Zinkoví chlapci – Světlana Alexijevič

Pro mne jednoznačně nejlepší kniha tohoto roku. A to, pokud počítám knihy vydané v tomto roce a pokud počítám knihy, které jsem v tomto roce četl, tak se dělí o první a druhé místo s Uličkou od Gail Tsukiyamy (to přechýlení je oči i uši trhající).
— Světlana Alexijevič je běloruská spisovatelka oceněná Nobelovou cenou. Tato kniha je sbírkou vyprávění vojáků, kteří se účastnili okupace Afgánistánu v letech 79 – 89 minulého století a také jejich matek a žen. Autorka nijak nehodnotí, nekoriguje vyprávění účastníků a jen na závěr jejich „zpovědi“ uvede jejich jméno, hodnost a u které zbraně sloužili. Případně jen hodnost a druh zbraně – pokud si přejí být v anonymitě. Podobně je to u matek, manželek vojáků, případně žen, které odjely do Afgánistánu jako lékařky, sestry nebo civilní pracovnice. Celý příspěvek

Ulička tisíce květů – Gail Tsukiyama

Jednoznačně KNIHA ROKU! Myšleno nejlepší kniha, kterou jsem letos četl. Kniha vyšla v roce 2009 a u nás 2011. Ale já se k ní dostal se zpožděním a jelikož se odehrává v minulosti, tak to nijak nevadí.
Kniha je v podstatě rodinnou ságou, která začíná pár let před vypuknutím války v Pacifiku a končí pokud si dobře pamatuji v roce 1965. Kde sledujeme osudy jedné rodiny a především dvou bratrů, z nichž starší se chce stát sumotorim (zápasníkem sumo) a druhý propadne kouzlu výroby masek pro tradiční divadlo nó. Kromě nich sledujeme osudy dalších několika osob, jako je sensei, který učí druhého bratra vyřezávat masky a celé rodiny trenéra, který si vybere staršího z bratrů do své „stáje“.
Zdánlivě nejdrsnější se může zdát děj z období války ale některé postavy válka poznamená tolik, že si s sebou do dob míru nesou obrovská traumata, která se později projeví po mnoha letech. Autorka se s čtenářem nijak nemazlí. Vždy, když se některé z postav začne dařit sešle na něj nějakou těžkou rámu osudu.
Ani dojemnými okamžiky a pasážemi autorka nijak nešetří. Přesto nepůsobí nijak lacině, uměle nebo nabuřele. Celá kniha je obrovskou oslavou obyčejných lidí a je psána hodně civilně a citlivě. Jak prostředí zápasníků sumo, tak svět tradičního divadla nó je zajímavě vylíčeno a i čtenář, který se o Japonsko hodně zajímá, se zde dozví spoustu neznámých faktů.
Ač žánrově si zas tak podobné nejsou, tak „emočně“ je Ulička dost podobná Ovemu. Také zde najdete spoustu pasáží, kdy bude mít slzy na krajíčku i ten chlap, který si hraje na drsňáka a cynika.
V některých jazycích vyšla pod jménem Sumotori, což se mi zdá jako mnohem lepší název ale chápu, že Češi nebudou vědět, co či spíše kdo, to je. Což by ale mohlo být výhodou.

Tvé překrásné já – Chuck Palahniuk

Tvé překrásné já je jako dobrý korejský film. V jednom balení si vychutnáte několik žánrů a způsobů vyprávění a u všech se budete královsky bavit.
Jednak je tento příběh kurevsky povedenou parodií na vlnu šedivek, druhak je to originálně pojatá distopie, kde upíři jsou všichni ženského pohlaví a nepotřebují vysávat nikoho druhého ale vystačí si sami se sebou. Božský Chuck nešetří vtipy a kritikou moderní společnosti. Skvěle zde autor remixuje i jednu kapitolu z kultovního Kill Billa. Jen Pai Mei je ženská a kung fu a kendo nahrazuje ipsacedo a výroba různých megamastítek. Jen při finálním fightu dobra se zlem to autor malinko ošulil pomocí deux ex machina.
Erotické pasáže dosti připomínají texty grincorových kapel, jen jsou zde potlačeny popisy nechutných chorob aby se autor mohl více věnovat podrobné topologii ženských partií. Občas se do vyprávění promítnou i různé spiklenecké teorie a narážky na mediální manipulaci.
Palahniuk je důstojným pokračovatelem geniálního Williama Sewarda Burroughse, kterého nahradil na pozici největšího žijícího spisovatele. Stejně jako on je neskutečně vtipný a promyšleně a precizně kritizuje spoustu projevů a nedostatků moderního světa.
Pokud vám nevadí v knize sem tam nějaká ta nechutnost, sprosté slůvko a ustojíte i slušnou porci erotiky, která je podána s tak scholastickým vědátorským odstupem, že vám pták ani neťukne a s julčou to bude přes kopírák, tak je tento příběh skvělou a vtipnou kritikou moderní přesexualizované konzumní společnosti. Král je opět ve formě.

Ostrov Entry – Peter May

Pokud jste si říkali, že Peter May v Čínských thrillerech a nebo Aktech E nedosahuje takové dokonalosti jako v trilogii z ostrova Lewis, tak si určitě přečtěte Ostrov Entry.
Kniha sice do trilogie nepatří ale velká část děje se odehrává na ostrově Lewis a sem tam se dokonce v příběhu mihne nějaká lokace, kterou máme navždy spojenou s touto geniální trilogií, například Stornoway.
V této knize se ale na Hebridách odehrává jen historická/vzpomínková část příběhu a to navíc ještě hlouběji v dějinách než Muž z ostrova Lewis nebo další díly z této série. I zde se druhá část příběhu odehrává v přítomnosti, jen na druhém konci oceánu a to na odlehlých ostrovech na pobřeží Kanady. Ale i on se zas život prostých lidí na kanadském pobřeží, tak moc neliší od od života prostých obyvatelů Hebrid.
Vraždu na odlehlém ostrově, na kterém se všichni dobře znají a kde je tak nulová zločinnost, že si ani nezamykají domy odletí vyšetřovat tým kriminalistů z pevniny. Práci hlavnímu hrdinovi komplikuje nejen to, že v týmu je i jeho bývalá manželka ale i to, že jako jediný z frankofonního týmu má skotské kořeny a tak je tak trošku vyčleněn z kolektivu. Navíc ten rozchod je poměrně čerstvý a díky němu se už pěknou řádku nocí nevyspal a to mu trošku leze na mozek.
Ač se zdá, že oběť zavraždila manželka, tak policisté vyslechnou i další osoby a na povrch začnou vylézat špinavá tajemství a kruh osob, které by mohly mít motiv jednoho z manželů zabít se stále rozšiřuje.
Ihned poté, co hlavní hrdina poprvé spatří hlavní podezřelou, tak má silný pocit, že ji odněkud zná. V krátkých chvílích jeho denního snění se mu její podoba začíná plést s příběhy jeho prapraprapředka, kterého zná z vyprávění své babičky a které se odehrávali ještě v dalekém Skotsku na ostrově Lewis. Nakonec je nucen hlavní podezřelou zatknout a sám je poslán svými nadřízenými na zdravotní dovolenou. Ale po návštěvě své sestry se obě časové roviny protnou a náš hrdina se musí ještě jednou vrátit na kanadské pobřeží aby našel vraha.

Kasacja – Remigiusz Mróz

Kasacja je úvodní díl výtečné série detektivek / thrillerů, kde vystupuje mladý právník Zordon a jeho patronka Chyłka. I když to mezi nimi občas jiskří eroticky, tak ještě mnohem častěji Chyłka deptá Chyłka Zordona (a ostatně i všechny ostatní kolem sebe) výtečnými hláškami a trefnými poznámkami. Se silou buldozeru ověšeného kulomety si jde za svým cílem a tím je výhra v soudní síni.
Kordian Oryński hned první den ve věhlasné kanceláři Żelazny & McVay získá nejen přezdívku Zordon ale po boku Joanny Chyłki má možnost se účastnit obrany Piotra Langera, kterého našli v jeho bytě s dvěma rozkládajícími se těly. Oběti jsou brutálně zmasakrované, Langer působí jako šílenec, s nikým nekomunikuje a navíc je z velice bohaté rodiny, proto tato causa budí obrovskou mediální pozornost.
Zdá se, že bránit Piotra Langera je předem prohraný boj ale Joanna Chyłka se nebojí žádné výzvy a své kauzy většinou vyhrává.
Oba právníci se tedy pustí do pátrání. Pioter Langer jim jejich práci moc neusnadňuje a později se objeví spousta dalších věcí, které se začnou stavět do cesty úspěšné obhajoby nebo alespoň nějakého mírnějšího trestu…
Kniha si drží celkem slušnou flow a je plná nečekaných překvapení a zvratů. Ale stejně to, co mne na této sérii baví nejvíce jsou hláčky, které ze sebe sype Chyłka každou chvilku jako Joe Hallenbeck v Posledním skautovi. nevím, zda v literatuře existuje lépe hláškující postava než Chyłka ale mezi ženskými postavami rozhodně vede.
Asi bylo chybou, že jsem četl z této (zatím ještě pár dní) trilogie tento díl jako poslední, protože jsem se na postavu Piotra Langera díval trochu jinak, než ti, kteří tuto sérii četli ve správném pořadí. Langer totiž odehraje podstatnou roli v v třetím dílu této série a vy o něm víte podstatně více, než by jste měli vědět. Nicméně i bez toho, musím konstatovat, že Ksacja je ze všech tří dílů nejslabší. Což vůbec neznamená, že je to výtečná kniha. Jen že třetí a zejména druhý díl je ještě lepší. Od autora vím, že čtvrtý díl se na pultech polských knihkupectví objeví brzo a zda překoná všechny své předchůdce? Rád se nechám překvapit.
Jo a technická poznámka: při četbě této knihy poslouchejte Iron Maiden, ne nějakého Willa Smitha!

Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí – Salman Rushdie

Název knihy neodkazuje na Tisíc a jednu noc (sečtěte si to) jenom tak, tento motiv je téměř stavebním kamenem celého díla. Cizokrajné, opulentní a barevné a přesto s celkem slušným přesahem do filozofie, dějin a mytologie. Autor nás zasype spoustou postav, myšlenek, hříček a poetických obrazů. Mistrně mixuje věci z reálného života s pohádkovým světem džinů obou pohlaví. Geniality dětí půlnoci sice nedosahuje ale je k ní kurevsky blízko.
Ve zkratce jde o to, že po jedné obrovské bouřce dojde k prolomení bariéry mezi naším světem a světem bájných džinů. Ti se dostanou do naší dimenze. Nejdříve dochází k různým nadpřirozeným nehodám, taškařicím a zlomyslnostem. Ale brzy se vše změní nejen ve velkolepou válku některých džinů proti lidem (kteří nemají moc šancí) ale i ve válku jedněch džinů s druhými. Zákony fyziky se hroutí jako domeček z karet a sním i všechny jistoty, zvyklosti a morálka.