Ve službách zla – Robert Galbraith

Kupodivu, přes to, že jsem se na základě recenzí, trochu bál, že série s Cormoranem sklouzne už před polovinou série do červené knihovny a nakonec je tento díl nejspíše nejlepší z toho, co v sérii zatím vyšlo.
Po výletu do světa supermodelek a celebrit, po výletu dos věta spisovatelů a nakladatelů se nyní vydáme do světa extrémního body artu. Vše začne trošku nevhodným dárkem, který pošle neznámý ctitel Robin pomocí messengera. Toto společenské faux pas rozhodí nejen ji ale také Cormorana. Cormoran si musí udělat seznam haterů a všechny tři vypátrat. Tedy všechny tři a nevlastního fotříka navrch jako bonus.
Pátrání to není zrovna lehké a vyplouvají při něm zajímavé informace z Cormoranovy minulosti. Navíc i z Robininy skříně vypadávají pěkně hnusní kostlivci. Ve vyprávění se střídají kapitoly z pohledu Cormorana, z pohledu Robin a občas i z pohledu neznámého pachatele.
Jak Cormoranovi „kámoši“ z lepších časů, tak jeho tatík jsou osoby, kterým se každý rozumný člověk vyhne. Nemluvě o slabších ženách či dětech.
Podezření jak čtenáře, tak obou detektivů přeskakuje z jednoho chlápka na druhého a opravdu jen na poslední chvíli Cormoran odhalí viníka a zachrání nejen svou živnost. Jen tu slavnou svatbu autor(a) trošku odflákla. Asi aby ho nepodezřívali, že je ve skutečnosti žena.

Malá ukázka:

Všechnu její krev se mu vydrhnout nepodařilo. Pod nehtem levého prostředníčku se mu jako závorka táhl temný proužek. Snažil se jej vyškrábat, i když ho ten pohled docela těšil: jako připomínka vzrušení ze včerejška. Po chvíli marného drhnutí si prst se zbytky zaschlé
krve strčil do pusy a začal sát. Železitá pachuť mu rázem vrátila vůni mohutného proudu, který divoce vystříkl na dlaždičky podlahy, pocákal stěny, promáčel mu džíny a broskvově zbarvené osušky – heboučké, nadýchané a úhledně poskládané – proměnil v hadry nasáklé krví.
— Barvy mu dnes ráno připadaly zářivější, svět jako by zkrásněl. Cítil se vyrovnaně, povzneseně, jako by ji do sebe celou nasál, jako by její život dostal transfuzí do svých žil. Jakmile je člověk zabil, připoutal je k sobě natrvalo: ovládl je nesrovnatelně mocnějším
poutem, než jaké skýtá sex. Už pouhé vědomí toho, jak vypadly ve chvíli smrti, svou  důvěrností překonávalo cokoli, co spolu můžou zakusit dvě živá těla. Vzrušovalo ho pomyšlení, že nikdo nemá nejmenší ponětí o tom, co provedl ani co se chystá provést
příště. Ve slabém dubnovém slunci se opíral o vyhřátou zeď, šťastně a spokojeně si cumlal prostředníček a pohledem přitom zkoumal protější dům.
— Nebyl to nijak výstavní dům. Docela obyčejný. Ale nepochybně se v něm žije příjemněji než v mrňavém bytečku, kde v černých plastových pytlích čeká na spálení oblečení ztvrdlé včerejší krví a zarourou pod kuchyňským dřezem se tísní jeho důkladně vyčištěné, nablýskané nože. Před tímhle domem černý litinový plůtek chránil malou předzhrádku a neudržovaný trávník. Dvoje bílé domovní dveře, namáčknuté těsně vedle sebe, prozrazovaly, že třípodlažní budovu přestavěli na oddělené bytové jednotky v přízemí a v patře. V přízemí bydlela dívka jménem Robin Ellacottová. I když si dal tu práci, aby zjistil její skutečné jméno, ve svých představách jí říkal Sekretářka. Zrovna ji zahlédl, jak prošla kolem arkýřového okna, snadno rozpoznatelná díky svým světlým vlasům.
— Sledování Sekretářky pro něj představuje dodatečné rozptýlení, příjemný bonus. Měl pár hodin nazbyt, a tak se sem na ni zašel podívat. Dnešek si vyhradil na odpočinek, pauzu mezi včerejší a zítřejší extází, mezi uspokojením z toho, co bylo vykonáno, a vzrušením
nad tím, k čemu dojde příště.
— Dveře napravo se nečekaně otevřely a Sekretářka vyšla na ulici v doprovodu nějakého muže. Stále se opíral o vyhřátou zeď a s hlavou obrácenou do strany pozoroval ulici, takže se mohlo zdát, že tu čeká na nějakého kamaráda. Ani jeden mu nevěnovali pozornost. Vydali se vzhůru ulicí bok po boku. Dal jim asi minutový náskok, než se rozhodl vyrazit za nimi.
— Ona na sobě měla džíny, světlé sako a kozačky s rovnou podrážkou. Když ji teď viděl na sluníčku, zaznamenal, že její dlouhé, vlnité vlasy mají nádech do zrzava. Postřehl, že mezi dvojicí panuje mírný odstup, ani spolu nemluvili.
— V lidech se vyznal, měl je přečtené. Dobře odhadl a okouzlil i dívku, která včera zemřela uprostřed krví nasáklých broskvových osušek.
— S rukama v kapsách se za nimi loudal po dlouhé ulici v rezidenční čtvrti, jako by mířil někam do obchodu, a v tom třpytivém ránu nepůsobily jeho sluneční brýle nijak nepatřičně. Stromy se nepatrně chvěly v mírném jarním vánku. Na konci ulice pár před ním zabočil doleva na širokou, frekventovanou dopravní tepnu lemovanou kancelářskými budovami. Jak míjeli ealingskou radnici, vysoko nad hlavou se mu v slunečních paprscích blyštěly okenní tabule.
— Sekretářčin spolubydlící nebo přítel, nebo kdo to vlastně byl – při pohledu z boku měl ostře řezané rysy s výraznou čelistí –, jí teď něco říkal. Odpovídala mu stroze a ani se neusmála.
— Ženy byly tak malicherné, zlé, sprosté a hloupé. Nevrlé potvory, všechny, jedna vedle druhé, očekávaly, že se muži přetrhnou, aby ony byly šťastné. Jenom když ležely před  člověkem mrtvé a prázdné, dosáhly očištění a byly najednou záhadné, dokonce nádherné. Teprve tehdy byly úplně vaše, už se nemohly hádat, bránit se nebo odejít, byly vaše a mohli jste si s nimi dělat, co se vám zlíbilo. Mrtvola ženy ze včerejška byla těžká a měkce poddajná, když z ní nechal vytéct všechnu krev: panenka na hraní v životní velikosti.
— Následoval Sekretářku s jejím přítelem přes rušné nákupní středisko Arcadia,  nepozorovaně za nimi klouzal jako přízrak nebo bůh. Viděli ho vůbec ti sobotní nakupující, nebo byl nějak proměněný, dvojnásob živý, obdařený neviditelností?
— Dorazili na autobusovou zastávku. Popocházel opodál, předstíral, že nakukuje přes dveře do asijské restaurace, prohlíží si ovoce vyrovnané ve vysokých hromadách před koloniálem nebo papírové masky s tvářemi prince Williama a Kate Middletonové zavěšené ve výloze trafiky, přičemž ve skle sledoval jejich odrazy.
— Chystali se nastoupit do autobusu číslo osmdesát tři. Neměl u sebe moc peněz, ale tolik se mu líbilo ji pozorovat, že s tím ještě nechtěl skončit. Při nástupu zaslechl, jak muž zmiňuje Wembley Central. Koupil si lístek a vyšel za nimi po schůdcích do patra.
— Dvojice si našla místa vedle sebe úplně vpředu. Sedl si nedaleko, vedle nerudné ženské, kterou přinutil sundat ze sedadla nákupní tašky. Přes ševelení ostatních cestujících občas zaslechl jejich hlasy.

 

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s