Vždycky v menšině – M. C. Putna – Portál 2013

Příjemné překvapení. Sice jsem Putnu znal, četl nějaké jeho články a dokonce celou  jednu jeho knihu. Konkrétně„Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity“. Přesto jsem užasl, jak rozsáhlé jsou jeho znalosti a kde všude byl. Kniha  má podtitul „Rozhovor s Martinem Bedřichem“. Ale nečekejte klasický rozhovor, jaký znáte třeba z časopisu Playboy. Jo, kromě spoře oděných žen, mohutně vylepšených Photoshopem, najdete v každém čísle minimálně jeden, obsáhlý mnohostránkový rozhovor s někým zajímavým. Ale to jsme trochu odbočili.

— Takže k věci a pěkně všechno popořádku! Kniha má celkem běžnou velikost a tak akorát stránek. Což je v tomto případě cca dvě stovky. Obálka je slušně řemeslně provedená, ale také bez nějakého nápadu. Jen, naštěstí sépiová, fotografie a běžná typografie. Možná sahající až moc do krajů knihy. Být tam jiná fotografie, tak stejně mohl vypadat životopis nebo sbírka příhod Haliny Pawlowské či nějakého herce. Škoda. Uvítal bych abstraktnější grafiku a také výběr zajímavějšího písma. Kde jinde by si mohl grafik a nakladatel dovolit minimalismus? U nějakého masového bestselleru nejspíše ne.
— Dojem z nevýrazné obálky ale podstatně vylepšuje vnitřek. Předsádka z papíru imitujícího klasický balící papír působí moc příjemně. Vzdálenost mezi řádky je zvolena tak, že sazba působí vzdušně a příjemně se čte. Aniž by měl čtenář pocit, že se nakladatel snaží uměle natahovat počet stran a tím tloušťku knihy. Výběru písma, rozložení prvků na stránce a dalším typografickým věcem nemám co vytknout. Jen škoda, že už téměř nikdo neuvádí, jakým písmem je kniha vysázena. Kde jsou doby knih sázených v TEXu.putna2

— A jazyk? Kupodivu přes to, kým je autor, a to, že většinou mluví o dosti vážné literatuře a spoustě detailních věcí z teologie a příbuzných oborů, tak je jazyk velmi civilní a autor se nevyjadřuje v nějakých šroubovitých rozvětvených souvětích. Pokud může, tak používá běžná, civilní slova. Přesto se laikovi málo známá slůvka sem tam v textu najdou. Ale to je dáno propíranými tématy a zcela se tomu nešlo vyhnout. Je v tom vidět pokora a láska k jazyku. Či spíše jazykům. Jazyk je velké plus knihy.
— A teď už k samotné knize. V podtitulu je sice, že se jedná o rozhovor ale Martin Bedřich je spíše takový nahrávač, který téměř neznatelně koriguje plynulý tok myšlenek a povídání M. C. Putny. Na prvních několika stránkách vypráví M. C. Putna o své cestě za Bohem a s Bohem. Toto putování začíná na sklonku ruské okupace a mimo jiné se zde dozvíme, proč autor vystudoval rusistiku nebo o ilegální církvi. V celé této části autor vzpomíná na různé osobnosti, jak z disentu, tak z círke, tnebo jiných oborů, které ho ovlivnily a které utvářely jeho názor na svět a na církev a víru.
—  Další a asi nejobsáhlejší část je pak jakýsi osobní literární zeměpis autora. M. C. Putna nejdříve mluví o jednotlivých městech a regionech naší vlasti a jak je má spojené s různými spisovateli nebo jejich díly. Poté se vydá do jednotlivých sousedních zemí a přes Ameriku i Indii se z putování kolem světa vrátí opět na Slovensko. Což je téměř doma. Ve vyprávění o literatuře jdnotlivých regionů, vzpomíná jak dobře známé spisovatele, tak ty méně známé. Spisovatele katolické, i jiných vyznání či dokonce literáty, kteří byli  či jsou ateisty. Přečíst alespoň část knih nebo autorů, zmiňovaných v této části knihy, by byla panečku, ta správná knižní výzva! Na rozdíl od těch všelijakých čtení podle abecedy, barev obálek a podobných nápadů, by jste v tomto případě četli samé  kvalitní a hluboké knihy.
— V závěrečné části se autor zmiňuje o svém působení v různých prostředích: disent, církev, akademická půda, literární scéna nebo qeer komunita. A ani v této části knihy, neopomene zmínit zajímavé lidi a důležité knihy, které se k jednotlivým prostředím vztahují. Letmo je nakousnuta i politika a různé kauzy a spory (politické, literární i církevní). V této části najdeme i nějaké fotografie z archivu autora, vztahující se k různým  částem knihy a Putnova života.
— Kniha se mi četla moc dobře a mohu říci, že formát, který Martinové pro knihu zvolili byl velice povedený. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří se nebojí náročnější četby, které zajímají, jak dějiny, tak především katolická spiritualita. Mohou knihu použít jako hodně vytříbený seznam nepovinné literatury.
— Knihu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Portál a měl jsem možnost vybrat si z jejich katalogu, za což jim tímto děkuji. Putnu jsem si vybral na základě toho, že jsem četl nějaké jeho články a zejména jeho výtečnou knihu Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity. Pokud jsem vás třeba nalákal, neváhejte, kniha sice vyšla už v roce 2013, ale stále je na stránkách nakladatelství Portál na skladě. A dokonce je aktuálně se slevou 10%.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s