Jak zawsze – Zygmunt Miloszewski – W. A. B. 2017

Úspěšného polského autora Zygmunta Miloszewského znají čeští čtenáři zejména díky výtečné knižní sérii s prokurátorem Teodorem Szackým, která se skládá z Zapleteni, Zrnko pravdy a Hněv. Ale Jak zawsze – neboli Jako vždycky je mistrným crossoverem humoristického románu, satiry a milostného románu z alternativní historie Polska. Zcela oprávněně se stala knihou roku 2017 na polské sociální sítu Lubimyczytać.pl.
— Uwaga! – v další řádky obsahují popis děje včetně různých spoilerů a nejlépe si knihu vychutnáte, když téměř netušíte o čem je. Hlavní hrdinové knihy a manželé Grażyna a Ludwik hned v první kapitole slaví padesáté výročí svého prvního společného sexuálního styku. Díky pečlivé přípravě se jim výroční repríza vydaří tak, že se po aktu probudí o padesát let mladší ale se vzpomínkami svých původních seniorkých já. Když se dost nabaží možností svých mladých těl, tak zjišťují, že se sice dostali do svého rodného Polska ale aktuální Polsko se od toho, které si pamatují ze svého mládí v mnohém liší. Asi nejdůležitější změna je to, že země není komunistická a chybí i sovětští okupanti.
— Prostě některé reálie jsou stejné jako v době před padesáti lety a jiné jsou rozdílné a to jak ve velkém světě (jako je to, že významným spojencem Polska je Francie), tak v malém – osobním životě obou hrdinů. S odchylkami od prožitého života se oba z hrdinů vypořádávají různě a aby to nebylo tak jednoduché, oba musí řešit i dalšího svého partnera z minulosti.
— Autor prošpikoval knihu různými většími i drobnými vtípky. Ludwik se například nejdříve pokusí vydělat peníze tím, že napíše polské kopie Harryho Pottera a bestsellerů Dana Browna. Ale nikdo mu to nechce vydat. Grażyna, která zase učí na prestižním francouzském dívčím gymnáziu šíří mezi svými žačkami feminismus a myšlenky sexuální revoluce. Vystupují zde skutečné historické postavy především polští komunističtí pohlaváři ale v trošku jiných rolích.
— Kromě klasického situačního humoru zde narazíme i na temnější pasáže, jako v části o památníku varšavského povstání, připomínce nuzných podmínek z kterých pochází většina studentek Grażyny či když oba hlavní hrdinové vidí, jak se země přiklání k Unii. Což ale v této realitě není zlá EU ale naopak Slovanská unie neboli opět diktát Moskvy. A překvapivě kniha nekončí happyendem – spíše naopak.
— Nicméně musím na závěr konstatovat, že knihu jsem si neskutečně užíval a to jsem nejspíše spoustu vtípků, založených na polských reáliích přehlédl a nebo si je nevychutnal tak, jako rodilý Polák, který zažil místní komunismus. Nicméně vtipné jsou i ty okamžiky, kdy jsou v opozici mladé tělo a mysl člověka s bohatými životními zkušenostmi nebo to, jak jsme si už všichni zvykli na takové výdobytky civilizace jako jsou mobilní telefony, možnost nakoupit jídlo na každé benzínce a internet.

Tiráž
Vydalo: W. A. B. v roce 2017
Počet stran: 480
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788328036079

Reklamy

Zapletení – Zygmunt Miłoszewski – Host 2011

Na první pohled celkem obyčejná detektivka. Příjemná je i červenoknižní vedlejší linka, kdy s hlavní hrdina začne románek s mladší ženou. Dobrý nápad byl i to, že před každou kapitolou předcházel krátký výběr z denního tisku, který zejména polskému čtenáři pomohl příběh ukotvit v čase.
Hlavní hrdina mi byl velmi sympatický a musím ocenit jeho vkus, co se týká gamesek. A i když nejsem zas tak dobře obeznámen s polskými reáliemi, bavil mne rozporuplný vztah hlavního hrdiny k Varšavě, kterou zároveň miluje i nenávidí.
Po této knize jsem pošilhával dlouho a nezklamala mne a rozhodně si přečtu Zrnko pravdy. už jenom proto, že je dnes také hodně aktuální.
A pokud bych měl knihu nějak jednoduše ohodnotit, tak jí přidělím čtyři Králíky z pěti.

Hněv – Zygmunt Miłoszewski – W. A. B. 2014

Třetí a závěrečný díl trilogie o „zaklínačském“ prokurátorovi nedosahuje kvalit Zrnka pravdy ale i tak jde o povedenou detektivku, která se může bez zardění měřit s oblíbenými kousky skandinávských autorů. Opět se dočkáme spousty dějových zvratů a opět se nebudeme moci odtrhnout od napínavého děje. I zde se autor dotýká jednoho z bolavých míst nejen polské společnosti.
V tomto dílu práce zasáhne panu prokurátorovi nejhlouběji do jeho soukromého života.
Teď si od tohoto autora na nějaký čas oddech a podívám se, zda i jiní polští autoři kriminálek jsou tak dobří.
Jeszcze polska książka nie zginęła!

BTW: Jak se mi líbí předchozí Pecinovy obálky z této série, tak v tomto případě se mi originální obálka líbí o něco víc. Ale i tak je ta obálka vydání od Hostu povedená.

Zrnko pravdy – Zygmunt Miłoszewski – 2014 – W. A. B.

Detektivní román z Polska, který se může hrdě poměřovat jak se severskými hrdiny, tak kultovními mayovkami.
Autor se opět nebojí otvírat aktuální a kontroverzní témata, která tvoří skvělou skládačku, mohutně prošpikovanou prudkými dějovými zvraty.
Stejně jako u předchozího dílu (a i v pokračování, které vychází 25. 3. 2016 je každá kapitola uvozena přehledem správ, které se staly ten den, v kterém se odehrává děj. Dobrý nápad, který čtenáře vtáhne ještě více do děje, protože děje všech tří knih se odehrávají poměrně nedávno a leckterou událost si čtenář vybaví.
Opět nechybějí narážky na různé popkulturní věci, drsné ponoření do nedávné minulosti a různé příhody hlavního hrdiny s ženami. Druhý díl je ještě o jeden level lepší než předchozí kniha zapleteni a jako doporučení můžete brát, že ihned po poslední stránce této knihy jsem se pustil do závěrečného dílu této parádní trilogie.
V českém překladu jsem si všiml jedné překladatelské neohrabanosti. Když hlavní hrdina vyslýchá podezřelého, který byl milencem první oběti, tak prokurátor používá domácký tvar jejího jména a podezřelý ho důsledně opravuje na na formální tvar jména (čímž se snaží zakrýt , že s obětí měl vztah), kdežto v češtině prokurátor používá slovo oběť a podezřelý jej opravuje na jméno zavražděné. Čímž překladatel neguje efekt, kterého chtěl autor dosáhnout
.