Mise Afghánistán: Český chirurg v zemi lovců draků – Tomáš Šebek – Paseka 2015

sebek-miseTomáš Šebek není klasický spisovatel ale jde o českého lékaře, který občas jede na nějakou humanitární misi organizace Lékaři bez hranic. během svého působení na takové misi si píše deník a na základě tohoto jeho deníku pak vznikají knihy.
— Pokud je vaším jediným důvodem, proč čtete knihy zábava, tak bych vás asi měl upozornit, že jelikož je autor především skvělý chirurg, tak popisu různých operací, průběhů léčení zranění  a oprávněnému vychvalování ostatních kolegů je v knize věnováno poměrně hodně prostoru. Není ani divu, lékaři na misích makají jako mourovatí a moc času mimo nemocnici  nestráví. Navíc pohyb mimo prostory nemocnice mají dosti omezené z důvodu bezpečnosti. Přeci jen mise Lékařů bez hranic se odehrávají buď v přímo válečných zónách nebo hodně nebezpečných lokalitách.
— Nicméně i tak si autor najde prostor aby vylíčil obyčejný život obyvatel země, kde dočasně působí, vztahy s kolegy a to jak z Lékařů bez hranic, tak z místními lékaři a ošetřovateli. Zvykem LBZ je totiž co nejvíce znalostí lékařů, pracujících pro tuto skvělou humanitní organizaci, předat místním lékařům aby byli schopni pracovat co nejlépe i po skončení mise LBZ. Čtenář také sleduje osudy pacientů, které prošli buď  přímo rukama našeho hrdiny nebo jeho kolegů v nemocnici. Také se případným zájemcům z řad čtenářů pokouší přiblížit fungování a mentalitu LBZ a ukázat jim klady a zápory této práce. Či spíše poslání.
— Když v závěru Tomáš Šebek psal, jak vysoce cenění jsou čeští lékaři u této organizace, tak jsem se nemohl ubránit slzám. Tuto knihu jsem totiž dočítal těsně před Vánoci a jak výsledky voleb, tak shitstorm, který rozpoutali Zeman s Ovčáčkem rozhodně nezadávali důvod k nějakým projevům vlastenectví. Nicméně abych to shrnul, pokud jste ochotni občas vytrpět delší pasáže líčící dění na chirurgickém sále, tak se nemusíte této knihy bát. Autor píše civilně, tempo vyprávění je celkem  svižné a dozvíte si i spoustu zajímavostí jak ze světa Lékařů bez hranic, tak ze života obyčejných Afghánců.
— Pokud vás toto téma nebo sám autor zaujali a zatím se vám ještě nechce kupovat knihu, pak doporučuji, toto skvělé interview, které Tomáš Šebek absolvoval na ČT24 a kde jen krásně dojali telemostem s autorem jeho oblíbené knihy a také pozdravem od jeho překladatele z mise na Haiti, který se přestěhoval do Prahy a studuje zde medicínu.

Tiráž
Vydala: Paseka v roce 2015
Obálka: Luboš Drtina
Počet stran: 248
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788074326561

Reklamy

Bohové Gothamu – Lyndsay Faye – Paseka 2014

Jako první je třeba zmínit, že název prvního dílu této série je silně zavádějící. Pokud po této knize sáhnete proto, že jste fanoušek Batmana nebo komiksů obecně, tak se dočkáte nemilého překvapení. Děj knihy se míjí s Netopýrovým universem jak geograficky, tak chronologicky.
— Děj této převážně detektivní série se odehrává ve víceméně reálném New Yorku a v době, když ještě velká část jeho domů byla dřevěná. Konkrétně jde o horké léto léta páně Bohové 1845. Mladý barman Timothy Wilde přijde při velkém požáru jak o svůj bar, tak o svoje bydlení, tak o všechny svoje úspory a jeho tvář je navždy do poloviny poznamenaná ohněm.
— Jeho bratr Valentin jej zapíše do řad nově vzniklé policie, které všichni říkají Měděné hvězdy. Má sloužit v jedné z nejhorších čtvrtí již tak nevlídné metropole. A ani si nestačí na svůj nový odznak zvyknout, kdy do jeho života vstoupí mladičká dívenka a s ní hrůzná záhada dětských mrtvolek. zejména díky ní, se jeho pátrání po sériovém vrahu dětí, stává velmi osobní záležitostí.
— Nebudu vám tajit, že tempo vyprávění až do strhujícího finále není úplně nejrychlejší ale autorka toto oldskoolovější tempo bohatě vyvažuje tím, jak skvěle buduje atmosféru stařičkého New Yorku a dobře zvolenými a bohatě prokreslenými postavami. Všechny ty nevěstince a brlohy, nálevny a kostely, chudobince a špinavé ulice na vás ze stránek knihy přímo vystupují a vy málem cítíte všudypřítomnou špínu a chudobu, která na vás útočí za každým druhým rohem.
— Nakonec musím konstatovat, že jsem opravdu rád, že jsem se nedal odradit velmi pozvolným začátkem a že by tato série nemusela být vůbec špatná, pokud si autorka slušně položenou laťku udrží.

 

Sibiřská výchova – Nicolai Lilin – Paseka 2011

V něčem mi hlavní hrdina Sibiřské výchovy Nikolaj zvaný Kolyma připomínal hlavního hrdinu Melvilu. Také byl šíleně přemoudřelý a vzorně jednající Mirek Dušín. Ale Mirek Dušín, který se už od mala učí vraždit lidi, krást a podvádět. Společné s Melvilem má tento příběh i jakousi nostalgii po lepších časech, opojení venkovem a venkovany a částečně okouzlení totalitární levicovou ideologií.
— Kniha je autobiografickým příběhem mladičkého člena zločinného ruského podsvětí. Doplněné o stručné vysvětlení dnes již téměř neplatících vnitřních zákonů ruského podsvětí, symboliky kriminálnického tetování, zákonů života ve vězení a různých pověr a zvyků, které ruští kriminálníci převážně ze Sibiře, zachovávali nebo ctili. Vše nenásilnou formou začleněné do vyprávění o životě našeho hlavního hrdiny.
— Vše je podáno tak, že čtenář často zapomíná na to, že hlavní hrdina je zloděj, násilník a vrah a velkou část knihy s ním sympatizuje a to, že když sibiřský recidivista nedává své bohatství okázale najevo svými šperky, oblečením a dalšími symboly společenského postavení, neznamená to, že jeho krádeže a vraždy jsou morálně ospravedlnitelné. Bodnutí jeho nože bolí stejně a je stejně nebezpečné, jako bodnutí nožem od chlápka nebo kluka ověšeného zlatými řetězy.
— Idylku falešné kriminálnické nostalgie naruší líčení podmínek ve vězení pro mladistvé, scény hromadného znásilňování tamtéž a pár podobných scén. Život na cele, kde je namačkáno stopadesát adolescentních kriminálníků a dvě malá okna, spí se na etapy, protože lůžek je podstatně méně než nocležníků je asi nepředstavitelný i pro někoho, kdo se dostal do styku s českým pasťákem. O normálním čtenáři nemluvě. Také vyprávění o násilném přestěhování Sibiřanů do Podněstří je kruté. Nebo scéna, kdy matka jedné z postav raději zabije svou dcerku sama, než aby zemřela až po hodinách krutého mučení sadistických dozorců, je takovou drsnější verzí Sofiiny volby.
— Mimochodem o tom, že Podněstří je taková Kriminálnická autonomní oblast jsem neměl tušení. To pohled na účinkování Rusů v této oblasti ještě více komplikuje. Moc nepotěšila ani informace, že vládu nad ruským podsvětím definitivně přejímá ta část kriminálníků, kteří ignorují i zákony, které ještě nedávno platili mezi kriminálníky. A na povrch vyplouvá to nejhorší z lidské povahy.
— Nicméně, pokud skousnete hodně realisticky líčené brutální násilí, kterého se dopouštějí téměř ještě děti, tak vám mohu tuto knihu doporučit. čte se dobře a rychle ale příjemné čtení to není ani omylem.
— A ještě bych se zmínil, že autorovi vyšly ještě dvě knihy, které jsou stejně autobiografické. V jedné vypráví  autor své zážitky z okupace Čečenska a v té druhé (se Sibiřskou výchovou  třetí) zážitky po návratu z války.

 

 

Gomora – Roberto Saviano – Paseka 2008

Hodně drsné čtení. Kniha se věnuje mapování činnosti camorry v posledních letech. Autor šikovně mixuje obecné dějiny (kdo byl kde a kdy hlavním bosem, války mezi jednotlivými rodinami), s obecným líčením změn v orientování této organizace a tím jak má camorra vliv n každodenní život obyvatel Jižní Itálie a jak naopak okolní svět ovlivňuje každonnení život, jak prostých vojáků camorry, tak těch nejvyšších bossů. Autor hustě prošpikoval líčení prostých faktů spoustou svých vlastních zážitklů, postřehů a pocitů. Kniha obsahuje velké množství poznatků, které nejsou obecně známé. Například, jak kultovní film Pulp Fiction ovlivnil styl poprav, jak vznikají modely houte couture v malých dílničkách camorry, jak se zbavit mrtvého těla či proč si raději nekupovat potravinářské výrobky z oblasti Jižní Itálie, kam v Itálii zajet pro levný kvalitná kokain či různá fakta o AK47. Okrajově jsou zmíněny i některé jiné zločinecké organizace, jak z Itálie, tak z okolního světa. Doporučuji.