Sztywny – Michał Gołkowski – Fabryka Słów 2015

sztywny-coverStywny je čtvrtý díl výtečné série inspirované hrou S.T.A.L.K.E.R. a Stywny (dalo by se to přeložit například jako Tvrďák) je přezdívkou hlavního hrdiny o kterém je tato kniha. Musím říct, že svým chováním, svou mluvou a svou morálkou, připomíná Stywny spíše Bratrstvo kočičí pracky než Rychlé šípy. Asi by jste nechtěli mít takového kámoše jako je tento týpek.
— První část knihy vás asi nebude tolik bavit, protože se většinou odehrává mimo radioaktivní zónu plnou tajemných artefaktů a nebezpečných mutantů. Jen sledujeme, jak se náš hlavní hrdina potácí mezi alkoholem a smažením a také mezi různými ženami, se kterými si hojně užívá divokého sexu.
— Sice jsme svědky jedné výpravy do zóny ale ta se moc dobře nevyvede a Stywny se dostane do nezáviděníhodné situace, kdy dluží jednomu z mafiánských bossů  litr v dolarech. Což je částka, která se i pro stalkera s mnohem lepší životasprávou a odpovědnějším přístupem k financích je docela vysoká částka. nejen tento fakt ale i další věci a jeho ne zrovna ideální povaha našemu hrdinovi dost začíná lézt na mozek a svým dosti zkratkovitým jednáním si vyrábí další a další nepřátele.
— Někde za druhou polovinou knihy se příběh parádně rozjede a i když asi hlavní zápletku příběhu uhodnete dosti brzo, tak to jak autor finále příběhu zpracoval, tak vás donutí přehodnotit jak tuto knihu, tak i hlavního hrdinu. Poslední třetina knihy je opravdu skvělá a bohatě vám vynahradí trošku nepříjemný a pomalejší rozjezd. Michał opravdu akční scény umí a vy ho budete blahoslavit.
— Zejména v druhé půli se kniha čte velmi dobře, tempo vyprávění je  pěkně svižné a čtenářský zážitek umocňuje nejsoučasnější jazyk plný slangových výrazů a popkulturních odkazů. Prostě ideální oddechová záležitost pro fanoušky sci-fi a zejména Zóny. Z prvních čtyř dílů stalkerské série, které všechny psal Michał Gołkowski jsem četl tři. Kromě této ještě Ołowiany świt a Droga donikąd. Ruku do ohně dám a s klidným srdcem doporučím všechny tři. Navíc jak je u vydavatelství Fabryka Słów nepsaným pravidlem, kniha je velice parádně zpracovaná po grafické stránce a to včetně ilustrací uvnitř knihy.

1520529098774

Téměř celá série. Obrázek použit z blogu unserious.pl s laskavým svolením majitelky

Tiráž
Originální titul: Sztywny
Vydala: Fabryka Słów  v roce 2015
Obálka: Klaus Wittman
Ilustrace: Andrzej Łaski
Počet stran: 359
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788379640645

Reklamy

Kočky jsou vrženy – Jakub Horák – jakubhorak.com 2017

kocky-jsou-vrzenyTuto recenzi sponzoruje hnutí Nevím a N.W.O. Autor knihy Jakub Horák je docela známá postava nejen na českém internetu. Svoje zážitky a zkušenosti, které získal při své kariéře mediálního poradce nejen politickým stranám, nedávno zužitkoval při založení politického hnutí Nevím. Prvotní nápad postavit do čela hnutí svého kocoura jménem Klapuška po nějaké době přebily excesy a prasárny politiků z méně či více renomovaných stran a tak z hnutí zbyl jen jeho manifest Kočky jsou vrženy.
— Koncept knihy, která funguje jako manifest nějaké pofidérní politické strany, není zas tak originální ale v porovnání s Marksem a Hitlerem se Horák čte dobře a kniha je vtipná a přístupná i obyčejnému čtenáři s funkčním mozkem.
—  Kočky jsou vrženy je mírně nadprůměrná politická groteska, což je na prvotinu, celkem slušný výsledek. Nejlépe je v knize, kde vystupují nejvýznamnější figurky nedávné české politiky, vykreslen Ovčáček. Sem tam se bratru Jakubovi podaří velmi vydařená riposta a vykreslí nějaký nepříjemný povahový rys některého politika, či obyčejného občana, velmi vtipně pomocí neotřelé hlášky. Krásný příklad je celoživotní mateřská rozhodně ne dovolená a podobné záležitosti.
— Občas se autor zbytečně zabývá manýristickým „product placementem“ a sem tam trošku moc káže. Kdybych měl srovnat Kočky jsou vrženy s knihou Biblee, kterou světu přinesl prorok Bruno Ferrari tak musím konstatovat, že to nelze jednoznačně rozhodnout. Co se týká autobiografických částí Biblee, tak ty byly lepší než Kočky ale ty povídky z Biblee naopak Kočkám nesahaly ani po kotníky. Takže plichta?
— A konečný verdikt? Kniha je celkem vtipná, slušně napsaná a čte se dobře ale po přečtení bych ji poslal dál. Už jen proto, že většina humoru je spojená s konkrétními bohužel stále žijícími politiky a víceméně aktuálním politickým marasmem panujícím v české kotlině. O prezidentu Klapuškovi zatím můžeme jen snít.    : (

Tiráž
Vydal: jakubhorak.com v roce 2017
Počet stran: 292
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788027021918

Smrt má vůni inkoustu – Vilém Křížek Mystery Press 2017

smrt-ma-vuni-inkoustuKdyž zkoumáte svou vlastní rodinnou historii, může se vám stát, že objevíte ve svém dávném příbuzenstvu opravdu zajímavé osobnosti. Takovou osobou byl rozhodně dědeček překladatele Viléma Křížka Adam. Právě v jeho pozůstalosti Vilém Křížek narazil na stopu pražského soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera, jehož přítelem a pomocníkem byl Vilémův dědeček.

Píše se rok 1912. Balkánský konflikt dává tušit, že se blíží Velká válka, v pražském Novém německém divadle se chystá premiéra Ariadné z Naxu a za soukromým vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem přichází manželka významného průmyslníka Adela Richterová s prosbou, aby našel autora výhružných anonymních dopisů, které začaly chodit jejímu manželovi.

Podivínský vyšetřovatel mladé a krásné ženě vyhoví a velice brzy se on i jeho přítel a pomocník Adam Křížek zapletou do případu, v němž jdou ruku v ruce zakázaná láska, skandál, nenávist i smrt.

Pamatujete si na knihu a film Parfém, příběh vraha? Šlo o příběh mladíka, který měl čich tak dokonalý, že dokázal rozpoznat jakoukoliv vůni. A právě tento dar a touha vytvořit dokonalou voňavku, jej přivedla na dráhu zločinu.<

Eliáš Sattler, český němec či německý Čech, je úplně stejný. Jen stojí na té správné straně zákona.

Sattler oplývá dokonalým čichem a tato jeho schopnost mu pomáhá při vyšetřování. Právě díky svému citlivému nosu dokáže zachytit stopy, které běžný vyšetřovatel ani nezaregistruje. Vůně parfému, inkoustu či papíru ho dokážou přivést na stou vraha stejně dobře, ne li lépe než radu Vacátka stopa škrpálu v blátě.

Takže tu máme „detektiva“ holmesovského střihu, který je zároveň originální a díky několika málo poznámkám o jeho minulosti i dostatečně tajemný.

Případ samotný je poměrně dost zamotaný a udržuje čtenáře v napětí. A ačkoliv tempo vyprávění je záměrně pomalé, udržuje autor čtenáře v permanentním napětí. A to nejen díky několika dějovým zvratům, ale také střídáním prostředí. Ano vyšetřování neprobíhá jen v Praze, ale Sattler s Křížkem se dostanou i do Vídně. Ovšem samotný případ, který je překvapivě civilní a hlavně skvěle těží z autorových znalostí společnosti za Rakousko – Uherska není jedinou devizou této skvělé detektivky.

Tou druhou je skvěle vykreslená dobová atmosféra. Na knize je vidět, jakou si dal s jejím vytvořením autor práci. A nejde jen o dobové názvy ulic či podniků jako jsou restaurace či hotely. Ale především vykreslení tehdejší společnosti, dobových mravů a života. Několik easter eggů a autorův historický exkurz v doslovu jsou sice ne nezbytnou, ale o to milejší třešničkou na vynikajícím dortu, jímž tato historická detektivka bezesporu je.

Jan Procházka 88%

Jaroslav Velinský – Spravedlivá Pistole Mystery Press 2017

pistole-cover„Vytáhnu z kufru mauzera a promažu ho fest, pak vyhledám tě za šera, tak vo pátý, či v šest. Až budeš tančit s frajerem, s tím Vencou co má knír, či s Vitěslavem Majerem si vyjdeš na špacír.“

Autorem písně Čtyři způsoby jak zavraždit milou je známý tramp, písničkář a v neposlední řadě vydavatel a spisovatel Kapitán Kid.

Většina milovníků detektivek ho zná však pod jeho občanským jménem. Ano, Kapitán Kid je Jaroslav Velinský a Jaroslav Velinský je duchovním otcem bezděčného detektiva Oty Finka. Ovšem dříve, než přivedl k životu českého Philipa Marlowa, vybrousil si svůj ostrovtip na Augustinu Velikém, jehož první případ Spravedlivá pistole vyšel poprvé v nakladatelství Dialog. Nyní vychází znovu díky nakladatelství Mystery Press a to včetně doslovu autorova syna Frederika Velinského.

„Nekonečně dlouhý muž se slámovými vlasy pil melancholicky vermut na zastřešené terase restaurace V sadech.“

Augustin Veliký – ale kdo je to vlastně Augustin Veliký? Zdá se mi, že dneska je třeba A.V. poněkud popsat, neboť jeho příběhy začal psát Kapitán Kid již v roce 1969.

Tak tedy. Augustin Veliký je předčasně penzionovaný kriminalista. Předčasně proto, že se znelíbil komunistickému režimu. Proč? Inu to nevíme. Žije v Liberci a to v období těsně po válce. A tak jako jiný rád houbaří, Augustin rád ve volném čase sbírá a řeší případy. Anebo mrtvoly chcete li. Vzhledem k tomu, že se jeho autor, jako mnoho jiných inspiroval u slavného Sherlocka Holmese, tak i Veliký má svého Watsona. Tím je kriminalistův bohémský přítel, malíř Jozífek Smetana. Ženským a zároveň velice nevypočitatelným členem týmu je pak Smetanova bývalá spolužačka, sochařka Gréta Hornová. Jejich inspektorem Lestradem je pak nadporučík VB Dvořák, který si chodí ke svému bývalému nadřízenému pro rady.

Tím ovšem podobnost mezi velkým detektivem z  Londýna a jeho Velkým protějškem z Liberce končí.

Augustinův první případ se točí kolem lesního požáru, postřelené krásky a trampské osady Spravedlivá pistole. Historie je to dost zapeklitá a rozhodně napínavá. A její kořeny sahají do válkou poznamenané nedávné minulosti.

Velinský píše s lehkostí sobě vlastní a jemně ironický humor, jímž jsou nabité dialogy ústřední trojice, vyloudí mnohdy úsměv na rtech. Děj pak plyne pozvolna. Nicméně místy se otře až o lehce hororovou atmosféru. Samozřejmě že dnešního čtenáře můžou zaskočit takové termíny jako Závodní výbor, nebo domovní důvěrník, či snad dnes již neznámá značka cigaret Partizánky. Na druhou stranu lehkost s jakou Velinský celý příběh vypráví je v dnešní době temných případů velice osvěžující.

Sečteno a podtrženo. Nečekejte temnou severskou detektivku s rozpolceným hlavním hrdinou, ani americkou akční jízdu. Spravedlivá pistole je svižná detektivka ve stylu Philla Marlowa okořeněná jemným humorem. Jako bonus si můžete přičíst české reálie. Mínusem pak může být rozvleklé tempo a zbytečně překombinovaná zápletka.

80 %

Jan Procházka

 

 

 

 

Tajná dvojka A+B Zločin mezi dinosaury – Jiří W. Procházka a Klára Smolíková Fragment 2016

zlocin-mezi-dinosauryKláru Smolíkovou nemusíme čtenářům našeho blogu nijak zvlášť představovat. Autorka komisů pro děti (namátkou Na hradě Bradě, Medvídek Lup) a populárně naučných knížek pro mládež (například Řemesla, Jak se staví město, Spolkla mě knihovna) se tentokrát rozhodla zabrousit do detektivního žánru. Ostatně není divu. K detektivkám má díky svému manželovi Jířímu W. Procházkovi blízko. Právě Jiří W. Procházka spolu s paní Smolíkovou před časem napsali skvělou detektivku pro dospělé Mrtvá Šelma.

Nyní tedy Jiří a Klára spojili své síly a napsali svou druhou společnou detektivku. Detektivku pro mládež. Detektivku při jejímž čtení či poslechu budete kulit oči.

Play.

Artur se do města přistěhoval právě dnes. Bára tu naopak bydlí od narození. Artur miluje detektivky a Bára zase ráda luští záhady. Osud tomu chtěl, aby se ti dva potkali ještě dřív, než usednou do lavic ve stejné třídě. Kdy? Hned na začátku knížky. Kde? Při Arturově průzkumu okolí nového bydliště. Přesněji na hranicích zanedbané zahrady a zdánlivě opuštěného domu, po jehož majiteli shodou okolností pátrá právě Bára.

Slovo dalo slovo a mladí detektivové spojili své síly v pátrání po majiteli starého domu.

Artur a Bára se záhy seznamují nejen s tajemným majitelem domu, ale především s jeho psem Šerlokem. Ten zdaleka není jen takový obyčejný voříšek, jak by se na první pohled mohlo zdát. A kůlna v zahradě pana Vé také skrývá mnohá nečekaná tajemství.

Stop.

Když se spojí v autorský tým  nestor české Sci-fi, z jehož pera vzešla taková báječná dobrodružství jako Hvězdní honáci nebo série Ken Wood  a autorka literatury pro mládež, která nemá o šílené nápady nouzi, nemůže z toho vzniknout obyčejná detektivka.

Tady (alespoň podle mě) vstupuje do hry tvůrčí imaginace Jiřího.W. Procházky a jeho skvělé nápady. Protože od teď to není jen obyčejná dětská detektivka, ale regulérní bondovka. (A to myslím jako kompliment).

Play.

Vybaveni super moderní technikou, v tomto případě digitálními kamerami a 3D brýlemi z podzemní dílny pana Vé, se naši mladí agenti vydávají záhy řešit svůj první případ.

Exkurze v nově otevřeném muzeu pravěku (nebo spíš Dinoparku) je nejen skvělou příležitostí vyzkoušet nově nabyté technologie, ale také vypátrat, kdo v době exkurze založil v muzeu požár a odcizil vzácné exponáty.

Stop.

Bára i Artur nejsou žádní suchaři a jejich komentáře rozhodně pobaví kdekterého z jejich vrstevníků. Navíc se moc hezky doplňují a co neumí jeden, to zvládne druhý. Ovšem největší předností téhle knížky není ani tak ústřední dvojice, ale především zápletka a styl vyprávění. Musím říct, že těch 142 stran je nabitých akcí tak, že by se za ni žádné dobrodružství věhlasného 007 nemuselo stydět. Příběh má spád, nádherně odsýpá a čtenář se rozhodně nemá čas nudit. Navíc je každá kapitola ukončena tak, že se prostě nedokážete odtrhnout a obracíte další a další stránky, abyste se dozvěděli, co bude dál. A high-tech udělátka  okouzlí snad každého dnešního kluka.

Každá kapitola je pak doplněna úkolem, který mohou čtenáři vyluštit a splnit. A díky závěrečnému hodnocení si pak ověřit, jak dobrým tajným agentem mohou být.

Vlastně tady vidím jedinou slabinu knihy. Nejde o to, že některé hádanky jsou podle mého soudu moc těžké (věřím, že si jejich obtížnost autoři ověřili na beta čtenářích), ale některé jsou vážně dost nepřehledné a takové rozmotávání kabelů či hledání rozdílů je vážně problém. Viním tím však především kapesní formát knihy a černobílé ilustrace.

Přitom paradoxně kapesní formát velikosti čtečky vnímám jako velké plus (čtenář si knížku může prostě strčit do kapsy kabátu, nebo do aktovky). A ilustrace Viktora Svobody k akčnímu příběhu mladých agentů také pasují perfektně.

Play.

Tajná dvojka A+B také vyšla jako audiokniha.

Musím říct, že bez ohledu, že narátoři byli vybírání bez porady s autory, volba obou hlavních protagonistů dopadla na první dobrou.

Andrea Elsnerová, která propůjčila svůj hlas Báře, je zkrátka skvělá a Kryštof Nohýnek jako Artur nezůstává pozadu. Jiří Dvořák jim pak skvěle sekunduje. Ale největším kladem této audio knihy jsou především skvělé zvukové efekty, které z příběhu spíše než audioknihu dělají rozhlasovou hru, nebo ještě lépe 3D film pro vaše uši.

THE END.

Potitulková scéna:

Artur a Bára opouštějí Divadlo kouzel, kde zdárně vyřešili svůj druhý případ.

Coming soon:

Tajná dvojka A+B Zbloudilá střela

Osobní poznámka recenzenta:

Docela rád vzpomínám na příběhy Emil a detektivové a Emil a tři dvojčata. Detektivky odehrávající se v Německu na počátku třicátých let mě jako desetiletého okouzlily. Stejně tak i Pan Auťák a pražské tajemství a jejich pokračování, které v koncem sedmdesátých let napsal Zbigniew Nienacki.

Myslím si, ale že dnešní technikou ovlivněné páťáky a šesťáky bude Tajná dvojka A+B bavit ještě víc než mě tehdejší detektivky pro mládež tenkrát.

85 %

Jan Procházka

Petr Heteša – Nezkoušej na mě zapomenout – Brokilon 2017

hetsesa--nezkousej--zapomenoutPřichází hrdina:

Detektiv Stowall je tak trochu bad boy. Jeho nejlepším společníkem je panák Jacka Danielse, nad hlavou se mu věčně vznáší kouř z Camelek a nepohrdne ani lajničkou kosu, zvlášť pokud ji může sjet z poprsí kozaté striptérky. S takovouhle by se v horním městě se zlou potázal. Ale Stowall naštěstí patří ke kriminálce v Chincoteague. To jméno museli vymyslet nějací zákeřní prevíti z horního Města, aby znepříjemnili obyvatelům Chinca život. Proč? Protože „Chinco je totiž lidmi z Města bráno jako výjimečná lokalita, vykloubená mimo tento svět, snad i v jiné dimenzi. Lokalita se zastydlými hippies, s pomatenci, kteří se brání přirozenému technologickému vývoji, se zelenými šílenci snícími o návratu k přírodě… A v neposlední řadě vnímané jako největší logistické centrum distribuce drog na východním pobřeží.“ Zkrátka taková Havana zkřížená s permanentním Woodstockem. To je Chinco, největší světový squat, obývaný sto šedesáti tisíci lidmi, kteří se nehodlají smířit s tím, co představuje Město. To zahrnuje bývalý Washington, Baltimore, Filadelfii a New York. A je narváno kamerami, čidly, senzory pohybu, alkoholu, kouře cigaret…

Teď už víte, proč je Stowall členem kriminálky v Chincu, a ne ve Městě.

Přichází zápletka:

„Bylo to sado-maso jako z levného béčkového filmu. Chlap byl nahý a visel za ruce na ocelovém laně dva metry nad zemí. Pod mrtvým tělem byl nakreslený nepravidelný zametený obrazec z lineárních čar a rozmístěná skoro dvacítka černých svící.“

Zdá se, že v Chincu začíná řádit jakási agresivní satanistická sekta a Stowall se pouští do pátrání, při kterém neváhá spojit síly s místní čarodějnicí, či prodavačkou magických artefaktů. Nešťastnému detektivovi navíc komplikuje život nejen velice agilní novinářka z místního plátku, ale především kolega z NSA, tedy kolega z horního Města. A mrtvol přibývá a nejsou to mrtvoly lecjakých nýmandů…

Petr Heteša nám ve svém novém samostatném románu přináší akční příběh s detektivní zápletkou, kterému nechybí sympatický hrdina, jenž nemá pro ostrou hlášku daleko. Navíc je Chinco opravdu pestrým hřištěm a ani zápletka není tak tuctová, jak by se z počátku mohlo zdát.

Kniha odsýpá svižně, o zvraty není nouze a hrdinovi prostě musíte fandit. Potud všechno v pořádku.

Jedinou vadou na kráse je podle mého názoru to, že autor není kovaný detektivkář, a tak nedrží čtenáře v napětí až do úplného konce. Já jsem pochopil, na rozdíl od hlavního hrdiny, kdo za vraždami stojí už zhruba v polovině knihy.

Ovšem to je asi jediné, co mohu knize Nezkoušej na mě zapomenout vytknout.

Fanoušci urban fantasy a detektivek z netradičního prostředí budou jistě s novinkou ze stáje nakladatelství Brokilon spokojeni. Fanoušci Petra Heteši si k hodnocení mohou s klidem přihodit deset procent a po přečtení čekat další rok na nový autorův román.

90%

 

S. Craig Zahler – Špinavý kšefty na North Garson Street – Mystery Press 2017

Detektiv Bettinger je slušný, hodný chlap a milující otec a manžel, který doufá, že už to v té své prosluněné Arizoně nějak doklepe do důchodu.

Jenže ouha. Když někdo po konzultaci s vámi spáchá sebevraždu (a navíc je to příbuzný místního politika), nezbývá vám moc šancí, jak se vyhnout vyhazovu a dožít se vysněného důchodu.

Proto se Bettinger musí i s celou rodinou přestěhovat do mrazivé Missoury, kde má posílit místní policejní sbor města Victory.

A to rozhodně není žádné vítězství. Victory je pravděpodobně nejchladnějším místem v Americe, ale zároveň také městem se snad největší kriminalitou ve státech.

Hned po nástupu je Bettingerovi přidělen kolega Williams. Policajt s problematickou minulostí a zřejmě ne moc rovný chlap. Zároveň se spolu pouští do vyšetřování prvního případu.

Ale ještě dřív, než se dva parťáci z donucení pustí do pořádného vyšetřování, dožene Williamse jeho temná minulost a ve městě, kde je tak „zkurvená zima“, že i holubi tam páchají sebevraždu, vypukne teror, kterému se musí postavit nejen detektiv Bettinger a jeho parťák, ale i celý policejní sbor.

Autorem kriminálního thrilleru Špinavý kšefty na North Garson Street je scénárista a režisér S. Craig Zahler. Kdo viděl jeho western Bone Tomahawk tuší, co může od špinavých kšeftů čekat.

Už předehra nám dává díky pohledu do minulosti Victory nahlédnout do toho nejhnusnějšího marastu, kterého je tohle město plné.

Pak nás autor sice ukolébá vlastně docela vtipným seznámením s hlavním hrdinou, které jako by bylo jednou z epizod seriálu Fargo.

dirtyAle s příchodem Bettingera do Victory už začíná budovat tu správně depresivní atmosféru zdevastovaného a zločinem prolezlého hnízda. Přesto i tato část příběhu klame tělem a je navlečená do cárů kabátu s cedulkou detektivka.

Jenže ani tahle epizoda není moc dlouhá a Zahler vhodí svého detektiva do toho nejhoršího hnusu a vymáchá ho v něm tak důkladně, že nezůstane jedno oko suché. Drogový dealer, kterého před časem nový Bettingerův parťák a jeho kolegové dostali na invalidní vozík, totiž ví, že pomsta chutná nejlépe za studena. A blizard se blíží.

Zahler napsal knihu, která je nekompromisně drsná, krvavá a krutá. Celé město Victory je vylíčeno tak barvitě, že v duchu vidíte všechnu jeho špínu a tísnivost. Akce je brutální až na samou mez únosnosti a některé situace se blíží hororu. To vše vynikne ještě více, když autor nechá čtenáře nahlédnout do Bettingerova soukromí. Detektivova rodina je totiž láskou prosluněným opakem depresivní atmosféry města. Temný příběh také občas odlehčí ironické a suché komentáře detektiva a jeho parťáků. Ale to vše jsou jen neutěšené sluneční paprsky na šedivé zimní obloze.

Špinavé kšefty rozhodně nejsou klasická detektivka. Dokonce si myslím, že zdaleka nejsou pro každého. Knihu si užijí spíš ti, kterým přišla Lisbeth Sallanderová málo drsná, nebo ti, kteří mají rádi filmy, jako je  Útok na 13. okrsek, nebo filmy jako je Red Jimmyho Ketchuma.

Ovšem v rámci škatulky krimi thriller překvapení roku.

Jsem zvědav co z toho Warner Bros udělají.

95%

 

 

 

 

Behawiorysta – Remigiusz Mróz – Filia 2016

behawiorysta-smallDisclaimer: Pokud vám vadí násilí, jeho časté podrobné a velice realistické zobrazování, natožpak brutální násilí páchané na dětech, pak se této knize vyhněte velice širokým obloukem a zapomeňte, že existuje.
—- Pokud k takovým lidem nepatříte, pak zbystřete protože Behawiorysta  je velice povedená kniha, která pod vrstvou čerstvé krve, akční podívané, brilantního a brutálního thrilleru pokládá i otázky, které jdou hodně do hloubky a taky kurwa na tělo. Otázky, které nedokáže nikdo pravdivě zodpovědět, dokud není v dané situaci.
—- Znáte klasický psychologický a filosofický  experiment známý jako tramvajové dilema? Jde o to, že po kolejích se valí nezastavitelná tramvaj a vy stojíte u výhybky. Pokud  neuděláte nic, umře pět lidí, pokud přehodíte výhybku, zemře jen jeden člověk ale vy budete mít na jeho smrti aktivní podíl. A teď si představte, že by nešlo o pouhý myšlenkový experiment ale o brutální a morbidní reality show.
— A přesně v tomto duchu rozehraje sériový vrah médii nazývaný Kompozytor (neboli Skladatel) svůj krvavý koncert. Na webové stránce koncertkrwi.pl (doména existuje ale není možní na ní už hlasovat) dává veřejnosti možnost hlasovat mezi v podobných  otázkách. A protože se již předtím  uvedl tím, že se zabarikádoval ve školce a zabil učitelku dětí, které si vzal jako rukojmí, všichni vědí, že tento člověk  nežertuje.
— A taky, že ano.   Poté co dá veřejnosti možnost vybrat mezi nemocnou starší ženou a mladíkem, který nejspíše prožije většinu svého života v kriminále, tak zabije osobu, kterou lidé vyberou v přímém přenosu, před téměř celým Polskem.
— K pátrání je přizván behawiorysta (odborník na řeč těla) Gerard Edling a ačkoliv je ve svém oboru nejlepší v Polsku, tak v osobě Kompozytora narazí na rovnocenného protivníka. Sériový vrah ve svých videích i při osobních střetnutích pečlivě kontroluje svou mimiku a řeč svého těla. Ví spoustu podrobností z Edlingova života a později se přizná, že chodil na jeho přednášky a četl jeho knihy.
remigiusz-mrc3b3z— Když se mezi potencionálními obětmi objeví i malé holčičky, nechá se Edning od Kompozytora vzít jako rukojmí a doufá, že díky nějaké šťastné náhodě se mu podaří popravě dívek zabránit. Bohužel ale štěstí při něm nestojí a tak ho postaví Kompozytor před nejtěžší rozhodnutí na světě. Buď zabije neznámého nevinného muže, který je jednou z dalších obětí tohoto sériového vraha a stane se tak vrahem ale přežije, nebo se nechá od Kompozytora zastřelit. A vybere si život.
— Bohužel Kompozytor vše nahrává a na místo vraždy navede policii a tak se Edning dostává na druhou stranu zákona. Přes spoustu polehčujících okolností dostane několik let natvrdo. A ačkoliv se bojí, že jako bývalý ochránce zákona ve vězení dlouho nepřežije, tak nakonec najde způsob, jak ve vězení přežít. Ale přesto ho vězení změní a připraví ho o jeho rodinu.
—  Kromě tohoto hlavního příběhu zde najdeme ještě druhou dějovou linku ve které sledujeme jeho bývalou žákyni a poději podřízenou, která se nejdříve oficiálně, později na vlastní pěst pokouší vypátrat Kompozytora. A díky neúnavné a pečlivé práci se jí podaří odhalit hodně podrobností z minulosti tohoto sériového vraha.
— Ale recenze není převyprávění děje a tak hodím brzdu.  Spíše bych chtěl podotknout, že se autorovi od pláštíkem morbidní krvavé vyvražďovačky daří klást spoustu hlubokých, nepříjemných i nezodpověditelných otázek. Může člověk zabít v sebeobraně někoho jiného než agresora? Proč ženy ale i muže přitahují zvrácené a násilné osobnosti? Může instituce obětovat  lidský život, když to zachrání více lidských životů? Je možné  ustupovat násilí? A v mnoha místech knihy si asi každý čtenář položil otázku: jak by se v této situaci zachoval já?
— Každopádně kniha se čte jedním dechem. Je drsná, brutální  a násilí je zde zobrazováno s až chirurgickou přesností. Autor nešetří dějovými zvraty a výbornými dialogy. I vedlejší postavy jsou pěkně vykreslené a  naprosto uvěřitelné. Pokud si na tento Krvavý koncert troufnete, tak rozhodně nebudete litovat. Jde o molotovův koktejl namíchaný z Kundery a Dextera. Doporučuji všemi prsty, které mi na rukou zbyly. : )


Je péro potřeba ke psaní?

Tento článek jsem se rozhodl napsat na základě obsáhlé diskuze na FB ve které se řešilo zda ženy umějí vůbec psát a zda ženy čtou muže a naopak. Jako Cyril s Metodějem, kteří přinesli do Atén sovy, které nejsou tím, čím se zdají být, tak i já bych vám přinesl pár tipů na knihy autorů bez peří, tedy bez penisů. Pořadí je přibližné.

Gail Tsukiyama – Ulička tisíce květů je jedna z nejlepších knih, které jsem v roce 2016 četl. Obsáhlá rodinná sága z Japonska odehrávající se od doby těsně před válkou a končící pár let po skončení války. Hlavní hrdinové jsou bratři, z nichž jeden je sumotori (zápasník sumo) a druhý tvůrce masek pro tradiční divadlo nó. Více s samostatné recenzi

Hitomi Kanegara – Hadi a náušnice je příběh ze současného Japonska.  Jde o autorčin debut, za který dostala hned dvě prestižní japonské literární ceny. Jde o milostný trojúhelník  z prostředí tetovacích a body modification salonů a celý příběh je podán hodně syrově a je dosti depresivní.  Nic pro slečinky.

Celý příspěvek

Ernesto Mallo – Jehla v kupce sena – Host 2013

jehla-na-stojatoTato kniha je pro zkušeného čtenáře či čtenářku záležitostí na jeden víkend nebo pár všedních dní. Je poměrně útlá (184 stran) a velice svižně se čte ale rozhodně to neznamená, že by byla plytká. Ve skutečnosti  je tomu spíše naopak. Ačkoliv vyšla v edici Detektivní román Host, tak žánr krimi je pro autora jen takovou formální nádobou, do které ukryl velice vážný společenský až psychologický román a vyšetřování vraždy je jen jednou z více linek. Možná tou nejméně podstatnou.
— Pokud bychom ale trvali na tom, že jde o detektivku, pak by byla určitě v podžánru noir nebo můžeme použít staročeský termín drsná škola. : ) Prostě drsné příběhy z divokého, korupcí prorostlého světa, kde se drsný detektiv Phil Marlowe pere na vlastní pěst s mafií. Ve skutečnosti  se děj odehrává ve vojenskou juntou ovládané Argentině ale ta depresivní a temná atmosféra světa, kde platí pouze zákon silnějšího a mocní rozhodují o životě a smrti prostých lidí a nikde nenajdete odvolání je zde přítomný na každé stránce. Prostě šeď, beznaděj a bezpráví, které je všudypřítomnou  ingrediencí života v každém totalitním režimu.
— Hrdina knihy je obyčejný policajt, který ve svou práci používá jako úkryt před faktem, že mu umřela žena. Jediný člověk, který v jeho osamělém životě něco znamenal. Jednoho dne někdo přihodí k dvou tělům zabitým vojáky ještě jedno tělo. Náš detektiv ihned pozná, že zde něco nehraje a začne vyšetřování. Když pak při rutinním zásahu v bordelu narazí na ženu k nepoznání podobnou své mrtvé ženě a ukryje ji u sebe, převrátí se celý jeho svět a rozjede se kolotoč událostí na které nemá moc vlivu.
— Jedno, čím se tato kniha liší snad od všeho, co jsem zatím četl jsou dialogy. Autor totiž úplně vynechal, popis toho, kdo mluví. Takové to: A pravil a B odvětil ale celý dialog vyskládá do jednolitého bloku, bez uvození co a kdo a dokonce bez  rozdělení jednotlivých částí dialogu po řádcích. Prostě jednolitý blok promluv, kterou si čtenář musí sám v hlavě rozházet mezi jednotlivé postavy. A kupodivu to funguje a dokonce to dodává příběhu až akční dynamiku.
— Celkově hodnotím knihu jako slušný nadprůměr a oceňuji zejména precizní vylíčení atmosféry života v exotické diktatuře, dobře vykreslené postavy a famózní dialogy.