Niksy – Nathan Hill – 2017 Znak

niksyTu knihu jsem nejdříve nějaký čas potkával na knižním Instagramu  a pak když jsem ji už měl v knihovně, tak jsem se téměř celý rok nemohl odhodlat do ní pustit protože jde o poměrně tlustou knihu. Když jsem se občas optal někoho, kdo měl tuto knihu vyfotografovanou na Instagramu, tak často odpověděli to samé : )  Nakonec mně ale recenze jednoho čtenáře dokopala k tomu, že jsem knihu otevřel a na jeden zátah přečetl.
— Mimochodem ještě než začnu se samotnou recenzí, tak musím zmínit, že pod názvem „Střih“ knihu každým dnem vydá brněnské nakladatelství Host. Proč se v českém překladu kniha nejmenuje po norských vodních démonech, jako v originále nebo většině zahraničních překladů netuším.
— Děj knihy se odehrává mezi dvěma demonstracemi, které hýbaly Amerikou. Ta první je protiválečná demonstrace v Bostonu v roce 1968 a ta druhá je demonstrace Occupy Wall Street odehrávající se v new yorském Zuccotti parku  v roce 2011. Pár epizod se odehrává dokonce i ještě dříve ale většina knihy se odehrává mezi těmito dvěma daty.
— Jednou z postav tohoto románu je universitní učitel, který před svými problémy a frustrace z toho, že jej v dětství opustila matka uniká do virtuálního světa online počítačové hry Elflandie. Další významnou postavou románu je jeho matka, které se v době kolem roku 1968 podařilo uniknout z pekla maloměsta a díky svému úsilí se jí podaří dostat na vysokou školu ve velkoměstě. tak trochu proti vůli svého otce.
—- Podtitulem knihy je: co miluješ nejvíce, to tě raní nejhlouběji.  A tento motiv je v knize mnohokrát a různě zpracován. Kromě pop kulturních odkazů jako jsou počítačové hry, gamebooky nebo protiválečné hnutí jsou zde zmiňovány různá americká traumata nebo významné fenomény.
— Jak části knihy, které se odehrávají v nedávné minulosti, tak ty z šedesátých nebo osmdesátých let jsou napsané moc dobře a čtou se příjemně a přečtené stránky narůstají poměrně rychle a snadno. Jde o ten typ knihy, která přirozeně spojuje velké a malé (rodinné) dějiny a přibližují nám atmosféru doby, ve které se právě daná část knihy odehrává. Postavy knihy nejsou šablonovité ani černobílé a proto se s nimi snadno ztotožníte. Každopádně asi nemá cenu převyprávět děj knihy. To si můžete asi můžete snadno vygooglit ale na férovku vám knihu doporučím a je jedno, zda budete číst polštině, anglickém originálu nebo si počkáte těch pár dní na český překlad. Argo dělá dobré knihy. Tady není   důvod k nějakým obavám.

Tiráž
Vydal: Znak v roce 2017
První vydání v originále : 2016
Překlad: Jerzy Kozłowski
Počet stran: 864
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788324049585

Reklamy

Armada – Ernest Cline – 2016 Knižní klub

ceska-armadaMusím říct hned na začátek a na rovinu, že jsem Ready Player One nečetl a ani neviděl film. A přiznám se, že jsem se do čtení knihy pustil proto, že jsem si ji spletl s Artemis, což je druhá kniha Andyho Weirda, který napsal geniálního Marťana.  Ale po pár stránkách mne došlo, že to bude něco jiného, když tam namísto ženské vystupuje kluk. : )
— Jo, bylo to hodně předvídatelné, jo – bylo to jedno klišé za druhým ale to nevadí. Pokud k tomu přistoupíte tak, že si dáte nenáročnou oddychovku a nebudete nic řešit, pak vám ta předvídatelnost a klišé nebudou vadit. Prostě se jen necháte unášet příběhem a vychutnáváte si narážky na popkulturní fenomény.
— Armada je taková obyčejná kniha od true pařana pro hardcore pařany a pařanky. Nic víc ale ani nic míň. Přes všechny výše vyjmenované chyby je to kniha, kterou přečtete během pár dní, kdy se budete dobře bavit a užívat si všechna ta mrknutí okna a camea, které vám autor servíruje od dvě stránky.  Prostě kniha u které můžete příjemně vypnout mozek a nechat se unášet napínavým příběhem. Ale na rozdíl od Poslední aristokratky nemáte při četbě takový ten nepříjemný pocit, že vás spisovatel považuje za blbce. A nebo jen jsem k Ernestovi shovívavější, protože si jednak pamatuji osmdesátky a druhak  jsem také hrál různé  gamesky. Prostě vymlácený entery a tak.
— Děj knihy je triviální a tak jen v kostce. Hlavní hrdina je mladý pařan Zack Lightman, který je velmi dobrý hráč on-line hry Armada, která je o invazi mimozemšťanů na Zemi. Ke svému překvapení se Zack zanedlouho dozví, že ta jeho oblíbená gamesa je podle skutečných událostí a je zverbován do tajné armády, která má bránit naši planetu. Emzáci mají mnohonásobnou převahu a vše vypadá hodně beznadějně a tak dál, bla bla bla. Nechci tu převyprávět  děj.
— Pokud se vám líbila předchozí kniha  Ernesta Clinea rozhodně jděte i do Armady, pokud jste RPO nečetli ale máte kladný vztah k počítačovým hrám, jděte do toho taky, pokud máte chuť na jednoduchou knihu na odreagování, tak vám asi také mohu Armadu doporučit a jedině pokud chcete náročnější literaturu, tak se poohlédněte po něčem jiném a Armadu si nechte na chvíli, kdy si budete chtít od závažných témat a hlubokých příběhů odpočinout u literární obdoby Smrtonosné pasti.

Tiráž
Vydal: Knižní klub v roce 2016
První vydání: 2015
V nakladatelství: Crown
Překlad: Naďa Funioková
Autor obálky: David Dvořák
Počet stran: 368
Vazba: pevná
ISBN: 9788024255699

Temná hmota – Blake Crouch – Knižní klub 2017

temna-hmotaTuto knihu provázel trošku hype a bestsellerová nálepka Knižního klubu u mne vyvolává spíše opačný efekt. Takto ocejchovaným knihám se snažím obloukem vyhnout. Ale útržky recenzí a hodnocení na webu vypadaly slibně, tak jsem se rozhodl dát knize šanci.
— A jestli jsem neudělal chybu? Asi ne ale opatrnost směrem k zlatým nálepkám  KK mi zůstala.  Temná hmota je rozhodně slušně napsaný crossover sci-fi a thrilleru ale pokud čekáte na základě reklamy a recenzí nějakou sci-fi s velkým důrazem na to vědeckou stránku tohoto literárního žánru a nějaký hlubší ponor do problematiky moderní fyziky a vědeckých teorií, pak budete stejně rozčarování jako já.
— Základní zápletku příběhu uhodnete po prvních několika stránkách a až po cirka dvou kapitolách se vám vaše domněnky potvrdí.  Což ale neznamená, že samotný příběh stojí za pendrek. Když přijmete fakt, že moc překvapení se nebude konat a těch vědeckých teorií nebude moc a autor nepůjde moc do hloubky, pak si můžete užít mírně nadprůměrné sci-fi. Děj knihy odsejpá slušnou rychlostí a stále se něco děje.  Vypravěčský styl autora se k akčnější sci-fi docela hodí. Žádné drsné hlášky nebo černý humor zde nenajdeme ale to nevadí. Podle mne by to působilo spíše rušivě.
— Pokud toužíte po sci-fi s velkým důrazem na těsné provázání vědeckých faktů a nových teorií a literární fikce, tak jak to dělá například Greg Bear ve svých knihách Darwinovo rádio a Darwinovy děti, pak tato kniha není pro vás. Pokud vám ale stačí dobré sci-fi, které se bude dobře číst pak se vám Temná hmota nejspíše měla líbit.
Tiráž
Originální titul: Dark Matter
První vydání: 2016
Vydalo: Knižní klub v roce 2017
Překlad: Veronika Volhejnová
Počet stran: 320
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788024257556

Steve Robinsson – Stopy v krvi Mystery press 2016

stopy-coverPokud si pamatuji správně, Britům v Americké válce za nezávislost rozhodně nikdo nefandil. Jenže v Britských koloniích v Severní Americe žilo i hodně obyčejných lidí, kteří byli oddáni králi a koruně. K nim se řadila také rodina Fairbornových, jež se rozhodla vrátit zpět do náruče Albionu.

Pojem genealogie zná díky Hájíčkovu Selskému baroku téměř každý český čtenář. Ti ostatní buď četli článek Míly Lince v Pevnosti, nebo si sami sestavili životopisný strom svého rodu, případně (ti movitější) si na to zjednali profesionálního genealoga.

A pokud byste žili v U.S.A., mohl by vám s tím pomoci Jefferson Tate. Ačkoli má ve vlastní minulosti bílá místa o velikosti předkolumbovské Ameriky, zůstává Tate profesionálem, který je schopen pro dokončení zakázky udělat téměř cokoliv. I kdyby to byl jen „zatracený dárek k narozeninám!“ klientovy manželky.

 

Každý slavný historik či archeolog trpěl nějakou fobií. Indiana Jones se v noci budil hrůzou při pomyšlení na hady, Robert Langdon měl zase hrůzu z uzavřených prostor, Lara Croft… No dobře, Lara Croft se nebála ničeho. Každopádně Jefferson Tate se bojí létat. Jenže profesionální čest je pro našeho hrdinu víc, než jakákoliv noční můra, a tak se vydává přes Atlantik do Anglie, konkrétně do Cornwallu, kde stopa po rodině Fairbornových zdánlivě mizí.

Vyprávění přeskakuje mezi současností a událostmi kolem hlavního hrdiny, a historickou částí, která popisuje cestu rodiny Fairbornových. Proto má první třetina knihy zřetelně pomalejší tempo.

Ovšem po té, kdy se Tate dokodrcá do sice malebného, ale velice divokého Cornwallu se ráz vyprávění dost změní a čtenář bude takřka bez dechu sledovat hrdinovo hledání dávných stop, postupné rozplétání rodinných přediv a odhalování kostlivců ve skříních. Ve finále pak dojde i na solidní dávku akce s téměř thrillerovou atmosférou, takže Jeffersonovi prostě věříte, když zoufale křičí. „Co to tu vyvádím? Proboha, jsem genealog!“

Zkrátka a dobře, Stopy v krvi jsou solidně vystavěný a originální detektivní thriller se zajímavou zápletkou. Přesto v ní vnímavější čtenář zachytí (i když není nijak hloupá) několik nepěkných nelogičností.

Jefferson Tate sice nenosí fedoru, neohání se bičem a nehonosí se mírami 87 – 61 – 69, přesto je svým způsobem neodolatelně zábavný. A pokud vám stačí i skromnější tajemství, než jsou Kristova krev, Longinovo kopí, Archa úmluvy či spiknutí Iluminátů, užijete si Stopy v krvi stejně jako já.

A nezabrání vám v tom, ani elektricky modrá Mazda, která se jako démon z mlhy vynořuje v mírně kostrbatém překladu Kateřiny Niklové.

Naopak trochu zamrzí absence genealogického stromu Fairbornových a třeba i jen jednoduchá mapka vesnice a jejího okolí, v nichž se Jeffersonovo pátrání odehrává.

Steve Robinson mi trochu připomíná Bena Aaronovitche, jehož Řeky Londýna také trpěly jistou nevyvážeností tempa, ale díl od dílu se zlepšoval. A vzhledem k tomu, že série Jefferson Tate čítá již pět dílů a ve své domovině se stala bestsellerem, věřím, že až se k ní časem vrátím, jistě nebudu zklamán.

70%

Jan Procházka

 

 

 

 

 

S. Craig Zahler – Špinavý kšefty na North Garson Street – Mystery Press 2017

Detektiv Bettinger je slušný, hodný chlap a milující otec a manžel, který doufá, že už to v té své prosluněné Arizoně nějak doklepe do důchodu.

Jenže ouha. Když někdo po konzultaci s vámi spáchá sebevraždu (a navíc je to příbuzný místního politika), nezbývá vám moc šancí, jak se vyhnout vyhazovu a dožít se vysněného důchodu.

Proto se Bettinger musí i s celou rodinou přestěhovat do mrazivé Missoury, kde má posílit místní policejní sbor města Victory.

A to rozhodně není žádné vítězství. Victory je pravděpodobně nejchladnějším místem v Americe, ale zároveň také městem se snad největší kriminalitou ve státech.

Hned po nástupu je Bettingerovi přidělen kolega Williams. Policajt s problematickou minulostí a zřejmě ne moc rovný chlap. Zároveň se spolu pouští do vyšetřování prvního případu.

Ale ještě dřív, než se dva parťáci z donucení pustí do pořádného vyšetřování, dožene Williamse jeho temná minulost a ve městě, kde je tak „zkurvená zima“, že i holubi tam páchají sebevraždu, vypukne teror, kterému se musí postavit nejen detektiv Bettinger a jeho parťák, ale i celý policejní sbor.

Autorem kriminálního thrilleru Špinavý kšefty na North Garson Street je scénárista a režisér S. Craig Zahler. Kdo viděl jeho western Bone Tomahawk tuší, co může od špinavých kšeftů čekat.

Už předehra nám dává díky pohledu do minulosti Victory nahlédnout do toho nejhnusnějšího marastu, kterého je tohle město plné.

Pak nás autor sice ukolébá vlastně docela vtipným seznámením s hlavním hrdinou, které jako by bylo jednou z epizod seriálu Fargo.

dirtyAle s příchodem Bettingera do Victory už začíná budovat tu správně depresivní atmosféru zdevastovaného a zločinem prolezlého hnízda. Přesto i tato část příběhu klame tělem a je navlečená do cárů kabátu s cedulkou detektivka.

Jenže ani tahle epizoda není moc dlouhá a Zahler vhodí svého detektiva do toho nejhoršího hnusu a vymáchá ho v něm tak důkladně, že nezůstane jedno oko suché. Drogový dealer, kterého před časem nový Bettingerův parťák a jeho kolegové dostali na invalidní vozík, totiž ví, že pomsta chutná nejlépe za studena. A blizard se blíží.

Zahler napsal knihu, která je nekompromisně drsná, krvavá a krutá. Celé město Victory je vylíčeno tak barvitě, že v duchu vidíte všechnu jeho špínu a tísnivost. Akce je brutální až na samou mez únosnosti a některé situace se blíží hororu. To vše vynikne ještě více, když autor nechá čtenáře nahlédnout do Bettingerova soukromí. Detektivova rodina je totiž láskou prosluněným opakem depresivní atmosféry města. Temný příběh také občas odlehčí ironické a suché komentáře detektiva a jeho parťáků. Ale to vše jsou jen neutěšené sluneční paprsky na šedivé zimní obloze.

Špinavé kšefty rozhodně nejsou klasická detektivka. Dokonce si myslím, že zdaleka nejsou pro každého. Knihu si užijí spíš ti, kterým přišla Lisbeth Sallanderová málo drsná, nebo ti, kteří mají rádi filmy, jako je  Útok na 13. okrsek, nebo filmy jako je Red Jimmyho Ketchuma.

Ovšem v rámci škatulky krimi thriller překvapení roku.

Jsem zvědav co z toho Warner Bros udělají.

95%

 

 

 

 

Michael Kardos – Dřív než ji najde – Mystery Press 2017

V neděli 22. Září 1991 otřásl malým přímořským městem Silver Bay strašný zločin. Toho večera pořádali Allison a Ramsey Millerovi venkovní sousedskou party. Později v noci, když hosté odešli, opilý Ramsey brutálně zavraždil svou ženu Allison.

Ramsey Miller byl později v noci spatřen v přístavišti. Jeden ze svědků ho viděl v jeho motorovém člunu mířícím na otevřené moře, jak svírá v náručí ranec, který tvarem i velikostí připomínal malé dítě. Ramseyho ani jeho tříletou dceru M už nikdy nikdo neviděl.

Fredonia září 2006. Osmnáctiletá dívka Em. V rámci programu pro ochranu svědků žije v Západní Virginii se svým strýcem a tetou. Proč? Protože její otec Ramsey Miller nebyl nikdy dopaden. Tvrdohlavá a naivní Em poruší všechna bezpečnostní opatření, která pro její dobro její opatrovníci ustanovili a nejen že se sblíží s členem profesorského sboru na místní škole, ale dokonce s ním otěhotní. A kdyby jen to. Em se rozhodne vrátit do Silver Bay a najít svého otce dřív, než on najde ji.

Tolik k základní zápletce.

driveVyprávění se odehrává ve dvou rovinách. Na jednu stranu sledujeme mladou Em, která se snaží vymanit z okovů přísných bezpečnostních pravidel svých opatrovníků. Posléze ji sledujeme do Silver Bay, kde se snaží najít přímé účastníky událostí, které vedly před patnácti lety k zavraždění její matky.

Tou druhou rovinou je příběh Millerových. Celá prostřední část knihy popisuje vztah Ramseyho a Allison. Provede nás celým jejich vztahem. Od jejich seznámení, přes svatbu, nadějí plné manželství, krize a pády, až po ten osudný večer kdy Ramsey Miller svou ženu zavraždil.

V závěru se pak autor vrací k „detektivní“ zápletce a pěkně spojuje minulost s přítomností.

Je zajímavé, že Em minulost svých rodičů neodkrývá postupně, jako ve „správné“ detektivce. Ale ta je čtenáři autorem předložena v celku jako samostatný příběh v příběhu. Takže pátrání Em po minulosti se smrskne do závěrečné třetiny knihy. Což může některým čtenářům vadit.

Pokud mám knihu Dřív, než ji najde k něčemu přirovnat. Tak je to mix rodinného dramatu a kriminálního thrilleru.

První a závěrečná část knihy mi připomínala takové filmové skvosty jako Tajemná řeka, Gone, Baby, gone či Zmizelá. A prostřední část, tedy příběh Ramseyho a Allison Millerových bych připodobnil k rodinným dramatům, jako jsou například filmy Jako malé děti, nebo Nouzový východ.

Závěr knihy se zdál trochu překombinovaný, úplný konec lehce natahovaný a důvod pro dívčino pátrání trochu nelogický. Přesto jsem si knihu užil a příběh manželů Millerových mě bavil o trochu víc než samotné pátrání po minulosti.

Slovy Starého muže s psacím strojem: „Nevybavuji si žádný pocit, který by byl lepší než chvíle, kdy jsem byl v područí příběhu, který konečně získal hlavu a patu – pohlcen fakty a svým vlastním způsobem jejich podávání. Řeknu vám, že je to lepší než narazit na ropu.

A Dřív než ji najde je opravdu silný příběh.

87 %

 

 

 

 

Příběhy vašeho života – Ted Chiang – Albatros 2011

big_pribehyKdybych měl tuto útlou sbírku sci fi povídek nějak stručně charakterizovat, tak bych použil nálepku: sci sci-fi. Prostě vědecká fantastika, která klade hodně důraz na to sci – neboli vědu. Z tohoto subžánru jsem četl například Darwinovo rádio nebo aktuálněji bych se tam nebál zařadit i populárního Marťana.
— Zde najdeme několik povídek, které mají všechny dost rozdílné náměty a trošku i zpracování  ale spojuje je určitý důraz na pokud možno vědecký pohled na sci-fi. Asi nejblíže k tradičnímu pohledu na sci-fi má úvodní povídka o stavbě babylonské věže. Ale i ostatní povídky jsou výtečné. Ať už jde o pohled na soupeření dvou jedinců, kteří získají kvantitativně vyšší inteligenci než zbytek populace nebo o porozumění jazyku a myšlení  civilizace postavené jak na odlišných civilizačních hodnotách, tak i na jiné stavbě těla, vždy je povídka zajímavá, čtivá a nutí čtenáře k zamyšlení. Hodně dobrá  je i povídka, která míchá vědu s kabalou a kde se už dostáváme i na okraj žánru fantasy.
— Nenapadá mne moc věcí, které by šly knize vytknout. Kromě toho, že by mi vůbec nevadilo, kdyby byla kniha delší a obsahovala o pár povídek více. Ocenil jsem i to, že v závěru knihy odhaluje autor genesi všech povídek, které kniha obsahuje a čtenář se tak má možnost dozvědět, jak autor uvažuje a jakým způsobem se dopracoval k zápletkám svých povídek.
— Knihu bych doporučil nejen náročným čtenářům žánru sci-fi ale i těm, kteří tento žánr opomíjejí a vidí v něm jen dlouhé ságy o kosmických lodích a bojích s vetřelci. Kniha by mohla být i dobrou volbou na nějakou cestu nebo období, kdy čtenář  nemá tolik času na čtení a nemůže také číst každý den.

 

 

Janet Evanovich a Lee Goldberg – Podfuk Mystery Press 2016

Kate O’Hareová je bývalá mariňačka, agentka FBI a tak trochu poděs. (Ostatně jak by ne, když díky svému otci, jenž byl důstojníkem v armádě, vyrůstala na vojenských základnách). Jejím protipólem a zároveň parťákem je šarmantní, pohledný a drzý lupič gentleman Nick Fox. Když jsou tihle dva z moci úřední donuceni ke spolupráci, čtenář se rozhodně nenudí.

Podfuk se skládá ze tří částí. A i když se může někomu zdát, že některá z nich má slabší spád, mně to tak rozhodně nepřipadalo. Protože každá je trochu jiná a má jiné přednosti.

podfuckV té první Kate O’Hareová nahání Nicka Foxe (který jí utíká podobně jako Frank W. Abagnale, tedy vlastně Leonardo DiCaprio ve filmu Chyť mě, když to dokážeš). Velice brzo dojde k tomu, co nám říká anotace knihy. Nick se přidá k FBI a vzápětí on i Kate dostanou svůj první společný úkol. A i když byl hon na lišku docela příjemnou kratochvílí, opravdová zábava začíná až teď. Proč?

Protože najít a přečůrat investičního bankéře, který okradl stát a tím i daňové poplatníky o spoustu dolarů a schoval se neznámo kam, není práce pro dva lidi, ale pro celou partu. A tak nezbývá   Nickovi a Kate (která na většinu jeho kousků nevěřícně zírá jako Alenka v říši divů na mizející kočku Šklíbu) nic jiného, než sestavit tým.

A tak se v druhé části příběhu k partě přidají opravdu jedineční lidé.

Boyd: který se dokáže do své role vžít tak, že je schopen v reklamě na pivo žádat režiséra, aby mu dal popis historie jeho postavy.

Willie: která umí řídit takřka všechno, kromě raketoplánu (i když na většinu z toho nemá ani řidičák).

George: Chlap, který umí postavit honosné viktoriánské sídlo třeba i z krabičky sirek.

A Chris, který pracuje jako maskér a odborník na výbušniny, a pracuje na filmu Vzpoura nemrtvých striptérek.

Samozřejmě, že každý z nich má skill, který Nick a Kate pro svůj podfuk potřebují. Ale každý z nich má také svou minulost a ta je neméně zajímavá. Navíc je docela zábavné pozorovat, jak je ti dva lanaří pro svůj podnik.

No a třetí část je pak samotná velká bouda. Ta se skládá ze dvou částí a obě mají lecos do sebe. Jak ta první, kdy se celý tým pod vedením Nicka zúčastní skvělého únosu bankéřova právníka, anebo ta druhá, kdy celá past sklapne a zloděj padne do rukou zákona.

Příběh pěkně odsýpá a je zábavné sledovat, jak do sebe všechno hezky zapadá. Nick je navíc sympatický darebák a Kate je zase neskutečně prostořeká a drzá. Mezi oběma hrdiny to správně jiskří a o slovní přestřelky rozhodně není nouze.

A i když by příběh mohl lehce sklouznout do krabičky s nápisem Červená knihovna, nestane se tak. A to je dobře.

Protože autorka naštěstí moc dobře ví, že se nesmí brát moc vážně a to celé knize jen prospívá.

Samozřejmě že jsme tu od dob, kdy ve filmu Podraz řádili Paul Newman a Robert Redford, měli podobných příběhů celou řadu, ale nevzpomínám si, že by některý z nich tak hezky smíchal akční, takřka Bondovskou linku s podfukářkou omáčkou, okořeněnou velkou porcí humoru.

80%

 

 

 

 

 

Neviditelná dívka – Mariel Hemingway – Portál 2016

mh-coverPrvní co vás na této knize zaujme, je malinko nezvyklejší formát, než má většina knih ve vaší knihovně. Kniha má na šířku zhruba o deset až patnáct centimetrů více, než je obvyklý poměr stran, na který jsme zvyklí z beletrických knih. Je to trošku znepokojující. Víte, že je
něco jinak ale nevíte co. : )
— Podobně asi musí působit na perfekcionalisty zadní strana obálky, kde je červeno oranžový pruh s upoutávkou na knihu. Ten je také  umístěn asymetricky. Ostatně celá obálka je neobvykle zpracovaná. Tvoří ji oranžová silueta dívky na pozadí abstraktní textury v šedých tónech. Z nějakého důvodu je název knihy psán bez počátečního velkého písmena. Tedy kromě hřbetu knihy. Ale v originále má kniha také všude velké I. V překladových vydáních se také nezmiňuje, že spoluautorem knihy je Ben Greenman. Ale stejně opomněli spoluautora zmínit i Litevci . Ale zpět k obálce. Kniha je paperback. Neobvyklým prvkem je to, že obálka z tvrdšího papíru  je na začátku i konci delší a přehnutá jako záložka. Prostě něco jako obálka jakou známe z hardbacků. Jen není nasazena na tvrdé desky ale je napevno přilepena k vnitřku knihy. Nepamatuji si, že bych něco takového někde jinde viděl. Palec nahoru za originalitu pro Kateřinu Tvrdou – autorku obálky a nakladatelství Portál za nepřechýlení příjmení autorky. Celý příspěvek

Bohové Gothamu – Lyndsay Faye – Paseka 2014

Jako první je třeba zmínit, že název prvního dílu této série je silně zavádějící. Pokud po této knize sáhnete proto, že jste fanoušek Batmana nebo komiksů obecně, tak se dočkáte nemilého překvapení. Děj knihy se míjí s Netopýrovým universem jak geograficky, tak chronologicky.
— Děj této převážně detektivní série se odehrává ve víceméně reálném New Yorku a v době, když ještě velká část jeho domů byla dřevěná. Konkrétně jde o horké léto léta páně Bohové 1845. Mladý barman Timothy Wilde přijde při velkém požáru jak o svůj bar, tak o svoje bydlení, tak o všechny svoje úspory a jeho tvář je navždy do poloviny poznamenaná ohněm.
— Jeho bratr Valentin jej zapíše do řad nově vzniklé policie, které všichni říkají Měděné hvězdy. Má sloužit v jedné z nejhorších čtvrtí již tak nevlídné metropole. A ani si nestačí na svůj nový odznak zvyknout, kdy do jeho života vstoupí mladičká dívenka a s ní hrůzná záhada dětských mrtvolek. zejména díky ní, se jeho pátrání po sériovém vrahu dětí, stává velmi osobní záležitostí.
— Nebudu vám tajit, že tempo vyprávění až do strhujícího finále není úplně nejrychlejší ale autorka toto oldskoolovější tempo bohatě vyvažuje tím, jak skvěle buduje atmosféru stařičkého New Yorku a dobře zvolenými a bohatě prokreslenými postavami. Všechny ty nevěstince a brlohy, nálevny a kostely, chudobince a špinavé ulice na vás ze stránek knihy přímo vystupují a vy málem cítíte všudypřítomnou špínu a chudobu, která na vás útočí za každým druhým rohem.
— Nakonec musím konstatovat, že jsem opravdu rád, že jsem se nedal odradit velmi pozvolným začátkem a že by tato série nemusela být vůbec špatná, pokud si autorka slušně položenou laťku udrží.