Klára Smolíková – Spolkla mě knihovna Fragment 2017

knihovny_obalkaMě knihovna rozhodně naštěstí nespolkla. (Ostatně to bych pro vás nemohl teď psát tuto recenzi.)

Spolkla však malého čtenáře Davida a navíc v nejméně vhodnou chvíli. David totiž dostal od maminky za úkol udělat si pořádek v knihovně, jinak bude vyhlášen STOP STAV. „Žádné další knihy se kupovat nebudou.“ Jenže si za to mohl chlapec milý sám, když po celém dni proleženém v knihách na poslední chvíli cpal do knihovny svazky hlava nehlava, knihovna se naštvala a nebohého čtenáře spolkla i s jeho kocourem Koniášem. Anebo za to možná mohlo nedopatřením vyřčené kouzlo. Kdo ví? Možná Klára Smolíková a ilustrátor Vojtěch Šeda, jehož krásné a vtipné ilustrace knihu provázejí na každé stránce.

„Hernajs dudy, oh my God.“

Právě tak začíná dobrodružná výprava malého Davida (a s ním i čtenáře) do knižní historie. A aby se v ní David ani čtenář neztratili, jako blahé paměti Vilém z Baskervillu v klášterní knihovně, pomohou jim odborní průvodci na slovo vzatí, Pán spisů egyptský bůh Thovt a bůh čínských knihovníků Wen-Čchang Wang.

David se na své pouti po historii knihoven a knih prožene nejen starověkými říšemi (Egypt, Mezopotámie, Řecko a Řím), ale dostane se samozřejmě i do Číny plné středověkých klášterů, či do knihtiskařské dílny. A jestli se vrátí domů živ a zdráv? No, to ví jen Pán svitků bůh Thovt.

Klára Smolíková má ke knihovnám a ke knihovnictví blízko. (Ostatně není náhodou, že deset let učila na střední knihovnické škole.) A jako zkušená autorka řady metodických materiálů a učebnic ví, že příběh (byť sebelepší) není všechno. Takže svou knihu pojala nejen jako dobrodružné vyprávění, ale především jako stručný a zábavný přehled knižní historie, která sahá až k počátkům civilizace. Tomu napomáhají nejen informace skryté v příběhu, ale především tabulky, ve kterých se děti ve stručnosti dozví co je to například klínové písmo či hedvábí a ještě mnohem více.

Autorka má také vřelý vztah ke komiksu (sama psala scénáře k takovým bestselerům jako Na hradě Bradě či Viktorka a její vesmírná dobrodružství), a proto je komiks zastoupen i v její nejnovější knize. V tomto případě však nejde o příběh, nýbrž o stručné představení historických knihoven. Na několika málo panelech, jimž vždy jako průvodce dominuje patřičná významná osobnost, se malý čtenář ve stručnosti dozví o té či oné knihovně to nejpodstatnější.

Vojtěch Šeda se svého úkolu zhostil na výbornou a ilustrace jsou nejen vtipné a hezké na pohled, ale především věrně vystihují atmosféru a dění v těch nejslavnějších knihovnách celé historie.

Kniha je určena čtenářům od osmi let. Ale i když Davidovo a Koniášovo dobrodružství, které čítá necelých 70 stran, zhltnou za dva večery, budou se ke knize vracet i později. Protože informace, které jsou v ní ukryty, se jim budou hodit i na druhém stupni základní školy. A nesejde na tom, jestli budou chtít být jednou knihovníky jako David, nebo ne.

Hanča zatím nehodnotí, ale já dávám pět hvězdiček z pěti. Jan Procházka.

 

 

 

Reklamy

Ganbare! Workshopy smrti – Katarzyna Boni – Absynt 2017

ganbare-czNedávno jsem se zde rozplýval nad originální, tedy polskou verzí této knihy. Nebudu si tedy hrát na Konstantina a Metoděje a nosit sovy do Atén, takže pokud chcete vědět o čem je kniha, tak si přečtěte recenzi na originální vydání od nakladatelství Agora. V tomto článku bych se chtěl věnovat rozdílům mezi českým a polským vydáním a během toho pět chválu na vydavatelství Absynt. : )
— Takže čím se tyto dvě vydání liší, kromě jazyka ve kterém jsou napsány? určitě první co vás praští do očí je to, že české vydání je podstatně menší. Originál je víceméně formátu A4 a česká verze je spíš A5. Jen co do tloušťky jsou obě vydání téměř na milimetr shodné. Což má své výhody i nevýhody. České vydání  se vám díky menším rozměrům  sice lépe vejde to kabelky nebo kapsy ale je to na druhou vykoupeno tím, že je jednak psáno viditelně drobnějším písmem a i okraje stránky jsou menší.  Pro mladého čtenáře to asi není problém ale staršího čtenáře nebo někoho s horším zrakem to může být nevýhoda.  Rozdíl je i v tom, že české vydání má brožovanou vazbu (paperback) a  polské je v tvrdé vazbě hardback). Tady je otázkou čistě osobních preferencí, čemu dáváte přednost. Já bych možná raději sáhl po paperbacku.
ganbare— Samotná obálka se mi přiznám více líbí ta od Agory ale pro Absynt zase mluví to, že drží vzhled celé jejich edice Prokletí reportéři a pokud si pořídíte nějaké další knihy z tohoto nakladatelství, pak vám budou krásně ladit na poličce knihovny. A tento jednotný styl drží až asi na dvě výjimky celá produkce vydavatelství Absynt. To k tomu vydání od Agory nepřidáte nic se stejným designem.  To že se mi víc líbí ta agorácká obálka neznamená, že obálka od Absyntu je špatná. To ani náhodou.  Strohý až samizdatový styl působí mezi naleštěnými a přeplácanými obálkami v knihkupectvích osvěžujícím dojmem a skvěle ladí s drsným obsahem, který ve většině těchto knih naleznete. S přirozenou barvou papíru a hranatými a tučnými literami fontu GT Sectra (použitém pro titul knihy a jméno autorky) zajímavě kontrastuje červená páska s zopakováním části titulu.
— Co se týká typografie uvnitř knih, tak už jsem zmínil dříve, může drobnější font české verze knihy přispívat k horší čitelnosti knihy. Polská edice od Agory používá pro nadpisy uvnitř knihy moderní bezpatkový, velice tenký font. Působí to vzdušně ale na druhou stranu v českém vydání je i pro nadpisy použit silný patkový font a tak sazba působí sladěněji a klasičtěji. Oceňuji, že v českém vydání  Absynt uvedl i jméno použitého fontu a dokonce i na jaký papír byla kniha vytištěna. Na obálce české verze je fotografie samotné autorky změněný hustým rastrem do téměř abstraktního díla a odkazuje k dobám před počítačovou sazbou. V polském vydání Agora použila také téměř abstraktní fotografii temné masy vody od japonského fotografa Hayato Kogy (získaná přes fotobanku Getty Images). Agora také doplnila knihu (z obou vnitřních stran obálky mapami oblastí postižených vlnou cunami. V českém vydání mapy nenajdeme ale zase na závěr knihy přidali krátký medailonek autorky včetně (opět rozrastrované) fotografie.
— Když se na rozdíl mezi knihami podíváme čistě pragmaticky a budeme vybírat jen podle ceny, tak na českém e-shopu megaknihy.cz vyjde levněji polská edice. Originál stojí    162 Kč  a český překlad 215 Kč. Poštovné je stejné u obou verzí (bez koruny pouhých padesát korun) a obě jsou také skladem, takže na ně nebudete čekat. Tento stav je z začátku října roku 2017.
— A jaké vydání si vybrat? Pokud neumíte česky nebo máte už v knihovně (či chcete mít) další knihy od vydavatelství Absynt, pak sáhněte  po českém překladu. Pokud čtete polsky a o sbírání knih od Absyntu neuvažujete, pak možná pro vás bude lepší originál. Větší font i větší  formát se prostě čte pohodlněji. A nebo můžete koupit e-book. Zde také máte na výběr oba jazyky a zde je to čistě o tom jaký je váš rodný jazyk.
— Jo a text na zadní stranu obálky české verze knihy napsal Mariusz Szcygiel, velký milovník české literatury\ (zejména Hrabala) a autor několika knih o Česku a české literatuře. A z nabídky českých knih od Absyntu se můžete těšit na knihu o Klux-klux-klanu nebo Šáhinšáh o iránském šáhovi Rezá Pahlavím.  A doufám, že přeloží ještě hodně knih z nabídky mého oblíbeného vydavatelství Czarne nebo i z jiných (nejen polských) nakladatelství. Doufám, že stále více čtenářů bude číst také non-fiction literaturu.

Człowiek z małą bombą. O terroryzmie i terrorystach – Kacper Rękawek – Czarne 2017

Czlowiek-Z-BombaAutor knihy je přední polský odborník na terorismus ale tato kniha není odborná ale spíše populárně naučná a určená široké veřejnosti.
— V knize se hodně píše o terorismu spojeném s ISIS ale dost prostoru je věnováno i IRA nebo německému a italskému levicovému terorismu. Autor se zamýšlí nejen nad příčinami, fungováním a dynamikou různých teroristických organizací a způsobů, jak s nimi bojovat ale předkládá různé drobné příhody a postřehy z běžného života teroristů. něco podobného jako jsou veselé příhody z natáčení u vyprávění herců a jiných bavičů. Mne například pobavilo to, že když se baskitští teroristé/separatisté z organizace ETA jezdili za kolegy z IRA sbírat zkušenosti o důstojném odchodu ze scény“, tak se stávalo, že se Baskové  zamilovávali do irských dívek a žen a naopak. A tak se stalo, že když autor knihy vyrazil dělat rozhovor z bývalým členem IRA, tak se irský taxikář učil baskitsky. :)‘
— I když se hodně dlouho zajímám jak o politiku, tak o terorismus samotný, tak jsem v knize našel spoustu faktů, o kterých jsem neměl žádné tušení. Například o bojích mezi různými frakcemi IRA.
— Autorovi se podařilo šikovně a citlivě udržet rovnováhu mezi chrlením spousty jmen teroristických vůdců, různých frakcí & organizací a vyprávěním různých drobných příběhů a vlastních dojmů z rozhovorů s různými zajímavými lidmi z obou stran barikády. Díky tomu vyprávění nesklouzává do nudného stereotypu a čte se příjemně.
— Nejlepší  z celé knihy je kapitola věnovaná občanské válce na východě Ukrajiny ale i celkově si kniha drží slušný nadprůměr a obecně se šikovně trefila do mezery mezi vyloženě odbornými knihami a knihami vyloženě klouzajícími po povrchu.

Vydavatelství mého srdce – tom 2

Nedávno jsem zde psal o literárních vydavatelstvích, které mi přirostla k srdci.  Dnes bych chtěl přidat druhý díl a ještě bych v souvislosti s předchozím dílem chtěl zmínit radostnou zvěst, že v článku zmiňovaný slovenský Absynt ohlásil vstup na český trh a  slibuje, že znovu přeloží svoje knihy do češtiny. Takže reportáže z Absyntu nejen si nebudete muset nechat posílat knihy ze Slovenska ale dokonce si jejich knihy můžete dopřát v češtině. NO -není to skvělé?
— První vydavatelství, které bych chtěl zmínit je polské a žánrové. Jde o vydavatelství Fabryka Slów, které se specializuje na sci-fi a fantasy. Z jejich autorské stáje je u nás asi nejznámější Andrzej Pilipiuk, který píše zejména humornou akční aggro  fantasy ale vydávají i našeho akčního specialistu Žambocha.  Knihy z Fabryky Slów každého upoutají perfektními obálkami a mne osobně si získali díky sérii S.T.A.L.K.E.R, která je inspirovaná stejnojmennou hrou  a zejména první díly jako je Droga do nikąnd nebo Ołowiany świt. Ale nevydávají  pouze postapo ale mohu doporučit i sérii Stalowe szczury, což je skvělá akce z první světové války s drobným přídavkem alternativní historie a horroru. Pokud jste fanoušek některého žánru, kterým se toto vydavatelství zabývá, pak si z jejich nabídky vyberete určitě hned několik kousků.
— Česká vydavatelství teď zastupuje Odeon. Sice ve svých počátcích podporovala zločinná hnutí ale musím přiznat, že i době druhé okupace u Odeonu vycházely na svou dobu výborné knihy. Nyní je to pouze brand, pod kterým vydává Euromedia dobrou beletrii. Ale ve všech časech byla edice Světová knihovna zárukou kvalitní literatury. I když se mi nová vzhled obálek Světové knihovny tolik nelíbí jako ten předešlý, tak obsah je buď nadprůměrný nebo dokonce skvělý.
— A spíše jen pro zajímavost, bych zmínil polské vydavatelství Stara Szkoła.  A proč? jednoduše proto, že toto vydavatelství vydává těměř jen knihy od českých spisovatelů.
Kromě ve světě známého  Ludvíka Vaculíka, tak vydává i Viewega. Kromě kritiky oceňovaného Mlýnu na mumie, přeložili a vydali i Aristokratku (dva díly) a Deník kastelána, což jsou knihy oceňované spíše čtenáři než kritikou.
— A pokud se vám tento článek líbil, pak zkuste fantasy speciál od mého kolegy, který je třetím dílem této série článků.

Ganbare! Warsztaty umierania – Katarzyna Boni – Agora 2016

ganbareKdyž jsem zahlédl obálku této knihy na polské sociální síti pro milovníky literatury Lubimy Czytać, tak to byla láska na první pohled. A co teprve, když jsem si přečetl, o čem kniha pojednává! Hned se vyšvihla na první příčky mého TBR seznamu.
— Když jsem se rozhodl vyzkoušet e-shop polskaksiazka.cz, tak Ganbare! byla první kniha, kterou jsem vhodil do košíku. Nakonec jsem ji četl z trojice zakoupených knih  jako poslední a opět se potvrdilo pravidlo: to nejlepší nakonec.
— Tahle kniha ve vás rozpoutá vnitřní cunami, které vám může pěkně zamíchat žebříčkem životních hodnot. Zejména  závěrečná část knihy je neskutečně silná a jdoucí až na dřeň.
— Kniha je rozsáhlou sbírkou reportáží z oblasti Japonska, která byl zasažena vlnou cunami, zemětřesením a následnou jadernou havárií v prefektuře Fukušima. Kromě podobného líčení této katastrofy, sledujeme i jednotlivé lidské osudy, dozvíme se spoustu důležitých faktů o radiaci, o odstraňování následků radiace, o jiných přírodních katastrofách především v této oblasti  v blízké i vzdálenější historii, o japonské civilní obraně a systému varování před cunami a zemětřeseními, atd…
— Kniha se čte naprosto skvěle. většina kapitol je hodně krátkých, klidně i stránku či dvě. Autorka v některých kapitolách i mění styl vyprávění a tak nehrozí, že by vyprávění sklouzlo do nějaké rutiny nebo začalo být monotonní. Výtečným příkladem je kapitola Nový japonský bestiář, kde jsou jednotlivé druhy ozáření a nebezpečné prvky vzniklé při jaderném zamoření popsány stylem postav v pravidlech Dračího doupěte.
— Zajímavá kapitola je i ta popisující různé duchy japonské mytologie, kteří se rodí při různých okolnostech smrti člověka. V závěru knihy je i rozsáhlejší kapitola o novém průmyslu, spojeném s odchodem člověka z tohoto světa. Víte, že v Japonsku je bestsellerem kniha, do které si její majitel může zapsat podrobné instrukce o tom jak se naloží s jeho tělem, majetkem, virtuálními stopami po jeho smrti?
— Hodně silné jsou všechny kapitoly, které pojednávají o různých konkrétních lidech a o tom, jak je katastrofa poznamenala. Prostor je zde věnován také chybám, které udělala jak společnost TAPCO, která je majitelem elektrárny ve Fukušimě, tak různé státní instituce. Občas dokáže být autorka hodně sugestivní.
— Na Goodreads má převážně plný počet hvězdiček a stejně bych knihu hodnotil i já. Určitě zatím jedním z favoritů na knihu roku. Pokud ovládáte polštinu a zajímáte se o Japonsko, pak neváhejte. Že nejsem sám, kdo tuto knihu opěvuje dokazuje i vlog jednoho z nejznámějších polských booktuberů.

Vydavatelství mého srdce – tom 1

vlcice-zo-sernovodskaNevím jak vy ale při výběru knih, já hodně dám na to u jakého vydavatelství kniha vyšla a koukám se i na edice. A ano, souhlasím s tím, že obálka prodává. Ale myslím to v tom smyslu, že styl v jakém je udělaná obálka hodně vypovídá i o obsahu knihy a kvalitě nakladatelství, které ji vydalo. Mám rád jednoduché a minimalistické obálky a odrazují mně filmové obálky. Ale dost obecných tlachů, buďme konkrétní! Představím vám tři své oblíbence, každého z jiné země a začneme jak jinak v Polsku. : )
Wydawnictwo Czarne jsem objevil díky knize Tatuaż z tryzubem, kterou jsem si koupil nedávno. Mají moc pěkný web a skvěle zmáknutou corporate identity. To myslím v tom dobrém slova smyslu. Perfektně pracují na obálkách svých knih s logotypem a jejich knihy mají svou nezaměnitelnou tvář i když se dost liší podle různých svých edic. Ostatně práce s grafikou v rámci edic tohoto vydavatelství je kapitola sama o sobě. Skvělá ukázka profesionální práce a grafického cítění.
— Zaměřují se převážně na literaturu faktu a to zejména na různé reportáže ze zemí Balkánu a bývalého Východního bloku, zemí třetího světa a knihy mapující různé méně sledované  problémy a jevy. Ať vydávají převážně literaturu faktu, tak v jejich katalogu najdete i horrory, prózu nebo biografie.
— V jejich katalogu snad nenajdete nic, co by se dalo označit jako mainstream ale na rozdíl od jiných více či méně undergroundových nakladatelství, toto nakladatelství si z undegroundu vzalo jen  náměty a zájmy ale kvalita knih je naprosto profesionálně zmáknutá a dotažená do dokonalosti. V tomto ohledu jsou undegroundu na hony vzdáleni.
— Slovenské vydavatelství Absynt má poměrně malý katalog. Svým zaměřením a důrazem na literaturu faktu a velkým zájmem o třetí svět a země bývalého Východního bloku budí dojem jako by šlo o slovenskou filiálku již dříve zmiňovaného vydavatelství Czarne. Dokonce se s tímto vydavatelstvím shodnou na dosti titulech, převážně polských autorů.
— Jako příklad mohu jmenovat knihu Kolymské deníky poslkého reportéra Hugo-Badera, který se nedávno vydal po stopách knihy Kolymské povídky Varlama Šalamova, což jsou autobiografické vzpomínky na legendární oblast sovětských koncentráků – gulagů.  Hugo-Bader cestuje drsnou krajinou a mluví s lidmi, kteří toto peklo přežili. Absynt také vydává knihy běloruské laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexejevič jako jsou Zinkoví chlapci nebo její další knihy. To také mají s dříve jmenovaným polským vydavatelstvím společné.
— Také knihy od Absyntu jsou ihned rozpoznatelné díky jednotnému grafickému stylu obálek. Ten je hodně strohý, špinavý až punkový ale k tomu, co čtenář najde uvnitř se hodí.
pecina— Poslední a český zástupce už je trošku více přístupný i lidem, kteří čtou i méně vážná témata. Brněnský Host (Říkal jsem český zástupce? Tak to není stoprocentní pravda :)) má obrovský katalog, kde najdeme jak literaturu faktu, náročnou domácí i zahraniční beletrii, tak i sci-fi, YA nebo severskou detektivku. A až na pár černých ovcí mají všechny knihy od Hostu jedno společné: originální a špičkové obálky a obecně typografickou stránku. Toto vydavatelství budu mít navždy spojené s jménem Martina Peciny, který byl autorem velkého množství těch nejvymazlenějších knih od Hostu. A i když pro toto vydavatelství dnes už snad ani nic nedělá, Host si dále drží kvalitu na hodně dobré úrovni.

Tatuaż z tryzubem – Ziemowit Szczerek – Czarne 2015

tatuazTato kniha nový žánrový croosover, který by šlo jednoduše pojmenovat jako postapo cestopis, protože atmosféra přechodu mezi  světem, který nenávratně (doufejme) zanikl a světem, který se teprve rodí, je v této knize a autorově putování po současné Ukrajině všudepřítomný.
— Hned když jsem ji poprvé viděl naživo, poté co jsem ji vybalil z balíčku, který mi poslala paní z polskaksiazka.cz, tak mne zaujala  minimalistickým čistým designem, kterému vévodí černobílá fotografie Jeroma Sessiniho z agentury Magnum. Potěšila mne velmi podrobná tiráž knihy, kde byl vyjmenovaný i font, kterým je kniha vysázena a přesné označené papíru na kterém je vytištěna. To nebývá moc u knih, které nevybočují z řady nějakou typografickou finesou nebo bibliofilskou úpravou zvykem.
— Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol, které mapují Ukrajinu zeměpisně a to včetně polského příhraničí.  Kapitoly se dále dělí do kratších částí, kdy některé jsou kratší než jedna strana. Tyto části na sebe někdy navazují, jindy jen volně a někdy vůbec. Al díky tomuto dělení se kniha čte dobře, protože čtení rychle utíká.
— Autorův styl psaní cestopisu mne hodně sedl. Kromě toho, že popisoval vlastní dojmy a zážitky, občas uvede nějaká fakta z nedávné historie nebo o něco starší doby, sem tam dokreslí situaci příběhem konkrétního člověka a sem tam prošpikuje vyprávění nějakou popkulturní narážkou. Opravdu nehrozí, že by jste se při četbě nudili.
— Teprve při čtení této knihy jsem si opravdu uvědomil, jak je Ukrajina velká země. Že z měst jako je Lvov je mnohem blíže do některých evropských metropolí než do měst na „okupovaných územích“. Stejně tak je Ukrajina pestrá i co se týče kulturní historie, kdy Halič a třeba Oděsa mají jiné kořeny a kulturu.

tetuaz-cover
— Nemohu  soudit nějak super objektivně ale zdálo se mi, že autor popisuje situaci objektivně
a všímá si negativních věcí jak v západní části Ukrajiny, tak v kapitolách popisující oblasti sousedící s Ruskem. Je jasné, že jako Polák a Evropan bude spíše na straně „banderovců“ než proruských „separů“ ale to neznamená, že by se nedovedl na situaci podívat realisticky.
— Pokud nejste rodilý mluvčí, tak si při čtení možná občas budete muset nějaké slovíčko vyhledat nebo upřesnit u znalejšího člověka (já se takto dozvěděl něco o historii polského řetězce prodejen Biedronka neboli Beruška
) a sem tam budete muset překousnout nějaký vulgarismus ale jinak se mi kniha četla velmi dobře a všem, kdo umí polsky a zajímají se o současnou ukrajinskou historii mohu tuto knihu doporučit.
— Ještě bych se zmínil, že kniha byla nominovaná v kategorii literatura faktu do hlasování o knihu roku (2015) na Lubimyczytać.pl (polská obdoba Goodreads). Také bych chtěl zmínit, že vydavatelství  Czarne má naprosto luxusní web.

Magický život Aleistera Crowleyho – Martin Booth – Talpress 2004

zivotŽivotopisy moc nečtu a když už se rozhodnu si nějaký přečíst, pak to musí být hodně zajímavý člověk. A tuto definici Aleister Crowley, kterému občas familiárně přezdívám Aleš bezesporu je. Renesanční člověk, ďábelská kombinace sečtělého a rafinovaného bohéma a dandyho ve stylu Jima Morrisona s nepraktickým snílkem a finančním analfabetem přece nemůže prožít nějaký nudný život.
— A taky, že ne. Aleister je svou šíří zájmu takový temný Jára Cimrman. Byl geniálním šachistou i zdatným průkopníkem horolezectví, byl neúspěšným básníkem i o něco úspěšným spisovatelem, předefinoval tarot a v dějinách okultismu zanechal hodně výraznou stopu.
— Kniha se čte velice dobře. Autor nás nezahlcuje zbytečným množstvím dat, faktů a šikovně míchá příhody a epizody z Aleistrova magického života s jeho skutky a příhodami z jeho profánního života.  Světské i posvátné úspěchy se střídají s zejména profánními kopanci a neúspěchy a tak četba nikdy neupadne do nějakého stereotypu.
— Celý životopis, který je psán lehce, téměř  beletristicky se odehrává na přelomu devatenáctého a dvacátého století, který byl pestrý a divoký nejen v umění, politice ale i ve světě duchovním. Pokud se zajímáte alespoň trošku o duchovno nebo jste otevřen různým okrajovějším myšlenkovým směrům, pak by vás mohla kniha bavit. Za sebe mohu rozhodně doporučit.
Hodnocení: 600 / 666

Neviditelná dívka – Mariel Hemingway – Portál 2016

mh-coverPrvní co vás na této knize zaujme, je malinko nezvyklejší formát, než má většina knih ve vaší knihovně. Kniha má na šířku zhruba o deset až patnáct centimetrů více, než je obvyklý poměr stran, na který jsme zvyklí z beletrických knih. Je to trošku znepokojující. Víte, že je
něco jinak ale nevíte co. : )
— Podobně asi musí působit na perfekcionalisty zadní strana obálky, kde je červeno oranžový pruh s upoutávkou na knihu. Ten je také  umístěn asymetricky. Ostatně celá obálka je neobvykle zpracovaná. Tvoří ji oranžová silueta dívky na pozadí abstraktní textury v šedých tónech. Z nějakého důvodu je název knihy psán bez počátečního velkého písmena. Tedy kromě hřbetu knihy. Ale v originále má kniha také všude velké I. V překladových vydáních se také nezmiňuje, že spoluautorem knihy je Ben Greenman. Ale stejně opomněli spoluautora zmínit i Litevci . Ale zpět k obálce. Kniha je paperback. Neobvyklým prvkem je to, že obálka z tvrdšího papíru  je na začátku i konci delší a přehnutá jako záložka. Prostě něco jako obálka jakou známe z hardbacků. Jen není nasazena na tvrdé desky ale je napevno přilepena k vnitřku knihy. Nepamatuji si, že bych něco takového někde jinde viděl. Palec nahoru za originalitu pro Kateřinu Tvrdou – autorku obálky a nakladatelství Portál za nepřechýlení příjmení autorky. Celý příspěvek

Vždycky v menšině – M. C. Putna – Portál 2013

Příjemné překvapení. Sice jsem Putnu znal, četl nějaké jeho články a dokonce celou  jednu jeho knihu. Konkrétně„Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity“. Přesto jsem užasl, jak rozsáhlé jsou jeho znalosti a kde všude byl. Kniha  má podtitul „Rozhovor s Martinem Bedřichem“. Ale nečekejte klasický rozhovor, jaký znáte třeba z časopisu Playboy. Jo, kromě spoře oděných žen, mohutně vylepšených Photoshopem, najdete v každém čísle minimálně jeden, obsáhlý mnohostránkový rozhovor s někým zajímavým. Ale to jsme trochu odbočili.

Celý příspěvek