Kladivo na čaroděje je urban fantasy série, která se odehrává v současné Praze. Jde o svět, v němž více či méně funguje magie. Hlavními hrdiny je nesourodá skupina vyšetřovatelů pod vedením bývalého člena inkvizice Felixe Jonáše. Sérii odstartoval roku 2012 Jiří Pavlovský, pod jehož přísným vedením nabírá obrátky a s vervou supícího rychlíku nám v osobě Jana Hlávky (Mráz a hry, Tenký led, Dračice) přináší již jedenáctý díl. Kladivo na čaroděje je sdílený svět kdy každý díl píše jiný autor a každý díl má (nebo by měl mít) svoji vlastní uzavřenou zápletku. Zároveň však musí autor dbát na to, aby se držel v mezích vytyčených v předchozích dílech. Neměnit charakter hlavních postav, respektovat události z předchozích dílů, případně dále rozvíjet hlavní zápletku, která se jako ponorná řeka vine celou sérií. S tím má Jan Hlávka své zkušenosti, neboť již podvakrát přispěl svou troškou do mlýna do sdíleného světa J.F.K. (Odplata1 a Zatmění). Nyní nám tedy vstoupil i do sdíleného světa Kladiva na čaroděje a s ním přichází Bůh strachu. Jaký tedy je?
Hned z počátku musím říct, že zápletka je vystavěná skvěle a i když čtenář z počátku vidí, kdo celý aktuální průšvih odstartoval, tak to ani moc nevadí, protože pohnutky kvůli kterým vyslal na pouť Prahou části tajemného magického artefaktu a důvod proč vybral právě ty a ne jiné adresáty čtenář poznává postupně (stejně jako Felix Jonáš).
Formálně vlastně není Bohu strachu co vytknout. Je to sice velice temný příběh, ve kterém se lámou charaktery a přátelství podstupují ty nejtěžší zkoušky. Přesto autor ponechal vyprávění lehkost a humor. Díky několika mistrně rozmístěným easter eggs pro zaryté fanoušky série a velice vtipných narážek na dnešní situaci ve světě i v naší krásné vlasti se člověk opravdu zasměje. A využití charakterových vlastností jednotlivých členů Jonášova týmu také přineslo několik humorných situací. Zároveň mě potěšilo, že Jan Hlávka (předpokládám, že po důkladné konzultaci s otcem zakladatelem) dokázal do akce smysluplně zapojit všechny frakce, které svět Kladiva na čaroděje obývají.
Ve výsledku je tedy Bůh strachu sice nejtemnějším, ale také jedním z nejlepších a nejzábavnějších dílů série.
Možná se to může zdát někomu divné, ale černý humor a temné příběhy k sobě pasují jako Felix Jonáš a jeho kladivo.
Vlastně jedinou poznámku k celé knize mám. Ač jsem redakci časopisu Pevnost a nakladatelství Epocha vděčný, že knihu Bůh strachu vybrali jako přílohu Pevnosti, nemyslím si, že se s Bohem strachu bude případným novým čtenářům do rychlíku jménem Kladivo na čaroděje naskakovat nejlépe. Spíš si ho užijí fanoušci série, kteří mají přeci jen větší přehled o vztazích mezi jednotlivými aktéry příběhu.
90%
Autor recenze Jan Procházka
