Zbyněk Kučera Holub – Kostičkova dobrodružství v Kočkomoří Mytago 2017

kockomoriŽe Zbyněk Kučera Holub umí napsat nejen moduly pro RPG hry, ale také čtivý dobrodružný příběh pro děti, nás už před časem přesvědčil svou knihou Příběhy čajových skřítků, které měly u nás na Kurwa czytaj moc pěkné hodnocení a jediné, na co jsme si stěžovali, byly ilustrace.

Nyní nás tedy autor znovu zve na plavbu za dobrodružstvím. A to doslova a do písmene.

Kocourek Kostička žije celkem spokojený život se svými páníčky v malé chaloupce u lesa. Jen se mu trochu stýská. Před časem ho totiž opustil jeho věrný kamarád Flekáč, a to je Kostičkovi trochu líto. Inu, to se občas kočičkám stává, že se zatoulají.

Když však na zahradě pod Kostičkovými okny přistane zvláštní pták s důležitou zprávou pro malého kocourka, všechno se rázem změní a Kostička se vydává na cestu. Kam? Přeci do Kočkomoří, najít a vysvobodit svého kamaráda Flekáče, kterého očarovala kočičí královna.

Cesta netrvá ani moc dlouho a Kostička se nalodí na loď jménem Micka, které velí pirátská kapitánka Brunnhilda.

Zda posádka Micky, kterou kromě Brundičky tvoří starý, jednooký kocour a zkušený kormidelník Pirát, kartograf, vědec a králík Mrkvoslav a posel, plavčík a letecký průzkumník papoušek Riči, na své dobrodružné cestě Kočkomořím najde a zachrání zajatého Flekáčka, to už musíte zjistit sami.

Já jen dodám, že čičipiráti v čele s Brundičkou na své cestě potkají nejen mořské panny, mořského psa, ale dokonce i Pána a vládce všech moří. Navíc zažijí krutou bouři a situace, kdy jim půjde o všech devět kočičích životů.

Rodičům ještě prozradím, že autor do příběhu moc hezky zapracoval všechny možné vlastnosti, jež kočky mají a které za své letité soužití s nimi odpozoroval.

Také musím říci, že černobílé ilustrace, jež dávají vzpomenout na starého dobrého Medvídka Pú, jsou opravdu moc hezké a k příběhu pasují jako vlajka se zkříženými hnáty k pirátskému škuneru. Roman Kýbus je zkrátka machr a bez jeho obrázků by Kostičkova dobrodružství v Kočkomoří rozhodně nebyla úplná.

Čtení jsme si s dcerou moc užili a už teď víme, že se ke Kostičkovi a jeho posádce nejméně jednou ještě vrátíme.

Jan a Hanča Procházkovi

Hanča dává pět hvězdiček z pěti.

 

 

 

 

 

 

Advertisements

Medvěd Wrr: Po přečtení zavřít! Michal Široký, Jaromír Štejnar Pandemic 2017

Poštovní holub Pipp je svědomitější, než většina zaměstnanců českých pošt, a tak není divu, že když v koutě pošty objeví nedoručený balíček na skoro nečitelnou adresu, nezaváhá ani na vteřinku a vydá se ho ihned pwrrředat právoplatnému adresátovi.

Jenže sílící sněhová bouře zažene nebohého pošťáka do podkroví starého domu a on se tam ukryje, aniž by zazvonil byť jen dvakrát.

Zmožený holub usnul a teprve teď nastává to pravé dobrodružství. Proč? Protože na scénu přichází neohrožený, odvážný, zvídavý Medvěd Wrr. Právě on byl totiž tím, kdo se ukrýval v balíčku a právě on je tím hlavním hrdinou, který se po vzoru Indiana Jonese, Larry Croft a Karlíka vrhne do průzkumu tajemné továrny, ve které vznikají knihy a to nejen knihy obyčejné, ale knihy, jež vás dokážou vtáhnout do příběhu lépe, než jakýkoliv 3D film…

Medvěd Wrr je v první řadě krásná knížka. Velké, celostránkové ilustrace v pastelových barvách jistě okouzlí každého kluka či holčičku. Mnohé z nich by ve formě plakátů klidně mohly zdobit zdi dětských pokojíčků.

Velký font jde také vstříc malým čtenářům, kteří si knihu mohou číst sami.

A příběh malého medvěda bojujícího s partou desperátů, kteří utekli ze stránek dobrodružného románu, je vlastně také docela napínavý.

Jenže je strašně krátký, čítá pouze necelých 50 stran. Někdy se děj dokonce posouvá jen pomocí ilustrací, takže připomíná barevný videoklip. Přitom potenciál by tu byl. Těch součástek, které banda pirátů v čele s kapitánem Crabsonem musí ukrást, by mohlo být přeci jen daleko víc. Ostatně samotné obrázky naznačují, že fantazie autorů nezná meze a o pestrá prostředí by nebyla nouze. A také ilustrátor zvládá svou práci natolik bravurně, že by jistě dokázal do knihy vpašovat několik stránek s úkoly, které by čtenář musel splnit, aby pomohl Medvědovi Wrr postoupit v příběhu dál.

Takže abychom se dobrali nějakého závěru.

Medvěd Wrr: Po přečtení zavřít! je krásná kniha plná opravdu pěkných ilustrací, se zajímavým, nicméně trestuhodně krátkým příběhem, která ani za mák nevyužila svůj potenciál. Někomu to může stačit, ale naše Hanča hodnotí tři hvězdičky z pěti.

Jan a Hanička Procházkovi

 

 

 

 

 

 

Klára Smolíková – Králík málem králem Fragment 2016

kralikPaní Klára Smolíková má k historickým postavám blízko (ani ne tak věkem, jako svou vlastní profesní minulostí), neboť několik let působila v Husitském muzeu v Táboře jako muzejní pedagog a vedoucí programů. Zároveň je spoluautorkou naučné stezky okolo Kozího hrádku a mnoha jiných projektů s historií souvisejících. Právě proto se mohla ve svých knihách pro děti a mládež úspěšně zhostit role popularizátorky českých dějin.

H.U.S. úplně světovej, Husův dům, Husité. To jsou namátkou jen některé z nich.

Právě proto není divu, že se v loňském roce, kdy jsme slavili 700. výročí narození Karla IV., rozhodla věnovat jednu dětskou knihu právě jemu. A jak se s Otcem vlasti popasovala, si řekneme právě teď.

Zavřete oči, právě přichází…

králík Karel.

Pokud se vám zjevují mrtví králové, císaři a jiné osoby, a vy s nimi čile diskutujete, pak jste buďto nebezpečný šílenec zralý pro ústavní péči docenta Chocholouška, nebo hrdina dětské knížky.

Králík Karel má štěstí, že spadá do druhé kategorie. Ale jinak moc štěstí nemá. Tedy nemá toho mnohem víc, například kamarády, nebo odvahu. Když si však jednoho dne nasadí na hlavu papírovou korunu, stane se něco neočekávaného. Přivolá tím samotného krále Karla IV. A Otec vlasti si ke všem svým starostem (jen si vzpomeňte, založení univerzity, pět manželek, věčné dohady se vzpurnou šlechtou, vajíčka natvrdo) přibere svého mladšího jmenovce do učení. Ale nemáme tu dalšího Křižáka v džínách, nebo Percyho Jacksona. Ne, ne. Králík Karel si musí všechny své shnilé mrkvičky vyžrat sám, a nesejde na tom, jestli jde o strach z atletických závodů, srdeční problémy se spolužačkou, nebo jiné trampoty. Karel IV. mu slouží spíš jako poradce a mentor, který na příkladech ze svého vlastního života malému Karlíkovi ukazuje nejen jak překonávat překážky, ale především jak se stát lepším člověkem. Pardon králíkem. Vlastně bez pardonu. Protože po tom všem, co jsem tu napsal, vám musí být jasné, že králík Karlík je hrdinou, se kterým se směle může ztotožnit kdekterý druhák či třeťák. Tomu také napomáhají moc hezké a vtipné ilustrace Kateřiny Čupové.

Klára Smolíková si velice dobře uvědomuje, že není Jaroslav Foglar, a ani jím nechce být. Proto životní trampoty velkého i malého Karla předkládá svým čtenářům s velkou dávkou nadhledu a humoru.

Ostatně jediné dvě vady na kráse vidím v dost nepraktickém formátu knihy a krátkém rozsahu. Knihu jsme měli přečtenou za dva večery. Na druhou stranu jsme si však o Karlíkovi a Karlu IV. o to déle povídali. A to není málo.

Hanička hodnotí tři a půl z pěti hvězdiček. Ale rodiče školáků z prvního stupně si s klidným svědomím mohou přihodit ještě jednu.

Jan a Hanička Procházkovi
 

Zbyněk Kučera Holub – Pohádky čajových skřítků Mytago 2015

Pradědečkem fantasy žánru byly lovecké příběhy u ohňů jeskynních lidí, babičkou legendy starověku a matkou fantasy pak byly pohádky. O tom by nám jistě měl co říci Neil Gaiman, nebo (ať nechodíme moc daleko) třeba Zbyněk Kučera Holub. Ten se kolem roku 2000 začal podílet na tvorbě RPG světa Asterion. V roce 2007 mu z prostředí tohoto fantasy světa vyšla první kniha Kaat, aneb Historky Cechu Eldebranských katů vyprávějící o mistrech popravčích obdařených nadpřirozenými schopnostmi. V Mytágu mu postupně vyšlo několik knih ze série Hry s příběhem (Ocel a krev sborník povídek z prostředí různých českých RPG světů, Zbyněk se na knize podílel jako editor a přispěl příběhem Dračí poklad). Samostatně pak Krumpáč a motyky aneb Cesta za smrtí a zase zpátky osudy jedné svérázné hrobnické party na cestách. Do světa pohádek pro děti pak zabrousil knihou Pohádky kocoura Kostičky pohádková kniha inspirovaná osudy skutečného sibiřského kocourka. Do pohádkových vod vplul znovu vloni, tentokrát knihou Pohádky čajových skřítků. V jednom nejmenovaném městě stojí Černá věž, v níž se nachází na první pohled docela obyčejná čajovna. Ovšem když se čajoví hosté pozorně zadívají pod nohy do temných koutů čajovny, mohou spatřit tři čajové skřítky. Pod podlahou čajovny žije Dědeček Asámek který rád experimentuje a vytváří nové čajové směsi a jeho vnoučata, dobrosrdečný uličník Pueřík a jeho sestřička Jasmínka. Právě ta nezbedná, ale ve své podstatě dobrosrdečná a mírumilovná skřítčata jedné noci zjistí, že jejich čajovník Lada je zakletý. A kdyby jen to, na čajovnu si brousí zuby zlý čajový bubák Ryzák. A tak se Pueřík s Jasmínkou vydají na dobrodružnou pouť městem, aby vysvobodili zakletého čajmena, ale také svou milovanou čajovnu… Byť je osa příběhu docela prostá a připomíná počítačové adventury či RPG, (hrdina se musí někam dostat, ale musí vymyslet jak. Případně musí pro CP splnit úkol, aby se mohl posunout dál) zápletka se zakletým čajmenem je neotřelá a dílčí úkoly a setkání mají vždy hezkou pointu a nepostrádají poučení. Což u knížky pro mladší čtenáře kvituji s povděkem. Na víc jsou vedlejší postavy krásně různorodé a pestré (například žába chrlič, duch jeptišky či bludný kámen), že se čtenář těší na to až skřítčata zase někoho potkají. A samotní hrdinové jsou natolik milí a sympatičtí, že jim nelze nedržet palce. A rozsah 90 ti stran je na knihu věnovanou dětem také více než uspokojivý. Jen mě trochu zarazili černobílé perokresby Pavly Pajdy Žížkové, které na mě místy působily místy občas dost temně a abstraktně. Pohádky čajových skřítků jsou zkrátka a dobře nadmíru sympatickým netradičním dobrodružným příběhem, který si užijí nejen děti, ale i jejich rodiče.

Hanča dává čtyři hvězdičky z pěti

Klára Smolíková a Jan Smolík – Medvídek Lup a jeho kamarádi. Mladá fronta 2008 a 2017

mevidek-lupJeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.“

Ne, to je jiná pohádka a rozhodně není vhodná pro druháky a prvňáky. Tahle začíná také básničkou, ale je pro začínající čtenáře mnohem vhodnější. Takže poslouchejte:

„ Za lesem je les.
Za ním další.
A pak ještě čtyři.
Teprve za tím sedmým je kopeček,
Na kterém stojí starý dub.
A v něm bydlí medvídek Lup…“

A nedaleko Lupova domečku bydlí truhlář a kutil Jezevec, veveřice Juliána a havran Filip. K téhle partičce zvířecích kamarádů se po pár stránkách přidá povedený cestovatel a chlubílek zajíc Bonifác a najednou tu máme partičku, která by směle mohla konkurovat partě Mirka Dušína. Ostatně tak jako slavné Rychlé šípy je i Medvídek Lup komiks. Kreslil ho Jan Smolík a psala a vymýšlela Klára Smolíková. Původně vycházel v časopisu Sluníčko a nyní jsou všechny příběhy veselých zvířátek vydány (již podruhé) knižně. A to v péči nakladatelství Mladá fronta.

Příběhy Lupa a jeho kamarádů nás provedou stejně jako Na hradě Bradě (což je komiks stejného autorského týmu, ale pro starší děti) celým kalendářním rokem. Dobrodružství party zvířátek je tedy vždy spojeno s daným ročním obdobím a tak se malí čtenáři dočkají snad všech možných radovánek, které lze v přírodě podnikat. Lyžování, táboření, ale třeba i sbírání ostružin je legrace.

Klára Smolíková není žádný Foglar a tak se nesnaží hrozit prstem a veškerá výchovná poselství předkládá malým čtenářům s úsměvem a nenápadně. Ke každému ročnímu období je připojena jednoduchá hádanka, která s daným obdobím tematicky koresponduje.  A tak například u podzimních epizod mohou děti určit, který z hrdinů vyrobil jakou postavičku z kaštanů, nebo u letních projít labyrint v ostružinovém pralese. Hádanek je celkem třináct a jejich řešení naleznete na konci knihy.

Příběhy jsou krátké, každý na dvě stránky. A texty v bublinách jsou psány verzálkami a dětem se budou dobře číst.

Protože právě pro prvňáky či zdatnější předškoláky je Lup jako stvořený. Ostatně naše dcera se právě na příbězích téhle party veselých zvířátek v pěti letech naučila číst.

Naše Hanča dává pět hvězdiček z pěti.

 

Zakletý Zámek Alena Vorlíčková Městská knihovna Polička 2017

Zakletý zámek je kniha, jejímž prostřednictvím nám její autorka Mgr. Alena Vorlíčková předkládá sedm slovinských pohádkových příběhů. To samozřejmě není náhoda. Autorce Slovinsko a jeho folklor učarovaly a překladům slovinských pohádek se věnuje dlouhodobě. Ostatně má na kontě již dvě knihy věnované slovinským pohádkám. Průvodce pohádkovým Slovinskem a Kouzelná zahrada vyšly již v roce 2009. (Obě s ilustracemi Magdy Štajnerové). Nyní se k slovinským pohádkám autorka vrací znovu, svou novou knihou Zakletý zámek.

Ten tentokrát doprovázejí ilustrace Mgr. Petry Řehové a ještě se k nim v závěru recenze vrátím.

Mgr. Alena Vorlíčková je autorkou projektu podporujícího čtenářství Pohádky pro společné čtení. http://www.spolecnecteni.com/ Ten klade důraz na to, aby si rodiče a děti našli nejen společný čas, kdy budou rodiče dětem knihu číst (například před spaním), ale také o příběhu debatovat a společně nad ním přemýšlet. Protože se tak dítě nejen více sblíží se svým rodičem a rodič se svým potomkem. Ale (pokud je příběh dobře dovyprávěn a pokud jsou položeny ty správné otázky) „může se dítě při společném čtení učit, jak řešit problémy, dozví se, že člověk může chybovat, ale může se i polepšit.“

Tolik k záměrům autorky a nyní již k samotné knize.

Zakletý zámek nám tedy předkládá sedm slovinských pohádek. A jak už to tak u lidových pohádek bývá, jsou to příběhy dost drsné a autorka byť je převyprávěla, rozhodně se je nesnažila nijak zjemňovat. Tak se zde setkáváme s lidožravým obrem, bratry, kteří pro zisk neváhají zabít vlastního sourozence, nebo s krutým vojákem, jenž neváhal krást a zabíjet. Zní vám to ohavně a tvrdě? Ale vzpomeňte si na pohádky Boženy Němcové, nebo horory bratří Grymmů.

Zároveň však a to je u každé pohádky nejdůležitější. Je zlo nejen vždy důsledně potrestáno. Ale především dochází k nápravě a proměně těch, kteří to potřebují. A to je to, co se mají děti z pohádek dozvědět.

Je zajímavé, jak jsou slovinské pohádky mnohdy podobné těm, které nám vyprávěli a četli naši rodiče a prarodiče.

K příběhové stránce knihy bych rád podotkl už jen, že každá ze sedmi pohádek čítá zhruba sedm stran a písmenka jsou natolik velká, že je pohodlně mohou přečíst i děti. Takže se mohou ve čtení s rodiči pěkně střídat.

Myslím, že ani velký font není náhoda a byl autorkou záměrně vybrán, aby podpořil druhý a možná nejdůležitější cíl knihy.

Protože pokud nám má Zakletý zámek představit Slovinské pohádky, má v nás také podnítit chuť si je nejen společně číst, ale také o nich společně s dětmi přemýšlet.

Právě za tím účelem jsou vždy na začátku a na konci každé pohádky otázky, které mají sloužit k zamyšlení nad příběhem, ale také k určité sebereflexi. Zatím co otázky před pohádkou (Například: Co se stane, když je člověk začarovaný? Jaké pohádkové bytosti žijí ve vodě?) mají malého čtenáře či posluchače připravit a navnadit na pohádku. Otázky na konci pohádky (například „Jak se může člověk stát šťastným? Jaký byl pasáček? Jaké měl vlastnosti?“) testují dětskou pozornost, nebo se snaží malé posluchače či čtenáře podnítit k přemýšlení nad principy které nás v životě ovlivňují. Některé otázky zvládne zodpovědět i předškolák, ale s mnohými z nich měla naše šestiletá holčička problém. Proto si myslím, že Zakletý zámek je spíš vhodnější pro děti na prvním stupni základní školy.

Ilustrace Mgr. Petry Řehové v pastelových barvách hezky doplňují každý příběh a rozhodně nepůsobí nijak rušivě. A ty celostránkové vypadají jako kouzelné vitráže a dceři se náramně líbily.

Knihu Zakletý zámek vydala Městská knihovna Polička. A pokud mají být knihovny posly a centry vzdělanosti, je jí tato knihovna na sto procent.

Naše Hanča dává tři hvězdičky z pěti.

Hurvínkovy hudební pohádky Helena Štáchová a Jiří Melíšek Nakladatelství: Tvarohová – Kolář 2004

Tahle knížka nás opravdu moc bavila. Nejen že se v ní dcera setkala se svými oblíbenými hrdiny, ke kterým přibyla oživlá nota Ludvík Tón. Ale navíc se zábavnou formou dozvěděla něco více o hudebních nástrojích. Výhodou knihy je, že i když se odehrává na zámku a rámcový příběh (Spejbl je průvodcem na zámku a Hurvínek s Máničkou mu pomáhají) není nutné číst knížku od začátku do konce popořadě. Proč? Protože jde vlastně o sbírku pohádek které Mánička a Hurvínek vyprávějí čtenářům. A každá pohádka je uzavřená. Také mi přišlo hezké, že hrdinové oslovují přímo malého čtenáře. Poslední, ale zdaleka ne zanedbatelnou součástí knížky jsou originální písničky, které každou pohádku hezky doplňují. Dcera si je zamilovala. Logickým a správným krokem pak bylo přiložení zpěvníku se všemi písněmi Heleny Štáchové a Milana Dvořáka. Protože co by byla knížka o hudbě bez zpěvníku. Já osobně bych si rád připlatil i za CD s nahrávkami písniček. To mi u knihy citelně chybělo. Ilustrace Miloše Kirschnera mladšího pak celou knihu, která je v pevné vazbě a má i dobrý formát hezky doplňují. Myslím, že Hurvínkovy hudební pohádky Heleny Štáchové a Jiřího Melíška si získají srdce nejen malých čtenářů, ale i rodičů. Nejenom zajímavým tématem, ale i humorem,  kterým jsou postavičky pana Kirschnera pověstné.

Naše Hanča dává čtyři hvězdičky z pěti.

 

Čertice Dorka Klára Smolíková Pasparta 2016

Malá čertice Dorka vyrůstá u své babičky. Někdy si spolu báječně rozumějí, jindy se vůbec nemohou dohodnout. Dorka totiž každou chvíli chytá babičku za slovo. Jak se to dělá? To si počíháte na větu či slovní spojení, které by mohlo vlastně znamenat něco úplně jiného, než dotyčný myslí. A skočíte po něm! Čertice má nejen velkou představivost, ale ještě k tomu umí trošku kouzlit, takže se třeba po ránu promění v rybičku a vyskočí z postele. Jak si to babička přála.

Máme pětiletou dcerku a ta je pořád jako na trní, mele stále pantem a ano, často mě z ní může vzít čert. Stejně jako babičku z Dorky. Každý, kdo má děcko na tohle naráží. „Já se z tebe zvencu.“ „Nebuď jak z divokých vajec?“ „A tati, co je to zvenca? A jaký jsou divoký vejce?“ Přesně tak to má i sympatická čertice Dorka a její babička. Příběhy které Dorka prožívá jakoby vypadly ze života každého druhého školáka (ranní vstávání, závody, úkoly), zároveň jsou nabity informacemi a humorem, takže i na poměrně krátké ploše dvou stran malé čtenáře nejen poučí, ale i pobaví. Každý příběh je doplněn hádankou, či lehkým (většinou hledacím) úkolem. Knížku ilustroval dlouholetý spolupracovník Kláry Smolíkové, Jan Smolík ( Na hradě Bradě, Řemesla, Viktorka) a v jeho podání je Dorka na první pohled sympatická rošťanda ne nepodobná Pipi Dlouhé punčoše a děti si ji oblíbí. I když Dorka nedosahuje (a ani nechce dosahovat) takových met jako například knihy Řemesla či Husité, nebo Husův dům. Rozhodně mladší školáky (první stupeň a zdatnější předškoláky poučí a pobaví. A to se cení.

Naše Hanča dává čtyři hvězdičky z pěti.