Jakobijánův dům – Alá’a al-Aswání

Sice jsem díky doporučením čekal o něco více ale i tak je to s odřenýma ušima na hodnocení v plné palbě. V samotném Egyptě a arabském světě obecně má kniha hodně vyhraněné hodnocení, jak ukazují i recenze čtenářů a čtenářek níže. Ale většina těch negativních hodnocení je způsobena většinou úzkoprsostí a někdy i s kapkou hurá vlastenectví.  (Odkazuji na komentáře na sociální síti Goodreads.com).
Kniha ve mně vyvolala dojem, že jde o takového obráceného Oveho. Hrdinové této knihy vám spíše s postupem času přijdou méně a méně sympatičtí, i když to není stoprocentním pravidlem. V této knize je dobře vidět, jak je islám v Egyptě všudypřítomný. Ať už je Bůh zmiňován někým „upřímně“ nebo jiným je formulka inšalláh pronášena mimovolně. Podobně jako u nás někdo špikuje svou řeč voly nebo jakoby.
V příbězích této knihy jsou zobrazovány především ty negativní aspekty egyptské společnosti jako jsou všudypřítomná korupce a arogance mocných, tak policie zneužívající svou moc nebo zaměstnavatelé zneužívající své zaměstnankyně za pár šupů navíc. Kniha je na místo svého vzniku hodně otevřená a implicitní v popisu sexuálních scén a řekl bych, že především arabští čtenáři nemusí být připraveni na to, že podstatnou část erotických scén tvoří homoerotika.
Docela aktuální je i dějová linka, kdy se téměř sekulární a silně prozápadní hrdina díky nízkému původu nedostane na vysněnou důstojnickou školu a když je pak policií zatčen na proislámské demonstraci, dají mu policisté neskutečnou čočku a jeho prdel pozná středověk. Touha po pomstě jej pak přivede mezi islámské teroristy.
Většina intimních vztahů v knize je hodně nezdravých a manipulativních. Tato kniha si nebude to pravé ořechové, když potřebujete zlepšit náladu nebo načerpat optimistický pohled na lidi a svět.
Přesto, že autor vykresluje Egypt v hodně černých barvách, tak je v pozadí cítit, že svou zemi má rád a má pochopení i pro sebeprohnilejšího hrdinu či hrdinku. Moderní Egypt je v knize vykreslen v obrovské paletě barev, chutí a vůní.

Život po arabsku – Emíre Khidayer

Autorka pochází z manželského svazku slovenské matky a irácského otce. vystudovala islámistiku, arabistiku a anglicistiku na vysoké škole v Bratislavě (hodně Blízký východ). Dále studovala na universitě v Káhiře. Byla první ženou v diplomatických službách v tomto regionu. Po odchodu z diplomatických služeb dále působila na Blízkém východě ale jako obchodnice v oblasti IT a dopravy.  Napsala několik převážně populárně naučných knih na téma života v arabském světě.
Život po arabsku je jednou z nich. Autorka zde přístupnou formou seznamuje zejména Středoevropanky  se životem v arabských zemích. V knize se sice probírají spíše ženská témata ale bez problémů knihu přežije i chlap. Obsah je logicky dělen do několika okruhů (svátky, oblečení, jídlo, každodenní život, atd…) a je zde líčen běžný život a zvyklosti různých společenských vrstev i různých regionů v rámci Blízkého východu. Ukáže vám, jak poznat podle oblečení Maročana od  Egypťana a co nosí ženy v Kuvajtu.
Autorka mistrně dávkuje fakty, tak abychom se dozvěděli celkem dost informací ale zbytečně nezabředávali do velkých podrobností nebo se nezačali nudit. Informace jsou podávány s pochopením a sympatiemi k arabské kultuře ale to neznamená, že se nezmíní i o drobných hříšcích a nedokonalostech Arabů a Arabek. Občas si dovolí nějaký vtípek nebo rýpnutí.
Kniha u nás vyšla v roce 2012 ještě v době, kdy snad ani Okamura jeětě nestrašil vraždícími kebaby a kdy si Konvička ještě hleděl hovniválů a střevlíků, proto se zde autorka nijak nezabývá extremismem a islám zmiňuje spíše v souvislosti s různými muslimskými svátky, bez toho aby musela vyvracet nějaké hoaxy a fámy.
Rozhodně doporučuji jako vícméně objektivní pohled na věc. Od někoho, kdo v regionu nejen strávil spoustu let, potkal tisíce lidí z různých sociálních vrstev i různých zemí Zálivu ale má i potřebný kulturní a filozofický background aby se mohl k problematice fundovaně vyjádřit.

 

Ticho a vřava – Nihad Sirees – Odeon 2014

Pokud je je polovina z vyprávění z této knihy pravda, tak se nedivím, že Syřané utíkají ze své vlasti. Děj knihy se odehrává ještě před arabským jarem a pekla, které vypuklo následně ale i tak jde o režim, kde by jste nechtěli rozhodně žít. Představte si naše osmdesátky ale kombinované s kultem osobnosti, kterým se Asad vyrovnal jak Stalinovi, tak Hitlerovi či Maovi. Představte si, že se tak jednou týdně opakuje šílenější, agresívnější a nebezpečnější verze prvního máje, kdy běžně dohází k ušlapání lidí nebo mlácení lidí ze strany policie.
Autobiografická postava hlavního hrdiny je spisovatel, který si dříve získal nějaké jméno ale po změně režimu již nemá šanci nic vydat. My sledujeme jeho všední život v rozsahu circa tří dnů, vyplněných hlukem demonstrací na podporu Asada a následnou kafkovskou odyseou po vládních úřadech. Líčení vnějších událostí je prošpikováno úvahami nad fungováním moci, propagandy a nástroji kontroly davu. Ať už těmi obecnými, tak těmi specifickými pro Bašára. Jako světlejší nit se příběhem ještě vine vztah hlavního hrdiny k jeho přítelkyni a životní lásce Lamě, s kterou si navzájem pomáhají přežít v nepřátelském světě. Kafka okořeněný Kunderou – začíná anotace na Goodreads, což celkem sedí. 

Nebudu nenávidět – Izzeldin Abuelaish – Host 2014

Příběh silnej jak noha od kulečníku. Poselství stejně lidské jako podobná zpráva, která vyšla z Palestiny před zhruba dvěma tisíciletími. Pouhá dvě slova ale co síly, lidství a víry se v tomto konkrétním případě za nimi skrývá. Dám ruku do ohně za to, že se v celém světe nenajde moc lidí, kteří by poté, co by prožili něco podobného jako Izzeldin neoddali nenávisti.
Existuje legenda, tuším židovská, kde tvrdí, že v každé generaci lidské populace existuje (většinou dvanáct) spravedlivých, kteří dávají Hospodinovi důvod, udržovat Svět v chodu. Pokud je na této legendě něco pravdy, pak je Izzeldin jedním z té skupinky.
Vyprávění je civilní a neplýtvá velkými slovy tak, aby vás to znechutilo. Líčení života v Gaze je hodně silná káva a to byl ještě Izzeldin jako lékař, někým, s kým židovští vojáci a úřady jednali přeci jenom o něco vlídněji, než s jinými Palestinci.
Pokud vyhledáváte příběhy z koncentračních táborů fungujících v minulém století, tak můžete mít trošku odstup od těch hrůz, které tam jsou popisované. Pokud čtete o dnešních koncentrácích nebo u této knihy, tento odstup nemáte. Události popisované v knize si můžete pustit na Youtube, případně pokud budete hodně chtít, můžete se dostat na nějakou jeho přednášku nebo vystoupení Izzeldina Abuelaishe. Škoda, že tento obrovský příběh u nás zná tak málo lidí.