Vladimír Šlechta – Kukaččí mláďata Brokilon 2016.

Young adult pro starší a pokročilé.

Vladimíra Šlechtu autora jednoho fantasy a jednoho postapo cyklu netřeba většině čtenářů představovat. Zatím co tak zvaný Oggerdský cyklus je ryzí post apo, cyklus Krvavé pohraničí  získal právem titul Zálesácká fantasy. A právě do Krvavého pohraničí se Vladimír šlechta vrací ve svém nejnovějším románu.

Arkastie prochází vleklou krizí. Král uprchl už před deseti roky a ještě stále se skrývá. Bezvládí přineslo hořké plody. Staré dohody jsou porušovány, zájmové skupiny soupeří o moc. Schyluje se k občanské válce. Ve městě jménem Thonnierika žijí své životy čtyři mladí lidé z různých společenských vrstev. Zatím ještě netuší, že budou zataženi do samého středu nadcházejících událostí. Pak budou přinuceni bojovat jeden za druhého i jeden proti druhému. Čas se nachyluje, blíží se bouře. Možná se vrátí král. Možná…

Vzhledem k tomu, že se Kukaččí mláďata odehrávají deset let po uzavření poslední kapitoly Gordonovy země, není divu, že se v Thonnierice nesetkáme se starými známými hrdiny, ale naopak s hrdiny zbrusu novými. A ať už je to Thornel vracející se z pohraničí domů, Wenzl který naopak nikdy neopustil zdi města, zámečnická učnice Zirri, mladý šlechtic Coelin, nekromantka  Ju, nebo její souputník Daniel, jsou to hrdinové sympatičtí a rozhodně jim budete fandit.

Za deset let bezvládí se toho v Thonnierice změnilo hodně a situace ve městě není ani zdaleka ideální. Stačí jen málo a na problémy je zaděláno…

Popravdě řečeno zápletka není až takovým tahounem jak by se mohlo zdát, protože ta je poměrně jednoduchá a průhledná. Dost brzo je čtenáři jasné, kdo, proč a jak, rozpoutá peklo, které musí hlavní hrdinové přežít.

Hlavním tahounem příběhu jsou tedy především hrdinové (jichž je opravdu požehnaně a autorovi chvíli trvá, než nám je všechny představí.) a jejich osudy, které jsou správně  propletené.

Právě díky tomu, že autor rozdělil (a podle mě to byl z  vypravěčského hlediska takřka geniální tah) do skupin, které se za patřičně dramatických okolností setkávají, nemá čtenář pocit, že by byla Kukaččí mláďata přelidněná.

A některým čtenářům bude možná vadit, že příběh postrádá výrazného záporného hrdinu. Jenže toho zde (což až taková novinka není) supluje organizace, tedy v našem případě církev.

Zkrátka o akci, napětí a překvapení není nouze a to je jen dobře.

Nevím, jestli jsou Kukaččí mláďata nejlepším dílem Krvavého pohraničí. Ale rozhodně se čtou jedním dechem. A pokud jsou opravdu poslední knihou série, myslím, že ten odchod ze scény je opravdu velkolepý.

Kukaččí mláďata (právě díky tomu, že se odehrávají deset let po událostech v poslední knize) mají tu výhodu, že je můžete číst i bez znalosti předchozích knih. A vlastně ještě jednu výhodu Kukaččí mláďata mají. Můžete je pořídit mladšímu sourozenci. Protože je to v podstatě young adult fantasy. Jenže mnohem lepší a dospělejší, než nám většina titulů tohoto žánru nabízí.

90%

Autor recenze Jan Procházka

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s