Elie Wiesel – Talmud – Portréty a legendy – Sefer 1993

Kniha je sbírkou chasidských moudrostí, pravdivých i více či mírně přibarvených historek a vyprávění a legend a každá z cirka dvou desítek kapitol je věnována některému z velkých chasidských rabínů nebo jiných učenců.
— Jednotlivé postavy, které jsou „hrdiny“ jednotlivých kapitol jsou vybírány s ohledem na to aby byla každá úplně jiná a čtenáři tak zprostředkovala jiný pohled na prostou chasidskou zbožnost či hlubokou učenost a moudrost. V souvislosti s osudy a peripetiemi některých rabínů jsou v knize  rozebírány otázky na velké  i malé otázky života a víry. A právě na osudech a názorech některých postav z této knihy je krásně ukázáno, že nic není černobílé a jak rozdílné mohou být odpovědi či postoje různých lidí.
— Pointy , estetika a poetika většiny příběhů je hodně podobná známých zenových koanům a příběhům buddhistických světců. Jazyk a rétorika příběhů je příjemně prostý a oproštěný klišé, mentorování a instantních mouder se kterými se někdy setkáváme u některých děl „duchovní“ literatury.
—  Knihu si sice určitě více vychutná někdo, kdo se zajímá o židovství a chasidismus ale nemám strach, že by  si ji nemohl přečíst někdo, kdo o této problematice nic neví a jen má zájem o hlubší a duchovnější literaturu. Naopak, myslím si, že jako„vstupní brána“ k seznámení zejména s chasidskou literaturou a duchovností, může tato kniha fungovat velmi dobře. Své si tam najde, jak odborník, tak i naprostý laik.

Szelest złotolitego brokatu – Hisako Matsubara – Państwowy Instytut Wydawniczy – 1982

Jednu z nejsilnějších knih (Ulička tisíce květů) tohoto roku , kterou jsem četl, Šelest třpytivého brokátu nepřekonal ale i bez toho jde o skvělou knihu.
— Chronologicky se tato kniha odehrává o něco dříve než Ulička tisíce květů, které začíná těsně před vypuknutím druhé světové války. Kdežto Šelest se odehrává ještě dříve, v době, kdy se Japonsko začíná dostávat ze své úmyslné izolace a pomalu ale jistě do něho pronikají vlivy ze Západu. Zejména Ameriky. Jde o dobu těsně po Japonsko – Ruské válce, tedy v prvních letech dvacátého století.
— Ač se kniha odehrává v minulosti, zpracovává témata, která jsou až palčivě aktuální. Jde především o ekonomickou migraci, postavení ženy v rodině, souboj tradic s novými pokrokovými názory, lpění na dávné slávě a další velká a složitá témata.
— Hlavní hrdinkou je dcera ze samurajské rodiny s dlouhou tradicí a zvučným jménem. Její otec se ale díky několika neuváženým investicím dostane do potíží a je nucen prodat svoje honosné sídlo a přestěhovat se do jednopokojového bytu ve městě. Hrdý samuraj tento pád nese velice těžce.
— Protože se již v té době objevují příběhy Japonců, kteří odešli za prací do USA a vrátili se oděni do zlatého brokátu, rozhodne se vyslat do USA i svého adoptivního syna a zároveň manžela hlavní hrdinky. Protože v době odjezdu je hlavní hrdinka ještě těhotná, nemůže odjet do USA společně se svým manželem, ačkoliv by velice chtěla.
— Manžel hlavní hrdinky tedy svou dceru uvidí pouze na fotografiích, které mu do Nového světa pošle hlavní hrdinka. Po nějaké době přijdou do Japonska první peníze, které hlavní hrdince pošle její manžel, slečně s prosbou aby je použila na cestu do USA. K tomu nedojde, protože všechny peníze utratí její otec na různé věci, které mají vzkřísit někdejší slávu staré samurajské rodiny. Při zaslání dalších peněz se situace opakuje a hlavní hrdinka začne pracovat na tajném plánu, jak se dostat za svým manželem.
— Kniha se četla výtečně a situace a postavy v ní vylíčené, zná téměř každý z nás, pouze kulisy jsou jiné. Zejména postava otce je vykreslena skvěle rozporuplně. Čtenář neví, zda jej má obdivovat pro jeho sebeovládání, precisnost, nebo nenávidět pro jeho bezelstné sobectví a sebestřednost, či ho spíše litovat pro jeho namyšlenou naivitu a pedantské lpění na minulosti. A takto skvěle jsou prokresleny i ostatní postavy.
— Příběh je opravdu silný a dobře odvyprávěný. Na hodně místech vás zasáhne hodně hluboko a oceňuji i to, že některé věci, zde nejsou stoprocentně objasněny. Určitě mohu s klidným srdcem doporučit téměř každému trochu náročnějšímu čtenáři.

Malevil – Robert Merle

Klasika postapo literatury. I když jsem k ní přistupoval s despektem, protože jsem si ji podvědomě řadil někde mezi Malé prince a Veroniky, které chtěli víte co, tak nakonec byla kniha příjemným překvapením.
— Možná proto, že celá ta záležitost s atomovou válkou byla jen záminka jak lépe a přesvědčivěji zmapovat dynamiku vztahů v malém izolovaném kolektivu. Kniha by se klidně mohla odehrávat na nějakém odlehlém ostrově a hrdinové by mohli být trosečníci z nějaké lodi nebo letadla a na děj knihy by to zas tak zásadní význam nemělo. Vztahy a oslava přátelství je to, co se celou knihou prolíná jako bájná ariadnina niť.
— Merle opravdu bravurně pracuje s postavami. Všechny jeho postavy jsou prokreslené a opravdu nehrozí, že by nějakou postavu udělal nějak černobílou nebo plochou. Docela by mne zajímal francouzský originál. Na více místech autor rozlišuje, zda postava mluví spisovnou francouzštinou nebo nářečím kraje, kde se nachází hrad Malevil. V českém překladu se toto zmiňuje jen slovně, ne tak, že by byly v nějakém nářečí. zajímalo by mne, zda ve francouzštině je to také tak nebo zda ty pasáže, kdy postavy mluví nářečím, jsou nářečím napsané i v knize. Tato možnost by mi vyhovovala více.
— Skvěle jsou napsány i ženské postavy. Kdy je každá naprosto jiná a zároveň v lecčems stejná. Věrohodné postavy a uvěřitelné postavy jsou zcela jistě největším kladem této knihy. Trošku mne mrzelo jednak to, jak sympaticky vykreslil autor jednoho z hrdinů, který byl kovaný komunista ale i mezi nimi se nějaká ta bílá vrána najde. I když musí člověk hledat opravdu pečlivě a dlouho. Pak mne zklamalo, jak dopadl Collin. Tedy spíš to, co se z něho po smrti hlavního hrdiny stalo. I když chápu, že na tom měl nemalou vinu konvičkův (dříve napoleonský) komplex.
— Je pravdou, že díky tomu, že kniha byla poprvé publikovaná v roce  1972, tak tempo vyprávění není tak akční jako u novějších románů a doba vzniku se odráží i ve způsobu vyjadřování hrdinů knihy a způsobu jejich života před katastrofou. Českým  čtenářům, kteří přes aktuální plané kecy o obraně křesťanských hodnot, jsou povětšinou skalní ateisté, může vadit i to, že se v knize dost mluví o zpovědích, svatém přijímání a další církevní záležitosti. Ale když akceptujete temto knihy, tak vám nebudou občasná hlušší místa vadit a ani všechny ty teologické záležitosti nejsou v knize bezdůvodně a slouží k většímu pochopení pohnutek, které stojí za chováním jednotlivých postav.
— Knihu jsem poslouchal jako audioknihu v češtině. A tady bych měl také pár výhrad. Přednes a ztvárnění rolí naprosto v pohodě, dokreslování děje zvukovými efekty (střelba, vrzání řetězů, déšť, etc.. ) mne spíše rozptylovalo než, že by mne strhlo do děje a co mne vysloveně sra.. co se mi ani za mák nelíbilo, byly šíleně dlouhé hudební pasáže mezi jednotlivými kapitolami. kapitolu ukončovala hudba. Na ni navázala další hudební pasáž na začátku nové kapitoly, pak herec přečetl číslo kapitoly a za tím následoval ještě další kus zbytečné hudby. Zejména, když byly kapitoly rozděleny v poměrně napínavém okamžiku, to bylo na pěst. Zlatý polský audioknihy

Šest mesiášů – Mark Frost

Tato kniha je pokračováním skvělého Seznamu sedmi, který je takový prequel k příběhům Sherlocka Holmese. V něm jsme ACD zastihli bv době, než začal psát a živil se jako lékař. Šet mesiášů se odehrává během amerického turné ACD v době největší sherlockovské horečky. ACD je už celebritou a dost fotrovatí.
Opět v našem příběhu nejde o nic menšího než o překazit apokalypsu, kterou plánují temné síly. I v druhém díle autor nasadil vyprávění slušné tempo a jedna akční scéna střídá druhou. Jen namísto jednoho hlavního hrdiny autor tentokráte použil hrdinů hned několik, každého z jiného  kulturního okruhu. Jejich osudy se střídají po kapitole, aby se dříve či později spojili a v závěrečném velkém finále mohli bok po boku bojovat s přesilou sil zla.
Opět zavítáme do atraktivních lokalit, dozvíme se spoustu zajímavých informací a dojde i k setkání některých postav, které známe z prvního dílu.
V něčem je lepší první díl, v něčem druhý a pokud si chcete přečíst nějakou akční věc, která nebude úplně blbá a  předvídatelná, nebojte se po sáhnout po těchto dvou knihách. Celý příspěvek

Seznam sedmi – Mark Frost

Tuto knihu můžete brát jako prequel k příběhům Sherlocka Holmese. Hlavním hrdinou je mladičký Artur Conan Doyle a odehrává se ještě v časech,  než sepsal první dobrodružství nejznámenějšího detektiva v historii.
Brzy je zatažen do víru rozáhlého spiknutí, které nemá za cíl nic menšího než klasické ovládnutí světa. Celého světa. tak mu to alespoň vysvětlil jeho nový přítel, který pracuje jako agent pro jeho výsost královnu Viktorii. Spolu s ním a jeho spojenci mnohokrát vyvázne jen o fous z růlzných smrtelných léček a nebezpečných útoků. Uvidí věci, které se naprosto rozcházejí s jeho přísně vědeckým náhledem na fungování veškerenstva.
Ač je kniha pouhým dobrodružným a tedy tak trochu brakovým vyprávěním je její čtení strhující podívanou, ve které si své cameo střihne spousta viktoriánských celebrit a svět viktoriánské Británie je zde vykreslen nápaditě a ve všech odstínech šedi. Také postavy a postavičky příběhu jsou mnohovrstvé a nikdo z nich se nechová nelogicky. Dozvíte se spousta zajímavých, či spíše jen obskurních faktů z různých oborů a spád vyprávění je velice svižný. Autor vám moc času na nějaké vydechnutí nedá.
Jo a pokud je vám jméno autora nějak povědomé a nemlůžete si vzpomenout odkud jej znáte, tak vám prozradím jednu indicii, která by vám měla stačit: Laura Palmer.
Jo a napsal nejen další pokračování tohoto příběhu, které se jmenuje Šest mesiášů ale i další knihy například Přísně tajný cíl. Celý příspěvek

Slyš vítr zpívat / Pinball, 1973 – Haruki Murakami – Muza 2014

Kromě Slyš vítr zpívat (風の歌を聴け – z roku 1979) obsahuje i Pinball 1973 (1973年のピンボール z roku 1980). Jde tedy o nejranější díla Murakamiho. Přes to všechno už mají většinu poznávacích znaků typického Murakamiho stylu. A už jde o fascinaci gindžinskou kulturou (vážná hudba) nebo pop kulturou (pinball), tak snovou atmosféru, podivné postavy či snové a fantastické prvky.
Děj obou románů je více rozvolněný a netvoří tak viditelnou dějovou linku jak u některých pozdějších románů. Naopak snových a nadpřirozených prvků je zde poměrně málo, ve srovnání s některými staršími romány. V jednom z románů se mihne i motiv sestupu do šíleně hluboké studny, kde jedinec nachází božský klid a studna mu umožňuje putovat časem. Tento motiv si Murakami vypůjčil z jedné z klasických sci-fi a pak v jiné podobě použil i v Kronice ptáčka na klíček, který patří k poměrně čerstvé tvorbě.
Obě dvě knihy lze sice nelze počítat k tomu nejlepšímu, co Murakami napsal ale na druhou stranu jde o tak výtečného autora, že jeho slabší kousky předčí vrcholná díla jiných autorů. Když si libovolnou z těchto knih koupíte, tak neprohloupíte ale společně jsou jako dvojčata 208 a 209. Je to z toho důvodu, že společně s Honem na ovci (羊をめぐる冒険 z roku 1982), která je závěrečným dílem tvoří trilogii.
Každopádně jde o dobré knihy a je škoda, že u nás ještě nevyšly.