Steve Robinsson – Stopy v krvi Mystery press 2016

stopy-coverPokud si pamatuji správně, Britům v Americké válce za nezávislost rozhodně nikdo nefandil. Jenže v Britských koloniích v Severní Americe žilo i hodně obyčejných lidí, kteří byli oddáni králi a koruně. K nim se řadila také rodina Fairbornových, jež se rozhodla vrátit zpět do náruče Albionu.

Pojem genealogie zná díky Hájíčkovu Selskému baroku téměř každý český čtenář. Ti ostatní buď četli článek Míly Lince v Pevnosti, nebo si sami sestavili životopisný strom svého rodu, případně (ti movitější) si na to zjednali profesionálního genealoga.

A pokud byste žili v U.S.A., mohl by vám s tím pomoci Jefferson Tate. Ačkoli má ve vlastní minulosti bílá místa o velikosti předkolumbovské Ameriky, zůstává Tate profesionálem, který je schopen pro dokončení zakázky udělat téměř cokoliv. I kdyby to byl jen „zatracený dárek k narozeninám!“ klientovy manželky.

 

Každý slavný historik či archeolog trpěl nějakou fobií. Indiana Jones se v noci budil hrůzou při pomyšlení na hady, Robert Langdon měl zase hrůzu z uzavřených prostor, Lara Croft… No dobře, Lara Croft se nebála ničeho. Každopádně Jefferson Tate se bojí létat. Jenže profesionální čest je pro našeho hrdinu víc, než jakákoliv noční můra, a tak se vydává přes Atlantik do Anglie, konkrétně do Cornwallu, kde stopa po rodině Fairbornových zdánlivě mizí.

Vyprávění přeskakuje mezi současností a událostmi kolem hlavního hrdiny, a historickou částí, která popisuje cestu rodiny Fairbornových. Proto má první třetina knihy zřetelně pomalejší tempo.

Ovšem po té, kdy se Tate dokodrcá do sice malebného, ale velice divokého Cornwallu se ráz vyprávění dost změní a čtenář bude takřka bez dechu sledovat hrdinovo hledání dávných stop, postupné rozplétání rodinných přediv a odhalování kostlivců ve skříních. Ve finále pak dojde i na solidní dávku akce s téměř thrillerovou atmosférou, takže Jeffersonovi prostě věříte, když zoufale křičí. „Co to tu vyvádím? Proboha, jsem genealog!“

Zkrátka a dobře, Stopy v krvi jsou solidně vystavěný a originální detektivní thriller se zajímavou zápletkou. Přesto v ní vnímavější čtenář zachytí (i když není nijak hloupá) několik nepěkných nelogičností.

Jefferson Tate sice nenosí fedoru, neohání se bičem a nehonosí se mírami 87 – 61 – 69, přesto je svým způsobem neodolatelně zábavný. A pokud vám stačí i skromnější tajemství, než jsou Kristova krev, Longinovo kopí, Archa úmluvy či spiknutí Iluminátů, užijete si Stopy v krvi stejně jako já.

A nezabrání vám v tom, ani elektricky modrá Mazda, která se jako démon z mlhy vynořuje v mírně kostrbatém překladu Kateřiny Niklové.

Naopak trochu zamrzí absence genealogického stromu Fairbornových a třeba i jen jednoduchá mapka vesnice a jejího okolí, v nichž se Jeffersonovo pátrání odehrává.

Steve Robinson mi trochu připomíná Bena Aaronovitche, jehož Řeky Londýna také trpěly jistou nevyvážeností tempa, ale díl od dílu se zlepšoval. A vzhledem k tomu, že série Jefferson Tate čítá již pět dílů a ve své domovině se stala bestsellerem, věřím, že až se k ní časem vrátím, jistě nebudu zklamán.

70%

Jan Procházka

 

 

 

 

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s