Já, Poutník – Terry Hayes – Knižní klub 2014

V jedné době byla tato kniha hodně oslavována ale na druhou stranu jsem dosti skeptický k nálepkám Bestseller, který v Knižním klubu dávají snad na všechny knihy, takže kredit mají hodně malý.
— Po Poutníkovi jsem sáhl, když jsem si chtěl odpočinout od polštiny a pro změnu si přečíst něco v rodném jazyce. Jako často u těchto oštemplovaných knih bývá, tak zážitek neodpovídá očekávání, která si čtenář udělá na základě vyhajpovaných recenzí.
— Kdyby nebylo toho hajpu kolem, tak v knize dostanete to, co by nejspíše čtenář od této knihy očekával: slušně napsaný thriller, při jehož čtení mizí stránky rychlostí slušně vyladěného sporťáku a nejspíše se knize nic nedá vytknout ani z hlediska pravdivosti různých bakteriologických či geopolitických faktů. Různých dějových zvratů je zde také dost ale přesto si nemohu pomoci ale mám takový dojem, že tu něco chybí. Nějaký přesah, méně šablonovité postavy a občas jsem se přistihl, že fandím spíše Saracénovi jak Poutníkovi.
— Každopádně pokud si chcete dopřát pořádnou dávku napětí při níž chcete vypnout mozek po náročném zaměstnání, povinnostech nebo studiu a nemáte chuť řešit něco náročného nebo závažného, pak s klidem po této knize sáhněte. Děj budete hltat, čísla stárnek se vám budou před očima ubíhat jak stromy v šikansenu ale po přečtení stejně rychle obsah knihy zapomenete. Ale to není chyba, pokud vám jde právě o toto.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2014
Původní název: I am Pilgrim
Rok původního vydání: 2013
Překlad: Pavel Medek
Počet stran: 760
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788024245805

Reklamy

Czarne flagi – Geneza Państwa Islamskiego – Joby Warrick – W.A.B. 2017

Czarne Flagi – Joby Warrick

Anglický originál této knihy byl v roce 2016 oceněn prestižní Pulitzerovou cenou. Jsem velký fanoušek reportáže a non-fiction literatury obecně a četl jsem hodně velmi dobrých knih z tohoto žánru ale přesto mne to, jak skvěle je tato kniha napsaná mne velice příjemně překvapilo. A mimochodem i tato kniha vyšla i v českém překladu. Pod názvem Vzestup Islámského státu ji v roce 2016 vydala Jota v překladu Martina Dolečka.
— Černé vlajky mapují dění v Sýrii, Iráku, Jordánsku a dalších zemí od doby ještě před druhou válkou v Zálivu až téměř do současnosti. Víceméně je také životopisem Abú Músá Zarkávího, který se stal nástupcem Usámy bin Ládina mezi vůdci islámských teroristů.
— Je neuvěřitelné, že vedení americké armády nedovolilo americkým commandos zničit tajnou základnu tohoto krvavého řezníka, kterou se jim podařilo najít. Bohužel, bylo to těsně před plánovanou druhou invazí do Iráku a politici potřebovali mít co nejvíc důvodů pro svou přítomnost v Iráku. Kdyby tehdy dostali souhlas k úderu, mohlo to spoustě lidem zachránit život a situace v Levantě mohla být jiná.
— Velkou chybou byla i samotná druhá válka v Zálivu protože Američané neměli připravený scénář pro situaci po porážce Saddáma. Jelikož součástí této operace byla i takzvaná debaasizace a v Iráku byli ve straně Baas jak důstojníci armády, tak policie, tak učitelé, profesoři, starostové, (bylo to něco podobného jako s členstvím ve straně u nás za komančů) tak najednou došlo k odstranění téměř veškerých státních orgánů a orgánů samosprávy.
A právě Zarkáví dokázal mistrně rozeštvat nejen šíity a sunnity ale využít flustraci bývalých prominentů saddámova režimu a ještě naverbovat spousty bojovníků proti sovětské okupaci Afghánistánu.
— Kniha dál mapuje nejen počátky syrské občanské války ale také všechny fáze vzniku Daeš ale také různých fračíz Al-Kaidy. Kromě Zarkávího v knize sledujeme osudy ještě mnoha dalších osob z obou stran barikády. Zejména minimálně první polovina knihy je psána naprosto úchvatně. Máte dojem jako by jste četl napínavou severskou detektivku a děj rychle ubíhá. Knihu musím opravdu hodně doporučit. Díky ní i čtenář, který celkem hodně sleduje situaci na Blízkém východě, tak se díky této knize dozví spoustu informací a včetně hodně neznámých a docela slušně vám popíše většinu důležitých momentů moderních dějin této oblasti.

Tiráž
Originální titul: Black Flags: The Rise of ISIS
První vydání: 2016
Vydal: W.A.B. v roce 2018
Překlad: Tomasz S. Gałązka
Čte: Kamil Pruban
Čas: 15 hodin 20 minut
Provedení: audiokniha
ISBN: 9788328044722

Granice marzeń – Tomasz Grzywaczewski – Czarne 2018

i-granice-marzenNázev této knihy by šel přeložit jako Hranic snů nebo Hranice touhy ale nejde o nějaké prasárny, což vysvětluje také podtitul, který bych přeložil jako O neuznaných zemích. I když i toto označení je trošku zavádějící, protože státy o kterých se v této knize píše uznává Rusko a občas i ještě nějaké málo významné dvě tři země. Ač podobné země/nezemě existují v různých částech světa ale v této knize se autor zabývá těmito zeměmi z prostoru zemí v ruské sféře vlivu.
— Takže autor navštívil takové země jako je Arach/Náhorní Karabach, Podněsteří, Jižní Osetie nebo Abcházie. Osudy těchto zemí jsou si dost podobné – většinou spojené s válkami, obrovskou korupcí a steskem po dobách SSSR. Kromě této nepříjemné a smutné stránky historie těchto zemí  jsou v knize zmíněny i humornější aspekty života v neexistujících zemích jako třeba popis průběhu Mistrovství světa v kopané neuznaných zemí a národností, který se shodou náhod konal v jedné ze zemí popisovaných v této knize.
— Autor se snaží dát prostor vždy oběma stranám různých konfliktů, kterých je na Kavkaze spousta a Rusové vždy rádi tyto spory nejen podporovali ale dokonce podněcovali. Občas jsem se v zamotaném klubku různých národů a národností Kavkazu a jejich vzájemných animozit a předsudků malinko ztrácel ale tomu se asi nikdo z Evropy nevyhne. Hodně drsný byl také příběh jedné rodiny, která prožila dvě války na Kavkaze a potom se rozhodli před válkou utéct do Ukrajiny ale ke své smůle si vybrali Donbas. Mimochodem, válce na východě Ukrajiny je věnována první kapitola knihy.
— Kniha se čte dobře a autor je objektivní.  Kromě úvodní kapitoly se kniha věnuje zhruba čtyřem zemím, které téměř nikdo neuznává. I prostor mají jednotlivé země přibližně stejný. I čtenář, který se celkem dost zajímá o prostor bývalé SSSR, tak se dozví poměrně dost nových a poměrně málo známých faktů. Pokud vás zmíněná problematika nebo obecně východní země zajímají, pak koupí této knihy neuděláte chybu.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2018
Autorka obálky: Agnieszka Pasierska
Počet stran: 280
Vazba: tvrdá/e-book
ISBN: 9788380496521

Dżihadystka – Anna Erelle – Sonia Draga 2015

jihad-girlKniha má podtitul „Relacja z wnętrza komórki rekrutacyjnej Państwa Islamskiego“ což je trošku jazyková hříčka protože komórka je jak buňka (zde teroristická), tak mobilní také telefon. A mimochodem kniha vyšla i v češtině jako „Džihád: V kůži bojovníka Islámského státu“ u vydavatelství cpress.
— Nicméně jde o příběh francouzské novinářky, která chce napsat reportáž o praktikách IS a když se na síti začne vydávat mladičkou konvertitku k islámu, tak se jí ozve Abu Bilel. Jde o jednoho z předních verbířů Daeš a člověka vysoce postaveného v hierarchii Daeš. Ten ji nejen začne ihned přemlouvat k útěku do Sýrie ale také balit a slibovat ji manželství.
— Nicméně i když se zde dozvíme hodně o verbířských taktikách Daeš, myšlení a chování džihádistů, tak hodně prostoru bylo věnováno samotné autorce. Tedy tomu jak se vypořádávala s tím, že koketuje s nemilosrdným vrahem, setkávala se se zlem a jak na ní působilo to, že žila dva naprosto rozdílné životy.
— Ale i neustálé proměny Abu Bilela byly dost zajímavé. Jak se v něm mísil zamilovaný osamocený naiva s cynikem, který vypráví o stínání hlav. Okamžiky kdy se zamotával do svých lží, vypadával z role vlídného a skromného věřícího.
— Popravdě jsem se do knihy pustil jenem proto, že jsem potřeboval něco, co by šlo číst v kindlu a  nerušilo v noci světlem lampičky. Nakonec to bylo hodně velké překvapení.  Kniha je nestranná, zajímavá a čte se příjemně a vyprávění má spád. Různé arabské termíny a zkratky francouzských veřejných institucí jsou dostatečně vysvětleny v poznámkách pod čarou, takže se v textu neztratíte.
— Knihu mohu s klidným svědomím doporučit víceméně všem. Jo a jen tak na okraj? na autorku byla vydána fatwa podobně jako na Salmana Rushieho.

Tiráž
Vydal: Sonia Gragav roce 2015
První vydání: 2015
Překlad: Marek Chojnacki
Počet stran: 288
Vazba: brožovaná
ISBN: 8379993969

Meursault, přešetření – Kámel Daúd – Odeon 2015

meursault_pretreseniMusím se přiznat, že Cizince od Alberta Camuse na který je tato kniha reakcí, jsem nečetl. Dokonce si nevzpomínám, že bych kdy slyšel píseň Killing An Arab od The Cure, která reaguje na stejnou knihu.
— Hrdina této knihy, která je částečně autobiografická se stylizuje do mladšího bratra bezejmenného (pro svět) Araba, které bezdůvodně zastřelil na mořské pláži hrdina slavného Camusova románu. Hrdina pátrá jak po historii svého bratra, tak po stopách francouzského kolonisty Meursaulta, který byl vrahem vrahem bratra našeho hrdiny.
— Debut alžírské novináře je poměrně útlá kniha a tím, jak má říznou flow a jak skáče z jednoho tématu na druhý nejen že mi dost připomíná styl, kterým často psali někteří spisovatelé takzvané beat generation ale také i díky tomu, že jde o reakci na jiné dílo, mi to evokuje hip hopový beef – neboli slovní bitvu dvou raperů. Čte se dobře. Kámelův způsob psaní, připomíná klasické blízkovýchodní vypravěče a často se obrací na samotného čtenáře jako na někoho, komu to v útulné alžírské kavárničce vypráví.
— To že, když hrdina knihy zabije pro změnu Francouze, je alžírskou policií stíhán ne proto, že zabil ale že zabil až po získání nezávislosti a že nezabíjel v rámci alžírské války o nezávislost – což je také docela aktuální téma. Také další témata, okolo kterých se točí texty této knihy, jsou stále dost aktuální: osobní i národní identita, vypořádání se s nepěknou národní historií a také s dědictvím okupace cizí mocnosti.
— Pokud vám nevadí knihy, které nemají zcela jasný děj a jsou více o pocitech a hledání odpovědí, pak vám mohu tuto odeonku doporučit. Pokud se zajímáte o moderní francouzskou literaturu a milujete Camuse, pak je to přímo povinnost a pro ostatní by to mohla být zajímavá exkurze do oblasti vážnější a náročnější literatury.

Tiráž
Originální titul: Meursault, contre-enquête
První vydání: 2014
Vydal: Odeon v roce 2015
Překlad: Alexandra Pflimpfová
Obálka: Ivan Brůha
Počet stran: 144
Vazba: pevná
ISBN: 9788020716507

Mise Afghánistán: Český chirurg v zemi lovců draků – Tomáš Šebek – Paseka 2015

sebek-miseTomáš Šebek není klasický spisovatel ale jde o českého lékaře, který občas jede na nějakou humanitární misi organizace Lékaři bez hranic. během svého působení na takové misi si píše deník a na základě tohoto jeho deníku pak vznikají knihy.
— Pokud je vaším jediným důvodem, proč čtete knihy zábava, tak bych vás asi měl upozornit, že jelikož je autor především skvělý chirurg, tak popisu různých operací, průběhů léčení zranění  a oprávněnému vychvalování ostatních kolegů je v knize věnováno poměrně hodně prostoru. Není ani divu, lékaři na misích makají jako mourovatí a moc času mimo nemocnici  nestráví. Navíc pohyb mimo prostory nemocnice mají dosti omezené z důvodu bezpečnosti. Přeci jen mise Lékařů bez hranic se odehrávají buď v přímo válečných zónách nebo hodně nebezpečných lokalitách.
— Nicméně i tak si autor najde prostor aby vylíčil obyčejný život obyvatel země, kde dočasně působí, vztahy s kolegy a to jak z Lékařů bez hranic, tak z místními lékaři a ošetřovateli. Zvykem LBZ je totiž co nejvíce znalostí lékařů, pracujících pro tuto skvělou humanitní organizaci, předat místním lékařům aby byli schopni pracovat co nejlépe i po skončení mise LBZ. Čtenář také sleduje osudy pacientů, které prošli buď  přímo rukama našeho hrdiny nebo jeho kolegů v nemocnici. Také se případným zájemcům z řad čtenářů pokouší přiblížit fungování a mentalitu LBZ a ukázat jim klady a zápory této práce. Či spíše poslání.
— Když v závěru Tomáš Šebek psal, jak vysoce cenění jsou čeští lékaři u této organizace, tak jsem se nemohl ubránit slzám. Tuto knihu jsem totiž dočítal těsně před Vánoci a jak výsledky voleb, tak shitstorm, který rozpoutali Zeman s Ovčáčkem rozhodně nezadávali důvod k nějakým projevům vlastenectví. Nicméně abych to shrnul, pokud jste ochotni občas vytrpět delší pasáže líčící dění na chirurgickém sále, tak se nemusíte této knihy bát. Autor píše civilně, tempo vyprávění je celkem  svižné a dozvíte si i spoustu zajímavostí jak ze světa Lékařů bez hranic, tak ze života obyčejných Afghánců.
— Pokud vás toto téma nebo sám autor zaujali a zatím se vám ještě nechce kupovat knihu, pak doporučuji, toto skvělé interview, které Tomáš Šebek absolvoval na ČT24 a kde jen krásně dojali telemostem s autorem jeho oblíbené knihy a také pozdravem od jeho překladatele z mise na Haiti, který se přestěhoval do Prahy a studuje zde medicínu.

Tiráž
Vydala: Paseka v roce 2015
Obálka: Luboš Drtina
Počet stran: 248
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788074326561

Człowiek z małą bombą. O terroryzmie i terrorystach – Kacper Rękawek – Czarne 2017

Czlowiek-Z-BombaAutor knihy je přední polský odborník na terorismus ale tato kniha není odborná ale spíše populárně naučná a určená široké veřejnosti.
— V knize se hodně píše o terorismu spojeném s ISIS ale dost prostoru je věnováno i IRA nebo německému a italskému levicovému terorismu. Autor se zamýšlí nejen nad příčinami, fungováním a dynamikou různých teroristických organizací a způsobů, jak s nimi bojovat ale předkládá různé drobné příhody a postřehy z běžného života teroristů. něco podobného jako jsou veselé příhody z natáčení u vyprávění herců a jiných bavičů. Mne například pobavilo to, že když se baskitští teroristé/separatisté z organizace ETA jezdili za kolegy z IRA sbírat zkušenosti o důstojném odchodu ze scény“, tak se stávalo, že se Baskové  zamilovávali do irských dívek a žen a naopak. A tak se stalo, že když autor knihy vyrazil dělat rozhovor z bývalým členem IRA, tak se irský taxikář učil baskitsky. :)‘
— I když se hodně dlouho zajímám jak o politiku, tak o terorismus samotný, tak jsem v knize našel spoustu faktů, o kterých jsem neměl žádné tušení. Například o bojích mezi různými frakcemi IRA.
— Autorovi se podařilo šikovně a citlivě udržet rovnováhu mezi chrlením spousty jmen teroristických vůdců, různých frakcí & organizací a vyprávěním různých drobných příběhů a vlastních dojmů z rozhovorů s různými zajímavými lidmi z obou stran barikády. Díky tomu vyprávění nesklouzává do nudného stereotypu a čte se příjemně.
— Nejlepší  z celé knihy je kapitola věnovaná občanské válce na východě Ukrajiny ale i celkově si kniha drží slušný nadprůměr a obecně se šikovně trefila do mezery mezi vyloženě odbornými knihami a knihami vyloženě klouzajícími po povrchu.

Inwigilacja – Remigiusz Mróz – Czwarta Strona 2017

chyłlkaMěl jsem pro Chyłku vymyšlený titul Królowa ciętej riposty ale nakonec jej nepoužiji, protože i když Chyłlka umí setřít protivníka i v obraně, taj ještě častěji je ten, kdo slovní přestřelky začíná a riposta se používá pro břitkou odpověď. Původ slova najdeme v italštině a šermířském slangu. Ale to sem nepatří.
— Každopádně série s Joannou Chyłkou je mojí oblíbenou a těším se každý nový díl. I když po tomto posledním, kdo ví? Remigiusz Mróz se tentokrát s ničím nepáře a hned na prvních pár stranách knihy nás uvede do víru dění. Chyłka poté co zjistila, že je těhotná, se ujme obrany prvního polského džihádisty v historii. Ví totiž, že tento proces bude ostře sledovaný jak veřejností, tak všemi médii a pozornost ostatních právníků a právnických kanceláří a nastávající matce se peníze budou hodit. Hodně peněz. Aby to nebylo tak jednoduché, ukáže se, že Fahad Al-Jassam, který je obviněn z přípravy teroristického útoku na území Polska může být někdo jiný.
— Před cirka desíti lety  se polskému páru na dovolené v Egyptě záhadně ztratil jejich syn, kterého ač byl adoptovaný bezmezně milovali a dlouho se jej neúspěšně pokoušeli najít. Rodiče jsou naprosto skálopevně přesvědčeni, že Fahad je jejich znovu nalezený syn ale ten to popírá.  Je to následkem vymytí mozku v nějakém středisku islámských teroristů nebo si rodiče tak moc přejí návrat svého syna, že se upnou na někoho, kdo jím nemusí být? To je jen jedna ze záhad, kterou musí Chyłka rozhřešit.
— Jiná a více osobní je otázka je identita otce dítěte, kterého tituluje různě. Někdy vetřelec, jindy parazit a tak podobně. Dokonce i svého gynekologa se zeptá, kdy bude možné rozeznat, zda se jedná o parazita nebo parazitku.
—  Celý proces je silně medializovaný, v pozadí je cítit zájem tajných služeb a navíc je do role soudce jmenován  Tatarka, který Chyłku nesnáší a to celý soudní spor ještě posouvá do trochu osobní roviny. A aby toho nebylo málo je Chyłka nucena spolupracovat s týmem z jiné právnické kanceláře.
— Zordon se do toho všeho pilně šprtá na advokátské zkoušky, které už klepou na dveře a mají rozhodnout o jeho dalším životě, zatímco Chyłka zjišťuje, že jí těhotenství komplikuje život více, než je ochotna připustit. Zdá se, že  tento proces bude nejen nejtěžší v její bohaté právnické kariéře ale, že to je proces, který nelze vyhrát. Minimálně v Polsku ne.
— Pátý díl této skvělé série se asi nejvíce vzdálil žánru krimi a je především thrillerem ze soudního prostředí. Autor zde nastoluje otázky xenofobie, nenávisti,  terorismu a boje s ním a především toho, jak hodně a často zasahují do života občanů různé tajné služby a do jaké míry je naše relativní bezpečí vykoupeno stále se zmenšující mírou soukromí. Stane se brzy soukromí jen prázdným pojmem z nedávné historie?
— Kniha je opět napsána svěžím stylem se spoustou odkazů na popkulturu a dějiny. Má svižné tempo a spoustu překvapivých dějových zvratů. Znovu je stěžejní a nejzábavnější vzájemná interakce mezi  Chyłkou  a Zordonem, plná vzájemných slovních přestřelek a různého vzájemného popichování. Tento díl patří z celé pětidílné série k těm silnějším.
— Musím se přiznat, že až u tohoto dílu jsem zjistil, že jsem mylně předpokládal, že slovo ławnik pochází z anglického law a znamená právník ale ve skutečnosti jde o přísedícího u soudu (takové ty soudce z lidu) a  odvozuje se od ławky neboli lavice. Příbuznost češtiny a polštiny může mít i svá úskalí. Víte, že Poláci mají květen už v dubnu, na rozdíl od Rusů, kteří mají říjen až v listopadu?
— Ale abych se opět nezakecal, tak konečný výrok je , že shledávám Remigiusze Mróze vinného ze sepsání výborné a napínavé knihy, kterou vám mohu jen doporučit. Proti rozsudku není odvolání.

Islámskému státu na dostřel – Lenka Klicperová & Markéta Kutilová

Taková jednohubka na jeden, či dva večery. Ale přečíst by si ji mohl každý. Možná by pak ubylo těch sraček, které zaplevelují Facebook i diskuze na různých webech.
— Autorky zde v několika krátkých kapitolách doplněných výtečnými fotografiemi s popisky popisují svou cestu do čerstvě osvobozeného Kobani.
— Autorky líčí běžný život ve městě, které bylo zejména duem Assad / Putin téměř srovnáno se zemí. Poté se vypraví ještě blíže k frontě mezi Kurdy a Daeš. Setkávají se s bojovníky a bojovnicemi YPG, YPJ a dalších jednotek.
— Znovu a znovu se dozvídají, že alespoň Syřané a Kurdové rozhodně do Evropy netáhne vidina pečených holubů a opustit svou vlast vidí jen jako poslední a téměř zoufalý čin. Nic není krystalicky černobílé. Arabští Syřané bojují po boku Kurdů proti Daeš. A ačkoliv nálety spojenců ničí sem tam i civilní cíle, tak je Kurdové vnímají jako velkou pomoc v boji s Daeš. Autorky mají příležitost si prohlédnout příručky Daeš v ruštině a i místní jim potvrzují, že v řadách Daeš bojují nejen rusky mluvící bojovníci ze zemí okupovaných SSSR ale i samotní etničtí Rusové. Autorky zjišťují, že nejen střelba a bombardování ale astronomický růst cen všeho, v souvislosti s válkou vyhání Syřany do exilu.
— Výtečné jsou i dvě závěrečné kapitoly, které popisují historii syrského konfliktu a vysvětlují, kdo je kdo v Sýrii. ty nejsou dílem ani jedné z autorek ale politologa Tomáše Kaválka.

Zinkoví chlapci – Světlana Alexijevič

Pro mne jednoznačně nejlepší kniha tohoto roku. A to, pokud počítám knihy vydané v tomto roce a pokud počítám knihy, které jsem v tomto roce četl, tak se dělí o první a druhé místo s Uličkou od Gail Tsukiyamy (to přechýlení je oči i uši trhající).
— Světlana Alexijevič je běloruská spisovatelka oceněná Nobelovou cenou. Tato kniha je sbírkou vyprávění vojáků, kteří se účastnili okupace Afgánistánu v letech 79 – 89 minulého století a také jejich matek a žen. Autorka nijak nehodnotí, nekoriguje vyprávění účastníků a jen na závěr jejich „zpovědi“ uvede jejich jméno, hodnost a u které zbraně sloužili. Případně jen hodnost a druh zbraně – pokud si přejí být v anonymitě. Podobně je to u matek, manželek vojáků, případně žen, které odjely do Afgánistánu jako lékařky, sestry nebo civilní pracovnice. Celý příspěvek