Patrioci – Sana Krasikov – W.A.B. 2018

Patrioci – Sana Krasikov

Kniha vyšla i v češtině pod názvem Patrioti v nakladatelství Bourdon ale já ji poslouchal v rámci předplatného EmpikGo jako audioknihu. Jde o další rozsáhlou rodinnou ságu trošku podobný Osmému životu. Jen bez těch kousků fantastického realismu a odehrává se v bolševickém Rusku a něco málo v USA. Hlavní hrdinkou knihy je totiž mladá židovská slečna z Brooklynu, která se v době velké hospodářské krize rozhodne odejít do Ruska, kde se nedávno ujali moci bolševici.
— Ze začátku si najde celkem slušné místo a kupodivu do jejího života drsný ruský život moc nezasahuje. To se ale po nějakém čase změní, když její šéf upadne v nemilost vrchnosti. Pak rudý mlýnek na maso do jejího života vstoupí ještě jednou a hlavní hrdinka jen o vlásek unikne šedé smrti v koncentráku někde na Sibiři.
— Kromě historické linky s hlavní hrdinkou je v knize ještě linka jejího syna, která se odehrává jak v minulosti, tak v putinovském Rusku. V té téměř současné lince vystupuje i její vnuk a odehrává se už po její smrti. Na konci osmdesátých let se totiž podařilo hlavní hrdince i s rodinou jejího syna emigrovat zpět do USA.
— Kniha se čte velice dobře a atmosféra strachu a podezřívavosti, která je všudypřítomná ve všech diktátorských režimech. Drsné jsou jak pasáže z výslechů, tak líčení poměrů v gulagu nebo v sirotčinci, kam se dostane syn hlavní hrdinky, poté co je odvlečena do gulagu. Hodně dobře je popsané i to, jak se lidem chtě nechtě dostává všudypřítomná propaganda pod kůži.
Pokud se zajímáte o minulost nebo současnost Ruska. mohu tuto knihu určitě doporučit.

Tiráž
Originální titul: The Patriots
První vydání: 2017
Vydal: W.A.B. v roce 2018
Překlad: Dorota Konowrocka-Sawa
Čte: Biczysko Stanisław, Sobczak Tomasz
Čas: 25 hodin 17 minut
Provedení: audiokniha
ISBN: 9788328053243

Reklamy

Czarne flagi – Geneza Państwa Islamskiego – Joby Warrick – W.A.B. 2017

Czarne Flagi – Joby Warrick

Anglický originál této knihy byl v roce 2016 oceněn prestižní Pulitzerovou cenou. Jsem velký fanoušek reportáže a non-fiction literatury obecně a četl jsem hodně velmi dobrých knih z tohoto žánru ale přesto mne to, jak skvěle je tato kniha napsaná mne velice příjemně překvapilo. A mimochodem i tato kniha vyšla i v českém překladu. Pod názvem Vzestup Islámského státu ji v roce 2016 vydala Jota v překladu Martina Dolečka.
— Černé vlajky mapují dění v Sýrii, Iráku, Jordánsku a dalších zemí od doby ještě před druhou válkou v Zálivu až téměř do současnosti. Víceméně je také životopisem Abú Músá Zarkávího, který se stal nástupcem Usámy bin Ládina mezi vůdci islámských teroristů.
— Je neuvěřitelné, že vedení americké armády nedovolilo americkým commandos zničit tajnou základnu tohoto krvavého řezníka, kterou se jim podařilo najít. Bohužel, bylo to těsně před plánovanou druhou invazí do Iráku a politici potřebovali mít co nejvíc důvodů pro svou přítomnost v Iráku. Kdyby tehdy dostali souhlas k úderu, mohlo to spoustě lidem zachránit život a situace v Levantě mohla být jiná.
— Velkou chybou byla i samotná druhá válka v Zálivu protože Američané neměli připravený scénář pro situaci po porážce Saddáma. Jelikož součástí této operace byla i takzvaná debaasizace a v Iráku byli ve straně Baas jak důstojníci armády, tak policie, tak učitelé, profesoři, starostové, (bylo to něco podobného jako s členstvím ve straně u nás za komančů) tak najednou došlo k odstranění téměř veškerých státních orgánů a orgánů samosprávy.
A právě Zarkáví dokázal mistrně rozeštvat nejen šíity a sunnity ale využít flustraci bývalých prominentů saddámova režimu a ještě naverbovat spousty bojovníků proti sovětské okupaci Afghánistánu.
— Kniha dál mapuje nejen počátky syrské občanské války ale také všechny fáze vzniku Daeš ale také různých fračíz Al-Kaidy. Kromě Zarkávího v knize sledujeme osudy ještě mnoha dalších osob z obou stran barikády. Zejména minimálně první polovina knihy je psána naprosto úchvatně. Máte dojem jako by jste četl napínavou severskou detektivku a děj rychle ubíhá. Knihu musím opravdu hodně doporučit. Díky ní i čtenář, který celkem hodně sleduje situaci na Blízkém východě, tak se díky této knize dozví spoustu informací a včetně hodně neznámých a docela slušně vám popíše většinu důležitých momentů moderních dějin této oblasti.

Tiráž
Originální titul: Black Flags: The Rise of ISIS
První vydání: 2016
Vydal: W.A.B. v roce 2018
Překlad: Tomasz S. Gałązka
Čte: Kamil Pruban
Čas: 15 hodin 20 minut
Provedení: audiokniha
ISBN: 9788328044722

Impérium – Ryszard Kapuściński – Absynt 2018

Pro polskou školu reportáže mám velkou slabost a Ryszard Kapuściński patří k předním představitelům tohoto literárního fenoménu. Impérium je skvělou reportáží o Rusku, převážně z doby, kdy se Rusko jmenovalo SSSR. Autor se při psaní vrací i do svého dětství, kdy se s impériem setkal poprvé osobně, ve formě okupantských vojáků.
 — Autor se na impérium kouká ze všech možných stran. Od svých osobních zážitků, jak s učitelem, který zmizel v gulagu, tak po zážitky z celní prohlídky, tak po příběh vystavění a následného vyrabování a zboření monumentálního Chrám Krista Spasitele v Moskvě. Fotografie tohoto chrámu jsem si následně googlil, což je  vždy jasným důkazem, že je kniha dobrá : )
 — Jak čtu celkem hodně reportáže z oblasti takzvaného Východního bloku, tak pozoruji, že se navzájem některé informace potvrzují nebo někdy i doplňují. V knize se pohybujeme nejen po celém území impéria ale také se dozvídáme informace z různých časových období. začínáme ještě v době vlády carů a končíme v prvních letech po pádu nejen železné opony ale samotného SSSR. Autor ukazuje na malých detailech z života obyčejných lidí to, jak se měnily velké dějiny.
 — Ač se většina obsahu knihy týká již zaniklého světa, tak je fakt, že minulost stále ovlivňuje současnost a to nejen v Rusku a tudíž tato kniha zas tolik aktuální. Každopádně je napsaná výtečně, čte se skvěle a každý zde najde informace, které jsou pro zajímavé a nové.

Tiráž
Vydal: Absynt v roce 2018
Originální název: Imperium
Vydání originálu: 1993
Překlad: Dušan Provazník
Počet stran: 328
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788082030382


Dlouhý krok do tmy – Tomáš Bandžuch – Mystery Press 2018

Letos jsme slavili 100 let od založení Československa. Vydavatelství Mystery Press tak učinilo vydáním druhého románu historika Tomáše Bandžucha Dlouhý krok do tmy.
 — Po brutální vraždě a znásilnění v lese nedaleko Lomnice nad Popelkou se vydává po stopě vraha či vrahů mladé dívky četník C. K. závodčí Jindřich Kališ, muž tvrdohlavý a dbalý cti.Komplikované pátrání odehrávající se na podzim roku 1918 ho zavede nejen do Liberce, ale především na hranici života.
 — Detektivní linka nám nabízí nesourodou dvojici. Přeci jen četník C. K. Kališ a socialistka a potratářka Malíková, která mu v pátrání pomáhá nejsou právě typickým detektivním tandemem. Právě rozdílnost hlavních protagonistů vytváří nejen správné napětí, ale je i příčinou občasných slovních přestřelek,které veskrze temný příběh trošku odlehčují. Nicméně detektivní pátrání se časem mění v honbu za osobní pomstou ve stylu amerických krimi-thrillerů, což asi nesedne každému.
 — Mně vlastně ani moc ne, protože se děj valil kupředu jako splašená parní lokomotiva a já chtěl vědět, jak příběh dopadne. Spíše mi vadilo, že je hlavní hrdina jaksi smýkán událostmi, než by byl jejich hybatelem. A to i přesto, že doba byla divoká.
 — Pád Rakousko uherské monarchie, který byl mimo jiné důsledkem čtyři roky trvající války, byl časem, ke kterému upínal svou pozornost nejeden Čech, ale také Němci žijící v pohraničí.Ti by chtěli také svůj samostatný stát.
 — To vše bere v potaz i autor. A právě perfektní vykreslení atmosféry podzimu roku 1918 a pozadí vzniku Československé republiky je největší předností textu, navzdory tomu, že sám autor v doslovu říká, že jde o částečnou fikci.

Tiráž
Hodnocení: 75%
Vydalo: Mystery Press v roce 2018
Žánr: román, thriller,  historie
Počet stran: 368
Ilustrace: Jindřich Janíček
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788075880888

Zapiski z Homs – Jonathan Littell – Wydawnictwo Literackie 2013

Autor této knihy Jonathan Littell je v literárním světě proslavil románem Laskavé bohyně, který beletristicky zpracoval zápisky jednoho přesvědčeného nacisty. Sugestivní líčení etnických čistek je čtení jen pro silné povahy. Čtenář si občas musí dělat přestávky, protože dlouhé pasáže sugestivně líčeného vraždění opravdu mohou přivodit hodně depresívní noční můry.
— Ani kniha Zapisky z Homs“  není moc veselé a optimistické čtení. V raném počátku syrské občanské války autor odcestoval do města Homs v Sýrii a nějaký nějakou dobu se pohyboval v okruhu obyčejných lidí, kteří už mají dost teroru a útisku assadovského režimu.
— Autorova cesta se odehrává v roce 2012, kdy byla syrská válka ještě záležitostí téměř jen samotných Syřanů a mezi  přestřelkami a boji ještě existovaly přestávky ve kterých mohli lidé žít téměř jako před vypuknutím konfliktu.
— Jonathan
Littell  se pohybuje zejména mezi stoupenci Svobodné syrské armády a ke cti mu musím přiznat, že se v knize vše snažil verifikovat z několika různých zdrojů a pokud si nějakou informací nebyl tolik jistý, tak se o tom sám zmínil.
—  Literárně nečekejte žádné zázraky. Kniha je opravdu jen deníkem z cesty do jednoho města a pobytu v něm. Takže se dočkáte téměř strohého líčení toho s kým se autor setkal, o čem spolu mluvili. Stejně téměř dokumentaristicky jsou pojata vyprávění lidí, se kterými se autor setkává.
Strohé líčení toho, jak probíhala mučení ve věznicích assadova režimu je takovou soft nebo light verzí nacistických zvěrstev líčených v Bohyních. Naštěstí není kniha zas tak dlouhá, protože občas je dost monotónní.
—  Kniha je dobrá, protože docela dobře ukazuje pohnutky, které Syřany přivedly nejdříve do ulic a později do bojových pozic. Je zde také vidět, že v počátcích konfliktu nehrálo náboženství žádnou roli a vojáci Svobodné armády se snažili válčit „rytířsky“. A na závěr je vždy otázka, zda mohu knihu doporučit nebo ne. Inu knihu určitě nezatracuji ale doporučil bych ji spíše vypůjčit v knihovně, protože  jde opravdu o strohý deník jednoho novináře a knihu nejspíše již nebude chtít číst podruhé.

Tiráž
Vydalo: Wydawnictwo Literackie v roce 2013
Originální název: Carnets de Homs
Přeložila: Magdalena Kamińska-Maurugeon
Počet stran: 280
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788308050545

Magor a jeho doba – Marek Švehla – Torst 2017

magorKdyž mi tahle kniha přišla, tak jsem se trochu lekl, protože je to opravdu pořádná bichle. A i zběžné prolistování moc nepomohlo, protože v knize jsou hodně dlouhé řádky a font je celkem malý, takže za své čtyři až pět stovek dostanete opravdu obrovskou porci informací.
— Ale když jsem se začetl do této pořádně tlusté knížky, tak jsem zjistil, že se kniha čte velice dobře – téměř jako kdybyste četli hodně dobrou detektivku. Ono vlastně není divu, Magor měl opravdu velmi pestrý život a setkal se s obrovskou spoustou zajímavých, inspirativních lidí.  Jen je třeba nevzdat se při čtení první kapitoly, která se věnuje posledním dnům  Martina Jirouse a nečte se tak dobře jako další kapitoly. Ani moc optimistické čtení to není (mluvím o té první kapitole).  Ale většina knihy je výtečná.
— I když jsem část magorovy doby zažil, tak se samotným Jirousem jsem se setkal až na stránkách již legálního Vokna po roce 1989. Ale osobně jsem se s nim nikdy nesetkal. Nicméně musím konstatovat, že i když se s životem v demokracii moc dobře nevypořádal (k čemuž jistě přispěl jeho poslední pobyt ve vězení), tak byl velice zajímavou osobností a nebál bych se konstatovat, že zařadit jej k největším Čechům minulého století nebude úplně od věci.
— Zejména zajímavý je jeho první období života od jeho studentských let po setkání s Plastiky. Tehdy byl mnohem příjemnější společník než ve svých pozdějších letech. Musím konstatovat, že je jedno, zda čtenář něco o Magorovi a době normalizace ví a nebo je touto problematikou netknutý, dobře se to čte oběma. Výborné je to, že jakmile se v knize dočteme o nějakém zajímavém člověku, pak se autor většinou dost rozepíše i o jeho životě a stejně tak poctivě popisuje i různé fenomény z minulosti.
— Pokud čtete non fiction literaturu, pak vám ji mohu doporučit. Autor si dokáže od svého objektu zájmu udržet zdravý odstup a ač je vidět, že Jirouse má rád a obdivuje ho, tak dokáže psát i o negativních stránkách jeho osobnosti, které se začaly projevovat zejména v pozdějším období života.

Tiráž
Vydal: Torst v roce 2017
Počet stran: 574
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788072155552

Niksy – Nathan Hill – 2017 Znak

niksyTu knihu jsem nejdříve nějaký čas potkával na knižním Instagramu  a pak když jsem ji už měl v knihovně, tak jsem se téměř celý rok nemohl odhodlat do ní pustit protože jde o poměrně tlustou knihu. Když jsem se občas optal někoho, kdo měl tuto knihu vyfotografovanou na Instagramu, tak často odpověděli to samé : )  Nakonec mně ale recenze jednoho čtenáře dokopala k tomu, že jsem knihu otevřel a na jeden zátah přečetl.
— Mimochodem ještě než začnu se samotnou recenzí, tak musím zmínit, že pod názvem „Střih“ knihu každým dnem vydá brněnské nakladatelství Host. Proč se v českém překladu kniha nejmenuje po norských vodních démonech, jako v originále nebo většině zahraničních překladů netuším.
— Děj knihy se odehrává mezi dvěma demonstracemi, které hýbaly Amerikou. Ta první je protiválečná demonstrace v Bostonu v roce 1968 a ta druhá je demonstrace Occupy Wall Street odehrávající se v new yorském Zuccotti parku  v roce 2011. Pár epizod se odehrává dokonce i ještě dříve ale většina knihy se odehrává mezi těmito dvěma daty.
— Jednou z postav tohoto románu je universitní učitel, který před svými problémy a frustrace z toho, že jej v dětství opustila matka uniká do virtuálního světa online počítačové hry Elflandie. Další významnou postavou románu je jeho matka, které se v době kolem roku 1968 podařilo uniknout z pekla maloměsta a díky svému úsilí se jí podaří dostat na vysokou školu ve velkoměstě. tak trochu proti vůli svého otce.
—- Podtitulem knihy je: co miluješ nejvíce, to tě raní nejhlouběji.  A tento motiv je v knize mnohokrát a různě zpracován. Kromě pop kulturních odkazů jako jsou počítačové hry, gamebooky nebo protiválečné hnutí jsou zde zmiňovány různá americká traumata nebo významné fenomény.
— Jak části knihy, které se odehrávají v nedávné minulosti, tak ty z šedesátých nebo osmdesátých let jsou napsané moc dobře a čtou se příjemně a přečtené stránky narůstají poměrně rychle a snadno. Jde o ten typ knihy, která přirozeně spojuje velké a malé (rodinné) dějiny a přibližují nám atmosféru doby, ve které se právě daná část knihy odehrává. Postavy knihy nejsou šablonovité ani černobílé a proto se s nimi snadno ztotožníte. Každopádně asi nemá cenu převyprávět děj knihy. To si můžete asi můžete snadno vygooglit ale na férovku vám knihu doporučím a je jedno, zda budete číst polštině, anglickém originálu nebo si počkáte těch pár dní na český překlad. Argo dělá dobré knihy. Tady není   důvod k nějakým obavám.

Tiráž
Vydal: Znak v roce 2017
První vydání v originále : 2016
Překlad: Jerzy Kozłowski
Počet stran: 864
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788324049585

Grobowiec w Sewilli – Norman Lewis – 2013 Czarne

lewis_sewillaTato kniha má podtitul Podróż przez Hiszpanię u progu wojny domowej neboli česky „Cesta přes Španělsko  na prahu občanské války“.  Popravdě nezkoumal jsem, kdy přesně podle historiků začala Španělská občanská válka ale v této knize během návštěvy našich svou hrdinů už probíhá dost různých přestřelek mezi komunisty a různými španělskými pořádkovými silami  a každou chvíli je někde vyhlášen výjimečný stav a zavírají se hranice mezi Španělskem a Portugalskem.
— Ale možná bych měl začít alespoň trochu od začátku.  Takže autor této reportáže a jeho švagr ze sicilskými kořeny (který je komunista) se rozhodnou navštívit rodinný hrob v Seville.  Tuto téměř pouť jim sponzoruje autorův strýc a otec toho Sicilana. Už téměř druhý den po vstupu na španělské území se politická situace začíná rapidně horšit.  V jednu dobu dokonce musí udělat velkou okliku přes sousední Portugalsko aby se někam dál dostali. A zpět z Portugalska do Španělska musí překročit hranici ilegálně protože Španělé hranici v důsledku politické situace hranici zavřou.
— Kniha obsahuje nejen parádní líčení nezkrotné španělské přírody ale i autentické obrazy ze španělského venkova i měst. Jo a ještě jsou tam další postřehy ze sousedního Portugalska. každopádně mne dost překvapilo, jak chudé a zaostalé byly v té době některé oblasti  Španělska a Portugalska. Naši hrdinové navštívili oblasti, kde lidé žili v jeskyních a dokonce tyto jeskyně normálně pronajímali, prodávali a kupovali jako každou jinou nemovitost. Je zde zmínka i o upálení „čarodějnice“ ale šlo o takovou emo sebevraždu ženy, která už neviděla žádnou budoucnost a tak se rozhodla odejít   „ve velkém stylu“.
— Je zde i popis koridy, různých přestřelek a třeba hodně divoké cesty vlakem. Vtipné je, že když konečně dorazí do Sevilly, tak zjistí, že díky tomu, že již před rokem přestali platit za pronájem hrobu,tak správce hřbitova v sevillském chrámu jejich hrob zlikviduje. Společně z mnoha dalšími, které nikdo neplatil. Chvilku po tomto fiasku se vypraví zpět do Anglie, protože je už jen otázkou času, kdy Franko každým okamžikem má vstoupit na španělskou půdu a všichni očekávají, že se občanská válka rozjede s plnou parádou. Autorův švagr se hned po vypuknutí občanské války naplno vrací zpět do Španělska a účastní se bojů  jako saniťák na straně komunistů. Celou válku sice přežije ale s dost podlomeným zdravím a umírá brzy po jejím skončení.
— Každopádně mohu knihu s klidným srdcem doporučit a překvapilo mne, že kniha se čte stejně lehce jako by byla napsaná před rokem nějakým mladým nadějným spisovatelem.  Pokud máte rádi žánr reportáže, neváhejte ani chvilku.

Tiráž
Vydalo: Czarne v roce 2013
Překlad: Janusz Ruszkowski
Obálka: Agnieszka Pasierska
Počet stran: 144
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788375365726

Ósme życie (dla Brilki) – tom 2 – Nino Haratischwili – Otwarte 2016

osme-zycie-dla-brilki-tom-2Tato kniha je druhým svazkem z obsáhlé rodinné ságy, která se táhne celým minulým stoletím a odehrává se také v různých zemích. Každý svazek má circa šestset stran a tak se jedná o skutečně velkorysé a rozsáhlé sílo. První svazek Osmého života jsem četl loni a před svátky jsem se rozhodl pustit se do druhého svazku, protože ten první mne hodně oslovil.
— I v druhém dílu či svazku najdeme vše, co se nám líbilo i v tom prvním. Ať už to jsou silné ženské postavy, pestré historické reálie (včetně reálných historických osob a událostí) nebo bouřlivé rodinné spory. Některé postavy známe již z minulého dílu, jiné jsou nové a to zejména vypravěčka Niko, která má hodně autobiografických rysů autorky a nakonec i Brilka, pro kterou autorka celé vyprávění sepsala.
— Také zde jsou všechny postavy košaté a nejednoznačné a  třeba u patriarcha rodu Kosťa se během několika stran změní z upjatého vojáka a přísného vládce na chápavého a křehkého muže, aby se pak za dalších několik stran  vrátil do svého původního já a opět se stal nesympatickým vůdcem klanu. Hodně prostoru je v knize věnováno vztahu mezi vypravěčkou Niko a její sestrou (matkou Brilky).
— Českého čtenáře nebo ještě spíše čtenářku potěší, že se jedna z mnoha drobných epizod románu odehraje v Praze a to před a během prvních dní ruské okupace.  Jsme svědky  masakru z 9. dubna 1989 v Tbilisi, kdy ruští vojáci brutálně napadli velkou demonstraci za nezávislost Gruzie a pod polními lopatkami vojáků zemřelo devatenáct nevinných obětí (většinou žen) a stovky jich bylo raněných. Jsou zde zmíněny i  další tragické události moderních dějin Gruzie.
— V závěrečné části vypravěčka  uteče do Německa  a zde začne nový život. A v úplném závěru se Niko vydává hledat Brilku, která utekla ze školního zájezdu aby podnikla ve dvanácti letech na vlastní pěst cestu do Vídně. Vypravěčka ji má na prosbu rodiny odvést zpátky do Gruzie ale to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A až v úplném závěru knihy najdeme několik bílých listů, které jsou určeny Brilce, osmé generaci rodu, které bude první, očištěnou od rodinné kletby.
— Pokud se nebojíte opravdu tlustých knih a pokud kniha opravdu vyjde letos na podzim u Hostu, tak vám ji mohu s klidným svědomím doporučit. Sice vám bude nějakou dobu trvat, než se ní prokoušete ale během tohoto času se rozhodně nebudete nudit a dozvíte se spoustu zajímavého z dějin nejen daleké Gruzie.

brilka-rodokmen

Tiráž
Originální titul: Das achte Leben
První vydání: 2014
Vydalo: Otwarte v roce 2016
Překlad: Urszula Poprawska
Obálka. Eliza Luty
Počet stran: 608
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788375154061

Steve Robinsson – Stopy v krvi Mystery press 2016

stopy-coverPokud si pamatuji správně, Britům v Americké válce za nezávislost rozhodně nikdo nefandil. Jenže v Britských koloniích v Severní Americe žilo i hodně obyčejných lidí, kteří byli oddáni králi a koruně. K nim se řadila také rodina Fairbornových, jež se rozhodla vrátit zpět do náruče Albionu.

Pojem genealogie zná díky Hájíčkovu Selskému baroku téměř každý český čtenář. Ti ostatní buď četli článek Míly Lince v Pevnosti, nebo si sami sestavili životopisný strom svého rodu, případně (ti movitější) si na to zjednali profesionálního genealoga.

A pokud byste žili v U.S.A., mohl by vám s tím pomoci Jefferson Tate. Ačkoli má ve vlastní minulosti bílá místa o velikosti předkolumbovské Ameriky, zůstává Tate profesionálem, který je schopen pro dokončení zakázky udělat téměř cokoliv. I kdyby to byl jen „zatracený dárek k narozeninám!“ klientovy manželky.

 

Každý slavný historik či archeolog trpěl nějakou fobií. Indiana Jones se v noci budil hrůzou při pomyšlení na hady, Robert Langdon měl zase hrůzu z uzavřených prostor, Lara Croft… No dobře, Lara Croft se nebála ničeho. Každopádně Jefferson Tate se bojí létat. Jenže profesionální čest je pro našeho hrdinu víc, než jakákoliv noční můra, a tak se vydává přes Atlantik do Anglie, konkrétně do Cornwallu, kde stopa po rodině Fairbornových zdánlivě mizí.

Vyprávění přeskakuje mezi současností a událostmi kolem hlavního hrdiny, a historickou částí, která popisuje cestu rodiny Fairbornových. Proto má první třetina knihy zřetelně pomalejší tempo.

Ovšem po té, kdy se Tate dokodrcá do sice malebného, ale velice divokého Cornwallu se ráz vyprávění dost změní a čtenář bude takřka bez dechu sledovat hrdinovo hledání dávných stop, postupné rozplétání rodinných přediv a odhalování kostlivců ve skříních. Ve finále pak dojde i na solidní dávku akce s téměř thrillerovou atmosférou, takže Jeffersonovi prostě věříte, když zoufale křičí. „Co to tu vyvádím? Proboha, jsem genealog!“

Zkrátka a dobře, Stopy v krvi jsou solidně vystavěný a originální detektivní thriller se zajímavou zápletkou. Přesto v ní vnímavější čtenář zachytí (i když není nijak hloupá) několik nepěkných nelogičností.

Jefferson Tate sice nenosí fedoru, neohání se bičem a nehonosí se mírami 87 – 61 – 69, přesto je svým způsobem neodolatelně zábavný. A pokud vám stačí i skromnější tajemství, než jsou Kristova krev, Longinovo kopí, Archa úmluvy či spiknutí Iluminátů, užijete si Stopy v krvi stejně jako já.

A nezabrání vám v tom, ani elektricky modrá Mazda, která se jako démon z mlhy vynořuje v mírně kostrbatém překladu Kateřiny Niklové.

Naopak trochu zamrzí absence genealogického stromu Fairbornových a třeba i jen jednoduchá mapka vesnice a jejího okolí, v nichž se Jeffersonovo pátrání odehrává.

Steve Robinson mi trochu připomíná Bena Aaronovitche, jehož Řeky Londýna také trpěly jistou nevyvážeností tempa, ale díl od dílu se zlepšoval. A vzhledem k tomu, že série Jefferson Tate čítá již pět dílů a ve své domovině se stala bestsellerem, věřím, že až se k ní časem vrátím, jistě nebudu zklamán.

70%

Jan Procházka