Všem sráčům navzdory aneb Válka, o které nechcete nic vědět – Jan Urban – Absynt 2016

Tato kniha vyšla poprvé v roce 1996, kdy byla válka v bývalé Jugoslávii o které kniha vypráví byla ještě hodně čerstvá. Nedávno ji znovu vydalo kultovní vydavatelství Absynt protože s příchodem uprchlické krize a vzrůstající agresivitou Ruska se hrozba etnických konfliktů a genocidy stala opět aktuální.
— Kniha je takovou sbírkou reportáží z působení autora během balkánských válek. Rozhodně to není nijak příjemné čtení. Ale není to chybou autora, protože ten píše dobře ale je to záležitost toho, že píše o velmi šeredných věcech.
— Autor se moc nezmiňuje o příčinách konfliktů na Balkáně, které se datují až do doby těsně po první světové válce. Jan Urban popisuje jak etnické násilí balkánských válek, tak neskutečně neprofesionální vojáků chování různých mezinárodních vojenských mírových sil, tak i různých politiků, kteří se pokoušeli vyjednávat různá mírová jednání.
— Stejně tak zde popisuje své vlastní zážitky z těchto konfliktů a také příběhy lidí, které na Balkáně potkal a s kterými často udržoval přátelství. Líčení života v obklíčeném Sarajevu je opravdu velmi drsné a podobně nepříjemné je i popisování událostí v jiných oblastech bývalé Jugoslávie.
— Stránky knihy rychle ubíhají a vše přečtete během večera až dvou ale opravdu to není moc příjemné a optimistické čtení. Vyprávění o tom, jak snadno jde postavit lidi, kteří žili v míru dlouho vedle sebe je dnes v době, kdy různí populisté, buď z ideologických důvodů nebo pro špinavý zisk štvou cíleně občany proti sobě, velmi znepokojující a mrazivě varující. Čtení knihy je velmi silný zážitek ale je zde nebezpečí, že vás uvede do deprese.

Tiráž
Vydal: Absynt v roce 2016
První vydání: 1996
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788089845507

Reklamy

Impérium – Ryszard Kapuściński – Absynt 2018

Pro polskou školu reportáže mám velkou slabost a Ryszard Kapuściński patří k předním představitelům tohoto literárního fenoménu. Impérium je skvělou reportáží o Rusku, převážně z doby, kdy se Rusko jmenovalo SSSR. Autor se při psaní vrací i do svého dětství, kdy se s impériem setkal poprvé osobně, ve formě okupantských vojáků.
 — Autor se na impérium kouká ze všech možných stran. Od svých osobních zážitků, jak s učitelem, který zmizel v gulagu, tak po zážitky z celní prohlídky, tak po příběh vystavění a následného vyrabování a zboření monumentálního Chrám Krista Spasitele v Moskvě. Fotografie tohoto chrámu jsem si následně googlil, což je  vždy jasným důkazem, že je kniha dobrá : )
 — Jak čtu celkem hodně reportáže z oblasti takzvaného Východního bloku, tak pozoruji, že se navzájem některé informace potvrzují nebo někdy i doplňují. V knize se pohybujeme nejen po celém území impéria ale také se dozvídáme informace z různých časových období. začínáme ještě v době vlády carů a končíme v prvních letech po pádu nejen železné opony ale samotného SSSR. Autor ukazuje na malých detailech z života obyčejných lidí to, jak se měnily velké dějiny.
 — Ač se většina obsahu knihy týká již zaniklého světa, tak je fakt, že minulost stále ovlivňuje současnost a to nejen v Rusku a tudíž tato kniha zas tolik aktuální. Každopádně je napsaná výtečně, čte se skvěle a každý zde najde informace, které jsou pro zajímavé a nové.

Tiráž
Vydal: Absynt v roce 2018
Originální název: Imperium
Vydání originálu: 1993
Překlad: Dušan Provazník
Počet stran: 328
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788082030382


Ganbare! Workshopy smrti – Katarzyna Boni – Absynt 2017

ganbare-czNedávno jsem se zde rozplýval nad originální, tedy polskou verzí této knihy. Nebudu si tedy hrát na Konstantina a Metoděje a nosit sovy do Atén, takže pokud chcete vědět o čem je kniha, tak si přečtěte recenzi na originální vydání od nakladatelství Agora. V tomto článku bych se chtěl věnovat rozdílům mezi českým a polským vydáním a během toho pět chválu na vydavatelství Absynt. : )
— Takže čím se tyto dvě vydání liší, kromě jazyka ve kterém jsou napsány? určitě první co vás praští do očí je to, že české vydání je podstatně menší. Originál je víceméně formátu A4 a česká verze je spíš A5. Jen co do tloušťky jsou obě vydání téměř na milimetr shodné. Což má své výhody i nevýhody. České vydání  se vám díky menším rozměrům  sice lépe vejde to kabelky nebo kapsy ale je to na druhou vykoupeno tím, že je jednak psáno viditelně drobnějším písmem a i okraje stránky jsou menší.  Pro mladého čtenáře to asi není problém ale staršího čtenáře nebo někoho s horším zrakem to může být nevýhoda.  Rozdíl je i v tom, že české vydání má brožovanou vazbu (paperback) a  polské je v tvrdé vazbě hardback). Tady je otázkou čistě osobních preferencí, čemu dáváte přednost. Já bych možná raději sáhl po paperbacku.
ganbare— Samotná obálka se mi přiznám více líbí ta od Agory ale pro Absynt zase mluví to, že drží vzhled celé jejich edice Prokletí reportéři a pokud si pořídíte nějaké další knihy z tohoto nakladatelství, pak vám budou krásně ladit na poličce knihovny. A tento jednotný styl drží až asi na dvě výjimky celá produkce vydavatelství Absynt. To k tomu vydání od Agory nepřidáte nic se stejným designem.  To že se mi víc líbí ta agorácká obálka neznamená, že obálka od Absyntu je špatná. To ani náhodou.  Strohý až samizdatový styl působí mezi naleštěnými a přeplácanými obálkami v knihkupectvích osvěžujícím dojmem a skvěle ladí s drsným obsahem, který ve většině těchto knih naleznete. S přirozenou barvou papíru a hranatými a tučnými literami fontu GT Sectra (použitém pro titul knihy a jméno autorky) zajímavě kontrastuje červená páska s zopakováním části titulu.
— Co se týká typografie uvnitř knih, tak už jsem zmínil dříve, může drobnější font české verze knihy přispívat k horší čitelnosti knihy. Polská edice od Agory používá pro nadpisy uvnitř knihy moderní bezpatkový, velice tenký font. Působí to vzdušně ale na druhou stranu v českém vydání je i pro nadpisy použit silný patkový font a tak sazba působí sladěněji a klasičtěji. Oceňuji, že v českém vydání  Absynt uvedl i jméno použitého fontu a dokonce i na jaký papír byla kniha vytištěna. Na obálce české verze je fotografie samotné autorky změněný hustým rastrem do téměř abstraktního díla a odkazuje k dobám před počítačovou sazbou. V polském vydání Agora použila také téměř abstraktní fotografii temné masy vody od japonského fotografa Hayato Kogy (získaná přes fotobanku Getty Images). Agora také doplnila knihu (z obou vnitřních stran obálky mapami oblastí postižených vlnou cunami. V českém vydání mapy nenajdeme ale zase na závěr knihy přidali krátký medailonek autorky včetně (opět rozrastrované) fotografie.
— Když se na rozdíl mezi knihami podíváme čistě pragmaticky a budeme vybírat jen podle ceny, tak na českém e-shopu megaknihy.cz vyjde levněji polská edice. Originál stojí    162 Kč  a český překlad 215 Kč. Poštovné je stejné u obou verzí (bez koruny pouhých padesát korun) a obě jsou také skladem, takže na ně nebudete čekat. Tento stav je z začátku října roku 2017.
— A jaké vydání si vybrat? Pokud neumíte česky nebo máte už v knihovně (či chcete mít) další knihy od vydavatelství Absynt, pak sáhněte  po českém překladu. Pokud čtete polsky a o sbírání knih od Absyntu neuvažujete, pak možná pro vás bude lepší originál. Větší font i větší  formát se prostě čte pohodlněji. A nebo můžete koupit e-book. Zde také máte na výběr oba jazyky a zde je to čistě o tom jaký je váš rodný jazyk.
— Jo a text na zadní stranu obálky české verze knihy napsal Mariusz Szcygiel, velký milovník české literatury\ (zejména Hrabala) a autor několika knih o Česku a české literatuře. A z nabídky českých knih od Absyntu se můžete těšit na knihu o Klux-klux-klanu nebo Šáhinšáh o iránském šáhovi Rezá Pahlavím.  A doufám, že přeloží ještě hodně knih z nabídky mého oblíbeného vydavatelství Czarne nebo i z jiných (nejen polských) nakladatelství. Doufám, že stále více čtenářů bude číst také non-fiction literaturu.

Vydavatelství mého srdce – tom 1

vlcice-zo-sernovodskaNevím jak vy ale při výběru knih, já hodně dám na to u jakého vydavatelství kniha vyšla a koukám se i na edice. A ano, souhlasím s tím, že obálka prodává. Ale myslím to v tom smyslu, že styl v jakém je udělaná obálka hodně vypovídá i o obsahu knihy a kvalitě nakladatelství, které ji vydalo. Mám rád jednoduché a minimalistické obálky a odrazují mně filmové obálky. Ale dost obecných tlachů, buďme konkrétní! Představím vám tři své oblíbence, každého z jiné země a začneme jak jinak v Polsku. : )
Wydawnictwo Czarne jsem objevil díky knize Tatuaż z tryzubem, kterou jsem si koupil nedávno. Mají moc pěkný web a skvěle zmáknutou corporate identity. To myslím v tom dobrém slova smyslu. Perfektně pracují na obálkách svých knih s logotypem a jejich knihy mají svou nezaměnitelnou tvář i když se dost liší podle různých svých edic. Ostatně práce s grafikou v rámci edic tohoto vydavatelství je kapitola sama o sobě. Skvělá ukázka profesionální práce a grafického cítění.
— Zaměřují se převážně na literaturu faktu a to zejména na různé reportáže ze zemí Balkánu a bývalého Východního bloku, zemí třetího světa a knihy mapující různé méně sledované  problémy a jevy. Ať vydávají převážně literaturu faktu, tak v jejich katalogu najdete i horrory, prózu nebo biografie.
— V jejich katalogu snad nenajdete nic, co by se dalo označit jako mainstream ale na rozdíl od jiných více či méně undergroundových nakladatelství, toto nakladatelství si z undegroundu vzalo jen  náměty a zájmy ale kvalita knih je naprosto profesionálně zmáknutá a dotažená do dokonalosti. V tomto ohledu jsou undegroundu na hony vzdáleni.
— Slovenské vydavatelství Absynt má poměrně malý katalog. Svým zaměřením a důrazem na literaturu faktu a velkým zájmem o třetí svět a země bývalého Východního bloku budí dojem jako by šlo o slovenskou filiálku již dříve zmiňovaného vydavatelství Czarne. Dokonce se s tímto vydavatelstvím shodnou na dosti titulech, převážně polských autorů.
— Jako příklad mohu jmenovat knihu Kolymské deníky poslkého reportéra Hugo-Badera, který se nedávno vydal po stopách knihy Kolymské povídky Varlama Šalamova, což jsou autobiografické vzpomínky na legendární oblast sovětských koncentráků – gulagů.  Hugo-Bader cestuje drsnou krajinou a mluví s lidmi, kteří toto peklo přežili. Absynt také vydává knihy běloruské laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexejevič jako jsou Zinkoví chlapci nebo její další knihy. To také mají s dříve jmenovaným polským vydavatelstvím společné.
— Také knihy od Absyntu jsou ihned rozpoznatelné díky jednotnému grafickému stylu obálek. Ten je hodně strohý, špinavý až punkový ale k tomu, co čtenář najde uvnitř se hodí.
pecina— Poslední a český zástupce už je trošku více přístupný i lidem, kteří čtou i méně vážná témata. Brněnský Host (Říkal jsem český zástupce? Tak to není stoprocentní pravda :)) má obrovský katalog, kde najdeme jak literaturu faktu, náročnou domácí i zahraniční beletrii, tak i sci-fi, YA nebo severskou detektivku. A až na pár černých ovcí mají všechny knihy od Hostu jedno společné: originální a špičkové obálky a obecně typografickou stránku. Toto vydavatelství budu mít navždy spojené s jménem Martina Peciny, který byl autorem velkého množství těch nejvymazlenějších knih od Hostu. A i když pro toto vydavatelství dnes už snad ani nic nedělá, Host si dále drží kvalitu na hodně dobré úrovni.