih, které nevybočují z řady nějakou typografickou finesou nebo bibliofilskou úpravou zvykem.
— Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol, které mapují Ukrajinu zeměpisně a to včetně polského příhraničí.  Kapitoly se dále dělí do kratších částí, kdy některé jsou kratší než jedna strana. Tyto části na sebe někdy navazují, jindy jen volně a někdy vůbec. Al díky tomuto dělení se kniha čte dobře, protože čtení rychle utíká.
— Autorův styl psaní cestopisu mne hodně sedl. Kromě toho, že popisoval vlastní dojmy a zážitky, občas uvede nějaká fakta z nedávné historie nebo o něco starší doby, sem tam dokreslí situaci příběhem konkrétního člověka a sem tam prošpikuje vyprávění nějakou popkulturní narážkou. Opravdu nehrozí, že by jste se při četbě nudili.
— Teprve při čtení této knihy jsem si opravdu uvědomil, jak je Ukrajina velká země. Že z měst jako je Lvov je mnohem blíže do některých evropských metropolí než do měst na „okupovaných územích“. Stejně tak je Ukrajina pestrá i co se týče kulturní historie, kdy Halič a třeba Oděsa mají jiné kořeny a kulturu.

tetuaz-cover
— Nemohu  soudit nějak super objektivně ale zdálo se mi, že autor popisuje situaci objektivně
a všímá si negativních věcí jak v západní části Ukrajiny, tak v kapitolách popisující oblasti sousedící s Ruskem. Je jasné, že jako Polák a Evropan bude spíše na straně „banderovců“ než proruských „separů“ ale to neznamená, že by se nedovedl na situaci podívat realisticky.
— Pokud nejste rodilý mluvčí, tak si při čtení možná občas budete muset nějaké slovíčko vyhledat nebo upřesnit u znalejšího člověka (já se takto dozvěděl něco o historii polského řetězce prodejen Biedronka neboli Beruška
) a sem tam budete muset překousnout nějaký vulgarismus ale jinak se mi kniha četla velmi dobře a všem, kdo umí polsky a zajímají se o současnou ukrajinskou historii mohu tuto knihu doporučit.
— Ještě bych se zmínil, že kniha byla nominovaná v kategorii literatura faktu do hlasování o knihu roku (2015) na Lubimyczytać.pl (polská obdoba Goodreads). Také bych chtěl zmínit, že vydavatelství  Czarne má naprosto luxusní web.

Magický život Aleistera Crowleyho – Martin Booth – Talpress 2004

zivotŽivotopisy moc nečtu a když už se rozhodnu si nějaký přečíst, pak to musí být hodně zajímavý člověk. A tuto definici Aleister Crowley, kterému občas familiárně přezdívám Aleš bezesporu je. Renesanční člověk, ďábelská kombinace sečtělého a rafinovaného bohéma a dandyho ve stylu Jima Morrisona s nepraktickým snílkem a finančním analfabetem přece nemůže prožít nějaký nudný život.
— A taky, že ne. Aleister je svou šíří zájmu takový temný Jára Cimrman. Byl geniálním šachistou i zdatným průkopníkem horolezectví, byl neúspěšným básníkem i o něco úspěšným spisovatelem, předefinoval tarot a v dějinách okultismu zanechal hodně výraznou stopu.
— Kniha se čte velice dobře. Autor nás nezahlcuje zbytečným množstvím dat, faktů a šikovně míchá příhody a epizody z Aleistrova magického života s jeho skutky a příhodami z jeho profánního života.  Světské i posvátné úspěchy se střídají s zejména profánními kopanci a neúspěchy a tak četba nikdy neupadne do nějakého stereotypu.
— Celý životopis, který je psán lehce, téměř  beletristicky se odehrává na přelomu devatenáctého a dvacátého století, který byl pestrý a divoký nejen v umění, politice ale i ve světě duchovním. Pokud se zajímáte alespoň trošku o duchovno nebo jste otevřen různým okrajovějším myšlenkovým směrům, pak by vás mohla kniha bavit. Za sebe mohu rozhodně doporučit.
Hodnocení: 600 / 666

Neviditelná dívka – Mariel Hemingway – Portál 2016

mh-coverPrvní co vás na této knize zaujme, je malinko nezvyklejší formát, než má většina knih ve vaší knihovně. Kniha má na šířku zhruba o deset až patnáct centimetrů více, než je obvyklý poměr stran, na který jsme zvyklí z beletrických knih. Je to trošku znepokojující. Víte, že je
něco jinak ale nevíte co. : )
— Podobně asi musí působit na perfekcionalisty zadní strana obálky, kde je červeno oranžový pruh s upoutávkou na knihu. Ten je také  umístěn asymetricky. Ostatně celá obálka je neobvykle zpracovaná. Tvoří ji oranžová silueta dívky na pozadí abstraktní textury v šedých tónech. Z nějakého důvodu je název knihy psán bez počátečního velkého písmena. Tedy kromě hřbetu knihy. Ale v originále má kniha také všude velké I. V překladových vydáních se také nezmiňuje, že spoluautorem knihy je Ben Greenman. Ale stejně opomněli spoluautora zmínit i Litevci . Ale zpět k obálce. Kniha je paperback. Neobvyklým prvkem je to, že obálka z tvrdšího papíru  je na začátku i konci delší a přehnutá jako záložka. Prostě něco jako obálka jakou známe z hardbacků. Jen není nasazena na tvrdé desky ale je napevno přilepena k vnitřku knihy. Nepamatuji si, že bych něco takového někde jinde viděl. Palec nahoru za originalitu pro Kateřinu Tvrdou – autorku obálky a nakladatelství Portál za nepřechýlení příjmení autorky. Celý příspěvek

Vždycky v menšině – M. C. Putna – Portál 2013

Příjemné překvapení. Sice jsem Putnu znal, četl nějaké jeho články a dokonce celou  jednu jeho knihu. Konkrétně„Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity“. Přesto jsem užasl, jak rozsáhlé jsou jeho znalosti a kde všude byl. Kniha  má podtitul „Rozhovor s Martinem Bedřichem“. Ale nečekejte klasický rozhovor, jaký znáte třeba z časopisu Playboy. Jo, kromě spoře oděných žen, mohutně vylepšených Photoshopem, najdete v každém čísle minimálně jeden, obsáhlý mnohostránkový rozhovor s někým zajímavým. Ale to jsme trochu odbočili.

Celý příspěvek

Elie Wiesel – Talmud – Portréty a legendy – Sefer 1993

Kniha je sbírkou chasidských moudrostí, pravdivých i více či mírně přibarvených historek a vyprávění a legend a každá z cirka dvou desítek kapitol je věnována některému z velkých chasidských rabínů nebo jiných učenců.
— Jednotlivé postavy, které jsou „hrdiny“ jednotlivých kapitol jsou vybírány s ohledem na to aby byla každá úplně jiná a čtenáři tak zprostředkovala jiný pohled na prostou chasidskou zbožnost či hlubokou učenost a moudrost. V souvislosti s osudy a peripetiemi některých rabínů jsou v knize  rozebírány otázky na velké  i malé otázky života a víry. A právě na osudech a názorech některých postav z této knihy je krásně ukázáno, že nic není černobílé a jak rozdílné mohou být odpovědi či postoje různých lidí.
— Pointy , estetika a poetika většiny příběhů je hodně podobná známých zenových koanům a příběhům buddhistických světců. Jazyk a rétorika příběhů je příjemně prostý a oproštěný klišé, mentorování a instantních mouder se kterými se někdy setkáváme u některých děl „duchovní“ literatury.
—  Knihu si sice určitě více vychutná někdo, kdo se zajímá o židovství a chasidismus ale nemám strach, že by  si ji nemohl přečíst někdo, kdo o této problematice nic neví a jen má zájem o hlubší a duchovnější literaturu. Naopak, myslím si, že jako„vstupní brána“ k seznámení zejména s chasidskou literaturou a duchovností, může tato kniha fungovat velmi dobře. Své si tam najde, jak odborník, tak i naprostý laik.

Między młotem a swastyką – Władysław Kołaciński – Słowo Narodowe 1999

Především pokud je pravda, že tuto knihu, téměř bez jakéhokoliv zásahu zvenčí, sepsal sám autor ,který není profesionálním spisovatelem ale vojákem, tak klobouk dolů. Zcela férově musím říci, že svým vypravěčským uměním předstihne nejednoho z profesionálních spisovatelů, kteří mají na pultech už několik knih.

zbik-dowodca-3-kompanii-204-pp
— Władysław Kołaciński, známější pod svým krycím jménem „Żbik“ neboli „Divoká kačka“ byl legendární odbojář a partyzánský velitel především v legendární organizaci NZS (Narodowe Siły Zbrojne) v známé Svatokřížské brigádě.
— První křest ohněm prošel jako námořník a poté delší čas působil v ilegálním odboji. byl dopaden gestapem a prošel si peklem jejich výslechů. při transportu do koncentračního tábora se mu s několika kolegy podařilo uprchnout a dokonce vyhodit dva Němce z vlaku v kterém byli převáženi. Po strastiplné cestě se dostal k partyzánům. Poměrně rychle se dostal na pozici velitele oddílu.
— Bojovníci NSZ nebojovali jen s Němci ale i s různými kolaborantskými prokomunistickými ilegálními oddíly jako byli GL (Gwardia Ludowa) nebo AL (Armia Ludowa) nebo se snažili chránit polské civilisty před nájezdy loupeživých band, kterým šlo jen o rabování a loupení. Nebyli napojení na žádné zahraniční organizace a snažili se co nejvíce přiblížit tomu aby vystupovali jako regulérní armáda. často válčili s jak s nedostatkem zbraní a munice, tak nedostatkem jídla a oblečení.
— Vyprávění Żbika je velice osobní, dokáže čtenáře dokonale strnout a akční pasáže jsou napsány pravdu skvěle dynamicky a to první verze knihy byla sepsána celkem brzo po válce! Autor i hlavní hrdina v jedné osobě se nebojí poukázat na různé selhání jak blízkých osob, tak své vlastní. Nic zde není černobílé. Krásně je to ukázáno na příkladě tří Rusů, kteří nějakou dobu v jeho oddíle bojovali. Objevili je jako dezertéry z německého zajetí a přes to, že šlo o nepřátele a příslušníky okupační armády, dal jim šanci. Dva z nich se stali plnohodnotnými členy oddílu a byli přes národnostní nevraživost v oddílu oblíbení. Třetí z nich nejen že, před mnohá upozornění šířil jak mezi vojáky, tak mezi civilním obyvatelstvem nenávistnou komunistickou propagandu ale měl spoustu sporů a potyček s jinými partyzány a civilním obyvatelstvem v okolí. Nakonec byl zastřelen. Jeho dva krajané by bývali mohli s oddílem zůstat až do jeho rozpuštění ale z velitelství přišel rozkaz, že je nutno se nebezpečných Rusů zbavit. Żbik se pokusil za své dva svěřence orodovat ale nespěl a bylo mu naznačeno, jak si jeho velitelé představují to „zbavení se“ dvou spolubojovníků. Żbik přesto rozkaz nevykonal a oba spolubojovníky s doporučovacím dopisem předal do jednoho z oddílu proruských partyzánů. Ti oba Rusy přijali a ačkoliv byli od Żbika, tak se je netroufli popravit.
— Autor zde líčí nejen známé bitvy pod Olesznem a pod Rząbcem ale i své vyjednávání s velitelem německých policistů hauptmannem Huste. S ním domluvil gentlemanský klid zbraní a propuštění několika polských civilistů z věznice gestapa. Tento krok mu pak byl často vytýkán ale Żbik se snažil co nejvíce omezovat dopad německých odvetných kroků na polské obyvatelstvo.
— Autor je zejména v akčnějších bojových scénách opravdu brilantní a čtenář má pocit jako by ležel s ruským pepešem (Špaginem) někde na kraji polského lesa a čekal jen na pokyn k palbě na německou kolonu nebo bolševiky. Sem tam jsem se sice ztratil ve zkratkách pro polské odbojové organizace, různé zbraně nebo v konspiračních přezdívkách jednotlivých velitelů či odbojářů ale celkový dojem z knihy byl výtečný.
— V závěru knihy byl ještě přidám pozdější doslov protože v prvních vydáních nemohl spoustu svých spolubojovníků uvést občanskými jmény, protože pro ně by se to rovnalo rozsudku smrti. Żbik měl v totiž v komunistickém Polsku asi stejné postavení a byl stejně očerňován a pronásledován jako u nás Mašíni. Proto zde autor vysvětluje a uvádí na pravou míru různá obvinění a nepravdy, které na něho a celé NZS nakydala bolševická propaganda.
— Kniha je opravdu výtečná a ukazuje v celé realitě složitou situaci polského odboje a ještě složitější a beznadějnější situaci, do které se oddíly NZS dostali po roce 1945. Kdy sice jedna okupační armáda byla poražena ale druhá nastoupila v plné síle a s obrovskou podporou polských kolaborantů. škoda, že odboji po roce 1945 je v knize věnováno jen málo místa.

tablica-edyt

Islámskému státu na dostřel – Lenka Klicperová & Markéta Kutilová

Taková jednohubka na jeden, či dva večery. Ale přečíst by si ji mohl každý. Možná by pak ubylo těch sraček, které zaplevelují Facebook i diskuze na různých webech.
— Autorky zde v několika krátkých kapitolách doplněných výtečnými fotografiemi s popisky popisují svou cestu do čerstvě osvobozeného Kobani.
— Autorky líčí běžný život ve městě, které bylo zejména duem Assad / Putin téměř srovnáno se zemí. Poté se vypraví ještě blíže k frontě mezi Kurdy a Daeš. Setkávají se s bojovníky a bojovnicemi YPG, YPJ a dalších jednotek.
— Znovu a znovu se dozvídají, že alespoň Syřané a Kurdové rozhodně do Evropy netáhne vidina pečených holubů a opustit svou vlast vidí jen jako poslední a téměř zoufalý čin. Nic není krystalicky černobílé. Arabští Syřané bojují po boku Kurdů proti Daeš. A ačkoliv nálety spojenců ničí sem tam i civilní cíle, tak je Kurdové vnímají jako velkou pomoc v boji s Daeš. Autorky mají příležitost si prohlédnout příručky Daeš v ruštině a i místní jim potvrzují, že v řadách Daeš bojují nejen rusky mluvící bojovníci ze zemí okupovaných SSSR ale i samotní etničtí Rusové. Autorky zjišťují, že nejen střelba a bombardování ale astronomický růst cen všeho, v souvislosti s válkou vyhání Syřany do exilu.
— Výtečné jsou i dvě závěrečné kapitoly, které popisují historii syrského konfliktu a vysvětlují, kdo je kdo v Sýrii. ty nejsou dílem ani jedné z autorek ale politologa Tomáše Kaválka.