Morderstwo jako dzieło sztuki – David Morrell – Albatros 2014

češtině vyšlo pod názvem Na hraně temnoty. Originální název odkazuje na stejnojmennou knihu Thomase de Quinceyho, který je hlavní hrdinou nejen úvodní knihy stejnojmenné série a i známá kniha v příběhu hraje velkou roli.
— Thomas de Quincey byl nejznámější viktoriánský spisovatel a narkoman, který se proslavil dvěma knihami. První z nich byla Zpověď (anglického) požívače opia a díky ní dostal i přezdívku Opiumista. A druhou je Vražda jako krásné umění, kde popisuje brutální vraždu na Ratcliffe Highway a její všechny okolnosti s fascinací nemálo připomínající současnou literaturu o sériových vrazích, která už v knihkupectvích dokáže obsadit samostatný regál.
— Děj příběhu začíná mnoho let po této události ale neznámý vrah věrně kopíruje vraždy, které náš hrdina tak mistrně popsal. Proto je také jedním z hlavních podezřelých. Přesto jej dvojice hlavních vyšetřovatelů vezme na místo činu a později i na druhé místo činu, poté co neznámý vrah zopakuje i druhou z vražd, které se odehrály před desítkami let. Možná je to způsobeno tím, že Thomase doprovází jeho sympatická dcera, která se o něho stará.
— Druhá vražda, která počtem mrtvých i brutalitou překonává svůj vzor vyvolá paniku v celém Londýně a lidí se zmocní strach. Jelikož vrah, který provedl původní vraždy na Ratcliffe Highway byl dopaden a popraven, tak nemohlo jít o stejnou osobu. Nebo ano a vrah vraždí ze záhrobí? Ministr Lord Palmerston dá de Quinceyho zavřít do vězení a i tam se jej někdo pokusí zabít. De Quincy se v obavě o svůj život pokusí o útěk při převozu z vězení a útěk se mu zdaří. Pomocí sítě londýnských žebráků se mu podaří kontaktovat svoji dceru Emily a společně s ní a oběma detektivy ve velkém finále dopadnou vraha a zabrání pokusu o vyvolání chaosu po atentátu na sklad opia Východoindické společnosti v londýnských docích.
— Kniha bravurně líčí viktoriánský Londýn a to převážně jeho temnější a chudší část. Díky flashbackům vraha se nejen dozvídáme o jeho motivaci ale dostaneme se také do Indie, kde britská armáda držela ochrannou ruku nad obchodem s opiem provozovaným právě Východoindickou společností. Určitě si zamilujete dceru hlavního hrdiny Emily, která přináší do zatuchlého měšťáckého prostředí viktoriánské Anglie svěží vítr klíčícího feminismu a moderního pohledu na svět. Ač se autor snaží jazykem zůstávat ve viktoriánské Anglii, tempo vyprávění má moderně svižné. Rozumná míra společenské kritiky a sociální tématiky nevadí, ba spíše jen dokresluje temnou a depresivní náladu viktoriánské metropole.
— Ač kniha spadá spíše mezi „lehčí“ četbu není nijak plytká a rozhodně ji mohu doporučit. Jen nevím, zda mohu vzhledem k překroucenému názvu, laciné obálce a dalším drobnostem doporučit i český překlad této skvělé knihy. Takže pokud nemáte problém s čtením knih v angličtině, sáhněte spíše po originále.

Mapa vražd v Ratcliffe Highway

Advertisements

Ru – Kim Thúy – Emitos 2010

Útlá kniha (s podtitulem Příběh vietnamské utečenky), kterou přečtete za pár hodin. Dost mně připomněla knihu Chomejní, Sade a já od Abnousse Shalmani.
Autorka také jako malá holčička žila v bohaté rodině v Hanoji ale když byl Vietnam napaden svým loutkovým severním sousedem, tak byla nucena na rozpadajícím se člunu utéct ze země. Po zázračném přeplutí moře se dostala do pěstounské rodiny v Kanadě.
Celá kniha je rozdělena do kratičkých jednostránkových vzpomínek na různé příbuzné, prosté lidi z Vietnamu i jiných zemí. Tyto mikropříběhy svým laskavým humorem nebo prostou moudrostí připomínají ukecanější formu zenových koánů nebo stručnější formu chasidských příběhů. Vzhledem k životnímu příběhu hlavní hrdinky i samotného Vietnamu se spousta příhod točí kolem chudoby a hledání životní síly a optimismu v bezvýchodné situaci. Jedna z mnoha knih, které nám ukazují jak se ve skutečnosti máme dobře

Měsíční zahrady – Steven Erikson – Talpress 2008

Až zhruba o poloviny jsem měl chuť s tím seknout. Děj byl strašně zamotaný. Autor vás hodil do děje bez nějakého představení jednotlivých postav, kterých bylo jako v Novém zákoně. Autor jen naštěstí nevyjmenovával předky až do patnáctého kolena jako všichni ti mrtví Židé, co napsali jednotlivé knihy SZ. Nevychválit ji Klárka až doněkam, tak knížka skončila v rezečtených navěky.
Naštěstí v půlce se to zlomilo a mne začalo zajímat, jak to dopadne. Počty postav zůstaly stále velké. Většina děje byla plány v plánech , v plánech, které do sebe zapadaly jako ruská matrjožka. Nakonec to byla nadprůměrná fantasy a kdyby autor trochu ubral s tlačením na pilu ohledně množství postav a epičnosti, tak by to možná mohlo být i na plný počet hvězdiček.
Malazká kniha padlých je fantasy sága, která je někde mezi Pánem prstenů a Hrou o trůny. Myšleno, že je  mnohem dospělejší a drsnější než Pán prstenů a méně realistická než Hry o trůny, která kdybychom si odmysleli draky a pár drobností, tak by šla vydávat za ságu z historie neexistující země.