Vězněná – Pavel Renčín – Argo 2015

veznena-rencinMusím se přiznat, že Vězněná byla jednou z těch knih, které jsem četl na více pokusů.  Nejsem nějaká citlivka ale líčení průběhu uvěznění hlavní hrdinky knihy a její první zážitky v zajetí mnou dost otřásly a moc mne nelákala vyhlídka, že druhá půlka knihy bude líčením utrpení, která hlavní hrdinka okusí od svého sadistického věznitele. Proto jsem knihu na půl roku odložil a vrátil se k ní až nedávno.  A pak ji na jeden zátah dočetl.
— Kniha je to hodně dobrá ale určitě bych před jejím čtením varoval slabší povahy. Protože zejména druhá polovina není vůbec radostné čtení. A to i ta první půlka je dost depresivní. Opět tu máme dva hlavní hrdiny a dvě dějové linky, ve dvou časových rovinách, které se v závěru propojí do jediného příběhu.
— Jasně že ten závěr a některé dějové zvraty asi většina zkušenějších čtenářů odhalí dopředu ale to na napínavosti příběhu a jeho atmosféře nenapáchá zas tak velké škody. Postavy jsou napsané dobře, dialogy uvěřitelné  všechno je pěkně na svém místě aby se příběh dobře četl a čtenář se ztotožnil s příběhem. A zda je tam toho násilí a temnoty moc? Já myslím, že pro někoho asi ano ale pro zkušeného čtenáře je té temnoty a násilí přesně na tom ostří a stačilo by jen troška aby to sklouzlo do manýry.
— Nechci moc psát  o ději. Podle mne to moc do recenzí nepatří ale budiž, jen v kostce. V časové lince ze současnosti sledujeme učitele ze základky, který stále více podléhá svým nočním můrám a temným vizím a v lince z minulosti sledujeme malou holku, která na vesnici u cizího chlapa čeká až se setká se svými rodiči a společně utečou z vězení jménem  Československá socialistická  republika ale plány na útěk překříží prastaré zlo.
— Kdybych to měl porovnat třeba s hodně diskutovanou Trhlinou, tak Renčín pravítkuje  a pokud nemáte problémy s násilím a temnotou v knihách, tak vám mohu knihu doporučit.  A neříkejte, že jsem vás nevaroval!

Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2015
Autor obálky: Milan Malík
Počet stran: 236
Vazba: pevná
ISBN: 9788024256542

Reklamy

Kočky jsou vrženy – Jakub Horák – jakubhorak.com 2017

kocky-jsou-vrzenyTuto recenzi sponzoruje hnutí Nevím a N.W.O. Autor knihy Jakub Horák je docela známá postava nejen na českém internetu. Svoje zážitky a zkušenosti, které získal při své kariéře mediálního poradce nejen politickým stranám, nedávno zužitkoval při založení politického hnutí Nevím. Prvotní nápad postavit do čela hnutí svého kocoura jménem Klapuška po nějaké době přebily excesy a prasárny politiků z méně či více renomovaných stran a tak z hnutí zbyl jen jeho manifest Kočky jsou vrženy.
— Koncept knihy, která funguje jako manifest nějaké pofidérní politické strany, není zas tak originální ale v porovnání s Marksem a Hitlerem se Horák čte dobře a kniha je vtipná a přístupná i obyčejnému čtenáři s funkčním mozkem.
—  Kočky jsou vrženy je mírně nadprůměrná politická groteska, což je na prvotinu, celkem slušný výsledek. Nejlépe je v knize, kde vystupují nejvýznamnější figurky nedávné české politiky, vykreslen Ovčáček. Sem tam se bratru Jakubovi podaří velmi vydařená riposta a vykreslí nějaký nepříjemný povahový rys některého politika, či obyčejného občana, velmi vtipně pomocí neotřelé hlášky. Krásný příklad je celoživotní mateřská rozhodně ne dovolená a podobné záležitosti.
— Občas se autor zbytečně zabývá manýristickým „product placementem“ a sem tam trošku moc káže. Kdybych měl srovnat Kočky jsou vrženy s knihou Biblee, kterou světu přinesl prorok Bruno Ferrari tak musím konstatovat, že to nelze jednoznačně rozhodnout. Co se týká autobiografických částí Biblee, tak ty byly lepší než Kočky ale ty povídky z Biblee naopak Kočkám nesahaly ani po kotníky. Takže plichta?
— A konečný verdikt? Kniha je celkem vtipná, slušně napsaná a čte se dobře ale po přečtení bych ji poslal dál. Už jen proto, že většina humoru je spojená s konkrétními bohužel stále žijícími politiky a víceméně aktuálním politickým marasmem panujícím v české kotlině. O prezidentu Klapuškovi zatím můžeme jen snít.    : (

Tiráž
Vydal: jakubhorak.com v roce 2017
Počet stran: 292
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788027021918

Smrt má vůni inkoustu – Vilém Křížek Mystery Press 2017

smrt-ma-vuni-inkoustuKdyž zkoumáte svou vlastní rodinnou historii, může se vám stát, že objevíte ve svém dávném příbuzenstvu opravdu zajímavé osobnosti. Takovou osobou byl rozhodně dědeček překladatele Viléma Křížka Adam. Právě v jeho pozůstalosti Vilém Křížek narazil na stopu pražského soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera, jehož přítelem a pomocníkem byl Vilémův dědeček.

Píše se rok 1912. Balkánský konflikt dává tušit, že se blíží Velká válka, v pražském Novém německém divadle se chystá premiéra Ariadné z Naxu a za soukromým vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem přichází manželka významného průmyslníka Adela Richterová s prosbou, aby našel autora výhružných anonymních dopisů, které začaly chodit jejímu manželovi.

Podivínský vyšetřovatel mladé a krásné ženě vyhoví a velice brzy se on i jeho přítel a pomocník Adam Křížek zapletou do případu, v němž jdou ruku v ruce zakázaná láska, skandál, nenávist i smrt.

Pamatujete si na knihu a film Parfém, příběh vraha? Šlo o příběh mladíka, který měl čich tak dokonalý, že dokázal rozpoznat jakoukoliv vůni. A právě tento dar a touha vytvořit dokonalou voňavku, jej přivedla na dráhu zločinu.<

Eliáš Sattler, český němec či německý Čech, je úplně stejný. Jen stojí na té správné straně zákona.

Sattler oplývá dokonalým čichem a tato jeho schopnost mu pomáhá při vyšetřování. Právě díky svému citlivému nosu dokáže zachytit stopy, které běžný vyšetřovatel ani nezaregistruje. Vůně parfému, inkoustu či papíru ho dokážou přivést na stou vraha stejně dobře, ne li lépe než radu Vacátka stopa škrpálu v blátě.

Takže tu máme „detektiva“ holmesovského střihu, který je zároveň originální a díky několika málo poznámkám o jeho minulosti i dostatečně tajemný.

Případ samotný je poměrně dost zamotaný a udržuje čtenáře v napětí. A ačkoliv tempo vyprávění je záměrně pomalé, udržuje autor čtenáře v permanentním napětí. A to nejen díky několika dějovým zvratům, ale také střídáním prostředí. Ano vyšetřování neprobíhá jen v Praze, ale Sattler s Křížkem se dostanou i do Vídně. Ovšem samotný případ, který je překvapivě civilní a hlavně skvěle těží z autorových znalostí společnosti za Rakousko – Uherska není jedinou devizou této skvělé detektivky.

Tou druhou je skvěle vykreslená dobová atmosféra. Na knize je vidět, jakou si dal s jejím vytvořením autor práci. A nejde jen o dobové názvy ulic či podniků jako jsou restaurace či hotely. Ale především vykreslení tehdejší společnosti, dobových mravů a života. Několik easter eggů a autorův historický exkurz v doslovu jsou sice ne nezbytnou, ale o to milejší třešničkou na vynikajícím dortu, jímž tato historická detektivka bezesporu je.

Jan Procházka 88%

Postel, hospoda, kostel – Zbigniew Czendlik a Markéta Zahradníková – Argo 2016

hospoda-kostel-coverMusím se přiznat, že do doby než jsem zaregistroval, že vyšla tato kniha, tak jsem Zbigniewa Czendlika vůbec neznal. Dlouhé roky jsem neměl televizi, nečtu téměř časopisy (včetně těch online) a tak mne tento fenomén minul. A to nebydlím tak daleko od Lanškrouna, kde Zbigniew působí. Ale příchod polských kněží do Čech po pádu bolševismu jsem zaregistroval.
— Popravdě mne na tuto knihu hodně navnadil velmi příjemný zážitek s podobně koncipovanou knihou, kde byl zpovídaný M. C. Putna. Ta sice vyšla u Portálu ale také šlo o jeden velký rozhovor. Te musím konstatovat, že ten Putna byl lepší. Už jen proto, že Putna měl velký přesah do (nejen církevních) dějin ale i do různých uměleckých oborů včetně literatury. V tomhle směru Martin pravítkuje. : )

— Přestože nedosahuje kvalit výše zmíněné knihy, tak Postel, hospoda, kostel je mírně nadprůměrná kniha a jelikož jde přečíst během chvilky, tak je to ideální kniha na vydýchání mezi dvěma rozsáhlejšími nebo náročnějšími knihami. Ale neznamená to, že v knize se nemluví o hlubokých a těžkých tématech – to zase ne, spíše vás nebudou tolik psychicky ždímat jako různé knihy o šoa nebo rudém teroru.
— Jak už jsem  zmiňoval výše, tak celá kniha je koncipována jako rozhovor Markéty a Zbigniewa. Kapitolky, které jsou odpověďmi na otázky položené vždy na začátku jsou velmi krátké a proto se kniha čte velmi svižně a příjemně. Otázky/kapitolky jsou členěné  do větších celků a začínají vzpomínkami Zbigniewa na své dětství na polské vesnici a pokračují dalšími událostmi z jeho života. Pak navazují otázky týkající se víry, popularity, života obecně, církve, mezilidských vztahů a tak podobně.
— Jazyk knihy je příjemně civilní a Zbigniew ve svých odpovědích často používá různé podobenství z Bible i jiných (nejen svatých) knih nebo citaci různých osobností. Často dá k dobru i nějaký vtip a přesto málokdy něco vyčnívá nebo působí nepatřičně. Celkově máte při čtení  pocit, že sedíte někde u sklenky či půlitru a nasloucháte pábení sympatického a přesto skromného člověka, kterého si vážíte a rádi posloucháte jeho historky a názory.
Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2016
Obálka. Kateřina Kalinová
Počet stran: 276
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788025719183

 

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii – Ladislav Zibura – 2017 Bizbooks

zibLadislava Ziburu jsem prvně zaznamenal díky jeho blogu, kde zaznamenával svou pěší pouť do Jeruzaléma a až po delší době jsem zaznamenal, že svoje zážitky z tohoto a jiných putování cest sepisuje knihy a také pořádá přednášky po celé republice. Ač jsem věděl jak o původní první knize z cesty do Svaté země, tak o těch novějších knihách s povedenými novými ilustracemi, tak k přečtení nějaké jeho knihy jsem se dostal až s obrovským zpožděním. A to až tento rok a nelogicky jsem začal jeho poslední knihou.
—  Musím se přiznat, že jsem v jedné části čtení této knihy byl dost zklamaný a v duchu jsem se už chystal knihu pořádně rozcupovat. Ale po dočtení jsem si s odstupem toto rozhodnutí rozmyslel a nakonec jsem uznal, že to nebylo zas tak špatné, jak jsem v tom afektu myslel.
— Moje hodnocení Už nikdy pěšky… bylo hodně ovlivněné tím, že jsem nedávno četl jiný cestopis, který popisuje Gruzii, Arménii a Azerbájdžán.  Ta kniha se jmenuje Přípitek předkům a napsal ji Wojciech Górecki. ten napsal ještě knihu Planeta Kavkaz, která se věnuje oblasti Severního Kavkazu a zejména Ičkerii, kterou asi spíše znáte pod pojmenováním Čečna. Bohužel musím konstatovat, že Wojciech mne oslovil více než Ladislav. Důvodem je to, že z Přípitku předkům jsem se dozvěděl mnohem více informací o historii, současnosti i zajímavostech těchto tří zemí a také o vztazích mezi těmito třemi ne zrovna přátelsky naladěnými národy. V Ziburově knize je poměr mezi tím, jak Ladislav líčí své setkání (většinou spojená s konzumací alkoholu) s domorodci a fakty cizí zemi hodně nakloněný k té alkoholické části. jednu chvíli, právě v té, o  které se zmiňuji v úvodu, jsem měl dojem, že se tam jen chlastá. : )
— Ale s odstupem jsem si uvědomil, že jsem taky možná trošku jiná cílovka. Chtěl jsem knihu přirovnat k Sirotčinci slečny Peregrinové. Zde šlo také o míjení a na knize mne zaujaly zejména ty obrázky (fotografie). Ale na férovku musím říci, že Zibura je spíše hodně osobní cestopis a Góreci je reportáž a v reportážích by mělo být hodně faktů.
— S chladnou hlavou bych knize dal nakonec čtyři hvězdy. zamrzelo mne, že těch informací nebylo více a na druhou stranu musím říci, že Ziburův velmi optimistický přístup k životu mi byl hodně sympatický. Hodně velkým plusem je i grafická podoba všech (těch novějších) knih Ladislava Zibury. Nemohu mluvit ze své zkušenosti ale již z více stran jsem slyšel, že se knihy Ladislava Zibury hodně podobají a různé hlášky a vtípky se v jednotlivých knihách podobají. Ale musím říct, že jde o informaci z druhé ruky ale docela bych tomu věřil.
— Pokud jste ještě žádnou knihu od Zibury nic nečetli a přistoupíte na to, že jde o hodně osobní cestopis (hodně podobný knize Okolo Irska s lednicí  od Tonyho Hawkse – nejde o toho skejťáka ale o britského herce), tak si buď tuto nebo jednu z předešlých knih knih přečtěte. Vyprávění je celkem svižné, většinou i dosti humorná a velmi lidská. Docela obdivuji Ladislava, že si dokáže krásně popovídat s úplně každým člověkem. A je pravda, že je mnohem lepší, když čtenáři, kteří čtou spíše oddechové a zábavnější knihy, sáhnou po této knize než po nějaké knize o UFO nebo průměrné motivační literatuře.

Tiráž
Vydal: BizBooks v roce 2017
Překlad: Alexandra Pflimpfová
Obálka: Tomski & Polanski
Počet stran: 312
Vazba: pevná
ISBN: 978-80-265-0701-7

 

Mise Afghánistán: Český chirurg v zemi lovců draků – Tomáš Šebek – Paseka 2015

sebek-miseTomáš Šebek není klasický spisovatel ale jde o českého lékaře, který občas jede na nějakou humanitární misi organizace Lékaři bez hranic. během svého působení na takové misi si píše deník a na základě tohoto jeho deníku pak vznikají knihy.
— Pokud je vaším jediným důvodem, proč čtete knihy zábava, tak bych vás asi měl upozornit, že jelikož je autor především skvělý chirurg, tak popisu různých operací, průběhů léčení zranění  a oprávněnému vychvalování ostatních kolegů je v knize věnováno poměrně hodně prostoru. Není ani divu, lékaři na misích makají jako mourovatí a moc času mimo nemocnici  nestráví. Navíc pohyb mimo prostory nemocnice mají dosti omezené z důvodu bezpečnosti. Přeci jen mise Lékařů bez hranic se odehrávají buď v přímo válečných zónách nebo hodně nebezpečných lokalitách.
— Nicméně i tak si autor najde prostor aby vylíčil obyčejný život obyvatel země, kde dočasně působí, vztahy s kolegy a to jak z Lékařů bez hranic, tak z místními lékaři a ošetřovateli. Zvykem LBZ je totiž co nejvíce znalostí lékařů, pracujících pro tuto skvělou humanitní organizaci, předat místním lékařům aby byli schopni pracovat co nejlépe i po skončení mise LBZ. Čtenář také sleduje osudy pacientů, které prošli buď  přímo rukama našeho hrdiny nebo jeho kolegů v nemocnici. Také se případným zájemcům z řad čtenářů pokouší přiblížit fungování a mentalitu LBZ a ukázat jim klady a zápory této práce. Či spíše poslání.
— Když v závěru Tomáš Šebek psal, jak vysoce cenění jsou čeští lékaři u této organizace, tak jsem se nemohl ubránit slzám. Tuto knihu jsem totiž dočítal těsně před Vánoci a jak výsledky voleb, tak shitstorm, který rozpoutali Zeman s Ovčáčkem rozhodně nezadávali důvod k nějakým projevům vlastenectví. Nicméně abych to shrnul, pokud jste ochotni občas vytrpět delší pasáže líčící dění na chirurgickém sále, tak se nemusíte této knihy bát. Autor píše civilně, tempo vyprávění je celkem  svižné a dozvíte si i spoustu zajímavostí jak ze světa Lékařů bez hranic, tak ze života obyčejných Afghánců.
— Pokud vás toto téma nebo sám autor zaujali a zatím se vám ještě nechce kupovat knihu, pak doporučuji, toto skvělé interview, které Tomáš Šebek absolvoval na ČT24 a kde jen krásně dojali telemostem s autorem jeho oblíbené knihy a také pozdravem od jeho překladatele z mise na Haiti, který se přestěhoval do Prahy a studuje zde medicínu.

Tiráž
Vydala: Paseka v roce 2015
Obálka: Luboš Drtina
Počet stran: 248
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788074326561

100 miliard neuronů – Petr Stančík – Škoda Auto

100-miliard-neuronuNarazil jsem na několik e-booků, které byly legálně zadarmo ale pokud jde o klasické papírové knihy, které můžete získat zdarma jedná vždy o propagandu. A je jedno zda náboženskou (křesťanskou, jehovistickou nebo harekrišňáckou) nebo politickou. I když Svědci koblihovi jsou také tak trochu nebezpečnou sektou. tato útlá knížka je sci-fi s prvky cyberpunku a technicky jde zajímavě řešený nábor ajťáků do mladoboleslavské divize. Kromě tištěné podoby, kterou Škodovka rozesílala proti e-mailu, tak příběh má i online podobu na webu backendstories.cz.
— První, co vás na této útlé knížce zaujme je výtvarné zpracování. To strčí do kapsy (škodováckých montérek) i většinu sci-fi knih za peníze. Na začátku každé kapitoly najdete dvoustránkové barevné ilustrace v cyberpunkovém duchu.  Navíc samotný text je často proložen vysvětlivkami termínů a věcí z budoucnosti vysázených neproporcionálním fontem do rámečků imitujícími okna klasického Applu.
— Příběh je zasazen do nedaleké budoucnosti, kde je většina výroby a to i té zemědělské nahrazen tiskem z 4D tiskáren a lidstvo je po válkách zahnáno do několika obrovských megapolis. Hlavní hrdina je hacker, který vlastní jedno z posledních aut, které nejsou řízeny automaticky. Značku auta asi uhádnete sami 🙂  Najednou ale z tiskáren začínají vylézat bytosti z jiného světa a na našem hlavním hrdinovi a pár jeho spojencích je klasická záchrana světa.
— Kniha je taková jednohubka na jeden večer nebo max. víkend ale přesto jde o celkem svižně napsanou moderní sci-fi a tento příběh mne bavil možná více než Stančíkův příspěvek do povídkového sborníku Ve stínu Říše. A ten škodovácký product placement není zas tak hrozný a není to nějak extrémně vlezlé. Pokud vás baví cyberpunk, klidně si ten příběh přečtěte na webu přes mobil nebo tablet. Získat tištěnou podobu knihy asi už není možné. Ale nejspíše budou posílat další knihy ze série backenstories.

Tiráž
Vydala: Škoda Auto v roce 2017
Obálka: Bistro Agency
Počet stran: 139
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788027031207

Jaroslav Velinský – Spravedlivá Pistole Mystery Press 2017

pistole-cover„Vytáhnu z kufru mauzera a promažu ho fest, pak vyhledám tě za šera, tak vo pátý, či v šest. Až budeš tančit s frajerem, s tím Vencou co má knír, či s Vitěslavem Majerem si vyjdeš na špacír.“

Autorem písně Čtyři způsoby jak zavraždit milou je známý tramp, písničkář a v neposlední řadě vydavatel a spisovatel Kapitán Kid.

Většina milovníků detektivek ho zná však pod jeho občanským jménem. Ano, Kapitán Kid je Jaroslav Velinský a Jaroslav Velinský je duchovním otcem bezděčného detektiva Oty Finka. Ovšem dříve, než přivedl k životu českého Philipa Marlowa, vybrousil si svůj ostrovtip na Augustinu Velikém, jehož první případ Spravedlivá pistole vyšel poprvé v nakladatelství Dialog. Nyní vychází znovu díky nakladatelství Mystery Press a to včetně doslovu autorova syna Frederika Velinského.

„Nekonečně dlouhý muž se slámovými vlasy pil melancholicky vermut na zastřešené terase restaurace V sadech.“

Augustin Veliký – ale kdo je to vlastně Augustin Veliký? Zdá se mi, že dneska je třeba A.V. poněkud popsat, neboť jeho příběhy začal psát Kapitán Kid již v roce 1969.

Tak tedy. Augustin Veliký je předčasně penzionovaný kriminalista. Předčasně proto, že se znelíbil komunistickému režimu. Proč? Inu to nevíme. Žije v Liberci a to v období těsně po válce. A tak jako jiný rád houbaří, Augustin rád ve volném čase sbírá a řeší případy. Anebo mrtvoly chcete li. Vzhledem k tomu, že se jeho autor, jako mnoho jiných inspiroval u slavného Sherlocka Holmese, tak i Veliký má svého Watsona. Tím je kriminalistův bohémský přítel, malíř Jozífek Smetana. Ženským a zároveň velice nevypočitatelným členem týmu je pak Smetanova bývalá spolužačka, sochařka Gréta Hornová. Jejich inspektorem Lestradem je pak nadporučík VB Dvořák, který si chodí ke svému bývalému nadřízenému pro rady.

Tím ovšem podobnost mezi velkým detektivem z  Londýna a jeho Velkým protějškem z Liberce končí.

Augustinův první případ se točí kolem lesního požáru, postřelené krásky a trampské osady Spravedlivá pistole. Historie je to dost zapeklitá a rozhodně napínavá. A její kořeny sahají do válkou poznamenané nedávné minulosti.

Velinský píše s lehkostí sobě vlastní a jemně ironický humor, jímž jsou nabité dialogy ústřední trojice, vyloudí mnohdy úsměv na rtech. Děj pak plyne pozvolna. Nicméně místy se otře až o lehce hororovou atmosféru. Samozřejmě že dnešního čtenáře můžou zaskočit takové termíny jako Závodní výbor, nebo domovní důvěrník, či snad dnes již neznámá značka cigaret Partizánky. Na druhou stranu lehkost s jakou Velinský celý příběh vypráví je v dnešní době temných případů velice osvěžující.

Sečteno a podtrženo. Nečekejte temnou severskou detektivku s rozpolceným hlavním hrdinou, ani americkou akční jízdu. Spravedlivá pistole je svižná detektivka ve stylu Philla Marlowa okořeněná jemným humorem. Jako bonus si můžete přičíst české reálie. Mínusem pak může být rozvleklé tempo a zbytečně překombinovaná zápletka.

80 %

Jan Procházka

 

 

 

 

Ve stínu Říše – antologie – Epocha 2017

ve-stinu-raichuAntologie neboli soubor povídek různých autorů se hodnotí špatně. Protože někteří autoři píší lépe než jiní a každý má také jiný styl, humor či rytmus vyprávění. Proto budu asi muset své hodnocení tak nějak šikovně zaokrouhlit.
— Jednotlivé povídky jsou řazeny do třech částí podle toho, zda se děj odehrává před válkou, během války nebo až po válce. A ve všech povídkách vystupují náckové, živí, mrtví nebo často i duchové mrtvých nácků.  Prostě jde o takových padesát či spíše sedmnáct odstínů (polní) šedi.
— Osobně preferuji povídku Tenkrát na Ukrajině, která je takových zdařilým mixem  filmu Fury (neboli Železné srdce) a nějaké té duchařiny. Má skvělý rytmus vyprávění a slušnou dávku černého humoru. Pořádnou dávku hodně drsného a ulítlého humoru nabízí i bohužel poměrně krátká povídka Petra Stančíka.
— A vůbec se v hodně povídkách míchá nacismus  a duchařina nebo magie, což v některých případech vyústí do specifického téměř steampunku. Prostě náměty povídek i styl jakými je autoři a autorky vyprávějí je pestrý a každý alternativní vesmír, či historie, ve kterých se příběhy odehrávají je jiný a něčím zajímavý. Někdy se skutečnosti podobá víc, jindy je skutečnosti na hony vzdálený. A to je dobře.
— Na obálce je sice František Kotleta vyveden největším fontem ale to proto, že je spolu s Petrem Stančíkem  nejznámější z autorů. Ale jinak jeho povídka zas tak velká bomba není. A zda si máte tuto sbírku povídek koupit? Inu, s tím si lámu hlavu, už od dočtení doslovu. Popravdě ruku do stalingradského kotle bych dal jen za některé povídky, ale pokud od knihy nemáte nějaké přehnané očekávání, pak vás může příjemně překvapit.
Jde prostě o příjemný „brak“ se slušnou náloží humoru černého jak důstojnické uniformy od Hugo Bosse.

Tiráž
Vydal: Epocha v roce 2017
Obálka: Lukáš Tuma
Ilustrace na obálce: Satine Zillah
Počet stran: 656
Vazba: pevná
ISBN: 9788075570833

Klára Smolíková – Spolkla mě knihovna Fragment 2017

knihovny_obalkaMě knihovna rozhodně naštěstí nespolkla. (Ostatně to bych pro vás nemohl teď psát tuto recenzi.)

Spolkla však malého čtenáře Davida a navíc v nejméně vhodnou chvíli. David totiž dostal od maminky za úkol udělat si pořádek v knihovně, jinak bude vyhlášen STOP STAV. „Žádné další knihy se kupovat nebudou.“ Jenže si za to mohl chlapec milý sám, když po celém dni proleženém v knihách na poslední chvíli cpal do knihovny svazky hlava nehlava, knihovna se naštvala a nebohého čtenáře spolkla i s jeho kocourem Koniášem. Anebo za to možná mohlo nedopatřením vyřčené kouzlo. Kdo ví? Možná Klára Smolíková a ilustrátor Vojtěch Šeda, jehož krásné a vtipné ilustrace knihu provázejí na každé stránce.

„Hernajs dudy, oh my God.“

Právě tak začíná dobrodružná výprava malého Davida (a s ním i čtenáře) do knižní historie. A aby se v ní David ani čtenář neztratili, jako blahé paměti Vilém z Baskervillu v klášterní knihovně, pomohou jim odborní průvodci na slovo vzatí, Pán spisů egyptský bůh Thovt a bůh čínských knihovníků Wen-Čchang Wang.

David se na své pouti po historii knihoven a knih prožene nejen starověkými říšemi (Egypt, Mezopotámie, Řecko a Řím), ale dostane se samozřejmě i do Číny plné středověkých klášterů, či do knihtiskařské dílny. A jestli se vrátí domů živ a zdráv? No, to ví jen Pán svitků bůh Thovt.

Klára Smolíková má ke knihovnám a ke knihovnictví blízko. (Ostatně není náhodou, že deset let učila na střední knihovnické škole.) A jako zkušená autorka řady metodických materiálů a učebnic ví, že příběh (byť sebelepší) není všechno. Takže svou knihu pojala nejen jako dobrodružné vyprávění, ale především jako stručný a zábavný přehled knižní historie, která sahá až k počátkům civilizace. Tomu napomáhají nejen informace skryté v příběhu, ale především tabulky, ve kterých se děti ve stručnosti dozví co je to například klínové písmo či hedvábí a ještě mnohem více.

Autorka má také vřelý vztah ke komiksu (sama psala scénáře k takovým bestselerům jako Na hradě Bradě či Viktorka a její vesmírná dobrodružství), a proto je komiks zastoupen i v její nejnovější knize. V tomto případě však nejde o příběh, nýbrž o stručné představení historických knihoven. Na několika málo panelech, jimž vždy jako průvodce dominuje patřičná významná osobnost, se malý čtenář ve stručnosti dozví o té či oné knihovně to nejpodstatnější.

Vojtěch Šeda se svého úkolu zhostil na výbornou a ilustrace jsou nejen vtipné a hezké na pohled, ale především věrně vystihují atmosféru a dění v těch nejslavnějších knihovnách celé historie.

Kniha je určena čtenářům od osmi let. Ale i když Davidovo a Koniášovo dobrodružství, které čítá necelých 70 stran, zhltnou za dva večery, budou se ke knize vracet i později. Protože informace, které jsou v ní ukryty, se jim budou hodit i na druhém stupni základní školy. A nesejde na tom, jestli budou chtít být jednou knihovníky jako David, nebo ne.

Hanča zatím nehodnotí, ale já dávám pět hvězdiček z pěti. Jan Procházka.