Dzieci ze schowka – Ryū Murakami – Świat Książki 2009

Kniha Coin Locker Babies poprvé vyšla už v minulém století a to dokonce už v roce 1980. Proto se ještě tolik nepodobají novějším dílům Ryu Murakamiho. Hodně často jsem měl naopak dojem, že čtu nějaké starší dílo jeho slavnějšího jmenovce Hurukiho. A to především proto, že v této knize se mnohem více setkáváme se snovými pasážemi, které v pozdějších dílech Ryu moc často nenajdeme. Ale Haruki je používá stále.
— V knize sledujeme osudy dvou chlapců, které jejich matky chvilku po porodu odložili do zavazadlových skříněk na mince na nádraží. Na rozdíl od mnoha jiných odložených dětí, se podaří těmto dvěma přežít. Potkají se v sirotčinci a spřátelí se, ačkoliv jsou povahově rozdílní. Pak je oba adoptuje stejný manželský pár a oni se tak stanou bratry.
— Poté prožívají společně i každý sólo pády i okamžiky slávy. Putují různými místy včetně opuštěného města, pokrokového vězení pro mladistvé nebo blázince. Už zde je vidět fascinace Ryu temnými kouty Japonska, jen je tato fascinace méně dominantní jak v novějších knihách.
— Zejména ze začátku knihy působí jednotlivé kapitoly spíše jako krátké povídky jen částečně spojené některými společnými postavami. Později je děj již více souvislý ač se o poté občas mění tok vyprávění podle hlavní trojice. Kromě bratrů Kiku a Haru, sledujeme některé části příběhu pohledem Anemone, která je přítelkyní Kiku a v první části příběhu vlastní obrovského krokodýla Gulivera.
— Kupodivu se kniha čte velice dobře. Časté změny atraktivního nebo zajímavého prostředí nenechají čtenáře upadnou do rutiny a jak hlavní, tak vedlejší postavy jsou dobře napsané a často hodně excentrické. kromě těhotných žen a maminek s malými dětmi mohu jedině doporučit.

Szelest złotolitego brokatu – Hisako Matsubara – Państwowy Instytut Wydawniczy – 1982

Jednu z nejsilnějších knih (Ulička tisíce květů) tohoto roku , kterou jsem četl, Šelest třpytivého brokátu nepřekonal ale i bez toho jde o skvělou knihu.
— Chronologicky se tato kniha odehrává o něco dříve než Ulička tisíce květů, které začíná těsně před vypuknutím druhé světové války. Kdežto Šelest se odehrává ještě dříve, v době, kdy se Japonsko začíná dostávat ze své úmyslné izolace a pomalu ale jistě do něho pronikají vlivy ze Západu. Zejména Ameriky. Jde o dobu těsně po Japonsko – Ruské válce, tedy v prvních letech dvacátého století.
— Ač se kniha odehrává v minulosti, zpracovává témata, která jsou až palčivě aktuální. Jde především o ekonomickou migraci, postavení ženy v rodině, souboj tradic s novými pokrokovými názory, lpění na dávné slávě a další velká a složitá témata.
— Hlavní hrdinkou je dcera ze samurajské rodiny s dlouhou tradicí a zvučným jménem. Její otec se ale díky několika neuváženým investicím dostane do potíží a je nucen prodat svoje honosné sídlo a přestěhovat se do jednopokojového bytu ve městě. Hrdý samuraj tento pád nese velice těžce.
— Protože se již v té době objevují příběhy Japonců, kteří odešli za prací do USA a vrátili se oděni do zlatého brokátu, rozhodne se vyslat do USA i svého adoptivního syna a zároveň manžela hlavní hrdinky. Protože v době odjezdu je hlavní hrdinka ještě těhotná, nemůže odjet do USA společně se svým manželem, ačkoliv by velice chtěla.
— Manžel hlavní hrdinky tedy svou dceru uvidí pouze na fotografiích, které mu do Nového světa pošle hlavní hrdinka. Po nějaké době přijdou do Japonska první peníze, které hlavní hrdince pošle její manžel, slečně s prosbou aby je použila na cestu do USA. K tomu nedojde, protože všechny peníze utratí její otec na různé věci, které mají vzkřísit někdejší slávu staré samurajské rodiny. Při zaslání dalších peněz se situace opakuje a hlavní hrdinka začne pracovat na tajném plánu, jak se dostat za svým manželem.
— Kniha se četla výtečně a situace a postavy v ní vylíčené, zná téměř každý z nás, pouze kulisy jsou jiné. Zejména postava otce je vykreslena skvěle rozporuplně. Čtenář neví, zda jej má obdivovat pro jeho sebeovládání, precisnost, nebo nenávidět pro jeho bezelstné sobectví a sebestřednost, či ho spíše litovat pro jeho namyšlenou naivitu a pedantské lpění na minulosti. A takto skvěle jsou prokresleny i ostatní postavy.
— Příběh je opravdu silný a dobře odvyprávěný. Na hodně místech vás zasáhne hodně hluboko a oceňuji i to, že některé věci, zde nejsou stoprocentně objasněny. Určitě mohu s klidným srdcem doporučit téměř každému trochu náročnějšímu čtenáři.

Kronika ptáčka na klíček – Haruki Murakami

Opět se čtenář dočká pořádné porce magického realismu ve stylu Murakami sana. Dočká se všeho, co mají mazlíčci na jeho knihách rádi. Prolínání snového světa s realitou, slušnou dávku nostalgie a vyrovnaný mix japonských reálií s odkazy na moderní gaidžinskou kulturu i popkulturu. Neoposlouchané dialogy a lůzři v hlavních i vedlejších rolích nesmí chybět.
Pozorný čtenář objeví spoustu jungiánských archetypů a celkově příběh je variací na dlouhou řadu iniciačních románů. Stejně jako u románů Umberta Eca může čtenář hladce plout po hladině hlavního „mudlovského“ příběhu nebo ponořit více, či více do „podvědomých“ vrstev vyprávění.
A přece se tento příběh liší od ostatních románů HM. Důvodem je historická větev vyprávění, která se vrací do doby druhé světové války a doby těsně po ní. Japonsko se dodnes nevyrovnalo se svou temnou minulostí a s tím, že Japonci sehráli v Asii stejnou úlohu jako nacistické Německo v Evropě. Dodnes jsou válečné zločiny a celá druhá světová válka velké tabu v celé japonské společnosti.
Tím, se také část tohoto příběhu stává dosti aktuálním. Protože kromě Japonců se se svou temnou minulostí nevypořádali ani Rusové a dnes jsme svědky toho, jak ožívá, to nejhorší z jejich nedávné historie a společnost se opět militarizuje a opět se přepisují dějiny a mapy.

Slyš vítr zpívat / Pinball, 1973 – Haruki Murakami

Kromě Slyš vítr zpívat (風の歌を聴け – z roku 1979) obsahuje i Pinball 1973 (1973年のピンボール z roku 1980). Jde tedy o nejranější díla Murakamiho. Přes to všechno už mají většinu poznávacích znaků typického Murakamiho stylu. A už jde o fascinaci gindžinskou kulturou (vážná hudba) nebo pop kulturou (pinball), tak snovou atmosféru, podivné postavy či snové a fantastické prvky.
Děj obou románů je více rozvolněný a netvoří tak viditelnou dějovou linku jak u některých pozdějších románů. Naopak snových a nadpřirozených prvků je zde poměrně málo, ve srovnání s některými staršími romány. V jednom z románů se mihne i motiv sestupu do šíleně hluboké studny, kde jedinec nachází božský klid a studna mu umožňuje putovat časem. Tento motiv si Murakami vypůjčil z jedné z klasických sci-fi a pak v jiné podobě použil i v Kronice ptáčka na klíček, který patří k poměrně čerstvé tvorbě.
Obě dvě knihy lze sice nelze počítat k tomu nejlepšímu, co Murakami napsal ale na druhou stranu jde o tak výtečného autora, že jeho slabší kousky předčí vrcholná díla jiných autorů. Když si libovolnou z těchto knih koupíte, tak neprohloupíte ale společně jsou jako dvojčata 208 a 209. Je to z toho důvodu, že společně s Honem na ovci (羊をめぐる冒険 z roku 1982), která je závěrečným dílem tvoří trilogii.
Každopádně jde o dobré knihy a je škoda, že u nás ještě nevyšly.