Klára Smolíková – Králík málem králem Fragment 2016

kralikPaní Klára Smolíková má k historickým postavám blízko (ani ne tak věkem, jako svou vlastní profesní minulostí), neboť několik let působila v Husitském muzeu v Táboře jako muzejní pedagog a vedoucí programů. Zároveň je spoluautorkou naučné stezky okolo Kozího hrádku a mnoha jiných projektů s historií souvisejících. Právě proto se mohla ve svých knihách pro děti a mládež úspěšně zhostit role popularizátorky českých dějin.

H.U.S. úplně světovej, Husův dům, Husité. To jsou namátkou jen některé z nich.

Právě proto není divu, že se v loňském roce, kdy jsme slavili 700. výročí narození Karla IV., rozhodla věnovat jednu dětskou knihu právě jemu. A jak se s Otcem vlasti popasovala, si řekneme právě teď.

Zavřete oči, právě přichází…

králík Karel.

Pokud se vám zjevují mrtví králové, císaři a jiné osoby, a vy s nimi čile diskutujete, pak jste buďto nebezpečný šílenec zralý pro ústavní péči docenta Chocholouška, nebo hrdina dětské knížky.

Králík Karel má štěstí, že spadá do druhé kategorie. Ale jinak moc štěstí nemá. Tedy nemá toho mnohem víc, například kamarády, nebo odvahu. Když si však jednoho dne nasadí na hlavu papírovou korunu, stane se něco neočekávaného. Přivolá tím samotného krále Karla IV. A Otec vlasti si ke všem svým starostem (jen si vzpomeňte, založení univerzity, pět manželek, věčné dohady se vzpurnou šlechtou, vajíčka natvrdo) přibere svého mladšího jmenovce do učení. Ale nemáme tu dalšího Křižáka v džínách, nebo Percyho Jacksona. Ne, ne. Králík Karel si musí všechny své shnilé mrkvičky vyžrat sám, a nesejde na tom, jestli jde o strach z atletických závodů, srdeční problémy se spolužačkou, nebo jiné trampoty. Karel IV. mu slouží spíš jako poradce a mentor, který na příkladech ze svého vlastního života malému Karlíkovi ukazuje nejen jak překonávat překážky, ale především jak se stát lepším člověkem. Pardon králíkem. Vlastně bez pardonu. Protože po tom všem, co jsem tu napsal, vám musí být jasné, že králík Karlík je hrdinou, se kterým se směle může ztotožnit kdekterý druhák či třeťák. Tomu také napomáhají moc hezké a vtipné ilustrace Kateřiny Čupové.

Klára Smolíková si velice dobře uvědomuje, že není Jaroslav Foglar, a ani jím nechce být. Proto životní trampoty velkého i malého Karla předkládá svým čtenářům s velkou dávkou nadhledu a humoru.

Ostatně jediné dvě vady na kráse vidím v dost nepraktickém formátu knihy a krátkém rozsahu. Knihu jsme měli přečtenou za dva večery. Na druhou stranu jsme si však o Karlíkovi a Karlu IV. o to déle povídali. A to není málo.

Hanička hodnotí tři a půl z pěti hvězdiček. Ale rodiče školáků z prvního stupně si s klidným svědomím mohou přihodit ještě jednu.

Jan a Hanička Procházkovi
 

Advertisements

Klára Smolíková a Jan Smolík – Medvídek Lup a jeho kamarádi. Mladá fronta 2008 a 2017

mevidek-lupJeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.“

Ne, to je jiná pohádka a rozhodně není vhodná pro druháky a prvňáky. Tahle začíná také básničkou, ale je pro začínající čtenáře mnohem vhodnější. Takže poslouchejte:

„ Za lesem je les.
Za ním další.
A pak ještě čtyři.
Teprve za tím sedmým je kopeček,
Na kterém stojí starý dub.
A v něm bydlí medvídek Lup…“

A nedaleko Lupova domečku bydlí truhlář a kutil Jezevec, veveřice Juliána a havran Filip. K téhle partičce zvířecích kamarádů se po pár stránkách přidá povedený cestovatel a chlubílek zajíc Bonifác a najednou tu máme partičku, která by směle mohla konkurovat partě Mirka Dušína. Ostatně tak jako slavné Rychlé šípy je i Medvídek Lup komiks. Kreslil ho Jan Smolík a psala a vymýšlela Klára Smolíková. Původně vycházel v časopisu Sluníčko a nyní jsou všechny příběhy veselých zvířátek vydány (již podruhé) knižně. A to v péči nakladatelství Mladá fronta.

Příběhy Lupa a jeho kamarádů nás provedou stejně jako Na hradě Bradě (což je komiks stejného autorského týmu, ale pro starší děti) celým kalendářním rokem. Dobrodružství party zvířátek je tedy vždy spojeno s daným ročním obdobím a tak se malí čtenáři dočkají snad všech možných radovánek, které lze v přírodě podnikat. Lyžování, táboření, ale třeba i sbírání ostružin je legrace.

Klára Smolíková není žádný Foglar a tak se nesnaží hrozit prstem a veškerá výchovná poselství předkládá malým čtenářům s úsměvem a nenápadně. Ke každému ročnímu období je připojena jednoduchá hádanka, která s daným obdobím tematicky koresponduje.  A tak například u podzimních epizod mohou děti určit, který z hrdinů vyrobil jakou postavičku z kaštanů, nebo u letních projít labyrint v ostružinovém pralese. Hádanek je celkem třináct a jejich řešení naleznete na konci knihy.

Příběhy jsou krátké, každý na dvě stránky. A texty v bublinách jsou psány verzálkami a dětem se budou dobře číst.

Protože právě pro prvňáky či zdatnější předškoláky je Lup jako stvořený. Ostatně naše dcera se právě na příbězích téhle party veselých zvířátek v pěti letech naučila číst.

Naše Hanča dává pět hvězdiček z pěti.

 

Čertice Dorka Klára Smolíková Pasparta 2016

Malá čertice Dorka vyrůstá u své babičky. Někdy si spolu báječně rozumějí, jindy se vůbec nemohou dohodnout. Dorka totiž každou chvíli chytá babičku za slovo. Jak se to dělá? To si počíháte na větu či slovní spojení, které by mohlo vlastně znamenat něco úplně jiného, než dotyčný myslí. A skočíte po něm! Čertice má nejen velkou představivost, ale ještě k tomu umí trošku kouzlit, takže se třeba po ránu promění v rybičku a vyskočí z postele. Jak si to babička přála.

Máme pětiletou dcerku a ta je pořád jako na trní, mele stále pantem a ano, často mě z ní může vzít čert. Stejně jako babičku z Dorky. Každý, kdo má děcko na tohle naráží. „Já se z tebe zvencu.“ „Nebuď jak z divokých vajec?“ „A tati, co je to zvenca? A jaký jsou divoký vejce?“ Přesně tak to má i sympatická čertice Dorka a její babička. Příběhy které Dorka prožívá jakoby vypadly ze života každého druhého školáka (ranní vstávání, závody, úkoly), zároveň jsou nabity informacemi a humorem, takže i na poměrně krátké ploše dvou stran malé čtenáře nejen poučí, ale i pobaví. Každý příběh je doplněn hádankou, či lehkým (většinou hledacím) úkolem. Knížku ilustroval dlouholetý spolupracovník Kláry Smolíkové, Jan Smolík ( Na hradě Bradě, Řemesla, Viktorka) a v jeho podání je Dorka na první pohled sympatická rošťanda ne nepodobná Pipi Dlouhé punčoše a děti si ji oblíbí. I když Dorka nedosahuje (a ani nechce dosahovat) takových met jako například knihy Řemesla či Husité, nebo Husův dům. Rozhodně mladší školáky (první stupeň a zdatnější předškoláky poučí a pobaví. A to se cení.

Naše Hanča dává čtyři hvězdičky z pěti.