Zakletý Zámek Alena Vorlíčková Městská knihovna Polička 2017

Zakletý zámek je kniha, jejímž prostřednictvím nám její autorka Mgr. Alena Vorlíčková předkládá sedm slovinských pohádkových příběhů. To samozřejmě není náhoda. Autorce Slovinsko a jeho folklor učarovaly a překladům slovinských pohádek se věnuje dlouhodobě. Ostatně má na kontě již dvě knihy věnované slovinským pohádkám. Průvodce pohádkovým Slovinskem a Kouzelná zahrada vyšly již v roce 2009. (Obě s ilustracemi Magdy Štajnerové). Nyní se k slovinským pohádkám autorka vrací znovu, svou novou knihou Zakletý zámek.

Ten tentokrát doprovázejí ilustrace Mgr. Petry Řehové a ještě se k nim v závěru recenze vrátím.

Mgr. Alena Vorlíčková je autorkou projektu podporujícího čtenářství Pohádky pro společné čtení. http://www.spolecnecteni.com/ Ten klade důraz na to, aby si rodiče a děti našli nejen společný čas, kdy budou rodiče dětem knihu číst (například před spaním), ale také o příběhu debatovat a společně nad ním přemýšlet. Protože se tak dítě nejen více sblíží se svým rodičem a rodič se svým potomkem. Ale (pokud je příběh dobře dovyprávěn a pokud jsou položeny ty správné otázky) „může se dítě při společném čtení učit, jak řešit problémy, dozví se, že člověk může chybovat, ale může se i polepšit.“

Tolik k záměrům autorky a nyní již k samotné knize.

Zakletý zámek nám tedy předkládá sedm slovinských pohádek. A jak už to tak u lidových pohádek bývá, jsou to příběhy dost drsné a autorka byť je převyprávěla, rozhodně se je nesnažila nijak zjemňovat. Tak se zde setkáváme s lidožravým obrem, bratry, kteří pro zisk neváhají zabít vlastního sourozence, nebo s krutým vojákem, jenž neváhal krást a zabíjet. Zní vám to ohavně a tvrdě? Ale vzpomeňte si na pohádky Boženy Němcové, nebo horory bratří Grymmů.

Zároveň však a to je u každé pohádky nejdůležitější. Je zlo nejen vždy důsledně potrestáno. Ale především dochází k nápravě a proměně těch, kteří to potřebují. A to je to, co se mají děti z pohádek dozvědět.

Je zajímavé, jak jsou slovinské pohádky mnohdy podobné těm, které nám vyprávěli a četli naši rodiče a prarodiče.

K příběhové stránce knihy bych rád podotkl už jen, že každá ze sedmi pohádek čítá zhruba sedm stran a písmenka jsou natolik velká, že je pohodlně mohou přečíst i děti. Takže se mohou ve čtení s rodiči pěkně střídat.

Myslím, že ani velký font není náhoda a byl autorkou záměrně vybrán, aby podpořil druhý a možná nejdůležitější cíl knihy.

Protože pokud nám má Zakletý zámek představit Slovinské pohádky, má v nás také podnítit chuť si je nejen společně číst, ale také o nich společně s dětmi přemýšlet.

Právě za tím účelem jsou vždy na začátku a na konci každé pohádky otázky, které mají sloužit k zamyšlení nad příběhem, ale také k určité sebereflexi. Zatím co otázky před pohádkou (Například: Co se stane, když je člověk začarovaný? Jaké pohádkové bytosti žijí ve vodě?) mají malého čtenáře či posluchače připravit a navnadit na pohádku. Otázky na konci pohádky (například „Jak se může člověk stát šťastným? Jaký byl pasáček? Jaké měl vlastnosti?“) testují dětskou pozornost, nebo se snaží malé posluchače či čtenáře podnítit k přemýšlení nad principy které nás v životě ovlivňují. Některé otázky zvládne zodpovědět i předškolák, ale s mnohými z nich měla naše šestiletá holčička problém. Proto si myslím, že Zakletý zámek je spíš vhodnější pro děti na prvním stupni základní školy.

Ilustrace Mgr. Petry Řehové v pastelových barvách hezky doplňují každý příběh a rozhodně nepůsobí nijak rušivě. A ty celostránkové vypadají jako kouzelné vitráže a dceři se náramně líbily.

Knihu Zakletý zámek vydala Městská knihovna Polička. A pokud mají být knihovny posly a centry vzdělanosti, je jí tato knihovna na sto procent.

Naše Hanča dává tři hvězdičky z pěti.

Inwigilacja – Remigiusz Mróz – Czwarta Strona 2017

chyłlkaMěl jsem pro Chyłku vymyšlený titul Królowa ciętej riposty ale nakonec jej nepoužiji, protože i když Chyłlka umí setřít protivníka i v obraně, taj ještě častěji je ten, kdo slovní přestřelky začíná a riposta se používá pro břitkou odpověď. Původ slova najdeme v italštině a šermířském slangu. Ale to sem nepatří.
— Každopádně série s Joannou Chyłkou je mojí oblíbenou a těším se každý nový díl. I když po tomto posledním, kdo ví? Remigiusz Mróz se tentokrát s ničím nepáře a hned na prvních pár stranách knihy nás uvede do víru dění. Chyłka poté co zjistila, že je těhotná, se ujme obrany prvního polského džihádisty v historii. Ví totiž, že tento proces bude ostře sledovaný jak veřejností, tak všemi médii a pozornost ostatních právníků a právnických kanceláří a nastávající matce se peníze budou hodit. Hodně peněz. Aby to nebylo tak jednoduché, ukáže se, že Fahad Al-Jassam, který je obviněn z přípravy teroristického útoku na území Polska může být někdo jiný.
— Před cirka desíti lety  se polskému páru na dovolené v Egyptě záhadně ztratil jejich syn, kterého ač byl adoptovaný bezmezně milovali a dlouho se jej neúspěšně pokoušeli najít. Rodiče jsou naprosto skálopevně přesvědčeni, že Fahad je jejich znovu nalezený syn ale ten to popírá.  Je to následkem vymytí mozku v nějakém středisku islámských teroristů nebo si rodiče tak moc přejí návrat svého syna, že se upnou na někoho, kdo jím nemusí být? To je jen jedna ze záhad, kterou musí Chyłka rozhřešit.
— Jiná a více osobní je otázka je identita otce dítěte, kterého tituluje různě. Někdy vetřelec, jindy parazit a tak podobně. Dokonce i svého gynekologa se zeptá, kdy bude možné rozeznat, zda se jedná o parazita nebo parazitku.
—  Celý proces je silně medializovaný, v pozadí je cítit zájem tajných služeb a navíc je do role soudce jmenován  Tatarka, který Chyłku nesnáší a to celý soudní spor ještě posouvá do trochu osobní roviny. A aby toho nebylo málo je Chyłka nucena spolupracovat s týmem z jiné právnické kanceláře.
— Zordon se do toho všeho pilně šprtá na advokátské zkoušky, které už klepou na dveře a mají rozhodnout o jeho dalším životě, zatímco Chyłka zjišťuje, že jí těhotenství komplikuje život více, než je ochotna připustit. Zdá se, že  tento proces bude nejen nejtěžší v její bohaté právnické kariéře ale, že to je proces, který nelze vyhrát. Minimálně v Polsku ne.
— Pátý díl této skvělé série se asi nejvíce vzdálil žánru krimi a je především thrillerem ze soudního prostředí. Autor zde nastoluje otázky xenofobie, nenávisti,  terorismu a boje s ním a především toho, jak hodně a často zasahují do života občanů různé tajné služby a do jaké míry je naše relativní bezpečí vykoupeno stále se zmenšující mírou soukromí. Stane se brzy soukromí jen prázdným pojmem z nedávné historie?
— Kniha je opět napsána svěžím stylem se spoustou odkazů na popkulturu a dějiny. Má svižné tempo a spoustu překvapivých dějových zvratů. Znovu je stěžejní a nejzábavnější vzájemná interakce mezi  Chyłkou  a Zordonem, plná vzájemných slovních přestřelek a různého vzájemného popichování. Tento díl patří z celé pětidílné série k těm silnějším.
— Musím se přiznat, že až u tohoto dílu jsem zjistil, že jsem mylně předpokládal, že slovo ławnik pochází z anglického law a znamená právník ale ve skutečnosti jde o přísedícího u soudu (takové ty soudce z lidu) a  odvozuje se od ławky neboli lavice. Příbuznost češtiny a polštiny může mít i svá úskalí. Víte, že Poláci mají květen už v dubnu, na rozdíl od Rusů, kteří mají říjen až v listopadu?
— Ale abych se opět nezakecal, tak konečný výrok je , že shledávám Remigiusze Mróze vinného ze sepsání výborné a napínavé knihy, kterou vám mohu jen doporučit. Proti rozsudku není odvolání.

Michael Kardos – Dřív než ji najde – Mystery Press 2017

V neděli 22. Září 1991 otřásl malým přímořským městem Silver Bay strašný zločin. Toho večera pořádali Allison a Ramsey Millerovi venkovní sousedskou party. Později v noci, když hosté odešli, opilý Ramsey brutálně zavraždil svou ženu Allison.

Ramsey Miller byl později v noci spatřen v přístavišti. Jeden ze svědků ho viděl v jeho motorovém člunu mířícím na otevřené moře, jak svírá v náručí ranec, který tvarem i velikostí připomínal malé dítě. Ramseyho ani jeho tříletou dceru M už nikdy nikdo neviděl.

Fredonia září 2006. Osmnáctiletá dívka Em. V rámci programu pro ochranu svědků žije v Západní Virginii se svým strýcem a tetou. Proč? Protože její otec Ramsey Miller nebyl nikdy dopaden. Tvrdohlavá a naivní Em poruší všechna bezpečnostní opatření, která pro její dobro její opatrovníci ustanovili a nejen že se sblíží s členem profesorského sboru na místní škole, ale dokonce s ním otěhotní. A kdyby jen to. Em se rozhodne vrátit do Silver Bay a najít svého otce dřív, než on najde ji.

Tolik k základní zápletce.

driveVyprávění se odehrává ve dvou rovinách. Na jednu stranu sledujeme mladou Em, která se snaží vymanit z okovů přísných bezpečnostních pravidel svých opatrovníků. Posléze ji sledujeme do Silver Bay, kde se snaží najít přímé účastníky událostí, které vedly před patnácti lety k zavraždění její matky.

Tou druhou rovinou je příběh Millerových. Celá prostřední část knihy popisuje vztah Ramseyho a Allison. Provede nás celým jejich vztahem. Od jejich seznámení, přes svatbu, nadějí plné manželství, krize a pády, až po ten osudný večer kdy Ramsey Miller svou ženu zavraždil.

V závěru se pak autor vrací k „detektivní“ zápletce a pěkně spojuje minulost s přítomností.

Je zajímavé, že Em minulost svých rodičů neodkrývá postupně, jako ve „správné“ detektivce. Ale ta je čtenáři autorem předložena v celku jako samostatný příběh v příběhu. Takže pátrání Em po minulosti se smrskne do závěrečné třetiny knihy. Což může některým čtenářům vadit.

Pokud mám knihu Dřív, než ji najde k něčemu přirovnat. Tak je to mix rodinného dramatu a kriminálního thrilleru.

První a závěrečná část knihy mi připomínala takové filmové skvosty jako Tajemná řeka, Gone, Baby, gone či Zmizelá. A prostřední část, tedy příběh Ramseyho a Allison Millerových bych připodobnil k rodinným dramatům, jako jsou například filmy Jako malé děti, nebo Nouzový východ.

Závěr knihy se zdál trochu překombinovaný, úplný konec lehce natahovaný a důvod pro dívčino pátrání trochu nelogický. Přesto jsem si knihu užil a příběh manželů Millerových mě bavil o trochu víc než samotné pátrání po minulosti.

Slovy Starého muže s psacím strojem: „Nevybavuji si žádný pocit, který by byl lepší než chvíle, kdy jsem byl v područí příběhu, který konečně získal hlavu a patu – pohlcen fakty a svým vlastním způsobem jejich podávání. Řeknu vám, že je to lepší než narazit na ropu.

A Dřív než ji najde je opravdu silný příběh.

87 %

 

 

 

 

Janet Evanovitch a Lee Goldberg – Štvanice Mystery Press 2017

stvanice-smallKate O’Hareová bývalá mariňačka, agentka FBI a šarmantní, pohledný a drzý lupič gentleman Nick Fox se vrací v druhém dílu podfukářské akční jízdy.

Tentokrát je cílem této nesourodé dvojice Carter Grove. Ten je nejen majitelem opravdu pozoruhodné sbírky kradených uměleckých předmětů, ale především bývalým poradcem prezidenta USA a majitelem prestižní bezpečnostní agentury Black Rhino.

Vzhledem k tomu, že Nick a Kate (nebo spíš Janet Evanovitch a Lee Goldberg) využili tým z předchozího dílu, casting do týmu je tentokrát osekán na minimum a mnohem víc prostoru věnovala autorka samotné akci.

Oproti Podfuku jí Štvanice nabízí mnohem víc. První úkol je celkem jednoduchý. Ukrást vzácnou sošku, kterou si vyžádala čínská vláda a USA ji v rámci udržení dobrých politických vztahů chce Číňanům vrátit. Právě originál téhle sošky má ve svém trezoru Carter Grove. Takže zase přichází na řadu geniální divadelní představení v režii Fox – O’Hareová. Potud tedy nic nového. Jenže pak přijde ta správná jízda.

Carter Grove totiž není jen tak obyčejný nýmand, ale majitel agentury plné ostrých hochů. A muž, který krádež svého majetku nenechá bez odplaty.

Kate a Nick si budou muset poradit nejen s krádeží sošky, ale i s nájemnými zabijáky a dokonce i čínskou policií. Akce stíhá akci a odveta odvetu.

Naštěstí je Kate dcerou bývalého důstojníka a ten (ačkoliv by si mohl užívat důchod) své milované dceři kryje záda.

Štvanice neopouští cestu, kterou si autorka vytyčila už v prvním díle, takže nám znovu nabízí představení, v němž hrají hlavní roli podfuky všeho druhu, humor a nadsázka, ale navíc i spousta akce ve stylu Mission Impossible.

Stejně jako Podfuk si i Štvanice neklade jiný cíl než pobavit. A já se u ní bavil opravdu dobře.

80%

Jan Procházka

 

 

 

Janet Evanovich a Lee Goldberg – Podfuk Mystery Press 2016

Kate O’Hareová je bývalá mariňačka, agentka FBI a tak trochu poděs. (Ostatně jak by ne, když díky svému otci, jenž byl důstojníkem v armádě, vyrůstala na vojenských základnách). Jejím protipólem a zároveň parťákem je šarmantní, pohledný a drzý lupič gentleman Nick Fox. Když jsou tihle dva z moci úřední donuceni ke spolupráci, čtenář se rozhodně nenudí.

Podfuk se skládá ze tří částí. A i když se může někomu zdát, že některá z nich má slabší spád, mně to tak rozhodně nepřipadalo. Protože každá je trochu jiná a má jiné přednosti.

podfuckV té první Kate O’Hareová nahání Nicka Foxe (který jí utíká podobně jako Frank W. Abagnale, tedy vlastně Leonardo DiCaprio ve filmu Chyť mě, když to dokážeš). Velice brzo dojde k tomu, co nám říká anotace knihy. Nick se přidá k FBI a vzápětí on i Kate dostanou svůj první společný úkol. A i když byl hon na lišku docela příjemnou kratochvílí, opravdová zábava začíná až teď. Proč?

Protože najít a přečůrat investičního bankéře, který okradl stát a tím i daňové poplatníky o spoustu dolarů a schoval se neznámo kam, není práce pro dva lidi, ale pro celou partu. A tak nezbývá   Nickovi a Kate (která na většinu jeho kousků nevěřícně zírá jako Alenka v říši divů na mizející kočku Šklíbu) nic jiného, než sestavit tým.

A tak se v druhé části příběhu k partě přidají opravdu jedineční lidé.

Boyd: který se dokáže do své role vžít tak, že je schopen v reklamě na pivo žádat režiséra, aby mu dal popis historie jeho postavy.

Willie: která umí řídit takřka všechno, kromě raketoplánu (i když na většinu z toho nemá ani řidičák).

George: Chlap, který umí postavit honosné viktoriánské sídlo třeba i z krabičky sirek.

A Chris, který pracuje jako maskér a odborník na výbušniny, a pracuje na filmu Vzpoura nemrtvých striptérek.

Samozřejmě, že každý z nich má skill, který Nick a Kate pro svůj podfuk potřebují. Ale každý z nich má také svou minulost a ta je neméně zajímavá. Navíc je docela zábavné pozorovat, jak je ti dva lanaří pro svůj podnik.

No a třetí část je pak samotná velká bouda. Ta se skládá ze dvou částí a obě mají lecos do sebe. Jak ta první, kdy se celý tým pod vedením Nicka zúčastní skvělého únosu bankéřova právníka, anebo ta druhá, kdy celá past sklapne a zloděj padne do rukou zákona.

Příběh pěkně odsýpá a je zábavné sledovat, jak do sebe všechno hezky zapadá. Nick je navíc sympatický darebák a Kate je zase neskutečně prostořeká a drzá. Mezi oběma hrdiny to správně jiskří a o slovní přestřelky rozhodně není nouze.

A i když by příběh mohl lehce sklouznout do krabičky s nápisem Červená knihovna, nestane se tak. A to je dobře.

Protože autorka naštěstí moc dobře ví, že se nesmí brát moc vážně a to celé knize jen prospívá.

Samozřejmě že jsme tu od dob, kdy ve filmu Podraz řádili Paul Newman a Robert Redford, měli podobných příběhů celou řadu, ale nevzpomínám si, že by některý z nich tak hezky smíchal akční, takřka Bondovskou linku s podfukářkou omáčkou, okořeněnou velkou porcí humoru.

80%

 

 

 

 

 

Jana Maffet Šouflová Svitky z Londýnského mostu Straky na vrbě 2014

Jana Maffet Šouflová je známá především jako malířka a ilustrátorka. Popravdě až teď jsem si uvědomil kolik jejích ilustrací z fantasy knížek znám (například Stín modrého býka, Legendy české fantasy a dalších zhruba 70 knih). Ale já se k jejímu psaní dostal, díky povídce z antologie Žena se lvem. Právě v ní jsem poprvé potkal koronera Lioneta z Glastonbury a s ním se poprvé vydal do autorčiny milované Anglie. Naštěstí Jana Maffet Šouflová má jihozápadní Anglii a anglický středověk tak ráda, že se tam vypravila nejen ve výše zmíněné povídce, ale především v povídkovém románu Svitky z Londýnského mostu, jenž je její knižní prvotinou.

Když venkovský šlechtic a námořník Thomas Collingham přijde vinou souhry nešťastných okolností nejen o rodinu, ale i o většinu rodového majetku, má dvě možnosti jak se ke své osobní tragédii postavit. Buď svůj žal utopí v alkoholu a upije se k smrti, anebo přijme nabídku svého patrona a pána Sira Davida Lindsaye a nastoupit do úřadu konstábla Londýnského mostu.

Jak se Thomas rozhodl je jasné a co jej v úřadu konstábla Londýnského mostu potkalo se díky čtyřem případům, které Léta páně 1306 se svým novým přítelem koronerem Lionetem snažil vyšetřit, se dozvíte, pokud se do knihy Svitky z Londýnského mostu pustíte.

A jaké tedy Svitky jsou? Především napínavé. Každý z případů je řádně zamotaný a všechny dají oběma hrdinům  zabrat. Případ desatera smrtí a Případ kočky, která dělala zázraky, jsou skvěle vystavěné detektivní povídky a musím říct, že jsem od Případů Bratra Caedfaela nic podobného nečetl.

Oba hrdinové nemají pro sarkastický komentář, či vtipnou poznámku daleko a tak si milovníci černého humoru přijdou na své a především v první polovině knihy jim jistě několikrát Lionet a Thomas vykouzlí úsměv na tváři.

A most? Most je svět sám pro sebe. Takové město ve městě. Díky pestré směsi tamních obyvatel je opravdu živoucí kulisou všech čtyř příběhů. Však zde kromě řezníků, obchodníků, hospodských a různých šejdířů najdeme také kostel a Bratrstvo mostu. Možná je těch postav a postaviček trochu moc a nepozorný čtenář se v nich může lehce ztrácet. Naštěstí na začátek každého případu autorka umístila cennou pomůcku, tedy seznam postav, které se v daném případu objeví.

Svitky trochu klamou tělem, a i když si i v obou prvních případech může pozorný čtenář všimnout fantastických prvků, druhá polovina knihy je jich plná a čtenář si náhle uvědomí, že nedrží v rukou další klon Vondruškových či Červenákových historických detektivek, ale čistokrevnou historickou fantasy, ve které vedle mluvících hlav či dobrých duchů, nechybí ani klasické bájné bytosti či legendární artefakty.

Zároveň v druhé polovině knihy příběh značně potemní a jak Případ ohnivého salamandra, tak i Případ pěti tančících nebožtíků nenechají čtenáře vydechnout a bude mít o konstábla Thomase a jeho přátele opravdový strach.

A epilogem, jímž je Banket tříkrálový nám Jana Maffet Šouflová jasně vzkazuje, že se na Londýnský most nevypravila naposled.

Závěrem se chci ještě pozastavit nad výpravou knihy. Autorka si (jak se dalo očekávat) knihu sama ilustrovala a tak jsou ilustrace ne obyčejným doplňkem knihy, ale její nedílnou součástí. Straky na Vrbě si v případě Svitků mohou gratulovat ke knize, která je nejen čtivá, ale také krásná.

Svitky z Londýnského mostu jsou autorčinou poctou středověké Anglii a detektivkám o bratru Cadfaelovi  od Ellis Petersové.  Zároveň jsou však i ryzí fantasy, ve které není nouze o takřka pohádkové prvky. Na to by žádný z těch, kdo se chystají Svitky z Londýnského mostu otevřít, neměl zapomenout.

95%

Jan Procházka

Bohové Gothamu – Lyndsay Faye – Paseka 2014

Jako první je třeba zmínit, že název prvního dílu této série je silně zavádějící. Pokud po této knize sáhnete proto, že jste fanoušek Batmana nebo komiksů obecně, tak se dočkáte nemilého překvapení. Děj knihy se míjí s Netopýrovým universem jak geograficky, tak chronologicky.
— Děj této převážně detektivní série se odehrává ve víceméně reálném New Yorku a v době, když ještě velká část jeho domů byla dřevěná. Konkrétně jde o horké léto léta páně Bohové 1845. Mladý barman Timothy Wilde přijde při velkém požáru jak o svůj bar, tak o svoje bydlení, tak o všechny svoje úspory a jeho tvář je navždy do poloviny poznamenaná ohněm.
— Jeho bratr Valentin jej zapíše do řad nově vzniklé policie, které všichni říkají Měděné hvězdy. Má sloužit v jedné z nejhorších čtvrtí již tak nevlídné metropole. A ani si nestačí na svůj nový odznak zvyknout, kdy do jeho života vstoupí mladičká dívenka a s ní hrůzná záhada dětských mrtvolek. zejména díky ní, se jeho pátrání po sériovém vrahu dětí, stává velmi osobní záležitostí.
— Nebudu vám tajit, že tempo vyprávění až do strhujícího finále není úplně nejrychlejší ale autorka toto oldskoolovější tempo bohatě vyvažuje tím, jak skvěle buduje atmosféru stařičkého New Yorku a dobře zvolenými a bohatě prokreslenými postavami. Všechny ty nevěstince a brlohy, nálevny a kostely, chudobince a špinavé ulice na vás ze stránek knihy přímo vystupují a vy málem cítíte všudypřítomnou špínu a chudobu, která na vás útočí za každým druhým rohem.
— Nakonec musím konstatovat, že jsem opravdu rád, že jsem se nedal odradit velmi pozvolným začátkem a že by tato série nemusela být vůbec špatná, pokud si autorka slušně položenou laťku udrží.

 

Ymar – Magdalena Maria Kałużyńska -Fox Publishing 2010

Ymar je celkem originální polský horror. Kniha získala v roce 2010 cenu nejlepší polská kniha v anketě čtenářů webu Grabarz Polski (Polský hrobař – web zaměřený na horror a thriller) a v roce 2011 titul Kniha na léto – kategorie thriller / horror webového portálu granice.pl. a na polské knihomolské sociální síti Lubimyczytać.pl se hodnocení této knihy pohybuje mezi dvěma póly. Hodně nízkého a hodně vysokého hodnocení.
— A jak bych knihu hodnotil já? Také já jsem rozpolcen jak shnilý zombík po polaskání ostrou katanou. jednotliví ingredience (originální způsoby vražd, tajemné okolnosti, interakce mezi postavami, postavy, atd…) fungují celkem dobře, tempo i atmosféra vyprávění je povedená ale nějak to správně nefunguje dohromady. Nebo alespoň v mém případě to nějak nezapadlo do sebe. Ale v rámci objektivity s musím přiznat, že jsem měl mezi jednotlivým čtením větší pausy než obvykle mívám. což mohlo mít dopad na zážitek z knihy.
— Na druhou stranu nelze paní Magdaleně upřít, že píše dobře a její vyprávění má slušnou flow a občasné spíše černější fórky nejsou moc prvoplánové a že nepoužívá stokrát omleté strašidelné propriety a tak namísto vousaté šestset šedesát šestky si hraje s číslem sedm a i další detaily má originálnější než většina spisovatelů v tomto žánru. Pochválit také musím uvěřitelné a inteligentní dialogy a to jak postav z masa a kostí, tak i těch, u kterých to zas tak jisté není.

Šinjú – Laura Joh Rowland – Metafora 2008

HIstorická detektivka z období éry 徳川 (tokugawa). Jde o první knihu ze série příběhů, kde vystupuje Sano Ičiró, jehož policejní kariéru mapují další knihy z této série.
— Sano je ve svém úřadě jen několik dnů a hned je nucen se úředně vypořádat se šinjú (smíšená sebevražda). Snad aby ukázal, že nové koště dobře mete, dojde se podívat na mrtvolu. Překvapivě zjistí, že utopenec nemá v plicích ani deci vody, což moc nejde do kupy s motivem sebevraždy z lásky. Vypraví se i do rodiny mrtvé dívky a tam mu je nenápadně naznačeno, že nemá strkat nos do rodinných záležitostí. Po návratu do práce mu něco podobného naznačí i jeho nadřízený.
— Mladý policista se stále více a více začíná potýkat mezi hluboce zakořeněnou úctou k nadřízeným a bezpodmínečnou poslušností a touhou zjistit pravdu. Začíná sledovat několik stop a případ se začíná zamotávat. Sano se při pátrání po vrahovi potencionálního mileneckého páru dostává mezi různé lidi a do různých zajímavých prostředí. Jak charaktery vedlejších postav, tak interiéry a exteriéry jsou pěkně popsané a autorka se občas zaměří na různé aspekty fungování feudální japonské společnosti.
— Kolem hlavního hrdiny se začínají objevovat další mrtvoly a on sám se dostává stále víc do problémů. Je dosti rozpolcen mezi tím, že tyto mrtvoly má na svědomí jeho touha po nalezení pravdy a ptá se sám sebe, zda cena za objasnění smrti dvou lidí není příliš vysoká. Když během pátrání po vrahovi nejenže odhalí jedno malé špinavé tajemství ale je svědkem přípravy státního puče začne jít do tuhého.
—  Vrah na něho hodí svoji poslední vraždu a z policisty se rázem stává lovná zvěř. Teď je vážně v rejži. Jen o vlásek unikne svým někdejším podřízeným a pomalu se začíná smiřovat s tím, že musí bojovat o svůj holý život a rodinnnu čest a jeho šance jsou velice mizivé. Pokusí se získat pádný důkaz pro své pátrání ale je odhalen a vrah se rozhodne s ním skoncovat jednou provždy. Zkusí tedy ještě naposledy zariskovat a vyjde mu to. Ve finále zachrání život šógúnovi, který jej později rehabilituje.
—  Autorce s podařilo pěkně skloubit poměrně svižný děj s klidnějšími pasážemi, kde se buď zaobírá psychickými pohnutkami postav nebo čtenáře seznamuje s různými aspekty života v historickém Japonsku. Tato doba, plná vojáků, kteří neválčí, rozbujelého státního aparátu s rozsáhlou byrokracií, kastovní systém a všudypřítomní špiclové, intelektuálové ve vyhnanství a propletený systém vzájemných služeb a protislužeb, vše nezdravě bublající v nedobrovolné izolaci od okolního světa připomíná nedávno minulou dobu, zde v české kotlině.
— Pokud se zajímáte o Japonsko a jeho historii a kulturu jen okrajově, dozvíte se spoustu nových faktů. Pokud už o této zemi, její historii a tradicích už lecos víte, většinu z těch věcí budete znát ale na druhou stranu si asi víc užijete samotný příběh. Trošku mně vadilo, že díky tomu, že jsem dopředu věděl, že jde o knihu z větší série, tak jsem „tušil“, že hlavní hrdina nemůže zemřít a nebyl jsem závěru knihy tak napnutý, jak bych byl býval. xD Nicméně, mohu všem tuto knihu s klidným svědomím doporučit. Ať mi Kappa sežere játra jestli to není dobrý příběh! A těším se až se začtu do dalších příběhů ze země vycházejícícho slunce.

Amberville – Tim Davys – Odeon 2009

Amberville je město, které pod na první pohled obyčejným a pokojným zevnějškem skrývá spoustu špíny, násilí a temných tajemství. A narušit váš spokojený a do poslední doby bezstarostný život může cokoliv. Třeba návštěva největšího mafiánského bosse, který vám dá zdánlivě neřešitelný úkol, který musíte splnit, jinak se vám pomstí na vaší milované ženě.
— A vám nezbývá nic jiného než se zkontaktovat s dávnými přáteli z dob, kdy jste se ještě neměli tak dobře a proto jste se pohybovali na temné straně města. Čí více se hlavní hrdina dostává k splnění náročného úkolu a odhalení největšího a nejtemnějšího tajemství města Amberville, tím víc na povrch vyplouvá antagonismus v partě bývalých kumpánů a také různá tajemství a hříšky z dětství a mládí nejen hlavního hrdiny.
— Kniha výborně navazuje na klasiky žánru noir a v knize se dynamicky střídá obyčejné fyzické násilí s rafinovaným psychickým terorem. Autor, který překvapivě do doby, kdy se rozhodl napsal knihu, žádnou sám nepřečetl. tedy pokud nepočítáte komiksy a grafické romány. Skvěle si hraje s hlavními postavami, kdy je čtenář po některých kapitolách nucen zcela přehodnotit svůj pohled nejen na hlavního hrdinu ale i na charakter a chování jiných postav. A ty nejsou většinou moc sympatické. Spíše naopak. Boj o moc, intriky a manipulace prostupují celým městem jako pojivo, které drží vše pohromadě.
— Ani si nevzpomenu, zda v příběhu najdeme nějakého kladného hrdinu. Možná tak v začátku příběhu a v další části vám autor ukáže, že všechno je jinak a daná postava není zas tak fajn, jak jste si ještě před pár stránkami mysleli. Některé scény knihy jsou hodně mrazivé a i když někteří hrdinové knihy se hodně snaží být hodní a slušní plyšáci tak se často dočkáme velice nepříjemných překvapení. A kurwa! Já se úplně zapomněl zmínit, že v celé knize vystupují pouze humanoidní plyšáci, což celý příběh posouvá trošku jinam a navozuje atmosféru ztráty dětství a ideálů.