Je péro potřeba ke psaní?

Tento článek jsem se rozhodl napsat na základě obsáhlé diskuze na FB ve které se řešilo zda ženy umějí vůbec psát a zda ženy čtou muže a naopak. Jako Cyril s Metodějem, kteří přinesli do Atén sovy, které nejsou tím, čím se zdají být, tak i já bych vám přinesl pár tipů na knihy autorů bez peří, tedy bez penisů. Pořadí je přibližné.

Gail Tsukiyama – Ulička tisíce květů je jedna z nejlepších knih, které jsem v roce 2016 četl. Obsáhlá rodinná sága z Japonska odehrávající se od doby těsně před válkou a končící pár let po skončení války. Hlavní hrdinové jsou bratři, z nichž jeden je sumotori (zápasník sumo) a druhý tvůrce masek pro tradiční divadlo nó. Více s samostatné recenzi

Hitomi Kanegara – Hadi a náušnice je příběh ze současného Japonska.  Jde o autorčin debut, za který dostala hned dvě prestižní japonské literární ceny. Jde o milostný trojúhelník  z prostředí tetovacích a body modification salonů a celý příběh je podán hodně syrově a je dosti depresivní.  Nic pro slečinky.

Hisako Matsubara – Szelest złotolitego brokatu je opět román odehrávající se v Japonsku. Děj se odehrává v době, kdy do Japonska začaly hodně pronikat vlivy ze Západu a Ameriky a kdy velké množství Japonců bylo nuceno odjet do USA za prací. Hlavní  hrdinka je dcerou zchudlého samuraje, který žije v minulosti a donutí jejího snoubence vycestovat za výdělkem do USA. Více v samostatné recenzi

P. D. James – Potomci lidí je sci-fi ačkoliv je autorka známa spíše svými detektivkami. Lidem se přestanou rodit děti a společnost se propadá do chaosu a všude vládne apatie a nihilismus. Nakonec zasvitne naděje ale tu je nutné chránit před zlým a nebezpečným okolním světem.

Světlana Alexejevič – Zinkoví chlapci je autentickým převyprávěním příběhů, které autorce (nositelce Nobelovy ceny) převyprávěli vojáci, kteří se účastnily ruské okupace Afghánistánu. Příběhy samotných vojáků ještě doplňují vyprávění jejich matek a několika civilních zaměstnanců (i žen). Kniha je doplněna i informacemi o strastech a komplikacích, které doprovázely vydání této knihy v Rusku a Bělorusku. Neskutečně silná kniha. Více v samostatné recenzi

Hanya Yanagihara – Malý život je často označován za kultovní román současné mladé generace. Jde o příběh několika mladých obyvatel NYC, spolužáků z Massachusetts.  Příběhy knihy se točí kolem sexuality, hledání identity, sebepoškozování, depresí a dalších temných stránek  lidských duší.

Virginie Despentes – Vernon Subutex je příběhem se současné Paříže. Hlavním hrdinou je bývalý prodavač gramofonových desek, kterého nástup CD a následně mp3 připravily o práci a poté co rozprodá vše cenné ze svého bytu ocitne se na ulici a různě se snaží potloukat po známých aby nemusel žít opravdu pod mostem. Více v samostané recenzi

Caroline Kepnes – Ty je hodně drsnou a temnou love story. Příběh nesmělého knihomola stalkujícího dívku svých snů dostává s každou stránkou temnějších podtónů a dočkáme se i nějakých mrtvolek. Kniha je takovou moderní verzí legendárního Fowlesova Sběratele.

Anya von Bremzen – Umenie sovietskej kuchyne jsou ruské moderní dějiny vyprávěné z pohledu jedné židovské rodiny a nahlížené kuchyňským oknem. Pro zpestřené je každá kapitola doplněna receptem. Více v samostatné recenzi

Kathy Acker – In memoriam identitě případně Číča, král pirátů jsou experimentální jízdy ne nepodobné románům geniálního W. S. Burroughse, kde se prolíná skutečnost se sny, smyšlení hrdinové s historickými  postavami. Drogami, sexem a podivnostmi se tady nešetří. Rozhodně nejde o čtení pro každého.

Abnousse Shalmani – Chomejní, Sade a já je autobiografickým vyprávěním teheránské holčičky, která se naučí milovat francouzskou literaturu ale neustále bojuje s převážně náboženskými strážci morálky. Před režimem nakonec uteče do Francie. Ani zde úplně nezapadá. Více v samostatné recenzi

Olga Tokarczuk – Běguni je kniha, která se věnuje fenoménu notorických cestovatelů a vůbec obecně cestování. Autorka získala za tuto knihu prestižní cenu Nike. Zatím ji mám rozečtenou, takže na recenzi si budete muset počkat.

Olga Tokarczuk – Knihy Jakubovy je další kniha oceněná Nike (2015). Na rozdíl od Běgunů se celá odehrává v minulosti. v době největší slávy Polského království.

Anna Bolavá – Do tmy je výborně popsaným rozkladem osobnosti jedné paní, které nezdravě propadne sbírání léčivých bylin. Více v samostatné recenzi

Nancy  Huston – Rodová znamení je rodinná sága, která řeší osudy tří generací jedné rodiny, která je rozkročena mezi několika zeměmi a do jejíž osudů zasáhla nejen druhá světová válka ale i následný sionismus. Více v samostatné recenzi

Kateřina  Tučková – Vyhnání  Gerty Schnirch je románem o osudu brněnských Němců po roce 1945. Pokud jsme o této knize náhodou neslyšeli, tak Více v samostatné recenzi

Věra Linhartová  – Prostor k rozlišení je knihou pro opravdu náročné čtenáře. Linhartová píše velmi kvalitní beletrii někde na pomezí experimentální tvorby a surrealismu.

Zuzana Brabcová – Stropy je román oceněný Magnesia Litera a odehrává se v prostředí psychiatrické léčebny, kde se prolíná snový svět s tím reálným.

Katarzyna  Boni –  Ganbare! Warsztaty umierania je kniha reportáží a rozhovorů z japonské prefektury Fukušima, která byla po cunami zasažena radiací z jaderné elektrárny, která byla zaplavena  vodou z moře. Více v samostatné recenzi

Daniela Hodrová – Točité věty je náročným románem, který si postmoderně hraje s odkazy a buduje prostor, kde se setkávají mrtví s živými. Kniha byla oceněna Magnesií.

Radka Danemarková – Peníze od Hitlera jsou dalším románem oceněným cenou Magnesia Litera. Námětem je podobný známějšímu Vyhnání Gerty Schnirch, tedy vztahům Čechů, Němců a Židů v minulém století . Tento román jde ale ještě více do hloubky a je více propracovaný. Mění časové linky, úhly pohledu…

Petra Hůlová -Paměť mojí babičce je román odehrávající se v dalekém Mongolsku a opět jde o rodinou ságu.  Autorka se zabývá i tím, jak moderní výdobytky změnily tradiční život v Mongolsku.

Jakuba Katalpa – Němci je třetí knihou, která se zabývá složitými a bolestnými vztahy mezi Němci a Čechy v minulém století.

A na závěr jen telegraficky: Vilma Kadlečková napsala výbornou sci-fi ságu Micellium, oblíbená autorka dětských knih J. K. Rowling píše pod pseudonymem Robert Galbraith dobré detektivky v tak trochu old skoolovým středním tempu, slušnou krimi píše také Åsa Larsson,  detektivky z období tokugawa a odehrávající se v Japonsku píše Joh Laura Rowland, pokud se chcete zasmát sáhněte po knihách naší Ireny Douskové nebo britské autorky Sue Townsend. Ještě si stále myslíte, že ženy neumí psát knihy?

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s