Jana Maffet Šouflová Svitky z Londýnského mostu Straky na vrbě 2014

Jana Maffet Šouflová je známá především jako malířka a ilustrátorka. Popravdě až teď jsem si uvědomil kolik jejích ilustrací z fantasy knížek znám (například Stín modrého býka, Legendy české fantasy a dalších zhruba 70 knih). Ale já se k jejímu psaní dostal, díky povídce z antologie Žena se lvem. Právě v ní jsem poprvé potkal koronera Lioneta z Glastonbury a s ním se poprvé vydal do autorčiny milované Anglie. Naštěstí Jana Maffet Šouflová má jihozápadní Anglii a anglický středověk tak ráda, že se tam vypravila nejen ve výše zmíněné povídce, ale především v povídkovém románu Svitky z Londýnského mostu, jenž je její knižní prvotinou.

Když venkovský šlechtic a námořník Thomas Collingham přijde vinou souhry nešťastných okolností nejen o rodinu, ale i o většinu rodového majetku, má dvě možnosti jak se ke své osobní tragédii postavit. Buď svůj žal utopí v alkoholu a upije se k smrti, anebo přijme nabídku svého patrona a pána Sira Davida Lindsaye a nastoupit do úřadu konstábla Londýnského mostu.

Jak se Thomas rozhodl je jasné a co jej v úřadu konstábla Londýnského mostu potkalo se díky čtyřem případům, které Léta páně 1306 se svým novým přítelem koronerem Lionetem snažil vyšetřit, se dozvíte, pokud se do knihy Svitky z Londýnského mostu pustíte.

A jaké tedy Svitky jsou? Především napínavé. Každý z případů je řádně zamotaný a všechny dají oběma hrdinům  zabrat. Případ desatera smrtí a Případ kočky, která dělala zázraky, jsou skvěle vystavěné detektivní povídky a musím říct, že jsem od Případů Bratra Caedfaela nic podobného nečetl.

Oba hrdinové nemají pro sarkastický komentář, či vtipnou poznámku daleko a tak si milovníci černého humoru přijdou na své a především v první polovině knihy jim jistě několikrát Lionet a Thomas vykouzlí úsměv na tváři.

A most? Most je svět sám pro sebe. Takové město ve městě. Díky pestré směsi tamních obyvatel je opravdu živoucí kulisou všech čtyř příběhů. Však zde kromě řezníků, obchodníků, hospodských a různých šejdířů najdeme také kostel a Bratrstvo mostu. Možná je těch postav a postaviček trochu moc a nepozorný čtenář se v nich může lehce ztrácet. Naštěstí na začátek každého případu autorka umístila cennou pomůcku, tedy seznam postav, které se v daném případu objeví.

Svitky trochu klamou tělem, a i když si i v obou prvních případech může pozorný čtenář všimnout fantastických prvků, druhá polovina knihy je jich plná a čtenář si náhle uvědomí, že nedrží v rukou další klon Vondruškových či Červenákových historických detektivek, ale čistokrevnou historickou fantasy, ve které vedle mluvících hlav či dobrých duchů, nechybí ani klasické bájné bytosti či legendární artefakty.

Zároveň v druhé polovině knihy příběh značně potemní a jak Případ ohnivého salamandra, tak i Případ pěti tančících nebožtíků nenechají čtenáře vydechnout a bude mít o konstábla Thomase a jeho přátele opravdový strach.

A epilogem, jímž je Banket tříkrálový nám Jana Maffet Šouflová jasně vzkazuje, že se na Londýnský most nevypravila naposled.

Závěrem se chci ještě pozastavit nad výpravou knihy. Autorka si (jak se dalo očekávat) knihu sama ilustrovala a tak jsou ilustrace ne obyčejným doplňkem knihy, ale její nedílnou součástí. Straky na Vrbě si v případě Svitků mohou gratulovat ke knize, která je nejen čtivá, ale také krásná.

Svitky z Londýnského mostu jsou autorčinou poctou středověké Anglii a detektivkám o bratru Cadfaelovi  od Ellis Petersové.  Zároveň jsou však i ryzí fantasy, ve které není nouze o takřka pohádkové prvky. Na to by žádný z těch, kdo se chystají Svitky z Londýnského mostu otevřít, neměl zapomenout.

95%

Jan Procházka

Bohové Gothamu – Lyndsay Faye – Paseka 2014

Jako první je třeba zmínit, že název prvního dílu této série je silně zavádějící. Pokud po této knize sáhnete proto, že jste fanoušek Batmana nebo komiksů obecně, tak se dočkáte nemilého překvapení. Děj knihy se míjí s Netopýrovým universem jak geograficky, tak chronologicky.
— Děj této převážně detektivní série se odehrává ve víceméně reálném New Yorku a v době, když ještě velká část jeho domů byla dřevěná. Konkrétně jde o horké léto léta páně Bohové 1845. Mladý barman Timothy Wilde přijde při velkém požáru jak o svůj bar, tak o svoje bydlení, tak o všechny svoje úspory a jeho tvář je navždy do poloviny poznamenaná ohněm.
— Jeho bratr Valentin jej zapíše do řad nově vzniklé policie, které všichni říkají Měděné hvězdy. Má sloužit v jedné z nejhorších čtvrtí již tak nevlídné metropole. A ani si nestačí na svůj nový odznak zvyknout, kdy do jeho života vstoupí mladičká dívenka a s ní hrůzná záhada dětských mrtvolek. zejména díky ní, se jeho pátrání po sériovém vrahu dětí, stává velmi osobní záležitostí.
— Nebudu vám tajit, že tempo vyprávění až do strhujícího finále není úplně nejrychlejší ale autorka toto oldskoolovější tempo bohatě vyvažuje tím, jak skvěle buduje atmosféru stařičkého New Yorku a dobře zvolenými a bohatě prokreslenými postavami. Všechny ty nevěstince a brlohy, nálevny a kostely, chudobince a špinavé ulice na vás ze stránek knihy přímo vystupují a vy málem cítíte všudypřítomnou špínu a chudobu, která na vás útočí za každým druhým rohem.
— Nakonec musím konstatovat, že jsem opravdu rád, že jsem se nedal odradit velmi pozvolným začátkem a že by tato série nemusela být vůbec špatná, pokud si autorka slušně položenou laťku udrží.

 

Ymar – Magdalena Maria Kałużyńska -Fox Publishing 2010

Ymar je celkem originální polský horror. Kniha získala v roce 2010 cenu nejlepší polská kniha v anketě čtenářů webu Grabarz Polski (Polský hrobař – web zaměřený na horror a thriller) a v roce 2011 titul Kniha na léto – kategorie thriller / horror webového portálu granice.pl. a na polské knihomolské sociální síti Lubimyczytać.pl se hodnocení této knihy pohybuje mezi dvěma póly. Hodně nízkého a hodně vysokého hodnocení.
— A jak bych knihu hodnotil já? Také já jsem rozpolcen jak shnilý zombík po polaskání ostrou katanou. jednotliví ingredience (originální způsoby vražd, tajemné okolnosti, interakce mezi postavami, postavy, atd…) fungují celkem dobře, tempo i atmosféra vyprávění je povedená ale nějak to správně nefunguje dohromady. Nebo alespoň v mém případě to nějak nezapadlo do sebe. Ale v rámci objektivity s musím přiznat, že jsem měl mezi jednotlivým čtením větší pausy než obvykle mívám. což mohlo mít dopad na zážitek z knihy.
— Na druhou stranu nelze paní Magdaleně upřít, že píše dobře a její vyprávění má slušnou flow a občasné spíše černější fórky nejsou moc prvoplánové a že nepoužívá stokrát omleté strašidelné propriety a tak namísto vousaté šestset šedesát šestky si hraje s číslem sedm a i další detaily má originálnější než většina spisovatelů v tomto žánru. Pochválit také musím uvěřitelné a inteligentní dialogy a to jak postav z masa a kostí, tak i těch, u kterých to zas tak jisté není.

Šinjú – Laura Joh Rowland – Metafora 2008

HIstorická detektivka z období éry 徳川 (tokugawa). Jde o první knihu ze série příběhů, kde vystupuje Sano Ičiró, jehož policejní kariéru mapují další knihy z této série.
— Sano je ve svém úřadě jen několik dnů a hned je nucen se úředně vypořádat se šinjú (smíšená sebevražda). Snad aby ukázal, že nové koště dobře mete, dojde se podívat na mrtvolu. Překvapivě zjistí, že utopenec nemá v plicích ani deci vody, což moc nejde do kupy s motivem sebevraždy z lásky. Vypraví se i do rodiny mrtvé dívky a tam mu je nenápadně naznačeno, že nemá strkat nos do rodinných záležitostí. Po návratu do práce mu něco podobného naznačí i jeho nadřízený.
— Mladý policista se stále více a více začíná potýkat mezi hluboce zakořeněnou úctou k nadřízeným a bezpodmínečnou poslušností a touhou zjistit pravdu. Začíná sledovat několik stop a případ se začíná zamotávat. Sano se při pátrání po vrahovi potencionálního mileneckého páru dostává mezi různé lidi a do různých zajímavých prostředí. Jak charaktery vedlejších postav, tak interiéry a exteriéry jsou pěkně popsané a autorka se občas zaměří na různé aspekty fungování feudální japonské společnosti.
— Kolem hlavního hrdiny se začínají objevovat další mrtvoly a on sám se dostává stále víc do problémů. Je dosti rozpolcen mezi tím, že tyto mrtvoly má na svědomí jeho touha po nalezení pravdy a ptá se sám sebe, zda cena za objasnění smrti dvou lidí není příliš vysoká. Když během pátrání po vrahovi nejenže odhalí jedno malé špinavé tajemství ale je svědkem přípravy státního puče začne jít do tuhého.
—  Vrah na něho hodí svoji poslední vraždu a z policisty se rázem stává lovná zvěř. Teď je vážně v rejži. Jen o vlásek unikne svým někdejším podřízeným a pomalu se začíná smiřovat s tím, že musí bojovat o svůj holý život a rodinnnu čest a jeho šance jsou velice mizivé. Pokusí se získat pádný důkaz pro své pátrání ale je odhalen a vrah se rozhodne s ním skoncovat jednou provždy. Zkusí tedy ještě naposledy zariskovat a vyjde mu to. Ve finále zachrání život šógúnovi, který jej později rehabilituje.
—  Autorce s podařilo pěkně skloubit poměrně svižný děj s klidnějšími pasážemi, kde se buď zaobírá psychickými pohnutkami postav nebo čtenáře seznamuje s různými aspekty života v historickém Japonsku. Tato doba, plná vojáků, kteří neválčí, rozbujelého státního aparátu s rozsáhlou byrokracií, kastovní systém a všudypřítomní špiclové, intelektuálové ve vyhnanství a propletený systém vzájemných služeb a protislužeb, vše nezdravě bublající v nedobrovolné izolaci od okolního světa připomíná nedávno minulou dobu, zde v české kotlině.
— Pokud se zajímáte o Japonsko a jeho historii a kulturu jen okrajově, dozvíte se spoustu nových faktů. Pokud už o této zemi, její historii a tradicích už lecos víte, většinu z těch věcí budete znát ale na druhou stranu si asi víc užijete samotný příběh. Trošku mně vadilo, že díky tomu, že jsem dopředu věděl, že jde o knihu z větší série, tak jsem „tušil“, že hlavní hrdina nemůže zemřít a nebyl jsem závěru knihy tak napnutý, jak bych byl býval. xD Nicméně, mohu všem tuto knihu s klidným svědomím doporučit. Ať mi Kappa sežere játra jestli to není dobrý příběh! A těším se až se začtu do dalších příběhů ze země vycházejícícho slunce.

Amberville – Tim Davys – Odeon 2009

Amberville je město, které pod na první pohled obyčejným a pokojným zevnějškem skrývá spoustu špíny, násilí a temných tajemství. A narušit váš spokojený a do poslední doby bezstarostný život může cokoliv. Třeba návštěva největšího mafiánského bosse, který vám dá zdánlivě neřešitelný úkol, který musíte splnit, jinak se vám pomstí na vaší milované ženě.
— A vám nezbývá nic jiného než se zkontaktovat s dávnými přáteli z dob, kdy jste se ještě neměli tak dobře a proto jste se pohybovali na temné straně města. Čí více se hlavní hrdina dostává k splnění náročného úkolu a odhalení největšího a nejtemnějšího tajemství města Amberville, tím víc na povrch vyplouvá antagonismus v partě bývalých kumpánů a také různá tajemství a hříšky z dětství a mládí nejen hlavního hrdiny.
— Kniha výborně navazuje na klasiky žánru noir a v knize se dynamicky střídá obyčejné fyzické násilí s rafinovaným psychickým terorem. Autor, který překvapivě do doby, kdy se rozhodl napsal knihu, žádnou sám nepřečetl. tedy pokud nepočítáte komiksy a grafické romány. Skvěle si hraje s hlavními postavami, kdy je čtenář po některých kapitolách nucen zcela přehodnotit svůj pohled nejen na hlavního hrdinu ale i na charakter a chování jiných postav. A ty nejsou většinou moc sympatické. Spíše naopak. Boj o moc, intriky a manipulace prostupují celým městem jako pojivo, které drží vše pohromadě.
— Ani si nevzpomenu, zda v příběhu najdeme nějakého kladného hrdinu. Možná tak v začátku příběhu a v další části vám autor ukáže, že všechno je jinak a daná postava není zas tak fajn, jak jste si ještě před pár stránkami mysleli. Některé scény knihy jsou hodně mrazivé a i když někteří hrdinové knihy se hodně snaží být hodní a slušní plyšáci tak se často dočkáme velice nepříjemných překvapení. A kurwa! Já se úplně zapomněl zmínit, že v celé knize vystupují pouze humanoidní plyšáci, což celý příběh posouvá trošku jinam a navozuje atmosféru ztráty dětství a ideálů.

Morderstwo jako dzieło sztuki – David Morrell – Albatros 2014

češtině vyšlo pod názvem Na hraně temnoty. Originální název odkazuje na stejnojmennou knihu Thomase de Quinceyho, který je hlavní hrdinou nejen úvodní knihy stejnojmenné série a i známá kniha v příběhu hraje velkou roli.
— Thomas de Quincey byl nejznámější viktoriánský spisovatel a narkoman, který se proslavil dvěma knihami. První z nich byla Zpověď (anglického) požívače opia a díky ní dostal i přezdívku Opiumista. A druhou je Vražda jako krásné umění, kde popisuje brutální vraždu na Ratcliffe Highway a její všechny okolnosti s fascinací nemálo připomínající současnou literaturu o sériových vrazích, která už v knihkupectvích dokáže obsadit samostatný regál.
— Děj příběhu začíná mnoho let po této události ale neznámý vrah věrně kopíruje vraždy, které náš hrdina tak mistrně popsal. Proto je také jedním z hlavních podezřelých. Přesto jej dvojice hlavních vyšetřovatelů vezme na místo činu a později i na druhé místo činu, poté co neznámý vrah zopakuje i druhou z vražd, které se odehrály před desítkami let. Možná je to způsobeno tím, že Thomase doprovází jeho sympatická dcera, která se o něho stará.
— Druhá vražda, která počtem mrtvých i brutalitou překonává svůj vzor vyvolá paniku v celém Londýně a lidí se zmocní strach. Jelikož vrah, který provedl původní vraždy na Ratcliffe Highway byl dopaden a popraven, tak nemohlo jít o stejnou osobu. Nebo ano a vrah vraždí ze záhrobí? Ministr Lord Palmerston dá de Quinceyho zavřít do vězení a i tam se jej někdo pokusí zabít. De Quincy se v obavě o svůj život pokusí o útěk při převozu z vězení a útěk se mu zdaří. Pomocí sítě londýnských žebráků se mu podaří kontaktovat svoji dceru Emily a společně s ní a oběma detektivy ve velkém finále dopadnou vraha a zabrání pokusu o vyvolání chaosu po atentátu na sklad opia Východoindické společnosti v londýnských docích.
— Kniha bravurně líčí viktoriánský Londýn a to převážně jeho temnější a chudší část. Díky flashbackům vraha se nejen dozvídáme o jeho motivaci ale dostaneme se také do Indie, kde britská armáda držela ochrannou ruku nad obchodem s opiem provozovaným právě Východoindickou společností. Určitě si zamilujete dceru hlavního hrdiny Emily, která přináší do zatuchlého měšťáckého prostředí viktoriánské Anglie svěží vítr klíčícího feminismu a moderního pohledu na svět. Ač se autor snaží jazykem zůstávat ve viktoriánské Anglii, tempo vyprávění má moderně svižné. Rozumná míra společenské kritiky a sociální tématiky nevadí, ba spíše jen dokresluje temnou a depresivní náladu viktoriánské metropole.
— Ač kniha spadá spíše mezi „lehčí“ četbu není nijak plytká a rozhodně ji mohu doporučit. Jen nevím, zda mohu vzhledem k překroucenému názvu, laciné obálce a dalším drobnostem doporučit i český překlad této skvělé knihy. Takže pokud nemáte problém s čtením knih v angličtině, sáhněte spíše po originále.

Mapa vražd v Ratcliffe Highway

Mysterium tremendum – Sebastian Rainer – Panteon 2015

Když jsem si prosvištěl hodnocení na databázi knih, tak jsem se chvíli rozmýšlel, zda se do knihy vůbec pouštět, protože zde převládalo negativní hodnocení. Nakonec to zas tak velká katastrofa nebyla ale chápu, že ten kdo knihu četl v době vydání a hlavně mystifikační masáže ve stylu Blair Witch, tak asi své zklamání dával najevo razantněji.
— Nakonec šlo o průměrnou kopírku (těch povedenějších) klasických samizdatových románů z doby ruské okupace. jediné čím se příběh liší od tohoto schématu je to, že místní fízl je vykreslen v celkem příznivém světle až se sympatiemi. Jinak zde máme jak slušnou dávku mystiky, tak drobné konspirační narážky mezi řádky, tak líčení běžného života osmdesátkové vesnice někde v Beskydech či kde.
— Příjemným bonusem jsou pasáže o výtvarném umění a to zejména o jednom slavném tizianově obraze. Jinak tato kniha rozhodně nikoho neohromí ale ani neznechutí tak, že by ji odložil a nedočetl. Prostě slušné řemeslo. Podobně by se dal hodnotit i krátký film, který byl natočen jako součást PR této knihy a který je stále možné shlédnout na webu csfd.cz.

František Kotleta – Velké problémy v malém Vietnamu Epocha 2016.

Velké problémy v Malém Vietnamu jsou vlastně volným pokračováním Františkovi povídkové knihy Příliš dlouhá swingers party. Takže se znovu setkáváme s Tomášem Koskem, který vyšetřuje (nejen pro vládu) zločiny které zavání magií a nadpřirozenem.

Tentokrát jde o únos dcery českého premiéra. A Kosek to nebude mít zrovna lehké.

Po lehce chaotickém začátku, kdy jsem měl trošku problém se zorientovat, se děj přenesl ze zahraničí do Prahy a začala klasická splatterová jízda. Akce střídá akci, hláška střídá hlášku a tak to mají Kulhánkovi pohrobci rádi.

Nicméně já oceňuji především autorův nápad využít vietnamskou komunitu a čínskou mytologii, což dává jinak tak častokrát vytěžené zápletce svěží vítr do plachet.

Také se mi líbí, že ač postavil vedle Tomáše Koska úplně novou parťačku, nezapomněl ani na postavy které známe z povídek.

Také musím pochválit autora za všechny bojové akce. Nejlepší je ovšem bitva o Anděl, ta je snad nejpovedenější ze všech které Kotleta napsal. Živě vidím jak Jesenický Mauglí s naostřenou tužkou v jedné a s poznámkovým blokem v druhé ruce pochoduje mezi KFC, synagogou a obchodním centrem Anděl a plánuje tažení jako novodobý generál Patton.

A jako jeden z těch, kteří bydlí na Praze 6. Dávám palec nahoru za Dejvice.

Vlastně kromě rozpačitého začátku nemám knize co vytknout. Jako akční jednohubka svůj účel stoprocentně splnila a „sexuální magie“ nesoucí se v duchu povídek, na něž Velké problémy navazují je příjemnou třešničkou na dortu.

78%

Autor recenze Jan Procházka

 

Jackaby -William Ritter – Host 2015

— Do New Fiddlehamu na vlastní nebezpečí.
— Píše se rok 1892 a Abigail Rooková přicestovala do New Fiddlehamu v Nové Anglii. Město terorizuje sériový vrah a mladá dívka s dobrodružstvím v krvi se po boku nedostižného detektiva R.F.Jackabyho vydává po jeho stopě.
— Příběh, který nám začínající autor, (ale především muž který vystudoval folklor na Oregonské univerzitě) předkládá, není nijak objevný.
— I když je Jackaby příjemně excentrický není hlavní hrdince (která vlastně celý příběh vypráví) až takovým partnerem jak by si zasloužil a je ho zkrátka málo. Hlavní hrdinka je vlastně taky celkem sympatická (a kdyby se stále nelitovala a neomílala stále dokola svou minulost) člověk by ji měl ještě raději. To je jedna z věcí, které tak jako i neustálé opakování již jednou vyřčených faktů příběh hodně ubíjí.
— Detektivní zápletka je bohužel dost průhledná. A bystřejší čtenář velice brzy odhalí kdo je kdo a pak už jen čeká, až ke stejnému poznání doklopýtá detektiv se svou asistentkou.
Vlastně jediným přínosem celé knihy je kromě špetky spíše situačního humoru, to že autor využil své studium folkloru a osadil svůj New Fiddleham neotřelou sbírkou irských mýtických bytostí. (Ale ani to není nic, co bychom neznali například z geniální knihy Američtí bohové.)
— Ke všemu čtení kazí dost odbytý překlad. Používat moderní spojení jako například „klučičí šaty“ se u fantasy, která se odehrává v roce 1892, by se prostě nemělo. A ne, v textu se to neztratí, i když jde o jednoduchou oddychovku.
— Jackaby je prezentován jako Young Adoult a v tomto ranku, jde přeci jen o svěží dílko, které se mohlo stát jakousi alternativou všem dystopickým a upírským ságám. Přesto se domnívám, že nejde o žádný zázrak a své dceři (až na to bude mít věk) spíš raději doporučím Amélii Petry Neomillnerové.
60%
A ještě malá ukázka z knihy.

Temné lesy – Harlan Coben

Do čtení této knihy jsem se pustil víceméně zcela na slepo. Měl jsem jen nejasné tušení, že jsem někde už jméno Harlan Coben zahlédl ale jistý jsem si nebyl. Ale anotace nevypadala špatně, tak jsem to zkusil.
— A kupodivu jsem byl spokojen. Kniha byla mírně nad průměrem a během čtení jsem nenarazil na nic, co by mi vysloveně vadilo. Kniha je celkem dobře namíchaným mixem společenského románu, detektivky a duchařské historie.
— Vyprávění má dvě hlavní dějové linky a stejně tak i dvě hlavní časové roviny. V první dějové lince hlavní hrdina zastupuje mladou chudou černoškou striptérku / prostitutku v procesu s bohatými bílými vysokoškoláky, kteří ji na školním večírku znásilnili. Rodiče studentů se snaží použít všech možných prostředků aby své potomky ochránili před odsouzením.
— Když je hlavní hrdina přizván k identifikaci těla neznámého mrtvého, poznává vám něm svého přítele z mladosti, o kterém se domníval, že je mrtvý. Měl být zavražděn společně s jeho sestrou v táboře, který sousedil s temnými lesy a tyto vraždy byly první v řadě, které spáchal dnes již odhalený a odsouzený sériový vrah.
— Příběh se poté začíná více a více zamotávat. Hlavní hrdina se začne znovu setkávat se spoustou lidí ze své minulosti a pátrání, které hrdina rozjede se začne ubírat hluboko do minulosti nejen jeho vlastní rodiny. Má podezření, že téměř všichni mu lžou, klamou jej nebo si spoustu informací nechávají sami pro sebe. Když nebyl až do nedávné doby mrtvý jeho přítel, pak ani jeho sestra nemusí být mrtvá. Čemu tedy věřit?