Bohové Gothamu – Lyndsay Faye – Paseka 2014

Jako první je třeba zmínit, že název prvního dílu této série je silně zavádějící. Pokud po této knize sáhnete proto, že jste fanoušek Batmana nebo komiksů obecně, tak se dočkáte nemilého překvapení. Děj knihy se míjí s Netopýrovým universem jak geograficky, tak chronologicky.
— Děj této převážně detektivní série se odehrává ve víceméně reálném New Yorku a v době, když ještě velká část jeho domů byla dřevěná. Konkrétně jde o horké léto léta páně Bohové 1845. Mladý barman Timothy Wilde přijde při velkém požáru jak o svůj bar, tak o svoje bydlení, tak o všechny svoje úspory a jeho tvář je navždy do poloviny poznamenaná ohněm.
— Jeho bratr Valentin jej zapíše do řad nově vzniklé policie, které všichni říkají Měděné hvězdy. Má sloužit v jedné z nejhorších čtvrtí již tak nevlídné metropole. A ani si nestačí na svůj nový odznak zvyknout, kdy do jeho života vstoupí mladičká dívenka a s ní hrůzná záhada dětských mrtvolek. zejména díky ní, se jeho pátrání po sériovém vrahu dětí, stává velmi osobní záležitostí.
— Nebudu vám tajit, že tempo vyprávění až do strhujícího finále není úplně nejrychlejší ale autorka toto oldskoolovější tempo bohatě vyvažuje tím, jak skvěle buduje atmosféru stařičkého New Yorku a dobře zvolenými a bohatě prokreslenými postavami. Všechny ty nevěstince a brlohy, nálevny a kostely, chudobince a špinavé ulice na vás ze stránek knihy přímo vystupují a vy málem cítíte všudypřítomnou špínu a chudobu, která na vás útočí za každým druhým rohem.
— Nakonec musím konstatovat, že jsem opravdu rád, že jsem se nedal odradit velmi pozvolným začátkem a že by tato série nemusela být vůbec špatná, pokud si autorka slušně položenou laťku udrží.

 

Sibiřská výchova – Nicolai Lilin – Paseka 2011

V něčem mi hlavní hrdina Sibiřské výchovy Nikolaj zvaný Kolyma připomínal hlavního hrdinu Melvilu. Také byl šíleně přemoudřelý a vzorně jednající Mirek Dušín. Ale Mirek Dušín, který se už od mala učí vraždit lidi, krást a podvádět. Společné s Melvilem má tento příběh i jakousi nostalgii po lepších časech, opojení venkovem a venkovany a částečně okouzlení totalitární levicovou ideologií.
— Kniha je autobiografickým příběhem mladičkého člena zločinného ruského podsvětí. Doplněné o stručné vysvětlení dnes již téměř neplatících vnitřních zákonů ruského podsvětí, symboliky kriminálnického tetování, zákonů života ve vězení a různých pověr a zvyků, které ruští kriminálníci převážně ze Sibiře, zachovávali nebo ctili. Vše nenásilnou formou začleněné do vyprávění o životě našeho hlavního hrdiny.
— Vše je podáno tak, že čtenář často zapomíná na to, že hlavní hrdina je zloděj, násilník a vrah a velkou část knihy s ním sympatizuje a to, že když sibiřský recidivista nedává své bohatství okázale najevo svými šperky, oblečením a dalšími symboly společenského postavení, neznamená to, že jeho krádeže a vraždy jsou morálně ospravedlnitelné. Bodnutí jeho nože bolí stejně a je stejně nebezpečné, jako bodnutí nožem od chlápka nebo kluka ověšeného zlatými řetězy.
— Idylku falešné kriminálnické nostalgie naruší líčení podmínek ve vězení pro mladistvé, scény hromadného znásilňování tamtéž a pár podobných scén. Život na cele, kde je namačkáno stopadesát adolescentních kriminálníků a dvě malá okna, spí se na etapy, protože lůžek je podstatně méně než nocležníků je asi nepředstavitelný i pro někoho, kdo se dostal do styku s českým pasťákem. O normálním čtenáři nemluvě. Také vyprávění o násilném přestěhování Sibiřanů do Podněstří je kruté. Nebo scéna, kdy matka jedné z postav raději zabije svou dcerku sama, než aby zemřela až po hodinách krutého mučení sadistických dozorců, je takovou drsnější verzí Sofiiny volby.
— Mimochodem o tom, že Podněstří je taková Kriminálnická autonomní oblast jsem neměl tušení. To pohled na účinkování Rusů v této oblasti ještě více komplikuje. Moc nepotěšila ani informace, že vládu nad ruským podsvětím definitivně přejímá ta část kriminálníků, kteří ignorují i zákony, které ještě nedávno platili mezi kriminálníky. A na povrch vyplouvá to nejhorší z lidské povahy.
— Nicméně, pokud skousnete hodně realisticky líčené brutální násilí, kterého se dopouštějí téměř ještě děti, tak vám mohu tuto knihu doporučit. čte se dobře a rychle ale příjemné čtení to není ani omylem.
— A ještě bych se zmínil, že autorovi vyšly ještě dvě knihy, které jsou stejně autobiografické. V jedné vypráví  autor své zážitky z okupace Čečenska a v té druhé (se Sibiřskou výchovou  třetí) zážitky po návratu z války.