Část první – Otcové zakladatelé
— Myšlenka přivést k životu klasický dobrodružný román v novém kabátě se vylíhla v hlavách u nás neznámého amerického autora knih Day Job a Songs from Nowhere Near the Heart Jona Bairda a jeho bratra Chrise. Sám Braid ale několikrát jasně řekl, že kniha by nevznikla nebýt Kevina Costnera (jehož hereckou filmografii jistě všichni známe, ale pro nás je momentálně mnohem důležitější, že režíroval či produkoval takové skvosty z ranku dobrodružných filmů, jako jsou Tanec s vlky, Hatfieldovi a Mc Coyovi, Krajina střelců či Wyatt Earp.) I když by se na první pohled mohlo zdát, že Kevin Conner celému projektu propůjčil pouze své jméno, Jon Baird říká (a to nejen v doslovu ke knize), že se Kevin stal nejen mentorem tvůrčího týmu, ale mnohdy přispěl svým dílem i k tvorbě příběhu (a vnímavému čtenáři jeho vliv rozhodně nezůstane skryt). Třetím ze zakládající trojice je Rick Ross, komiksový kreslíř, ve světě známý komiksem Urban Monsters či práci na televizním seriálu Femme Fatales.
A ačkoliv byl původně najat jen jako námezdní síla, stal se z něj velice rychle právoplatný člen tvůrčího týmu, bez kterého by Cesta do Shambhaly nebyla tím, čím je, krásnou knihou která potěší oko každého čtenáře.
— Ale opravdu dobrou knihu nedělá jen hezký obal a krásné ilustrace, dobrá kniha musí mít především nosný příběh.
Část druhá – Příběh
— „Abyste rozuměli, koření, mapy, vodní cesty a obchodní trasy, to bylo všechno dobré, ale pokud se Objevitel vrátil z Neznámého světa bez dobrého příběhu, tak opravdu vůbec nepochopil, o co běží.“
— Příběh majora Ogdena a jeho dragounů se odehrává v době, kdy Evropou zmítá První světová válka, a i když nás jeho cesta zavede i tam, především se podíváme do Mezopotámie, Ameriky a Indie. Nechci vyzrazovat zápletku, ale když jsou Ogdenovi doručeny cestovní deníky jeho bratra Arthura, neváhá major dezertovat ze služeb Cejlonské společnosti a se svými muži podstoupit mnohé boje a utrpení aby svého bratra zachránil. Příběh sám o sobě je hodně spletitý a čtenář poměrně dlouho netuší, oč přesně se jedná, kdo je kdo a kdo hraje za jaký tým.To však není na škodu, protože ho to udržuje v neustálém napětí. Major a jeho muži se tak musejí utkat nejen s tajemným panem Sloanem, ale i s podivnou sektou řeholníků v černém a čelit mnoha dalším nebezpečím.
— Hráčů je ale mnohem víc, ať už je to tajemný Cech objevitelů, filmová hvězdička slečna Harrowová, nebo mladý desátník Buchan, který celou honičku za tajemstvím města Shambhala nechtěně odstartuje. A každý má své cíle, tajné záměry a temnou minulost.
O akci také rozhodně není nouze, protože Ogden a jeho kompanie jsou opravdu ostří hoši. Je zvláštní, že čtenáři ani moc nevadí, že se o minulosti většiny postav (především dragounů) moc nedozví. O těch hlavních se však vše podstatné během vyprávění dozví a tak si jistě i v takové záplavě postav a letmo načrtnutých charakterů může najít své oblíbence. A je až s podivem, že i v rámci tak epického příběhu jako je Cesta do Shambhaly zbude čas a místo na vývoj charakterů ne-li všech, tedy alespoň některých hrdinů. Kniha je rozdělena do pěti na sebe navazujících kapitol, a i když se hodně dlouho může zdát, že se příběh vleče a nedává moc smysl, v závěrečné části knihy se všechno vysvětlí a celá skládačka náhle začne dávat dokonalý smysl. Překvapivý závěr byl alespoň pro mě třešničkou na dortu.
— Cesta do Shambhaly však není jen obyčejný dobrodružný příběh odkazující na velikány žánru, ať už to byli Jules Verne, nebo Rudyard Kipling. Nedílnou součástí knihy je samotný způsob, jakým je příběh vyprávěn.
Část třetí – Forma
— Největším úskalím Cesty do Shanhaly je způsob, jakým se Jon Baird, Kevin Costner a Rick Ross rozhodli příběh vyprávět.
— „Inu, ty a já, laskavý čtenáři, jsme si Aš-Šarem právě prošli a viděli jsme, že ho kulky Společnosti dost ošklivě pocuchaly…“
— Jako formu psané části knihy zvolili Baird a Costner vyprávění. Pro čtenáře to znamená, že si bude muset zvyknout na trochu jiný styl psaní, než je zvykem. Květnatá slovní spojení a dlouhé a barvité popisy prostě k tomuto příběhu patří. Navíc vypravěč (kterým není nikdo jiný, než vysoce postavený člen Cechu objevitelů) se na čtenáře obrací přímo a protože jde o vyprávění, (až na vzácné případy) nepoužívá přímou řeč, ta zůstává doménou kreslených panelů.
— Právě kreslené panely (a vážně se mi nechce použít termín komiks) jsou nedílnou součástí vyprávění a posouvají děj dál. A když mi zprvu chvíli trvalo zvyknout si na Rossův styl a rukopis (především mi připadaly některé dospělé postavy dost dětské), zvykl jsem si na ně a do každé nové stránky (většinou úhledně rozdělené do čtyř panelů pokrytých perfektní perokresbou) jsem se s chutí začetl a zadíval.
Závěr
— Cech objevitelů – Cesta do Shambhaly, je zcela jistě pozoruhodná kniha. Nejen pro to, že je opravdu krásná (a nejde jen o pevnou vazbu, krásné ilustrace, které v čtenáři vzbudí vzpomínky na večery pod peřinou, kdy s baterkou v ruce hltal dobrodružství kapitána Nema) a celkovým designem. Ale především inovativní formou vyprávění. A přestože se na první pohled tváří, jako dobrodružná knížka pro děti, byl bych hodně opatrný s tím, jestli ji mám své ratolesti koupit. Protože přeskakovat psané části a číst si jenom „komiks“ se vám tady šeredně nevyplatí.
— A i když příběh nese zřetelný rukopis Kevina Costnera, myslím, že i fanynky Osobního strážce by se vydaly s Cechem objevitelů na hodně strastiplnou pouť.
— Ale nás, kteří jsme vyrostli na románech Julese Vernea, Rudyarda Kiplinga, nebo na filmech o Indiana Jonesovi, nás Cech objevitelů nemůže zklamat.
— Vám ostatním můžu doporučit jen jedno, navštivte Omegu nebo Dobrovského, kde si prvních bezmála třicet stran můžete sami prolistovat a zjistit jestli je Cesta do Shambhaly pro vás tím pravým dobrodružstvím.
— Já jen tiše doufám, že pánové Baird, Costner a Ross pracují na dalším vyprávění z kronik Cechu objevitelů.
89% Ti kdo nejsou fanoušky žánru, mohou si odečíst 10%
Jan Procházka
KURWA CZYTAJ 