Zakletý Zámek Alena Vorlíčková Městská knihovna Polička 2017

Zakletý zámek je kniha, jejímž prostřednictvím nám její autorka Mgr. Alena Vorlíčková předkládá sedm slovinských pohádkových příběhů. To samozřejmě není náhoda. Autorce Slovinsko a jeho folklor učarovaly a překladům slovinských pohádek se věnuje dlouhodobě. Ostatně má na kontě již dvě knihy věnované slovinským pohádkám. Průvodce pohádkovým Slovinskem a Kouzelná zahrada vyšly již v roce 2009. (Obě s ilustracemi Magdy Štajnerové). Nyní se k slovinským pohádkám autorka vrací znovu, svou novou knihou Zakletý zámek.

Ten tentokrát doprovázejí ilustrace Mgr. Petry Řehové a ještě se k nim v závěru recenze vrátím.

Mgr. Alena Vorlíčková je autorkou projektu podporujícího čtenářství Pohádky pro společné čtení. http://www.spolecnecteni.com/ Ten klade důraz na to, aby si rodiče a děti našli nejen společný čas, kdy budou rodiče dětem knihu číst (například před spaním), ale také o příběhu debatovat a společně nad ním přemýšlet. Protože se tak dítě nejen více sblíží se svým rodičem a rodič se svým potomkem. Ale (pokud je příběh dobře dovyprávěn a pokud jsou položeny ty správné otázky) „může se dítě při společném čtení učit, jak řešit problémy, dozví se, že člověk může chybovat, ale může se i polepšit.“

Tolik k záměrům autorky a nyní již k samotné knize.

Zakletý zámek nám tedy předkládá sedm slovinských pohádek. A jak už to tak u lidových pohádek bývá, jsou to příběhy dost drsné a autorka byť je převyprávěla, rozhodně se je nesnažila nijak zjemňovat. Tak se zde setkáváme s lidožravým obrem, bratry, kteří pro zisk neváhají zabít vlastního sourozence, nebo s krutým vojákem, jenž neváhal krást a zabíjet. Zní vám to ohavně a tvrdě? Ale vzpomeňte si na pohádky Boženy Němcové, nebo horory bratří Grymmů.

Zároveň však a to je u každé pohádky nejdůležitější. Je zlo nejen vždy důsledně potrestáno. Ale především dochází k nápravě a proměně těch, kteří to potřebují. A to je to, co se mají děti z pohádek dozvědět.

Je zajímavé, jak jsou slovinské pohádky mnohdy podobné těm, které nám vyprávěli a četli naši rodiče a prarodiče.

K příběhové stránce knihy bych rád podotkl už jen, že každá ze sedmi pohádek čítá zhruba sedm stran a písmenka jsou natolik velká, že je pohodlně mohou přečíst i děti. Takže se mohou ve čtení s rodiči pěkně střídat.

Myslím, že ani velký font není náhoda a byl autorkou záměrně vybrán, aby podpořil druhý a možná nejdůležitější cíl knihy.

Protože pokud nám má Zakletý zámek představit Slovinské pohádky, má v nás také podnítit chuť si je nejen společně číst, ale také o nich společně s dětmi přemýšlet.

Právě za tím účelem jsou vždy na začátku a na konci každé pohádky otázky, které mají sloužit k zamyšlení nad příběhem, ale také k určité sebereflexi. Zatím co otázky před pohádkou (Například: Co se stane, když je člověk začarovaný? Jaké pohádkové bytosti žijí ve vodě?) mají malého čtenáře či posluchače připravit a navnadit na pohádku. Otázky na konci pohádky (například „Jak se může člověk stát šťastným? Jaký byl pasáček? Jaké měl vlastnosti?“) testují dětskou pozornost, nebo se snaží malé posluchače či čtenáře podnítit k přemýšlení nad principy které nás v životě ovlivňují. Některé otázky zvládne zodpovědět i předškolák, ale s mnohými z nich měla naše šestiletá holčička problém. Proto si myslím, že Zakletý zámek je spíš vhodnější pro děti na prvním stupni základní školy.

Ilustrace Mgr. Petry Řehové v pastelových barvách hezky doplňují každý příběh a rozhodně nepůsobí nijak rušivě. A ty celostránkové vypadají jako kouzelné vitráže a dceři se náramně líbily.

Knihu Zakletý zámek vydala Městská knihovna Polička. A pokud mají být knihovny posly a centry vzdělanosti, je jí tato knihovna na sto procent.

Naše Hanča dává tři hvězdičky z pěti.

Inwigilacja – Remigiusz Mróz – Czwarta Strona 2017

chyłlkaMěl jsem pro Chyłku vymyšlený titul Królowa ciętej riposty ale nakonec jej nepoužiji, protože i když Chyłlka umí setřít protivníka i v obraně, taj ještě častěji je ten, kdo slovní přestřelky začíná a riposta se používá pro břitkou odpověď. Původ slova najdeme v italštině a šermířském slangu. Ale to sem nepatří.
— Každopádně série s Joannou Chyłkou je mojí oblíbenou a těším se každý nový díl. I když po tomto posledním, kdo ví? Remigiusz Mróz se tentokrát s ničím nepáře a hned na prvních pár stranách knihy nás uvede do víru dění. Chyłka poté co zjistila, že je těhotná, se ujme obrany prvního polského džihádisty v historii. Ví totiž, že tento proces bude ostře sledovaný jak veřejností, tak všemi médii a pozornost ostatních právníků a právnických kanceláří a nastávající matce se peníze budou hodit. Hodně peněz. Aby to nebylo tak jednoduché, ukáže se, že Fahad Al-Jassam, který je obviněn z přípravy teroristického útoku na území Polska může být někdo jiný.
— Před cirka desíti lety  se polskému páru na dovolené v Egyptě záhadně ztratil jejich syn, kterého ač byl adoptovaný bezmezně milovali a dlouho se jej neúspěšně pokoušeli najít. Rodiče jsou naprosto skálopevně přesvědčeni, že Fahad je jejich znovu nalezený syn ale ten to popírá.  Je to následkem vymytí mozku v nějakém středisku islámských teroristů nebo si rodiče tak moc přejí návrat svého syna, že se upnou na někoho, kdo jím nemusí být? To je jen jedna ze záhad, kterou musí Chyłka rozhřešit.
— Jiná a více osobní je otázka je identita otce dítěte, kterého tituluje různě. Někdy vetřelec, jindy parazit a tak podobně. Dokonce i svého gynekologa se zeptá, kdy bude možné rozeznat, zda se jedná o parazita nebo parazitku.
—  Celý proces je silně medializovaný, v pozadí je cítit zájem tajných služeb a navíc je do role soudce jmenován  Tatarka, který Chyłku nesnáší a to celý soudní spor ještě posouvá do trochu osobní roviny. A aby toho nebylo málo je Chyłka nucena spolupracovat s týmem z jiné právnické kanceláře.
— Zordon se do toho všeho pilně šprtá na advokátské zkoušky, které už klepou na dveře a mají rozhodnout o jeho dalším životě, zatímco Chyłka zjišťuje, že jí těhotenství komplikuje život více, než je ochotna připustit. Zdá se, že  tento proces bude nejen nejtěžší v její bohaté právnické kariéře ale, že to je proces, který nelze vyhrát. Minimálně v Polsku ne.
— Pátý díl této skvělé série se asi nejvíce vzdálil žánru krimi a je především thrillerem ze soudního prostředí. Autor zde nastoluje otázky xenofobie, nenávisti,  terorismu a boje s ním a především toho, jak hodně a často zasahují do života občanů různé tajné služby a do jaké míry je naše relativní bezpečí vykoupeno stále se zmenšující mírou soukromí. Stane se brzy soukromí jen prázdným pojmem z nedávné historie?
— Kniha je opět napsána svěžím stylem se spoustou odkazů na popkulturu a dějiny. Má svižné tempo a spoustu překvapivých dějových zvratů. Znovu je stěžejní a nejzábavnější vzájemná interakce mezi  Chyłkou  a Zordonem, plná vzájemných slovních přestřelek a různého vzájemného popichování. Tento díl patří z celé pětidílné série k těm silnějším.
— Musím se přiznat, že až u tohoto dílu jsem zjistil, že jsem mylně předpokládal, že slovo ławnik pochází z anglického law a znamená právník ale ve skutečnosti jde o přísedícího u soudu (takové ty soudce z lidu) a  odvozuje se od ławky neboli lavice. Příbuznost češtiny a polštiny může mít i svá úskalí. Víte, že Poláci mají květen už v dubnu, na rozdíl od Rusů, kteří mají říjen až v listopadu?
— Ale abych se opět nezakecal, tak konečný výrok je , že shledávám Remigiusze Mróze vinného ze sepsání výborné a napínavé knihy, kterou vám mohu jen doporučit. Proti rozsudku není odvolání.

Magický život Aleistera Crowleyho – Martin Booth – Talpress 2004

zivotŽivotopisy moc nečtu a když už se rozhodnu si nějaký přečíst, pak to musí být hodně zajímavý člověk. A tuto definici Aleister Crowley, kterému občas familiárně přezdívám Aleš bezesporu je. Renesanční člověk, ďábelská kombinace sečtělého a rafinovaného bohéma a dandyho ve stylu Jima Morrisona s nepraktickým snílkem a finančním analfabetem přece nemůže prožít nějaký nudný život.
— A taky, že ne. Aleister je svou šíří zájmu takový temný Jára Cimrman. Byl geniálním šachistou i zdatným průkopníkem horolezectví, byl neúspěšným básníkem i o něco úspěšným spisovatelem, předefinoval tarot a v dějinách okultismu zanechal hodně výraznou stopu.
— Kniha se čte velice dobře. Autor nás nezahlcuje zbytečným množstvím dat, faktů a šikovně míchá příhody a epizody z Aleistrova magického života s jeho skutky a příhodami z jeho profánního života.  Světské i posvátné úspěchy se střídají s zejména profánními kopanci a neúspěchy a tak četba nikdy neupadne do nějakého stereotypu.
— Celý životopis, který je psán lehce, téměř  beletristicky se odehrává na přelomu devatenáctého a dvacátého století, který byl pestrý a divoký nejen v umění, politice ale i ve světě duchovním. Pokud se zajímáte alespoň trošku o duchovno nebo jste otevřen různým okrajovějším myšlenkovým směrům, pak by vás mohla kniha bavit. Za sebe mohu rozhodně doporučit.
Hodnocení: 600 / 666

Čelisti slov – Steven Hall – Odeon 2008

V originále, který vyšel o rok dříve se román jmenuje The Raw Shark Texts a dle mého názoru vyjadřuje lépe mnohovrstevnatost a nejednoznačnost a navíc je to slovní hříčka, která naráží na slavný Rorschachův test. Ten nemá nic společného s šachy ani s islámem ale jsou to ty inkoustové skvrny, které představují mrtvoly rozježděné parním válcem nebo souložící motýly. Vzhledem k tomu, jak je román napsán a jak je složitý, je až k podivu, že jde o autorovu prvotinu. Při jeho čtení se mi v mysli zjevovala jména dvou  literárních velikánů. Umberta Eca protože jeho romány mají vždy několik vrstev a vnořených subquestů a Williama Sewarda Burroughse, protože v jeho románech je kladen velký důraz na sílu slova a jeho moc ovládat jak davy, tak myšlení a chování jednotlivců.
celisti— Musím se přiznat, že knihu jsem si dal na Goodreads do poličky „Chci si přečíst“ hodně rychle. Obálka s žralokem vytvořeným z písmen mne zaujala a po přečtení anotace jsem měl hned jasno. Tohle je kniha přesně pro mne. Přesto trvalo nějaký ten pátek (čtvrtek a středu) než jsem se ke knize dostal a mohl si ji  přečíst. Vděčím tomu, hodné slečně, která si ve své knihovně dělala místo na nové knihy a tak mi tuto knihu a další dvě z edice Světová knihovna zcela nezištně poslala. Mimochodem, Čelisti jsou pětasedmdesátou knihou z této edice a za sebe mohu říci, že v této edici nenajdete špatné knihy. jen dobré a geniální. A čelisti jsou ten druhý případ.
— Ve světě Čelistí a možná také v naší realitě existuje svět nad běžnou realitou, svět představ, slov a postmoderních mýtů. A tento obrovský oceán slov, zpráv, blogů a memů žije svým životem. Také v něm dochází k evoluci jako ve viditelném světě. A evoluce plodí nebezpečné predátory. Nebezpečné predátory jako je žralok Ludovic, nejstrašnější a nejobávanější z pojmových ryb. Nebo pojmových paryb? Ale koho to zajímá? Bába nebo sníh? Když vám něco virtuálního vyžere vaše vzpomínky a udělá z vás trosku bez minulosti a identity, je řešit přesné logobiologické zařazení té potvory to poslední, co vás trápí.
— Má cenu vyprávět děj knihy? Já myslím, že to nemá cenu a nebudu to tedy dělat. raději se zmíním o tom, že kniha je zajímavá po grafické nebo přesněji typografické stránce. Kniha je doplněna různými ilustracemi, diagramy, které vysvětlují způsob šifrování, který používá starší  verze hlavního hrdiny ke komunikaci s mladší verzí svého já. Také na některých stránkách najdete vetší či menší ukázky něčeho, co připomíná ASCII art nebo experimentální básně na pomezí mezi literaturou a grafikou.
— Jazyk a styl vyprávění příběhu je velice ale velice postmoderní a také jména některých postav jsou narážkami na různé jiné lidi nebo produkty.  Části knihy které jsou víc dějové jsou zhruba ve stejném poměru k částem, které jsou více filosofické a zabývající se fungováním jazyka. Čtenář je neustále držen v nejistotě, zda hlavní hrdina jen trpí vzácnou poruchou paměti, jak tvrdí jeho psychoterapeutka a nebo je dění kolem něho skutečné a různé postavy, které potkává jsou stejně tak z masa a kostí jako z ideí a slov.
— Malá část zápletky, tedy člověk, který se probudí a neví kdo je a nevzpomíná si téměř na nic ze své minulosti je dosti často používaný prvek zejména v sci-fi literatuře ale další prvky člověk, který bojuje proti smrti exponenciálním klonováním své osobnosti nebo svět pojmových ryb jsou nové, neotřelé a zajímavé prvky, které posouvají knihu na pomezí žánru sci-fi a těžkotonážního postmoderního románu. Opravdu to není čtení do vlaku nebo na pláž ale kniha, která vás donutí přemýšlet a kterou budete mít chuť si přečíst vícekrát.
— Ačkoliv to není rozhodně lehké čtení. Ne, že by byla napsána nějak krkolomně nebo dokonce nezáživně, spíše vás překvapí to předávkování informacemi a dojmy nebo se můžete ztratit ve složité struktuře knihy. Vzdáleně by čelisti mohly připomínat knihu Ulluminae ale s tím rozdílem, že čelisti jsou o několik levelů dospělejší, hlubší a  filosofičtější. Ale knihu i tak mohu s klidným svědomím a v plné palbě doporučit.

Michael Kardos – Dřív než ji najde – Mystery Press 2017

V neděli 22. Září 1991 otřásl malým přímořským městem Silver Bay strašný zločin. Toho večera pořádali Allison a Ramsey Millerovi venkovní sousedskou party. Později v noci, když hosté odešli, opilý Ramsey brutálně zavraždil svou ženu Allison.

Ramsey Miller byl později v noci spatřen v přístavišti. Jeden ze svědků ho viděl v jeho motorovém člunu mířícím na otevřené moře, jak svírá v náručí ranec, který tvarem i velikostí připomínal malé dítě. Ramseyho ani jeho tříletou dceru M už nikdy nikdo neviděl.

Fredonia září 2006. Osmnáctiletá dívka Em. V rámci programu pro ochranu svědků žije v Západní Virginii se svým strýcem a tetou. Proč? Protože její otec Ramsey Miller nebyl nikdy dopaden. Tvrdohlavá a naivní Em poruší všechna bezpečnostní opatření, která pro její dobro její opatrovníci ustanovili a nejen že se sblíží s členem profesorského sboru na místní škole, ale dokonce s ním otěhotní. A kdyby jen to. Em se rozhodne vrátit do Silver Bay a najít svého otce dřív, než on najde ji.

Tolik k základní zápletce.

driveVyprávění se odehrává ve dvou rovinách. Na jednu stranu sledujeme mladou Em, která se snaží vymanit z okovů přísných bezpečnostních pravidel svých opatrovníků. Posléze ji sledujeme do Silver Bay, kde se snaží najít přímé účastníky událostí, které vedly před patnácti lety k zavraždění její matky.

Tou druhou rovinou je příběh Millerových. Celá prostřední část knihy popisuje vztah Ramseyho a Allison. Provede nás celým jejich vztahem. Od jejich seznámení, přes svatbu, nadějí plné manželství, krize a pády, až po ten osudný večer kdy Ramsey Miller svou ženu zavraždil.

V závěru se pak autor vrací k „detektivní“ zápletce a pěkně spojuje minulost s přítomností.

Je zajímavé, že Em minulost svých rodičů neodkrývá postupně, jako ve „správné“ detektivce. Ale ta je čtenáři autorem předložena v celku jako samostatný příběh v příběhu. Takže pátrání Em po minulosti se smrskne do závěrečné třetiny knihy. Což může některým čtenářům vadit.

Pokud mám knihu Dřív, než ji najde k něčemu přirovnat. Tak je to mix rodinného dramatu a kriminálního thrilleru.

První a závěrečná část knihy mi připomínala takové filmové skvosty jako Tajemná řeka, Gone, Baby, gone či Zmizelá. A prostřední část, tedy příběh Ramseyho a Allison Millerových bych připodobnil k rodinným dramatům, jako jsou například filmy Jako malé děti, nebo Nouzový východ.

Závěr knihy se zdál trochu překombinovaný, úplný konec lehce natahovaný a důvod pro dívčino pátrání trochu nelogický. Přesto jsem si knihu užil a příběh manželů Millerových mě bavil o trochu víc než samotné pátrání po minulosti.

Slovy Starého muže s psacím strojem: „Nevybavuji si žádný pocit, který by byl lepší než chvíle, kdy jsem byl v područí příběhu, který konečně získal hlavu a patu – pohlcen fakty a svým vlastním způsobem jejich podávání. Řeknu vám, že je to lepší než narazit na ropu.

A Dřív než ji najde je opravdu silný příběh.

87 %

 

 

 

 

Peter Jelínek – Norr ochraňuj Britániu! 2016

Peter Jelínek je slovenský autor. Sám sebe považuje spíš za autora undergroundového. Doposud mu vyšlo pouze několik málo povídek. Jeho první knihou je právě  Norr ochraňuj Britániu. Peter Jelínek má rád steampunk a autory jako například Howard, Lovecraft a Doyle. A na jeho knize je to znát.

Terence Norr je externí spolupracovník Scotland Yardu a vyšetřovatel zločinů s paranormálním podtextem. Jeho živobytím je boj s démony, potírání temných kultů a likvidace nadpřirozených potvor, které se snaží do Albionu vloudit z jiných dimenzí. Jeho spolupracovnicí a kolegyní je mladá telepatka Cate Havebridgeová a astrální tvor jménem Ábel. Norr je současníkem Sherlocka Holmese a své případy tedy řeší především v Londýně.

Víc asi nepotřebujete vědět.

Kniha Norr ochraňuj Britániu je vlastně povídkový román. Každá z osmi povídek prezentuje jeden z případů, ve kterém se Terrence či Cate utkávají nejen s bytostmi, jako jsou Ctullhu, elfové, vampýři či démoni. Ale také potkávají své současníky, ať už ty známé, jako jsou Lady Fuckingham či Sherlock Holmes, nebo ty které znají jen skalní vyznavači steampunku a viktoriánské éry.

Co se mi na knížce líbilo asi nejvíc, byl mix detektivky, akční jízdy a magie v kulisách Viktoriánské Anglie. Navíc Norr je sympaticky neotesaný a ve trojici s ironickým astrálem Abelem a zbrklou Cate tvoří opravdu vtipný vyšetřovací tým.

Povídky mají spád a žádná nepřesáhne třicet stran, což mi také vyhovuje.

Věc, kterou autorovi hodně lidí vyčítá a já se k nim bohužel musím přidat, je chronologie povídek. Tedy spíš totální absence jakékoliv logické chronologie. Povídka Cudzí, která vypráví tom, jak Terrence ke Cate přišel, je až v druhé polovině knihy a to samé platí o Norrově prvním případu v povídce Beznádejný prípad, která je až šestá v pořadí.

Respektuji Peterovo právo na to, si knihu uspořádat podle svého, zvlášť pokud ji vydal vlastním nákladem. Ale logika by alespoň v tomto případě měla vládnout nad osobními pohnutkami autora.

A bonusová povídka Für Gott und Kaiser je sice pěknou ukázkou toho, že Peter Jelínek umí napsat nejen skvělou detektivku, ale i kvalitní military steampunk. Nicméně působí dost rušivě. A bohužel citelně chybí doslov, který by autorovy pohnutky čtenářům přiblížil.

Peter Jelinek sice není Arthur Conan Doyle, Robert Ervin Howard a ani Howard Phillips Lovecraft. Přesto těmto velikánům vzdává svou povídkovou knihou Norr, ochraňuj Britániu!, hold se vší grácií, kterou pulpová literatura nabízí. A to včetně skvělých ilustrací Veroniky Begánové, které jako by vypadly ze stránek pulpových časopisů.

Sám za sebe tedy musím říct, že se mi kniha líbila víc než Jackaby a dokonce i o dost víc než Vražedné struny, což jsou knihy, které jsou díky detektivní zápletce a zasazením do stejné doby s knihou Petera Jelínka příbuzné. Jsem rád, že ačkoliv se Peter Jelínek ve své skromnosti považuje za undergroundového autora, tak nepíše pouze do šuplíku. A doufám, že pro svou příští knihu se mu podaří najít nakladatele, který ho zaštítí i po redaktorské stránce.

Pokud byste se chtěl s Terencem a Cate chtěli seznámit blíž, kontaktujte autora na jeho FB profilu.

86 %

Parabellum – Prędkość ucieczki – Instytut Wydawniczy Erica 2013

parabellum-01Polská literární hvězda Remigiusz Mróz si mne získal svou skvělou sérií Chyłka i Zordon ale toto byla moje první kniha mimo tuto sérii. To že se odehrávala v období napadení Polska nacisty a komunisty mne lákalo a právě možná proto jsem měl opravdu velké očekávání.
— Je vidět, že autor díky tomu, že chrlí jednu knihu za druhou se slušně vypsal (není to myšleno negativně, že ztratil by náměty a inspiraci, spíše, že získal řemeslnou zručnost) ale ty geniální slovní přestřelky mezi Chyłkou a Zordonem mi tam prostě scházely. Přesto se kniha četla dobře a děj s přibývajícími stránkami získával na temnotě i tempu.
— Ohledně děje a žánru jde o miniságu, která sleduje osudy dvou polských bratrů. Starší z nich jako voják bojuje s německou armádou ale hned v první bitvě je jeho oddíl rozmetán německým letectvem a on přežije téměř sám a tak je nucen s hrstkou dalších polských vojáků bojovat spíše partyzánským způsobem proti německým okupantům.
— Jeho mladší bratr se rozhodne společně se svou dívkou utéct do Francie, protože zde mají vzdáleného příbuzného u kterého doufají, že najdou útočiště. Bohužel když si opatřují falešné doklady, které z nich udělají rakouské novináře, musí s sebou na útěk přibrat i člověka, který jim ty doklady opatřil a který nebudí moc důvěry.
— Kromě osudů polských bratří a lidí z jejich okolí, můžeme sledovat i osudy několika německých vojáků, kteří asi nevzbudí u vás moc sympatií.
— V knize najdeme i dosti drsné pasáže, například řádění Einsatz gruppe v polské vesnici nebo mučení zajatého polského důstojníka. Pro české nebo ještě více slovenské čtenáře bude možná zajímavé zjištění, že se vojáci, v té době již loutkového nacistického Slovenského štátu, podíleli na napadení Polska a zabíjení polských vojáků a někdy i civilistů. V závěru je nakousnuto i řádění Ukrajinců v polských vesnicích a snaha Poláků tvořit partyzánské oddíly na svou obranu.
— Pokud jde o historickou věrnost, tak autor v závěrečném doslovu vysvětluje, kde čerpal inspiraci a jak a kde si ověřoval a čerpal historické fakty, takže s hodně přimhouřenýma oběma očima, by se popisovaný příběh stát mohl ale přesto je děj knihy zejména v druhé polovině knihy už dost akční a autor si dost pouští fantasii na špacír. Jedna kobieta v recenzích na Goodreads zmiňuje v souvislosti s touto knihou Inglourious Basterds od božského Quentina Tarantina. Na jednu stranu  je to troufalost, na druhou stranu není slečna zas tak úplně mimo mísu. V některých ohledech oba autoři pracují s historií podobně volně. : )
— Nicméně je knížka povedená a když po ní sáhnete, tak neuděláte chybu ale přeci jenom i díky době, kdy se děj knihy  odehrává, není tak zábavná jako knihy ze série s Chyłkou a Zordonem. Poslední díl série čtu právě teď a tak se můžete těšit, že recenze na Inwigilaciji (nejsem si zcela jist českým skloňováním polských slov) bude následovat zanedlouho, protože ta kniha se čte opravdu tempem Usámy Bin Bolta (narážka na to, že tento díl, pátý v řadě se točí kolem islámského terorismu).  A na závěr ještě přidám tématickou písničku. (Je to song, který má Chyłka jako vyzvánění.)