Čelisti slov – Steven Hall – Odeon 2008

V originále, který vyšel o rok dříve se román jmenuje The Raw Shark Texts a dle mého názoru vyjadřuje lépe mnohovrstevnatost a nejednoznačnost a navíc je to slovní hříčka, která naráží na slavný Rorschachův test. Ten nemá nic společného s šachy ani s islámem ale jsou to ty inkoustové skvrny, které představují mrtvoly rozježděné parním válcem nebo souložící motýly. Vzhledem k tomu, jak je román napsán a jak je složitý, je až k podivu, že jde o autorovu prvotinu. Při jeho čtení se mi v mysli zjevovala jména dvou  literárních velikánů. Umberta Eca protože jeho romány mají vždy několik vrstev a vnořených subquestů a Williama Sewarda Burroughse, protože v jeho románech je kladen velký důraz na sílu slova a jeho moc ovládat jak davy, tak myšlení a chování jednotlivců.
celisti— Musím se přiznat, že knihu jsem si dal na Goodreads do poličky „Chci si přečíst“ hodně rychle. Obálka s žralokem vytvořeným z písmen mne zaujala a po přečtení anotace jsem měl hned jasno. Tohle je kniha přesně pro mne. Přesto trvalo nějaký ten pátek (čtvrtek a středu) než jsem se ke knize dostal a mohl si ji  přečíst. Vděčím tomu, hodné slečně, která si ve své knihovně dělala místo na nové knihy a tak mi tuto knihu a další dvě z edice Světová knihovna zcela nezištně poslala. Mimochodem, Čelisti jsou pětasedmdesátou knihou z této edice a za sebe mohu říci, že v této edici nenajdete špatné knihy. jen dobré a geniální. A čelisti jsou ten druhý případ.
— Ve světě Čelistí a možná také v naší realitě existuje svět nad běžnou realitou, svět představ, slov a postmoderních mýtů. A tento obrovský oceán slov, zpráv, blogů a memů žije svým životem. Také v něm dochází k evoluci jako ve viditelném světě. A evoluce plodí nebezpečné predátory. Nebezpečné predátory jako je žralok Ludovic, nejstrašnější a nejobávanější z pojmových ryb. Nebo pojmových paryb? Ale koho to zajímá? Bába nebo sníh? Když vám něco virtuálního vyžere vaše vzpomínky a udělá z vás trosku bez minulosti a identity, je řešit přesné logobiologické zařazení té potvory to poslední, co vás trápí.
— Má cenu vyprávět děj knihy? Já myslím, že to nemá cenu a nebudu to tedy dělat. raději se zmíním o tom, že kniha je zajímavá po grafické nebo přesněji typografické stránce. Kniha je doplněna různými ilustracemi, diagramy, které vysvětlují způsob šifrování, který používá starší  verze hlavního hrdiny ke komunikaci s mladší verzí svého já. Také na některých stránkách najdete vetší či menší ukázky něčeho, co připomíná ASCII art nebo experimentální básně na pomezí mezi literaturou a grafikou.
— Jazyk a styl vyprávění příběhu je velice ale velice postmoderní a také jména některých postav jsou narážkami na různé jiné lidi nebo produkty.  Části knihy které jsou víc dějové jsou zhruba ve stejném poměru k částem, které jsou více filosofické a zabývající se fungováním jazyka. Čtenář je neustále držen v nejistotě, zda hlavní hrdina jen trpí vzácnou poruchou paměti, jak tvrdí jeho psychoterapeutka a nebo je dění kolem něho skutečné a různé postavy, které potkává jsou stejně tak z masa a kostí jako z ideí a slov.
— Malá část zápletky, tedy člověk, který se probudí a neví kdo je a nevzpomíná si téměř na nic ze své minulosti je dosti často používaný prvek zejména v sci-fi literatuře ale další prvky člověk, který bojuje proti smrti exponenciálním klonováním své osobnosti nebo svět pojmových ryb jsou nové, neotřelé a zajímavé prvky, které posouvají knihu na pomezí žánru sci-fi a těžkotonážního postmoderního románu. Opravdu to není čtení do vlaku nebo na pláž ale kniha, která vás donutí přemýšlet a kterou budete mít chuť si přečíst vícekrát.
— Ačkoliv to není rozhodně lehké čtení. Ne, že by byla napsána nějak krkolomně nebo dokonce nezáživně, spíše vás překvapí to předávkování informacemi a dojmy nebo se můžete ztratit ve složité struktuře knihy. Vzdáleně by čelisti mohly připomínat knihu Ulluminae ale s tím rozdílem, že čelisti jsou o několik levelů dospělejší, hlubší a  filosofičtější. Ale knihu i tak mohu s klidným svědomím a v plné palbě doporučit.

Peter Jelínek – Norr ochraňuj Britániu! 2016

Peter Jelínek je slovenský autor. Sám sebe považuje spíš za autora undergroundového. Doposud mu vyšlo pouze několik málo povídek. Jeho první knihou je právě  Norr ochraňuj Britániu. Peter Jelínek má rád steampunk a autory jako například Howard, Lovecraft a Doyle. A na jeho knize je to znát.

Terence Norr je externí spolupracovník Scotland Yardu a vyšetřovatel zločinů s paranormálním podtextem. Jeho živobytím je boj s démony, potírání temných kultů a likvidace nadpřirozených potvor, které se snaží do Albionu vloudit z jiných dimenzí. Jeho spolupracovnicí a kolegyní je mladá telepatka Cate Havebridgeová a astrální tvor jménem Ábel. Norr je současníkem Sherlocka Holmese a své případy tedy řeší především v Londýně.

Víc asi nepotřebujete vědět.

Kniha Norr ochraňuj Britániu je vlastně povídkový román. Každá z osmi povídek prezentuje jeden z případů, ve kterém se Terrence či Cate utkávají nejen s bytostmi, jako jsou Ctullhu, elfové, vampýři či démoni. Ale také potkávají své současníky, ať už ty známé, jako jsou Lady Fuckingham či Sherlock Holmes, nebo ty které znají jen skalní vyznavači steampunku a viktoriánské éry.

Co se mi na knížce líbilo asi nejvíc, byl mix detektivky, akční jízdy a magie v kulisách Viktoriánské Anglie. Navíc Norr je sympaticky neotesaný a ve trojici s ironickým astrálem Abelem a zbrklou Cate tvoří opravdu vtipný vyšetřovací tým.

Povídky mají spád a žádná nepřesáhne třicet stran, což mi také vyhovuje.

Věc, kterou autorovi hodně lidí vyčítá a já se k nim bohužel musím přidat, je chronologie povídek. Tedy spíš totální absence jakékoliv logické chronologie. Povídka Cudzí, která vypráví tom, jak Terrence ke Cate přišel, je až v druhé polovině knihy a to samé platí o Norrově prvním případu v povídce Beznádejný prípad, která je až šestá v pořadí.

Respektuji Peterovo právo na to, si knihu uspořádat podle svého, zvlášť pokud ji vydal vlastním nákladem. Ale logika by alespoň v tomto případě měla vládnout nad osobními pohnutkami autora.

A bonusová povídka Für Gott und Kaiser je sice pěknou ukázkou toho, že Peter Jelínek umí napsat nejen skvělou detektivku, ale i kvalitní military steampunk. Nicméně působí dost rušivě. A bohužel citelně chybí doslov, který by autorovy pohnutky čtenářům přiblížil.

Peter Jelinek sice není Arthur Conan Doyle, Robert Ervin Howard a ani Howard Phillips Lovecraft. Přesto těmto velikánům vzdává svou povídkovou knihou Norr, ochraňuj Britániu!, hold se vší grácií, kterou pulpová literatura nabízí. A to včetně skvělých ilustrací Veroniky Begánové, které jako by vypadly ze stránek pulpových časopisů.

Sám za sebe tedy musím říct, že se mi kniha líbila víc než Jackaby a dokonce i o dost víc než Vražedné struny, což jsou knihy, které jsou díky detektivní zápletce a zasazením do stejné doby s knihou Petera Jelínka příbuzné. Jsem rád, že ačkoliv se Peter Jelínek ve své skromnosti považuje za undergroundového autora, tak nepíše pouze do šuplíku. A doufám, že pro svou příští knihu se mu podaří najít nakladatele, který ho zaštítí i po redaktorské stránce.

Pokud byste se chtěl s Terencem a Cate chtěli seznámit blíž, kontaktujte autora na jeho FB profilu.

86 %

Příběhy vašeho života – Ted Chiang – Albatros 2011

big_pribehyKdybych měl tuto útlou sbírku sci fi povídek nějak stručně charakterizovat, tak bych použil nálepku: sci sci-fi. Prostě vědecká fantastika, která klade hodně důraz na to sci – neboli vědu. Z tohoto subžánru jsem četl například Darwinovo rádio nebo aktuálněji bych se tam nebál zařadit i populárního Marťana.
— Zde najdeme několik povídek, které mají všechny dost rozdílné náměty a trošku i zpracování  ale spojuje je určitý důraz na pokud možno vědecký pohled na sci-fi. Asi nejblíže k tradičnímu pohledu na sci-fi má úvodní povídka o stavbě babylonské věže. Ale i ostatní povídky jsou výtečné. Ať už jde o pohled na soupeření dvou jedinců, kteří získají kvantitativně vyšší inteligenci než zbytek populace nebo o porozumění jazyku a myšlení  civilizace postavené jak na odlišných civilizačních hodnotách, tak i na jiné stavbě těla, vždy je povídka zajímavá, čtivá a nutí čtenáře k zamyšlení. Hodně dobrá  je i povídka, která míchá vědu s kabalou a kde se už dostáváme i na okraj žánru fantasy.
— Nenapadá mne moc věcí, které by šly knize vytknout. Kromě toho, že by mi vůbec nevadilo, kdyby byla kniha delší a obsahovala o pár povídek více. Ocenil jsem i to, že v závěru knihy odhaluje autor genesi všech povídek, které kniha obsahuje a čtenář se tak má možnost dozvědět, jak autor uvažuje a jakým způsobem se dopracoval k zápletkám svých povídek.
— Knihu bych doporučil nejen náročným čtenářům žánru sci-fi ale i těm, kteří tento žánr opomíjejí a vidí v něm jen dlouhé ságy o kosmických lodích a bojích s vetřelci. Kniha by mohla být i dobrou volbou na nějakou cestu nebo období, kdy čtenář  nemá tolik času na čtení a nemůže také číst každý den.

 

 

Josef Pecinovský – Abbey Road (Svoboda 1991 a Triton 2007)

abbey-book„A oni stále jdou. Jeden za druhým, pěkně v zástupu. Jdou z leva doprava. Na obalu gramodesky. Kam jdou? Přece přecházejí ulici… skutečně? Copak neexistuje viditelná hranice, za níž posluchač ani čtenář nedohlédne? Hranice mezi realitou a snem?“

Josef Pecinovský  svou první povídku „Signály zmlkly“ publikoval časopisecky již v roce 1962, tedy o šest let dříve, než slavní Beatles natočili svou dvanáctou desku. V druhé polovině osmdesátých let pak patřil k nejplodnějším SF povídkářům. V té době také získal své dvě největší literární ceny. V roce 1986 cenu Karla čapka za povídku Její Veličenstvo a o rok později za povídku Nos to závaží. (Pro obě povídky byly inspirací písně z alba, které Liverpoolská čtveřice natočila v roce 1962.) Pravidelně však začal publikovat až po sametové revoluci v roce 1989. V roce 1990, vydal antiutopický román Plástev jedu, román Juta (1991), a román Sinusoida 26 (1999), a roku 1999 povídkovou sbírku Házím ti laso, kamaráde, která  je výběrem nejlepší autorovy povídkové tvorby z 90. let. Roku 2016 se Josef Pecinovský ke svým čtenářům vrátil románem Areston a letos jeho druhým dílem Útěk z Arestonu.

Já se chci ale věnovat povídkové sbírce, kterou autor napsal v roce 1991 a jejíž inspirací se stalo album, které slavní Beatles natočili roku 1969. Tou námětově snad nejbohatší deskou je album Abbey Road.

Abbey Road

Sedmnáct písní na dvou stranách černé vinylové desky. Sedmnáct textů na ty nejrůznější náměty.

Stejně tak i sbírka Abbey Road nabízí sedmnáct povídek inspirovaných verši Johna Lennona a jeho přátel. A jak jinak, jde o povídky ze světa fantastiky. Vždyť i texty hochů z Liverpoolu evokují obrazy fantastických světů a jiných vesmírů.

Témata povídek páně Pecinovského jsou opravdu pestrá. Ať už jde očerným humorem sršící vztahové drama Miláčku, antiutopické, Nos to závaží, Zlatý spánek, Její veličenstvo či Vlezla koupelnovým oknem. Nebo jdeo o klasická SF témata,  jako jsou umělé inteligence, či úžasné vynálezy v povídkách Nikdy mi nedáváš peníze, Ubohý pan Mustard a Něco. A to nemluvím o škatulkám vyhýbajícím se povídkám, Všichni sem!, Maxwellovo stříbrné kladívko, Návrat slunce, nebo povídce Protože.

Pan Pecinovský se ve většině povídek inspiroval první slokou dané písně, někdy velice volně, jindy se snažil zachovat atmosféru, která na člověka působí už při prvním poslechu. Nicméně většina ze sedmnácti povídek nepostrádá originální nápad a skvělou pointu. Možná může někomu připadat, že některá z povídek nemá s textem písně pranic společného. Ale to je jen otázka názoru. Vždyť i ve skvělém filmu Across The Universe režisérky Julie Taymor získaly písně Beatles mnohdy netušený význam.

A že je většina povídek pochmurná a depresivní? Inu, všimněte si, v jaké době byly napsány.

85%

Jan Procházka

Polární záře – George Mazurek – Wattpad 2016

První recenze tohoto roku vlastně nebude na knihu alespoň co jsem informován. Polární záři si totiž přečtete na webu Wattpad. Jde o web, který nabízí místo pro publikaci svých románů, povídek a dlaší tvorby amatérským literátům a nebo jen obyčejným grafomanům a grafomankám. Proto jsem byl trošku skeptický, když mne přes Goodreads (tento knihomolský facebook doporučuji navštívit, pokud jej neznáte a nepoužíváte) oslovil autor a nabídl „knihu“ k recenzi.
— O to jsem byl příjemně překvapen, že kniha byla celkem povedená a bez roblémů by smohla měřit s podobnými knihami vydanými oficiálně a na papíře. Jde o mysteriózní sci-fi odehrávající se  v odlehlých končínách Ruska a pokud hledáte odechovou příběh, který si na nic nehraje, tak Polární záře celkem slušně nahradí příbehy od Browna nebo Rollinse (ne Henryho ale Jamese). Prostě dobře řemeslně odvedený příběh, s přiměřenou dávkou žánrových klišé, který se čte svižně ale tak trošku vždy tušíte, co přijde. Ale když je toho na vás hodně nebo si potřebujete „odfouknout“ mezi dvěmi náročnými knihami, tak si podobnou knihu dopřejete bez výčitek a s čtení vás bude bavit. Nejde koukat jen na Stalkera a Bergmana ale občas chcete vypnout mozek při nějaké akčňárně s Arniem.
— S Polární září se dočkáte příběhu z blízké budoucnosti a vzdálené země s trochou těch konspiračních teorií kolem mimozemské lodi, spoustou více či méně sympatických Rusů, jedné nebezpečně sexy Rusky a českým hlavním hrdinou. Na dvou, třech místech autorovo líčení chování Rusů nebo jejich techniky balancuje na hraně s propagandou ale Putin to vem. K akční sci-fi /thrilleru troška toho přehánění patří a v rámci žánru to není žádná vzácnost. čenář se dozví i nějaké zajímavé fakty a sem tam autor sklouzne k humornějšímu stylu nebo hláškám.
— V krátkosti bych to shrnul takto: pokud hledáte akčnější oddechové čtení s trochou té „mulderoviny“ a nevadí vám číst na obrazovce počítače nebo si dokážete knihu z wattpadu stáhnout/převést do čtečky, tak s Polární září nešlápnete vedle. A vzhledem k tomu, že jde o legální čtení za nulovou cenu a na rozdíl od knih s prošlými autorskými právy, také psané současným jazykem, tak musím jen doporučit.
— A nakonec ještě odkaz na kterém si knihu můžete legálně přečíst.

 

 

Infico – Petr Heteša -Brokilon 2016 – kontrarecenze

Jasně, nepletete se. recenzi na Infico jsem tu měli nedávno. Ale tu psal kolega a napadlo nás, že by nebylo špatné, kdybychom občas  napsali každý svou recenzi na stejnou knihu.  Protože já ji četl až jako druhý, tak je toto kontrarecenze.
— Kurwa, nebylo to vůbec špatný! Pokud ke knize přistoupíte jen jako k zábavnému akčnímu příběhu, který vás má pobavit, tak Infico, vaše očekávání splní téměř na sto procent.
— A příběh? Americká NSA je infikována čínskými agenty a malá skupina nejelitnějších agentů zkouší nejnovější a nejtajnější zbraň Ameriky – technologii Infico. Díky ní se školený agent „hackne“ do vědomí jiného člověka a může se jeho prostřednictvím dostat do jinak nedostupných míst, může na určitou dobu převzít vládu nad jeho tělem, zatímco původní majitel má totální výpadek paměti a nebo dokonce může přejmout vlád nad tělem hostitele, za plného vědomí subjektu, který užasle hledí na to, jak jedná naprosto proti svému vědomí a svědomí.
— Náš hrdina je nasazen do vědomí čínské agentky ale brzy zjistí, že mladá studentka, v jejíž hlavě nyní elitní agent sídlí, je opravdu pouze studentkou a celou akci někdo totálně podělal. Mezitím Číňané převezmou kontrolu nad agenturou NSA a dalšími složkami americké bezpečnosti a to včetně dvou kamionů s těly agentů, jejichž vědomí je v cizích hlavách.
— Hrdina knihy se pokouší zjistit, co se děje a přitom se zamotává do různých bitek a přestřelek. Studentka, jejíž tělo si půjčuje se pak probouzí s velkými výpadky paměti a často i s odřeninami a špinavým a roztrhaným oblečením. Ačkoliv měly být celou noc ve své posteli. Začíná se bát, že jí může začít hrabat. Situace se stává dosti neúnosnou. Pro oba.
— Také agent v hlavě naší ženské hrdinky válčí nejen s drastickou dietou své hostitelky ale i s ženskými záležitostmi jako je jiný způsob močení a tak vůbec. Když pak tělo své hostitelky opět „vrátí“ po nějaké přestřelce poničené a se zdevastovaným značkovým oblečením, jeho právoplatná a majitelka se začíná rozhodovat mezi psychiatrem a exorcistou, rozhodne se náš hrdina, že svoji hostitelku seznámí se stavem věcí.
— Přes počáteční šok a drobné neshody se oba obyvatelé jednoho těla naučí spolu vycházet a v akčním finále se náš agent nakonec vrátí do svého původního těla.
— Kniha je dosti vtipná a má slušné tempo. Humor založený na kontrastu mezi mužskýma ženským pohledem na svět prostě téměř vždy funguje. A ani nevadí, když oba dva hrdinové jsou tak trošku komiksově přehnaní ve svých gender škatulkách.
— Na relax mohu knihu s lehkým srdcem doporučit a kdo chce hard core total art literaturu asi stejně sáhne po jiném autorovi. Howg.

Kniha zvláštních nových věcí – Michel Faber překlad jako vždy výborný Viktor Janiš Kniha Zlín 2016

 

Kniha zvláštních nových věcí je příběhem bývalého alkoholika Petera, který  se díky své ženě nejen vyléčil ze závislosti, ale dokonce se stal  křesťanským pastorem. S podporou své ženy vedl malou kongregaci v Anglii a zdálo se, že on a jeho žena jsou opravdu sehraný pár. Misijní cesta na vzdálenou planetu pak vystaví  neočekávaným zkouškám nejen jejich vztah, ale i Peterovu víru.

Myslím si, že příběh Petera a jeho ženy se sice na první pohled tváří jako sci -fi, ale to jen klame tělem. Podle mého jde především o příběh krize víry a krize manželství.

Celá misionářská cesta na jinou planetu je jen atraktivní záminkou pro smutné vyprávění o tragickém omylu jednoho kazatele a manžela.

Ono vlastně ani o klasickou misijní cestu nejde, protože „domorodci“ nejsou žádní pohané. Co se týká křesťanského poselství „pohanům“ (buďme upřímní) celá misionářova práce se smrskla na přeložení několika pouček a citátů z bible do domorodého jazyka. Je to škoda, protože tady mohl příběh nabrat mnohem větší spád a stát se čtivějším.

Celá první půlka knihy se skoro až nesnesitelně vleče a jen díky korespondenci mezi Peterem a jeho ženou se dá přežít. Druhá půlka knihy má sice spád, nicméně postrádá pořádné vyústění. Celou tragédii Peterovy misijní cesty si tak čtenář uvědomí až téměř na samém konci knihy.

Ovšem, protože Michel Faber je přeci jen mistrem svého řemesla, i v jeho poslední knize se najde několik momentů, které člověku z hlavy jen tak nezmizí.

Nicméně: Kdo očekává Sci-fi, tak bude zklamán, kdo očekává silnou křesťanskou výpověď, bude také nejspíš zklamán. Vlastně nejsilnějším motivem knihy je vztah a krize Petera a Bey. Díky dopisům o to živější. Druhým velice silným motivem pak je krize osobní víry. A tragédie nepochopení křesťanských myšlenek.

Jak se s tím ateista Michel Faber popasoval, musí každý čtenář posoudit sám.

Ale podle mého skromného názoru se zázrak nekoná. 70%

Jan Procházka

Petr Heteša – Infico Brokilon 2016

Na novou knihu Petra Heteši jsem se těšil. A i když anotace knihy jemně naznačovala, že Infico bude akční jízda, byla to jízda neočekávaná.

„Předcházely tomu hodiny a hodiny testování, ověřovacích simulací a modelových scénářů. Jenže když pak došlo k tomu, že akce musela být najednou neplánovaně spuštěna, muselo se improvizovat. A každá improvizace generuje chyby. Ta, která se stala mně, ovšem byla mega chybou. Navíc když technické zabezpečení tak složité operace dostala na starost ženská.“

Autor anotace je z rodu filištínů. Dokáže mlžit tak, že by to ani nejlépe vycvičený agent Národní bezpečnostní agentury NSA nedovedl lépe.

Jenže co si má počít chudák nebohý recenzent, pokud nechce vyzradit úplně všechno a zkazit tak potenciálnímu čtenáři požitek ze skvělé knihy?

Infico je jako výbušnina.

Uvedu příklad. Láhev naplněná směsí koncentrované kyseliny sírové a benzinu (v poměru 1:1). Pevně uzavřená láhev se obalí hadrem a hadr se nechá nasáknout směsí chlorečnanu sodného (nebo draselného) s cukrem (nasycený vodný roztok) a nechá uschnout. Tato procedura se může opakovat i několikrát. Po zaschnutí se z láhve stává zápalný granát, stačí hodit a po rozbití sklenice se sama zapálí.

V případě knihy Infico je vládní agentura NSA nádoba, studentka architektury Brena je koncentrovaná kyselina sírová, agent NSA Larry je benzín. A hadr nasáklý směsí chlorečnanu draselného je prostá a jednoduchá zápletka. A pak už jen stačí spustit program Infico a máme tu zápalný granát.

Infico není klasický cyberpunk. I když technologie Infico je ve své podstatě cyberpunkovou záležitostí, je jen záminkou ke spuštění reakce.

Tou je setkání sice sympatického, ale přinejmenším ze začátku dost macho smýšlejícího agenta NSA Larryho a držkaté, krásné a chytré vysokoškolačky Brenny.

Tihle dva by se v ideálním světě jen těžko potkali, kdyby vládní agenturu NSA neinfiltrovali žlutí ďáblové a kdyby se program Infico nepodělal.

To je výchozí premisa příběhu a zároveň záminka pro třeskutě vtipnou cestu, kterou Larry musí projít, aby rozkryl šílené spiknutí, našel sám sebe a poznal ženskou duši.

Když Larry potkal Bernnu. Právě střet mužského a ženského světa, života a myšlení je nejsilnější stránkou knihy. Larry ani Brenna nemají k ironickým komentářům daleko a leckdy tnou do živého. A protože jeden bez druhého nemůžou být, přináší jejich soužití, okořeněné dost drsnou akcí (nezapomeňme, že Larry není obyčejný pantáta, ale agent NSA v nouzi) spoustu netušených a vtipných komplikací. Ženy možná řeknou, že je vidět, že knihu psal chlap a některé Larryho (potažmo autorovi) postřehy jsou trochu mimo, ale přesto si myslím, že tuhle knihu si užijou holky stejně jako kluci.

A ačkoli erotických ani akčních scén není málo, jsou pojaty tak, že nikoho neurazí. Zkrátka Infico není ani porno a ani splatter. Infico je vtipná, výbušná a netradiční akční jízda, kterou si užijí obě pohlaví bez rozdílu. Pokud tedy mají smysl pro sebeironii a pro humor.

Sám autor říká: „Ta story je docela triviální, ale šlo mi spíš o ty komické situace, které bylo možné na ni navěsit.“

Myslím si, že autor je příliš skromný.

Jan Procházka

80%

Jiný pohled na stejnou knihu najdete od druhého recenzenta v jeho kontrarecenzi.

 

Hořká setba – Ian Tregillis – Argo 2015

Ian Tregillis sice před vydáním trilogie Milkweed napsal nějaké povídky ale Hořká setba je jeho debutem, pokud jde o plnohodnotný román. Sice jde jen o „brakový“ román ale i ty se počítají a není moc čtenářů, kteří by četli pouze Idioty (nebo jiné romány od Dostojevského). x D
— Milkweed je povedený crossover sci-fi, fantasy a alternativní historie. Konkrétně druhé světové války. tedy plus / mínus. Protože obsahuje i španělskou občanskou válku, která se považuje za předehru k druhé světové. Ač je kniha bez ilustrací, najdeme v příběhu i určité paralely s alternativnějšími super hrdinskými komiksovými příběhy.
— A děj? Nacistickému vědci se podaří díky šíleným experimentům, které stojí spoustu životů především válečných sirotků stvořit několik super vojáků. Pomocí simulace mozku elektrickým proudem dokáže jeden z jeho svěřenců podpalovat objekty na dálku, jiný odolávat kulkám a další se dokáže zneviditelnit či procházet zdmi. Největší zájem je ale o dívku, která dokáže vidět do budoucnosti.
— Nacističtí „cyborgové“ projdou křtem ohněm právě ve Španělsku. A rozsévají smrt a zkázu. Britská rozvědka začne mít podezření poté co její polská spojka na schůzce s britským agentem podlehne samovznícení. Podaří se zachránit jen fragmenty filmu a pár dokumentů. Když vidí exhibici nacistických super vojáků, nechtějí věřit svým očím. Ale experti potvrdí pravost záběrů. Tím se zcela mění pravidla hry. Také věštecké schopnosti německé dívky působí Britům obrovské ztráty a hrozba německé invaze přímo na území Británie se stává hodně aktuální.
— Jeden z britských diplomatů přijde s nečekaným plánem. Zapojí do obrany země magii. Konkrétně povolá všemocné bytosti, které ale lidskou rasu nenávidí a za své služby požadují nepříjemně drahou platbu. Nicméně díky magicky změněnému počasí zejména nad Kanálem se podaří hrozbu invaze odvrátit.
— Jako plusy knihy považuji, jak dobře uchopenou magii, která připomíná pojetí, které můžete najít jak v parádním kusu Jonathan Strange & Mr Norrell nebo v povedené sérii urban fantasy Dresden Files. Také vzájemné antipatie nacistických zázračných vojáků jsou dobře uchopeny a leckdo ocení i spojení reálné historie a částí, které si autor přibásnil. Střídání pohledů ze strany nacistů a Britů pomáhá udržovat slušné tempo vyprávění a stálé napětí.
— Pokud vám nevadí lehčí žánr, určitě po knize sáhněte. A pokud jste fanda komiksů nebo jen super hrdinských filmů, tak by tato trilogie mohla být vaše brána do příběhů bez obrázků.
— Ostatně přesvědčte se sami. Ukázky jsou k dispozici , jak v PDF, tak v mobi nebo ePub formátu.

 

Tekuté krystaly Petr Heteša Brokilon 2015

Petr Heteša vystudoval Gymnázium v Břeclavi a pak Fakultu architektury VUT Brno (1983). Pracuje jako architekt, v letech 1983–90 v DRUPOSU České Budějovice, od ledna 1991 ve vlastní firmě R2 COMP, zabývající se architektonickými projekty a reklamním designem. Až do roku 1989 spolupracoval s Karlem Veverkou (na povídkách a novelách, které získávaly dobrá umístění v soutěži o Cenu Karla Čapka. V roce 1987 to byla povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra, v roce 1988 rozsáhlá povídka na podobné téma Těšíme se na vás (knižně I. Železný 1991), popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, a v roce 1989 vydali samizdatově s pomocí SF klubu Winston krátký román Sítě, kanály a stoky. Petru Hetešovi vyšly časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu (Věda a život, 1988, č. 2) a Mončičák a Čičmunda (ABC, 1990, č. 22), odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Jeho nejlepší povídka Quag vyšla ve sborníku Kočas v roce 1990. Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993) V nakladatelství Brokilon mu vyšly například knihy Nevermore Baltimore, Mrphin Red, Fatal virtual či skvělá povídková sbírka Stavy nestavy, bytosti nebytosti.  Zatím poslední Petrovou knihou je příěh bývalého agnta NSA Logana Raynara Tekuté krystaly.

Tvrdili mi, že jsem ho zastřelil. Ovšem vymazali mi paměť čtyři měsíce dozadu, takže kdoví jestli. Soud se tím ale moc nezabýval. Byl jsem to já. Záznam z mého procesoru implantovaného v mozku byl zcela jednoznačný. Měl jsem toho blba v zaměřovači své odstřelovací pušky a stiskl jsem spoušť. Mé doživotí trvalo jen do chvíle, než jsem se jakýmsi omylem svezl s drogovou královnou ven. A pak to teprve začalo být smrtelné. Šli po mně z NSA. A nechtěli mě mít zpátky ve vězení, ale v márnici. Možná by mě dostali během dvou dní, kdybych ovšem předtím nebyl jedním z nich. A navíc s procesorem v hlavě. Miliony operací za vteřinu, takže to měli trochu složité, chlapci. A pak už nešlo jen o mé přežití, ale o to, kdo a jak mě dostal do těch sraček. Své šance jsem odhadoval tak padesát na padesát. Než mi ta krásná černovlasá míšenka přiložila svého služebního glocka k hlavě. Ale ani pak nebyly úplně nulové. Přece jenom to byla ženská. A na ty jsem si věřil.

Petr Heteša nás v Tekutých krystalech přivádí do svého oblíbeného Baltimore a zase jde o klasický Hetešovský kyberpunk.

Vlastně i zápletka je dost ohraná. Kolikrát jsme to už vidělii, nebo četli. Člen agentury NSA, na kterého jeho kolegové ušili boudu, a on se snaží přijít na to, kdo konkrétně ho podrazil a proč a pak se dotyčnému pomstít. Jenže tahle jednoduchá zápletka se díky několika skvěle načasovaným zvratům nejen nestane nudnou, ale tak, jak tomu bylo i u knihy Morphin Red, člověka chytne a nepustí. Navíc je Logan Raynar  hláškující sympaťák,  kterému  prostě musíte držet palce. Vlastně i vedlejší postavy jsou sympatické a skvěle Loganovi sekundují. A Chincoteague  (předměstí Baltimoru s téměř gotickou bezútěšností,  kde Logan nalezne  své dočasné útočiště má na čtivosti knihy také svůj podíl. Navíc je vše prodchnuto cynickým a černým humorem.  A několik easter egů je pak už jen třešničkou na dortu.

Sečteno a podtrženo, Tekuté krystaly možná nejsou nejlepší autorův román, ale rozhodně si v srdcích nás Hetešovců získá své místo.

A vám, kteří Petra Hetešu neznáte, mohu Tekuté krystaly jako iniciační knihu s klidným svědomím doporučit.

85%

Recenzi napsal Jan Procházka