Šest mesiášů – Mark Frost

Tato kniha je pokračováním skvělého Seznamu sedmi, který je takový prequel k příběhům Sherlocka Holmese. V něm jsme ACD zastihli bv době, než začal psát a živil se jako lékař. Šet mesiášů se odehrává během amerického turné ACD v době největší sherlockovské horečky. ACD je už celebritou a dost fotrovatí.
Opět v našem příběhu nejde o nic menšího než o překazit apokalypsu, kterou plánují temné síly. I v druhém díle autor nasadil vyprávění slušné tempo a jedna akční scéna střídá druhou. Jen namísto jednoho hlavního hrdiny autor tentokráte použil hrdinů hned několik, každého z jiného  kulturního okruhu. Jejich osudy se střídají po kapitole, aby se dříve či později spojili a v závěrečném velkém finále mohli bok po boku bojovat s přesilou sil zla.
Opět zavítáme do atraktivních lokalit, dozvíme se spoustu zajímavých informací a dojde i k setkání některých postav, které známe z prvního dílu.
V něčem je lepší první díl, v něčem druhý a pokud si chcete přečíst nějakou akční věc, která nebude úplně blbá a  předvídatelná, nebojte se po sáhnout po těchto dvou knihách.

Ještě malá ochutnávka:
Zvýšené hlasy Frank švenknul dalekohledem: vlasatý chvástal seskočil z nákladního vozu, mává rukama a vříská na tu tmavovlásku, a ona mu nezůstává nic dlužna. Z takové dálky Frank nerozuměl slovům, ale tón jejich řeči k němu vítr donesl a s panem Vlasatým to nevypadalo nejlíp. Konečně stáhl ocas mezi nohy a vyšplhal zpět na svůj vůz. Žena nastoupila do toho, kam předtím zašili staříka. Ta tedy má gajst, to se musí nechat.
— Vozy se vydaly na cestu z kaňonu a stoupaly k silnici směřující na západ. Majitel stájí ve Wickenburgu, který jim vozy půjčil, Frankovi řekl, že herci mají namířeno kamsi do pouště, do náboženské osady, která se jmenuje The New City, dvacet pět mil severo-severozápadně od Skull Canyonu. Vznikla prý teprve v posledních letech, ještě není ani na mapách, ale rychle roste. Ti lidé tam nejsou mormoni a zdá se, že jsou křesťané, přesnější informace o jejich zařazení však neznal; každopádně dobří zákazníci, platí včas. Vypadají nevinně, snad jen trochu výstřední. Z kamene nalámaného v kopcích si tam budují něco na způsob hradu.
— Pokud se zachovají podle jeho instrukci a neztratí se někde v poušti – a to je otázka – jeho oddíl nedorazí do Skull Canyonu dříve než pozdě odpoledne. Tak dlouho Frank čekat nemohl. Možná ten Číňan v téhle tlupě není, ale instinkt Frankovi říkal, že by si měl zblízka prohlédnout toho starce v posledním voze. Jsou to koneckonců herci, a herci umí s líčením divy.
—- Měl ještě jeden důvod, aby je sledoval, který by byl nepřipustil ani sám sobě – chtěl si zblízka prohlédnout i tu druhou osobu ve voze. Jeho srdce starého blázna mu nad tou tmavovlasou kočkou tlouklo jako bubínek. A tolik se podobala Molly, že by mohla být její sestrou.
— Frank vytřepal křeč ze zad, sjel k hotelu a položil tam pár otázek: toho starce neviděl zblízka nikdo. Vypadal na Žida, řekl jeden z nich, takový ten typ ze Starého světa, jaké vídal na východě. Co dělá s divadelní společnosti uprostřed pouště, to nedokázal nikdo říci. Měl prý něco s vysokou horečkou a řekli jim, aby se od něho drželi dál. Když ho dopravili do hotelu, ani jednou nevyšel ze svého pokoje.
— Ta tmavovláska? Faktickej kus. Starala se o něj, ona a ten kostnatej chlápek. Někdo zaslechl, že se jmenovala Eileen.
— Je tam, kam ti herci jedou, telegraf? Ano, pane. Frank zanechal v hotelu zapečetěný vzkaz, který mají dát jeho tlupě, až sem dorazí: mají čekat ve Skull Canyonu, až jim zatelegrafuje další instrukce.
— A kdyby se někdo z tlupy vyptával, byl by zavázán, kdyby jim řekli, že Semišový Frank odjel na severovýchod, směrem k Prescottu.
— Frank nakrmil koně, sobě dopřál studenou snídani a pak se vydal na špinavou silnici směřující na západ, k The New City.

Když toho večera v jedenáct hodin dorazili Doyle, Jack a jejich společnost do kanceláří Fredericka Schwarzkirka, našli dveře otevřené a obě místnosti vyklizené. Ne méně než čtyři detektivové – Jack, Doyle, Presto se svým právnickým okem vycvičeným na detaily, a svým osobitým způsobem i Kráčí Sama – prozkoumali každičký palec, Innes a Lionel Stern zatím stáli na chodbě na stráži.
— Kanceláře byly vyklizeny téhož večera, krátce před jejich příchodem. V popelníku stopy spáleného papíru, kotouč telegrafní pásky v zásuvce, obrys nějakého předmětu v prachu na stole, ucvaknuté dráty běžící podél podlahové lišty: byl tu instalován soukromý telegraf, usoudil Jack – napíchnutý venku na vedení, ilegální přípojka.
— Jednostejné prachové stopy na policích ve vnitřní místnosti naznačovaly, že knihami, které tam stály, se nikdy nehýbalo, dokud je neodvezli pryč. Presto vyjádřil názor, že tam byly pouze na ozdobu.
— Na menším stole ve vnitřní místnosti rozeznala Mary Williamsová pach lidské moči. Našla také ve dřevě zbytky čerstvé krve, a přestože bylo otevřené okno, ve vzduchu bylo cítit nepříjemný pach seškvařeného masa. Během poslední hodiny se v místnosti muselo odehrát něco hrůzného a odpudivého.
— Tuto firmu si zjevně vydržovali jako fasádu, za kterou skrývali činnost lidi zodpovědných za krádeže svatých knih, uzavřel Doyle. A to ukazovalo na „Fredericka Schwarzkirka“ jako na přeživšího člena skupiny, která na ně zaútočila na palubě Elbe. Jak by to mohlo souviset s kolektivním snem – kromě překladu mužova jména, který zněl Černý kostel – zůstávalo tajemstvím. A ani po usilovném hledání nenašli žádný náznak, kam se jejich člověk mohl vydat.
— „Položme si tuto otázku,“ řekl Doyle, když opět vyšli na ulici. „Ti lidé jsou nepochybně velmi opatrní: jestliže se stěhují, co za sebou zanechali nedořešeného?“

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s