Steve Robinsson – Stopy v krvi Mystery press 2016

stopy-coverPokud si pamatuji správně, Britům v Americké válce za nezávislost rozhodně nikdo nefandil. Jenže v Britských koloniích v Severní Americe žilo i hodně obyčejných lidí, kteří byli oddáni králi a koruně. K nim se řadila také rodina Fairbornových, jež se rozhodla vrátit zpět do náruče Albionu.

Pojem genealogie zná díky Hájíčkovu Selskému baroku téměř každý český čtenář. Ti ostatní buď četli článek Míly Lince v Pevnosti, nebo si sami sestavili životopisný strom svého rodu, případně (ti movitější) si na to zjednali profesionálního genealoga.

A pokud byste žili v U.S.A., mohl by vám s tím pomoci Jefferson Tate. Ačkoli má ve vlastní minulosti bílá místa o velikosti předkolumbovské Ameriky, zůstává Tate profesionálem, který je schopen pro dokončení zakázky udělat téměř cokoliv. I kdyby to byl jen „zatracený dárek k narozeninám!“ klientovy manželky.

 

Každý slavný historik či archeolog trpěl nějakou fobií. Indiana Jones se v noci budil hrůzou při pomyšlení na hady, Robert Langdon měl zase hrůzu z uzavřených prostor, Lara Croft… No dobře, Lara Croft se nebála ničeho. Každopádně Jefferson Tate se bojí létat. Jenže profesionální čest je pro našeho hrdinu víc, než jakákoliv noční můra, a tak se vydává přes Atlantik do Anglie, konkrétně do Cornwallu, kde stopa po rodině Fairbornových zdánlivě mizí.

Vyprávění přeskakuje mezi současností a událostmi kolem hlavního hrdiny, a historickou částí, která popisuje cestu rodiny Fairbornových. Proto má první třetina knihy zřetelně pomalejší tempo.

Ovšem po té, kdy se Tate dokodrcá do sice malebného, ale velice divokého Cornwallu se ráz vyprávění dost změní a čtenář bude takřka bez dechu sledovat hrdinovo hledání dávných stop, postupné rozplétání rodinných přediv a odhalování kostlivců ve skříních. Ve finále pak dojde i na solidní dávku akce s téměř thrillerovou atmosférou, takže Jeffersonovi prostě věříte, když zoufale křičí. „Co to tu vyvádím? Proboha, jsem genealog!“

Zkrátka a dobře, Stopy v krvi jsou solidně vystavěný a originální detektivní thriller se zajímavou zápletkou. Přesto v ní vnímavější čtenář zachytí (i když není nijak hloupá) několik nepěkných nelogičností.

Jefferson Tate sice nenosí fedoru, neohání se bičem a nehonosí se mírami 87 – 61 – 69, přesto je svým způsobem neodolatelně zábavný. A pokud vám stačí i skromnější tajemství, než jsou Kristova krev, Longinovo kopí, Archa úmluvy či spiknutí Iluminátů, užijete si Stopy v krvi stejně jako já.

A nezabrání vám v tom, ani elektricky modrá Mazda, která se jako démon z mlhy vynořuje v mírně kostrbatém překladu Kateřiny Niklové.

Naopak trochu zamrzí absence genealogického stromu Fairbornových a třeba i jen jednoduchá mapka vesnice a jejího okolí, v nichž se Jeffersonovo pátrání odehrává.

Steve Robinson mi trochu připomíná Bena Aaronovitche, jehož Řeky Londýna také trpěly jistou nevyvážeností tempa, ale díl od dílu se zlepšoval. A vzhledem k tomu, že série Jefferson Tate čítá již pět dílů a ve své domovině se stala bestsellerem, věřím, že až se k ní časem vrátím, jistě nebudu zklamán.

70%

Jan Procházka

 

 

 

 

 

Reklamy

S. Craig Zahler – Špinavý kšefty na North Garson Street – Mystery Press 2017

Detektiv Bettinger je slušný, hodný chlap a milující otec a manžel, který doufá, že už to v té své prosluněné Arizoně nějak doklepe do důchodu.

Jenže ouha. Když někdo po konzultaci s vámi spáchá sebevraždu (a navíc je to příbuzný místního politika), nezbývá vám moc šancí, jak se vyhnout vyhazovu a dožít se vysněného důchodu.

Proto se Bettinger musí i s celou rodinou přestěhovat do mrazivé Missoury, kde má posílit místní policejní sbor města Victory.

A to rozhodně není žádné vítězství. Victory je pravděpodobně nejchladnějším místem v Americe, ale zároveň také městem se snad největší kriminalitou ve státech.

Hned po nástupu je Bettingerovi přidělen kolega Williams. Policajt s problematickou minulostí a zřejmě ne moc rovný chlap. Zároveň se spolu pouští do vyšetřování prvního případu.

Ale ještě dřív, než se dva parťáci z donucení pustí do pořádného vyšetřování, dožene Williamse jeho temná minulost a ve městě, kde je tak „zkurvená zima“, že i holubi tam páchají sebevraždu, vypukne teror, kterému se musí postavit nejen detektiv Bettinger a jeho parťák, ale i celý policejní sbor.

Autorem kriminálního thrilleru Špinavý kšefty na North Garson Street je scénárista a režisér S. Craig Zahler. Kdo viděl jeho western Bone Tomahawk tuší, co může od špinavých kšeftů čekat.

Už předehra nám dává díky pohledu do minulosti Victory nahlédnout do toho nejhnusnějšího marastu, kterého je tohle město plné.

Pak nás autor sice ukolébá vlastně docela vtipným seznámením s hlavním hrdinou, které jako by bylo jednou z epizod seriálu Fargo.

dirtyAle s příchodem Bettingera do Victory už začíná budovat tu správně depresivní atmosféru zdevastovaného a zločinem prolezlého hnízda. Přesto i tato část příběhu klame tělem a je navlečená do cárů kabátu s cedulkou detektivka.

Jenže ani tahle epizoda není moc dlouhá a Zahler vhodí svého detektiva do toho nejhoršího hnusu a vymáchá ho v něm tak důkladně, že nezůstane jedno oko suché. Drogový dealer, kterého před časem nový Bettingerův parťák a jeho kolegové dostali na invalidní vozík, totiž ví, že pomsta chutná nejlépe za studena. A blizard se blíží.

Zahler napsal knihu, která je nekompromisně drsná, krvavá a krutá. Celé město Victory je vylíčeno tak barvitě, že v duchu vidíte všechnu jeho špínu a tísnivost. Akce je brutální až na samou mez únosnosti a některé situace se blíží hororu. To vše vynikne ještě více, když autor nechá čtenáře nahlédnout do Bettingerova soukromí. Detektivova rodina je totiž láskou prosluněným opakem depresivní atmosféry města. Temný příběh také občas odlehčí ironické a suché komentáře detektiva a jeho parťáků. Ale to vše jsou jen neutěšené sluneční paprsky na šedivé zimní obloze.

Špinavé kšefty rozhodně nejsou klasická detektivka. Dokonce si myslím, že zdaleka nejsou pro každého. Knihu si užijí spíš ti, kterým přišla Lisbeth Sallanderová málo drsná, nebo ti, kteří mají rádi filmy, jako je  Útok na 13. okrsek, nebo filmy jako je Red Jimmyho Ketchuma.

Ovšem v rámci škatulky krimi thriller překvapení roku.

Jsem zvědav co z toho Warner Bros udělají.

95%

 

 

 

 

Michael Kardos – Dřív než ji najde – Mystery Press 2017

V neděli 22. Září 1991 otřásl malým přímořským městem Silver Bay strašný zločin. Toho večera pořádali Allison a Ramsey Millerovi venkovní sousedskou party. Později v noci, když hosté odešli, opilý Ramsey brutálně zavraždil svou ženu Allison.

Ramsey Miller byl později v noci spatřen v přístavišti. Jeden ze svědků ho viděl v jeho motorovém člunu mířícím na otevřené moře, jak svírá v náručí ranec, který tvarem i velikostí připomínal malé dítě. Ramseyho ani jeho tříletou dceru M už nikdy nikdo neviděl.

Fredonia září 2006. Osmnáctiletá dívka Em. V rámci programu pro ochranu svědků žije v Západní Virginii se svým strýcem a tetou. Proč? Protože její otec Ramsey Miller nebyl nikdy dopaden. Tvrdohlavá a naivní Em poruší všechna bezpečnostní opatření, která pro její dobro její opatrovníci ustanovili a nejen že se sblíží s členem profesorského sboru na místní škole, ale dokonce s ním otěhotní. A kdyby jen to. Em se rozhodne vrátit do Silver Bay a najít svého otce dřív, než on najde ji.

Tolik k základní zápletce.

driveVyprávění se odehrává ve dvou rovinách. Na jednu stranu sledujeme mladou Em, která se snaží vymanit z okovů přísných bezpečnostních pravidel svých opatrovníků. Posléze ji sledujeme do Silver Bay, kde se snaží najít přímé účastníky událostí, které vedly před patnácti lety k zavraždění její matky.

Tou druhou rovinou je příběh Millerových. Celá prostřední část knihy popisuje vztah Ramseyho a Allison. Provede nás celým jejich vztahem. Od jejich seznámení, přes svatbu, nadějí plné manželství, krize a pády, až po ten osudný večer kdy Ramsey Miller svou ženu zavraždil.

V závěru se pak autor vrací k „detektivní“ zápletce a pěkně spojuje minulost s přítomností.

Je zajímavé, že Em minulost svých rodičů neodkrývá postupně, jako ve „správné“ detektivce. Ale ta je čtenáři autorem předložena v celku jako samostatný příběh v příběhu. Takže pátrání Em po minulosti se smrskne do závěrečné třetiny knihy. Což může některým čtenářům vadit.

Pokud mám knihu Dřív, než ji najde k něčemu přirovnat. Tak je to mix rodinného dramatu a kriminálního thrilleru.

První a závěrečná část knihy mi připomínala takové filmové skvosty jako Tajemná řeka, Gone, Baby, gone či Zmizelá. A prostřední část, tedy příběh Ramseyho a Allison Millerových bych připodobnil k rodinným dramatům, jako jsou například filmy Jako malé děti, nebo Nouzový východ.

Závěr knihy se zdál trochu překombinovaný, úplný konec lehce natahovaný a důvod pro dívčino pátrání trochu nelogický. Přesto jsem si knihu užil a příběh manželů Millerových mě bavil o trochu víc než samotné pátrání po minulosti.

Slovy Starého muže s psacím strojem: „Nevybavuji si žádný pocit, který by byl lepší než chvíle, kdy jsem byl v područí příběhu, který konečně získal hlavu a patu – pohlcen fakty a svým vlastním způsobem jejich podávání. Řeknu vám, že je to lepší než narazit na ropu.

A Dřív než ji najde je opravdu silný příběh.

87 %

 

 

 

 

Janet Evanovitch a Lee Goldberg – Štvanice Mystery Press 2017

stvanice-smallKate O’Hareová bývalá mariňačka, agentka FBI a šarmantní, pohledný a drzý lupič gentleman Nick Fox se vrací v druhém dílu podfukářské akční jízdy.

Tentokrát je cílem této nesourodé dvojice Carter Grove. Ten je nejen majitelem opravdu pozoruhodné sbírky kradených uměleckých předmětů, ale především bývalým poradcem prezidenta USA a majitelem prestižní bezpečnostní agentury Black Rhino.

Vzhledem k tomu, že Nick a Kate (nebo spíš Janet Evanovitch a Lee Goldberg) využili tým z předchozího dílu, casting do týmu je tentokrát osekán na minimum a mnohem víc prostoru věnovala autorka samotné akci.

Oproti Podfuku jí Štvanice nabízí mnohem víc. První úkol je celkem jednoduchý. Ukrást vzácnou sošku, kterou si vyžádala čínská vláda a USA ji v rámci udržení dobrých politických vztahů chce Číňanům vrátit. Právě originál téhle sošky má ve svém trezoru Carter Grove. Takže zase přichází na řadu geniální divadelní představení v režii Fox – O’Hareová. Potud tedy nic nového. Jenže pak přijde ta správná jízda.

Carter Grove totiž není jen tak obyčejný nýmand, ale majitel agentury plné ostrých hochů. A muž, který krádež svého majetku nenechá bez odplaty.

Kate a Nick si budou muset poradit nejen s krádeží sošky, ale i s nájemnými zabijáky a dokonce i čínskou policií. Akce stíhá akci a odveta odvetu.

Naštěstí je Kate dcerou bývalého důstojníka a ten (ačkoliv by si mohl užívat důchod) své milované dceři kryje záda.

Štvanice neopouští cestu, kterou si autorka vytyčila už v prvním díle, takže nám znovu nabízí představení, v němž hrají hlavní roli podfuky všeho druhu, humor a nadsázka, ale navíc i spousta akce ve stylu Mission Impossible.

Stejně jako Podfuk si i Štvanice neklade jiný cíl než pobavit. A já se u ní bavil opravdu dobře.

80%

Jan Procházka

 

 

 

Janet Evanovich a Lee Goldberg – Podfuk Mystery Press 2016

Kate O’Hareová je bývalá mariňačka, agentka FBI a tak trochu poděs. (Ostatně jak by ne, když díky svému otci, jenž byl důstojníkem v armádě, vyrůstala na vojenských základnách). Jejím protipólem a zároveň parťákem je šarmantní, pohledný a drzý lupič gentleman Nick Fox. Když jsou tihle dva z moci úřední donuceni ke spolupráci, čtenář se rozhodně nenudí.

Podfuk se skládá ze tří částí. A i když se může někomu zdát, že některá z nich má slabší spád, mně to tak rozhodně nepřipadalo. Protože každá je trochu jiná a má jiné přednosti.

podfuckV té první Kate O’Hareová nahání Nicka Foxe (který jí utíká podobně jako Frank W. Abagnale, tedy vlastně Leonardo DiCaprio ve filmu Chyť mě, když to dokážeš). Velice brzo dojde k tomu, co nám říká anotace knihy. Nick se přidá k FBI a vzápětí on i Kate dostanou svůj první společný úkol. A i když byl hon na lišku docela příjemnou kratochvílí, opravdová zábava začíná až teď. Proč?

Protože najít a přečůrat investičního bankéře, který okradl stát a tím i daňové poplatníky o spoustu dolarů a schoval se neznámo kam, není práce pro dva lidi, ale pro celou partu. A tak nezbývá   Nickovi a Kate (která na většinu jeho kousků nevěřícně zírá jako Alenka v říši divů na mizející kočku Šklíbu) nic jiného, než sestavit tým.

A tak se v druhé části příběhu k partě přidají opravdu jedineční lidé.

Boyd: který se dokáže do své role vžít tak, že je schopen v reklamě na pivo žádat režiséra, aby mu dal popis historie jeho postavy.

Willie: která umí řídit takřka všechno, kromě raketoplánu (i když na většinu z toho nemá ani řidičák).

George: Chlap, který umí postavit honosné viktoriánské sídlo třeba i z krabičky sirek.

A Chris, který pracuje jako maskér a odborník na výbušniny, a pracuje na filmu Vzpoura nemrtvých striptérek.

Samozřejmě, že každý z nich má skill, který Nick a Kate pro svůj podfuk potřebují. Ale každý z nich má také svou minulost a ta je neméně zajímavá. Navíc je docela zábavné pozorovat, jak je ti dva lanaří pro svůj podnik.

No a třetí část je pak samotná velká bouda. Ta se skládá ze dvou částí a obě mají lecos do sebe. Jak ta první, kdy se celý tým pod vedením Nicka zúčastní skvělého únosu bankéřova právníka, anebo ta druhá, kdy celá past sklapne a zloděj padne do rukou zákona.

Příběh pěkně odsýpá a je zábavné sledovat, jak do sebe všechno hezky zapadá. Nick je navíc sympatický darebák a Kate je zase neskutečně prostořeká a drzá. Mezi oběma hrdiny to správně jiskří a o slovní přestřelky rozhodně není nouze.

A i když by příběh mohl lehce sklouznout do krabičky s nápisem Červená knihovna, nestane se tak. A to je dobře.

Protože autorka naštěstí moc dobře ví, že se nesmí brát moc vážně a to celé knize jen prospívá.

Samozřejmě že jsme tu od dob, kdy ve filmu Podraz řádili Paul Newman a Robert Redford, měli podobných příběhů celou řadu, ale nevzpomínám si, že by některý z nich tak hezky smíchal akční, takřka Bondovskou linku s podfukářkou omáčkou, okořeněnou velkou porcí humoru.

80%