Všem sráčům navzdory aneb Válka, o které nechcete nic vědět – Jan Urban – Absynt 2016

Tato kniha vyšla poprvé v roce 1996, kdy byla válka v bývalé Jugoslávii o které kniha vypráví byla ještě hodně čerstvá. Nedávno ji znovu vydalo kultovní vydavatelství Absynt protože s příchodem uprchlické krize a vzrůstající agresivitou Ruska se hrozba etnických konfliktů a genocidy stala opět aktuální.
— Kniha je takovou sbírkou reportáží z působení autora během balkánských válek. Rozhodně to není nijak příjemné čtení. Ale není to chybou autora, protože ten píše dobře ale je to záležitost toho, že píše o velmi šeredných věcech.
— Autor se moc nezmiňuje o příčinách konfliktů na Balkáně, které se datují až do doby těsně po první světové válce. Jan Urban popisuje jak etnické násilí balkánských válek, tak neskutečně neprofesionální vojáků chování různých mezinárodních vojenských mírových sil, tak i různých politiků, kteří se pokoušeli vyjednávat různá mírová jednání.
— Stejně tak zde popisuje své vlastní zážitky z těchto konfliktů a také příběhy lidí, které na Balkáně potkal a s kterými často udržoval přátelství. Líčení života v obklíčeném Sarajevu je opravdu velmi drsné a podobně nepříjemné je i popisování událostí v jiných oblastech bývalé Jugoslávie.
— Stránky knihy rychle ubíhají a vše přečtete během večera až dvou ale opravdu to není moc příjemné a optimistické čtení. Vyprávění o tom, jak snadno jde postavit lidi, kteří žili v míru dlouho vedle sebe je dnes v době, kdy různí populisté, buď z ideologických důvodů nebo pro špinavý zisk štvou cíleně občany proti sobě, velmi znepokojující a mrazivě varující. Čtení knihy je velmi silný zážitek ale je zde nebezpečí, že vás uvede do deprese.

Tiráž
Vydal: Absynt v roce 2016
První vydání: 1996
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788089845507

Reklamy

Fotbalové deníky – Jiří Hájíček – Host 2007

Fotbalové deníky

Těch 162 stran jste schopni přelouskat během jediného večera ale výtečně si jej užijete. Od Hájíčka jsem četl zatím jen Selské baroko a to se mi líbilo. A fotbalové deníky mu jsou dosti podobné,
— Na malém prostoru týdenní dovolené dokáže Hájíček rozehrát zdánlivě velmi nudný a civilní příběh nerealizované dovolené na fotbalovém mistrovství. Propletené rodinné vztahy, křivdy z daleké minulosti, život lidí na okraji společnosti autor zručně zpracovává do krátkého „cestopisu“.
— Civilní jazyk a dialogy, uvěřitelná psychologie a motivace postav přispívají k výtečné čtivosti této novelky. Při čtení s odstupem let si nejen fotbalový fanoušek rád nostalgicky připomene fotbalisty jako byl Baroš nebo Koller. Hájíček na hodně malé ploše, pomocí poměrně minimálních kulis a bez jakékoliv okázalosti dovede předvést opravdu hodně. Dost mne mrzelo, že ta kniha byla taková krátká.

Tiráž
Vydal: Host v roce 2007
Obálka: Martin Pecina (book-design.eu)
Počet stran: 162
Vazba: pevná
ISBN: 9788072942428

Raději zešílet v divočině – Aleš Palán – Prostor 2018

Raději zešílet v divočině

Kniha má podtitul Setkání s šumavskými samotáři a vedle jména autora je ještě na obálce uveden Jan Šibík, který knihu doplnil spoustou výtečných fotografií. Většinou portrétů zpovídaných samotářů.
— Myslím, že nejsem sám, který po této knize pomrkával hned jak se objevila na internetech a instagramech. Sice jsem nejdříve musel zhltnout Magor a jeho doba ale nakonec jsem ani já neodolal a ponořil se do pomalého rytmu, kterým žijí lidé, kteří z různých příčin dobrovolně odešli na okraj civilizace nebo dokonce téměř mimo ni.
— Jde o různé povahy, různé příběhy a různé motivy. Dokonce i pár žen se mezi nimi najde. Autor se zpovídá tyto osobité samorosty často někde na pomezí mezi podivínem a mystikem s pokorou a až ambietní decentností. Dokáže mistrně ustoupit do pozadí aby víc vyniklo vyprávění tázaného. To ne každý dokáže. Či dokáže potlačit své ego.
— Zážitky některých lidé zpovídaných jsou pro racionálně uvažujícího člověka až neuvěřitelné a i vstřícně naladěný čtenář má občas podezření, že zpovídaný samotář sklouzl do půvabného pábení. Ale není to jedno? Možná život uprostřed přírody a samota opravdu stírají ostré hranice reality a umožňují nahlédnout jinam.
— Kniha je tak skvěle napsaná a zajímavá, že by šla zhltnout téměř za jeden dva delší večery ale já si ji po několika kapitolách začal dávkovat abych si četbu více užil. Opravdu nemusíte nosit batikovaná trika a trávit každý víkend v horách aby jste si tuto knihu neskutečně užil. Sám mám klusovské období hltače kabaly a zenových mouder dávno za sebou a přesto za tuto knihu dám všechny své čakry do věčného ohně. Ostatně, že už vyšlo čtvrté vydání o kvalitě knihy něco svědčí. Šalom alejkum!

Tiráž
Vydal: Prostor v roce 2018
Vydání: čtvrté
Fotografie: Jan Šbík
Počet stran: 384
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788072603978


Dlouhý krok do tmy – Tomáš Bandžuch – Mystery Press 2018

Letos jsme slavili 100 let od založení Československa. Vydavatelství Mystery Press tak učinilo vydáním druhého románu historika Tomáše Bandžucha Dlouhý krok do tmy.
 — Po brutální vraždě a znásilnění v lese nedaleko Lomnice nad Popelkou se vydává po stopě vraha či vrahů mladé dívky četník C. K. závodčí Jindřich Kališ, muž tvrdohlavý a dbalý cti.Komplikované pátrání odehrávající se na podzim roku 1918 ho zavede nejen do Liberce, ale především na hranici života.
 — Detektivní linka nám nabízí nesourodou dvojici. Přeci jen četník C. K. Kališ a socialistka a potratářka Malíková, která mu v pátrání pomáhá nejsou právě typickým detektivním tandemem. Právě rozdílnost hlavních protagonistů vytváří nejen správné napětí, ale je i příčinou občasných slovních přestřelek,které veskrze temný příběh trošku odlehčují. Nicméně detektivní pátrání se časem mění v honbu za osobní pomstou ve stylu amerických krimi-thrillerů, což asi nesedne každému.
 — Mně vlastně ani moc ne, protože se děj valil kupředu jako splašená parní lokomotiva a já chtěl vědět, jak příběh dopadne. Spíše mi vadilo, že je hlavní hrdina jaksi smýkán událostmi, než by byl jejich hybatelem. A to i přesto, že doba byla divoká.
 — Pád Rakousko uherské monarchie, který byl mimo jiné důsledkem čtyři roky trvající války, byl časem, ke kterému upínal svou pozornost nejeden Čech, ale také Němci žijící v pohraničí.Ti by chtěli také svůj samostatný stát.
 — To vše bere v potaz i autor. A právě perfektní vykreslení atmosféry podzimu roku 1918 a pozadí vzniku Československé republiky je největší předností textu, navzdory tomu, že sám autor v doslovu říká, že jde o částečnou fikci.

Tiráž
Hodnocení: 75%
Vydalo: Mystery Press v roce 2018
Žánr: román, thriller,  historie
Počet stran: 368
Ilustrace: Jindřich Janíček
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788075880888

Magor a jeho doba – Marek Švehla – Torst 2017

magorKdyž mi tahle kniha přišla, tak jsem se trochu lekl, protože je to opravdu pořádná bichle. A i zběžné prolistování moc nepomohlo, protože v knize jsou hodně dlouhé řádky a font je celkem malý, takže za své čtyři až pět stovek dostanete opravdu obrovskou porci informací.
— Ale když jsem se začetl do této pořádně tlusté knížky, tak jsem zjistil, že se kniha čte velice dobře – téměř jako kdybyste četli hodně dobrou detektivku. Ono vlastně není divu, Magor měl opravdu velmi pestrý život a setkal se s obrovskou spoustou zajímavých, inspirativních lidí.  Jen je třeba nevzdat se při čtení první kapitoly, která se věnuje posledním dnům  Martina Jirouse a nečte se tak dobře jako další kapitoly. Ani moc optimistické čtení to není (mluvím o té první kapitole).  Ale většina knihy je výtečná.
— I když jsem část magorovy doby zažil, tak se samotným Jirousem jsem se setkal až na stránkách již legálního Vokna po roce 1989. Ale osobně jsem se s nim nikdy nesetkal. Nicméně musím konstatovat, že i když se s životem v demokracii moc dobře nevypořádal (k čemuž jistě přispěl jeho poslední pobyt ve vězení), tak byl velice zajímavou osobností a nebál bych se konstatovat, že zařadit jej k největším Čechům minulého století nebude úplně od věci.
— Zejména zajímavý je jeho první období života od jeho studentských let po setkání s Plastiky. Tehdy byl mnohem příjemnější společník než ve svých pozdějších letech. Musím konstatovat, že je jedno, zda čtenář něco o Magorovi a době normalizace ví a nebo je touto problematikou netknutý, dobře se to čte oběma. Výborné je to, že jakmile se v knize dočteme o nějakém zajímavém člověku, pak se autor většinou dost rozepíše i o jeho životě a stejně tak poctivě popisuje i různé fenomény z minulosti.
— Pokud čtete non fiction literaturu, pak vám ji mohu doporučit. Autor si dokáže od svého objektu zájmu udržet zdravý odstup a ač je vidět, že Jirouse má rád a obdivuje ho, tak dokáže psát i o negativních stránkách jeho osobnosti, které se začaly projevovat zejména v pozdějším období života.

Tiráž
Vydal: Torst v roce 2017
Počet stran: 574
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788072155552

Vězněná – Pavel Renčín – Argo 2015

veznena-rencinMusím se přiznat, že Vězněná byla jednou z těch knih, které jsem četl na více pokusů.  Nejsem nějaká citlivka ale líčení průběhu uvěznění hlavní hrdinky knihy a její první zážitky v zajetí mnou dost otřásly a moc mne nelákala vyhlídka, že druhá půlka knihy bude líčením utrpení, která hlavní hrdinka okusí od svého sadistického věznitele. Proto jsem knihu na půl roku odložil a vrátil se k ní až nedávno.  A pak ji na jeden zátah dočetl.
— Kniha je to hodně dobrá ale určitě bych před jejím čtením varoval slabší povahy. Protože zejména druhá polovina není vůbec radostné čtení. A to i ta první půlka je dost depresivní. Opět tu máme dva hlavní hrdiny a dvě dějové linky, ve dvou časových rovinách, které se v závěru propojí do jediného příběhu.
— Jasně že ten závěr a některé dějové zvraty asi většina zkušenějších čtenářů odhalí dopředu ale to na napínavosti příběhu a jeho atmosféře nenapáchá zas tak velké škody. Postavy jsou napsané dobře, dialogy uvěřitelné  všechno je pěkně na svém místě aby se příběh dobře četl a čtenář se ztotožnil s příběhem. A zda je tam toho násilí a temnoty moc? Já myslím, že pro někoho asi ano ale pro zkušeného čtenáře je té temnoty a násilí přesně na tom ostří a stačilo by jen troška aby to sklouzlo do manýry.
— Nechci moc psát  o ději. Podle mne to moc do recenzí nepatří ale budiž, jen v kostce. V časové lince ze současnosti sledujeme učitele ze základky, který stále více podléhá svým nočním můrám a temným vizím a v lince z minulosti sledujeme malou holku, která na vesnici u cizího chlapa čeká až se setká se svými rodiči a společně utečou z vězení jménem  Československá socialistická  republika ale plány na útěk překříží prastaré zlo.
— Kdybych to měl porovnat třeba s hodně diskutovanou Trhlinou, tak Renčín pravítkuje  a pokud nemáte problémy s násilím a temnotou v knihách, tak vám mohu knihu doporučit.  A neříkejte, že jsem vás nevaroval!

Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2015
Autor obálky: Milan Malík
Počet stran: 236
Vazba: pevná
ISBN: 9788024256542

Kočky jsou vrženy – Jakub Horák – jakubhorak.com 2017

kocky-jsou-vrzenyTuto recenzi sponzoruje hnutí Nevím a N.W.O. Autor knihy Jakub Horák je docela známá postava nejen na českém internetu. Svoje zážitky a zkušenosti, které získal při své kariéře mediálního poradce nejen politickým stranám, nedávno zužitkoval při založení politického hnutí Nevím. Prvotní nápad postavit do čela hnutí svého kocoura jménem Klapuška po nějaké době přebily excesy a prasárny politiků z méně či více renomovaných stran a tak z hnutí zbyl jen jeho manifest Kočky jsou vrženy.
— Koncept knihy, která funguje jako manifest nějaké pofidérní politické strany, není zas tak originální ale v porovnání s Marksem a Hitlerem se Horák čte dobře a kniha je vtipná a přístupná i obyčejnému čtenáři s funkčním mozkem.
—  Kočky jsou vrženy je mírně nadprůměrná politická groteska, což je na prvotinu, celkem slušný výsledek. Nejlépe je v knize, kde vystupují nejvýznamnější figurky nedávné české politiky, vykreslen Ovčáček. Sem tam se bratru Jakubovi podaří velmi vydařená riposta a vykreslí nějaký nepříjemný povahový rys některého politika, či obyčejného občana, velmi vtipně pomocí neotřelé hlášky. Krásný příklad je celoživotní mateřská rozhodně ne dovolená a podobné záležitosti.
— Občas se autor zbytečně zabývá manýristickým „product placementem“ a sem tam trošku moc káže. Kdybych měl srovnat Kočky jsou vrženy s knihou Biblee, kterou světu přinesl prorok Bruno Ferrari tak musím konstatovat, že to nelze jednoznačně rozhodnout. Co se týká autobiografických částí Biblee, tak ty byly lepší než Kočky ale ty povídky z Biblee naopak Kočkám nesahaly ani po kotníky. Takže plichta?
— A konečný verdikt? Kniha je celkem vtipná, slušně napsaná a čte se dobře ale po přečtení bych ji poslal dál. Už jen proto, že většina humoru je spojená s konkrétními bohužel stále žijícími politiky a víceméně aktuálním politickým marasmem panujícím v české kotlině. O prezidentu Klapuškovi zatím můžeme jen snít.    : (

Tiráž
Vydal: jakubhorak.com v roce 2017
Počet stran: 292
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788027021918

Smrt má vůni inkoustu – Vilém Křížek Mystery Press 2017

smrt-ma-vuni-inkoustuKdyž zkoumáte svou vlastní rodinnou historii, může se vám stát, že objevíte ve svém dávném příbuzenstvu opravdu zajímavé osobnosti. Takovou osobou byl rozhodně dědeček překladatele Viléma Křížka Adam. Právě v jeho pozůstalosti Vilém Křížek narazil na stopu pražského soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera, jehož přítelem a pomocníkem byl Vilémův dědeček.

Píše se rok 1912. Balkánský konflikt dává tušit, že se blíží Velká válka, v pražském Novém německém divadle se chystá premiéra Ariadné z Naxu a za soukromým vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem přichází manželka významného průmyslníka Adela Richterová s prosbou, aby našel autora výhružných anonymních dopisů, které začaly chodit jejímu manželovi.

Podivínský vyšetřovatel mladé a krásné ženě vyhoví a velice brzy se on i jeho přítel a pomocník Adam Křížek zapletou do případu, v němž jdou ruku v ruce zakázaná láska, skandál, nenávist i smrt.

Pamatujete si na knihu a film Parfém, příběh vraha? Šlo o příběh mladíka, který měl čich tak dokonalý, že dokázal rozpoznat jakoukoliv vůni. A právě tento dar a touha vytvořit dokonalou voňavku, jej přivedla na dráhu zločinu.<

Eliáš Sattler, český němec či německý Čech, je úplně stejný. Jen stojí na té správné straně zákona.

Sattler oplývá dokonalým čichem a tato jeho schopnost mu pomáhá při vyšetřování. Právě díky svému citlivému nosu dokáže zachytit stopy, které běžný vyšetřovatel ani nezaregistruje. Vůně parfému, inkoustu či papíru ho dokážou přivést na stou vraha stejně dobře, ne li lépe než radu Vacátka stopa škrpálu v blátě.

Takže tu máme „detektiva“ holmesovského střihu, který je zároveň originální a díky několika málo poznámkám o jeho minulosti i dostatečně tajemný.

Případ samotný je poměrně dost zamotaný a udržuje čtenáře v napětí. A ačkoliv tempo vyprávění je záměrně pomalé, udržuje autor čtenáře v permanentním napětí. A to nejen díky několika dějovým zvratům, ale také střídáním prostředí. Ano vyšetřování neprobíhá jen v Praze, ale Sattler s Křížkem se dostanou i do Vídně. Ovšem samotný případ, který je překvapivě civilní a hlavně skvěle těží z autorových znalostí společnosti za Rakousko – Uherska není jedinou devizou této skvělé detektivky.

Tou druhou je skvěle vykreslená dobová atmosféra. Na knize je vidět, jakou si dal s jejím vytvořením autor práci. A nejde jen o dobové názvy ulic či podniků jako jsou restaurace či hotely. Ale především vykreslení tehdejší společnosti, dobových mravů a života. Několik easter eggů a autorův historický exkurz v doslovu jsou sice ne nezbytnou, ale o to milejší třešničkou na vynikajícím dortu, jímž tato historická detektivka bezesporu je.

Jan Procházka 88%

Postel, hospoda, kostel – Zbigniew Czendlik a Markéta Zahradníková – Argo 2016

hospoda-kostel-coverMusím se přiznat, že do doby než jsem zaregistroval, že vyšla tato kniha, tak jsem Zbigniewa Czendlika vůbec neznal. Dlouhé roky jsem neměl televizi, nečtu téměř časopisy (včetně těch online) a tak mne tento fenomén minul. A to nebydlím tak daleko od Lanškrouna, kde Zbigniew působí. Ale příchod polských kněží do Čech po pádu bolševismu jsem zaregistroval.
— Popravdě mne na tuto knihu hodně navnadil velmi příjemný zážitek s podobně koncipovanou knihou, kde byl zpovídaný M. C. Putna. Ta sice vyšla u Portálu ale také šlo o jeden velký rozhovor. Te musím konstatovat, že ten Putna byl lepší. Už jen proto, že Putna měl velký přesah do (nejen církevních) dějin ale i do různých uměleckých oborů včetně literatury. V tomhle směru Martin pravítkuje. : )

— Přestože nedosahuje kvalit výše zmíněné knihy, tak Postel, hospoda, kostel je mírně nadprůměrná kniha a jelikož jde přečíst během chvilky, tak je to ideální kniha na vydýchání mezi dvěma rozsáhlejšími nebo náročnějšími knihami. Ale neznamená to, že v knize se nemluví o hlubokých a těžkých tématech – to zase ne, spíše vás nebudou tolik psychicky ždímat jako různé knihy o šoa nebo rudém teroru.
— Jak už jsem  zmiňoval výše, tak celá kniha je koncipována jako rozhovor Markéty a Zbigniewa. Kapitolky, které jsou odpověďmi na otázky položené vždy na začátku jsou velmi krátké a proto se kniha čte velmi svižně a příjemně. Otázky/kapitolky jsou členěné  do větších celků a začínají vzpomínkami Zbigniewa na své dětství na polské vesnici a pokračují dalšími událostmi z jeho života. Pak navazují otázky týkající se víry, popularity, života obecně, církve, mezilidských vztahů a tak podobně.
— Jazyk knihy je příjemně civilní a Zbigniew ve svých odpovědích často používá různé podobenství z Bible i jiných (nejen svatých) knih nebo citaci různých osobností. Často dá k dobru i nějaký vtip a přesto málokdy něco vyčnívá nebo působí nepatřičně. Celkově máte při čtení  pocit, že sedíte někde u sklenky či půlitru a nasloucháte pábení sympatického a přesto skromného člověka, kterého si vážíte a rádi posloucháte jeho historky a názory.
Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2016
Obálka. Kateřina Kalinová
Počet stran: 276
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788025719183

 

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii – Ladislav Zibura – 2017 Bizbooks

zibLadislava Ziburu jsem prvně zaznamenal díky jeho blogu, kde zaznamenával svou pěší pouť do Jeruzaléma a až po delší době jsem zaznamenal, že svoje zážitky z tohoto a jiných putování cest sepisuje knihy a také pořádá přednášky po celé republice. Ač jsem věděl jak o původní první knize z cesty do Svaté země, tak o těch novějších knihách s povedenými novými ilustracemi, tak k přečtení nějaké jeho knihy jsem se dostal až s obrovským zpožděním. A to až tento rok a nelogicky jsem začal jeho poslední knihou.
—  Musím se přiznat, že jsem v jedné části čtení této knihy byl dost zklamaný a v duchu jsem se už chystal knihu pořádně rozcupovat. Ale po dočtení jsem si s odstupem toto rozhodnutí rozmyslel a nakonec jsem uznal, že to nebylo zas tak špatné, jak jsem v tom afektu myslel.
— Moje hodnocení Už nikdy pěšky… bylo hodně ovlivněné tím, že jsem nedávno četl jiný cestopis, který popisuje Gruzii, Arménii a Azerbájdžán.  Ta kniha se jmenuje Přípitek předkům a napsal ji Wojciech Górecki. ten napsal ještě knihu Planeta Kavkaz, která se věnuje oblasti Severního Kavkazu a zejména Ičkerii, kterou asi spíše znáte pod pojmenováním Čečna. Bohužel musím konstatovat, že Wojciech mne oslovil více než Ladislav. Důvodem je to, že z Přípitku předkům jsem se dozvěděl mnohem více informací o historii, současnosti i zajímavostech těchto tří zemí a také o vztazích mezi těmito třemi ne zrovna přátelsky naladěnými národy. V Ziburově knize je poměr mezi tím, jak Ladislav líčí své setkání (většinou spojená s konzumací alkoholu) s domorodci a fakty cizí zemi hodně nakloněný k té alkoholické části. jednu chvíli, právě v té, o  které se zmiňuji v úvodu, jsem měl dojem, že se tam jen chlastá. : )
— Ale s odstupem jsem si uvědomil, že jsem taky možná trošku jiná cílovka. Chtěl jsem knihu přirovnat k Sirotčinci slečny Peregrinové. Zde šlo také o míjení a na knize mne zaujaly zejména ty obrázky (fotografie). Ale na férovku musím říci, že Zibura je spíše hodně osobní cestopis a Góreci je reportáž a v reportážích by mělo být hodně faktů.
— S chladnou hlavou bych knize dal nakonec čtyři hvězdy. zamrzelo mne, že těch informací nebylo více a na druhou stranu musím říci, že Ziburův velmi optimistický přístup k životu mi byl hodně sympatický. Hodně velkým plusem je i grafická podoba všech (těch novějších) knih Ladislava Zibury. Nemohu mluvit ze své zkušenosti ale již z více stran jsem slyšel, že se knihy Ladislava Zibury hodně podobají a různé hlášky a vtípky se v jednotlivých knihách podobají. Ale musím říct, že jde o informaci z druhé ruky ale docela bych tomu věřil.
— Pokud jste ještě žádnou knihu od Zibury nic nečetli a přistoupíte na to, že jde o hodně osobní cestopis (hodně podobný knize Okolo Irska s lednicí  od Tonyho Hawkse – nejde o toho skejťáka ale o britského herce), tak si buď tuto nebo jednu z předešlých knih knih přečtěte. Vyprávění je celkem svižné, většinou i dosti humorná a velmi lidská. Docela obdivuji Ladislava, že si dokáže krásně popovídat s úplně každým člověkem. A je pravda, že je mnohem lepší, když čtenáři, kteří čtou spíše oddechové a zábavnější knihy, sáhnou po této knize než po nějaké knize o UFO nebo průměrné motivační literatuře.

Tiráž
Vydal: BizBooks v roce 2017
Překlad: Alexandra Pflimpfová
Obálka: Tomski & Polanski
Počet stran: 312
Vazba: pevná
ISBN: 978-80-265-0701-7