Ve stínu Říše – antologie – Epocha 2017

ve-stinu-raichuAntologie neboli soubor povídek různých autorů se hodnotí špatně. Protože někteří autoři píší lépe než jiní a každý má také jiný styl, humor či rytmus vyprávění. Proto budu asi muset své hodnocení tak nějak šikovně zaokrouhlit.
— Jednotlivé povídky jsou řazeny do třech částí podle toho, zda se děj odehrává před válkou, během války nebo až po válce. A ve všech povídkách vystupují náckové, živí, mrtví nebo často i duchové mrtvých nácků.  Prostě jde o takových padesát či spíše sedmnáct odstínů (polní) šedi.
— Osobně preferuji povídku Tenkrát na Ukrajině, která je takových zdařilým mixem  filmu Fury (neboli Železné srdce) a nějaké té duchařiny. Má skvělý rytmus vyprávění a slušnou dávku černého humoru. Pořádnou dávku hodně drsného a ulítlého humoru nabízí i bohužel poměrně krátká povídka Petra Stančíka.
— A vůbec se v hodně povídkách míchá nacismus  a duchařina nebo magie, což v některých případech vyústí do specifického téměř steampunku. Prostě náměty povídek i styl jakými je autoři a autorky vyprávějí je pestrý a každý alternativní vesmír, či historie, ve kterých se příběhy odehrávají je jiný a něčím zajímavý. Někdy se skutečnosti podobá víc, jindy je skutečnosti na hony vzdálený. A to je dobře.
— Na obálce je sice František Kotleta vyveden největším fontem ale to proto, že je spolu s Petrem Stančíkem  nejznámější z autorů. Ale jinak jeho povídka zas tak velká bomba není. A zda si máte tuto sbírku povídek koupit? Inu, s tím si lámu hlavu, už od dočtení doslovu. Popravdě ruku do stalingradského kotle bych dal jen za některé povídky, ale pokud od knihy nemáte nějaké přehnané očekávání, pak vás může příjemně překvapit.
Jde prostě o příjemný „brak“ se slušnou náloží humoru černého jak důstojnické uniformy od Hugo Bosse.

Tiráž
Vydal: Epocha v roce 2017
Obálka: Lukáš Tuma
Ilustrace na obálce: Satine Zillah
Počet stran: 656
Vazba: pevná
ISBN: 9788075570833

Reklamy

Paweł Smoleński – Izrael już nie frunie – Czarne 2015

izrael-pawelTato kniha, která je klasickou ukázkou skvělé polské reportážní školy u nás vyšla u vydavatelství Dokořán pod jménem Izrael se už nevznáší. Ten můj výtisk od polského vydavatelství Czarne byl již čtvrtým vydáním této konkrétní knihy, takže jde o dost úspěšný titul.
— Samotný název knihy je odkazem na jeden z příběhů obsažených v  této knize, který pojednává o dvou bratrech chasidech, z nichž si jeden tajně přečte Darwina a pak tento skvělý žák jedné z prestižní ješivy  opustí tuto školu i chasidskou víru a stane se známým izraelským publicistou. Pro svého bratra i většinu rodiny se ale mrtvým již když opustí chasidskou komunitu.
— Jelikož první vydání této knihy vyšlo již v roce 2006, tak reflektuje i některé problémy, na které si již dnes sotva vzpomeneme jako je násilné vyklizení židovských osad na kupovaných územích. Tato problematika se v této knize řeší hodně a je to pro Izraelce hodně citlivé téma asi i dnes.
— Jinak jde o klasický příklad skvělé polské reportážní školy: autor dává prostor jak velké politice, tak obyčejným osudům a příběhům obyčejných lidí, snaží se nestranně dát prostor jak Palestincům, tak Izraelcům, lidem ze všech sociálních skupin a vrstev. V rámci oslovení Izraelců, zde ještě dává prostor Izraelcům, kteří pocházejí  z různých částí světa. Na to, že je izraelské obyvatelstvo složeno z Židů, kteří původně žili v úplně jiných částech světa, takže kromě tradiční nevraživosti mezi Izraelci a Palestinci, tu máme tlaky mezi židy pocházejícími z Afriky a Židy pocházejícími z Ruska a jeho bývalých kolonií.
— Protože Izrael je země plná rozporů, oblastí odkud pochází všechny tři abrahámovská náboženství a nachází se zde Jeruzalém, který má obrovský význam pro všechny tři tyto náboženství jsou všechny spory hodně ovlivněny historickými křivdami a náboženstvím.

pawel
— V otázce Blízkého východu, izraelsko – palestinských vztahů a Jeruzaléma není nic černobílé ale naopak vše má mnoho různých úrovní a jejich vyřešení by byl oříšek i pro slavného mudrce Šalamouna. Pro nás čtenáře to je na druhou stranu zárukou, že nás každou chvíli překvapí nějaký zajímavý fakt, nečekaná souvislost nebo zajímavá interpretace některých faktů.  Stránky ubíhají poměrně svižně a nějaká nuda nebo stereotyp zde opravdu nehrozí.
— I když kniha není již zcela aktuální, tak ji všem čtenářům, které zajímají některé z problémů o kterých kniha pojednává a nebo prostě jen čtou rádi non-fiction literaturu.

Tiráž
První vydání: 2011
Vydal: Czarne v roce 2015
Obálka: Agnieszka Pasierska
Foto na obálce: Piotr Janowski
Počet stran: 320
Vazba: pevná
ISBN: 9788380491205

Přípitek předkům – Wojciech Górecki – Dokořán 2017

pripitek-predkumTéměř hned, jak jsem objevil produkci skvělého polského nakladatelství Czarne jsem pokukoval po knize Wojciecha Góreckého Planeta Kaukaz a pak jsem zjistil, že tato kniha vyšla i v češtině u nakladatelství Dokořán. Ale nakonec jsem se díky šťastné náhodě, dostal dříve k jejímu volnému pokračování Přípitek předkům od stejného nakladatelství. A také původně z nabídky nakladatelství Czarne.
— Přípitek předkům mapuje Jižní Kavkaz a to konkrétně Gruzii, Arménii a Azerbájdžánu. vypráví nám jak velké dějiny těchto zemí, tak současnou geopolitikou situaci a to vše je prošpikováno drobnými postřehy a příběhy autora z cest po těchto jihokavkazských zemích s občasnými citacemi postřehů jiných polských nebo i cizích cestovatelů.
— Autor má celý region důkladně nastudovaný a tak se i čtenář, který se o dějiny těchto zemí hodně zajímá, dozví spoustu důležitých nových informací ale i všelijaké nevýznamné střípky a zajímavosti. V celé knize se tyto zhruba tři roviny vyprávění dynamicky střídají, takže nehrozí, že by se čtenář začal nudit. Když už hrozí, že by čtenáře mohlo  vyjmenovávání různých panovníků, státečků a kmenů nudit, tak následuje barvitý popis průběhu a zvyklostí správné gruzínské hostiny.
— Protože se v těchto třech kavkazských zemích mísí nejen Evropa s Asií, ale několik náboženství, spousta kultur, národů, národností i kmenů, moderní s tradičním, tak má autor stále o čem vyprávět a čím čtenáře překvapovat, udivovat a bavit. Kniha se díky této pestrosti čte opravdu velmi dobře, stránky rychle mizí a stačí, když každý den čtete jen chvilku a za cirka týden  jste na poslední straně.  takže pokud se zajímáte o tento region, postsovětské země, non fiction literaturu a polskou reportážní školu obzvláště, pak si tuto knihu nenechte ujít. U mně je to jasné, já jsem již beznadějný czarneholic. : )

Tajná dvojka A+B Zločin mezi dinosaury – Jiří W. Procházka a Klára Smolíková Fragment 2016

zlocin-mezi-dinosauryKláru Smolíkovou nemusíme čtenářům našeho blogu nijak zvlášť představovat. Autorka komisů pro děti (namátkou Na hradě Bradě, Medvídek Lup) a populárně naučných knížek pro mládež (například Řemesla, Jak se staví město, Spolkla mě knihovna) se tentokrát rozhodla zabrousit do detektivního žánru. Ostatně není divu. K detektivkám má díky svému manželovi Jířímu W. Procházkovi blízko. Právě Jiří W. Procházka spolu s paní Smolíkovou před časem napsali skvělou detektivku pro dospělé Mrtvá Šelma.

Nyní tedy Jiří a Klára spojili své síly a napsali svou druhou společnou detektivku. Detektivku pro mládež. Detektivku při jejímž čtení či poslechu budete kulit oči.

Play.

Artur se do města přistěhoval právě dnes. Bára tu naopak bydlí od narození. Artur miluje detektivky a Bára zase ráda luští záhady. Osud tomu chtěl, aby se ti dva potkali ještě dřív, než usednou do lavic ve stejné třídě. Kdy? Hned na začátku knížky. Kde? Při Arturově průzkumu okolí nového bydliště. Přesněji na hranicích zanedbané zahrady a zdánlivě opuštěného domu, po jehož majiteli shodou okolností pátrá právě Bára.

Slovo dalo slovo a mladí detektivové spojili své síly v pátrání po majiteli starého domu.

Artur a Bára se záhy seznamují nejen s tajemným majitelem domu, ale především s jeho psem Šerlokem. Ten zdaleka není jen takový obyčejný voříšek, jak by se na první pohled mohlo zdát. A kůlna v zahradě pana Vé také skrývá mnohá nečekaná tajemství.

Stop.

Když se spojí v autorský tým  nestor české Sci-fi, z jehož pera vzešla taková báječná dobrodružství jako Hvězdní honáci nebo série Ken Wood  a autorka literatury pro mládež, která nemá o šílené nápady nouzi, nemůže z toho vzniknout obyčejná detektivka.

Tady (alespoň podle mě) vstupuje do hry tvůrčí imaginace Jiřího.W. Procházky a jeho skvělé nápady. Protože od teď to není jen obyčejná dětská detektivka, ale regulérní bondovka. (A to myslím jako kompliment).

Play.

Vybaveni super moderní technikou, v tomto případě digitálními kamerami a 3D brýlemi z podzemní dílny pana Vé, se naši mladí agenti vydávají záhy řešit svůj první případ.

Exkurze v nově otevřeném muzeu pravěku (nebo spíš Dinoparku) je nejen skvělou příležitostí vyzkoušet nově nabyté technologie, ale také vypátrat, kdo v době exkurze založil v muzeu požár a odcizil vzácné exponáty.

Stop.

Bára i Artur nejsou žádní suchaři a jejich komentáře rozhodně pobaví kdekterého z jejich vrstevníků. Navíc se moc hezky doplňují a co neumí jeden, to zvládne druhý. Ovšem největší předností téhle knížky není ani tak ústřední dvojice, ale především zápletka a styl vyprávění. Musím říct, že těch 142 stran je nabitých akcí tak, že by se za ni žádné dobrodružství věhlasného 007 nemuselo stydět. Příběh má spád, nádherně odsýpá a čtenář se rozhodně nemá čas nudit. Navíc je každá kapitola ukončena tak, že se prostě nedokážete odtrhnout a obracíte další a další stránky, abyste se dozvěděli, co bude dál. A high-tech udělátka  okouzlí snad každého dnešního kluka.

Každá kapitola je pak doplněna úkolem, který mohou čtenáři vyluštit a splnit. A díky závěrečnému hodnocení si pak ověřit, jak dobrým tajným agentem mohou být.

Vlastně tady vidím jedinou slabinu knihy. Nejde o to, že některé hádanky jsou podle mého soudu moc těžké (věřím, že si jejich obtížnost autoři ověřili na beta čtenářích), ale některé jsou vážně dost nepřehledné a takové rozmotávání kabelů či hledání rozdílů je vážně problém. Viním tím však především kapesní formát knihy a černobílé ilustrace.

Přitom paradoxně kapesní formát velikosti čtečky vnímám jako velké plus (čtenář si knížku může prostě strčit do kapsy kabátu, nebo do aktovky). A ilustrace Viktora Svobody k akčnímu příběhu mladých agentů také pasují perfektně.

Play.

Tajná dvojka A+B také vyšla jako audiokniha.

Musím říct, že bez ohledu, že narátoři byli vybírání bez porady s autory, volba obou hlavních protagonistů dopadla na první dobrou.

Andrea Elsnerová, která propůjčila svůj hlas Báře, je zkrátka skvělá a Kryštof Nohýnek jako Artur nezůstává pozadu. Jiří Dvořák jim pak skvěle sekunduje. Ale největším kladem této audio knihy jsou především skvělé zvukové efekty, které z příběhu spíše než audioknihu dělají rozhlasovou hru, nebo ještě lépe 3D film pro vaše uši.

THE END.

Potitulková scéna:

Artur a Bára opouštějí Divadlo kouzel, kde zdárně vyřešili svůj druhý případ.

Coming soon:

Tajná dvojka A+B Zbloudilá střela

Osobní poznámka recenzenta:

Docela rád vzpomínám na příběhy Emil a detektivové a Emil a tři dvojčata. Detektivky odehrávající se v Německu na počátku třicátých let mě jako desetiletého okouzlily. Stejně tak i Pan Auťák a pražské tajemství a jejich pokračování, které v koncem sedmdesátých let napsal Zbigniew Nienacki.

Myslím si, ale že dnešní technikou ovlivněné páťáky a šesťáky bude Tajná dvojka A+B bavit ještě víc než mě tehdejší detektivky pro mládež tenkrát.

85 %

Jan Procházka