Povídky o vlasti – Dmitry Glukhovsky – Knižní klub 2017

Ačkoliv stále považuji za nejlepší knihu z laptopu Glukhovského jeho zatím poslední román Tekst, tak  tato sbírka povídek je jen o pár kroků za ním. Společné mají také to, že velká část těchto povídek je víceméně realistická.  Také jsou hodně kritické k současným poměrům nejen v Moskvě ale v celém Impériu.
 — Asi nejvíce se mi líbila povídka o místním oligarchovi, který byl, na podkladě shlédnutí pár francouzských filmů s Belmondem,  vždy velkým obdivovatelem Francie a jednoho dne se konečně rozhodne navštívit sladkou Francii  osobně. Jenže Francouzi nejsou na jeho křupanské chování zvědaví a také on čím dál více nezvládá rozpor mezi jeho vysněný obraz cizí země s aktuální realitou.
 — Povídky jsou vtipné, plné satiry a špinavé ruské reality. Občas se zde objeví nějaký fantasy nebo sci-fi motiv ale už je to jen taková exotická příchuť, která nepřekryje dominující chuť nelichotivé skutečnosti. 
— Pokud nechcete přijít o své vybájené představy o Rusku, tak tuhle knihu rozhodně nečtěte a pokud si chcete užít trochu té syrové reality a slušnou dávku hodně černého humoru, pak je tohle kniha právě pro vás.  Přečtenou ji budete mít za chvilku ale v hlavě vám zůstane na hodně dlouho.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2017
Originální název: Рассказы о Родине
Vydání originálu: 2010
Překlad: Pavla Bošková
Obálka: Emil Křížka
Počet stran: 221
Vazba: pevná
ISBN: 9788024258485

Reklamy

Armada – Ernest Cline – 2016 Knižní klub

ceska-armadaMusím říct hned na začátek a na rovinu, že jsem Ready Player One nečetl a ani neviděl film. A přiznám se, že jsem se do čtení knihy pustil proto, že jsem si ji spletl s Artemis, což je druhá kniha Andyho Weirda, který napsal geniálního Marťana.  Ale po pár stránkách mne došlo, že to bude něco jiného, když tam namísto ženské vystupuje kluk. : )
— Jo, bylo to hodně předvídatelné, jo – bylo to jedno klišé za druhým ale to nevadí. Pokud k tomu přistoupíte tak, že si dáte nenáročnou oddychovku a nebudete nic řešit, pak vám ta předvídatelnost a klišé nebudou vadit. Prostě se jen necháte unášet příběhem a vychutnáváte si narážky na popkulturní fenomény.
— Armada je taková obyčejná kniha od true pařana pro hardcore pařany a pařanky. Nic víc ale ani nic míň. Přes všechny výše vyjmenované chyby je to kniha, kterou přečtete během pár dní, kdy se budete dobře bavit a užívat si všechna ta mrknutí okna a camea, které vám autor servíruje od dvě stránky.  Prostě kniha u které můžete příjemně vypnout mozek a nechat se unášet napínavým příběhem. Ale na rozdíl od Poslední aristokratky nemáte při četbě takový ten nepříjemný pocit, že vás spisovatel považuje za blbce. A nebo jen jsem k Ernestovi shovívavější, protože si jednak pamatuji osmdesátky a druhak  jsem také hrál různé  gamesky. Prostě vymlácený entery a tak.
— Děj knihy je triviální a tak jen v kostce. Hlavní hrdina je mladý pařan Zack Lightman, který je velmi dobrý hráč on-line hry Armada, která je o invazi mimozemšťanů na Zemi. Ke svému překvapení se Zack zanedlouho dozví, že ta jeho oblíbená gamesa je podle skutečných událostí a je zverbován do tajné armády, která má bránit naši planetu. Emzáci mají mnohonásobnou převahu a vše vypadá hodně beznadějně a tak dál, bla bla bla. Nechci tu převyprávět  děj.
— Pokud se vám líbila předchozí kniha  Ernesta Clinea rozhodně jděte i do Armady, pokud jste RPO nečetli ale máte kladný vztah k počítačovým hrám, jděte do toho taky, pokud máte chuť na jednoduchou knihu na odreagování, tak vám asi také mohu Armadu doporučit a jedině pokud chcete náročnější literaturu, tak se poohlédněte po něčem jiném a Armadu si nechte na chvíli, kdy si budete chtít od závažných témat a hlubokých příběhů odpočinout u literární obdoby Smrtonosné pasti.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2016
První vydání: 2015
V nakladatelství: Crown
Překlad: Naďa Funioková
Autor obálky: David Dvořák
Počet stran: 368
Vazba: pevná
ISBN: 9788024255699

Budoucnost – Dmitry Glukhovsky – Knižní klub 2015

futu--reJsem rád, že jsem dal současnému kultovnímu ruskému  spisovateli Glukhovskému druhu šanci. Nejdříve jsem od něho četl jeho nejznámější Metro 2033 a byl jsem neskutečně zklamaný. Sice jsem svůj původní obrovský odsudek mírně obrousil ale přesto jsem ho bral za vyhajpovanou bublinu. Ale když jsem se dozvěděl, o čem má být jeho poslední kniha Text, tak jsem se rozhodl, že mu dám další šanci. A podstatně jsem na něho změnil svůj názor a rozhodl jsem se, že si od něho přečtu více. Také další jeho kniha Soumrak si hodně líbila a tak jsem musel sáhnout i po Budoucnosti.
— Nakonec se Budoucnost zařadila až za Text a Soumrak. Což ale neznamená, že jde o špatnou knihu. jen že se mi ty dvě dříve jmenované, četly hůře a zaujaly mne více. Problémem Budoucnosti se mi zdá, že autor do prostotu jednoho běžně dlouhého románu  rozpracoval až moc motivů, myšlenek a nápadů. Také pojmenováním postav pouhými čísly v částech knihy, které se odehrává v minulosti, může leckoho mást a dělat hokej v ději.
— Na druhou stranu je třeba zmínit, že popisy různých lokací, kterými hlavní postava prochází v průběhu vyprávění jsou barvitě popsané a zejména Barcelona úplně vylézá ze stránek, jak je dobře popsaná. Plusem jsou i uvěřitelné postavy, které nejsou černobílé a mají i svůj vývoj a spoustu vnitřních rozporů.
— Děj tohoto románu se odehrává v budoucnosti, kdy lidé objeví prostředek, který jim zajistí nesmrtelnost ale jelikož to zároveň znamená masivní přelidnění, tak se v Evropě platí zákon, že lidé nesmí mít děti.  Hlavní hrdina této knihy je členem jednotek, které vyhledávají nelegálně počaté děti. Jednoho dne našeho hrdinu povolá jeden z nejmocnějších mužů Evropy aby jej pověřil velice delikátním a důležitým úkolem. Což spustí velkou lavinu událostí a změn v postojích hlavní postavy.
— Autor pracuje s mnoha různorodými myšlenkami a filozofickými otázkami. Od úvah o smyslu života, lidského štěstí, celého lidstva přes otázky o tom, co všechno je možné jedincům provést pro „dobro“ celku, až ke kritice „kultu mládí“ a moderního vytěsňování smrti z našich životů.  Povedení je i ten retelling Romea a Julie, který tvoří jeden z mnoha motivů tohoto mnohotvárného románu. Autor dokonce pracuje i s motivem uprchlické krize, která je velkým tématem zejména pro populistické manipulátory.
— A pokud se ptáte, zda vám knihu doporučím nebo ne, tak bych řekl, že záleží na tom, kolik si chcete od Ghlukovského přečíst knih. Pokud jen jednu, tak sáhněte po té nejnovější – tedy Textu ale pokud si od něho chcete přečíst klidně všechno, pak klidně sáhnete i po Budoucnosti.
Autor sice napsal lepší knihy ale stále dostanete minimálně nadprůměrnou sci-fi, která se zabývá hodně aktuálními tématy.
— Kniha má i zajímavý web, s ukázkami textu a grafikou inspirovanou tímto příběhem. Obojí  najdete jak jinak na adrese FUTU.RE.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2015
Vydavatel originálu:  АСТ 2013
Originální název: Будущее
Překlad: Rudolf Řežábek
Obálka: Vojtěch Kybal
Počet stran: 648
Vazba: pevná
ISBN: 9788024249179

Poslední deska – Andrew Cartmel – Knižní klub 2017

last-recordPoslední deska je první díl ze série Vinylový detektiv a jde o celkem slušnou oddychovku. Kniha si na nic moc velkého nehraje, nic moc neřeší a přesto ji není třeba zatracovat. Prostě jde o takovou tu knihu, kterou si přečtete, poté co máte za sebou nějaký velký příběh nebo nějakou tu non-fiction knihu, která vás emocionálně vyždímá. Pak sáhnete po nějaké podobné knize, u které nemusíte moc přemýšlet a jen se necháte unášet příběhem.
— Hrdina příběhu je klasický loser, který má trošku divné libůstky a ještě podivnější okruh přátel. Jen tak tak vychází s penězi, které si opatřuje tak, že obráží charitativní akce, burzy vinylů a pochybné krámky a hledá tam zajímavé desky, které pak s mírným ziskem prodá přes internet. Tento nudný koloběh jednou naruší mladá žena, která si ho najme aby pro jeho šéfa vypátral jednu velice vzácnou desku.
— Od hledání této rarity se začne divoký a napínavý příběh, plný obratů a napětí. Jako minusy této knihy beru to, že většina postav knihy je docela šablonovitých a některé části příběhu jsou dosti předvídatelné ale u takovéhle knihy to neberu tolik jako chybu. Na druhou stranu má tato kniha hodně dobře napsané dialogy a to zejména mezi hlavním hrdinou a slečnou, která si jej najme. Autor také dobře vykresluje mizející svět audiofilů a hardcore hudebních fanoušků a také dokázal poutavě podat spoustu informací o jazzových průkopnících.
— Takže si to shrňme: pokud hledáte knihu, od které nečekáte žádné hluboké myšlenky a stačí vám napínavý příběh, pak s Poslední deskou nesáhnete vedle. Pokud vás navíc ještě zajímá klasický jazz, tak si knihu užijete ještě více. Prostě každý den nemůže být jen Dostojevský…
— Ještě bych poznamenal, že málokdy se mi líbí víc česká obálka než ta originální. Ta anglická je dost ve stylu YA, což by mne asi jinak od knihy odradilo- : )

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2017
Vydavatel originálu:  Titan Books 2016
Originální název: Written in Dead Wax
Překlad: Martin Pokorný
Počet stran: 400
Vazba: pevná
ISBN: 9788024256542

Dmitry Glukhovsky – Soumrak – Knižní klub 2013

dmitrij_glukhovsky_soumrakS Glukhovským mám komplikovaný vztah. Metro jsem četl a nejprve jsem ho považoval za neskutečně přeceňovanou knihu, později jsem ho vzal trochu na milost ale stejně jsem se žádným velkým fanouškem autora nestal. Když vydal svůj první zcela realistický román Tekst, tak jsem si ho chvíli po vydání pořídil a přečetl a podstatně změnil svůj pohled na Dmitryho. Doufám, že u svého příklonu k realismu zůstane.  Sluší mu více a postapo knih máme dostatek a i ze světa, který stvořil jich je (v polštině) obrovské množství. Kniha Soumrak je takovým zajímavým přechodem od sci-fi a fantasy výmyslů k realističtější tvorbě s výrazným úkrokem do historie.
— Hlavním hrdinou knihy je samotářský překladatel, kterého finanční tíseň donutí vzít překlad staré španělské knihy z doby upevňování španělské moci v Latinské Americe. našeho hrdinu děj překládané knihy naprosto pohltí a brzy zjistí, že s kolem knihy dějí podivné věci a vše je obestřeno spoustou tajemství a ne moc hezkých osudů. S každou překládanou kapitolou (náš hrdina dostává knihu jen po kapitolách) je děj překládané knihy temnější a napínavější a také události v reálném životě našeho hrdiny jsou stále přízračnější, tajemnější, bizarnější a fatálnější. Svět krvavých Mayů  pozvolna prosakuje do reality současné Moskvy.
— Aha, měl jsem se asi zmínit, že ta překládaná kniha je deníkem španělského kněze, který je jedním z členů výpravy pátrající po vzácných knihách starověkých Mayů. Převyprávění příběhu španělského  conquistadora je takovou knihou v knize a  tato druhá rovina příběhu, která se odehrává zhruba půl tisíciletí dříve než hlavní linie vyprávění se proplétá celým dějem od počátku do konce.
— Mayská část vyprávění se mi asi líbila o něco více než ta ze současnosti. Jen si je  třeba zvyknout, že téměř každá věta v této dějové lince začíná slůvkem že. Má to navozovat dojem autentického, starého vyprávění. A v rámci této dějoví linky se čtenáři dostane slušná porce zajímavostí a faktů o této indiánské civilizaci. Tato část je napínavější a má svižnější spád.
— Soumrak je na pomyslné přímce mezi Metrem a Tekstem někde ve dvou třetinách. Ve dvou třetinách a něco. Kniha se čte velice dobře a autor si sem tam i kriticky rýpne do různých ruských nešvarů jako je nezdravý kult takzvané vlastenecké války a farizejský přístup k válečným veteránům. A jelikož Tekst ještě nebyl do češtiny přeložen a ani jsem nezaznamenal, že bude, tak si dejte Soumrak jako takový předkrm, před tím, než vyjde Glukhovskému nějaká další kniha.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2013
Vydavatel originálu:  АСТ 2007
Originální název: Сумерки
Překlad: Rudolf Řežábek
Obálka: Vojtěch Kybal
Počet stran: 344
Vazba: pevná
ISBN: 9788024237633

Temná hmota – Blake Crouch – Knižní klub 2017

temna-hmotaTuto knihu provázel trošku hype a bestsellerová nálepka Knižního klubu u mne vyvolává spíše opačný efekt. Takto ocejchovaným knihám se snažím obloukem vyhnout. Ale útržky recenzí a hodnocení na webu vypadaly slibně, tak jsem se rozhodl dát knize šanci.
— A jestli jsem neudělal chybu? Asi ne ale opatrnost směrem k zlatým nálepkám  KK mi zůstala.  Temná hmota je rozhodně slušně napsaný crossover sci-fi a thrilleru ale pokud čekáte na základě reklamy a recenzí nějakou sci-fi s velkým důrazem na to vědeckou stránku tohoto literárního žánru a nějaký hlubší ponor do problematiky moderní fyziky a vědeckých teorií, pak budete stejně rozčarování jako já.
— Základní zápletku příběhu uhodnete po prvních několika stránkách a až po cirka dvou kapitolách se vám vaše domněnky potvrdí.  Což ale neznamená, že samotný příběh stojí za pendrek. Když přijmete fakt, že moc překvapení se nebude konat a těch vědeckých teorií nebude moc a autor nepůjde moc do hloubky, pak si můžete užít mírně nadprůměrné sci-fi. Děj knihy odsejpá slušnou rychlostí a stále se něco děje.  Vypravěčský styl autora se k akčnější sci-fi docela hodí. Žádné drsné hlášky nebo černý humor zde nenajdeme ale to nevadí. Podle mne by to působilo spíše rušivě.
— Pokud toužíte po sci-fi s velkým důrazem na těsné provázání vědeckých faktů a nových teorií a literární fikce, tak jak to dělá například Greg Bear ve svých knihách Darwinovo rádio a Darwinovy děti, pak tato kniha není pro vás. Pokud vám ale stačí dobré sci-fi, které se bude dobře číst pak se vám Temná hmota nejspíše měla líbit.
Tiráž
Originální titul: Dark Matter
První vydání: 2016
Vydalo: Knižní klub v roce 2017
Překlad: Veronika Volhejnová
Počet stran: 320
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788024257556