Klára Smolíková a Jan Smolík – Medvídek Lup a jeho kamarádi. Mladá fronta 2008 a 2017

mevidek-lupJeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.“

Ne, to je jiná pohádka a rozhodně není vhodná pro druháky a prvňáky. Tahle začíná také básničkou, ale je pro začínající čtenáře mnohem vhodnější. Takže poslouchejte:

„ Za lesem je les.
Za ním další.
A pak ještě čtyři.
Teprve za tím sedmým je kopeček,
Na kterém stojí starý dub.
A v něm bydlí medvídek Lup…“

A nedaleko Lupova domečku bydlí truhlář a kutil Jezevec, veveřice Juliána a havran Filip. K téhle partičce zvířecích kamarádů se po pár stránkách přidá povedený cestovatel a chlubílek zajíc Bonifác a najednou tu máme partičku, která by směle mohla konkurovat partě Mirka Dušína. Ostatně tak jako slavné Rychlé šípy je i Medvídek Lup komiks. Kreslil ho Jan Smolík a psala a vymýšlela Klára Smolíková. Původně vycházel v časopisu Sluníčko a nyní jsou všechny příběhy veselých zvířátek vydány (již podruhé) knižně. A to v péči nakladatelství Mladá fronta.

Příběhy Lupa a jeho kamarádů nás provedou stejně jako Na hradě Bradě (což je komiks stejného autorského týmu, ale pro starší děti) celým kalendářním rokem. Dobrodružství party zvířátek je tedy vždy spojeno s daným ročním obdobím a tak se malí čtenáři dočkají snad všech možných radovánek, které lze v přírodě podnikat. Lyžování, táboření, ale třeba i sbírání ostružin je legrace.

Klára Smolíková není žádný Foglar a tak se nesnaží hrozit prstem a veškerá výchovná poselství předkládá malým čtenářům s úsměvem a nenápadně. Ke každému ročnímu období je připojena jednoduchá hádanka, která s daným obdobím tematicky koresponduje.  A tak například u podzimních epizod mohou děti určit, který z hrdinů vyrobil jakou postavičku z kaštanů, nebo u letních projít labyrint v ostružinovém pralese. Hádanek je celkem třináct a jejich řešení naleznete na konci knihy.

Příběhy jsou krátké, každý na dvě stránky. A texty v bublinách jsou psány verzálkami a dětem se budou dobře číst.

Protože právě pro prvňáky či zdatnější předškoláky je Lup jako stvořený. Ostatně naše dcera se právě na příbězích téhle party veselých zvířátek v pěti letech naučila číst.

Naše Hanča dává pět hvězdiček z pěti.

 

Konstantynův efekt – Karolina Francová Brokilon 2017

efektKarolina Francová sice v roce 1999 debutovala v Ikarii svou povídkou Vražda, ale již od roku 2001 se věnuje psaní románů. Její první román Algar tarch vyšel v roce 2001 v nakladatelství Straky na vrbě. Po té v roce 2002 následovalo ocenění Mlokem v CKČ za román Život je rafinované peklo, který vyšel ve sbírce vítězných prací Ceny Karla Čapka MLOK 2002 tentýž rok. V roce 2003 publikovala již v nakladatelství Triton román Arien a v roce 2004 jí byla udělena cena Trifid v literární soutěži vyhlášené tímto nakladatelstvím za román Kaynova doba. V roce 2006 jí v nakladatelství Triton vyšel román Strážce a v roce 2011 tamtéž román Zlatý plamen. A do sdíleného světa J.F.K. vstoupila dvěma romány Věk mloků a Soumrak Camelotu.

Letos nám nakladatelství
Brokilon přináší její devátý román, kterým je takřka komorní space opera Konstantynův efekt.

Autorka na pozadí vleklé války dvou civilizací rozehrává šachovou partii a stačí jí k tomu pouhých osm postav. To, co začíná jako nevydařená teen romance, se velice záhy změní v psychologické drama, ve kterém není nouze o spiknutí, proti spiknutí, atentáty, dramata a morální dilemata.

Možná některé čtenáře překvapí styl vyprávění, který autorka zvolila. Historii války, vznik technologie arvelského nevědomí a vlastně i minulost postav, nám přibližuje za chodu pomocí dnes tak oblíbených flasbecků. Což někoho může rušit, nicméně je to pochopitelné. A čtenář se tak nemusí zdržovat zdlouhavým úvodem. Navíc je příjemné objevovat historii a principy světa během četby.

Naopak za nový vypravěčský postup považuji to, co známe například z filmu Akira Kurosawy – Rašomon a to je pohled na jednu situaci z úhlu všech (či několika zúčastněných). Použití tohoto „triku“ dává příběhu mnohem větší dynamiku.
Navíc ani postavy a jejich pohnutky zdaleka nejsou černobílé a to je jen dobře.
Svět Arvelu a teritorií (ale především Arvelu) je vykonstruován s velikou pečlivostí a vše je podřízeno zápletce. Tady jsem obdivoval, nejen skvělou promyšlenou technologii Arvelského nevědomí, ale také to, jak autorka vymyslela (s ohledem na princip světa) i takové věci, jako jsou právní normy, šatník či dopravní systém na Arvelu.

A i když autorka původně zamýšlela pojmout svou knihu jako zamyšlení nad tím, „do jaké míry má společnost v nebezpečí právo očekávat a vyžadovat od jednotlivce sebeobětování.“ Myslím si, že etických či filozofických témat nabízí kniha mnohem více.
Kdo očekává velké mezihvězdné bitvy, bude asi zklamán. Ačkoli Konstantynův efekt jich několik nabízí, rozhodně nejsou stěžejní náplní knihy.

Ale pokud čekáte chytrou space operu která nabízí zajímavé téma s morálním přesahem a propracované postavy a jejich vztahy, tak rozhodně nebudete zklamáni.

85 %

Jan Procházka

 

 

 

Čas oblevy – Vendula Brunhoferová – Brokilon 2017

cas_oblevyVendula Brunhoferová je dlouholetou členkou českého fandomu a pravidelnou recenzentkou webu Fantasyplanet.cz. Několikrát se účastnila žánrových literárních soutěží. Její povídky Odrazy a Mrtvá voda získaly šesté a deváté místo v soutěži Vidoucí v roce 2014. V tomtéž roce zabodovala její povídka Píšťalka v Ceně Karla Čapka. Dvě její povídky byly uveřejněny v časopise Pevnost. V nedávné době se pak její povídka Ptáčník stala součástí sbírky povídek Zpívající věže. Autorka je skalní fanynkou Space Opery. Proto není divu, že její debutový román Čas oblevy skládá hold právě tomuto žánru.

A Long Time Ago, in a Galaxy Far Far Away, kdy lidstvo opustilo svou rodnou hroudu a vydalo se vzhůru ke hvězdám kolonizovat nové světy.

A jaké jsou ty nové světy?

Dvě planetární soustavy spravované jako specializované firmy. Každá vedena jiným šéfem, ale v podstatě v dost podobném duchu. Říkáte si, co je to u kapitána Kirka za nesmysl! Jak může být planetární systém veden jako firma? Inu, podívejte se na Římskokatolickou církev, anebo ještě lépe do naší nedávné minulosti. Za socialismu byla takto vedena celá naše republika. Mladá Boleslav sloužila především k výrobě aut, Karviná k těžbě uhlí, Kladno mělo zase svoje slévárny a železárny, a polabská nížina byla obilnicí celého státu. Tak přesně takhle to funguje u Wallbard Corp. i u sousední Pentecost Ent. Jenže tady není obilnicí jeden kraj, ale celá planeta. To samé s doly a továrnami. A protože jde o KOLONIZOVANÉ planety, je nad slunce jasné, že jejich původní obyvatelstvo z tohoto statutu quo není nadšené. A ostatně není samo. Protože tu máme ještě třetí (jak rádi říkají hráči deskovek) frakci a tou je Entika. Ta nám ukazuje, kam by to dotáhli vzbouřenci z Bounty, kdyby dostali nejen pořádnou šanci, ale především nanotechnologie, vesmírné křižníky a podobné vymoženosti. Celý příspěvek

Zakletý Zámek Alena Vorlíčková Městská knihovna Polička 2017

Zakletý zámek je kniha, jejímž prostřednictvím nám její autorka Mgr. Alena Vorlíčková předkládá sedm slovinských pohádkových příběhů. To samozřejmě není náhoda. Autorce Slovinsko a jeho folklor učarovaly a překladům slovinských pohádek se věnuje dlouhodobě. Ostatně má na kontě již dvě knihy věnované slovinským pohádkám. Průvodce pohádkovým Slovinskem a Kouzelná zahrada vyšly již v roce 2009. (Obě s ilustracemi Magdy Štajnerové). Nyní se k slovinským pohádkám autorka vrací znovu, svou novou knihou Zakletý zámek.

Ten tentokrát doprovázejí ilustrace Mgr. Petry Řehové a ještě se k nim v závěru recenze vrátím.

Mgr. Alena Vorlíčková je autorkou projektu podporujícího čtenářství Pohádky pro společné čtení. http://www.spolecnecteni.com/ Ten klade důraz na to, aby si rodiče a děti našli nejen společný čas, kdy budou rodiče dětem knihu číst (například před spaním), ale také o příběhu debatovat a společně nad ním přemýšlet. Protože se tak dítě nejen více sblíží se svým rodičem a rodič se svým potomkem. Ale (pokud je příběh dobře dovyprávěn a pokud jsou položeny ty správné otázky) „může se dítě při společném čtení učit, jak řešit problémy, dozví se, že člověk může chybovat, ale může se i polepšit.“

Tolik k záměrům autorky a nyní již k samotné knize.

Zakletý zámek nám tedy předkládá sedm slovinských pohádek. A jak už to tak u lidových pohádek bývá, jsou to příběhy dost drsné a autorka byť je převyprávěla, rozhodně se je nesnažila nijak zjemňovat. Tak se zde setkáváme s lidožravým obrem, bratry, kteří pro zisk neváhají zabít vlastního sourozence, nebo s krutým vojákem, jenž neváhal krást a zabíjet. Zní vám to ohavně a tvrdě? Ale vzpomeňte si na pohádky Boženy Němcové, nebo horory bratří Grymmů.

Zároveň však a to je u každé pohádky nejdůležitější. Je zlo nejen vždy důsledně potrestáno. Ale především dochází k nápravě a proměně těch, kteří to potřebují. A to je to, co se mají děti z pohádek dozvědět.

Je zajímavé, jak jsou slovinské pohádky mnohdy podobné těm, které nám vyprávěli a četli naši rodiče a prarodiče.

K příběhové stránce knihy bych rád podotkl už jen, že každá ze sedmi pohádek čítá zhruba sedm stran a písmenka jsou natolik velká, že je pohodlně mohou přečíst i děti. Takže se mohou ve čtení s rodiči pěkně střídat.

Myslím, že ani velký font není náhoda a byl autorkou záměrně vybrán, aby podpořil druhý a možná nejdůležitější cíl knihy.

Protože pokud nám má Zakletý zámek představit Slovinské pohádky, má v nás také podnítit chuť si je nejen společně číst, ale také o nich společně s dětmi přemýšlet.

Právě za tím účelem jsou vždy na začátku a na konci každé pohádky otázky, které mají sloužit k zamyšlení nad příběhem, ale také k určité sebereflexi. Zatím co otázky před pohádkou (Například: Co se stane, když je člověk začarovaný? Jaké pohádkové bytosti žijí ve vodě?) mají malého čtenáře či posluchače připravit a navnadit na pohádku. Otázky na konci pohádky (například „Jak se může člověk stát šťastným? Jaký byl pasáček? Jaké měl vlastnosti?“) testují dětskou pozornost, nebo se snaží malé posluchače či čtenáře podnítit k přemýšlení nad principy které nás v životě ovlivňují. Některé otázky zvládne zodpovědět i předškolák, ale s mnohými z nich měla naše šestiletá holčička problém. Proto si myslím, že Zakletý zámek je spíš vhodnější pro děti na prvním stupni základní školy.

Ilustrace Mgr. Petry Řehové v pastelových barvách hezky doplňují každý příběh a rozhodně nepůsobí nijak rušivě. A ty celostránkové vypadají jako kouzelné vitráže a dceři se náramně líbily.

Knihu Zakletý zámek vydala Městská knihovna Polička. A pokud mají být knihovny posly a centry vzdělanosti, je jí tato knihovna na sto procent.

Naše Hanča dává tři hvězdičky z pěti.

Inwigilacja – Remigiusz Mróz – Czwarta Strona 2017

chyłlkaMěl jsem pro Chyłku vymyšlený titul Królowa ciętej riposty ale nakonec jej nepoužiji, protože i když Chyłlka umí setřít protivníka i v obraně, taj ještě častěji je ten, kdo slovní přestřelky začíná a riposta se používá pro břitkou odpověď. Původ slova najdeme v italštině a šermířském slangu. Ale to sem nepatří.
— Každopádně série s Joannou Chyłkou je mojí oblíbenou a těším se každý nový díl. I když po tomto posledním, kdo ví? Remigiusz Mróz se tentokrát s ničím nepáře a hned na prvních pár stranách knihy nás uvede do víru dění. Chyłka poté co zjistila, že je těhotná, se ujme obrany prvního polského džihádisty v historii. Ví totiž, že tento proces bude ostře sledovaný jak veřejností, tak všemi médii a pozornost ostatních právníků a právnických kanceláří a nastávající matce se peníze budou hodit. Hodně peněz. Aby to nebylo tak jednoduché, ukáže se, že Fahad Al-Jassam, který je obviněn z přípravy teroristického útoku na území Polska může být někdo jiný.
— Před cirka desíti lety  se polskému páru na dovolené v Egyptě záhadně ztratil jejich syn, kterého ač byl adoptovaný bezmezně milovali a dlouho se jej neúspěšně pokoušeli najít. Rodiče jsou naprosto skálopevně přesvědčeni, že Fahad je jejich znovu nalezený syn ale ten to popírá.  Je to následkem vymytí mozku v nějakém středisku islámských teroristů nebo si rodiče tak moc přejí návrat svého syna, že se upnou na někoho, kdo jím nemusí být? To je jen jedna ze záhad, kterou musí Chyłka rozhřešit.
— Jiná a více osobní je otázka je identita otce dítěte, kterého tituluje různě. Někdy vetřelec, jindy parazit a tak podobně. Dokonce i svého gynekologa se zeptá, kdy bude možné rozeznat, zda se jedná o parazita nebo parazitku.
—  Celý proces je silně medializovaný, v pozadí je cítit zájem tajných služeb a navíc je do role soudce jmenován  Tatarka, který Chyłku nesnáší a to celý soudní spor ještě posouvá do trochu osobní roviny. A aby toho nebylo málo je Chyłka nucena spolupracovat s týmem z jiné právnické kanceláře.
— Zordon se do toho všeho pilně šprtá na advokátské zkoušky, které už klepou na dveře a mají rozhodnout o jeho dalším životě, zatímco Chyłka zjišťuje, že jí těhotenství komplikuje život více, než je ochotna připustit. Zdá se, že  tento proces bude nejen nejtěžší v její bohaté právnické kariéře ale, že to je proces, který nelze vyhrát. Minimálně v Polsku ne.
— Pátý díl této skvělé série se asi nejvíce vzdálil žánru krimi a je především thrillerem ze soudního prostředí. Autor zde nastoluje otázky xenofobie, nenávisti,  terorismu a boje s ním a především toho, jak hodně a často zasahují do života občanů různé tajné služby a do jaké míry je naše relativní bezpečí vykoupeno stále se zmenšující mírou soukromí. Stane se brzy soukromí jen prázdným pojmem z nedávné historie?
— Kniha je opět napsána svěžím stylem se spoustou odkazů na popkulturu a dějiny. Má svižné tempo a spoustu překvapivých dějových zvratů. Znovu je stěžejní a nejzábavnější vzájemná interakce mezi  Chyłkou  a Zordonem, plná vzájemných slovních přestřelek a různého vzájemného popichování. Tento díl patří z celé pětidílné série k těm silnějším.
— Musím se přiznat, že až u tohoto dílu jsem zjistil, že jsem mylně předpokládal, že slovo ławnik pochází z anglického law a znamená právník ale ve skutečnosti jde o přísedícího u soudu (takové ty soudce z lidu) a  odvozuje se od ławky neboli lavice. Příbuznost češtiny a polštiny může mít i svá úskalí. Víte, že Poláci mají květen už v dubnu, na rozdíl od Rusů, kteří mají říjen až v listopadu?
— Ale abych se opět nezakecal, tak konečný výrok je , že shledávám Remigiusze Mróze vinného ze sepsání výborné a napínavé knihy, kterou vám mohu jen doporučit. Proti rozsudku není odvolání.

Michael Kardos – Dřív než ji najde – Mystery Press 2017

V neděli 22. Září 1991 otřásl malým přímořským městem Silver Bay strašný zločin. Toho večera pořádali Allison a Ramsey Millerovi venkovní sousedskou party. Později v noci, když hosté odešli, opilý Ramsey brutálně zavraždil svou ženu Allison.

Ramsey Miller byl později v noci spatřen v přístavišti. Jeden ze svědků ho viděl v jeho motorovém člunu mířícím na otevřené moře, jak svírá v náručí ranec, který tvarem i velikostí připomínal malé dítě. Ramseyho ani jeho tříletou dceru M už nikdy nikdo neviděl.

Fredonia září 2006. Osmnáctiletá dívka Em. V rámci programu pro ochranu svědků žije v Západní Virginii se svým strýcem a tetou. Proč? Protože její otec Ramsey Miller nebyl nikdy dopaden. Tvrdohlavá a naivní Em poruší všechna bezpečnostní opatření, která pro její dobro její opatrovníci ustanovili a nejen že se sblíží s členem profesorského sboru na místní škole, ale dokonce s ním otěhotní. A kdyby jen to. Em se rozhodne vrátit do Silver Bay a najít svého otce dřív, než on najde ji.

Tolik k základní zápletce.

driveVyprávění se odehrává ve dvou rovinách. Na jednu stranu sledujeme mladou Em, která se snaží vymanit z okovů přísných bezpečnostních pravidel svých opatrovníků. Posléze ji sledujeme do Silver Bay, kde se snaží najít přímé účastníky událostí, které vedly před patnácti lety k zavraždění její matky.

Tou druhou rovinou je příběh Millerových. Celá prostřední část knihy popisuje vztah Ramseyho a Allison. Provede nás celým jejich vztahem. Od jejich seznámení, přes svatbu, nadějí plné manželství, krize a pády, až po ten osudný večer kdy Ramsey Miller svou ženu zavraždil.

V závěru se pak autor vrací k „detektivní“ zápletce a pěkně spojuje minulost s přítomností.

Je zajímavé, že Em minulost svých rodičů neodkrývá postupně, jako ve „správné“ detektivce. Ale ta je čtenáři autorem předložena v celku jako samostatný příběh v příběhu. Takže pátrání Em po minulosti se smrskne do závěrečné třetiny knihy. Což může některým čtenářům vadit.

Pokud mám knihu Dřív, než ji najde k něčemu přirovnat. Tak je to mix rodinného dramatu a kriminálního thrilleru.

První a závěrečná část knihy mi připomínala takové filmové skvosty jako Tajemná řeka, Gone, Baby, gone či Zmizelá. A prostřední část, tedy příběh Ramseyho a Allison Millerových bych připodobnil k rodinným dramatům, jako jsou například filmy Jako malé děti, nebo Nouzový východ.

Závěr knihy se zdál trochu překombinovaný, úplný konec lehce natahovaný a důvod pro dívčino pátrání trochu nelogický. Přesto jsem si knihu užil a příběh manželů Millerových mě bavil o trochu víc než samotné pátrání po minulosti.

Slovy Starého muže s psacím strojem: „Nevybavuji si žádný pocit, který by byl lepší než chvíle, kdy jsem byl v područí příběhu, který konečně získal hlavu a patu – pohlcen fakty a svým vlastním způsobem jejich podávání. Řeknu vám, že je to lepší než narazit na ropu.

A Dřív než ji najde je opravdu silný příběh.

87 %

 

 

 

 

Hanni Münzer – Medová smrt Omega 2017

med-smallAutorka se narodila ve Wolfratshausen a měla vždy bujnou fantazii. Již jako šestnáctiletou ji pohltila každá kniha. K napsání románu ji podle vlastních slov inspirovala kromě lásky ke knihám a touze napsat svůj vlastní příběh, historie její rodiny. Protože: „ Můj pradědeček i dědeček si vzali ženy, které nebyly v souladu s Norimberskými zákony. Oba byli členové socialistické strany, která bojovala proti Hitlerovi. Během války rodina schovávala židovského kamaráda a podařilo se jim ho zachránit. Můj pradědeček, dědeček i jejich manželky, které pro něj vařily, byli velmi stateční, riskovali životy své i svých dětí, aby jeden zachránili.“

Právě pátrání po historii vlastní rodiny přivede mladou Američanku Felicity a její matku nejdříve do Říma a posléze díky sbírce osobních poznámek a dokumentů její zemřelé babičky, až do Mnichova roku 1923 a ještě mnohem dál. Před Felicity se odvíjejí pohnuté a temné osudy nejen její prababičky operní pěvkyně Elisabeth, ale především Elisabethininých dětí Deborah a Wolfganga.

Příběh by se dal rozdělit na tři části. Současnost prezentovaná Felicity a jejím pátráním. Období Výmarské republiky od roku 1919 do roku 1933, kdy se novým kancléřem stal Adolf Hitler. Tato část naší historie je prezentována ženou židovského lékaře, naivní a povrchní dívkou Elisabeth. Její dcera Deborah nás potom provede obdobím Německých dějin od nástupu Hitlera k moci až do roku 1945.

Myslím, že právě díky věrnému zachycení historických událostí působí příběhy Elisabeth a Deborah tak realisticky.

Autorka zvolila pro svůj příběh vyprávění ve třetí osobě. To především v kapitolách věnujících se Elisabeth působí dost rušivě. Zároveň je díky velkému množství vedlejších postav kniha dost přelidněná a čtenář místy ztrácí přehled v osobách a obsazení.

Naopak vývoj postav od naivních dívek až po ženy s jasným cílem, pro jehož dosažení jsou schopny sáhnout k jakýmkoli prostředkům, je v knize zachycen citlivě a věrohodně. Je to opravdu silný příběh.

Autorka v jednom z rozhovorů říká: „Chtěla jsem napsat knihu z pohledu žen a matek, která ukazuje, jak ceněným zbožím je mír, aby děti mohly vyrůstat v lásce, beze strachu, bomb a teroru.“

Myslím, že se autorce její záměr zdařil. Hanni Münzer sice není žádný Remarque, (před románem Medová smrt autorka napsala pouze jednu knihu pro děti), ale i tak se jí podařilo napsat velice silný příběh.

Závěrem se chci pozastavit u dvou věcí.

Nejdříve musím pochválit opravdu pěknou grafickou stránku knihy. Tím myslím nejen pevnou vazbu, kvalitní grafickou úpravu a medailonek autorky na přebalu. Ale také historickou mapu Mnichova na předsádce knihy.

O to více mě zaráží výběr překladatelky. Protože kniha, kterou nakladatelství oprávněně považuje za jednu ze svých nejlepších, si zaslouží mnohem lepší překlad, než mu Langue Assistant Dita Suterová, která zřejmě doposud nemá větší překladatelské zkušenosti, dala.

Jako příklad uvádím jen několik málo vět z těch mnoha, díky nimž se mi jinak tento poutavý příběh tak špatně četl.

„Puče se rovněž zúčastnil generál Luddendorff, zasloužilý hrdina první světové války, který byl poté uvězněn ve své slavnostní císařské uniformě.“

„Felicity přiletěla jen s ručním zavazadlem…“

„Přitom si dychtivěji nepřála nic jiného než někam dorazit a najít si pevné místo ve svém životě. A stejně jednala neustále ve snaze odporovat, nutkavé nevole podrobovat se, které vycházely z její duše.“

„Měla poklidný život, omezující se především na mužské duševní rozpoložení.“

„ že může přes všechna měřítka člověka milovat, přesto se trápit.“

„Měl oné neznámé, co v ní vznítilo opíjející melodii, která i dnes zněla v její duši.“

Kniha 80%

Překlad 50%

Jan Procházka

 

marleneBTW: V Polsku tato kniha vyšla také, pod titulem Miłość w czasach zagłady a kromě toho zde právě vychází i kniha Marlene, která je prequel k Medové smrti. Tedy vypráví o tom, co předcházelo ději této knihy. Obě knihy mají pěkné obálky, které zachovávají stejný grafický styl a tak doufejme, že Omega přeloží a vydá i tuto knihu.
Pokud vás kniha zaujala a nemůžete se rozhodnout, můžete si ještě přečíst rozhovor s autorkou této série Hanni Münzer, který najdete na stránkách vydavatelství Omega.

Janet Evanovitch a Lee Goldberg – Štvanice Mystery Press 2017

stvanice-smallKate O’Hareová bývalá mariňačka, agentka FBI a šarmantní, pohledný a drzý lupič gentleman Nick Fox se vrací v druhém dílu podfukářské akční jízdy.

Tentokrát je cílem této nesourodé dvojice Carter Grove. Ten je nejen majitelem opravdu pozoruhodné sbírky kradených uměleckých předmětů, ale především bývalým poradcem prezidenta USA a majitelem prestižní bezpečnostní agentury Black Rhino.

Vzhledem k tomu, že Nick a Kate (nebo spíš Janet Evanovitch a Lee Goldberg) využili tým z předchozího dílu, casting do týmu je tentokrát osekán na minimum a mnohem víc prostoru věnovala autorka samotné akci.

Oproti Podfuku jí Štvanice nabízí mnohem víc. První úkol je celkem jednoduchý. Ukrást vzácnou sošku, kterou si vyžádala čínská vláda a USA ji v rámci udržení dobrých politických vztahů chce Číňanům vrátit. Právě originál téhle sošky má ve svém trezoru Carter Grove. Takže zase přichází na řadu geniální divadelní představení v režii Fox – O’Hareová. Potud tedy nic nového. Jenže pak přijde ta správná jízda.

Carter Grove totiž není jen tak obyčejný nýmand, ale majitel agentury plné ostrých hochů. A muž, který krádež svého majetku nenechá bez odplaty.

Kate a Nick si budou muset poradit nejen s krádeží sošky, ale i s nájemnými zabijáky a dokonce i čínskou policií. Akce stíhá akci a odveta odvetu.

Naštěstí je Kate dcerou bývalého důstojníka a ten (ačkoliv by si mohl užívat důchod) své milované dceři kryje záda.

Štvanice neopouští cestu, kterou si autorka vytyčila už v prvním díle, takže nám znovu nabízí představení, v němž hrají hlavní roli podfuky všeho druhu, humor a nadsázka, ale navíc i spousta akce ve stylu Mission Impossible.

Stejně jako Podfuk si i Štvanice neklade jiný cíl než pobavit. A já se u ní bavil opravdu dobře.

80%

Jan Procházka

 

 

 

Vločka v plamenech – Jan Č. Galeta Mytago 2017. edice Půlčík

vlockaO herním světě Asterion jsme zde na Kurwa czytaj psali již dvakrát a to v souvislosti se sborníkem příběhů odehrávajících se v herních světech Hry s příběhem Volání divočiny a zcela nedávno s knížečkou Slza pro dračího pána z edice Půlčík. (Více se o Asterionu dozvíte na webech http://asterionrpg.cz a http://asterion-knihy.webnode.cz/.)

Vločka v plamenech je třetí knihou edice Půlčík . I ona se odehrává v herním světě Asterion. Aby také ne, když je jejím autorem jeden z tvůrců Asterionu a spoluautor herních modulů pro tento svět.

Jan Č. Galeta má s psaním příběhů odehrávajících se v herních světech poměrně bohaté zkušenosti. Ať už jde o některé povídky ze sborníků Hry s příběhem, či ve sbírce povídek Marelion, nebo o samostatný román Stíny Erinu Šíp v zádech, jehož je Vločka v plamenech zcela regulérním prequelem.

Zatímco Slza pro dračího pána Haniny Veselé se odehrávala v přístavním městě Plavena, příběh mladé dívky z dobré rodiny která si z nudy hraje na zlodějku, nás přivádí do Erinu, města kterému vládne obchod.

Mladá šlechtična Danuta, kterou její rodina provdala za bohatého obchodníka, si krátí dlouhé dny hádkami s manželem a dlouhé noci pobíháním po střechách Erinu a drobnými krádežemi v palácích bohatých obchodníků či zhýralých šlechticů. Když se pak ve městě objeví nová obchodní gilda, se kterou by její manžel rád navázal obchodní styky, rozhodne se Danuta částečně z nudy, částečně ze zvědavosti zjistit co jsou noví manželovi obchodní partneři zač.

Zdálo by se, že jde o celkem prostou historku a v podstatě je to pravda. Ale pan Galeta je mistr vypravěč a na těch šedesáti osmi stránkách které Vločka v plamenech má, dokáže nejen barvitě vylíčit hlavní postavu a její komplikovaný vztah s manželem, ale především skvělou akční jízdu s detektivní zápletkou a překvapivým rozuzlením. A prostořeká Danuta která nemá pro jedovatou poznámku daleko je natolik silnou postavou, že by utáhla mnohem delší příběh.

Naštěstí je Vločka v plamenech jen prvním dobrodružstvím dívky, která by se mohla stát pro Erin tím, kým se stal Batman pro Gotham.

Jestli mají být kolibříky v edici Půlčík reklamou či upoutávkou na herní svět Asterion a knihy které se v něm odehrávají, měli by být takové, jako je skvělá městská fantasy Vločka v plamenech.

85 %

Jan Procházka