Petr Heteša – Nezkoušej na mě zapomenout – Brokilon 2017

hetsesa--nezkousej--zapomenoutPřichází hrdina:

Detektiv Stowall je tak trochu bad boy. Jeho nejlepším společníkem je panák Jacka Danielse, nad hlavou se mu věčně vznáší kouř z Camelek a nepohrdne ani lajničkou kosu, zvlášť pokud ji může sjet z poprsí kozaté striptérky. S takovouhle by se v horním městě se zlou potázal. Ale Stowall naštěstí patří ke kriminálce v Chincoteague. To jméno museli vymyslet nějací zákeřní prevíti z horního Města, aby znepříjemnili obyvatelům Chinca život. Proč? Protože „Chinco je totiž lidmi z Města bráno jako výjimečná lokalita, vykloubená mimo tento svět, snad i v jiné dimenzi. Lokalita se zastydlými hippies, s pomatenci, kteří se brání přirozenému technologickému vývoji, se zelenými šílenci snícími o návratu k přírodě… A v neposlední řadě vnímané jako největší logistické centrum distribuce drog na východním pobřeží.“ Zkrátka taková Havana zkřížená s permanentním Woodstockem. To je Chinco, největší světový squat, obývaný sto šedesáti tisíci lidmi, kteří se nehodlají smířit s tím, co představuje Město. To zahrnuje bývalý Washington, Baltimore, Filadelfii a New York. A je narváno kamerami, čidly, senzory pohybu, alkoholu, kouře cigaret…

Teď už víte, proč je Stowall členem kriminálky v Chincu, a ne ve Městě.

Přichází zápletka:

„Bylo to sado-maso jako z levného béčkového filmu. Chlap byl nahý a visel za ruce na ocelovém laně dva metry nad zemí. Pod mrtvým tělem byl nakreslený nepravidelný zametený obrazec z lineárních čar a rozmístěná skoro dvacítka černých svící.“

Zdá se, že v Chincu začíná řádit jakási agresivní satanistická sekta a Stowall se pouští do pátrání, při kterém neváhá spojit síly s místní čarodějnicí, či prodavačkou magických artefaktů. Nešťastnému detektivovi navíc komplikuje život nejen velice agilní novinářka z místního plátku, ale především kolega z NSA, tedy kolega z horního Města. A mrtvol přibývá a nejsou to mrtvoly lecjakých nýmandů…

Petr Heteša nám ve svém novém samostatném románu přináší akční příběh s detektivní zápletkou, kterému nechybí sympatický hrdina, jenž nemá pro ostrou hlášku daleko. Navíc je Chinco opravdu pestrým hřištěm a ani zápletka není tak tuctová, jak by se z počátku mohlo zdát.

Kniha odsýpá svižně, o zvraty není nouze a hrdinovi prostě musíte fandit. Potud všechno v pořádku.

Jedinou vadou na kráse je podle mého názoru to, že autor není kovaný detektivkář, a tak nedrží čtenáře v napětí až do úplného konce. Já jsem pochopil, na rozdíl od hlavního hrdiny, kdo za vraždami stojí už zhruba v polovině knihy.

Ovšem to je asi jediné, co mohu knize Nezkoušej na mě zapomenout vytknout.

Fanoušci urban fantasy a detektivek z netradičního prostředí budou jistě s novinkou ze stáje nakladatelství Brokilon spokojeni. Fanoušci Petra Heteši si k hodnocení mohou s klidem přihodit deset procent a po přečtení čekat další rok na nový autorův román.

90%

 

Advertisements

Vydavatelství mého srdce – tom 3

otoky-krveU nás na Kurwa czytaj je na to vzdělávání zaměřený spíš kolega, ale když už měl dva články zaměřené na vydavatelství věnující se především vážné beletrii (první díl a druhý díl), řekl jsem si, že je potřeba se také vyjádřit k těm, která vydávají fantastiku.
A že jich u nás od listopadu 89 nevzniklo málo. Já jich vybral pět. Z různých důvodů jsou mému srdci blízká a myslím si, že není na škodu o nich říci něco málo i čtenářům, kteří se mezi Fandom neřadí.
— Jedno z těch, jež u nás fantastiku vydávají už drahně let, je Talpress. Ten přinesl již v roce 1993 knihu Barva kouzel. Tím českým čtenářům představil nejenom dva opravdové rytíře fantastiky, tedy autora Terryho Pratchetta a jeho dvorního překladatele Jana Kantůrka, ale především neskonale pestrý, vtipný a barevný svět Zeměplochy. Doposud v této sérii vyšlo přes 40 knih, pokud nepočítáme všelijaké doplňkové materiály, jako je Kuchařka stařenky Oggové, nebo mapa Smrťova říše. Talpress se však zaměřuje i na jiné autory. Za zmínku jistě stojí i Brandon Sanderson a jeho Mistborn, nebo Malazká kniha padlých od Stevena Eriksona.
Ploty_z_kosti_OBALKA.ai— Druhé nakladatelství a musím přiznat, že mému srdci nejbližší, je Brokilon. Brokilon je vlastně přímým potomkem nakladatelství Leonardo. Právě Jiří Pilch byl tím, kdo v roce 1993 představil českým čtenářům zaklínače Geralta. A to nejdříve jako jeden z překladatelů tří povídkových knih pod hlavičkou nakladatelství Winston Smith, a poté už jako šéfredaktor Leonarda vydal celou pentalogii O zaklínači a Ciri.
— Brokilon, jehož srdcem, hlavou i rukama je syn pana Pilcha Robert, jde zdárně ve stopách Leonarda. Pan Robert Pilch, nejenom že se věnuje vydávání fantasy jako jeho tatínek, ale snaží se propagovat i takové žánry jako postapo, space opera či cyberpunk. Ostatně jména autorů, jejichž knihy Brokilon vydává, mluví za vše. Vladimír Šlechta, Petr Heteša, Julie Nováková…
— Na Brokilonu je zároveň sympatické i to, že se jeho šéfredaktor nebojí vydávat ve své edici Alternativa i takové knihy jako je steampunkový román Démon z Eastendu či antologie transhumanismem inspirovaných povídek Terra Nullius. A edice Evropská space opera také stojí za pozornost.
— Mezi naše největší vydavatelství patří jistojistě Argo. O to víc je mi na něm sympatická jeho edice Sci-fi a Fantasy. Ano, fantastika v Argu zaujímá velký prostor a je jí věnována opravdu příkladná péče.
lavondyss-argo— Právě v Argu vycházejí knihy Roberta Holdstocka, Philipa K. Dicka, Douglase Adamse či J. R. R. Tolkiena. A to vždy v perfektní úpravě a zpravidla i v pevné vazbě. Argo se však nezaměřuje pouze na základní pilíře fantastiky, ale jejich ediční plán počítá i se současnými autory. Sergej Lukjaněnko, Ben Aaronovitch či Paolo Bacigalupi jsou jména, která snad čtenářům našeho blogu představovat nemusíme.
— A aby toho nebylo málo. Stejnou péči Argo věnuje i našim domácím autorům. Vilma Kadlečková, Juraj Červenák či Pavel Renčín jsou jména, která najdete právě v jejich edičním plánu.
— Když je řeč o našich domácích autorech, je třeba také zmínit nakladatelství Epocha. Epocha se věnuje především literatuře faktu a historii. Nicméně nás dnes zajímá především její edice Fantastická epocha a edice Pevnost. V nich vychází také knihy Laurell A. Hamiltonové, ale především knihy českých autorů.
— Spisovatelku Janu Rečkovou, Jaroslava Mosteckého, Josefa Pecinovského či Františka Kotletu, nebo Jiřího Pavlovského zná většina fanoušků fantastiky. Epocha se však nebojí vydat ani knihy začínajících, či méně známých českých autorů. Tereza Matoušková, Pavel Fritz či Oskar Fuchs jsou jména, která díky Epoše slyšíme poprvé, ale jistě ne naposled.
— Když mluvíme o české fantastice, nemůžeme zapomenout na pana Michaela Bronce a jeho Straky na vrbě, které jsou s námi již od roku 1998. Mezi edice Strak patří sice i Východní a Západní fantastika (v té druhé nalezneme i některá díla z pera Rogera Zelaznyho), ale nejvíce položek najdeme přeci jen v edici Česká fantastika. Ediční plán Strak není sice nijak nabitý, ale za ta léta pan Bronec vydal hezkou řádku knih českých autorů. V jeho edici Česká fantastika tedy najdeme jména jako Františka Vrbenská, Leonard Medek, Robert Fabian, Míla Linc, Lucie Lukačovičová či Jana Maffet Šouflová.
— A pak tu máme sborníky povídek českých autorů Drakobijci a Žoldnéři fantasie. Domnívám se, že Straky na vrbě jsou jedním z mála nakladatelství, jež se věnují naší domácí povídkové tvorbě.
— Vydávání knih je náročná a často i velice nevděčná práce a já vím, že na našem knižním trhu máme mnohem více zajímavých nakladatelství, která fantastiku vydávají. Ostatně o jejich kvalitách svědčí pochvalné recenze na webech, jako jsou Dagon, Sarden, Vlčí bouda, Fantasy svět. Určitě se na ně podívejte a zjistíte, že Crew, Mytago, Gorgona, Triton či Fantom Print vydávají skvělé knihy, i když se do našeho článku nevešli.
— Jan Procházka
Za spolupráci a veškeré odborné konzultace děkuji Heleně Jelínkové z knihkupectví Fantasya

Konstantynův efekt – Karolina Francová Brokilon 2017

efektKarolina Francová sice v roce 1999 debutovala v Ikarii svou povídkou Vražda, ale již od roku 2001 se věnuje psaní románů. Její první román Algar tarch vyšel v roce 2001 v nakladatelství Straky na vrbě. Po té v roce 2002 následovalo ocenění Mlokem v CKČ za román Život je rafinované peklo, který vyšel ve sbírce vítězných prací Ceny Karla Čapka MLOK 2002 tentýž rok. V roce 2003 publikovala již v nakladatelství Triton román Arien a v roce 2004 jí byla udělena cena Trifid v literární soutěži vyhlášené tímto nakladatelstvím za román Kaynova doba. V roce 2006 jí v nakladatelství Triton vyšel román Strážce a v roce 2011 tamtéž román Zlatý plamen. A do sdíleného světa J.F.K. vstoupila dvěma romány Věk mloků a Soumrak Camelotu.

Letos nám nakladatelství
Brokilon přináší její devátý román, kterým je takřka komorní space opera Konstantynův efekt.

Autorka na pozadí vleklé války dvou civilizací rozehrává šachovou partii a stačí jí k tomu pouhých osm postav. To, co začíná jako nevydařená teen romance, se velice záhy změní v psychologické drama, ve kterém není nouze o spiknutí, proti spiknutí, atentáty, dramata a morální dilemata.

Možná některé čtenáře překvapí styl vyprávění, který autorka zvolila. Historii války, vznik technologie arvelského nevědomí a vlastně i minulost postav, nám přibližuje za chodu pomocí dnes tak oblíbených flasbecků. Což někoho může rušit, nicméně je to pochopitelné. A čtenář se tak nemusí zdržovat zdlouhavým úvodem. Navíc je příjemné objevovat historii a principy světa během četby.

Naopak za nový vypravěčský postup považuji to, co známe například z filmu Akira Kurosawy – Rašomon a to je pohled na jednu situaci z úhlu všech (či několika zúčastněných). Použití tohoto „triku“ dává příběhu mnohem větší dynamiku.
Navíc ani postavy a jejich pohnutky zdaleka nejsou černobílé a to je jen dobře.
Svět Arvelu a teritorií (ale především Arvelu) je vykonstruován s velikou pečlivostí a vše je podřízeno zápletce. Tady jsem obdivoval, nejen skvělou promyšlenou technologii Arvelského nevědomí, ale také to, jak autorka vymyslela (s ohledem na princip světa) i takové věci, jako jsou právní normy, šatník či dopravní systém na Arvelu.

A i když autorka původně zamýšlela pojmout svou knihu jako zamyšlení nad tím, „do jaké míry má společnost v nebezpečí právo očekávat a vyžadovat od jednotlivce sebeobětování.“ Myslím si, že etických či filozofických témat nabízí kniha mnohem více.
Kdo očekává velké mezihvězdné bitvy, bude asi zklamán. Ačkoli Konstantynův efekt jich několik nabízí, rozhodně nejsou stěžejní náplní knihy.

Ale pokud čekáte chytrou space operu která nabízí zajímavé téma s morálním přesahem a propracované postavy a jejich vztahy, tak rozhodně nebudete zklamáni.

85 %

Jan Procházka

 

 

 

Čas oblevy – Vendula Brunhoferová – Brokilon 2017

cas_oblevyVendula Brunhoferová je dlouholetou členkou českého fandomu a pravidelnou recenzentkou webu Fantasyplanet.cz. Několikrát se účastnila žánrových literárních soutěží. Její povídky Odrazy a Mrtvá voda získaly šesté a deváté místo v soutěži Vidoucí v roce 2014. V tomtéž roce zabodovala její povídka Píšťalka v Ceně Karla Čapka. Dvě její povídky byly uveřejněny v časopise Pevnost. V nedávné době se pak její povídka Ptáčník stala součástí sbírky povídek Zpívající věže. Autorka je skalní fanynkou Space Opery. Proto není divu, že její debutový román Čas oblevy skládá hold právě tomuto žánru.

A Long Time Ago, in a Galaxy Far Far Away, kdy lidstvo opustilo svou rodnou hroudu a vydalo se vzhůru ke hvězdám kolonizovat nové světy.

A jaké jsou ty nové světy?

Dvě planetární soustavy spravované jako specializované firmy. Každá vedena jiným šéfem, ale v podstatě v dost podobném duchu. Říkáte si, co je to u kapitána Kirka za nesmysl! Jak může být planetární systém veden jako firma? Inu, podívejte se na Římskokatolickou církev, anebo ještě lépe do naší nedávné minulosti. Za socialismu byla takto vedena celá naše republika. Mladá Boleslav sloužila především k výrobě aut, Karviná k těžbě uhlí, Kladno mělo zase svoje slévárny a železárny, a polabská nížina byla obilnicí celého státu. Tak přesně takhle to funguje u Wallbard Corp. i u sousední Pentecost Ent. Jenže tady není obilnicí jeden kraj, ale celá planeta. To samé s doly a továrnami. A protože jde o KOLONIZOVANÉ planety, je nad slunce jasné, že jejich původní obyvatelstvo z tohoto statutu quo není nadšené. A ostatně není samo. Protože tu máme ještě třetí (jak rádi říkají hráči deskovek) frakci a tou je Entika. Ta nám ukazuje, kam by to dotáhli vzbouřenci z Bounty, kdyby dostali nejen pořádnou šanci, ale především nanotechnologie, vesmírné křižníky a podobné vymoženosti. Celý příspěvek

Infico – Petr Heteša -Brokilon 2016 – kontrarecenze

Jasně, nepletete se. recenzi na Infico jsem tu měli nedávno. Ale tu psal kolega a napadlo nás, že by nebylo špatné, kdybychom občas  napsali každý svou recenzi na stejnou knihu.  Protože já ji četl až jako druhý, tak je toto kontrarecenze.
— Kurwa, nebylo to vůbec špatný! Pokud ke knize přistoupíte jen jako k zábavnému akčnímu příběhu, který vás má pobavit, tak Infico, vaše očekávání splní téměř na sto procent.
— A příběh? Americká NSA je infikována čínskými agenty a malá skupina nejelitnějších agentů zkouší nejnovější a nejtajnější zbraň Ameriky – technologii Infico. Díky ní se školený agent „hackne“ do vědomí jiného člověka a může se jeho prostřednictvím dostat do jinak nedostupných míst, může na určitou dobu převzít vládu nad jeho tělem, zatímco původní majitel má totální výpadek paměti a nebo dokonce může přejmout vlád nad tělem hostitele, za plného vědomí subjektu, který užasle hledí na to, jak jedná naprosto proti svému vědomí a svědomí.
— Náš hrdina je nasazen do vědomí čínské agentky ale brzy zjistí, že mladá studentka, v jejíž hlavě nyní elitní agent sídlí, je opravdu pouze studentkou a celou akci někdo totálně podělal. Mezitím Číňané převezmou kontrolu nad agenturou NSA a dalšími složkami americké bezpečnosti a to včetně dvou kamionů s těly agentů, jejichž vědomí je v cizích hlavách.
— Hrdina knihy se pokouší zjistit, co se děje a přitom se zamotává do různých bitek a přestřelek. Studentka, jejíž tělo si půjčuje se pak probouzí s velkými výpadky paměti a často i s odřeninami a špinavým a roztrhaným oblečením. Ačkoliv měly být celou noc ve své posteli. Začíná se bát, že jí může začít hrabat. Situace se stává dosti neúnosnou. Pro oba.
— Také agent v hlavě naší ženské hrdinky válčí nejen s drastickou dietou své hostitelky ale i s ženskými záležitostmi jako je jiný způsob močení a tak vůbec. Když pak tělo své hostitelky opět „vrátí“ po nějaké přestřelce poničené a se zdevastovaným značkovým oblečením, jeho právoplatná a majitelka se začíná rozhodovat mezi psychiatrem a exorcistou, rozhodne se náš hrdina, že svoji hostitelku seznámí se stavem věcí.
— Přes počáteční šok a drobné neshody se oba obyvatelé jednoho těla naučí spolu vycházet a v akčním finále se náš agent nakonec vrátí do svého původního těla.
— Kniha je dosti vtipná a má slušné tempo. Humor založený na kontrastu mezi mužskýma ženským pohledem na svět prostě téměř vždy funguje. A ani nevadí, když oba dva hrdinové jsou tak trošku komiksově přehnaní ve svých gender škatulkách.
— Na relax mohu knihu s lehkým srdcem doporučit a kdo chce hard core total art literaturu asi stejně sáhne po jiném autorovi. Howg.

Petr Heteša – Infico Brokilon 2016

Na novou knihu Petra Heteši jsem se těšil. A i když anotace knihy jemně naznačovala, že Infico bude akční jízda, byla to jízda neočekávaná.

„Předcházely tomu hodiny a hodiny testování, ověřovacích simulací a modelových scénářů. Jenže když pak došlo k tomu, že akce musela být najednou neplánovaně spuštěna, muselo se improvizovat. A každá improvizace generuje chyby. Ta, která se stala mně, ovšem byla mega chybou. Navíc když technické zabezpečení tak složité operace dostala na starost ženská.“

Autor anotace je z rodu filištínů. Dokáže mlžit tak, že by to ani nejlépe vycvičený agent Národní bezpečnostní agentury NSA nedovedl lépe.

Jenže co si má počít chudák nebohý recenzent, pokud nechce vyzradit úplně všechno a zkazit tak potenciálnímu čtenáři požitek ze skvělé knihy?

Infico je jako výbušnina.

Uvedu příklad. Láhev naplněná směsí koncentrované kyseliny sírové a benzinu (v poměru 1:1). Pevně uzavřená láhev se obalí hadrem a hadr se nechá nasáknout směsí chlorečnanu sodného (nebo draselného) s cukrem (nasycený vodný roztok) a nechá uschnout. Tato procedura se může opakovat i několikrát. Po zaschnutí se z láhve stává zápalný granát, stačí hodit a po rozbití sklenice se sama zapálí.

V případě knihy Infico je vládní agentura NSA nádoba, studentka architektury Brena je koncentrovaná kyselina sírová, agent NSA Larry je benzín. A hadr nasáklý směsí chlorečnanu draselného je prostá a jednoduchá zápletka. A pak už jen stačí spustit program Infico a máme tu zápalný granát.

Infico není klasický cyberpunk. I když technologie Infico je ve své podstatě cyberpunkovou záležitostí, je jen záminkou ke spuštění reakce.

Tou je setkání sice sympatického, ale přinejmenším ze začátku dost macho smýšlejícího agenta NSA Larryho a držkaté, krásné a chytré vysokoškolačky Brenny.

Tihle dva by se v ideálním světě jen těžko potkali, kdyby vládní agenturu NSA neinfiltrovali žlutí ďáblové a kdyby se program Infico nepodělal.

To je výchozí premisa příběhu a zároveň záminka pro třeskutě vtipnou cestu, kterou Larry musí projít, aby rozkryl šílené spiknutí, našel sám sebe a poznal ženskou duši.

Když Larry potkal Bernnu. Právě střet mužského a ženského světa, života a myšlení je nejsilnější stránkou knihy. Larry ani Brenna nemají k ironickým komentářům daleko a leckdy tnou do živého. A protože jeden bez druhého nemůžou být, přináší jejich soužití, okořeněné dost drsnou akcí (nezapomeňme, že Larry není obyčejný pantáta, ale agent NSA v nouzi) spoustu netušených a vtipných komplikací. Ženy možná řeknou, že je vidět, že knihu psal chlap a některé Larryho (potažmo autorovi) postřehy jsou trochu mimo, ale přesto si myslím, že tuhle knihu si užijou holky stejně jako kluci.

A ačkoli erotických ani akčních scén není málo, jsou pojaty tak, že nikoho neurazí. Zkrátka Infico není ani porno a ani splatter. Infico je vtipná, výbušná a netradiční akční jízda, kterou si užijí obě pohlaví bez rozdílu. Pokud tedy mají smysl pro sebeironii a pro humor.

Sám autor říká: „Ta story je docela triviální, ale šlo mi spíš o ty komické situace, které bylo možné na ni navěsit.“

Myslím si, že autor je příliš skromný.

Jan Procházka

80%

Jiný pohled na stejnou knihu najdete od druhého recenzenta v jeho kontrarecenzi.

 

Tekuté krystaly Petr Heteša Brokilon 2015

Petr Heteša vystudoval Gymnázium v Břeclavi a pak Fakultu architektury VUT Brno (1983). Pracuje jako architekt, v letech 1983–90 v DRUPOSU České Budějovice, od ledna 1991 ve vlastní firmě R2 COMP, zabývající se architektonickými projekty a reklamním designem. Až do roku 1989 spolupracoval s Karlem Veverkou (na povídkách a novelách, které získávaly dobrá umístění v soutěži o Cenu Karla Čapka. V roce 1987 to byla povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra, v roce 1988 rozsáhlá povídka na podobné téma Těšíme se na vás (knižně I. Železný 1991), popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, a v roce 1989 vydali samizdatově s pomocí SF klubu Winston krátký román Sítě, kanály a stoky. Petru Hetešovi vyšly časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu (Věda a život, 1988, č. 2) a Mončičák a Čičmunda (ABC, 1990, č. 22), odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Jeho nejlepší povídka Quag vyšla ve sborníku Kočas v roce 1990. Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993) V nakladatelství Brokilon mu vyšly například knihy Nevermore Baltimore, Mrphin Red, Fatal virtual či skvělá povídková sbírka Stavy nestavy, bytosti nebytosti.  Zatím poslední Petrovou knihou je příěh bývalého agnta NSA Logana Raynara Tekuté krystaly.

Tvrdili mi, že jsem ho zastřelil. Ovšem vymazali mi paměť čtyři měsíce dozadu, takže kdoví jestli. Soud se tím ale moc nezabýval. Byl jsem to já. Záznam z mého procesoru implantovaného v mozku byl zcela jednoznačný. Měl jsem toho blba v zaměřovači své odstřelovací pušky a stiskl jsem spoušť. Mé doživotí trvalo jen do chvíle, než jsem se jakýmsi omylem svezl s drogovou královnou ven. A pak to teprve začalo být smrtelné. Šli po mně z NSA. A nechtěli mě mít zpátky ve vězení, ale v márnici. Možná by mě dostali během dvou dní, kdybych ovšem předtím nebyl jedním z nich. A navíc s procesorem v hlavě. Miliony operací za vteřinu, takže to měli trochu složité, chlapci. A pak už nešlo jen o mé přežití, ale o to, kdo a jak mě dostal do těch sraček. Své šance jsem odhadoval tak padesát na padesát. Než mi ta krásná černovlasá míšenka přiložila svého služebního glocka k hlavě. Ale ani pak nebyly úplně nulové. Přece jenom to byla ženská. A na ty jsem si věřil.

Petr Heteša nás v Tekutých krystalech přivádí do svého oblíbeného Baltimore a zase jde o klasický Hetešovský kyberpunk.

Vlastně i zápletka je dost ohraná. Kolikrát jsme to už vidělii, nebo četli. Člen agentury NSA, na kterého jeho kolegové ušili boudu, a on se snaží přijít na to, kdo konkrétně ho podrazil a proč a pak se dotyčnému pomstít. Jenže tahle jednoduchá zápletka se díky několika skvěle načasovaným zvratům nejen nestane nudnou, ale tak, jak tomu bylo i u knihy Morphin Red, člověka chytne a nepustí. Navíc je Logan Raynar  hláškující sympaťák,  kterému  prostě musíte držet palce. Vlastně i vedlejší postavy jsou sympatické a skvěle Loganovi sekundují. A Chincoteague  (předměstí Baltimoru s téměř gotickou bezútěšností,  kde Logan nalezne  své dočasné útočiště má na čtivosti knihy také svůj podíl. Navíc je vše prodchnuto cynickým a černým humorem.  A několik easter egů je pak už jen třešničkou na dortu.

Sečteno a podtrženo, Tekuté krystaly možná nejsou nejlepší autorův román, ale rozhodně si v srdcích nás Hetešovců získá své místo.

A vám, kteří Petra Hetešu neznáte, mohu Tekuté krystaly jako iniciační knihu s klidným svědomím doporučit.

85%

Recenzi napsal Jan Procházka

Petr Heteša – stavy nestavy, bytosti nebytosti (Sbírka povídek) Brokilon 2015

Petr Heteša je jedním z prvních a rozhodně jedním z nejznámějších kyberpunkerů u nás. Na fantastické scéně se pohybuje od poloviny osmdesátých let a já se s ním poprvé setkal roku 1989 při čtení samizdatové vydané novely Sítě, kanály a stoky, kterou napsal společně s Karlem Veverkou. Od roku 2009 publikuje pod hlavičkou nakladatelství Brokilon.Zde mu vyšly například romány  Démoni  jsou  věční, Nevrmore Baltimore, Ruská ruleta, Moprphin red , Fatal virtual.

Nyní se k nám vrací se sbírkou povídek, kterou, ne nadarmo nazval Stavy nestavy, bytosti nebytosti.

Jak píše sám autor na zadním přebalu své knihy: „V podstatě je to soubor povídek o lidech. O lidech z města i vesnice, z obchodů i kanceláří, z metra i pravidelných meziplanetárních linek. A hlavně o jejich interakcích s anděly i démony (ať už pozemského či mimozemského původu), se stroji, roboty i androidy, s lišejníkem na skále Síria či žhavou lávou vyvěrající ze Země.

O jejich interakcích s neurčitými strukturami mimoplanetárních bytostí či softwarovými řetězci infikovanými umělou inteligencí. Předem jsem ze hry vyloučil upíry, vlkodlaky a elfy, jelikož na ně nevěřím. Soubor povídek o životě založeném na čtyřech aminokyselinách shlukujících se do struktury DNA a produkujících bílkoviny v kontaktu s životem založeným na úplně jiné bázi, ať už jde o iontové vlnění, pekelnou plazmu či vesmírnou entitu. Všechny ty příběhy se staly. A jestli se nestaly, tak se určitě stanou. A v tom nejhorším případě se právě teď dějí.“

Soubor čtrnácti povídek nás zavede nejen do autorova oblíbeného Baltimoru, ale také třeba do výzkumáku v Lednici, na vesmírnou stanici, neznámé planety, do Pražského podzemí či Národního archivu Spojených států.

Na těch bezmála 550 stranách se setkáme nejen s lidmi (ať už vylepšenými nějakým softwerem, nebo prostými), ale také s mimozemšťany různého ražení či s démony a astrálními bytostmi.

Ostatně, stručný seznam všech povídek jasně naznačuje jakou cestou se při sestavování své sbírky Petr Heteša vydal.

Zvuk Led Zeppelin, že je to povídka, ve které se démoni musí vypořádat s posledním přáním stárnoucího rockera.

Americký popcorn: Co vše se může stát v Národním archivu Spojených států, v sekci film? To vám prozradí skvělý Americký popcorn nabitý spoustou filmových odkazů a vtipnou detektivní zápetkou.

Znamení“ Váhy, Barva: Černá

Když správci chrámu Notre Dame přijde email o vstup do podzemí od skupiny Larpařek, začnou se dít nevídané věci.

Alcamyrské šelmičky: Když policejní vyjednavač Terry Snelling z baltimorské pobočky národní bezpečnosti přijme úkol pro Houston, vyklube se z toho hodně zapeklitá záležitost.

Konkurenční doložka: Evropská unie dokáže jednomu zamotat hlavu. Zvlášť když vám nasadí do firmy na otestování dvě nové, supermoderní sekretářky.

Absolutní rovnováha: Hráli jste někdy šachy? A přemýšleli jste o tom, jaké by to bylo, kdyby někdo hrál šachy s vámi…

Neznámá známá: Taková milá hříčka na téma Pes nejlepší přítel člověka

Porno: Bravurní detektivka s hodně zvláštní zápletkou. Kam se hrabe Doctor Who.

Femme Fractale: Krásná ženská dovede zamotat chlapovi hlavu a je jedno jestli se s ním potká v Paříži nebo v očistci.

Psí oči: Existencionální drama zasazené do vesmíru.

Lednická cibula: Jen se smějte. Tohle je větší mazec než Den Trifidů.

Úchylka dálkového spoje: Co všechno se může přihodit na trase Země – Scimarine, na to nám odpoví pátrání takřka detektivní.

Fáma a kyvadlo: Naprosto skvělá městská fantasy. A neb kdo ví, jak to s tou Sametovou revolucí opravdu bylo.

Babbageorova logická hádanka: Cestování do minulosti bylo,  je a bude vždy rizikový podnik.

 

Autor se snažil při sestavování své sbírky řadit povídky podobně, jako tomu bývá u LP nebo CD. „Aby nebyly dvě podobné písničky u sebe.“ Tedy aby se střídala nejen témata povídek, ale také povídky lehčí s těmi vážnějšími.

Myslím, že se mu to podařilo, ale i kdyby ne, vůbec by mi to nevadilo. Protože já na téhle sbírce oceňuji něco jiného.

Předností této sbírky je především Petrova neskutečná kreativita a fantasie. Každá povídka je zasazena do jiného prostředí, každý příběh je originální, a mnohé z nich mají poselství, nad kterým se stojí za to zamyslet. Prakticky každá povídka mě hned od začátku chytla a nepustila. Jakmile se člověk zorientoval a byl uveden do děje, musel prostě číst dál hnán touhou zjistit, jak povídka dopadne. A kromě jedné či dvou povídek, byly ty konce opravdu překvapivé.

Petr Heteša svou sbírkou ukázal, že umí psát nejen kvalitní kyberpunk, ale také komorní detektivku, urban fantasy, space operu, nebo příběh o časových paradoxech.

Vlastně jedinou výtku či spíše postesk na autorovu adresu mám. U každé povídky jsem litoval jedné jediné věci. Že na rozdíl od Neila Gaimana, nemá Petr Hetša ve zvyku na konci či na začátku své knihy krátce pohovořit o tom jak která povídka vznikla…

Sám autor přiznává, že nápad „střihnout si taky nějaký povídky“ dostal po té, co si přečetl skvělou knížku povídek od J. W. Procházky – „Druhý krok nikam“.

Myslím si že, pokud bude Jiří Walker Procházka inspirovat ostatní spisovatele, k takovým skvostům jako je tato sbírka povídek, může být šťastný a spokojený nejen on, ale především široká čtenářská rodina.

95%

 

 

 

 

 

Petr Heteša – Morphin Red Brokilon podzim 2015

Autor se vrací na místo činu S Petrem Hetešou jsem se poprvé setkal v roce 1989 kdy jsem, (ještě v samizdatu) četl román Sítě, kanály a stoky který tehdy napsal s Karlem Veverkou. Od té doby jsem ho sledoval spíše z povzdálí a viděl jak mu především u Brokilonu vychází jedna knížka za druhou. (Namátkou: Démoni jsou věční, Nevermore Baltimore, Ruská ruleta, Fatal Virtual ). Už v Sítích Petr koketoval s žánrem kyberpunk a zůstal mu věrný i nadále. Takže výjimkou není ani jeho zatím poslední román Morphin Red. V něm se Petr vrací do Baltimore které navštívil již ve svém druhém románu vydaném u Brokilonu. Baltimore v Morphin Red je mnohopodlažní metropolí která vzkvétá do technologické krásy, zatím co jeho obyvatelé díky speciálním augmentacím do krásy biotechnologické. Ovšem uvnitř Idinou zářícího městského organismu dvacet let dřímá nebezpečný bioware a stačí jen jediná krátká zprávička na internetu a spustí se dominový efekt, který ani strůjci původního projektu, ani jeho oběti nemohou zastavit… Morphin Red je příběhem čtyř teenagerů semletých ilegálním biotechnologocickým výzkumem, kteří se musí vyrovnat s důsledky své temné minulosti. Přesto tato kniha není v žádném případě hloupým young adult románkem, neboť vzpomínky hlavní hrdinky na dětství strávené v detenčním ústavu jsou jen jednou ze součástí celého příběhu. Zároveň jsou asi také jednou z nejdrsnějšícha pro mě emočně nejsilnějších částí Morphin Red. Druhou neméně důležitou součástí příběhu je takřka detektivní pátrání po minulosti hlavních aktérů a tou třetí akce. Akce, jenž čtenáře nejen pobaví, ale která především není samoúčelná. A rovněž každý dějový zvrat je přísně logický a má své místo v příběhu. Dokonce i humor, který nám autor dávkuje, jen po malých kapkách přesně odpovídá stylu knihy a pasuje tam jako tištěný spoj na základovou desku. Morphin Red je skvělý příběh s cyberpunkovou tematikou a morálním přesahem, který si užijí nejen fanoušci Matrixu a Deus ex Human Revolution, ale každý milovník kvalitní sci- fi. Petr Heteša ušel od dob románu sítě, kanály a stoky opravdu veliký kus cesty. V závěru musím pochválit Roberta Pilcha za kvalitní redaktorskou práci a grafickou úpravu, protože nejen luxusní obálka, ale i ilustrace uvnitř knihy pěkně doplňují již tak zajímavý příběh.

80%

Autor recenze Jan Procházka

Vladimír Šlechta – Kukaččí mláďata Brokilon 2016.

Young adult pro starší a pokročilé.

Vladimíra Šlechtu autora jednoho fantasy a jednoho postapo cyklu netřeba většině čtenářů představovat. Zatím co tak zvaný Oggerdský cyklus je ryzí post apo, cyklus Krvavé pohraničí  získal právem titul Zálesácká fantasy. A právě do Krvavého pohraničí se Vladimír šlechta vrací ve svém nejnovějším románu.

Arkastie prochází vleklou krizí. Král uprchl už před deseti roky a ještě stále se skrývá. Bezvládí přineslo hořké plody. Staré dohody jsou porušovány, zájmové skupiny soupeří o moc. Schyluje se k občanské válce. Ve městě jménem Thonnierika žijí své životy čtyři mladí lidé z různých společenských vrstev. Zatím ještě netuší, že budou zataženi do samého středu nadcházejících událostí. Pak budou přinuceni bojovat jeden za druhého i jeden proti druhému. Čas se nachyluje, blíží se bouře. Možná se vrátí král. Možná…

Vzhledem k tomu, že se Kukaččí mláďata odehrávají deset let po uzavření poslední kapitoly Gordonovy země, není divu, že se v Thonnierice nesetkáme se starými známými hrdiny, ale naopak s hrdiny zbrusu novými. A ať už je to Thornel vracející se z pohraničí domů, Wenzl který naopak nikdy neopustil zdi města, zámečnická učnice Zirri, mladý šlechtic Coelin, nekromantka  Ju, nebo její souputník Daniel, jsou to hrdinové sympatičtí a rozhodně jim budete fandit.

Za deset let bezvládí se toho v Thonnierice změnilo hodně a situace ve městě není ani zdaleka ideální. Stačí jen málo a na problémy je zaděláno…

Popravdě řečeno zápletka není až takovým tahounem jak by se mohlo zdát, protože ta je poměrně jednoduchá a průhledná. Dost brzo je čtenáři jasné, kdo, proč a jak, rozpoutá peklo, které musí hlavní hrdinové přežít.

Hlavním tahounem příběhu jsou tedy především hrdinové (jichž je opravdu požehnaně a autorovi chvíli trvá, než nám je všechny představí.) a jejich osudy, které jsou správně  propletené.

Právě díky tomu, že autor rozdělil (a podle mě to byl z  vypravěčského hlediska takřka geniální tah) do skupin, které se za patřičně dramatických okolností setkávají, nemá čtenář pocit, že by byla Kukaččí mláďata přelidněná.

A některým čtenářům bude možná vadit, že příběh postrádá výrazného záporného hrdinu. Jenže toho zde (což až taková novinka není) supluje organizace, tedy v našem případě církev.

Zkrátka o akci, napětí a překvapení není nouze a to je jen dobře.

Nevím, jestli jsou Kukaččí mláďata nejlepším dílem Krvavého pohraničí. Ale rozhodně se čtou jedním dechem. A pokud jsou opravdu poslední knihou série, myslím, že ten odchod ze scény je opravdu velkolepý.

Kukaččí mláďata (právě díky tomu, že se odehrávají deset let po událostech v poslední knize) mají tu výhodu, že je můžete číst i bez znalosti předchozích knih. A vlastně ještě jednu výhodu Kukaččí mláďata mají. Můžete je pořídit mladšímu sourozenci. Protože je to v podstatě young adult fantasy. Jenže mnohem lepší a dospělejší, než nám většina titulů tohoto žánru nabízí.

90%

Autor recenze Jan Procházka