Hel 3 – Jarosław Grzędowicz – Fabryka Słów 2017

hel-3Tak jsem vám takhle po několika dosti náročných románech dostal chuť si přečíst nějaký ten „brak“ a protože mne zaujala obálka, tak jsem sáhl po nejnovějším románu polského spisovatele Jarosława Grzędowicze. Čeští fanoušci jej budou možná znát jako autora ságy Pán ledové zahrady, což je taková akční crossover sci-fi a fantasy a znalci možná ví, že jeho manželka Maja Lidia Kossakowska také píše sci-fi a naši čtenáři asi nejspíše budou znát její román Rozsévač větru z roku 2008. Mimochodem jde o stejný mix jako píše manžel. Ten ale ve svých románech nemá tolik bišonků. : )
— Myslím si, že Hel³ by se mohl líbit všem sci-fi fanům, kterým se líbil Marťan. Také je zde děj podán hodně věrohodně, dosti se zde operuje s vědeckými poznatky a technickými detaily a děj se také odehrává v blízké (velmi blízké) budoucnosti. Jen ten příběh je více akční a celkově více temný a místy i sociálně kritický. Pokud je Marťan takový startrekovsky optimistický až budovatelský, tak Hel³ je predátorsky špinavý až do postapo nálady.
— Děj by se dal rozdělit do tří částí. První se odehrává na Zemi, ve druhé části se hrdina připravuje na svou cestu na Měsíc a závěrečná část se odehrává komplet na měsíci. V prostřední části se toho děje asi nejméně ale i tak se čte dobře a tvoří logické propojení mezi dalšími dvěma částmi příběhu.
— Na začátku příběhu se setkáme s hlavním hrdinou, který má přezdívku Focus a to proto, že se živí prodejem svých nahrávek v aukcích, pořádaných v něčem, co je nástupcem našeho internetu. Poté co natočí hodně složitým způsobem večírek elit v nejpřísněji střeženém hotelu na světě (pojídání mozků ještě žijících opic asi leckoho trochu znechutí) začíná mu hořet země pod nohama a z výslechu po kterém má zůstat rozpuštěn v obrovské železné vaně s kyselinou, jej zachrání četa neznámých zabijáků.
— A tak se z pekla v podání nigerijské mafie dostane do ráje představované luxusním hotelem někde hluboko v Rumunsku. Když se oklepe jak fyzicky, pak psychicky nabídne mu tajemný Šaman, který mimochodem financoval jak jeho vysvobození, tak jeho luxusní dovolenou, možnost zdokumentovat událost, která změní běh dějin. Tento výstřední milionář chce totiž těžit na Měsíci zázračný prvek Hel³, který dodá stagnující ekonomice tolik potřebnou energii. Jen je jasné, že po tomto svatém grálu modeního průmyslu půjdou všechny vlády a mocní hráči a proto vše musí být přísně tajné.
— Náš hrdina tedy absolvuje výcvik jak čistě astronautický, tak vojenský aby nebyl pro zbytek posádky, která se povětšinou  sestává z ostřílených profesionálních vojáků zátěží.
V závěru výcviku se ale začnou dít nepříjemná překvapení a tak je start na Měsíc urychlen a výprava je napadena také během startu ze Země.
— I na samotném Měsíci mají svou základnu všichni klíčoví hráči od Novosovětů po islamistickou Sunnu. A také zde se po pár prvních dnech relativního klidu začne situace vyhrocovat až vrcholí v závěrečné epické bitvě.
— Knihu bych rozhodně doporučil jako mírně nadprůměrné dílko v své kategorii, které se dobře čte a má slušný drive. Jako plusy bych vypíchl jak šikovné zapojení různých populárních spikleneckých teorií, tak vtipné odkazy na dnešní dobu jako je například to, že vládce Novosovětské říše má titul Putin druhý. Naopak některým čtenářům by mohlo vadit, jak léčení té hostiny o které píši výše, tak že jedna z postav posádky kosmické lodi hodně míchá do rodné řeči angličtinu (ale je to realistické) a to, že dost často má čtenář dojem jako by četl první díl rozsáhlé série a ne samostatný  román.

Reklamy

Petr Heteša – Nezkoušej na mě zapomenout – Brokilon 2017

hetsesa--nezkousej--zapomenoutPřichází hrdina:

Detektiv Stowall je tak trochu bad boy. Jeho nejlepším společníkem je panák Jacka Danielse, nad hlavou se mu věčně vznáší kouř z Camelek a nepohrdne ani lajničkou kosu, zvlášť pokud ji může sjet z poprsí kozaté striptérky. S takovouhle by se v horním městě se zlou potázal. Ale Stowall naštěstí patří ke kriminálce v Chincoteague. To jméno museli vymyslet nějací zákeřní prevíti z horního Města, aby znepříjemnili obyvatelům Chinca život. Proč? Protože „Chinco je totiž lidmi z Města bráno jako výjimečná lokalita, vykloubená mimo tento svět, snad i v jiné dimenzi. Lokalita se zastydlými hippies, s pomatenci, kteří se brání přirozenému technologickému vývoji, se zelenými šílenci snícími o návratu k přírodě… A v neposlední řadě vnímané jako největší logistické centrum distribuce drog na východním pobřeží.“ Zkrátka taková Havana zkřížená s permanentním Woodstockem. To je Chinco, největší světový squat, obývaný sto šedesáti tisíci lidmi, kteří se nehodlají smířit s tím, co představuje Město. To zahrnuje bývalý Washington, Baltimore, Filadelfii a New York. A je narváno kamerami, čidly, senzory pohybu, alkoholu, kouře cigaret…

Teď už víte, proč je Stowall členem kriminálky v Chincu, a ne ve Městě.

Přichází zápletka:

„Bylo to sado-maso jako z levného béčkového filmu. Chlap byl nahý a visel za ruce na ocelovém laně dva metry nad zemí. Pod mrtvým tělem byl nakreslený nepravidelný zametený obrazec z lineárních čar a rozmístěná skoro dvacítka černých svící.“

Zdá se, že v Chincu začíná řádit jakási agresivní satanistická sekta a Stowall se pouští do pátrání, při kterém neváhá spojit síly s místní čarodějnicí, či prodavačkou magických artefaktů. Nešťastnému detektivovi navíc komplikuje život nejen velice agilní novinářka z místního plátku, ale především kolega z NSA, tedy kolega z horního Města. A mrtvol přibývá a nejsou to mrtvoly lecjakých nýmandů…

Petr Heteša nám ve svém novém samostatném románu přináší akční příběh s detektivní zápletkou, kterému nechybí sympatický hrdina, jenž nemá pro ostrou hlášku daleko. Navíc je Chinco opravdu pestrým hřištěm a ani zápletka není tak tuctová, jak by se z počátku mohlo zdát.

Kniha odsýpá svižně, o zvraty není nouze a hrdinovi prostě musíte fandit. Potud všechno v pořádku.

Jedinou vadou na kráse je podle mého názoru to, že autor není kovaný detektivkář, a tak nedrží čtenáře v napětí až do úplného konce. Já jsem pochopil, na rozdíl od hlavního hrdiny, kdo za vraždami stojí už zhruba v polovině knihy.

Ovšem to je asi jediné, co mohu knize Nezkoušej na mě zapomenout vytknout.

Fanoušci urban fantasy a detektivek z netradičního prostředí budou jistě s novinkou ze stáje nakladatelství Brokilon spokojeni. Fanoušci Petra Heteši si k hodnocení mohou s klidem přihodit deset procent a po přečtení čekat další rok na nový autorův román.

90%

 

Vydavatelství mého srdce – tom 2

Nedávno jsem zde psal o literárních vydavatelstvích, které mi přirostla k srdci.  Dnes bych chtěl přidat druhý díl a ještě bych v souvislosti s předchozím dílem chtěl zmínit radostnou zvěst, že v článku zmiňovaný slovenský Absynt ohlásil vstup na český trh a  slibuje, že znovu přeloží svoje knihy do češtiny. Takže reportáže z Absyntu nejen si nebudete muset nechat posílat knihy ze Slovenska ale dokonce si jejich knihy můžete dopřát v češtině. NO -není to skvělé?
— První vydavatelství, které bych chtěl zmínit je polské a žánrové. Jde o vydavatelství Fabryka Slów, které se specializuje na sci-fi a fantasy. Z jejich autorské stáje je u nás asi nejznámější Andrzej Pilipiuk, který píše zejména humornou akční aggro  fantasy ale vydávají i našeho akčního specialistu Žambocha.  Knihy z Fabryky Slów každého upoutají perfektními obálkami a mne osobně si získali díky sérii S.T.A.L.K.E.R, která je inspirovaná stejnojmennou hrou  a zejména první díly jako je Droga do nikąnd nebo Ołowiany świt. Ale nevydávají  pouze postapo ale mohu doporučit i sérii Stalowe szczury, což je skvělá akce z první světové války s drobným přídavkem alternativní historie a horroru. Pokud jste fanoušek některého žánru, kterým se toto vydavatelství zabývá, pak si z jejich nabídky vyberete určitě hned několik kousků.
— Česká vydavatelství teď zastupuje Odeon. Sice ve svých počátcích podporovala zločinná hnutí ale musím přiznat, že i době druhé okupace u Odeonu vycházely na svou dobu výborné knihy. Nyní je to pouze brand, pod kterým vydává Euromedia dobrou beletrii. Ale ve všech časech byla edice Světová knihovna zárukou kvalitní literatury. I když se mi nová vzhled obálek Světové knihovny tolik nelíbí jako ten předešlý, tak obsah je buď nadprůměrný nebo dokonce skvělý.
— A spíše jen pro zajímavost, bych zmínil polské vydavatelství Stara Szkoła.  A proč? jednoduše proto, že toto vydavatelství vydává těměř jen knihy od českých spisovatelů.
Kromě ve světě známého  Ludvíka Vaculíka, tak vydává i Viewega. Kromě kritiky oceňovaného Mlýnu na mumie, přeložili a vydali i Aristokratku (dva díly) a Deník kastelána, což jsou knihy oceňované spíše čtenáři než kritikou.
— A pokud se vám tento článek líbil, pak zkuste fantasy speciál od mého kolegy, který je třetím dílem této série článků.

František Kotleta – SPAD Epocha 2017

Rok 2050. Svět po jaderné válce a Evropa navíc i po válce občanské. Na zbytcích starého světa se snaží přežít ti, kteří přečkali jaderný Holocaust. Mezi ně patří i válečný veterán plukovník Michálek. Ten se vede bar Americká kavárna v centru rozbombardované Prahy.

Když se v jeho hospodě objeví bývalý spolubojovník, smrtelně zraněný a navíc s pronásledovateli v patách, je třeba splatit staré dluhy a vydat se na cestu. Proto se hlavní hrdina a jeho společníci nejdříve vydávají do trosek jednoho z předměstských sídlišť zachránit dceru svého bývalého velitele…

Co se stane, když někdo vezme takové ingredience, jako jsou je herní série Fallout, filmová trilogie Mad Max, akční nářez a trocha té ironie a narve to do splatterového mlýnku na maso se značkou Kotleta? Překvapivě něco, co skalní fanoušky řezníka z Bruntálu a jeho trilogie Bratrstvo krve asi moc nepotěší.

Příběh plukovníka Michálka je prostý a je rozdělen do tří částí. Seznámení s hlavním hrdinou a jeho městem a záchrana Hany (výše zmíněná dcera jeho bývalého velitele). Sestavení týmu a cesta pustinou do cílové destinace. A závěrečná akce v cíli cesty.

To vše je umě provázáno s dosavadní historií světového konfliktu a to pomocí zpráv The Hokkaido Shimbun Press, které jsou vždy v úvodu každé kapitoly.

Rozjezd plukovníkova dobrodružství, se může zdát pomalý a skoro bez akce. Ale myslím si, že je to autorův záměr. Akce zde je (ať už první konflikt v baru, nebo samotný průnik na sídliště), ale tady jde především o představení Prahy po občanské a jaderné válce. Ta připomíná vybombardovaný Berlín po druhé světové a myslím, že popis města přesně zapadá do světa, který jako by vypadl ze hry Fallout. Možná by se mohlo nabízet srovnáni s románem Ondřeje Neffa Tma. Ale to by silně pokulhávalo na obě nohy. Protože Tma popisuje Prahu během pádu a těsně po něm, zatím co Kotleta nám představuje město a svět už notnou řádku let po jaderném Holocaustu.

Cesta z Prahy do cílové stanice také není vůbec nudná, kromě několika bojů a bitek nás autor provede nejen značně zdivočelou krajinou, ale i pestrou směsicí městeček a osad. Každá je trochu jiná a o překvapivá setkání také není nouze.

Závěrečná část pak překvapivě spojuje zprávy The Hokkaido Shimbun Press s Michálkovým příběhem a nabízí skvělý akční nářez.

Pan Kotleta není žádný nedouk a je vidět, že má nastudovanou nejen geopolitickou situaci ve světě, ale také historii. Zároveň umí zvolit správnou dávku patosu a národní hrdosti v poměru k ironii a černému humoru. A jeho obdiv k Československým Legionářům je také velice sympatický.

Vlastně jediná věc, která mi na celé knize vadila, bylo nulové procento jakékoliv erotiky. To je u Kotletových knih doposud nevídané. Zvláště když víme, že hrdinky i svět ve kterém se pohybují k takovým věcem přímo vybízejí.

Ale jinak jsem absolutně spokojen.

Jesenický Mauglí je zpět a to s poctivým postapo příběhem který chápu jako poctu hře Fallout. Zároveň můžeme s povděkem kvitovat, že se František dokáže skvěle srovnat s žánrem postapo a těšit se na případné pokračování.

Kniha vyšla v nakladatelství Epocha, v jehož péči se letos urodila i její audiovize.

Role narátora se v ní zhostil rozhlasový moderátor Borek Kapitančik https://www.kapitancik.cz/praxe/ a byla nahrána v nahrávacím studiu Studio Brno Škroupova http://www.studioskroupova.cz/cs/

Myslím, že nahrávací tým Studia Škroupova na knize odvedl vynikající práci. A ať už jde o úvodní vstupy moderátora The Hokkaido Shimbun Press a jejich znělky, prvorepublikové šlágry, nebo technické provedení, zaslouží si za svou péči a profesionalitu nejvyšší možné hodnocení.

Borek Kapitančik si pak roli vypravěče a hlavního hrdiny plukovníka Michálka evidentně skvěle užil a dal do ní všechno. Zároveň dokázal bravurně zachytit i zvuky střelby či vrtulníku, aniž by bylo potřeba sáhnout k nahraným zvukovým efektům. O zpěvu procítěném zpěvu starých songů ani nemluvě. Jeho „Jen pro ten dnešní den stojí za to žít.“ mi bude znít v hlavě hodně dlouho.

Snad proto mě trochu zamrzelo, že nezvládl ženské role. Michálkova bývalá kolegyně a spolubojovnice Alice má zpočátku hlas jako Tina Turner po rakovině hrtanu a teprve po šesté kapitole se to trochu upraví a druhý ženský part Hanu pan Kapitanči přehrává skoro až k parodii.

Ale to jsou jediné chyby na kráse jinak skvěle provedené audioknihy.

Kniha 95 %

Audiokniha 84 %

Jan Procházka

 

 

 

 

Konstantynův efekt – Karolina Francová Brokilon 2017

efektKarolina Francová sice v roce 1999 debutovala v Ikarii svou povídkou Vražda, ale již od roku 2001 se věnuje psaní románů. Její první román Algar tarch vyšel v roce 2001 v nakladatelství Straky na vrbě. Po té v roce 2002 následovalo ocenění Mlokem v CKČ za román Život je rafinované peklo, který vyšel ve sbírce vítězných prací Ceny Karla Čapka MLOK 2002 tentýž rok. V roce 2003 publikovala již v nakladatelství Triton román Arien a v roce 2004 jí byla udělena cena Trifid v literární soutěži vyhlášené tímto nakladatelstvím za román Kaynova doba. V roce 2006 jí v nakladatelství Triton vyšel román Strážce a v roce 2011 tamtéž román Zlatý plamen. A do sdíleného světa J.F.K. vstoupila dvěma romány Věk mloků a Soumrak Camelotu.

Letos nám nakladatelství
Brokilon přináší její devátý román, kterým je takřka komorní space opera Konstantynův efekt.

Autorka na pozadí vleklé války dvou civilizací rozehrává šachovou partii a stačí jí k tomu pouhých osm postav. To, co začíná jako nevydařená teen romance, se velice záhy změní v psychologické drama, ve kterém není nouze o spiknutí, proti spiknutí, atentáty, dramata a morální dilemata.

Možná některé čtenáře překvapí styl vyprávění, který autorka zvolila. Historii války, vznik technologie arvelského nevědomí a vlastně i minulost postav, nám přibližuje za chodu pomocí dnes tak oblíbených flasbecků. Což někoho může rušit, nicméně je to pochopitelné. A čtenář se tak nemusí zdržovat zdlouhavým úvodem. Navíc je příjemné objevovat historii a principy světa během četby.

Naopak za nový vypravěčský postup považuji to, co známe například z filmu Akira Kurosawy – Rašomon a to je pohled na jednu situaci z úhlu všech (či několika zúčastněných). Použití tohoto „triku“ dává příběhu mnohem větší dynamiku.
Navíc ani postavy a jejich pohnutky zdaleka nejsou černobílé a to je jen dobře.
Svět Arvelu a teritorií (ale především Arvelu) je vykonstruován s velikou pečlivostí a vše je podřízeno zápletce. Tady jsem obdivoval, nejen skvělou promyšlenou technologii Arvelského nevědomí, ale také to, jak autorka vymyslela (s ohledem na princip světa) i takové věci, jako jsou právní normy, šatník či dopravní systém na Arvelu.

A i když autorka původně zamýšlela pojmout svou knihu jako zamyšlení nad tím, „do jaké míry má společnost v nebezpečí právo očekávat a vyžadovat od jednotlivce sebeobětování.“ Myslím si, že etických či filozofických témat nabízí kniha mnohem více.
Kdo očekává velké mezihvězdné bitvy, bude asi zklamán. Ačkoli Konstantynův efekt jich několik nabízí, rozhodně nejsou stěžejní náplní knihy.

Ale pokud čekáte chytrou space operu která nabízí zajímavé téma s morálním přesahem a propracované postavy a jejich vztahy, tak rozhodně nebudete zklamáni.

85 %

Jan Procházka

 

 

 

Čas oblevy – Vendula Brunhoferová – Brokilon 2017

cas_oblevyVendula Brunhoferová je dlouholetou členkou českého fandomu a pravidelnou recenzentkou webu Fantasyplanet.cz. Několikrát se účastnila žánrových literárních soutěží. Její povídky Odrazy a Mrtvá voda získaly šesté a deváté místo v soutěži Vidoucí v roce 2014. V tomtéž roce zabodovala její povídka Píšťalka v Ceně Karla Čapka. Dvě její povídky byly uveřejněny v časopise Pevnost. V nedávné době se pak její povídka Ptáčník stala součástí sbírky povídek Zpívající věže. Autorka je skalní fanynkou Space Opery. Proto není divu, že její debutový román Čas oblevy skládá hold právě tomuto žánru.

A Long Time Ago, in a Galaxy Far Far Away, kdy lidstvo opustilo svou rodnou hroudu a vydalo se vzhůru ke hvězdám kolonizovat nové světy.

A jaké jsou ty nové světy?

Dvě planetární soustavy spravované jako specializované firmy. Každá vedena jiným šéfem, ale v podstatě v dost podobném duchu. Říkáte si, co je to u kapitána Kirka za nesmysl! Jak může být planetární systém veden jako firma? Inu, podívejte se na Římskokatolickou církev, anebo ještě lépe do naší nedávné minulosti. Za socialismu byla takto vedena celá naše republika. Mladá Boleslav sloužila především k výrobě aut, Karviná k těžbě uhlí, Kladno mělo zase svoje slévárny a železárny, a polabská nížina byla obilnicí celého státu. Tak přesně takhle to funguje u Wallbard Corp. i u sousední Pentecost Ent. Jenže tady není obilnicí jeden kraj, ale celá planeta. To samé s doly a továrnami. A protože jde o KOLONIZOVANÉ planety, je nad slunce jasné, že jejich původní obyvatelstvo z tohoto statutu quo není nadšené. A ostatně není samo. Protože tu máme ještě třetí (jak rádi říkají hráči deskovek) frakci a tou je Entika. Ta nám ukazuje, kam by to dotáhli vzbouřenci z Bounty, kdyby dostali nejen pořádnou šanci, ale především nanotechnologie, vesmírné křižníky a podobné vymoženosti. Celý příspěvek

Čelisti slov – Steven Hall – Odeon 2008

V originále, který vyšel o rok dříve se román jmenuje The Raw Shark Texts a dle mého názoru vyjadřuje lépe mnohovrstevnatost a nejednoznačnost a navíc je to slovní hříčka, která naráží na slavný Rorschachův test. Ten nemá nic společného s šachy ani s islámem ale jsou to ty inkoustové skvrny, které představují mrtvoly rozježděné parním válcem nebo souložící motýly. Vzhledem k tomu, jak je román napsán a jak je složitý, je až k podivu, že jde o autorovu prvotinu. Při jeho čtení se mi v mysli zjevovala jména dvou  literárních velikánů. Umberta Eca protože jeho romány mají vždy několik vrstev a vnořených subquestů a Williama Sewarda Burroughse, protože v jeho románech je kladen velký důraz na sílu slova a jeho moc ovládat jak davy, tak myšlení a chování jednotlivců.
celisti— Musím se přiznat, že knihu jsem si dal na Goodreads do poličky „Chci si přečíst“ hodně rychle. Obálka s žralokem vytvořeným z písmen mne zaujala a po přečtení anotace jsem měl hned jasno. Tohle je kniha přesně pro mne. Přesto trvalo nějaký ten pátek (čtvrtek a středu) než jsem se ke knize dostal a mohl si ji  přečíst. Vděčím tomu, hodné slečně, která si ve své knihovně dělala místo na nové knihy a tak mi tuto knihu a další dvě z edice Světová knihovna zcela nezištně poslala. Mimochodem, Čelisti jsou pětasedmdesátou knihou z této edice a za sebe mohu říci, že v této edici nenajdete špatné knihy. jen dobré a geniální. A čelisti jsou ten druhý případ.
— Ve světě Čelistí a možná také v naší realitě existuje svět nad běžnou realitou, svět představ, slov a postmoderních mýtů. A tento obrovský oceán slov, zpráv, blogů a memů žije svým životem. Také v něm dochází k evoluci jako ve viditelném světě. A evoluce plodí nebezpečné predátory. Nebezpečné predátory jako je žralok Ludovic, nejstrašnější a nejobávanější z pojmových ryb. Nebo pojmových paryb? Ale koho to zajímá? Bába nebo sníh? Když vám něco virtuálního vyžere vaše vzpomínky a udělá z vás trosku bez minulosti a identity, je řešit přesné logobiologické zařazení té potvory to poslední, co vás trápí.
— Má cenu vyprávět děj knihy? Já myslím, že to nemá cenu a nebudu to tedy dělat. raději se zmíním o tom, že kniha je zajímavá po grafické nebo přesněji typografické stránce. Kniha je doplněna různými ilustracemi, diagramy, které vysvětlují způsob šifrování, který používá starší  verze hlavního hrdiny ke komunikaci s mladší verzí svého já. Také na některých stránkách najdete vetší či menší ukázky něčeho, co připomíná ASCII art nebo experimentální básně na pomezí mezi literaturou a grafikou.
— Jazyk a styl vyprávění příběhu je velice ale velice postmoderní a také jména některých postav jsou narážkami na různé jiné lidi nebo produkty.  Části knihy které jsou víc dějové jsou zhruba ve stejném poměru k částem, které jsou více filosofické a zabývající se fungováním jazyka. Čtenář je neustále držen v nejistotě, zda hlavní hrdina jen trpí vzácnou poruchou paměti, jak tvrdí jeho psychoterapeutka a nebo je dění kolem něho skutečné a různé postavy, které potkává jsou stejně tak z masa a kostí jako z ideí a slov.
— Malá část zápletky, tedy člověk, který se probudí a neví kdo je a nevzpomíná si téměř na nic ze své minulosti je dosti často používaný prvek zejména v sci-fi literatuře ale další prvky člověk, který bojuje proti smrti exponenciálním klonováním své osobnosti nebo svět pojmových ryb jsou nové, neotřelé a zajímavé prvky, které posouvají knihu na pomezí žánru sci-fi a těžkotonážního postmoderního románu. Opravdu to není čtení do vlaku nebo na pláž ale kniha, která vás donutí přemýšlet a kterou budete mít chuť si přečíst vícekrát.
— Ačkoliv to není rozhodně lehké čtení. Ne, že by byla napsána nějak krkolomně nebo dokonce nezáživně, spíše vás překvapí to předávkování informacemi a dojmy nebo se můžete ztratit ve složité struktuře knihy. Vzdáleně by čelisti mohly připomínat knihu Ulluminae ale s tím rozdílem, že čelisti jsou o několik levelů dospělejší, hlubší a  filosofičtější. Ale knihu i tak mohu s klidným svědomím a v plné palbě doporučit.

Peter Jelínek – Norr ochraňuj Britániu! 2016

Peter Jelínek je slovenský autor. Sám sebe považuje spíš za autora undergroundového. Doposud mu vyšlo pouze několik málo povídek. Jeho první knihou je právě  Norr ochraňuj Britániu. Peter Jelínek má rád steampunk a autory jako například Howard, Lovecraft a Doyle. A na jeho knize je to znát.

Terence Norr je externí spolupracovník Scotland Yardu a vyšetřovatel zločinů s paranormálním podtextem. Jeho živobytím je boj s démony, potírání temných kultů a likvidace nadpřirozených potvor, které se snaží do Albionu vloudit z jiných dimenzí. Jeho spolupracovnicí a kolegyní je mladá telepatka Cate Havebridgeová a astrální tvor jménem Ábel. Norr je současníkem Sherlocka Holmese a své případy tedy řeší především v Londýně.

Víc asi nepotřebujete vědět.

Kniha Norr ochraňuj Britániu je vlastně povídkový román. Každá z osmi povídek prezentuje jeden z případů, ve kterém se Terrence či Cate utkávají nejen s bytostmi, jako jsou Ctullhu, elfové, vampýři či démoni. Ale také potkávají své současníky, ať už ty známé, jako jsou Lady Fuckingham či Sherlock Holmes, nebo ty které znají jen skalní vyznavači steampunku a viktoriánské éry.

Co se mi na knížce líbilo asi nejvíc, byl mix detektivky, akční jízdy a magie v kulisách Viktoriánské Anglie. Navíc Norr je sympaticky neotesaný a ve trojici s ironickým astrálem Abelem a zbrklou Cate tvoří opravdu vtipný vyšetřovací tým.

Povídky mají spád a žádná nepřesáhne třicet stran, což mi také vyhovuje.

Věc, kterou autorovi hodně lidí vyčítá a já se k nim bohužel musím přidat, je chronologie povídek. Tedy spíš totální absence jakékoliv logické chronologie. Povídka Cudzí, která vypráví tom, jak Terrence ke Cate přišel, je až v druhé polovině knihy a to samé platí o Norrově prvním případu v povídce Beznádejný prípad, která je až šestá v pořadí.

Respektuji Peterovo právo na to, si knihu uspořádat podle svého, zvlášť pokud ji vydal vlastním nákladem. Ale logika by alespoň v tomto případě měla vládnout nad osobními pohnutkami autora.

A bonusová povídka Für Gott und Kaiser je sice pěknou ukázkou toho, že Peter Jelínek umí napsat nejen skvělou detektivku, ale i kvalitní military steampunk. Nicméně působí dost rušivě. A bohužel citelně chybí doslov, který by autorovy pohnutky čtenářům přiblížil.

Peter Jelinek sice není Arthur Conan Doyle, Robert Ervin Howard a ani Howard Phillips Lovecraft. Přesto těmto velikánům vzdává svou povídkovou knihou Norr, ochraňuj Britániu!, hold se vší grácií, kterou pulpová literatura nabízí. A to včetně skvělých ilustrací Veroniky Begánové, které jako by vypadly ze stránek pulpových časopisů.

Sám za sebe tedy musím říct, že se mi kniha líbila víc než Jackaby a dokonce i o dost víc než Vražedné struny, což jsou knihy, které jsou díky detektivní zápletce a zasazením do stejné doby s knihou Petera Jelínka příbuzné. Jsem rád, že ačkoliv se Peter Jelínek ve své skromnosti považuje za undergroundového autora, tak nepíše pouze do šuplíku. A doufám, že pro svou příští knihu se mu podaří najít nakladatele, který ho zaštítí i po redaktorské stránce.

Pokud byste se chtěl s Terencem a Cate chtěli seznámit blíž, kontaktujte autora na jeho FB profilu.

86 %

Příběhy vašeho života – Ted Chiang – Albatros 2011

big_pribehyKdybych měl tuto útlou sbírku sci fi povídek nějak stručně charakterizovat, tak bych použil nálepku: sci sci-fi. Prostě vědecká fantastika, která klade hodně důraz na to sci – neboli vědu. Z tohoto subžánru jsem četl například Darwinovo rádio nebo aktuálněji bych se tam nebál zařadit i populárního Marťana.
— Zde najdeme několik povídek, které mají všechny dost rozdílné náměty a trošku i zpracování  ale spojuje je určitý důraz na pokud možno vědecký pohled na sci-fi. Asi nejblíže k tradičnímu pohledu na sci-fi má úvodní povídka o stavbě babylonské věže. Ale i ostatní povídky jsou výtečné. Ať už jde o pohled na soupeření dvou jedinců, kteří získají kvantitativně vyšší inteligenci než zbytek populace nebo o porozumění jazyku a myšlení  civilizace postavené jak na odlišných civilizačních hodnotách, tak i na jiné stavbě těla, vždy je povídka zajímavá, čtivá a nutí čtenáře k zamyšlení. Hodně dobrá  je i povídka, která míchá vědu s kabalou a kde se už dostáváme i na okraj žánru fantasy.
— Nenapadá mne moc věcí, které by šly knize vytknout. Kromě toho, že by mi vůbec nevadilo, kdyby byla kniha delší a obsahovala o pár povídek více. Ocenil jsem i to, že v závěru knihy odhaluje autor genesi všech povídek, které kniha obsahuje a čtenář se tak má možnost dozvědět, jak autor uvažuje a jakým způsobem se dopracoval k zápletkám svých povídek.
— Knihu bych doporučil nejen náročným čtenářům žánru sci-fi ale i těm, kteří tento žánr opomíjejí a vidí v něm jen dlouhé ságy o kosmických lodích a bojích s vetřelci. Kniha by mohla být i dobrou volbou na nějakou cestu nebo období, kdy čtenář  nemá tolik času na čtení a nemůže také číst každý den.

 

 

Josef Pecinovský – Abbey Road (Svoboda 1991 a Triton 2007)

abbey-book„A oni stále jdou. Jeden za druhým, pěkně v zástupu. Jdou z leva doprava. Na obalu gramodesky. Kam jdou? Přece přecházejí ulici… skutečně? Copak neexistuje viditelná hranice, za níž posluchač ani čtenář nedohlédne? Hranice mezi realitou a snem?“

Josef Pecinovský  svou první povídku „Signály zmlkly“ publikoval časopisecky již v roce 1962, tedy o šest let dříve, než slavní Beatles natočili svou dvanáctou desku. V druhé polovině osmdesátých let pak patřil k nejplodnějším SF povídkářům. V té době také získal své dvě největší literární ceny. V roce 1986 cenu Karla čapka za povídku Její Veličenstvo a o rok později za povídku Nos to závaží. (Pro obě povídky byly inspirací písně z alba, které Liverpoolská čtveřice natočila v roce 1962.) Pravidelně však začal publikovat až po sametové revoluci v roce 1989. V roce 1990, vydal antiutopický román Plástev jedu, román Juta (1991), a román Sinusoida 26 (1999), a roku 1999 povídkovou sbírku Házím ti laso, kamaráde, která  je výběrem nejlepší autorovy povídkové tvorby z 90. let. Roku 2016 se Josef Pecinovský ke svým čtenářům vrátil románem Areston a letos jeho druhým dílem Útěk z Arestonu.

Já se chci ale věnovat povídkové sbírce, kterou autor napsal v roce 1991 a jejíž inspirací se stalo album, které slavní Beatles natočili roku 1969. Tou námětově snad nejbohatší deskou je album Abbey Road.

Abbey Road

Sedmnáct písní na dvou stranách černé vinylové desky. Sedmnáct textů na ty nejrůznější náměty.

Stejně tak i sbírka Abbey Road nabízí sedmnáct povídek inspirovaných verši Johna Lennona a jeho přátel. A jak jinak, jde o povídky ze světa fantastiky. Vždyť i texty hochů z Liverpoolu evokují obrazy fantastických světů a jiných vesmírů.

Témata povídek páně Pecinovského jsou opravdu pestrá. Ať už jde očerným humorem sršící vztahové drama Miláčku, antiutopické, Nos to závaží, Zlatý spánek, Její veličenstvo či Vlezla koupelnovým oknem. Nebo jdeo o klasická SF témata,  jako jsou umělé inteligence, či úžasné vynálezy v povídkách Nikdy mi nedáváš peníze, Ubohý pan Mustard a Něco. A to nemluvím o škatulkám vyhýbajícím se povídkám, Všichni sem!, Maxwellovo stříbrné kladívko, Návrat slunce, nebo povídce Protože.

Pan Pecinovský se ve většině povídek inspiroval první slokou dané písně, někdy velice volně, jindy se snažil zachovat atmosféru, která na člověka působí už při prvním poslechu. Nicméně většina ze sedmnácti povídek nepostrádá originální nápad a skvělou pointu. Možná může někomu připadat, že některá z povídek nemá s textem písně pranic společného. Ale to je jen otázka názoru. Vždyť i ve skvělém filmu Across The Universe režisérky Julie Taymor získaly písně Beatles mnohdy netušený význam.

A že je většina povídek pochmurná a depresivní? Inu, všimněte si, v jaké době byly napsány.

85%

Jan Procházka