Vydavatelství mého srdce – tom 3

otoky-krveU nás na Kurwa czytaj je na to vzdělávání zaměřený spíš kolega, ale když už měl dva články zaměřené na vydavatelství věnující se především vážné beletrii (první díl a druhý díl), řekl jsem si, že je potřeba se také vyjádřit k těm, která vydávají fantastiku.
A že jich u nás od listopadu 89 nevzniklo málo. Já jich vybral pět. Z různých důvodů jsou mému srdci blízká a myslím si, že není na škodu o nich říci něco málo i čtenářům, kteří se mezi Fandom neřadí.
— Jedno z těch, jež u nás fantastiku vydávají už drahně let, je Talpress. Ten přinesl již v roce 1993 knihu Barva kouzel. Tím českým čtenářům představil nejenom dva opravdové rytíře fantastiky, tedy autora Terryho Pratchetta a jeho dvorního překladatele Jana Kantůrka, ale především neskonale pestrý, vtipný a barevný svět Zeměplochy. Doposud v této sérii vyšlo přes 40 knih, pokud nepočítáme všelijaké doplňkové materiály, jako je Kuchařka stařenky Oggové, nebo mapa Smrťova říše. Talpress se však zaměřuje i na jiné autory. Za zmínku jistě stojí i Brandon Sanderson a jeho Mistborn, nebo Malazká kniha padlých od Stevena Eriksona.
Ploty_z_kosti_OBALKA.ai— Druhé nakladatelství a musím přiznat, že mému srdci nejbližší, je Brokilon. Brokilon je vlastně přímým potomkem nakladatelství Leonardo. Právě Jiří Pilch byl tím, kdo v roce 1993 představil českým čtenářům zaklínače Geralta. A to nejdříve jako jeden z překladatelů tří povídkových knih pod hlavičkou nakladatelství Winston Smith, a poté už jako šéfredaktor Leonarda vydal celou pentalogii O zaklínači a Ciri.
— Brokilon, jehož srdcem, hlavou i rukama je syn pana Pilcha Robert, jde zdárně ve stopách Leonarda. Pan Robert Pilch, nejenom že se věnuje vydávání fantasy jako jeho tatínek, ale snaží se propagovat i takové žánry jako postapo, space opera či cyberpunk. Ostatně jména autorů, jejichž knihy Brokilon vydává, mluví za vše. Vladimír Šlechta, Petr Heteša, Julie Nováková…
— Na Brokilonu je zároveň sympatické i to, že se jeho šéfredaktor nebojí vydávat ve své edici Alternativa i takové knihy jako je steampunkový román Démon z Eastendu či antologie transhumanismem inspirovaných povídek Terra Nullius. A edice Evropská space opera také stojí za pozornost.
— Mezi naše největší vydavatelství patří jistojistě Argo. O to víc je mi na něm sympatická jeho edice Sci-fi a Fantasy. Ano, fantastika v Argu zaujímá velký prostor a je jí věnována opravdu příkladná péče.
lavondyss-argo— Právě v Argu vycházejí knihy Roberta Holdstocka, Philipa K. Dicka, Douglase Adamse či J. R. R. Tolkiena. A to vždy v perfektní úpravě a zpravidla i v pevné vazbě. Argo se však nezaměřuje pouze na základní pilíře fantastiky, ale jejich ediční plán počítá i se současnými autory. Sergej Lukjaněnko, Ben Aaronovitch či Paolo Bacigalupi jsou jména, která snad čtenářům našeho blogu představovat nemusíme.
— A aby toho nebylo málo. Stejnou péči Argo věnuje i našim domácím autorům. Vilma Kadlečková, Juraj Červenák či Pavel Renčín jsou jména, která najdete právě v jejich edičním plánu.
— Když je řeč o našich domácích autorech, je třeba také zmínit nakladatelství Epocha. Epocha se věnuje především literatuře faktu a historii. Nicméně nás dnes zajímá především její edice Fantastická epocha a edice Pevnost. V nich vychází také knihy Laurell A. Hamiltonové, ale především knihy českých autorů.
— Spisovatelku Janu Rečkovou, Jaroslava Mosteckého, Josefa Pecinovského či Františka Kotletu, nebo Jiřího Pavlovského zná většina fanoušků fantastiky. Epocha se však nebojí vydat ani knihy začínajících, či méně známých českých autorů. Tereza Matoušková, Pavel Fritz či Oskar Fuchs jsou jména, která díky Epoše slyšíme poprvé, ale jistě ne naposled.
— Když mluvíme o české fantastice, nemůžeme zapomenout na pana Michaela Bronce a jeho Straky na vrbě, které jsou s námi již od roku 1998. Mezi edice Strak patří sice i Východní a Západní fantastika (v té druhé nalezneme i některá díla z pera Rogera Zelaznyho), ale nejvíce položek najdeme přeci jen v edici Česká fantastika. Ediční plán Strak není sice nijak nabitý, ale za ta léta pan Bronec vydal hezkou řádku knih českých autorů. V jeho edici Česká fantastika tedy najdeme jména jako Františka Vrbenská, Leonard Medek, Robert Fabian, Míla Linc, Lucie Lukačovičová či Jana Maffet Šouflová.
— A pak tu máme sborníky povídek českých autorů Drakobijci a Žoldnéři fantasie. Domnívám se, že Straky na vrbě jsou jedním z mála nakladatelství, jež se věnují naší domácí povídkové tvorbě.
— Vydávání knih je náročná a často i velice nevděčná práce a já vím, že na našem knižním trhu máme mnohem více zajímavých nakladatelství, která fantastiku vydávají. Ostatně o jejich kvalitách svědčí pochvalné recenze na webech, jako jsou Dagon, Sarden, Vlčí bouda, Fantasy svět. Určitě se na ně podívejte a zjistíte, že Crew, Mytago, Gorgona, Triton či Fantom Print vydávají skvělé knihy, i když se do našeho článku nevešli.
— Jan Procházka
Za spolupráci a veškeré odborné konzultace děkuji Heleně Jelínkové z knihkupectví Fantasya

Reklamy

František Kotleta – SPAD Epocha 2017

Rok 2050. Svět po jaderné válce a Evropa navíc i po válce občanské. Na zbytcích starého světa se snaží přežít ti, kteří přečkali jaderný Holocaust. Mezi ně patří i válečný veterán plukovník Michálek. Ten se vede bar Americká kavárna v centru rozbombardované Prahy.

Když se v jeho hospodě objeví bývalý spolubojovník, smrtelně zraněný a navíc s pronásledovateli v patách, je třeba splatit staré dluhy a vydat se na cestu. Proto se hlavní hrdina a jeho společníci nejdříve vydávají do trosek jednoho z předměstských sídlišť zachránit dceru svého bývalého velitele…

Co se stane, když někdo vezme takové ingredience, jako jsou je herní série Fallout, filmová trilogie Mad Max, akční nářez a trocha té ironie a narve to do splatterového mlýnku na maso se značkou Kotleta? Překvapivě něco, co skalní fanoušky řezníka z Bruntálu a jeho trilogie Bratrstvo krve asi moc nepotěší.

Příběh plukovníka Michálka je prostý a je rozdělen do tří částí. Seznámení s hlavním hrdinou a jeho městem a záchrana Hany (výše zmíněná dcera jeho bývalého velitele). Sestavení týmu a cesta pustinou do cílové destinace. A závěrečná akce v cíli cesty.

To vše je umě provázáno s dosavadní historií světového konfliktu a to pomocí zpráv The Hokkaido Shimbun Press, které jsou vždy v úvodu každé kapitoly.

Rozjezd plukovníkova dobrodružství, se může zdát pomalý a skoro bez akce. Ale myslím si, že je to autorův záměr. Akce zde je (ať už první konflikt v baru, nebo samotný průnik na sídliště), ale tady jde především o představení Prahy po občanské a jaderné válce. Ta připomíná vybombardovaný Berlín po druhé světové a myslím, že popis města přesně zapadá do světa, který jako by vypadl ze hry Fallout. Možná by se mohlo nabízet srovnáni s románem Ondřeje Neffa Tma. Ale to by silně pokulhávalo na obě nohy. Protože Tma popisuje Prahu během pádu a těsně po něm, zatím co Kotleta nám představuje město a svět už notnou řádku let po jaderném Holocaustu.

Cesta z Prahy do cílové stanice také není vůbec nudná, kromě několika bojů a bitek nás autor provede nejen značně zdivočelou krajinou, ale i pestrou směsicí městeček a osad. Každá je trochu jiná a o překvapivá setkání také není nouze.

Závěrečná část pak překvapivě spojuje zprávy The Hokkaido Shimbun Press s Michálkovým příběhem a nabízí skvělý akční nářez.

Pan Kotleta není žádný nedouk a je vidět, že má nastudovanou nejen geopolitickou situaci ve světě, ale také historii. Zároveň umí zvolit správnou dávku patosu a národní hrdosti v poměru k ironii a černému humoru. A jeho obdiv k Československým Legionářům je také velice sympatický.

Vlastně jediná věc, která mi na celé knize vadila, bylo nulové procento jakékoliv erotiky. To je u Kotletových knih doposud nevídané. Zvláště když víme, že hrdinky i svět ve kterém se pohybují k takovým věcem přímo vybízejí.

Ale jinak jsem absolutně spokojen.

Jesenický Mauglí je zpět a to s poctivým postapo příběhem který chápu jako poctu hře Fallout. Zároveň můžeme s povděkem kvitovat, že se František dokáže skvěle srovnat s žánrem postapo a těšit se na případné pokračování.

Kniha vyšla v nakladatelství Epocha, v jehož péči se letos urodila i její audiovize.

Role narátora se v ní zhostil rozhlasový moderátor Borek Kapitančik https://www.kapitancik.cz/praxe/ a byla nahrána v nahrávacím studiu Studio Brno Škroupova http://www.studioskroupova.cz/cs/

Myslím, že nahrávací tým Studia Škroupova na knize odvedl vynikající práci. A ať už jde o úvodní vstupy moderátora The Hokkaido Shimbun Press a jejich znělky, prvorepublikové šlágry, nebo technické provedení, zaslouží si za svou péči a profesionalitu nejvyšší možné hodnocení.

Borek Kapitančik si pak roli vypravěče a hlavního hrdiny plukovníka Michálka evidentně skvěle užil a dal do ní všechno. Zároveň dokázal bravurně zachytit i zvuky střelby či vrtulníku, aniž by bylo potřeba sáhnout k nahraným zvukovým efektům. O zpěvu procítěném zpěvu starých songů ani nemluvě. Jeho „Jen pro ten dnešní den stojí za to žít.“ mi bude znít v hlavě hodně dlouho.

Snad proto mě trochu zamrzelo, že nezvládl ženské role. Michálkova bývalá kolegyně a spolubojovnice Alice má zpočátku hlas jako Tina Turner po rakovině hrtanu a teprve po šesté kapitole se to trochu upraví a druhý ženský part Hanu pan Kapitanči přehrává skoro až k parodii.

Ale to jsou jediné chyby na kráse jinak skvěle provedené audioknihy.

Kniha 95 %

Audiokniha 84 %

Jan Procházka

 

 

 

 

Jan Hlávka – Kladivo Na čaroděje Bůh strachu Nakladatelství Epocha 2016

Kladivo na čaroděje je urban fantasy série, která se odehrává v současné Praze. Jde o svět, v němž více či méně funguje magie. Hlavními hrdiny je nesourodá skupina vyšetřovatelů pod vedením bývalého člena inkvizice Felixe Jonáše. Sérii odstartoval roku 2012 Jiří Pavlovský, pod jehož přísným vedením nabírá obrátky a s vervou supícího rychlíku nám v osobě Jana Hlávky (Mráz a hry, Tenký led, Dračice) přináší již jedenáctý díl. Kladivo na čaroděje je sdílený svět kdy každý díl píše jiný autor a každý díl má (nebo by měl mít) svoji vlastní uzavřenou zápletku. Zároveň však musí autor dbát na to, aby se držel v mezích vytyčených v předchozích dílech. Neměnit charakter hlavních postav, respektovat události z předchozích dílů, případně dále rozvíjet hlavní zápletku, která se jako ponorná řeka vine celou sérií. S tím má Jan Hlávka své zkušenosti, neboť již podvakrát přispěl svou troškou do mlýna do sdíleného světa J.F.K.  (Odplata1 a Zatmění). Nyní nám tedy vstoupil i do sdíleného světa Kladiva na čaroděje a s ním přichází Bůh strachu. Jaký tedy je?

Hned z počátku musím říct, že zápletka je vystavěná skvěle a i když čtenář z počátku vidí, kdo celý aktuální průšvih odstartoval, tak to ani moc nevadí, protože pohnutky kvůli kterým vyslal na pouť Prahou části tajemného magického artefaktu a důvod proč vybral právě ty a ne jiné adresáty čtenář poznává postupně (stejně jako Felix Jonáš).

Formálně vlastně není Bohu strachu co vytknout. Je to sice velice temný příběh, ve kterém se lámou charaktery a přátelství podstupují ty nejtěžší zkoušky. Přesto autor ponechal vyprávění lehkost a humor. Díky několika mistrně rozmístěným easter eggs pro zaryté fanoušky série a velice vtipných narážek na dnešní situaci ve světě i v naší krásné vlasti se člověk opravdu zasměje. A využití charakterových vlastností jednotlivých členů Jonášova týmu také přineslo několik humorných situací. Zároveň mě potěšilo, že Jan Hlávka (předpokládám, že po důkladné konzultaci s otcem zakladatelem) dokázal do akce smysluplně zapojit všechny frakce, které svět Kladiva na čaroděje obývají.

Ve výsledku je tedy Bůh strachu sice nejtemnějším, ale také jedním z nejlepších a nejzábavnějších dílů série.

Možná se to může zdát někomu divné, ale černý humor a temné příběhy k sobě pasují jako Felix Jonáš a jeho kladivo.

Vlastně jedinou poznámku k celé knize mám. Ač jsem redakci časopisu Pevnost a nakladatelství Epocha vděčný, že knihu Bůh strachu vybrali jako přílohu Pevnosti, nemyslím si, že se s Bohem strachu bude případným novým čtenářům do rychlíku jménem Kladivo na čaroděje naskakovat nejlépe. Spíš si ho užijí fanoušci série, kteří mají přeci jen větší přehled o vztazích mezi jednotlivými aktéry příběhu.

90%

Autor recenze Jan Procházka

 

František Kotleta – Velké problémy v malém Vietnamu Epocha 2016.

Velké problémy v Malém Vietnamu jsou vlastně volným pokračováním Františkovi povídkové knihy Příliš dlouhá swingers party. Takže se znovu setkáváme s Tomášem Koskem, který vyšetřuje (nejen pro vládu) zločiny které zavání magií a nadpřirozenem.

Tentokrát jde o únos dcery českého premiéra. A Kosek to nebude mít zrovna lehké.

Po lehce chaotickém začátku, kdy jsem měl trošku problém se zorientovat, se děj přenesl ze zahraničí do Prahy a začala klasická splatterová jízda. Akce střídá akci, hláška střídá hlášku a tak to mají Kulhánkovi pohrobci rádi.

Nicméně já oceňuji především autorův nápad využít vietnamskou komunitu a čínskou mytologii, což dává jinak tak častokrát vytěžené zápletce svěží vítr do plachet.

Také se mi líbí, že ač postavil vedle Tomáše Koska úplně novou parťačku, nezapomněl ani na postavy které známe z povídek.

Také musím pochválit autora za všechny bojové akce. Nejlepší je ovšem bitva o Anděl, ta je snad nejpovedenější ze všech které Kotleta napsal. Živě vidím jak Jesenický Mauglí s naostřenou tužkou v jedné a s poznámkovým blokem v druhé ruce pochoduje mezi KFC, synagogou a obchodním centrem Anděl a plánuje tažení jako novodobý generál Patton.

A jako jeden z těch, kteří bydlí na Praze 6. Dávám palec nahoru za Dejvice.

Vlastně kromě rozpačitého začátku nemám knize co vytknout. Jako akční jednohubka svůj účel stoprocentně splnila a „sexuální magie“ nesoucí se v duchu povídek, na něž Velké problémy navazují je příjemnou třešničkou na dortu.

78%

Autor recenze Jan Procházka