Klára Smolíková a Jan Smolík – Medvídek Lup a jeho kamarádi. Mladá fronta 2008 a 2017

mevidek-lupJeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.“

Ne, to je jiná pohádka a rozhodně není vhodná pro druháky a prvňáky. Tahle začíná také básničkou, ale je pro začínající čtenáře mnohem vhodnější. Takže poslouchejte:

„ Za lesem je les.
Za ním další.
A pak ještě čtyři.
Teprve za tím sedmým je kopeček,
Na kterém stojí starý dub.
A v něm bydlí medvídek Lup…“

A nedaleko Lupova domečku bydlí truhlář a kutil Jezevec, veveřice Juliána a havran Filip. K téhle partičce zvířecích kamarádů se po pár stránkách přidá povedený cestovatel a chlubílek zajíc Bonifác a najednou tu máme partičku, která by směle mohla konkurovat partě Mirka Dušína. Ostatně tak jako slavné Rychlé šípy je i Medvídek Lup komiks. Kreslil ho Jan Smolík a psala a vymýšlela Klára Smolíková. Původně vycházel v časopisu Sluníčko a nyní jsou všechny příběhy veselých zvířátek vydány (již podruhé) knižně. A to v péči nakladatelství Mladá fronta.

Příběhy Lupa a jeho kamarádů nás provedou stejně jako Na hradě Bradě (což je komiks stejného autorského týmu, ale pro starší děti) celým kalendářním rokem. Dobrodružství party zvířátek je tedy vždy spojeno s daným ročním obdobím a tak se malí čtenáři dočkají snad všech možných radovánek, které lze v přírodě podnikat. Lyžování, táboření, ale třeba i sbírání ostružin je legrace.

Klára Smolíková není žádný Foglar a tak se nesnaží hrozit prstem a veškerá výchovná poselství předkládá malým čtenářům s úsměvem a nenápadně. Ke každému ročnímu období je připojena jednoduchá hádanka, která s daným obdobím tematicky koresponduje.  A tak například u podzimních epizod mohou děti určit, který z hrdinů vyrobil jakou postavičku z kaštanů, nebo u letních projít labyrint v ostružinovém pralese. Hádanek je celkem třináct a jejich řešení naleznete na konci knihy.

Příběhy jsou krátké, každý na dvě stránky. A texty v bublinách jsou psány verzálkami a dětem se budou dobře číst.

Protože právě pro prvňáky či zdatnější předškoláky je Lup jako stvořený. Ostatně naše dcera se právě na příbězích téhle party veselých zvířátek v pěti letech naučila číst.

Naše Hanča dává pět hvězdiček z pěti.

 

Advertisements

Čelisti slov – Steven Hall – Odeon 2008

V originále, který vyšel o rok dříve se román jmenuje The Raw Shark Texts a dle mého názoru vyjadřuje lépe mnohovrstevnatost a nejednoznačnost a navíc je to slovní hříčka, která naráží na slavný Rorschachův test. Ten nemá nic společného s šachy ani s islámem ale jsou to ty inkoustové skvrny, které představují mrtvoly rozježděné parním válcem nebo souložící motýly. Vzhledem k tomu, jak je román napsán a jak je složitý, je až k podivu, že jde o autorovu prvotinu. Při jeho čtení se mi v mysli zjevovala jména dvou  literárních velikánů. Umberta Eca protože jeho romány mají vždy několik vrstev a vnořených subquestů a Williama Sewarda Burroughse, protože v jeho románech je kladen velký důraz na sílu slova a jeho moc ovládat jak davy, tak myšlení a chování jednotlivců.
celisti— Musím se přiznat, že knihu jsem si dal na Goodreads do poličky „Chci si přečíst“ hodně rychle. Obálka s žralokem vytvořeným z písmen mne zaujala a po přečtení anotace jsem měl hned jasno. Tohle je kniha přesně pro mne. Přesto trvalo nějaký ten pátek (čtvrtek a středu) než jsem se ke knize dostal a mohl si ji  přečíst. Vděčím tomu, hodné slečně, která si ve své knihovně dělala místo na nové knihy a tak mi tuto knihu a další dvě z edice Světová knihovna zcela nezištně poslala. Mimochodem, Čelisti jsou pětasedmdesátou knihou z této edice a za sebe mohu říci, že v této edici nenajdete špatné knihy. jen dobré a geniální. A čelisti jsou ten druhý případ.
— Ve světě Čelistí a možná také v naší realitě existuje svět nad běžnou realitou, svět představ, slov a postmoderních mýtů. A tento obrovský oceán slov, zpráv, blogů a memů žije svým životem. Také v něm dochází k evoluci jako ve viditelném světě. A evoluce plodí nebezpečné predátory. Nebezpečné predátory jako je žralok Ludovic, nejstrašnější a nejobávanější z pojmových ryb. Nebo pojmových paryb? Ale koho to zajímá? Bába nebo sníh? Když vám něco virtuálního vyžere vaše vzpomínky a udělá z vás trosku bez minulosti a identity, je řešit přesné logobiologické zařazení té potvory to poslední, co vás trápí.
— Má cenu vyprávět děj knihy? Já myslím, že to nemá cenu a nebudu to tedy dělat. raději se zmíním o tom, že kniha je zajímavá po grafické nebo přesněji typografické stránce. Kniha je doplněna různými ilustracemi, diagramy, které vysvětlují způsob šifrování, který používá starší  verze hlavního hrdiny ke komunikaci s mladší verzí svého já. Také na některých stránkách najdete vetší či menší ukázky něčeho, co připomíná ASCII art nebo experimentální básně na pomezí mezi literaturou a grafikou.
— Jazyk a styl vyprávění příběhu je velice ale velice postmoderní a také jména některých postav jsou narážkami na různé jiné lidi nebo produkty.  Části knihy které jsou víc dějové jsou zhruba ve stejném poměru k částem, které jsou více filosofické a zabývající se fungováním jazyka. Čtenář je neustále držen v nejistotě, zda hlavní hrdina jen trpí vzácnou poruchou paměti, jak tvrdí jeho psychoterapeutka a nebo je dění kolem něho skutečné a různé postavy, které potkává jsou stejně tak z masa a kostí jako z ideí a slov.
— Malá část zápletky, tedy člověk, který se probudí a neví kdo je a nevzpomíná si téměř na nic ze své minulosti je dosti často používaný prvek zejména v sci-fi literatuře ale další prvky člověk, který bojuje proti smrti exponenciálním klonováním své osobnosti nebo svět pojmových ryb jsou nové, neotřelé a zajímavé prvky, které posouvají knihu na pomezí žánru sci-fi a těžkotonážního postmoderního románu. Opravdu to není čtení do vlaku nebo na pláž ale kniha, která vás donutí přemýšlet a kterou budete mít chuť si přečíst vícekrát.
— Ačkoliv to není rozhodně lehké čtení. Ne, že by byla napsána nějak krkolomně nebo dokonce nezáživně, spíše vás překvapí to předávkování informacemi a dojmy nebo se můžete ztratit ve složité struktuře knihy. Vzdáleně by čelisti mohly připomínat knihu Ulluminae ale s tím rozdílem, že čelisti jsou o několik levelů dospělejší, hlubší a  filosofičtější. Ale knihu i tak mohu s klidným svědomím a v plné palbě doporučit.

Šinjú – Laura Joh Rowland – Metafora 2008

HIstorická detektivka z období éry 徳川 (tokugawa). Jde o první knihu ze série příběhů, kde vystupuje Sano Ičiró, jehož policejní kariéru mapují další knihy z této série.
— Sano je ve svém úřadě jen několik dnů a hned je nucen se úředně vypořádat se šinjú (smíšená sebevražda). Snad aby ukázal, že nové koště dobře mete, dojde se podívat na mrtvolu. Překvapivě zjistí, že utopenec nemá v plicích ani deci vody, což moc nejde do kupy s motivem sebevraždy z lásky. Vypraví se i do rodiny mrtvé dívky a tam mu je nenápadně naznačeno, že nemá strkat nos do rodinných záležitostí. Po návratu do práce mu něco podobného naznačí i jeho nadřízený.
— Mladý policista se stále více a více začíná potýkat mezi hluboce zakořeněnou úctou k nadřízeným a bezpodmínečnou poslušností a touhou zjistit pravdu. Začíná sledovat několik stop a případ se začíná zamotávat. Sano se při pátrání po vrahovi potencionálního mileneckého páru dostává mezi různé lidi a do různých zajímavých prostředí. Jak charaktery vedlejších postav, tak interiéry a exteriéry jsou pěkně popsané a autorka se občas zaměří na různé aspekty fungování feudální japonské společnosti.
— Kolem hlavního hrdiny se začínají objevovat další mrtvoly a on sám se dostává stále víc do problémů. Je dosti rozpolcen mezi tím, že tyto mrtvoly má na svědomí jeho touha po nalezení pravdy a ptá se sám sebe, zda cena za objasnění smrti dvou lidí není příliš vysoká. Když během pátrání po vrahovi nejenže odhalí jedno malé špinavé tajemství ale je svědkem přípravy státního puče začne jít do tuhého.
—  Vrah na něho hodí svoji poslední vraždu a z policisty se rázem stává lovná zvěř. Teď je vážně v rejži. Jen o vlásek unikne svým někdejším podřízeným a pomalu se začíná smiřovat s tím, že musí bojovat o svůj holý život a rodinnnu čest a jeho šance jsou velice mizivé. Pokusí se získat pádný důkaz pro své pátrání ale je odhalen a vrah se rozhodne s ním skoncovat jednou provždy. Zkusí tedy ještě naposledy zariskovat a vyjde mu to. Ve finále zachrání život šógúnovi, který jej později rehabilituje.
—  Autorce s podařilo pěkně skloubit poměrně svižný děj s klidnějšími pasážemi, kde se buď zaobírá psychickými pohnutkami postav nebo čtenáře seznamuje s různými aspekty života v historickém Japonsku. Tato doba, plná vojáků, kteří neválčí, rozbujelého státního aparátu s rozsáhlou byrokracií, kastovní systém a všudypřítomní špiclové, intelektuálové ve vyhnanství a propletený systém vzájemných služeb a protislužeb, vše nezdravě bublající v nedobrovolné izolaci od okolního světa připomíná nedávno minulou dobu, zde v české kotlině.
— Pokud se zajímáte o Japonsko a jeho historii a kulturu jen okrajově, dozvíte se spoustu nových faktů. Pokud už o této zemi, její historii a tradicích už lecos víte, většinu z těch věcí budete znát ale na druhou stranu si asi víc užijete samotný příběh. Trošku mně vadilo, že díky tomu, že jsem dopředu věděl, že jde o knihu z větší série, tak jsem „tušil“, že hlavní hrdina nemůže zemřít a nebyl jsem závěru knihy tak napnutý, jak bych byl býval. xD Nicméně, mohu všem tuto knihu s klidným svědomím doporučit. Ať mi Kappa sežere játra jestli to není dobrý příběh! A těším se až se začtu do dalších příběhů ze země vycházejícícho slunce.

Gomora – Roberto Saviano – Paseka 2008

Hodně drsné čtení. Kniha se věnuje mapování činnosti camorry v posledních letech. Autor šikovně mixuje obecné dějiny (kdo byl kde a kdy hlavním bosem, války mezi jednotlivými rodinami), s obecným líčením změn v orientování této organizace a tím jak má camorra vliv n každodenní život obyvatel Jižní Itálie a jak naopak okolní svět ovlivňuje každonnení život, jak prostých vojáků camorry, tak těch nejvyšších bossů. Autor hustě prošpikoval líčení prostých faktů spoustou svých vlastních zážitklů, postřehů a pocitů. Kniha obsahuje velké množství poznatků, které nejsou obecně známé. Například, jak kultovní film Pulp Fiction ovlivnil styl poprav, jak vznikají modely houte couture v malých dílničkách camorry, jak se zbavit mrtvého těla či proč si raději nekupovat potravinářské výrobky z oblasti Jižní Itálie, kam v Itálii zajet pro levný kvalitná kokain či různá fakta o AK47. Okrajově jsou zmíněny i některé jiné zločinecké organizace, jak z Itálie, tak z okolního světa. Doporučuji.

Měsíční zahrady – Steven Erikson – Talpress 2008

Až zhruba o poloviny jsem měl chuť s tím seknout. Děj byl strašně zamotaný. Autor vás hodil do děje bez nějakého představení jednotlivých postav, kterých bylo jako v Novém zákoně. Autor jen naštěstí nevyjmenovával předky až do patnáctého kolena jako všichni ti mrtví Židé, co napsali jednotlivé knihy SZ. Nevychválit ji Klárka až doněkam, tak knížka skončila v rezečtených navěky.
Naštěstí v půlce se to zlomilo a mne začalo zajímat, jak to dopadne. Počty postav zůstaly stále velké. Většina děje byla plány v plánech , v plánech, které do sebe zapadaly jako ruská matrjožka. Nakonec to byla nadprůměrná fantasy a kdyby autor trochu ubral s tlačením na pilu ohledně množství postav a epičnosti, tak by to možná mohlo být i na plný počet hvězdiček.
Malazká kniha padlých je fantasy sága, která je někde mezi Pánem prstenů a Hrou o trůny. Myšleno, že je  mnohem dospělejší a drsnější než Pán prstenů a méně realistická než Hry o trůny, která kdybychom si odmysleli draky a pár drobností, tak by šla vydávat za ságu z historie neexistující země.

Vyhnání Gerty Schnirch – Kateřina Tučková – Host 2008

Tak tento kousek je stejně jako Bohyně na hodně vykřičníků! (pro neznalé, čím víc vykřičníků, ne víc Adidas ale lepší a lepší) Nemohu pochválit grafickou a typografickou úpravu knihy. Nebojte se, nestojí za hovno ale četl jsem digitální verzi. Ale jelikož v papírové verzi má na starosti tyto dvě věci pan Pecina, dám jakýkoliv svůj úd do ohně za to, že půjde o perfektní práci a estetický zážitek. Popojedem…
— Je to fakt síla. Věděl jsem sice, že na některých místech v ČR došlo k nějakým popravám Němců a různým excesům ale netušil jsem, že v Brně to mělo tak obrovský rozsah a o tom, že existovaly české koncentrační tábory (tedy ještě než je postavili komouši) jsem též nevěděl. Opět se projevilo klasické české přizdisráčství v plné kráse. V Čechách asi vždy bude víc důvodů se za svůj původ stydět, než být na něj hrdý. Zejména nyní, když je na Hradě „prezident“, který největší část své prezidentské kampaně postavil na protiněmecké nenávisti a zatím byl financován tím druhým našim úhlavním nepřítelem.
— To že v Češích je stále zažraná primitivní xenofobie jak špína v oblečení dnes a denně dokazují spousty nenávistných stránek a statusů na FB a to, že stále častěji můžete potkat lidi oblečené v nacistické uniformě značky Thor Steinar. během čtení knihy jsem nacházel hodně paralel s nynější dobou. Bohužel.
— Teď zpět ke knize. Autorce se podařilo najít ideální tempo vyprávění. Díky tomu, že je psaná převážně z pohledu hlavní hrdinky, nabývá příběh na niternosti a čtenáře vtáhne do děje. Občas je hlavní osa příběhu nahlíženého z pohledu Gerty „proložena“ jednou, či více kapitolami, které jsou psané z pohledu jiné postavy ale většinou jde věci, které čtenář již zná z pohledu hlavní hrdinky. A nyní je vše znovu konfrontována z pohledu někoho jiného, kdo vše může vidět úplně jinak.
— Také vyvážení popisu násilných scén s mi zdá ideální. Autorka nic moc nezakrývá ale ani se nevyžívá v detailech. I tak je většina pasáží dost depresivních. Příběh se je rozptýlen v celkem širokém časovém období. Od konce první republiky, po téměř současnost. S tím, že období kolem roku 1945 se autorka věnuje nejvíce.
Ještě že se najde mezi těmi spousty českých píp píp pár kladných postav + kladná postava jednoho Gruzínce. Ale třeba nejsou Gruzínci takoví píp píp jako Rusové a Stalin nebyl typický Gruzínec ale spíše taková černá vrána. Teď taky trošku používám kolektivní vinu xD
— Každopádně pokud vám nebude vadit, že vaše národní hrdost půjde na nějakou dobu do kytek, Vyhnání velmi doporučuji. Kniha ač obsáhlá mne tak uchvátila, že jsem ji přelouskal téměř za víkend a to jsem smradlavý chlap.

Rodová znamení – Nancy Huston – Odeon 2008

Výtečné! Na osudech čtyř dětí z jedné rodiny, časově rozkročených od druhé světové války po dnešek můžeme sledovat změny myšlení lidí i to, jak osudové okamžiky velkých dějin, působí na malé dějiny jedné zdánlivě obyčejné rodiny.
— Dva kluci a dvě dívky. Příběhy jsou seřazeny od současnosti do hlubší a hlubší minulosti. Drobné detaily v novějších příbězích pak získávají temná vysvětlení či příčiny a atmosféra s každou stránkou houstne a houstne.
— Autorka si hraje se symbolikou jmen postav, s jejich národní, náboženskou i obecnou identitou, má hodně černý smysl pro humor a smysl pro drobné detaily.
— Řeší se tu nejen nejen historická vina Němců ale i palestinsko židovská nenávist a také židovská identika v současném světě.
— Autorka opravdu skvěle pracuje s principem pohledu na nějakou událost nebo chování nějaké postavy z různých úhlů, podle toho, z čího podledu se na událost nebo osobu díváme. Někdy nějaká událost, vztah postav či jejich motivace získávají úplně jiný kontext, když se ve vyprávění o generaci hloub v minulosti, podíváme na tuto událost pohledem jiné postavy.

Přísně tajný cíl – Mark Frost – Tvój Styl 2008

Jsem velký fanoušek Twin Peaks, na kterých se Mark Frost významně podílel a jeho Seznam Sedmi a Šest mesiášů (které jsou poctou Sherlocku Holmesovi) patří mezi mé velice oblíbené knihy.
The Second Objectives (v češtině vyšlo jako Přísně tajný cíl) je napínavý a dobrý příběh ale mistrovství výše zmiňovaných knih bohužel nedosahuje. Ale nechápejte to špatně, kniha je to povedená ale přesto, že se mi líbila, tak už bych ji podruhé nečetl. Kdežto „Šestku“ a „Sedmičku“ jsem četl několikrát a to už nějaký pátek nemám čas na rereading.
Děj knihy se odehrává během závěrečné fáze druhé světové války, kdy už jsou Spojenci v Evropě a kdy se Němci pokusí zvrátit průběh války. Vyberou malou skupiny vojáků, kteří převlečení do amerických uniforem mají provést odvážný protiútok, kterému velí legendární Otto Skorzeny. právě v této tajné jednotce se potkává elitní voják SS von Leinsdorf a německý voják, který prožil velkou část svého dětství v Brooklynu Bernie Oster. Bernieho, který není moc schopný voják a zatím celou válku strávil jako automechanik německých důstojníků je do této mise vybrán proto, aby naučil své spolubojovníky americkou angličtinu a americké reálie. Díky tomu, že pomůže von Leinsdorfovi u zkoušky, si jej na oplátku on vybere do svého družstva, protože se díky svých schopnostem stává velitelem celé akce.
Bernie nově přezdívaný Brooklyn je později svědkem toho jak von Leinsdorf po své cestě po okupované Francii bez mrknutí oka zabíjí jednoho člověka za druhým. Brooklyn, který není ani tochu stoupencem nacistů se neustále rozhoduje, zda má svému spolubojovníkovi utéct a nebo počkat do doby, kdy zjistí tajný cíl jejich mise, který zná jen von Leinsdorf….