Petr Heteša – Nezkoušej na mě zapomenout – Brokilon 2017

hetsesa--nezkousej--zapomenoutPřichází hrdina:

Detektiv Stowall je tak trochu bad boy. Jeho nejlepším společníkem je panák Jacka Danielse, nad hlavou se mu věčně vznáší kouř z Camelek a nepohrdne ani lajničkou kosu, zvlášť pokud ji může sjet z poprsí kozaté striptérky. S takovouhle by se v horním městě se zlou potázal. Ale Stowall naštěstí patří ke kriminálce v Chincoteague. To jméno museli vymyslet nějací zákeřní prevíti z horního Města, aby znepříjemnili obyvatelům Chinca život. Proč? Protože „Chinco je totiž lidmi z Města bráno jako výjimečná lokalita, vykloubená mimo tento svět, snad i v jiné dimenzi. Lokalita se zastydlými hippies, s pomatenci, kteří se brání přirozenému technologickému vývoji, se zelenými šílenci snícími o návratu k přírodě… A v neposlední řadě vnímané jako největší logistické centrum distribuce drog na východním pobřeží.“ Zkrátka taková Havana zkřížená s permanentním Woodstockem. To je Chinco, největší světový squat, obývaný sto šedesáti tisíci lidmi, kteří se nehodlají smířit s tím, co představuje Město. To zahrnuje bývalý Washington, Baltimore, Filadelfii a New York. A je narváno kamerami, čidly, senzory pohybu, alkoholu, kouře cigaret…

Teď už víte, proč je Stowall členem kriminálky v Chincu, a ne ve Městě.

Přichází zápletka:

„Bylo to sado-maso jako z levného béčkového filmu. Chlap byl nahý a visel za ruce na ocelovém laně dva metry nad zemí. Pod mrtvým tělem byl nakreslený nepravidelný zametený obrazec z lineárních čar a rozmístěná skoro dvacítka černých svící.“

Zdá se, že v Chincu začíná řádit jakási agresivní satanistická sekta a Stowall se pouští do pátrání, při kterém neváhá spojit síly s místní čarodějnicí, či prodavačkou magických artefaktů. Nešťastnému detektivovi navíc komplikuje život nejen velice agilní novinářka z místního plátku, ale především kolega z NSA, tedy kolega z horního Města. A mrtvol přibývá a nejsou to mrtvoly lecjakých nýmandů…

Petr Heteša nám ve svém novém samostatném románu přináší akční příběh s detektivní zápletkou, kterému nechybí sympatický hrdina, jenž nemá pro ostrou hlášku daleko. Navíc je Chinco opravdu pestrým hřištěm a ani zápletka není tak tuctová, jak by se z počátku mohlo zdát.

Kniha odsýpá svižně, o zvraty není nouze a hrdinovi prostě musíte fandit. Potud všechno v pořádku.

Jedinou vadou na kráse je podle mého názoru to, že autor není kovaný detektivkář, a tak nedrží čtenáře v napětí až do úplného konce. Já jsem pochopil, na rozdíl od hlavního hrdiny, kdo za vraždami stojí už zhruba v polovině knihy.

Ovšem to je asi jediné, co mohu knize Nezkoušej na mě zapomenout vytknout.

Fanoušci urban fantasy a detektivek z netradičního prostředí budou jistě s novinkou ze stáje nakladatelství Brokilon spokojeni. Fanoušci Petra Heteši si k hodnocení mohou s klidem přihodit deset procent a po přečtení čekat další rok na nový autorův román.

90%

 

Advertisements

Klára Smolíková – Králík málem králem Fragment 2016

kralikPaní Klára Smolíková má k historickým postavám blízko (ani ne tak věkem, jako svou vlastní profesní minulostí), neboť několik let působila v Husitském muzeu v Táboře jako muzejní pedagog a vedoucí programů. Zároveň je spoluautorkou naučné stezky okolo Kozího hrádku a mnoha jiných projektů s historií souvisejících. Právě proto se mohla ve svých knihách pro děti a mládež úspěšně zhostit role popularizátorky českých dějin.

H.U.S. úplně světovej, Husův dům, Husité. To jsou namátkou jen některé z nich.

Právě proto není divu, že se v loňském roce, kdy jsme slavili 700. výročí narození Karla IV., rozhodla věnovat jednu dětskou knihu právě jemu. A jak se s Otcem vlasti popasovala, si řekneme právě teď.

Zavřete oči, právě přichází…

králík Karel.

Pokud se vám zjevují mrtví králové, císaři a jiné osoby, a vy s nimi čile diskutujete, pak jste buďto nebezpečný šílenec zralý pro ústavní péči docenta Chocholouška, nebo hrdina dětské knížky.

Králík Karel má štěstí, že spadá do druhé kategorie. Ale jinak moc štěstí nemá. Tedy nemá toho mnohem víc, například kamarády, nebo odvahu. Když si však jednoho dne nasadí na hlavu papírovou korunu, stane se něco neočekávaného. Přivolá tím samotného krále Karla IV. A Otec vlasti si ke všem svým starostem (jen si vzpomeňte, založení univerzity, pět manželek, věčné dohady se vzpurnou šlechtou, vajíčka natvrdo) přibere svého mladšího jmenovce do učení. Ale nemáme tu dalšího Křižáka v džínách, nebo Percyho Jacksona. Ne, ne. Králík Karel si musí všechny své shnilé mrkvičky vyžrat sám, a nesejde na tom, jestli jde o strach z atletických závodů, srdeční problémy se spolužačkou, nebo jiné trampoty. Karel IV. mu slouží spíš jako poradce a mentor, který na příkladech ze svého vlastního života malému Karlíkovi ukazuje nejen jak překonávat překážky, ale především jak se stát lepším člověkem. Pardon králíkem. Vlastně bez pardonu. Protože po tom všem, co jsem tu napsal, vám musí být jasné, že králík Karlík je hrdinou, se kterým se směle může ztotožnit kdekterý druhák či třeťák. Tomu také napomáhají moc hezké a vtipné ilustrace Kateřiny Čupové.

Klára Smolíková si velice dobře uvědomuje, že není Jaroslav Foglar, a ani jím nechce být. Proto životní trampoty velkého i malého Karla předkládá svým čtenářům s velkou dávkou nadhledu a humoru.

Ostatně jediné dvě vady na kráse vidím v dost nepraktickém formátu knihy a krátkém rozsahu. Knihu jsme měli přečtenou za dva večery. Na druhou stranu jsme si však o Karlíkovi a Karlu IV. o to déle povídali. A to není málo.

Hanička hodnotí tři a půl z pěti hvězdiček. Ale rodiče školáků z prvního stupně si s klidným svědomím mohou přihodit ještě jednu.

Jan a Hanička Procházkovi
 

František Kotleta – SPAD Epocha 2017

Rok 2050. Svět po jaderné válce a Evropa navíc i po válce občanské. Na zbytcích starého světa se snaží přežít ti, kteří přečkali jaderný Holocaust. Mezi ně patří i válečný veterán plukovník Michálek. Ten se vede bar Americká kavárna v centru rozbombardované Prahy.

Když se v jeho hospodě objeví bývalý spolubojovník, smrtelně zraněný a navíc s pronásledovateli v patách, je třeba splatit staré dluhy a vydat se na cestu. Proto se hlavní hrdina a jeho společníci nejdříve vydávají do trosek jednoho z předměstských sídlišť zachránit dceru svého bývalého velitele…

Co se stane, když někdo vezme takové ingredience, jako jsou je herní série Fallout, filmová trilogie Mad Max, akční nářez a trocha té ironie a narve to do splatterového mlýnku na maso se značkou Kotleta? Překvapivě něco, co skalní fanoušky řezníka z Bruntálu a jeho trilogie Bratrstvo krve asi moc nepotěší.

Příběh plukovníka Michálka je prostý a je rozdělen do tří částí. Seznámení s hlavním hrdinou a jeho městem a záchrana Hany (výše zmíněná dcera jeho bývalého velitele). Sestavení týmu a cesta pustinou do cílové destinace. A závěrečná akce v cíli cesty.

To vše je umě provázáno s dosavadní historií světového konfliktu a to pomocí zpráv The Hokkaido Shimbun Press, které jsou vždy v úvodu každé kapitoly.

Rozjezd plukovníkova dobrodružství, se může zdát pomalý a skoro bez akce. Ale myslím si, že je to autorův záměr. Akce zde je (ať už první konflikt v baru, nebo samotný průnik na sídliště), ale tady jde především o představení Prahy po občanské a jaderné válce. Ta připomíná vybombardovaný Berlín po druhé světové a myslím, že popis města přesně zapadá do světa, který jako by vypadl ze hry Fallout. Možná by se mohlo nabízet srovnáni s románem Ondřeje Neffa Tma. Ale to by silně pokulhávalo na obě nohy. Protože Tma popisuje Prahu během pádu a těsně po něm, zatím co Kotleta nám představuje město a svět už notnou řádku let po jaderném Holocaustu.

Cesta z Prahy do cílové stanice také není vůbec nudná, kromě několika bojů a bitek nás autor provede nejen značně zdivočelou krajinou, ale i pestrou směsicí městeček a osad. Každá je trochu jiná a o překvapivá setkání také není nouze.

Závěrečná část pak překvapivě spojuje zprávy The Hokkaido Shimbun Press s Michálkovým příběhem a nabízí skvělý akční nářez.

Pan Kotleta není žádný nedouk a je vidět, že má nastudovanou nejen geopolitickou situaci ve světě, ale také historii. Zároveň umí zvolit správnou dávku patosu a národní hrdosti v poměru k ironii a černému humoru. A jeho obdiv k Československým Legionářům je také velice sympatický.

Vlastně jediná věc, která mi na celé knize vadila, bylo nulové procento jakékoliv erotiky. To je u Kotletových knih doposud nevídané. Zvláště když víme, že hrdinky i svět ve kterém se pohybují k takovým věcem přímo vybízejí.

Ale jinak jsem absolutně spokojen.

Jesenický Mauglí je zpět a to s poctivým postapo příběhem který chápu jako poctu hře Fallout. Zároveň můžeme s povděkem kvitovat, že se František dokáže skvěle srovnat s žánrem postapo a těšit se na případné pokračování.

Kniha vyšla v nakladatelství Epocha, v jehož péči se letos urodila i její audiovize.

Role narátora se v ní zhostil rozhlasový moderátor Borek Kapitančik https://www.kapitancik.cz/praxe/ a byla nahrána v nahrávacím studiu Studio Brno Škroupova http://www.studioskroupova.cz/cs/

Myslím, že nahrávací tým Studia Škroupova na knize odvedl vynikající práci. A ať už jde o úvodní vstupy moderátora The Hokkaido Shimbun Press a jejich znělky, prvorepublikové šlágry, nebo technické provedení, zaslouží si za svou péči a profesionalitu nejvyšší možné hodnocení.

Borek Kapitančik si pak roli vypravěče a hlavního hrdiny plukovníka Michálka evidentně skvěle užil a dal do ní všechno. Zároveň dokázal bravurně zachytit i zvuky střelby či vrtulníku, aniž by bylo potřeba sáhnout k nahraným zvukovým efektům. O zpěvu procítěném zpěvu starých songů ani nemluvě. Jeho „Jen pro ten dnešní den stojí za to žít.“ mi bude znít v hlavě hodně dlouho.

Snad proto mě trochu zamrzelo, že nezvládl ženské role. Michálkova bývalá kolegyně a spolubojovnice Alice má zpočátku hlas jako Tina Turner po rakovině hrtanu a teprve po šesté kapitole se to trochu upraví a druhý ženský part Hanu pan Kapitanči přehrává skoro až k parodii.

Ale to jsou jediné chyby na kráse jinak skvěle provedené audioknihy.

Kniha 95 %

Audiokniha 84 %

Jan Procházka

 

 

 

 

Stín Černého hvozdu – Míla Linc Straky na vrbě 2009

 

Když malým městečkem Kozí hrádek stojícím na říčce Bělavě otřese masakr nebývalých rozměrů, musí se Richard z Línavce pustit chtíc nechtíc do pátrání. Otázka zní. Kdo zavraždil čerstvého novomanžela Richardovi sestry Neši a kdo ji unesl?  Richard vydává po stopách tajemných vrahů a únosců. Na své pouti spojí síly s rytířem Sovičkou a stopařem Terencem. A jejich cesta vede nejen do černého hvozdu opředeného temnotou, ale také do minulosti. Protože Richardova minulost je s Černým hvozdem silně provázaná.

Na cestu se ovšem vydává ještě někdo. Někdo, jehož žene touha po pomstě. Mladý kejklíř Žibřid, který posvatební masakr jako jediný přežil.

Míla Linc zkušeně namíchal koktejl z takových ingrediencí, jako jsou detektivní zápletka, temná tajemství, pátrání po minulosti, akce a erotika, ale také humor nevtíravě zastoupený právě kejklířem Žibřidem který svým sukničkářstvím připomíná Raynevana z Bělavy.

Navíc je Stín temného hvozdu temná fantasy zasazená do středověkého světa velice podobného tomu našemu. Což je mi velice sympatické.

Vlastně jediné co knize podráží nohy, je příliš překombinované rozuzlení a rozvláčné tempo vyprávění.

Kniha vyšla roku 2009 v nakladatelství Straky na vrbě. Já ji slyšel jako audioknihu vydanou taktéž u Strak na vrbě.

U té bych se rád zastavil.

Jiří Pobuda, který knihu Stín černého hvozdu načetl je dlouholetým lídrem skupiny Fiannan http://bandzone.cz/fiannan. I když Stín černého hvozdu byl jeho první knihou načtenou pro Straky, měl v té době za sebou práci na čtyřech knihách, k tomu připočtěme 2 výběry z afrických a indiánských pohádek, jeden z poesie F. Villona a dvě rozsáhlejší povídky či spíš novely. Byť Knihu Míly Lince načítal nedlouho po té co s narátorstvím začal, zhostil se pan Pobuda práce na výbornou. Nejen že dokázal skvěle ztvárnit šumaře Žibřida, ale i ostatním postavám (a že jich není málo) vtiskl ten správný tón hlasu. K tomu přidejme písně Hakka Muggies http://mujweb.cz/hakka_muggies/ ,které se celou knihou vinou jako červená nit. A máme tu opravdu povedenou audioknihu.

A ačkoliv „jsou Straky patrně jediné nakladatelství, jehož audioknihy vznikají v ložnici rétora a rétor je i zvukově sám střihá a upravuje“, není to na knize skoro poznat.

Je jen škoda že pan Bronec nezvolil pro Hlas Černého jiného narátora.

Kniha 70 %

Audiokniha 85 %

Jan Procházka

 

 

Zbyněk Kučera Holub – Pohádky čajových skřítků Mytago 2015

Pradědečkem fantasy žánru byly lovecké příběhy u ohňů jeskynních lidí, babičkou legendy starověku a matkou fantasy pak byly pohádky. O tom by nám jistě měl co říci Neil Gaiman, nebo (ať nechodíme moc daleko) třeba Zbyněk Kučera Holub. Ten se kolem roku 2000 začal podílet na tvorbě RPG světa Asterion. V roce 2007 mu z prostředí tohoto fantasy světa vyšla první kniha Kaat, aneb Historky Cechu Eldebranských katů vyprávějící o mistrech popravčích obdařených nadpřirozenými schopnostmi. V Mytágu mu postupně vyšlo několik knih ze série Hry s příběhem (Ocel a krev sborník povídek z prostředí různých českých RPG světů, Zbyněk se na knize podílel jako editor a přispěl příběhem Dračí poklad). Samostatně pak Krumpáč a motyky aneb Cesta za smrtí a zase zpátky osudy jedné svérázné hrobnické party na cestách. Do světa pohádek pro děti pak zabrousil knihou Pohádky kocoura Kostičky pohádková kniha inspirovaná osudy skutečného sibiřského kocourka. Do pohádkových vod vplul znovu vloni, tentokrát knihou Pohádky čajových skřítků. V jednom nejmenovaném městě stojí Černá věž, v níž se nachází na první pohled docela obyčejná čajovna. Ovšem když se čajoví hosté pozorně zadívají pod nohy do temných koutů čajovny, mohou spatřit tři čajové skřítky. Pod podlahou čajovny žije Dědeček Asámek který rád experimentuje a vytváří nové čajové směsi a jeho vnoučata, dobrosrdečný uličník Pueřík a jeho sestřička Jasmínka. Právě ta nezbedná, ale ve své podstatě dobrosrdečná a mírumilovná skřítčata jedné noci zjistí, že jejich čajovník Lada je zakletý. A kdyby jen to, na čajovnu si brousí zuby zlý čajový bubák Ryzák. A tak se Pueřík s Jasmínkou vydají na dobrodružnou pouť městem, aby vysvobodili zakletého čajmena, ale také svou milovanou čajovnu… Byť je osa příběhu docela prostá a připomíná počítačové adventury či RPG, (hrdina se musí někam dostat, ale musí vymyslet jak. Případně musí pro CP splnit úkol, aby se mohl posunout dál) zápletka se zakletým čajmenem je neotřelá a dílčí úkoly a setkání mají vždy hezkou pointu a nepostrádají poučení. Což u knížky pro mladší čtenáře kvituji s povděkem. Na víc jsou vedlejší postavy krásně různorodé a pestré (například žába chrlič, duch jeptišky či bludný kámen), že se čtenář těší na to až skřítčata zase někoho potkají. A samotní hrdinové jsou natolik milí a sympatičtí, že jim nelze nedržet palce. A rozsah 90 ti stran je na knihu věnovanou dětem také více než uspokojivý. Jen mě trochu zarazili černobílé perokresby Pavly Pajdy Žížkové, které na mě místy působily místy občas dost temně a abstraktně. Pohádky čajových skřítků jsou zkrátka a dobře nadmíru sympatickým netradičním dobrodružným příběhem, který si užijí nejen děti, ale i jejich rodiče.

Hanča dává čtyři hvězdičky z pěti

Klára Smolíková a Jan Smolík – Medvídek Lup a jeho kamarádi. Mladá fronta 2008 a 2017

mevidek-lupJeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.“

Ne, to je jiná pohádka a rozhodně není vhodná pro druháky a prvňáky. Tahle začíná také básničkou, ale je pro začínající čtenáře mnohem vhodnější. Takže poslouchejte:

„ Za lesem je les.
Za ním další.
A pak ještě čtyři.
Teprve za tím sedmým je kopeček,
Na kterém stojí starý dub.
A v něm bydlí medvídek Lup…“

A nedaleko Lupova domečku bydlí truhlář a kutil Jezevec, veveřice Juliána a havran Filip. K téhle partičce zvířecích kamarádů se po pár stránkách přidá povedený cestovatel a chlubílek zajíc Bonifác a najednou tu máme partičku, která by směle mohla konkurovat partě Mirka Dušína. Ostatně tak jako slavné Rychlé šípy je i Medvídek Lup komiks. Kreslil ho Jan Smolík a psala a vymýšlela Klára Smolíková. Původně vycházel v časopisu Sluníčko a nyní jsou všechny příběhy veselých zvířátek vydány (již podruhé) knižně. A to v péči nakladatelství Mladá fronta.

Příběhy Lupa a jeho kamarádů nás provedou stejně jako Na hradě Bradě (což je komiks stejného autorského týmu, ale pro starší děti) celým kalendářním rokem. Dobrodružství party zvířátek je tedy vždy spojeno s daným ročním obdobím a tak se malí čtenáři dočkají snad všech možných radovánek, které lze v přírodě podnikat. Lyžování, táboření, ale třeba i sbírání ostružin je legrace.

Klára Smolíková není žádný Foglar a tak se nesnaží hrozit prstem a veškerá výchovná poselství předkládá malým čtenářům s úsměvem a nenápadně. Ke každému ročnímu období je připojena jednoduchá hádanka, která s daným obdobím tematicky koresponduje.  A tak například u podzimních epizod mohou děti určit, který z hrdinů vyrobil jakou postavičku z kaštanů, nebo u letních projít labyrint v ostružinovém pralese. Hádanek je celkem třináct a jejich řešení naleznete na konci knihy.

Příběhy jsou krátké, každý na dvě stránky. A texty v bublinách jsou psány verzálkami a dětem se budou dobře číst.

Protože právě pro prvňáky či zdatnější předškoláky je Lup jako stvořený. Ostatně naše dcera se právě na příbězích téhle party veselých zvířátek v pěti letech naučila číst.

Naše Hanča dává pět hvězdiček z pěti.

 

Konstantynův efekt – Karolina Francová Brokilon 2017

efektKarolina Francová sice v roce 1999 debutovala v Ikarii svou povídkou Vražda, ale již od roku 2001 se věnuje psaní románů. Její první román Algar tarch vyšel v roce 2001 v nakladatelství Straky na vrbě. Po té v roce 2002 následovalo ocenění Mlokem v CKČ za román Život je rafinované peklo, který vyšel ve sbírce vítězných prací Ceny Karla Čapka MLOK 2002 tentýž rok. V roce 2003 publikovala již v nakladatelství Triton román Arien a v roce 2004 jí byla udělena cena Trifid v literární soutěži vyhlášené tímto nakladatelstvím za román Kaynova doba. V roce 2006 jí v nakladatelství Triton vyšel román Strážce a v roce 2011 tamtéž román Zlatý plamen. A do sdíleného světa J.F.K. vstoupila dvěma romány Věk mloků a Soumrak Camelotu.

Letos nám nakladatelství
Brokilon přináší její devátý román, kterým je takřka komorní space opera Konstantynův efekt.

Autorka na pozadí vleklé války dvou civilizací rozehrává šachovou partii a stačí jí k tomu pouhých osm postav. To, co začíná jako nevydařená teen romance, se velice záhy změní v psychologické drama, ve kterém není nouze o spiknutí, proti spiknutí, atentáty, dramata a morální dilemata.

Možná některé čtenáře překvapí styl vyprávění, který autorka zvolila. Historii války, vznik technologie arvelského nevědomí a vlastně i minulost postav, nám přibližuje za chodu pomocí dnes tak oblíbených flasbecků. Což někoho může rušit, nicméně je to pochopitelné. A čtenář se tak nemusí zdržovat zdlouhavým úvodem. Navíc je příjemné objevovat historii a principy světa během četby.

Naopak za nový vypravěčský postup považuji to, co známe například z filmu Akira Kurosawy – Rašomon a to je pohled na jednu situaci z úhlu všech (či několika zúčastněných). Použití tohoto „triku“ dává příběhu mnohem větší dynamiku.
Navíc ani postavy a jejich pohnutky zdaleka nejsou černobílé a to je jen dobře.
Svět Arvelu a teritorií (ale především Arvelu) je vykonstruován s velikou pečlivostí a vše je podřízeno zápletce. Tady jsem obdivoval, nejen skvělou promyšlenou technologii Arvelského nevědomí, ale také to, jak autorka vymyslela (s ohledem na princip světa) i takové věci, jako jsou právní normy, šatník či dopravní systém na Arvelu.

A i když autorka původně zamýšlela pojmout svou knihu jako zamyšlení nad tím, „do jaké míry má společnost v nebezpečí právo očekávat a vyžadovat od jednotlivce sebeobětování.“ Myslím si, že etických či filozofických témat nabízí kniha mnohem více.
Kdo očekává velké mezihvězdné bitvy, bude asi zklamán. Ačkoli Konstantynův efekt jich několik nabízí, rozhodně nejsou stěžejní náplní knihy.

Ale pokud čekáte chytrou space operu která nabízí zajímavé téma s morálním přesahem a propracované postavy a jejich vztahy, tak rozhodně nebudete zklamáni.

85 %

Jan Procházka

 

 

 

Čas oblevy – Vendula Brunhoferová – Brokilon 2017

cas_oblevyVendula Brunhoferová je dlouholetou členkou českého fandomu a pravidelnou recenzentkou webu Fantasyplanet.cz. Několikrát se účastnila žánrových literárních soutěží. Její povídky Odrazy a Mrtvá voda získaly šesté a deváté místo v soutěži Vidoucí v roce 2014. V tomtéž roce zabodovala její povídka Píšťalka v Ceně Karla Čapka. Dvě její povídky byly uveřejněny v časopise Pevnost. V nedávné době se pak její povídka Ptáčník stala součástí sbírky povídek Zpívající věže. Autorka je skalní fanynkou Space Opery. Proto není divu, že její debutový román Čas oblevy skládá hold právě tomuto žánru.

A Long Time Ago, in a Galaxy Far Far Away, kdy lidstvo opustilo svou rodnou hroudu a vydalo se vzhůru ke hvězdám kolonizovat nové světy.

A jaké jsou ty nové světy?

Dvě planetární soustavy spravované jako specializované firmy. Každá vedena jiným šéfem, ale v podstatě v dost podobném duchu. Říkáte si, co je to u kapitána Kirka za nesmysl! Jak může být planetární systém veden jako firma? Inu, podívejte se na Římskokatolickou církev, anebo ještě lépe do naší nedávné minulosti. Za socialismu byla takto vedena celá naše republika. Mladá Boleslav sloužila především k výrobě aut, Karviná k těžbě uhlí, Kladno mělo zase svoje slévárny a železárny, a polabská nížina byla obilnicí celého státu. Tak přesně takhle to funguje u Wallbard Corp. i u sousední Pentecost Ent. Jenže tady není obilnicí jeden kraj, ale celá planeta. To samé s doly a továrnami. A protože jde o KOLONIZOVANÉ planety, je nad slunce jasné, že jejich původní obyvatelstvo z tohoto statutu quo není nadšené. A ostatně není samo. Protože tu máme ještě třetí (jak rádi říkají hráči deskovek) frakci a tou je Entika. Ta nám ukazuje, kam by to dotáhli vzbouřenci z Bounty, kdyby dostali nejen pořádnou šanci, ale především nanotechnologie, vesmírné křižníky a podobné vymoženosti. Celý příspěvek

Zakletý Zámek Alena Vorlíčková Městská knihovna Polička 2017

Zakletý zámek je kniha, jejímž prostřednictvím nám její autorka Mgr. Alena Vorlíčková předkládá sedm slovinských pohádkových příběhů. To samozřejmě není náhoda. Autorce Slovinsko a jeho folklor učarovaly a překladům slovinských pohádek se věnuje dlouhodobě. Ostatně má na kontě již dvě knihy věnované slovinským pohádkám. Průvodce pohádkovým Slovinskem a Kouzelná zahrada vyšly již v roce 2009. (Obě s ilustracemi Magdy Štajnerové). Nyní se k slovinským pohádkám autorka vrací znovu, svou novou knihou Zakletý zámek.

Ten tentokrát doprovázejí ilustrace Mgr. Petry Řehové a ještě se k nim v závěru recenze vrátím.

Mgr. Alena Vorlíčková je autorkou projektu podporujícího čtenářství Pohádky pro společné čtení. http://www.spolecnecteni.com/ Ten klade důraz na to, aby si rodiče a děti našli nejen společný čas, kdy budou rodiče dětem knihu číst (například před spaním), ale také o příběhu debatovat a společně nad ním přemýšlet. Protože se tak dítě nejen více sblíží se svým rodičem a rodič se svým potomkem. Ale (pokud je příběh dobře dovyprávěn a pokud jsou položeny ty správné otázky) „může se dítě při společném čtení učit, jak řešit problémy, dozví se, že člověk může chybovat, ale může se i polepšit.“

Tolik k záměrům autorky a nyní již k samotné knize.

Zakletý zámek nám tedy předkládá sedm slovinských pohádek. A jak už to tak u lidových pohádek bývá, jsou to příběhy dost drsné a autorka byť je převyprávěla, rozhodně se je nesnažila nijak zjemňovat. Tak se zde setkáváme s lidožravým obrem, bratry, kteří pro zisk neváhají zabít vlastního sourozence, nebo s krutým vojákem, jenž neváhal krást a zabíjet. Zní vám to ohavně a tvrdě? Ale vzpomeňte si na pohádky Boženy Němcové, nebo horory bratří Grymmů.

Zároveň však a to je u každé pohádky nejdůležitější. Je zlo nejen vždy důsledně potrestáno. Ale především dochází k nápravě a proměně těch, kteří to potřebují. A to je to, co se mají děti z pohádek dozvědět.

Je zajímavé, jak jsou slovinské pohádky mnohdy podobné těm, které nám vyprávěli a četli naši rodiče a prarodiče.

K příběhové stránce knihy bych rád podotkl už jen, že každá ze sedmi pohádek čítá zhruba sedm stran a písmenka jsou natolik velká, že je pohodlně mohou přečíst i děti. Takže se mohou ve čtení s rodiči pěkně střídat.

Myslím, že ani velký font není náhoda a byl autorkou záměrně vybrán, aby podpořil druhý a možná nejdůležitější cíl knihy.

Protože pokud nám má Zakletý zámek představit Slovinské pohádky, má v nás také podnítit chuť si je nejen společně číst, ale také o nich společně s dětmi přemýšlet.

Právě za tím účelem jsou vždy na začátku a na konci každé pohádky otázky, které mají sloužit k zamyšlení nad příběhem, ale také k určité sebereflexi. Zatím co otázky před pohádkou (Například: Co se stane, když je člověk začarovaný? Jaké pohádkové bytosti žijí ve vodě?) mají malého čtenáře či posluchače připravit a navnadit na pohádku. Otázky na konci pohádky (například „Jak se může člověk stát šťastným? Jaký byl pasáček? Jaké měl vlastnosti?“) testují dětskou pozornost, nebo se snaží malé posluchače či čtenáře podnítit k přemýšlení nad principy které nás v životě ovlivňují. Některé otázky zvládne zodpovědět i předškolák, ale s mnohými z nich měla naše šestiletá holčička problém. Proto si myslím, že Zakletý zámek je spíš vhodnější pro děti na prvním stupni základní školy.

Ilustrace Mgr. Petry Řehové v pastelových barvách hezky doplňují každý příběh a rozhodně nepůsobí nijak rušivě. A ty celostránkové vypadají jako kouzelné vitráže a dceři se náramně líbily.

Knihu Zakletý zámek vydala Městská knihovna Polička. A pokud mají být knihovny posly a centry vzdělanosti, je jí tato knihovna na sto procent.

Naše Hanča dává tři hvězdičky z pěti.

Vločka v plamenech – Jan Č. Galeta Mytago 2017. edice Půlčík

vlockaO herním světě Asterion jsme zde na Kurwa czytaj psali již dvakrát a to v souvislosti se sborníkem příběhů odehrávajících se v herních světech Hry s příběhem Volání divočiny a zcela nedávno s knížečkou Slza pro dračího pána z edice Půlčík. (Více se o Asterionu dozvíte na webech http://asterionrpg.cz a http://asterion-knihy.webnode.cz/.)

Vločka v plamenech je třetí knihou edice Půlčík . I ona se odehrává v herním světě Asterion. Aby také ne, když je jejím autorem jeden z tvůrců Asterionu a spoluautor herních modulů pro tento svět.

Jan Č. Galeta má s psaním příběhů odehrávajících se v herních světech poměrně bohaté zkušenosti. Ať už jde o některé povídky ze sborníků Hry s příběhem, či ve sbírce povídek Marelion, nebo o samostatný román Stíny Erinu Šíp v zádech, jehož je Vločka v plamenech zcela regulérním prequelem.

Zatímco Slza pro dračího pána Haniny Veselé se odehrávala v přístavním městě Plavena, příběh mladé dívky z dobré rodiny která si z nudy hraje na zlodějku, nás přivádí do Erinu, města kterému vládne obchod.

Mladá šlechtična Danuta, kterou její rodina provdala za bohatého obchodníka, si krátí dlouhé dny hádkami s manželem a dlouhé noci pobíháním po střechách Erinu a drobnými krádežemi v palácích bohatých obchodníků či zhýralých šlechticů. Když se pak ve městě objeví nová obchodní gilda, se kterou by její manžel rád navázal obchodní styky, rozhodne se Danuta částečně z nudy, částečně ze zvědavosti zjistit co jsou noví manželovi obchodní partneři zač.

Zdálo by se, že jde o celkem prostou historku a v podstatě je to pravda. Ale pan Galeta je mistr vypravěč a na těch šedesáti osmi stránkách které Vločka v plamenech má, dokáže nejen barvitě vylíčit hlavní postavu a její komplikovaný vztah s manželem, ale především skvělou akční jízdu s detektivní zápletkou a překvapivým rozuzlením. A prostořeká Danuta která nemá pro jedovatou poznámku daleko je natolik silnou postavou, že by utáhla mnohem delší příběh.

Naštěstí je Vločka v plamenech jen prvním dobrodružstvím dívky, která by se mohla stát pro Erin tím, kým se stal Batman pro Gotham.

Jestli mají být kolibříky v edici Půlčík reklamou či upoutávkou na herní svět Asterion a knihy které se v něm odehrávají, měli by být takové, jako je skvělá městská fantasy Vločka v plamenech.

85 %

Jan Procházka