Kočky jsou vrženy – Jakub Horák – jakubhorak.com 2017

kocky-jsou-vrzenyTuto recenzi sponzoruje hnutí Nevím a N.W.O. Autor knihy Jakub Horák je docela známá postava nejen na českém internetu. Svoje zážitky a zkušenosti, které získal při své kariéře mediálního poradce nejen politickým stranám, nedávno zužitkoval při založení politického hnutí Nevím. Prvotní nápad postavit do čela hnutí svého kocoura jménem Klapuška po nějaké době přebily excesy a prasárny politiků z méně či více renomovaných stran a tak z hnutí zbyl jen jeho manifest Kočky jsou vrženy.
— Koncept knihy, která funguje jako manifest nějaké pofidérní politické strany, není zas tak originální ale v porovnání s Marksem a Hitlerem se Horák čte dobře a kniha je vtipná a přístupná i obyčejnému čtenáři s funkčním mozkem.
—  Kočky jsou vrženy je mírně nadprůměrná politická groteska, což je na prvotinu, celkem slušný výsledek. Nejlépe je v knize, kde vystupují nejvýznamnější figurky nedávné české politiky, vykreslen Ovčáček. Sem tam se bratru Jakubovi podaří velmi vydařená riposta a vykreslí nějaký nepříjemný povahový rys některého politika, či obyčejného občana, velmi vtipně pomocí neotřelé hlášky. Krásný příklad je celoživotní mateřská rozhodně ne dovolená a podobné záležitosti.
— Občas se autor zbytečně zabývá manýristickým „product placementem“ a sem tam trošku moc káže. Kdybych měl srovnat Kočky jsou vrženy s knihou Biblee, kterou světu přinesl prorok Bruno Ferrari tak musím konstatovat, že to nelze jednoznačně rozhodnout. Co se týká autobiografických částí Biblee, tak ty byly lepší než Kočky ale ty povídky z Biblee naopak Kočkám nesahaly ani po kotníky. Takže plichta?
— A konečný verdikt? Kniha je celkem vtipná, slušně napsaná a čte se dobře ale po přečtení bych ji poslal dál. Už jen proto, že většina humoru je spojená s konkrétními bohužel stále žijícími politiky a víceméně aktuálním politickým marasmem panujícím v české kotlině. O prezidentu Klapuškovi zatím můžeme jen snít.    : (

Tiráž
Vydal: jakubhorak.com v roce 2017
Počet stran: 292
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788027021918

Reklamy

Temná hmota – Blake Crouch – Knižní klub 2017

temna-hmotaTuto knihu provázel trošku hype a bestsellerová nálepka Knižního klubu u mne vyvolává spíše opačný efekt. Takto ocejchovaným knihám se snažím obloukem vyhnout. Ale útržky recenzí a hodnocení na webu vypadaly slibně, tak jsem se rozhodl dát knize šanci.
— A jestli jsem neudělal chybu? Asi ne ale opatrnost směrem k zlatým nálepkám  KK mi zůstala.  Temná hmota je rozhodně slušně napsaný crossover sci-fi a thrilleru ale pokud čekáte na základě reklamy a recenzí nějakou sci-fi s velkým důrazem na to vědeckou stránku tohoto literárního žánru a nějaký hlubší ponor do problematiky moderní fyziky a vědeckých teorií, pak budete stejně rozčarování jako já.
— Základní zápletku příběhu uhodnete po prvních několika stránkách a až po cirka dvou kapitolách se vám vaše domněnky potvrdí.  Což ale neznamená, že samotný příběh stojí za pendrek. Když přijmete fakt, že moc překvapení se nebude konat a těch vědeckých teorií nebude moc a autor nepůjde moc do hloubky, pak si můžete užít mírně nadprůměrné sci-fi. Děj knihy odsejpá slušnou rychlostí a stále se něco děje.  Vypravěčský styl autora se k akčnější sci-fi docela hodí. Žádné drsné hlášky nebo černý humor zde nenajdeme ale to nevadí. Podle mne by to působilo spíše rušivě.
— Pokud toužíte po sci-fi s velkým důrazem na těsné provázání vědeckých faktů a nových teorií a literární fikce, tak jak to dělá například Greg Bear ve svých knihách Darwinovo rádio a Darwinovy děti, pak tato kniha není pro vás. Pokud vám ale stačí dobré sci-fi, které se bude dobře číst pak se vám Temná hmota nejspíše měla líbit.
Tiráž
Originální titul: Dark Matter
První vydání: 2016
Vydalo: Knižní klub v roce 2017
Překlad: Veronika Volhejnová
Počet stran: 320
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788024257556

Smrt má vůni inkoustu – Vilém Křížek Mystery Press 2017

smrt-ma-vuni-inkoustuKdyž zkoumáte svou vlastní rodinnou historii, může se vám stát, že objevíte ve svém dávném příbuzenstvu opravdu zajímavé osobnosti. Takovou osobou byl rozhodně dědeček překladatele Viléma Křížka Adam. Právě v jeho pozůstalosti Vilém Křížek narazil na stopu pražského soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera, jehož přítelem a pomocníkem byl Vilémův dědeček.

Píše se rok 1912. Balkánský konflikt dává tušit, že se blíží Velká válka, v pražském Novém německém divadle se chystá premiéra Ariadné z Naxu a za soukromým vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem přichází manželka významného průmyslníka Adela Richterová s prosbou, aby našel autora výhružných anonymních dopisů, které začaly chodit jejímu manželovi.

Podivínský vyšetřovatel mladé a krásné ženě vyhoví a velice brzy se on i jeho přítel a pomocník Adam Křížek zapletou do případu, v němž jdou ruku v ruce zakázaná láska, skandál, nenávist i smrt.

Pamatujete si na knihu a film Parfém, příběh vraha? Šlo o příběh mladíka, který měl čich tak dokonalý, že dokázal rozpoznat jakoukoliv vůni. A právě tento dar a touha vytvořit dokonalou voňavku, jej přivedla na dráhu zločinu.<

Eliáš Sattler, český němec či německý Čech, je úplně stejný. Jen stojí na té správné straně zákona.

Sattler oplývá dokonalým čichem a tato jeho schopnost mu pomáhá při vyšetřování. Právě díky svému citlivému nosu dokáže zachytit stopy, které běžný vyšetřovatel ani nezaregistruje. Vůně parfému, inkoustu či papíru ho dokážou přivést na stou vraha stejně dobře, ne li lépe než radu Vacátka stopa škrpálu v blátě.

Takže tu máme „detektiva“ holmesovského střihu, který je zároveň originální a díky několika málo poznámkám o jeho minulosti i dostatečně tajemný.

Případ samotný je poměrně dost zamotaný a udržuje čtenáře v napětí. A ačkoliv tempo vyprávění je záměrně pomalé, udržuje autor čtenáře v permanentním napětí. A to nejen díky několika dějovým zvratům, ale také střídáním prostředí. Ano vyšetřování neprobíhá jen v Praze, ale Sattler s Křížkem se dostanou i do Vídně. Ovšem samotný případ, který je překvapivě civilní a hlavně skvěle těží z autorových znalostí společnosti za Rakousko – Uherska není jedinou devizou této skvělé detektivky.

Tou druhou je skvěle vykreslená dobová atmosféra. Na knize je vidět, jakou si dal s jejím vytvořením autor práci. A nejde jen o dobové názvy ulic či podniků jako jsou restaurace či hotely. Ale především vykreslení tehdejší společnosti, dobových mravů a života. Několik easter eggů a autorův historický exkurz v doslovu jsou sice ne nezbytnou, ale o to milejší třešničkou na vynikajícím dortu, jímž tato historická detektivka bezesporu je.

Jan Procházka 88%

Postel, hospoda, kostel – Zbigniew Czendlik a Markéta Zahradníková – Argo 2016

hospoda-kostel-coverMusím se přiznat, že do doby než jsem zaregistroval, že vyšla tato kniha, tak jsem Zbigniewa Czendlika vůbec neznal. Dlouhé roky jsem neměl televizi, nečtu téměř časopisy (včetně těch online) a tak mne tento fenomén minul. A to nebydlím tak daleko od Lanškrouna, kde Zbigniew působí. Ale příchod polských kněží do Čech po pádu bolševismu jsem zaregistroval.
— Popravdě mne na tuto knihu hodně navnadil velmi příjemný zážitek s podobně koncipovanou knihou, kde byl zpovídaný M. C. Putna. Ta sice vyšla u Portálu ale také šlo o jeden velký rozhovor. Te musím konstatovat, že ten Putna byl lepší. Už jen proto, že Putna měl velký přesah do (nejen církevních) dějin ale i do různých uměleckých oborů včetně literatury. V tomhle směru Martin pravítkuje. : )

— Přestože nedosahuje kvalit výše zmíněné knihy, tak Postel, hospoda, kostel je mírně nadprůměrná kniha a jelikož jde přečíst během chvilky, tak je to ideální kniha na vydýchání mezi dvěma rozsáhlejšími nebo náročnějšími knihami. Ale neznamená to, že v knize se nemluví o hlubokých a těžkých tématech – to zase ne, spíše vás nebudou tolik psychicky ždímat jako různé knihy o šoa nebo rudém teroru.
— Jak už jsem  zmiňoval výše, tak celá kniha je koncipována jako rozhovor Markéty a Zbigniewa. Kapitolky, které jsou odpověďmi na otázky položené vždy na začátku jsou velmi krátké a proto se kniha čte velmi svižně a příjemně. Otázky/kapitolky jsou členěné  do větších celků a začínají vzpomínkami Zbigniewa na své dětství na polské vesnici a pokračují dalšími událostmi z jeho života. Pak navazují otázky týkající se víry, popularity, života obecně, církve, mezilidských vztahů a tak podobně.
— Jazyk knihy je příjemně civilní a Zbigniew ve svých odpovědích často používá různé podobenství z Bible i jiných (nejen svatých) knih nebo citaci různých osobností. Často dá k dobru i nějaký vtip a přesto málokdy něco vyčnívá nebo působí nepatřičně. Celkově máte při čtení  pocit, že sedíte někde u sklenky či půlitru a nasloucháte pábení sympatického a přesto skromného člověka, kterého si vážíte a rádi posloucháte jeho historky a názory.
Tiráž
Vydalo: Argo v roce 2016
Obálka. Kateřina Kalinová
Počet stran: 276
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788025719183

 

Ósme życie (dla Brilki) – tom 2 – Nino Haratischwili – Otwarte 2016

osme-zycie-dla-brilki-tom-2Tato kniha je druhým svazkem z obsáhlé rodinné ságy, která se táhne celým minulým stoletím a odehrává se také v různých zemích. Každý svazek má circa šestset stran a tak se jedná o skutečně velkorysé a rozsáhlé sílo. První svazek Osmého života jsem četl loni a před svátky jsem se rozhodl pustit se do druhého svazku, protože ten první mne hodně oslovil.
— I v druhém dílu či svazku najdeme vše, co se nám líbilo i v tom prvním. Ať už to jsou silné ženské postavy, pestré historické reálie (včetně reálných historických osob a událostí) nebo bouřlivé rodinné spory. Některé postavy známe již z minulého dílu, jiné jsou nové a to zejména vypravěčka Niko, která má hodně autobiografických rysů autorky a nakonec i Brilka, pro kterou autorka celé vyprávění sepsala.
— Také zde jsou všechny postavy košaté a nejednoznačné a  třeba u patriarcha rodu Kosťa se během několika stran změní z upjatého vojáka a přísného vládce na chápavého a křehkého muže, aby se pak za dalších několik stran  vrátil do svého původního já a opět se stal nesympatickým vůdcem klanu. Hodně prostoru je v knize věnováno vztahu mezi vypravěčkou Niko a její sestrou (matkou Brilky).
— Českého čtenáře nebo ještě spíše čtenářku potěší, že se jedna z mnoha drobných epizod románu odehraje v Praze a to před a během prvních dní ruské okupace.  Jsme svědky  masakru z 9. dubna 1989 v Tbilisi, kdy ruští vojáci brutálně napadli velkou demonstraci za nezávislost Gruzie a pod polními lopatkami vojáků zemřelo devatenáct nevinných obětí (většinou žen) a stovky jich bylo raněných. Jsou zde zmíněny i  další tragické události moderních dějin Gruzie.
— V závěrečné části vypravěčka  uteče do Německa  a zde začne nový život. A v úplném závěru se Niko vydává hledat Brilku, která utekla ze školního zájezdu aby podnikla ve dvanácti letech na vlastní pěst cestu do Vídně. Vypravěčka ji má na prosbu rodiny odvést zpátky do Gruzie ale to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A až v úplném závěru knihy najdeme několik bílých listů, které jsou určeny Brilce, osmé generaci rodu, které bude první, očištěnou od rodinné kletby.
— Pokud se nebojíte opravdu tlustých knih a pokud kniha opravdu vyjde letos na podzim u Hostu, tak vám ji mohu s klidným svědomím doporučit. Sice vám bude nějakou dobu trvat, než se ní prokoušete ale během tohoto času se rozhodně nebudete nudit a dozvíte se spoustu zajímavého z dějin nejen daleké Gruzie.

brilka-rodokmen

Tiráž
Originální titul: Das achte Leben
První vydání: 2014
Vydalo: Otwarte v roce 2016
Překlad: Urszula Poprawska
Obálka. Eliza Luty
Počet stran: 608
Vazba: tvrdá
ISBN: 9788375154061

Tekst – Dmitrij Gluchovskij – Insignis 2017

tekstGluchovského Metro jsem četl (první díl) a považoval jsem jej za hodně přeceňované dílo, takže určitě nejsem autorův věrný fanoušek ale chtěl jsem mu dát šanci a přečíst si třeba Budoucnost (Futu.re) ale nakonec jsem se k ní nedostal. Když jsem na Instagramu zaznamenal jeho nejnovější knihu Text a přečetl jsem si o čem je, tak jsem si řekl, že tohle by mohlo změnit můj pohled na tohoto autora. A tak se také stalo.
— Text je autorův první román, který je jednak z dnešní doby a za druhé plně realistický.  Ve sbírce Povídky o vlasti  se příběhy odehrávají v divokých devadesátkách a ač jsou hodně realistické, stejně tam nějaké prvky sci-fi, horroru nebo fantasy najdete.
— Hlavní hrdina textu je mladík Ilja, který se vrací ze zóny (slangový výraz pro vězení), kde strávil sedm dlouhých let na základě podstrčení drog od mladého policisty během jednoho večírku. Když se konečně Ilja vrátí domů, zjistí, že jeho matka před pár dny zemřela a doktoři záchranky nebo havrani stačili pobrat všechno cenné z bytu. Ilja se opije a chce se konfrontovat s policistou, který do poslal do vězení. Ačkoliv jej původně zabít nechtěl, díky vodce a rozhozené psychice po smrti matky jej v afektu zabije. Až doma zjistí, že si nechal nejen jeho  služební pistoli ale i jeho iPhone.
Aby oddálil objevení těla své objeti, začne Ilja nejen komunikovat s rodinou zabitého policisty ale i s jeho dívkou a kolegy a nadřízenými.  Přes e-maily, fotografie a historii komunikací nejen přes SMS ale i instantní komunikátory začíná stále více poznávat svého nepřítele.
— Text v sobě spojuje tak trochu různé žánry. Kromě hlavní detektivní linii, kde autor řeší nejen velká témata pomsty,  viny a smyslu života ale i to, do jakého stupně a hloubky definují život moderního člověka jeho „digitální stopa“.  Najdeme zde i morbidní milostný trojúhelník nebo rodinné drama. Také postavy nejsou černobílé a ať už oba hlavní hrdinové, tak i epizodní postavy nejsou absolutně kladné nebo záporné. Také jazyk a rytmus vyprávění se dynamicky mění podle toho, čeho se vyprávění týká. Popisy Moskvy jsou zde hodně povedené a v začátku knihy jsem si vyhledával různá místa na Google mapách, což jsem dělal naposledy u Skály os Petera Maye.
— Jsem moc rád, že jsem si tuto knihu opatřil tak rychle, protože opravdu stojí za to. Starší autorovy knihy výrazně přesahuje a to jak obsahem, tak formou. Knihu mohu s klidným srdcem doporučit jak čtenářům, kteří znají autora díky jeho sérii Metro, tak i čtenářům, kteří sci-fi a dystopickou literaturu nečtou. Autorovi vykročení ze své žánrové škatulky rozhodně svědčí a doufám, že svou cestu směrem k tomu, abychom jej mohli srovnávat s takovými velikány ruské literatury jako je Dostojevský nebo Sorokin,  nevzdá a dočkáme se od něho více skvělých realistických románů.

Tiráž
Originální titul: Текст
První vydání: 2017
Vydal: Insignis v roce 2017
Překlad: Paweł Podmiotko
Obálka: Ilja Jaskevič
Počet stran: 368
Vazba: brožovaná
ISBN: 9788365743558