Jmenuju se Ozzy – Ozzy Osbourne a Chris Ayers 2011 Nakladatelství Lidové noviny Audioverze – Audiotéka, Bookmedia

jmenuju-se-ozzyBlack Sabbath, (jejichž zpěvákem byl Ozzy v letech 1970 – 1978) mě nějakým způsobem provázejí od dětství. Dodnes si pamatuji, jak jsme si po cestě ze základní školy prozpěvovali „ženský, třeste se. Železnej muž běhá po lese…“ aniž bychom tušili, že zpíváme totálně zprzněnou píseň Iron Man z alba Paranoid.

Na střední škole jsem pak udivoval spolužáka Bělu, který na své odrbané džínsce hrdě nosil „mimo jiné“ i nášivku s obráceným křížem a nápisem Black Sabbath.

V průběhu let na mě Ozzyho jméno vyskočilo z novin ještě několikrát. Jednou v článku o tom, jak na koncertě ukousl hlavu netopýrovi. Pak v souvislosti se soudem, kde byl obviněn z navádění svých fanoušků k sebevraždě.

Naposledy pak v roce 2000, kdy si v rámci reality show The Osbournes nechal nainstalovat televizní kamery do svého domu.

Ovšem k Black Sabbath a jejich hudbě jsem se dostal poměrně nedávno. O to víc jsem si chtěl o nich a o jejich zakládajícím členovi přečíst něco víc, než jen články v novinách.

No a tak se mi dostala do rukou a do uší kniha Jmenuju se Ozzy.

Jako každá správná vzpomínková kniha i I Am Ozzy začíná zpěvákovým dětstvím. Rodák z průmyslového Birminghamu nám hned ze začátku barvitě a bez příkras vylíčí své neradostné dětství. Dál nás provede érou Black Sabbath, svou sólovou kariérou a nevyhne se ani všem svým excesům a průšvihům.

Vzhledem k tomu, že jde o memoáry, nebudu hodnotit obsah knihy. Nicméně věřím, že si při své zpovědi kontroverzní zpěvák na nic nehraje. Upřímnost je vlastně na Ozzyho vzpomínkách to, čeho si na této knize cením nejvíce. Z celé knihy vyzařuje nejen silná sebereflexe, ale především velká pokora.

Knihu jsem (jak jsem již uvedl na začátku recenze) nečetl, ale poslouchal.

Audioknihu načetl Otakar Brousek mladší. Pan Brousek je zkušený narátor (pracoval například na audioknihách Mrtvá šelma či Dveře do léta). Nevím, zda má pan Brousek rád hudbu Black Sabbath, ale jeho hlas k této knize pasuje skvěle. Když líčí (hovorovou řečí, tak jak to Ozzy napsal) zpěvákovy alkoholické a drogové eskapády, budete mu věřit. A když dojde na Osbournova „vyznání hříchů“, nebudete pochybovat o jejich upřímnosti.

Co se zvukové režie týká, nemám vážnějších výhrad. Cinkání kostek ledu ve skleničce a zvuk nalévaného alkoholu uslyšíte pouze na začátku nahrávky a pak již díky bohu zní jen narátorův hlas, přerušený jen na konci kapitol údernými riffy elektrické kytary. Ty jsem nedokázal přiřadit k žádné z písní Ozzyho, či Black Sabbath, ale já nejsem kovaný znalec jejich diskografie.

Zkrátka a dobře tuto knihu jsem si skvěle užil a to nejen pro její obsah, ale také díky skvělému narátorovi.

Ozzy Osbourne už pro mě nikdy nebude jen ten chlápek, co ukousl netopýrovi hlavu.

Audiokniha 90%

Jan Procházka

 

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s