Inwigilacja – Remigiusz Mróz – Czwarta Strona 2017

chyłlkaMěl jsem pro Chyłku vymyšlený titul Królowa ciętej riposty ale nakonec jej nepoužiji, protože i když Chyłlka umí setřít protivníka i v obraně, taj ještě častěji je ten, kdo slovní přestřelky začíná a riposta se používá pro břitkou odpověď. Původ slova najdeme v italštině a šermířském slangu. Ale to sem nepatří.
— Každopádně série s Joannou Chyłkou je mojí oblíbenou a těším se každý nový díl. I když po tomto posledním, kdo ví? Remigiusz Mróz se tentokrát s ničím nepáře a hned na prvních pár stranách knihy nás uvede do víru dění. Chyłka poté co zjistila, že je těhotná, se ujme obrany prvního polského džihádisty v historii. Ví totiž, že tento proces bude ostře sledovaný jak veřejností, tak všemi médii a pozornost ostatních právníků a právnických kanceláří a nastávající matce se peníze budou hodit. Hodně peněz. Aby to nebylo tak jednoduché, ukáže se, že Fahad Al-Jassam, který je obviněn z přípravy teroristického útoku na území Polska může být někdo jiný.
— Před cirka desíti lety  se polskému páru na dovolené v Egyptě záhadně ztratil jejich syn, kterého ač byl adoptovaný bezmezně milovali a dlouho se jej neúspěšně pokoušeli najít. Rodiče jsou naprosto skálopevně přesvědčeni, že Fahad je jejich znovu nalezený syn ale ten to popírá.  Je to následkem vymytí mozku v nějakém středisku islámských teroristů nebo si rodiče tak moc přejí návrat svého syna, že se upnou na někoho, kdo jím nemusí být? To je jen jedna ze záhad, kterou musí Chyłka rozhřešit.
— Jiná a více osobní je otázka je identita otce dítěte, kterého tituluje různě. Někdy vetřelec, jindy parazit a tak podobně. Dokonce i svého gynekologa se zeptá, kdy bude možné rozeznat, zda se jedná o parazita nebo parazitku.
—  Celý proces je silně medializovaný, v pozadí je cítit zájem tajných služeb a navíc je do role soudce jmenován  Tatarka, který Chyłku nesnáší a to celý soudní spor ještě posouvá do trochu osobní roviny. A aby toho nebylo málo je Chyłka nucena spolupracovat s týmem z jiné právnické kanceláře.
— Zordon se do toho všeho pilně šprtá na advokátské zkoušky, které už klepou na dveře a mají rozhodnout o jeho dalším životě, zatímco Chyłka zjišťuje, že jí těhotenství komplikuje život více, než je ochotna připustit. Zdá se, že  tento proces bude nejen nejtěžší v její bohaté právnické kariéře ale, že to je proces, který nelze vyhrát. Minimálně v Polsku ne.
— Pátý díl této skvělé série se asi nejvíce vzdálil žánru krimi a je především thrillerem ze soudního prostředí. Autor zde nastoluje otázky xenofobie, nenávisti,  terorismu a boje s ním a především toho, jak hodně a často zasahují do života občanů různé tajné služby a do jaké míry je naše relativní bezpečí vykoupeno stále se zmenšující mírou soukromí. Stane se brzy soukromí jen prázdným pojmem z nedávné historie?
— Kniha je opět napsána svěžím stylem se spoustou odkazů na popkulturu a dějiny. Má svižné tempo a spoustu překvapivých dějových zvratů. Znovu je stěžejní a nejzábavnější vzájemná interakce mezi  Chyłkou  a Zordonem, plná vzájemných slovních přestřelek a různého vzájemného popichování. Tento díl patří z celé pětidílné série k těm silnějším.
— Musím se přiznat, že až u tohoto dílu jsem zjistil, že jsem mylně předpokládal, že slovo ławnik pochází z anglického law a znamená právník ale ve skutečnosti jde o přísedícího u soudu (takové ty soudce z lidu) a  odvozuje se od ławky neboli lavice. Příbuznost češtiny a polštiny může mít i svá úskalí. Víte, že Poláci mají květen už v dubnu, na rozdíl od Rusů, kteří mají říjen až v listopadu?
— Ale abych se opět nezakecal, tak konečný výrok je , že shledávám Remigiusze Mróze vinného ze sepsání výborné a napínavé knihy, kterou vám mohu jen doporučit. Proti rozsudku není odvolání.

Zbyněk Kučera Holub – Pohádky čajových skřítků Mytago 2015

Pradědečkem fantasy žánru byly lovecké příběhy u ohňů jeskynních lidí, babičkou legendy starověku a matkou fantasy pak byly pohádky. O tom by nám jistě měl co říci Neil Gaiman, nebo (ať nechodíme moc daleko) třeba Zbyněk Kučera Holub. Ten se kolem roku 2000 začal podílet na tvorbě RPG světa Asterion. V roce 2007 mu z prostředí tohoto fantasy světa vyšla první kniha Kaat, aneb Historky Cechu Eldebranských katů vyprávějící o mistrech popravčích obdařených nadpřirozenými schopnostmi. V Mytágu mu postupně vyšlo několik knih ze série Hry s příběhem (Ocel a krev sborník povídek z prostředí různých českých RPG světů, Zbyněk se na knize podílel jako editor a přispěl příběhem Dračí poklad). Samostatně pak Krumpáč a motyky aneb Cesta za smrtí a zase zpátky osudy jedné svérázné hrobnické party na cestách. Do světa pohádek pro děti pak zabrousil knihou Pohádky kocoura Kostičky pohádková kniha inspirovaná osudy skutečného sibiřského kocourka. Do pohádkových vod vplul znovu vloni, tentokrát knihou Pohádky čajových skřítků. V jednom nejmenovaném městě stojí Černá věž, v níž se nachází na první pohled docela obyčejná čajovna. Ovšem když se čajoví hosté pozorně zadívají pod nohy do temných koutů čajovny, mohou spatřit tři čajové skřítky. Pod podlahou čajovny žije Dědeček Asámek který rád experimentuje a vytváří nové čajové směsi a jeho vnoučata, dobrosrdečný uličník Pueřík a jeho sestřička Jasmínka. Právě ta nezbedná, ale ve své podstatě dobrosrdečná a mírumilovná skřítčata jedné noci zjistí, že jejich čajovník Lada je zakletý. A kdyby jen to, na čajovnu si brousí zuby zlý čajový bubák Ryzák. A tak se Pueřík s Jasmínkou vydají na dobrodružnou pouť městem, aby vysvobodili zakletého čajmena, ale také svou milovanou čajovnu… Byť je osa příběhu docela prostá a připomíná počítačové adventury či RPG, (hrdina se musí někam dostat, ale musí vymyslet jak. Případně musí pro CP splnit úkol, aby se mohl posunout dál) zápletka se zakletým čajmenem je neotřelá a dílčí úkoly a setkání mají vždy hezkou pointu a nepostrádají poučení. Což u knížky pro mladší čtenáře kvituji s povděkem. Na víc jsou vedlejší postavy krásně různorodé a pestré (například žába chrlič, duch jeptišky či bludný kámen), že se čtenář těší na to až skřítčata zase někoho potkají. A samotní hrdinové jsou natolik milí a sympatičtí, že jim nelze nedržet palce. A rozsah 90 ti stran je na knihu věnovanou dětem také více než uspokojivý. Jen mě trochu zarazili černobílé perokresby Pavly Pajdy Žížkové, které na mě místy působily místy občas dost temně a abstraktně. Pohádky čajových skřítků jsou zkrátka a dobře nadmíru sympatickým netradičním dobrodružným příběhem, který si užijí nejen děti, ale i jejich rodiče.

Hanča dává čtyři hvězdičky z pěti

Vydavatelství mého srdce – tom 1

vlcice-zo-sernovodskaNevím jak vy ale při výběru knih, já hodně dám na to u jakého vydavatelství kniha vyšla a koukám se i na edice. A ano, souhlasím s tím, že obálka prodává. Ale myslím to v tom smyslu, že styl v jakém je udělaná obálka hodně vypovídá i o obsahu knihy a kvalitě nakladatelství, které ji vydalo. Mám rád jednoduché a minimalistické obálky a odrazují mně filmové obálky. Ale dost obecných tlachů, buďme konkrétní! Představím vám tři své oblíbence, každého z jiné země a začneme jak jinak v Polsku. : )
Wydawnictwo Czarne jsem objevil díky knize Tatuaż z tryzubem, kterou jsem si koupil nedávno. Mají moc pěkný web a skvěle zmáknutou corporate identity. To myslím v tom dobrém slova smyslu. Perfektně pracují na obálkách svých knih s logotypem a jejich knihy mají svou nezaměnitelnou tvář i když se dost liší podle různých svých edic. Ostatně práce s grafikou v rámci edic tohoto vydavatelství je kapitola sama o sobě. Skvělá ukázka profesionální práce a grafického cítění.
— Zaměřují se převážně na literaturu faktu a to zejména na různé reportáže ze zemí Balkánu a bývalého Východního bloku, zemí třetího světa a knihy mapující různé méně sledované  problémy a jevy. Ať vydávají převážně literaturu faktu, tak v jejich katalogu najdete i horrory, prózu nebo biografie.
— V jejich katalogu snad nenajdete nic, co by se dalo označit jako mainstream ale na rozdíl od jiných více či méně undergroundových nakladatelství, toto nakladatelství si z undegroundu vzalo jen  náměty a zájmy ale kvalita knih je naprosto profesionálně zmáknutá a dotažená do dokonalosti. V tomto ohledu jsou undegroundu na hony vzdáleni.
— Slovenské vydavatelství Absynt má poměrně malý katalog. Svým zaměřením a důrazem na literaturu faktu a velkým zájmem o třetí svět a země bývalého Východního bloku budí dojem jako by šlo o slovenskou filiálku již dříve zmiňovaného vydavatelství Czarne. Dokonce se s tímto vydavatelstvím shodnou na dosti titulech, převážně polských autorů.
— Jako příklad mohu jmenovat knihu Kolymské deníky poslkého reportéra Hugo-Badera, který se nedávno vydal po stopách knihy Kolymské povídky Varlama Šalamova, což jsou autobiografické vzpomínky na legendární oblast sovětských koncentráků – gulagů.  Hugo-Bader cestuje drsnou krajinou a mluví s lidmi, kteří toto peklo přežili. Absynt také vydává knihy běloruské laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexejevič jako jsou Zinkoví chlapci nebo její další knihy. To také mají s dříve jmenovaným polským vydavatelstvím společné.
— Také knihy od Absyntu jsou ihned rozpoznatelné díky jednotnému grafickému stylu obálek. Ten je hodně strohý, špinavý až punkový ale k tomu, co čtenář najde uvnitř se hodí.
pecina— Poslední a český zástupce už je trošku více přístupný i lidem, kteří čtou i méně vážná témata. Brněnský Host (Říkal jsem český zástupce? Tak to není stoprocentní pravda :)) má obrovský katalog, kde najdeme jak literaturu faktu, náročnou domácí i zahraniční beletrii, tak i sci-fi, YA nebo severskou detektivku. A až na pár černých ovcí mají všechny knihy od Hostu jedno společné: originální a špičkové obálky a obecně typografickou stránku. Toto vydavatelství budu mít navždy spojené s jménem Martina Peciny, který byl autorem velkého množství těch nejvymazlenějších knih od Hostu. A i když pro toto vydavatelství dnes už snad ani nic nedělá, Host si dále drží kvalitu na hodně dobré úrovni.

Klára Smolíková a Jan Smolík – Medvídek Lup a jeho kamarádi. Mladá fronta 2008 a 2017

mevidek-lupJeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.“

Ne, to je jiná pohádka a rozhodně není vhodná pro druháky a prvňáky. Tahle začíná také básničkou, ale je pro začínající čtenáře mnohem vhodnější. Takže poslouchejte:

„ Za lesem je les.
Za ním další.
A pak ještě čtyři.
Teprve za tím sedmým je kopeček,
Na kterém stojí starý dub.
A v něm bydlí medvídek Lup…“

A nedaleko Lupova domečku bydlí truhlář a kutil Jezevec, veveřice Juliána a havran Filip. K téhle partičce zvířecích kamarádů se po pár stránkách přidá povedený cestovatel a chlubílek zajíc Bonifác a najednou tu máme partičku, která by směle mohla konkurovat partě Mirka Dušína. Ostatně tak jako slavné Rychlé šípy je i Medvídek Lup komiks. Kreslil ho Jan Smolík a psala a vymýšlela Klára Smolíková. Původně vycházel v časopisu Sluníčko a nyní jsou všechny příběhy veselých zvířátek vydány (již podruhé) knižně. A to v péči nakladatelství Mladá fronta.

Příběhy Lupa a jeho kamarádů nás provedou stejně jako Na hradě Bradě (což je komiks stejného autorského týmu, ale pro starší děti) celým kalendářním rokem. Dobrodružství party zvířátek je tedy vždy spojeno s daným ročním obdobím a tak se malí čtenáři dočkají snad všech možných radovánek, které lze v přírodě podnikat. Lyžování, táboření, ale třeba i sbírání ostružin je legrace.

Klára Smolíková není žádný Foglar a tak se nesnaží hrozit prstem a veškerá výchovná poselství předkládá malým čtenářům s úsměvem a nenápadně. Ke každému ročnímu období je připojena jednoduchá hádanka, která s daným obdobím tematicky koresponduje.  A tak například u podzimních epizod mohou děti určit, který z hrdinů vyrobil jakou postavičku z kaštanů, nebo u letních projít labyrint v ostružinovém pralese. Hádanek je celkem třináct a jejich řešení naleznete na konci knihy.

Příběhy jsou krátké, každý na dvě stránky. A texty v bublinách jsou psány verzálkami a dětem se budou dobře číst.

Protože právě pro prvňáky či zdatnější předškoláky je Lup jako stvořený. Ostatně naše dcera se právě na příbězích téhle party veselých zvířátek v pěti letech naučila číst.

Naše Hanča dává pět hvězdiček z pěti.

 

Bernard Cornwell – Sharpův tygr – Walker a Volf 2016

tigrDříve než se Sean Bean stal Boromirem či Eddem Starkem, proslavil se rolí válečníka, kterému syn Gondoru ani pán ze Zimohradu nesahají ani po kotníky. Ano, řeč je o Richardu Sharpovi, jemuž bylo v letech 1993 až 2008 věnováno šestnáct filmů.

Jejich předlohou se stala série historických románů Bernarda Cornwella, která zatím čítá dvacet jedna knih. První z nich se jmenuje Sharpův tygr, a ačkoliv u nás vyšla již v roce 1997, teprve vloni se ji rozhodli mládenci z audio vydavatelství Walker a Volf vydat jako audio knihu.

O čem tedy Sharpův tygr je?

Richard Sharp se jako mladý vojín roku 1799 účastní tažení britské armády k Seringapatamu, opevněnému sídelnímu městu maisúrského sultána Típúa.

Vojínu Sharpovi, který uvažuje o dezerci, se náhle naskytne zvláštní příležitost uniknout tyranskému seržantu Hakeswillovi i nudnému vojenskému životu, jenž neuspokojuje jeho dobrodružnou povahu. Dostane od velitele armády generála Harrise úkol, aby se jako předstíraný dezertér pokusil proniknout do Seringapatamu a spojil se tam se zajatým britským zvědem plukovníkem McCandlessem, který ví, jakou past Típú na Brity nastražil. Nebezpečné poslání zavede Sharpa do exotického prostředí orientálního města, v němž musí vynaložit všechen svůj důvtip i odvahu, aby si zachoval život, a navíc zachránil britskou armádu před porážkou.

Bernard Cornwell ve svém románu nejen skvěle zachytil mašinerii tehdejší britské armády, ale zároveň nám nabízí akcí nabitý dobrodružný román plný akčních scén a dějových zvratů. Navíc Richard Sharp je sympatická postava, které čtenář prostě musí fandit.

Jiří Walker Procházka a Radek Volf si jako narátora pro Sharpova tygra zvolili herce Luboše Ondráčka, který je členem hereckého souboru činohry Národího divadla Brno a na poli audioknih má na kontě takové skvosty jako Tajemný Etrustk Mika Waltariho či Cesta na Jitřní Jana Čepa.

Ačkoliv se zvukový mág Radek Volf tentokrát nemohl vyřádit tak jako u sci – fi titulů, audioknize není po zvukové co vyčítat a Luboš Ondráček zvládl jako narátor svou práci na výbornou. Jeho seržanta Hakeswilla si budu pamatovat zřejmě do smrti.

90% kniha

85% audiokniha

 

 

 

Dom z witrażem – Żanna Słoniowska – Znak 2014

dom-s-vitrazemTato kniha byla v roce 2016 nominována na prestižní literární ocenění Nike ale vítězství si  odnesla až ze soutěže vydavatelství Znak. Byla nejlepší z více jak tisíce knih, což je docela velký úspěch. A když jsme u těch ocenění, tak musím zmínit cenu  za nejlepší literární debut v roce 2015.
— Żanna Słoniowska je polská spisovatelka s ukrajinskými kořeny žijící většinu života v polském Krakově ale narozená v ukrajinském Lvově (v té době okupovaném Rusy). Je velkou znalkyní historie Lvova a to se promítá i do této knihy.
— Musím pochválit dosti povedenou obálku, jak ostatně vidíte vpravo. I když zde tolik není vidět, že písmo zde téměř vystupuje z obálky a na jméno autorky a titulu bylo použito takové zajímavě lesklé bílé barvy, která působí moc pěkně a pomáhá vytvářen onu iluzi vystouplého textu.
— Kniha kombinuje několik různých žánrů. Z části je takovou rodinnou miniságou, z části je bizarním milostným trojúhelníkem v kterém je jeden z té trojice mrtvý, Obsahuje prvky společenského i psychologického románu a spoustu informací z historie města Lvov i Ukrajiny obecně.
— Příběh je jednak ságou života čtyř generací žen, které žily většinu svého života v ukrajinském městě Lvov ale také příběhem  lásky mezi mladou ženou a mnohem starším  mužem. tak starým, že měl milostný poměr s její matkou. I když nebyl jejím otcem. To vše na pozadí složitých a krvavých dějin Lvova, Ukrajiny a vlastně celé střední Evropy.
— Příběh samotné hlavní hrdinky (nejmladší z rodu) začíná v roce  1988, kdy na jedné demonstraci proti ruské okupaci a za samostatnou Ukrajinu neznámý střelec zastřelí její matku a ona dostane svou první menstruaci a končí lvovským majdanem. Mezitím sledujeme nejen příběh jejího vztahu s milencem mrtvé matky ale i vývoj vtahu mezi jednotlivými  ženami v této rodině, kde se chlapi moc dlouho nezdržovali. Stejně tak můžeme sledovat jak milostné, tak i jiné osudy ostatních tří žen této rodiny, kdy každá z žen se cítí být spřízněna s jinou národností. Jak není ve střední až východní Evropě neobvyklé.
— V polských recenzích a anotacích hodně vyzdvihují práci autorky s jazykem. To si netroufnu hodnotit ale je pravda, že jazyk má hodně košatý a zajímavé opisy a sem tam pracuje i se snovou rovinou. Kniha se čte dobře, moc hluchých míst nemá a čtenářky si asi mohou přidat hvězdu či půl k mému hodnocení čtyři z pěti.
— Knihu jsem si objednával v e-shopu Polska ksiazka.cz ale tam už ji nemají, takže budete muset využít megaknihy.cz.

 

Konstantynův efekt – Karolina Francová Brokilon 2017

efektKarolina Francová sice v roce 1999 debutovala v Ikarii svou povídkou Vražda, ale již od roku 2001 se věnuje psaní románů. Její první román Algar tarch vyšel v roce 2001 v nakladatelství Straky na vrbě. Po té v roce 2002 následovalo ocenění Mlokem v CKČ za román Život je rafinované peklo, který vyšel ve sbírce vítězných prací Ceny Karla Čapka MLOK 2002 tentýž rok. V roce 2003 publikovala již v nakladatelství Triton román Arien a v roce 2004 jí byla udělena cena Trifid v literární soutěži vyhlášené tímto nakladatelstvím za román Kaynova doba. V roce 2006 jí v nakladatelství Triton vyšel román Strážce a v roce 2011 tamtéž román Zlatý plamen. A do sdíleného světa J.F.K. vstoupila dvěma romány Věk mloků a Soumrak Camelotu.

Letos nám nakladatelství
Brokilon přináší její devátý román, kterým je takřka komorní space opera Konstantynův efekt.

Autorka na pozadí vleklé války dvou civilizací rozehrává šachovou partii a stačí jí k tomu pouhých osm postav. To, co začíná jako nevydařená teen romance, se velice záhy změní v psychologické drama, ve kterém není nouze o spiknutí, proti spiknutí, atentáty, dramata a morální dilemata.

Možná některé čtenáře překvapí styl vyprávění, který autorka zvolila. Historii války, vznik technologie arvelského nevědomí a vlastně i minulost postav, nám přibližuje za chodu pomocí dnes tak oblíbených flasbecků. Což někoho může rušit, nicméně je to pochopitelné. A čtenář se tak nemusí zdržovat zdlouhavým úvodem. Navíc je příjemné objevovat historii a principy světa během četby.

Naopak za nový vypravěčský postup považuji to, co známe například z filmu Akira Kurosawy – Rašomon a to je pohled na jednu situaci z úhlu všech (či několika zúčastněných). Použití tohoto „triku“ dává příběhu mnohem větší dynamiku.
Navíc ani postavy a jejich pohnutky zdaleka nejsou černobílé a to je jen dobře.
Svět Arvelu a teritorií (ale především Arvelu) je vykonstruován s velikou pečlivostí a vše je podřízeno zápletce. Tady jsem obdivoval, nejen skvělou promyšlenou technologii Arvelského nevědomí, ale také to, jak autorka vymyslela (s ohledem na princip světa) i takové věci, jako jsou právní normy, šatník či dopravní systém na Arvelu.

A i když autorka původně zamýšlela pojmout svou knihu jako zamyšlení nad tím, „do jaké míry má společnost v nebezpečí právo očekávat a vyžadovat od jednotlivce sebeobětování.“ Myslím si, že etických či filozofických témat nabízí kniha mnohem více.
Kdo očekává velké mezihvězdné bitvy, bude asi zklamán. Ačkoli Konstantynův efekt jich několik nabízí, rozhodně nejsou stěžejní náplní knihy.

Ale pokud čekáte chytrou space operu která nabízí zajímavé téma s morálním přesahem a propracované postavy a jejich vztahy, tak rozhodně nebudete zklamáni.

85 %

Jan Procházka

 

 

 

Tatuaż z tryzubem – Ziemowit Szczerek – Czarne 2015

tatuazTato kniha nový žánrový croosover, který by šlo jednoduše pojmenovat jako postapo cestopis, protože atmosféra přechodu mezi  světem, který nenávratně (doufejme) zanikl a světem, který se teprve rodí, je v této knize a autorově putování po současné Ukrajině všudepřítomný.
— Hned když jsem ji poprvé viděl naživo, poté co jsem ji vybalil z balíčku, který mi poslala paní z polskaksiazka.cz, tak mne zaujala  minimalistickým čistým designem, kterému vévodí černobílá fotografie Jeroma Sessiniho z agentury Magnum. Potěšila mne velmi podrobná tiráž knihy, kde byl vyjmenovaný i font, kterým je kniha vysázena a přesné označené papíru na kterém je vytištěna. To nebývá moc u knih, které nevybočují z řady nějakou typografickou finesou nebo bibliofilskou úpravou zvykem.
— Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol, které mapují Ukrajinu zeměpisně a to včetně polského příhraničí.  Kapitoly se dále dělí do kratších částí, kdy některé jsou kratší než jedna strana. Tyto části na sebe někdy navazují, jindy jen volně a někdy vůbec. Al díky tomuto dělení se kniha čte dobře, protože čtení rychle utíká.
— Autorův styl psaní cestopisu mne hodně sedl. Kromě toho, že popisoval vlastní dojmy a zážitky, občas uvede nějaká fakta z nedávné historie nebo o něco starší doby, sem tam dokreslí situaci příběhem konkrétního člověka a sem tam prošpikuje vyprávění nějakou popkulturní narážkou. Opravdu nehrozí, že by jste se při četbě nudili.
— Teprve při čtení této knihy jsem si opravdu uvědomil, jak je Ukrajina velká země. Že z měst jako je Lvov je mnohem blíže do některých evropských metropolí než do měst na „okupovaných územích“. Stejně tak je Ukrajina pestrá i co se týče kulturní historie, kdy Halič a třeba Oděsa mají jiné kořeny a kulturu.

tetuaz-cover
— Nemohu  soudit nějak super objektivně ale zdálo se mi, že autor popisuje situaci objektivně
a všímá si negativních věcí jak v západní části Ukrajiny, tak v kapitolách popisující oblasti sousedící s Ruskem. Je jasné, že jako Polák a Evropan bude spíše na straně „banderovců“ než proruských „separů“ ale to neznamená, že by se nedovedl na situaci podívat realisticky.
— Pokud nejste rodilý mluvčí, tak si při čtení možná občas budete muset nějaké slovíčko vyhledat nebo upřesnit u znalejšího člověka (já se takto dozvěděl něco o historii polského řetězce prodejen Biedronka neboli Beruška
) a sem tam budete muset překousnout nějaký vulgarismus ale jinak se mi kniha četla velmi dobře a všem, kdo umí polsky a zajímají se o současnou ukrajinskou historii mohu tuto knihu doporučit.
— Ještě bych se zmínil, že kniha byla nominovaná v kategorii literatura faktu do hlasování o knihu roku (2015) na Lubimyczytać.pl (polská obdoba Goodreads). Také bych chtěl zmínit, že vydavatelství  Czarne má naprosto luxusní web.

Booktubeři všech zemí spojte se – tom 2

Protože jsem do prvního dílu o booktuberech nedal odkazy na všechny své oblíbence, tak nyní sepisuji druhý díl (po polsku tom).
— Opět začneme v zahraničí ale tentokrát na sever od nás. Jerzy Bandel z kanálu Kto czyta, żyje podwójnie má velký rozsah žánrů, které čte a stejnou slabost pro pana Mráze jako já.

— A v rámci genderové rovnosti musíme mínit i asi nejznámější polskou booktuberku Anitu z kanálu  Book Reviews by Anita. Je pravda, že čte hodně holčičí a YA literaturu ale nechci svoje tipy omezovat jen tím, co baví mně.

— A nyní už jdeme zkoumat ten náš malý český booktuberský rybníček. A začneme Kamilou z kanálu Hlava plná knih. Zde se trochu stydím, že jsem ji nezařadil už do prvního dílu. Protože je opravdu dobrá, má vkus ve výběru knih až si ohlídá, co všechno je vidět v záběru a vypořádá se se svým jakobínstvím, tak nebudu mít, vůbec nic , co bych jí vytkl. : )

—- V jednom jejím videu  vystupuje také Jakub z kanálu Book’s calling. Který hostuje i ve videích dalších českých booktuberk a  booktuberů.

Čas oblevy – Vendula Brunhoferová – Brokilon 2017

cas_oblevyVendula Brunhoferová je dlouholetou členkou českého fandomu a pravidelnou recenzentkou webu Fantasyplanet.cz. Několikrát se účastnila žánrových literárních soutěží. Její povídky Odrazy a Mrtvá voda získaly šesté a deváté místo v soutěži Vidoucí v roce 2014. V tomtéž roce zabodovala její povídka Píšťalka v Ceně Karla Čapka. Dvě její povídky byly uveřejněny v časopise Pevnost. V nedávné době se pak její povídka Ptáčník stala součástí sbírky povídek Zpívající věže. Autorka je skalní fanynkou Space Opery. Proto není divu, že její debutový román Čas oblevy skládá hold právě tomuto žánru.

A Long Time Ago, in a Galaxy Far Far Away, kdy lidstvo opustilo svou rodnou hroudu a vydalo se vzhůru ke hvězdám kolonizovat nové světy.

A jaké jsou ty nové světy?

Dvě planetární soustavy spravované jako specializované firmy. Každá vedena jiným šéfem, ale v podstatě v dost podobném duchu. Říkáte si, co je to u kapitána Kirka za nesmysl! Jak může být planetární systém veden jako firma? Inu, podívejte se na Římskokatolickou církev, anebo ještě lépe do naší nedávné minulosti. Za socialismu byla takto vedena celá naše republika. Mladá Boleslav sloužila především k výrobě aut, Karviná k těžbě uhlí, Kladno mělo zase svoje slévárny a železárny, a polabská nížina byla obilnicí celého státu. Tak přesně takhle to funguje u Wallbard Corp. i u sousední Pentecost Ent. Jenže tady není obilnicí jeden kraj, ale celá planeta. To samé s doly a továrnami. A protože jde o KOLONIZOVANÉ planety, je nad slunce jasné, že jejich původní obyvatelstvo z tohoto statutu quo není nadšené. A ostatně není samo. Protože tu máme ještě třetí (jak rádi říkají hráči deskovek) frakci a tou je Entika. Ta nám ukazuje, kam by to dotáhli vzbouřenci z Bounty, kdyby dostali nejen pořádnou šanci, ale především nanotechnologie, vesmírné křižníky a podobné vymoženosti. Celý příspěvek

Booktubeři všech zemí spojte se – tom 1

Před pár dny rozvířilo poklidnou hladinu v malého rybníčku  českých a slovenských booktuberů a zejména booktuberek ostrý fight ohledně natáčení videí o knihách. Osobně se přikláním jak k postoji nakladatelství Gorgona, tak k autorovi toho druhého článku. Sice je pravda, že asi by potrefené husy méně kejhaly, kdyby zvolil styl méně podobný prezidentským bonmotům a kritiku více zaobalil. Ale žijeme ve světě kde kundy a vyhrožování smrtí lítají i v novoročním projevu prezidenta, takže je naivní si myslet, že se lze pohybovat na internetu a nesetkat se s nenávistí a hulvátstvím.
— Ale přejdu k tomu podstatnému abych nedělal to, co jisté booktuberce zazlívám – chci zde uvést příklady, jak to lze dělat lépe. Budu sem házet lidi bez ohledu na gender, národnost, sexuální orientaci, věk a podobné škatulky.— První musím určitě jmenovat Lenku. Ne tu, kterou asi sledujete vy (i když k ní, zas tak velké připomínky nemám) ale tu která je první zástupkyní ze zahraničí. Inferno na polici je naprosto dokonalý kanál.  Lenka sice recenzuje i normální knihy ale nejzábavnější jsou její recenze knih s hodně pochybnou literární kvalitou. Ale když nějaký brak vtipně a ostře sepsuje, vždy použije nejen spoustu relevantních argumentů ale na závěr recenze doporučí lepší knihy s podobným námětem nebo ze stejného žánru.

— A když už jsme na tom Slovensku, tak bych doporučil jednu výtečnou slovenskou booktuberku, která čte dospělou literuaturu a také literaturu faktu. Fajn je i to, že čte nejen slovensky ale také anglicky. Jmenuje se Petra a její kanál Petrin knižní tip.

— A když začínáme ženami, tak do třetice budeme pokračovat slečnou a také z zahraničí ale protože jsme na Kurwa czytaj, tak nesmíme zapomenout  na naše kobiety! Aga z kanálu Czytam sobie točí naprosto dokonalá  videa a navíc je to prostě łaska : )

— A teď je myslím nejvyšší čas zabrousit i do Čech a zmínit i nějaké chlapi, co říkáte? Takže bych asi zmínil Čtenáře Jardu Konáše, kterého možná znáte také z Hudebních masakrů nebo z Příběhu písně ze Streamu. Jarda čte jak populární literaturu jako je King nebo Lovecraft (jehož je velký fanda), tak náročnější a dospělejší literaturu.

— A protože nejen písmenky živ je čtenář, tak bych zmínil jednu slečnu, která nemluví jen o klasických knihách ale také o manze a říká si Dýňový král. Stejně jako její kanál.

—  A to je zatím všechno. Plánuji postupně v dalších dílech představit další booktubery a případně možná i bloggery ale to ještě uvidíme. Jinak bych ještě chtěl poznamenat, že ač videa Rodaw opravdu nemusím, tak oceňuji, že se snaží spojit tuto scénu, i když se někdy její fanynky a fanoušci chovají jako sekta.
—- Pokud se vám tento článek líbil, tak můžete pokračovat druhým dílem.