Palisandreia – Saša Sokolov – Prostor 2010

V poměrně krátkém čase, další kniha, která nemá nějaký jednoduše sledovatelný děj, jasné postavy, nějaké zápletku a podobné zbytečnosti, které charakterizovaly romány ještě před příchodem postmoderny. Ale to rozhodně neznamená, že by byla kniha špatná nebo se špatně četla. tedy pokud od ní neočekáváte klasický děj s příběhem, jasně dané postavy, které budete moci v celém ději sledovat a tak podobně.
— Tato kniha se spíše podobá dílům takových autorů, kteří čtenáře zahrnou stále obrovskou valící se lavinou postav, faktů, myšlenek, narážek na jiná díla a různých odboček a citací. Děj a dialogy postav jsou zde jen řídkou maltou, která se snaží spojit tu změť všeho možného spojit do nějakého alespoň trochu stravitelného útvaru. Napadají vás příměry k Ecovi a jeho Foucaultovu kyvadlu (ale s ještě méně viditelným dějem) nebo Nahým obědem Williama S. Burroughse (ale psaný co do formy mnohem klasičtěji) a asi by šel uvést i Sokolovův krajan Sorokin.
— Kdybych měl knihu charakterizovat pouze jedním slovem, tak mne první napadne: opulentní. Je jako exotické indické jídlo plné různých málo známých surovin a exotických koření, kde se jedna vůně prolíná s druhou, stejně jako se zde postavy a děje reálných ruských dějin bezešvě proplétají s bláznivým světem existujícím pouze v autorově fantasii. Různé narážky a odkazy najdete na každém x-tém řádku a autor pro své řádění a černě humorné vtípky často využívá i poznámky pod čarou. A to jsem si jistý, že mne minimálně polovina vtipů a narážek, vzhledem k tomu, že nejsem tak obeznámen s ruskou historií, kulturou a obecně reáliemi, zcela minula.
— Najdete zde příhody s Kukuřičným carem, i jinými vládci z doby SSSR. Hlavní hrdina se nejen pokusí o atentát na Brežněva ale i později jako vězeň v Kremlu zprzní jeho manželku. Ostatně gerontofilie hlavního hrdiny je takovým temným a mírně páchnoucím podtónem, který se táhne celým románem. V závěru knihy je hlavní hrdina odhalen jako hermafrodit a proto pak do poslední stránky o sobě píše ve středním rodě. Inu, pokud jste zvyklí na podivné, umělečtější a experimentálnější čtení, pak by se vám Palisandreia mohla líbit. Pokud jste zvyklí na klasičtější příběhy s jasně vykresleným dějem a postavami, pak by jste se mohli v tomto literárním labyrintu zabloudit. Nestěžujte si, že jsem vás nevaroval!

Ymar – Magdalena Maria Kałużyńska -Fox Publishing 2010

Ymar je celkem originální polský horror. Kniha získala v roce 2010 cenu nejlepší polská kniha v anketě čtenářů webu Grabarz Polski (Polský hrobař – web zaměřený na horror a thriller) a v roce 2011 titul Kniha na léto – kategorie thriller / horror webového portálu granice.pl. a na polské knihomolské sociální síti Lubimyczytać.pl se hodnocení této knihy pohybuje mezi dvěma póly. Hodně nízkého a hodně vysokého hodnocení.
— A jak bych knihu hodnotil já? Také já jsem rozpolcen jak shnilý zombík po polaskání ostrou katanou. jednotliví ingredience (originální způsoby vražd, tajemné okolnosti, interakce mezi postavami, postavy, atd…) fungují celkem dobře, tempo i atmosféra vyprávění je povedená ale nějak to správně nefunguje dohromady. Nebo alespoň v mém případě to nějak nezapadlo do sebe. Ale v rámci objektivity s musím přiznat, že jsem měl mezi jednotlivým čtením větší pausy než obvykle mívám. což mohlo mít dopad na zážitek z knihy.
— Na druhou stranu nelze paní Magdaleně upřít, že píše dobře a její vyprávění má slušnou flow a občasné spíše černější fórky nejsou moc prvoplánové a že nepoužívá stokrát omleté strašidelné propriety a tak namísto vousaté šestset šedesát šestky si hraje s číslem sedm a i další detaily má originálnější než většina spisovatelů v tomto žánru. Pochválit také musím uvěřitelné a inteligentní dialogy a to jak postav z masa a kostí, tak i těch, u kterých to zas tak jisté není.

Smrt v Breslau – Marek Krajewski – Znak 2010

První díl této série mi připomněl Mlýn na mumie. Odehrává se kolem Noci dlouhých nožů v Polsku nyní již zabraném Němci. Uznávaný polský detektiv se nyní musí potýkat nejen s politickými tlaky ale i s tím, že mu vyšetřování komplikuje i mocenský boj mezi různými složkami nacistické mocenské mašinérie. Jinak zde najdeme podobné rekvizity a lokace jako v Mlýně: luxusní bordely, temná rodinná tajemství, pomstu z dávných věků a daleké země, zákulisní boje, tajné společnosti, tajné agenty, komplikované a teatrální vraždy.
Sem tam trochu teatrální, sem tam malinko přibarvená fakta ale celkově děj plyne slušným tempem a čtenář se dobře baví. Jednoduše mírný nadprůměr.

Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých – Olga Tokarczuk – Host 2010

Musím se zeptat Davida Drábka, zda se Helena nezajímala o astrologii a Blakea. Jde o takovou hipisáckou krimi a i ten jazyk a způsob vyprávění dost připomíná samizdatové romány z dob ruské okupace. Ale to není na škodu a nečte se to špatně. Rozhodně příběh vybočuje z klasického detektivního příběhu. No možná je to taková slečna Marple naopak. Výstižně a barvitě je v knize popsán život obyčejných lidí hned za rohem, pár kroků od Náchoda. Potěší, že autorka vykresluje Čechy jako pozemský ráj a snad to není jen sofistikovaný trolling.
Pobavila mne narážka na jakobíny (lidi nadužívající slovíčko jakoby) a docela by mne zajímalo, jaké slovo bylo zmíněno v originálu.

Ru – Kim Thúy – Emitos 2010

Útlá kniha (s podtitulem Příběh vietnamské utečenky), kterou přečtete za pár hodin. Dost mně připomněla knihu Chomejní, Sade a já od Abnousse Shalmani.
Autorka také jako malá holčička žila v bohaté rodině v Hanoji ale když byl Vietnam napaden svým loutkovým severním sousedem, tak byla nucena na rozpadajícím se člunu utéct ze země. Po zázračném přeplutí moře se dostala do pěstounské rodiny v Kanadě.
Celá kniha je rozdělena do kratičkých jednostránkových vzpomínek na různé příbuzné, prosté lidi z Vietnamu i jiných zemí. Tyto mikropříběhy svým laskavým humorem nebo prostou moudrostí připomínají ukecanější formu zenových koánů nebo stručnější formu chasidských příběhů. Vzhledem k životnímu příběhu hlavní hrdinky i samotného Vietnamu se spousta příhod točí kolem chudoby a hledání životní síly a optimismu v bezvýchodné situaci. Jedna z mnoha knih, které nám ukazují jak se ve skutečnosti máme dobře

Holomráz – Štěpán Kopřiva – Crew 2010

Jak se zde již někdo zmiňoval, Asfaltu nesahá ani po bílé podkolenky zakrslého člena hitlerjugend. Nicméně, uznávám, že Asfalt je laťka, s kterou by si neporadil asi Sergej Bubka pod hrozbou deportace na Sibiř. Proto musím uznat, že knížka je napsaná dobře a pokud máte rádi fantasy, tak se vám bude líbit ještě o něco více. Nejlepší špeky jsou až v závěru a zcela nejlepší jsou bonusy, přilepené až za celý vlastní příběh. Škoda, že to takto parádní nemohlo být hned od první stránky. Sem tam v knize narazíte i na celkem vtipná místa ale téměř nepřetrřitému ROFLování, které provozujete souběžně s četbou asfaltu to tedy není.

Limes inferior – Janusz A. Zajdel – Aleksandria 2010

Škoda, že autor nevymyslel o něco lepší a méně „sci-fi“ závěr. Potom bych uvažoval i o plném počtu hvězdiček. Přesto jde o dobře napsanou knihu, která podstatně překračuje hranice svého žánru. Atmosféru kastovního systému megapole blízké budoucnosti se autorovi podařilo vykreslit bravurně. Kritika socialistické společnosti, která je cítit mezi řádky v některých aspektech platí stále a naopak více nabírá na naléhavosti kritika bezuzdného konzumu a honby za „body“. Spiklenečtí teoretici budou pomrkávat u některých pasáží popisujících fungování Arkadie. Já zase přemýšlím, zda si autor představoval za tajemnými nadřazenými konkrétní národ.
Nejspíše se pohlédnu po další tvorbě tohoto šikovného souseda.